Přednáška 1 cyklu „Úvod do romistiky I“ – FFMU 3. 10. 2007

   

Dějiny Romů – dějiny romského národa

   vlastní označení (autonymum)  ROM –

   -    etymologicky vychází z pojmu DOM (název jedné z indických kast)

   -     je to původní indické slovo

   -     r. 1971 Romové na I. sjezdu International Romani Union deklarovali tento pojem jako
   vlastní jméno národa

   -     v romštině označuje jednak příslušníka národa (psáno s velkým písmenem : Rom), jednak 
   osobu mužského pohlaví (psáno s malým písmenem: rom = přeloženo do č.j. ve významu muž,
   manžel)

   

   název používaný  českou majoritou (apelativum) CIKÁN

   -     etymologicky vychází pravděpodobně z řeckého pojmu [ athinganoi]

   -     Romové  byli takto poprvé označováni na území Byzantské říše v 11. a 12. století 

   -     v historických pramenech na našem území se vyskytuje pojem “cikán” i jako označení
   člověka žijícího specifickým způsobem života, nikoli výhradně jako označení příslušníka
   romského etnika

   

   názvy  používané ve starších českých a slovenských pramenech (apelativa) EGYPŤAN, FARAHÚN ( a
   další)

   -     etymologie vede k názvu země Egypt a jeho historickému kontextu

   -     existují písemné záznamy několika verzí legend o egyptském původu Romů, tyto byly ale
   koncem 18. stol lingvisty definitivně vyvráceny a byl potvrzen indický původ romského jazyka a
   za pravlast Romů  určena Indie

   

   ROMSKÝ JAZYK

   -     indoevropská jazyková rodina

   -         novoindický jazyk (mezi tyto jazyky patří též např. hindština, bengálština,
   marvárština...)

   

   

   -         má tři vrstvy slovní zásoby

   o       původní indickou,

   o       „staré výpůjčky” (arménština, perština, řečtina),

   o       „nové výpůjčky“ (z evropských jazyků, zejména dle místa usídlení romské skupiny)

   -         má mnoho dialektů po celém světě. Dialekty romštiny, kterými se dnes ve světě hovoří
   mají někdejší společný základ.  Mají proto společnou základní slovní zásobu ( např. :
   pojmenování dne, noci, částí lidského těla, rodinných příslušníků, běžných lidských činností).
   Také gramatická charakteristika jednotlivých dialektů má společný původ s indickými jazyky (
   např. způsob tvoření gramatických pádů).

   -         Standartizace mezinárodního zápisu romštiny začala prací Komise pro standartizaci 
   romského jazyka Mezinárodního svazu Romů  v r. 1991. Autorem návrhu  tohoto zápisu romštiny je
   Marcel Courthiade.

   -         Standartizace  zápisu tzv. východoslovenské romštiny začala  prací Jazykové komise
   Svazu Cikánů-Romů v 70. letech XX. století.

   

   Skupiny  Romů  žijící  během XX.  století  na  území Československa,  jedno z možných dělení
   -  dle užívaných dialektů romštiny, z  historicko- geografického  hlediska

   -    Slovenští Romové

   -     Maďarští Romové

   -     Olašští Romové

   -     Čeští Romové

   -     Moravští Romové

   -     Němečtí Romové/ Sinti

   Podle způsobu  života, můžeme Romy dělit i na kočovné, polokočovné a usedlé ( t.j. žijící
   usedlým způsobem života).

   Mezi romskými skupinami  navzájem existuje diferenciace jazyková, kulturní a profesní.  Uvnitř
   jednotlivých skupin existuje diferenciace sociální.

   

   Romština existovala dlouhou dobu pouze ve své mluvené podobě. Romský jazyk budil zájem vědců 
   už  před mnoha staletími.

   Teprve v 18. století bylo jazykovědci bezpečně dokázáno, že je romština  indoevropským
   jazykem, který má své kořeny v Indii.

   Společně s jazykovědci se po původu Romů ptali také historikové. O charakteristiku romského 
   etnika se později začala zajímat etnografie, antropologie, sociologie, pedagogika,
   kulturologie a další vědy.

   Romistika spolupracuje se všemi těmito obory.  Romistika je samostatným vědním oborem.

   

   Doporučená literatura k této přednášce:

   Hübschmannová, M., Šaj pes dovakeras – Můžeme se domluvit, Olomouc, 1993