......... í 4. !edu& 1936. Přítomnost ■ i OyS«n*ŕ s&uyaí ^ř4laáe8t }«:ií*?s teils, cím dár&«3«ji «tava fosíatHě i xa5x?ír<.cr5HSä vy£%áaje ^atc áeílí áôtjy).« ^Č!> |fc *»afc eří&a&o Seto ató^sí £a»aost», |*ž satí 3c {jetía-£«»f? ľmé senerfeame sfíek* »$is«Oä& vjastótf« í-í-'-cmlivaáä 5>ráv« j>řoístava, jíx v$¥o1äív&?::|e — js& g&Wěě-mžváíf -- fifaž!ei.i>díiá, poaéraáž Je, mstíaSteírsá » vašimi žéiat-aíavi pŕeá«?avami, v&zmy, kwlttKtn'mi a sociálními př«káika«iš, krátce í*řOU>, že jsrui᎞ přlHJ istenasvtn" pocity ítdílmtí.«« »Káyž s3e ceíow vče nasxo&ttí <*a8«ßem«, las jí s«aá dol-ÄHäíe poítažll?* ':':;:;-:...:. »Takovéto podařené zatlačení nepříjemných počati ..&-sío«ii vkftiße zviáMnfho pojmenov-ási Steck! sazyvá je pö-tis?.«»?«}, já «»»SeníKt, Kschíži bych však p - .-,., že s» tak oprsváu ßckdv stává- Xákoa o zachovaní e»<*r$ôe piati i pro všs dtiSwsi Possae snaá nevidíme pkmžna -— j;s&o se přeá ílo-feertřni kíeyeres« nev&d«fc>, k hybná energie padajícího Eä«»!í §» mini v teplo a ncsnat beze stop. Potlačení v tojsitopří-i padá je jen aežcela jstlařfený pokus ô tó« proto oe2xS^ený,:. žs &í£&t byl !>?M ailftý, a tak dalece neatarený, že ixs> »oáítaíjoíl« M sňóvn tí&řf éo vMtymí v jíné forntě. Zajomenii t { je však «OfroátaŠ fjsyčbcitagkký *» Jédoa, Äí hyeh,.% pEtmZnýth víasttiosíi jinak vťlíni m&toMé eesM povahy, ÍJotäíät«, lé netjí třeba vésti díoak^cb leg! »této mftélmmix, která v nové I i voíni atmosfére bývá žasío tfj«ktií»vá«a. Badete se mnou $&8 za jeá«or íému-íh ž« Jesť p© lertecb málo zrtífkä» kteté b>y «5esko» pôvabu činily osobitou a jaksi rasově svěřámoo, l*r«sittlá «tredoeyropäká külovatk«: j jesíé vlče staletý pobyt v ršrnei ol>Iad«ě sJepeaébo R^onska-s riakažltvýt« n§~ tneekýí» áô«sedst^íni. požraly nás tMcerýmt viivy a rtebvto by jist? trvalo dkmbo a také ž čecM Jsme tnIJí representanty jakéhosi tífiílíkovanébo aastrljáctvl Y «rětiýdí tlídleb nebo stavech — vezmeme si na rň, yysokoa, stream t diurnlstkko« byrok.racii — by] ättstniáeký národ jiř stero dotvořen a mentabtóu I vnějšími zpžboby života nebyl Čeeb oá Némce skoro ; fc rozeznání. Zvláště spoleblivě se o tons poučíme na vojně, kde mezi ťäpáky Čecb s Něrocero tvA?jfj zt%$$& rozlišitelnou dvojici. Ostatně, projtldÉte-b dnelním Rakouskem, ožijí ve vás tyto remintseerío? tak silně, íe si musíte dávati pozor;, abyste prévodSiho ve vlak« nebo^ceinika neosloviti doeeia po domádtiu. Ale:nač ebodíí se» tímto typem do Bakouska? Příliš Často: se s ním setkáte t doma, kde si jetí převlek! kabát a dvou-hiaviho ork prefepit ů^mxm0m Imm, Vysedává «a .polti, « soudu nebo v jiné statni ínstítnci» kát se káym. vylíbl přesni' podle předpis« a setrval tam s ne-projaénénbií vnitřni tvá« klasiekébo j»ma rady n«l>o pana oííciála dödnelka. It® äši postačí k nasöseni pomerov v niebž česká «Irodní povaha ztrácela krok za krokem