Uměnovědný proseminář 26.10.2007 Knihovny, knihy, poznámky,maketa, abstrakt, resumé, domácí úkol Knihovny • Knihovny – Knihovna Ústavu hudební vědy – www.kjm.cz – www.mzk.cz – www.phil.muni.cz/knihovna • Databáze – Rism – Répertoire International des Sources Musicales – Rilm – Répertoire International de Litterature Musicale • přístupný ze stránek ÚHV • Slovníky – www.grovemusic.com – www.groveart.com • Odborné časopisy Odborné texty • Obrázky • Vydavatelství • Autor a jeho další texty Poznámky • Z každého přečteného textu si pořizujeme poznámky! • Zaznamenáváme si odkud a od koho citujeme, nebo na koho se odkazujeme! • Systematické řazení – Vytváření katalogů • Možnosti dalšího použití při vědecké činnosti Citace • Nutnost označení citací – jinak krádež. • Odkazy na literaturu – kdy, jak, proč. • Citace v původním jazyce, nebo v překladech? • Odkazy na literaturu v poznámkách pod čarou, nebo tzv. anglosaským způsobem na seznam literatury. • Přečíst Šanderovou, ale vycházet z norem uveřejněných na stránkách ÚHV. Pravidla pro citování na ÚHV • Bibliografické citace jsou uváděny podle normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197) (viz stránky Ústavu hudební vědy). • Obecně platí, že citace musí být přehledná a úplná. Je lépe uvádět více údajů pro identifikaci (např. u seriálových publikací anebo elektronických zdrojů) • Citace literatury, sdělení informátorů či dalších pramenů by měly být uváděny výhradně v původním znění (bez překladu). Cituje se vždy z původního díla. • Pokud si nelze opatřit původní pramen, musí se výslovně uvést, že citát je z "druhé ruky", a udat přesně pramen, z něhož byl vzat. Vypustí-li se něco v citátech, označí se to třemi tečkami v hranaté závorce. Citáty jsou vyznačeny uvozovkami. Pro zachování struktury pramene (je li v originále užito více druhů písma) je lépe zachovat výchozí druh písma. (Citáty proto nemusejí být nutně uváděny jiným druhem písma; obvyklá praxe bývá kurzíva), Citáty mohou být vyznačeny odlišným formátováním odstavce u delších citací (samostatný odstavec s posunutým odsazením, příp. s odlišným řádkováním). • Poznámky je lépe pro přehlednost uvádět pod čarou. Model klasických monografií • Primární odpovědnost. Název díla: podnázev díla. Alternativní odpovědnost; sekundární odpovědnost.Označení vydání.Místo vydání: jméno nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo • U diplomových prací musí být uveden vedoucí práce a kde byla práce obhájena. Části a stati v monografiích - model • Jméno autora. Název zdrojového dokumentu. Označení vydání. Číslo části. Sekundární odpovědnost. Odpovědnost k vydání, editor, hlavní autor. Místo vydání: Jméno nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo. Lokace ve zdrojovém dokumentu. Maketa textu • Maketa textu je podrobným projektem textu. • Začíná vznikat více méně automaticky v průběhu pátrání po literatuře a její četbě. • Po zpracování několika odborných textů již máme většinou projekt v hlavě a není třeba jej před každou prací vytvářet. • Jinak je to píšeme-li odbornou práci poprvé. • Maketa textu pro začátečníky • Nejprve tvoříme průběžně velmi tezovitý text, kde jednotlivé teze přímo odkazujeme k literatuře o něž je opíráme. • Doplňujeme vlastní citáty, parafráze a průběžné závěry, které pak budou pro náš text nejdůležitější. • Postupně vše doplňujeme a přeskupujeme o nové poznatky. • Při práci na maketě pak často zjistíme, že je třeba se k některým textům vrátit, nebo že některou z tezí nejsme schopni zpracovat a bude lepší ji vypustit. • Tím se rovněž vyhneme zbytečným odbočkám v samotném odborném textu, které mnohdy mohou pokazit jinak dobrou práci. Velmi špatně se proškrtává vlastní text a je mnohem lepší toto podstoupit již při tvoření konstruktu, projektu, či makety. • V ideálním případě maketa zahrnuje nástin přehledu literatury, která je podstatná pro závěry, jež předkládáme, základní zjištění a argumenty, o něž je opíráme, a stručný náčrt (v bodech) závěru textu. Nekonečná práce na maketě • Velkým rizikem však může být, když neustále propracováváme maketu a k samotnému textu se ne a ne dokopat. • Ulrich Beck ve své knize Riziková společnost píše: „Tato kniha v mnoha ohledech odráží, jak se autor učil a postupně dospíval k objevům. Na konci každé kapitoly jsem byl moudřejší než na začátku. Byl jsem ve velkém pokušení celou knihu na základě jejích závěrů přepsat a promyslet znovu. Neudělal jsem to, nikoli však z nedostatku času. Kdybych to totiž udělal, vznikla by opět jen nová mezietapa.