1.1.  Litevská abeceda

                                              Písmeno

                                               Název

                                              Příklad

                                             Komentář

A   a

a

daryti (dělat)

daro (dělá)

Toto písmeno může znamenat dlouhou a krátkou samohlásku

Ą   ą

a nosinė

(nazální a)

kąsti (kousat)

Vyslovujeme jako dlouhou samohlásku a:

B   b

b

batas (bota)

bitė (včela)


C   c

c

cukrus (cukr)

citrina (citron)


Č   č

č

bačka (sud)

čiulpti (sát)


D   d

d

duoti (dát)

dėti (klást)


E   e

[¡]

[J:]

vežti (vézt)

veža  (veze)

Otevřené e – připomíná maďarskou výslovnost. Toto písmeno může označovat dlouhou a krátkou
samohlásku

Ę   ę

[J:] nosinė

(nazální J:)

saulę (slunce, acc. sg.)

Vyslovujeme jako dlouhou otevřenou samohlásku e

Ė   ė

[e:]

ėsti (žrát)

Úzké dlouhé e

F   f

ef

fabrikas (továrna)


G   g

g

garas (pára)

girti (chválit)


H   h

ha

harmonija

himnas


I i

i trumpoji

(krátké i)

bijoti (bát se)


Į   į

[i:] nosinė

(nazální i:)

brolį (bratra, acc. sg.)

Vyslovujeme jako dlouhou samohlásku i:

Y  y

[i:] ilgoji

(dlouhé i:)

yla (šídlo)

Litevština nezná opozice měkké i–tvrdé y. Rozlišuje krátké i a dlouhé y.

J   j

jot

Jonas


K   k

ka

kalti (tlouct)

kilti (stoupat)


L   l

el

lapas (list)

lyti (pršet)


M   m

em

mama

mirtis (smrt)


N   n

en

namas (dům)

nešti (nést)


O   o

o

oras (vzduch)

autochtonas


P   p

p

plaukti (plout)


R   r

r

ranka (ruka)

ritmas (rytmus)


S   s

es

sapnas (sen)

silpnas (slabý)


Š   š

eš

šauti (střílet)

šimtas (sto)


T   t

t

tu (ty)

tik (jenom)


U   u

u trumpoji

(krátké u)

buvo (byl)


Ų   ų

[u:] nosinė

(nazální u:)

dangų (nebe, acc. sg.)

Výslovnost odpovídá českému ů

Ū   ū

[u:] ilgoji

(dlouhé u:)

būti (být)

Výslovnost odpovídá českému ů

V   v

v

vaikas (dítě)


Z   z

z

zuikis (zajíc)

zirzti (bzučet)


Ž ž

ž

žaisti (hrát)

žirnis (hrách)



Litevská abeceda nemá písmena Q   q, X   x. Píšeme např. “kvartetas”, “tekstas”, “Meksika”.


Přehled zvláštních písmen litevské abecedy:

Ą ą

[a:] dlouhé a

Grafémy, označující bývalé nosovky. Dnes se vyslovují jako prosté dlouhé samohlásky.

Ę ę

[æ:] dlouhé otevřené e

Į į

[i:] dlouhé i

Ų ų

[u:] dlouhé u

E e

[ε]

Pozor na specifickou výslovnost! Je pro cizince obtížná.

Ė ė

[e:] zavřené dlouhé e

Y y

[i:] dlouhé i

Litevština nezná opozice měkké i–tvrdé y. Rozlišuje pouze krátké i a dlouhé y.

Ū ū

[u:] dlouhé u

Výslovnost odpovídá českému ů


1.2. Cvičení:

ą:         stalą (stůl, acc. sg), kardą (šavli, acc. sg), ąžuolą (dub, acc. sg), šąla (ochlazuje
se), bąla (bledne);

ę:         katę (kočku, acc. sg), gėlę (květinu, acc. sg), gatvę (ulici, acc. sg.), tęsti
(pokračovat);

į:          naktį (noc, acc. sg.), pilį (hrad, acc. sg.), pažįstamas (známý), lįsti (lézt);

ų:         namų (domů, gen. pl.), vaikų (děti, gen. pl.), siųsti (posílat);


1.3. Dvojhlásky:

ai,   au,   ei,   ie,   uo,   ui


vaikas (dítě), laivas (loď)

šaukti (křičet), paukštis (pták)

leisti (pustit), keistas (divný)

pienas (mléko), dievas (bůh)

duona (chleb), šuo (pes)

puikus (skvělý), muilas (mydlo)





1.4.Cvičení:                retas                rėtis                 rietis

           melas               mėlis                mielas

           metas               mėta                mietas

           žemas              žėrėti                žiedas

           mesti                mėtyti               miegas

           kedras             kėdė                kiemas

           vena                 vėpla                viena


1.5. Kombinace samohláska + souhláska:


            a, e, i, u                       al, am, am, ar

                  +               =          el, em, en, er

            l, m, n, r                       il, im, in, ir

                                               ul, um, un, ur











1.6. Přehled krátkých a dlouhých samohlásek:

Vždy dlouhé:  ą  ę  į  ų      ė  y  ū

Vždy krátké:    i   u

__________

o          vždy dlouhé v litevských slovech: mótina (matka), žolėjè (v travě), šóko (tančil, -a).

o          vždy krátké v cizích slovech: autochtònas, kománda, astronòmija.

a  e      můžou být dlouhé nebo krátké:

            bez přízvuku – vždy krátké: mamà (matka), valandà (hodina), dárbas (práce), pasáulis
(svět); nešù (já nesu), meškà (medvěd).

            na konci slova vždy krátké: Vãclovas, dárbas, mamà, valandà; su pelè (myši = instr.
sg.), gatvès (ulice = ac. pl.)

___________

ai,   au,   ei,   ie,   uo,   ui       dvojhlásky jsou vždy “dlouhé” – tzn. z morfologického a
prozodického hlediska se chovají jako dlouhé samohlásky.

___________

            al, am, an, ar

            el, em, en, er

            il, im, in, ir

            ul, um, un, ur              tyto jednotky také jsou “dlouhé” – tzn. z morfologického a
prozodického hlediska se chovají jako dlouhé samohlásky.


1.7. Přední a zadní samohlásky

            Přední:                                    Zadní:

            i, į, y                                        u, ų, ū

            ė                                             o

            ę, ę                                          a, ą


1.8. Ano-Ne

taip (ano)

ne (ne)


1.9. Osobní zájmena

            aš – já              mes – my

            tu –ty               jūs – vy

            jis – on             jie – oni

            ji – ona jos – ony


            Zdvořile říkáme “Jūs”


1.10. Sloveso būti (být) Inditakiv praesens (přítomný čas):


būti – yra – buvo (být – je – byl, -a)

aš        esu                  mes      esame

tu         esi                   jūs        esate

jis, ji     yra                  jie jos   yra


            būti – būna – buvo (bývat, bývá, býval, -a)

aš        būnu                mes      būname

tu         būni                 jūs        būnate

jis, ji     būna                jie jos   būna


První fráze: Aš esu Lenka, Honza, Petr