svou rasovo« hirvu ž odfišnost a byia v mnoba připadecb éeíormo-vána až do nestvžossstl. :|ěííle před ťtmto porakoušfujseim vpádem se nedalo na štěstí všecko na «stup. Lidová masa se tmi bránila a jefí vztah ke viem orgánům státní šfsrávy, který byl z národní i Hdské přirozenosti jaksi xásadné opos^í, nevraživý, často i nepřáteJský, byf zároveň i jistou «so-!sc'í, která činila je ji organism tlrnto vltvům ztllka přístupným. Železo nebylo její zbrani. ISobnáua častokrát až If jesigrsované bezmoci úíevila si jakým^ šibeničním vtipem a stáhla sVou tvář do nenapnďobi-te|nébo: polklebka. Bězmeznotí hloupost, která ji po-rmtčela a. cbtčla býti poslouchána^ sesmesňovala, krk mobla, sesmešáovala jí prostě, přirozené' a nepatl«*-tkkyv s #05 nadmíru vážnon, které vlastně ani nebylo možno ničeho vytknouti - Je jisto, že do nejblíŽIjbo styku s t1:ně ^'ojenského orostřčdí rako^kého a *šude jinde by by! vyMižel živořivě a nedokrevne, |en v Ea-kousku se mohl státi koncentrovaným representantem viech svých dru!n% .kterým by! ko-kušením jejich důvtip«. Číntií si jím život příicssmějsl, Jeho nödnc4i meebaničnost snesitelnép a «illSí radost z hlupáko. kieff málokdy prohlédli jejich podlitost, ^ Májne ďíáílad* který do Švejka pojat nebyl a který jafesi školsky ukazuje, jak se český človřk s rakouskou vojnou, vyrovnával, je jisté, že v&Ěz motivu svrchů naznáieňýeh; které hýly udávány nepřkaivým vztahem k proticeskénstí-státu a jebo sMehptkim, najdenae v těchto počtneeb proston :a přlrozenot? touhtt po veselosti, jíž hýly osoby vojenských pánů bohatým inspiračním zdrojem, desky voják, kterého si vyhral ně- *3 Přfto iiiiilili tiSiníí ták se zdánlivou hoři» y&Élj; s tváří nesmírně vážnou a s odvahou, která se sef^lá riskovati ve|í»t přísný trest. Zn|l~ij l&jtmanurv proisíov: »Soldaten, schwere Wölken hangen am Btmrpel Vergisst nicht den Ruhm «»4 wenn jemand von der Fahne Sieht, den in £ft die ráchende Hand der Nemesis,« překládal český tlumočník s nejnevi-cějsí tváří svým sourod/ukörö: Mládenci, pán hejtman říká, fe bude pršet. Máme si vzít s sebourum a kdo přej uteče öd rangle, ten si to vypije od řřajtra Ke-«setká,—A zde bychom jnohli citovati ony různé téjeiy českých přísah., které naší lidé s dvěma prsty yzhÍEru drmollií a kterébyly pravým opakem textu jim předříkávaného. Vojna snad byla také proto tak neobyčejně živnou pMou, ie poskytovala >i>.div<.di)eirúmu všíváctví široké íornm diváctya, které mtt vděčné zatleskalo a zalirunlo je obdivem. Psychologicky je tato galérie vúmi do-klí tým činitelem, nebol je jisto. Že sám pro sebe Jen málokdy človek všíváctví pěstoval Pověstné: »dátt Luunróvi zohnout«, což znamená, položiti si na dlařs krejcar nebo dokonee dvě tenoučké haléřové mince a nastaviti ji na mostě výherČímu, který je odtttd môže fen velmi ztěžka sebrati ^zejména v müh mMi tlusté rnkavice s jedním palcem!), |e ske nesporným dokladem všíváctví, které nepočítá s diváky a je podnikáno pro individuelní zábavu, ale vyskytuje se v míře skrovnější. (řlení sporu, ze i v této všíváeké hříčce je kus protestu proti obtížném« zřízení, které učinilo Karlův. tůůsit na ?