OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY i Cllcete-li se neslýchané smát, čtěte „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války" od Jaroslava Haška. Leasing řekl o Kiopstockovi, že ho každý chválil, ale málokdo četl, a pan Viktor Dyk to kdysi parafrázoval na Otokara Březinu. U Jaroslava Haška je tomu právě naopak. „Osudy dobrého vojáka Švejka" čtou desetitisíce lidí jjprvní vydání v počtu 10.000 výtisků jest již j rozebráno) í desetitisíce se nad jeho stránkami prohýbají smíchem, ale pochváj^UJio^_z^h^rárn2ch_o^ob-ností netroufal "ještě nikdo. Zeptejte se prostého čtenáře, co o té knize soudí, a on se již při jméně Švejk rozesměje, což je konečně nejlepší odpověď, ale otažte se „literárně vzdělaného" člověka a ten se shovívavě usměje a řekne obojatě rozpačité: ,,Nno!" Neodvažuje se býti tak nevděčným, aby za všecky veselé chvíle, které mu kniha poskytla, řekl o ní něco nehezkého, ale vzpomene-li si na druhé straně na její naprosto „ne-literární" sloh, na bezděčné políčky, které kniha dává staré i nové literární estetice á hlavně starému i novému literárnímu estétství, vzpomene-li si najpřesilriá rč^níjejího vojenského, r^guličníh^o.,.a_hospodského jazyka, která se obyčejně jen vytečkovávají, tu si přece jen uvědomí, že by si zadal, kdyby řekl: „Je to skvělá věc." Knihkupecký trh „Osudy" bojkotoval, knihkupci odpírali knihu, vyšlou soukromým nákladem, prodávati. Pan E. Weinfurter na příklad odpověděl tímto listem: „S takovou sprostou literaturou, jež má za účel místo inteligence vychovati národ neomalenců a sprosťáků, nepracujeme a nechceme hanobiti jméno naší firmy. To je literatura jen pro komunisty a ne pro českého člověka. S úctou E. Weinfurter." Je pravda, - ta hojnost hoven a jiných podobných věcí by byla v každé jiné knize protivná, poněvadž by všude jinde j^ůsobija^ojmein schválnosti a_J3rjryury, u ,,Dobrého . -vojáka Švejka" se snese, patří k němu. Haškův román to vyhrál. Knihkupci byli donuceni zabývati se jím a dnes jej prodává patrně i pan E. Weinfurter. Když jsem se ve voze elektrické dráhy k údivu a pohoršení spolucestujících hlasitě chechtal nad prvním sešitem „Švejka", měl jsem1 strach (zcela opravdový a nepříjemný), že z knihy nebude to, co slibuje, poněvadž jsem pokládal za nemožno, aby autor zachoval tempo, jímž se rozběhl, aby udržel výši a svéráznost humoru, který tu s lehkomyslností opilého marnotratníka rozhazuje do světa, aniž chápe, co rozdává. Příjemně jsem ;se zklamal První díl jest ukončen, vyšly již dva sešity druhého, a Švejk je stále tím starým, dobrým Švéjkem, jak jsme ho poznali v jeho žižkovském podnájmu den -po atentátu na Františka Ferdinanda.: Hašek jest ohromně bohat na vzácný statek, který se,jmenuje humor. Jeho „Osudy dobrého vojáka Švejka" jsou opravdu skvělá kniha. Vysoce si na rií cením dvou věcí. Považuji je přímo za_qeniální: Hašek nám osvětlil světovou válku ze zcela nového hlediska. Trošíčku světla na tuto její stranu vrhl již' vídeňský Karel Kraus,1 ale právě jen trošíčku, poněvadž je to duch.suše satirický, a jeho válečný obzor nesahal přes vídeňskou ulici, kavárnu -a ministerskou .kancelář, kdežto Hašek, přímý účastník války, obhlédl půl Evropy a Asie. „Osudy dobrého vojáka Švejka" jsou totiž válečným románem, Přečetl jsem několik válečných románů a sám jsem konečně i jeden napsal/' Ale z žádného nevysvítá celá ta jn^eirm^stLJplbgst a äuxöYj^t.jsvětoyé valky tak zřejmě jako z knihy Haškovy. Nás všechny bila válka kyji do hlavy, když jsme psali, seděla nám v týle á srážela nám čela až na papír a dovedli-li jsme se vzpřímiti, dělo se to jen s napětím vší vůle i svalstva. Hašek neměl potřebí válku v sobě přemáhati a vítěziti nad ní. Stál nad_ní již od samého počátku. On se jí smál. Dovede se jí smáti cele i v podrobnostech, jako by to nebylo více než opilá tahanice v žižkovské krčmě. K schopnosti takto se dívati, jest jistě potřebí notné dávky švejkovství a — řeknu hned slovo, jehož jsem chtěl užíti až později — jest k tomu jistě potřebí kusa geniálního idiotství, ale čest člověku, který to dokázal. Výsledky mluví. A' výsledkem jsou „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války", jedna z nejlepších knih, které kdy byly v Cechách napsány. To za prvé. A zá druhé: Švejk je ve světové literatuře zcela novým typem. Lidské flegma zachycené z nové stránky. Český Honza, po prvé objevený v umělé literatuře a postavený do rušného novodobého života. Člověk, až