3.1 Prozodické vlastností litevštiny


Přízvuk

Litevský přízvuk je volný: může být na kterékoliv slabice. Poloha přízvuku se během ohýbání  může
měnit, a tyto proměny jsou pak individuální vlastností dotyčného slova, nikoliv ohýbacího vzoru, ke
kterému ono slovo patří.


stalas (stůl)                 kamienas (kmen)                    žuvis (ryba)

N.  sta-las                   ka-mie-nas                             žu-vis

G.  sta-lo                    ka-mie-no                               žu-vies

D.  sta-lui                    ka-mie-nui                              žu-viai

A.  sta-lą                     ka-mie-ną                               žu-vį

I.  sta-lu                      ka-mie-nu                               žu-vi-mi

L.  sta-le                     ka-mie-ne                               žu-vy-je

V. sta-le                      ka-mie-ne                               žu-vie


daryti, daro, darė (dělat)       duoti, duoda, davė (dát)

aš         dar-au                                     duo-du

tu         dar-ai                          duo-di

jis, ji     da-ro                           duo-da


Poloha přízvuku je zásadním faktorem litevského slova a má fonologickou funkci, tzn. že se slova
můžou lišit pouze polohou přízvuku – přízvuk je v litevštině významotvorný.


giria (chválí) giria (les)

kasa (ryje) kasa (cop)

karti (věšet) karti (hořká)




Intonace

- způsob artikulace dlouhých přízvučných slabik

Intonace je také významotvorná. Rozlišujeme intonaci stoupavou a klesavou.


Akutová (klesavá) intonace:     šaaauk (střílej); laaauk (čekej); kaaaltas (dláto)


Cirkumflexová (stoupavá) intonace:  šauuuk (křič); lauuuk (přič); kallltas (vinen)


Příklad: šauk; lauk; kaltas

Akut:    šaaauk (střílej); laaauk (čekej); kaaaltas (dláto)

Zápis: šáuk; láuk; káltas


Cirkumflex:  šauuuk (křič); lauuuk (plešať); kallltas (vinen)

Zápis: šaũk, laũk, kaltas



POZOR. Krátká slabika může nést přízvuk, ale nemá žádnou intonaci. K zápisu se v tomto případě
používá znak „gravis“, např.: ranka (ruka).


3.2 Dialogy:


                                           Laba diena!


                                              Lãbas!


                                             Sveĩkas!


                                             Sveika!


                                             Sveikì!


                                             Sveĩkos!


                                          Lãbas ry ́tas!


                                         Lãbas vãkaras!

                                         Mano var̃das...


                                         Mano pavardė̃...


                                            Àš es̀u...


                                       Kóks Jū́sų var̃das?


                                      Kokiia Jū́sų pavardė̃?


                                       Kóks tàvo var̃das?


                                      Kokiia tàvo pavardė̃?


                                   Kaĩp Jū́sų / tàvo var̃das?


                                   Kaĩp Jū́sų / tàvo pavardė̃?


                                         Kuõ Jū̃s vardù?


                                         Kuõ tù vardù?


                                         Ikì pasimãtymo!


                                            Vìso gẽro!


                                           Vìso lãbo!


                                              Sudiẽ!


                                               Ikì!


                                           Labãnaktis!




3.3 Časování sloves – indikativ praesens (přítomný čas), typ „-a“


Schéma:

kmen přítomného času + koncovky:   (aš) -u                (mes) -ame

                                                             (tu) -i              (jūs) -ate

                                                                   (jis, ji/jie, jos) -a



Příklad:

kalbėti, kalba, kalbėjo (mluvit)

 kalb-a

aš              kalbu (= kalb+u)                      mes                  kalbame (kalb+ame)

tu               kalbi (=kalb+i)                         jūs                   kalbate (kalb+ate)

jis, ji                      kalba (=kalb+a)                       jie, jos              kalba
(kalb+a)



dirbti, dirba, dirbo (pracovat)

studijuoti, studijuoja, studijavo (studovat)

eiti, eina, ėjo (jít)



3.4 Zápor „ne-“

            kalbėti → nekalbėti (nemluvit)

            aš nekalbu (nemluvím), nedirbu (nepracuju), nestudijuoju (nestuduju)


!!! Zapamatujte si negativní formy slovesa „být“:

            aš         nesu                mes      nesame

            tu         nesi                 jūs        nesate

            jis, ji     nėra                jie jos   nėra