\tmz se nevybíralo, zvláště sympatickým.) Z tohoto hlediska je český člověk velnň silný altruista, který si přeje, aby se jeho kouskeul pobavilo pokud možno nejvíce lidí a roznecuje se tímto kolektivním pohledem, Stane se. že vzniknou velmi snadno vlíváetyí hrprnadnl, posnMtá, k^ektivni, při nichž dejstvuje eely záštnp, který jest kdykoliv ochoten solidárně «a ně odpovidafi Inspirován jednotlivcem nikdy jej rseprozradí ia jesf-íi že hy se vyskytl člověk, který by se neostýchal tak učiniti bude pokládán za nejmizernějšího vývrhele, I zde chceme zachrániti pro budoucí věky, v nichž .specificky České všiyáctví asi vymizí, jeden doklad kolektivního čin«, kterém« se málokterý vyrovná. Bylí to opit vojáci ale již nikoliv izamslů, a jejích kousek vznikl patrně z prosté touhy po líěcn, jak se hdově říká. Slonil mí za doklad toho, co jsem řifcaí o pwahpvěm českem rysu a co jiná národnost nedokáže. V jisté zemi. kde žily české legie v meöihn provinciálním městě a kde občanstvo s obdivem naslouchalo je|kh sborovému li?ěýu, který vycházel z vojenského lezeni byli tttO: vojáes jednoho dne ísoiádáns, aby něco zasspsvaM v místním kostele To byla dosti í%$kk věc. neboi jak známo, čeští vojáci byl t v rakouských kosíeíkh lidé bezbožní a při kázáních fádí do sebe rýpati loktem a do hrsti se řeb-•;Ä l$ozSá, že kdyby tato kázáni \nebyla rakoasfey :Vlas1e«ecká, byly by jejich tváře vážnljli Ale takhle jím kostel nikdy k srdci nepřirostl a oni tam chodili jako na velkou kratochvíli. ¥hé kostelem v cizí zemi se také, zdá se, nijak nezaMoubab- Kostelní pisně v hodináchsborovéhozpěvu necvičili a poněvadž veřejným vystoupením se daly. získati syrnpatie místního CÉžanstv*, vyhovili pozvání a yeötß rodele na Mře fmm^0L Známá a přibš světská #»eŔ s pseadôlatin-Í0$m.mífýiifm, ^1**a;cjpníbus» blal3#lila: tain y.áa- 1 fl O 81 %4~ íedaa.493*>. ném šborit, který byl zabrnnt ppehvalou a odměně« I hmotní, *uvažtne, jak ztěžka se dnes cbápe čís, pr©~ vedenv nedávno zcela spontánně a jak: jsme w i vnítme najednou vždátem^dšv^se nestydíme jej m-terpretovaí. Což znantená, Se životní ovzdtsií jest dnes j;ž ^ccla jiné, že všivácívi kvete v rozměrech daleko ;r>rněj5tch, le .