PŔÍSPÉVEK. K POZNANÍ U HAŠKOVÝCH "OSUDU DOBRÉ} Dilo Jaroslava Haška - neobyčejně široké • hé stává obecné /námým a uznávanýn pekným dokladem loho, jak naše znalo Zdeny Ančíka, že soustavné usiluje o úplne a podmínek, za nichž se vyvíjel a pracoval. Péiot s Haškovým dílem nyní obírat mladí literárné nebyla lichá nadčjc Julia Fučíka, že literární \ a z šestasedmdesátého vydáni Dobrého vojáka a napíše o tom spis, který' proslaví svého au kovi nevenovala však dosud téméř žádn \ýjimku tvoří, pokud vím, B. Havránek, kter Přítomná stať si neklade vůbec za úkol podat sna "Švejka". Její cíl je daleko skromnejší: chce b>; na jazykovou a slohovou stránku tohoto má sloužit první orientaci v nčm. Jazyk a styl "Dobrého vojáka Švejka liší partie vyprávčcí a přímé řeči. Všimneme si r cích. Celkové můžeme říci, že tyto partit výrazné a pestré než přímé řeči. Síla Haškova §v< schopnosti autorové reprodukoval mluvenou řc i její široké rozloze. Ve srovnání s tím zdaj místech výrazové chudé, ba někdy i topor» man zvládnuté. Platí to v různé míře o většině Hašk neme si nyní blíže loho, co jsme nazvali ji s daleko od pravdy, řekneme-li si, že souvis autorovým. Ančík ve své studii o Haškovi: *•* o realistické podání (byl ctitelem ruských i\ příznačné, že se v satiře "Mladé směry" (Národní vysmívá dekadcnlnímu a samoúčelnému hraní podobala se mdlé sile chvějících bloudění" louhy větru", "kohoutí křik po dolinách umlkl v nom feuillelonu z r. 1907 odsuzuje "nucen jeden po druhém". ^ Haškovo úsilí o vyjadřování "jasné, ■' jak je charakterisuje Ančík, dosahuje m du mistrných úspěchů. Má ovšem lake svůj kladu Haškův slovník není nijak bohatý, stylové Ůi • ilooif k lomu, aby vče prostě, věcně poj ncYvumčlkovaná; souvélí, i ü\ lou to souvětí složitá, umně komponovaná; i tu se jeví snah volbě vel vedlejších a spojek - o "všednost". Spíše najdeme souvětí-^ ani než vyumělkovaná. Hašek tu zřejmě nechce působit originál'*""1 /cm, nechce upoutávat pozornost čtenáře na formu. A přesto je HaskoIT u1** nebo vyprávění mnohdy neobyčejně účinné. Jeho působivost záleží v uľ zaměřuje svou pozornost, co z bohaté skutečnosti vybírá k jazykovému ľa t ní: volí jevy podstatné a typické, charakteristické pro danou situaci ayZ záměr. A v tom je právě mistrovství Haškovo, jak dovede zcela přirozeně ^ mozřejmě vést své vypraveni k účinnému ideologickému vyhrocení] yT názorný příklad uvádím líčení krajiny zničené válkou. Svědčí zároveň o t, že Hašek není jen "humorista" (satirikem je ovšem vždy). Karpatské stráně a svahy byly rozryty zákopy, jdoucími z údolí do údolí podél trati s novými pražci, po obou stranách veliké jámy od granátů. Někde přes potoky tekoucí do Laborce, jehož horní tok dráha sledovala, bylo vidět nové mosty a ohořelé trámy starých mostových přechodů. Celé údolí na Medzilaborce bylo rozryto a přeházeno, jako kdyby pracovaly armády obrovských krtků. Silnice za říčkou byla rozryta, rozbita a bylo vidět zdupané plochy vedle, jak se vojska valila. Přívaly a deště odkrývaly na pokraji jam způsobených granáty roztrhané cáry rakouských stejnokrojů. Za Novou Čabynou na staré ohořelé borovici ve spleti větví visela bota nějakého rakouského pěšáka s kusem holeně. Bylo vidět lesy bez listí, bez jehličí, jak tu řádil dělostřelecký oheň, stromy bez