Syllabus semináře

                                  „Svobodný přístup k informacím“

                                             5.10.2007

   

   

   -          totalita vs. demokracie – má neomezený vládce důvod a potřebu zpřístupňovat občanům
   informace? Proč by to měla dělat demokratická vláda?

   -          nástroje totalitní moci – cenzura, propaganda

         X nástroje demokratické – veřejná kontrola, přístup veřejnosti k infcím

        

   = princip dobrovolného omezení moci a princip veřejné kontroly

   

         -     pokuste se sami vymyslet důvody omezení přístupu veřejnosti k informacím
               v lib. oblasti

   

   -          historický a mezinárodní kontext:

   - svoboda slova (18. století)  První dodatek Ústavy USA

   - svobodný přístup k informacím (2. pol. 20. stol.) – Freedom of Information Act 1966,
   Electronic Freedom of Information Act (1996);

   zákony o SPI - Francie 1978, Kanada, Austrálie a Nový Zéland 1982, Holandsko 1991, Maďarsko
   1992, Slovensko 2000

   Goverment in the Sunshine Act (USA 1976) – nejen výsledky a informace, ale i proces
   rozhodování vládních úřadů

   

   -   Všeobecná deklarace lidských práv (Valné shromáždění OSN 1948)

               čl. 19 Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští,
   aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat
   informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice

   - Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)

   čl. 10

   1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje zastávat názory přijímat a
   rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.
   Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo
   filmovým společnostem.

   2. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým
   formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné
   v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné
   bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti
   nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti
   soudní moci.

   - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.)

   Čl. 19

   1.      Každý má právo zastávat názor bez překážky.

   2.      Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a
   rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo
   tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby.

   3.      Užívání práv uvedených v odst. 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a
   odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká
   stanoví zákon a jež jsou nutná:

   a)      k respektování práv nebo pověsti jiných;

   b)      k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo
   morálky.

   

   -          v právním řádu ČR je pak základ položen v

   čl. 17 Listiny základních práv a svobod

   1.      Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny

   2.      Každý má právo vyjadřovat svoje názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným
   způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na
   hranice státu.

   3.      Cenzura je nepřípustná.

   4.      Svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o
   opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost
   státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

   5.      Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat
   informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

   

   pozn.: Podle odst. 5 tedy žádný úředník nemůže tvrdit, že mu žádný zákon (právní předpis)
   neukládá povinnost poskytovat informace. Naopak musí najít zákonný důvod pro případné odepření
   poskytnutí infce.

   

   

               - názory a odůvodnění k jednotlivým výše zmiňovaným důvodům pro omezení
   poskytování infcí

   

   -          další zdroje informací pro veřejnost – média

   -          jejich kontrola Radou pro rozhlasové a televizní vysílání – cenzura?

   (názory k článku „Zaveďte cenzuru, doporučují radní České televizi“, HN 15.9.2006)

   

   

   Doporučená literatura:

   Kužílek, Žantovský – Svoboda informací (Svobodný přístup k informacím v právním řádu ČR),
   Linde, Praha 2002

   

   Pro příští semináře:

   pořídit si zákon č. 106/1999 Sb. v aktuálním znění, (a to např. pod č. 176/2006 Sb., nebo
   z elektronických zdrojů)

   seznámit se se stránkami www.otevrete.cz

   

   Miroslav Jurman, 5.10.2007

   miroslav.jurman@nssoud.cz; m.jurman@mail.muni.cz