Švep i í^eííéek se stále patrněji !ji iiistorkkýmt došmmenty a že lidový i ro»*á-:; nový humor si bnde bledati v btídoncnosti zeek jmč inspirační zdroje- Zásadní české oposíěnosti byl ve vlastním státě ulomen hrot a olxanskýní zrovno^jráv-nénirh se snad jednou srovnají hluboké diference, které lid }iřté tím vyrovnával aspoň polklebklmí a na-étavfetíOu nohou, JěSi dee pravda;, že i dnes poíkíimv. v tramvají čtveráckého pasažéra, který považoval zé yhpdné vystřeliti si z revisora, příliš komisně horlivého, kterému postupně předložil Čtyři : lístky staré, nešli našel tsn pravý, ale to je hudto velmi dtrniysini; aranžovaisá převýchova orgánu, který nediivčřnje lidem ze. zásady á šmahem je pokládá za podvodníky,: nebo je ío zároveň velmi lidská touha po legraci, kterl je v našem životě tak povážlivě málo a kterou si zdraví založeny člověk v takovýchto snrogátech opaiřup?- Hyní ale musím dodat, že zvláštnost českého vli-y&cpfí je zejména v tom, že jeho autory bylí lidé do^ tfiíu V vieeh národň a. ve všech světových litera« túrách se setkáme s mládeži, zejména s kluky, kteří roezi šve zábavy zařadili dopalování učitelů, vyebova-telá ecifkky českou. Tím jest, ovšem řečeno, že vlnde, kde chlapecká mládež žije hromadně, tedy ve škole», na hřišti a jmde, nebude niskdy různým všíváckým ^xitskňm odzvoněno, protože zostane dobrým právem miádi, aby vybíjelo $*'#&- nadí^iecnou bujnost a zásobilo se vxppmínkami pro příliš vlluý život, který se blíží- A tak m ;zda, že pzn přilil rozpoutaným a nevázaným flamendrám zastane vyhrazeno Kvoníti v nocí na cizí domovníky, což je ostatně vštváctví velmi ne-vtipné a hanálnl, patrně odkoukané těžkopádným t&~ m&tkým bufšákurn. Poslední sylvestrovšká hóc v Praže ukázala, jak; dospělí lidé, zamíchaní jindy do veselého houítí, w&ísůmm zvážnili a přenechali jízdní dráhu výrostkům,\ kteří kromě řevu a hulákání se zaměit-návalí ít&0éWtäpf®i narážením, po pražskú řečeno, »naiejváním<< itvrdýcb klobonků, Zase musí Člověk vzpomínat, jakým nevyčerpatelným zdrojem vtipu bylo českým oposicmktlm staré Rakousko, počínaje strážníkem S eboeboíatýnt kloboukem a konec starým Pro-cházkon^ jehož, pražská návštěva inspirovala kroužek anarchistických literátu k pověstnému vlíváctví s p&~ dělanou bombou, na níž policie tak těžce naletěla. Oni to ostatně bylí, kteří na Štědrý večer obcházeli zvonky porodníeb babiček, zvouce je do kcfsíela, To už také souvisí s všiváck^b» k|tósk# umělecké bohémy, ^které nic nehvlo sváto a Icfcerá. íakobv zemřela bez dšáíelk 14- imm 1930. : v- ■ — ■ ■ Přítomnost Öije-ü se dnes yš&l něco opravdu veseiého, zostáva to omezetto na malé efelapké efífejv jak Je najdeme v řetseslaicfeých- dtlnách ö«|hö M stanovištích soťéVä a érolkářž. Ále t tato f»í$$jsou xřeteloě po2íiame«ájm dobou, dobo« jaksí iěžkomvsbo«, náchylnou k potmrýtj me-áttaeím a ^níactijící pocity jakési chronické nejistoty, která SOÄ 3tdi nbytované na opad sopky. Tezký oÉes sjJölecensÄto organism« a rozklad všech Jeho složek* vxájemng proti sobě popu^ňyeh. posílily lidsko» iMobu, které se vtip špatné daří a ktetk môže zploditi i Jedině vlívácíví, plná zlojuyslností. Budo« »mé pCKÍohna lstivým vjcim jarnám, pří nichž jde o to, aby clovék, který do nich spadne, si