“ Abstrakt či resumé (summary) • Téměř podobný význam. • U nás díky přijímání různých tradic – Abstrakt z anglosaské – kratší, stručnější, bez argumentů, pouze výtah problémů a závěrů – Resumé (shrnutí) z francouzštiny, obsáhlejší, zahrnuje též argumenty, kterými autor své závěry podpořil. Abstrakt • Tematické – popisné – vyjmenování problémů, jimiž se v textu zabývá – Autor postupně vyjmenovává témata, jak jsou uváděna v samotném textu • Rematické – rema = myšlenkové jádrou – Autor popisuje závěry a argumenty, které jej k nim vedly. Nejčastěji se však objevuji formy smíšené. Úkol • Umění a kýč v české teoretické literatuře – Tomáš Pospiszyl – Srovnávací studie • První kapitola: Modernistická rozcestí – Zpracovat si výpisky z textu k danému zvolenému okruhu včetně odkazů na literaturu a citací. Recenze • Obecně platí, že recenze je subjektivním popisem hodnoceného formátu • Podobně jako resumé by měla obsahovat základní informace o hodnoceném – Název, autor, vydavatel, místo konání, datum, interpreti, realizátoři atd. – Mělo by být hned při prvním pohledu zřejmé, co hodnotíme – Při čtení recenze by mělo být patrné, co jsou objektivní informace (závěry, argumenty) a co jsou osobní názory kritiky, recenzenta, hodnotitele Recenze odborného textu • Před vydáním prochází odborné texty recenzním řízením, u knih jsou recenzenti uvedeni v tiráži, u odborných článků jsou anonymní. Na základě recenzního řízení pak dochází k úpravám v textu. • Recenze vydaných knih, či článků slouží k orientaci v aktuální produkci, jsou nedílnou součástí hodnocení vědecké činnosti institucí i jednotlivců a rovněž plnoprávnou součástí publikační činnosti Recenze odborné knihy pro odborný časopis • Recenze je uvedena stejnými údaji jako anotace – plné jméno autora, úplný název knihy včetně podtitulu, místo vydání, nakladatelství, rok vydání a počet stran, případně také informace o pořadí vydání, rozsahu příloh a ediční řady • Poté následuje charakteristika tématu knihy – podobně jako u anotace • Nejdůležitější a nejkomplikovanější částí je začlenění knihy do širšího kontextu, na jehož základě dochází k samotnému hodnocení. • V úvodu může též být uvedena charakteristika autora, hlavně jedná – li se o méně známého tvůrce. Co vlastně hodnotíme? • Odborná studie věnovaná konkrétnímu problému – Její začlenění do kontextu a její přínos, můžeme se podrobně zabývat jednotlivými formulacemi a jejich argumentací • Odborná esej – Hodnotíme též stylistickou úroveň a oprávněnost a nosnost subjektivních argumentů, či názorů. • Syntetická monografie – Členění knihy, rozložení proporcí věnovaných jednotlivým složkám práce, původnost informací. • Učebnice – Musíme též sledovat rovinu pedagogickou – tedy srozumitelnost, oprávněnost výběru, gramatickou a stylistickou úroveň • Sborník – Vybíráme stěžejní texty a nejpřínosnější myšlenky, mnohdy jsme nuceni se omezit pouze na výčet a jeden až dva příspěvky zhodnotit podrobněji. • Obrazová publikace – Relevantnost výběru, kvalitu tisku…. • … • HLAVNÍM ÚČELEM HODNOCENÍ JE POSOUDIT, ZDA, ČÍM A JAK PŘISPÍVÁ RECENZOVANÁ KNIHA K ROZVOJI POZNATKŮ V DANÉM VĚDNÍM OBORU „Umělecká recenze / kritika“ • Snažíme se dodržovat podobný postup jako u recenze odborného textu, • v podstatě bychom měli dodržovat výše vyjmenovaná kritéria • Nestačí se omezit pouze na oblíbené líbí / nelíbí • Ač vyjadřujeme osobní názor, měli bychom býti schopni jej zdůvodnit argumenty Jaké otázky si pokládáme? • Jaký byl přínos recenzovaného? • Jak, kde a kým bylo recenzované realizováno a proč? • Komu to bylo určeno a bylo-li to správně? • Jaký bude přínos námi napsané recenze? • Kdo bude náš text číst? Závěry • Dobře napsaná recenze může být stejně přínosná a někdy i přínosnější než to co bylo recenzováno. • Má-li mít naše recenze smysl, musí být jak argumenty pro, tak argumenty proti podložené a zdůvodněné, jinak se mnohdy jedná spíše o zbytečné pomluvy. • I velmi ostrá kritika může být napsána tak, že to sice autora naštve, ale musí přijmout argumenty a to jej může obohatit. Úkol č. 3 • Napsat recenzi na libovolné téma