korun a rozstřílené samoty. Vlak jel pomalu po čerstvě zbudovaných náspech, takže celý batalion mohl důkladně vnímat a ochutnávat válečné radosti a při pohledu na vojenské hřbitovy s bílými kříži, které se bělaly na planinkách i na svahu zpustošených stráni, připravovat se pomalu, ale jistě na pole slávy, která končí zablácenou rakouskou čepicí, třepetající se na bílém kříži. (II, 159-160)4 Všimněme si při této příležitosti blíže některých Haškových stylistických prostředků. Nejoblíbenějšími jsou kontrast a přirovnání (často ovšem založené rovnčž na kontrastu). Obou prostředků se užívá mnohdy se zaměřením ironickým, jako vůbec ironie patří k základním prostředkům Haškova stylu. Příklady najdeme i v hořejší ukázce: je to porovnání s "armádou obrovských krtků" (všimněte si - opět je to obraz zcela realistický, prostý, snadno srozumitelný a názorný) a ironické, až sarkastické užití výrazu "válečné radosti a "pole slávy" v posledním odstavci (jsou to vlastně otřelá klišé - ale kon^asľu!)aV0U lr°nÍÍ je naplňujc u>ití v danó souvislosti, založené na druhu ^nárľmi se "šveJk" Pnnio hemží; bývají to přirovnání nejrůznějšího rozsáhlému a °t jediloduchčh(> ("potáceje se jako opilý") až k velmi i form« n£ a P,0dr?bně šacovanému (vi/ následující ukázku); různá bývá torma pnrovnam (srov. v následující ukázce druhý odstavec a jA Úryvek, Při vú Jako °tom. kícrý nyní následuje, je přirovnáními takřka přeplněn, ale nijak to čtenáři nevadí, neboť jsou to srovnání naprosto přirozená a podaná různým způsobem: Nejvíc vyvalené oči ze všech měl nedožera Baloun. Tak asi se dívají iido/muti s laskominami a chtivostí, jak z misionáře pečeného na rožni, leče luk, vydávaje příjemnou vůni při škvaření. Balounoví bylo asi tak jako rnlékařskému psu táhnoucímu vozík, kolem kterého nese uzenářský pomocník na hlavě koš s čerstvými uzenkami z udírny, při čemž řetěz uzenek visí mu z kose po zádech, takže jen skočit a chňapnout, kdyby nebylo toho protivného řemeni, do kterého je ten ubohý pes zapražen, a núzerného náhubku. A jitrnicový prejt, prodělávající první období zrození, jitrnicové ohromné embryo na hromadě na vale vonělo pepřem, mastnotou, játry. A Jurajda s vykasanými rukávy byl tak vážným, že by mohl sloužit za model k obrazu, jak bůh z chaosu tvoří zeměkouli. (II, 303) Přirovnání u Haška by si opravdu zasloužilo samostatnou studii. Jako příklad přirovnání založeného na kontrastu uvedu známé místo z 1. dílu, kde Hašek popisuje výjevy znázorněné na nepodařených obrazech skládacího polního oltáře (I, 143). Neobyčejně silného komického účinku se tu dosahuje ne "silnými" slovy, nýbrž kontrastem mezi popisovanou věcí (ollářní obrazy) a tím, k čemu se přirovnává. Stačí uvést jeden úryvek, zajímavý také tím, jak Hašek dovede komický účinek stupňovat dvojím kontrastním přirovnáním z různých významových okruhů: Syn boží byl naproti tomu veselý, mladý muž s pěkným bříškem, zahaleným něčím, co vypadalo jako plavky. Celek dělal dojem sportsmana. Kříž, který měl v ruce, držel s takovou elegancí, jako kdyby to byla tennisová raketa. Z dálky však to všechny splývalo a činilo dojem, že vlak vjíždí do nádraží. (I, 143) Kontrast je tu po stránce jazykové zesilován tím, že s věcí "vznešenou" ("syn boží", "kříž") jsou tu spojovány výrazy ze zcela