VĚTA / REČENICA


Rečenica je osnovna strukturna jedinica u gramatičkoj organizaciji jezika kojom se izriče
obavijest.

(Stjepko Težak – Stjepan Babić, Gramatika hrvatskoga jezika, s. 196).


Rečenice su uopćene, potencijalne jedinice, jedinice koje pretpostavljaju različite načine
ostvarivanja u komunikaciji, koje su isključene iz konteksta ili iz govorne situacije.

(Josip Silić – Ivo Pranjković, Gramatika hrvatskoga jezika, s. 278).


Rečenica je najmanji dio diskurza koji i sam može biti diskurz.

(Mirko Peti, Hrvatska gramatika, s. 393).


Věta je slovní vyjádření určité myšlenky.

(Jiří Černý, Úvod do studia jazyka, s. 121).


Věta je elementární komunikativní jednotka textu, která je intonačně uzavřená a má svou obvyklou
strukturu.

(František Čermák, Jazyk a jazykověda, s. 207).


Věta představuje ucelenou strukturu jak v aspektu výrazovém (formálně gramatickém), tak
sémantickém. Organizačním centrem této struktury je predikát.

(František Daneš, Mluvnice češtiny III, s. 21).


Věta je abstraktně míněná, tj. v komunikační situaci nezakotvená, jazyková jednotka, jíž dominuje
přísudek. Takto je pojem věta vymezen pojmům slovo (plot), sousloví (živý plot) a slovní spojení
(plot z tyček).

(Petr Karlík, Příruční mluvnice češtiny, s. 369).


Věta je základní jednotka syntaktického plánu jazyka, který tvoří mluvnicky, významově, zvukově
nebo graficky relativně uzavřený celek.

(Edvard Lotko, Slovník lingvistických termínů pro filology, s. 122).


Výpovědí rozumíme větu (věty) zakotvenou (pronesenou nebo napsanou) v nějaké konkrétní komunikační
situaci. Lze také říci, že věta reálně existuje ve výpovědích, tj. že výpovědi jsou realizacemi
věty v komunikačních situacích.

(Petr Karlík, Příruční mluvnice češtiny, s. 371).


Výpověď je konkrétní realizace abstraktního modelu věty (větného vzorce) v promluvě (parole).

(Edvard Lotko, Slovník lingvistických termínů pro filology, s. 124).


Iskaz je stvarna komunikativna jedinica, jedna od mogućih realizacija rečenice kao jezične
jedinice.

(Josip Silić – Ivo Pranjković, Gramatika hrvatskoga jezika, s. 278).