ijokud mo|aosiz|íH. mil vaší, A t« se mí chce dodat, že zvláštnost míkdej-škh Českých YSíváeíví« na něž ú občas s malým steskem vxponiťíoétne, byla také v tom, Se jejich autory byli lidé z gruntu dobromyslní, kteří i když se- mstili, neublíží!» vlastne ani kuřeti,- ;: tnreeiíe čiří tné' LeokQáta H**ny: Zpovéá w&fatM Tvtťkynš. : Táto potobektrisikká ski antorkyíiéí velmi plastíckj «krtu* turecké ženy, která ^iaa bojovat proti mnohoženství, Oíicieí»! formě v Tarecktí« jakožto proti sar,0': várna a .«vifecfeís» mrav«. Ještě nikdy • *! svého íttmtní necítila, jsem se tak smutnou,: a nestastnou. Dues minut poslední «ku mé svobody. Jestždne* smřns volně vyjít samotná isa «tšci &ez závoj«, brát sí venku bez ohíeds »a i«, adaíí mne kdo vidí z druběko koňaku. Všecka«. ta %lo í# milé, tak zfómni-, -Nejvíce hry s Hílml bejem í OfjesiíMitl. moka ■■» »řás volně rozmlouvati .0v-štru. nebot ještě dnes isem považována »a dítě. Zítra «i všecko skonči 53tr»poprvé m .-mne.-'vloží- carěaí. A nejeti na mne. Současně, se 'mnou. bude pasována Řááorostloa «»ob« i Vedifca, jíž dv* doy je: Jakási star» &ekyn<. ssasníístísásá litím dvou. ésy&íM; Jsou «S botové, jenlen ItedvábaÝ, eíegantni, módní -»-—.i pro mne, drahsr obyčejný ~ pro Vedsku. Yedihá nebyla W ošklivá, kdyby v ní «ebylo cosi ordmáraíno. ý£ žeh« se fc> hlouné děvče tuk tžsl? Je dnes takovározihavená« fííikpbý ji melo zítra pôtkalš veliké štěstí. Je nadšena svým ěarčafens; a aessyslí na to, že čargai, :fô?!,;fearéme a liaréns, tot otroctví, Ak kdo je on»? Vn«^jij':-ot«»ky»S kdysi ko«í>e«-i mým <>tcetn! Bude ttorčt dobr« snäieit §vé otroctví, Třsa-léfje pro tsí! Aíe Já? Co si počnu? Jak sáišíftt ssv« «p^íé, rozbouřené oráče, tottžíci po žtvpt&? Zvykla jatmS ^t žíti jJÉjiál« 8¥ě. libosti, ážlati. co «ei»j xlífeitot Zve*ö«k, jžsíté aase nfej^ká jjerdžss, Co jsem obl«kía žar5afť »eißi měsíce, ve'ktei^m'^':xi||{^:;«$iä<''^»sämá osoha «spřosíta o áôVí^sní smse 8kí«d«ont!. jako nějakou fssnerskn na jírodej. i£dyi tseta vites seděla ve svém jpokojs n zakrviéJm «»Jroa,» %to-» {s«*Vafei i «an StvereSky dřevěné mřiž« poslední jsaprsky s^Ntsě-|M!» «lose« a nábie j«5«m oslySelsi doi» «voßek * fofem ~~ Caž ssíe není dívky na., vdávání? — Vyskočila Jaem z feř^la. :vyb^1a na ebodksä, volající Vtsáiixca. ¥«ňíha\ Chttyn jsem jí dáti ttx&w, »by odbyla oaa g«rdžn. Ale ta byla «* v «along. MwsS& 3«era se osčlitíě okj«víti, roidioáujíc se, Ž« to*B$t tak kude naposled, Skřbla jsem s» sebodä s poeitéřn n<&« »nesiťeíaékô potec»!«»« a sindu, Vezla jsem se sklopenýma očima, sbäŕ * sick gerdiža nemota» vySsH aíostt. Oerdža s« mna pří i pití; ě«nsé kévy: besjionSJěb očí; Třeks jsem se «3. ní nedívala;- cítila jsem na sofež pronikavé pátravé »rsky oné ženy; kíotmly s "mé tváře »a race, s rökou na 00ky, s mob/gut-m &*% P*»-íocby I paatofäíčkv. Ckrdža nezapomněla na žádno» í^áíob1-oost; svlékajíc mne: očíma í» satá, oceňovala moj«; vjiady< jakoat m«bo obkka, karve mýeh vtasís. Zajímalo jí K?eí»»ě i nsoie vzdelaní, neboř se ptala bez okoSkÔ: »Zdaliž tots ví köessk uannm. .