drasticky příjemně kontrastující s protivným typem „problematických povah", „s žádnou situací nespokojených, ale také pro žádnou nestvořených", neboť Švejk je spokojen j každou jsituací a je také v každé v převaze. Chytrý idiot, snad přímo geniální idiot, který to ;svým pitomým, ale přitom mazaným dobráctvím všude musí vyhrát, poněvadž není ani možno, aby to nevyhrál. To jest Švejk. Nebylo by možno, aby tento noyxjiterární typ v nás budil tolik zájmu a tolik veselosti, kdyby byl vzat odněkud zvenčí, odněkud mimo nás, kdyby- švejkovina nebyla součástkou — větší, menší, toť lhostejno — i nás všech, stejně jako don-quichotština, hamletovština, faustovština, oblomovšti-na, karamazovština. Sna'd bylo potřebí opravdu světové války, abychom si ujasnili tuto převahu skutečného i předstíraného idiotství nad surovou autoritou lidí i poměrů* snad jí bylo opravdu potřebí, aby tato složka našich bytostí mohla býti vyloupnuta a zformována V celý a hotový lidský typ, a snad nemohl býti tento typ nikde jinde postřehnut dříve a v té jasnosti než právě v Čechách, s jejich divným poměrem k státní autoritě ä válce. Ale jest jisto, že to mohl býti u nás jen Jaroslav Hašek, který jej objevil. Geniální idiot •VJaroslay- Hašek. V tom slově není zbla příhany. y. každé genialitě je trochu idiotismu. r"~* Jaroslav Hašek nebyl u nás neznám ani před válkou, jako autor dobrých humoresek. Býval národním socialistou a tropil si v jejich listech smích z politiky. Pak se stal sociálním demokratem a vysmíval, se politice a národním socialistům. Byl nějaký čas redaktorem „Světa zvířat" a chechtal se zvířátkům a jejich milovníkům. £mál s_e_yjem.u a nikde nevydržel. Host žižkovských krčem, alkoholik, občasný návštěvník policejního ředitelství, předváděný pro drobné noční výtržnosti, dlužník předměstských hostinských, ,,pumpař", záíohář, ale v první řadě milý a veselý kumpán. Odešel na vojnu a léta o něm nebylo slechu. Padl; utopil se v Dněstru. Pak se objevila zpráva, že sé v nějaké kavkazské krčmě 'vysmíval bolševikům a že byl $Ů opilého námořníka utlučen lahví od rumu. Tahle Haškova smrt bylá tak stylová, že jí každý věřil. Ale nebylo to pravda. Jaroslav Hašek byl v Omsku vysokým sovětským úředníkem, ovládal vojensky území snad větší než Československá republika, přivedl ke koniunismu princeznu Lvovu, vnučku presidenta první ruské dumy, a oženil se s ní, pracoval, pomáhal tvořiti nový svět.3 Byl tohle opravdu Jaroslav* Hašek? Neuvěřitelnou Když jsem přijel do Ruska, ptal jsem se po něm. „Továryše Gašek? Jaroslav Osipovič? (A v Rusku nepojmenují jen tak leckoho otcovským jménem!) Je to jeden z nejlepších lidí, které asijské Rusko má." Usmíval jsem se nedůvěřivě. Ale přicházeli jiní a jiní, jichž autoritě nebylo možno nevěřiti, a všichni pěli chválu na Haška a vypravovali o hrdinstvích, která dokázal v bojích, o jeho moudrosti a organisátorských schopnostech, o jeho úžasné píli, o službách, které prokázal Rusku. Vojenská komisárka sibiřská, soudružka Gon-čarskaja, řekla mi: „Jaroslav Osipovič říká, ne jeden, ale deset životů kdyby měl, že by je s radostí obětoval pro dělnickou vládu. A já mu věřím doslova. poněvadž to již mnohokráte dokázal." Taková slova se v Rusku nepronášejí jen tak nazdařbůh. „Nepije?" ptal jsem se. „Jaroslav Osipovič? Och, och! Co vy to, soudruhu, jen mluvíte?" Omský dvojník pražského Jaroslava Haška nevzal po léta opravdu do úst kapky alkoholu, třebaže k němu měl přístup. V pozdním podzimu loňského roku se Jaroslav Hašek vrátil do Prahy. První jeho cesta byla do „Unionky" a prvním jeho činem, že se opil. V tom okamžiku se omský dvojník scvrkl někam do nejtemnějšího koutku duše a objevil se ten druhý.-A od té I doby žije Jaroslav Hašek s námi jako kdysi: Host žižkovských krčem, alkoholik, občasný návštěvník policejního ředitelství, dlužník předměstských hostinských, pumpař, zálohář, milý a veselý kumpán. Mezi ^soudruhy nejde, prací ve straně se neúčastní. To vše je to tam. Směje se zase celému světu. Jen jednomu ne: komunismu a své omské minulosti. Byla to jeho lepší minulost? Umění je sobecké. Jisto je tolik: v Omsku byl vynikajícím člověkem, ale nenapsal ani řádky, V Praze je hospodským tulákem a napsal jednu z nejlepších knih čěskéjiteratury. Sibiř dobrého vojenského komisaře ještě najde; „Dobrého vojáka Švejka" by nenapsal nikdo jiný. i. Čtěte tu knihu! Je to skvělá věc. i *_--------__—---------------------------------- (1921) 8 9