íras3so»s»ky?z »Evct» efřeisdím,» odpověděla aa mne ruaíká. »A njobía fey mi kiiesak ksaaai «?co saferát?* »Zakrcj,* pravila matka, ITsodla jscas k« klavíru, iirajíc, eí-tíía jsem, že ismé: k^ost potakaje za vlasy. Ó!»átl{a jsem t&z> íiieně- klavu, Cíerdža se začala omloavati, že mí cktěla apra.y»tí vlasy« Á« síjcSopils j sen» »hned,« Že zkoumala, »ejsoa-l» faMač, &Idyž jsem skončila hr«, g«rdža začala vssiävatí ixsckv&ta, a potom aanksis nu bolest t?.sM., ks-erř j! vábec oefeldy. Ale %kt o to, aby snokla při té příležitosti položití otázko, zdali jsoa moje v igořádku. ToA iw tak xdeipríníovalo, £« Jsem íiíekla fj£ salo-Jía rířive, než ona oddiS^ »Vi«, Lemean,« pravila s«í matka Mbem jídla, »těm ženám se Sasto ooááří «utaménité manželství. Tak třeba N«!«t kannat se zasnoubila rovněž prostředmetvíí« gerdžy. Masís: Jí fefeko-přáij. Všechny sousedky mluva jedíiiě.0 tom, že ÉďŽveá bej, její snoakenřc, ptrsíaí jí tltístěbo berana » |#£lace«3*och5'hy vlíves« vně gerdíy, která akomnaía tyě vlasy, a byl u mtic věeřa s prost««" o.tvojí roka, Co at« asánt říci?« Nastoumla dloubá ootada, která skončila ^tn> m přes »»»»« něckaf k manželství Ityla přijí?t3 mibídka ibrafeim beje. €0 Jsem měla dělat? Musila jsem svolit. Osttdl A od tofeó čtvrtku xa ts'den bntin wž ženoa íbrabšm beje. Včera večer« když ItsKífeia» bej pršlel avátt mébo otce í bratra na oběd stasnonbeuí, spatřila jsem W v salťwe kííčí>vou dírkou. Štěstí", že mne při tom nikdo nechytil, nebot by to í^'í velíky pokíesek. Mnsils jsem přece vědět, jaký je maj snoaoesee. Má černé vlasy«, černé vousy i černé -iči. Do»ti by se mi libit, kdyby acbylo noss: Ten uos všecko kazí. Ani Rostand by větního aevymyslO, ZasOOUbgái se odbylo velice tík-gautní, Byk« títuobo l«.iú i paša s obojí: síran. Sababedia bodž-a sepsal snabní akt. 'Všichni blabopřálí mladém« pánovi, který byl velice spokojen. Jet» otázka věsa xsckmnBla peněknd náladu. Moje rodina žádala pět tisíc átreckýck liber pro případ rozyoda, k čemuž neekíěkt svolšií rodina Ibrahim beje. Necenili asne více než na 3 tisíce. Máfeia, že' se nerozbilo moje mladé štěstí. Skoda- Vida, že by spor mohl ssk skončiti, spokojil se otec se.4 tisící Uber. Tak jsem tedy ofíciálsš zasnoabena. Budedl se bmkhi bej apokojca« taúsisa 2trá%'íti v jeho koňak» celý Život, jak se am 2»«hbí»»i vyjádři ebut k rozvoda. Zastává už jen několik: duí naneuství. Zřtra skonči •'vatclmí pfipravy, a i»ozJtří začneme až jřnjímats hosty. Čita ř»h*e ke svaibS — tím. vice, je útěcha tkví v tow. že aeqpiísííra Mm sama Matka mí ekce dasfovatt ¥edíb«. která t»«de moji slažko». Jako «e Vědma radaje 2 té soněny, ci. Afc