jiné významové oblasti a naprosto nepoetické, běžné v denním hovoru (plavky, sportsman, tennisová raketa, vlak, nádraží), ba familiární (pěkné bříško). Kontrast, protiklad je prostředek, s kterým Hašek pracuje velmi dovedně i po stránce jazykové. Dovede si při tom třeba i zahrát se slovem, ale ne samoúčelně. Tak na př. v následujícím úryvku ukazuje na výraze podat informace, co takové honosně znějící slovo znamená ve skutečnosti, v praxi rakouské armády.5 " ... nadporučík ... odevzdal je [dokumenty] opět Šyejkovi a řekl blahosklonně ke kaprálovi u stolu: "Dejte mu informace" a opět se zavrel vedle do kanceláře. * ., ^a Když za ním zapadly dveře, vzal štábní šikovatel:§y^jka za rameno a odváděje ho ke dveřím, podal mu tuto iníbrmac.: "Koukej, smrade, at zrn., (II, 299) Tím jsme se vlastné dostali do oblasti ironie, v ni/, j^ j značili je Hašek rovněž mistrem. Princip ironie prostupuje vlastně celým di vždyť Všechna slova dobrého vojáka Švejka, kterými stále ^ * loyálnost k mocnářství, jsou míněna ironicky Po stránce jazykové to bJS obyčejně pusté fráze. Řekne-h Švejk ... to bude ncco nádhernýho, kdy? padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu", nebo "poslušně hlásim, fc jscn reumatik ale sloužit budu císaři pánu až do roztrhání tčla", nezostane /idJ čtenář na pochybách, jak to Švejk myslí. Příkladů na ironické užití slov vc v pravěcích partiích je velké množství, setkáváme se s ním na každé strán, (Zejména často jsou to adjektiva. Tak na př. Hašek nazve surové vyhrožováni profousovo "pedagogickým"výkladem.) Haškova ironie přechází často v s a r k a s m u s. A můžeme říci. právě v tom se jeví Hašek jako skutečný humanista: jeho krutá ironie jc inspirována soucitem s trpícím člověkem a nenávistí k "ničemnosti, blbosti a surovosti světové války" (Olbracht). Někdy je to prosté sdělení skulcčnosii, odhalující však celou absurdnost války, významově soustředěné k jednomu slovu (šťastný): "Můj bratranec byl tak šťastný, že mu uřízli ruku pod loket a dnes má s celou vojnou pokoj" (I, 75). Jindy třeba zase je to Švejkovo přehánění loyálnosti až do absurdnosti. Tak na př. (I, 167) odpovídá na desátníkův poslesk na to, že se válet v týlu dovede každý, ale žádnému že se nechce padnout, tímto upovídaným výčtem "válečných příhod": "Já taky myslím, že je to moc hezký dát se probodnout bajonetem a taky to není špatný dostat kouli do břicha, a ještě pěknější, když člověka přerazí granát a člověk se kouká, že jeho nohy i s břichem jsou nějak od něho vzdálený, a je mu to tak divný, že z tob umře dřív, než mu to někdo může vysvětlit." Vrcholu dostupuje však Haškovo umění sarkasmu v této pasáži: Před příjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace třetí třídy vojáky i cívilisty. Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější ^P^0?1*» k161* vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým "fřantíkem", na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro f^!tľGČľľ ^^ ?m VldskýQh chutných mrtvol a koňských zdechlin, oŘ (U5 if 0U Cep,d' na ktGré scdí' bvl° t0 nechutnější sousto - lidské •'*vfln^a2ílJe SextUí Že V Haškovi nesmíme vidět jen humoristu, autora různých vá^ľs/ m *l dá,°* Jc ve svétove literatuře málo míst, která by byla dSst a ,\neŽ je tent0 odsíavec ze "Švejka". Při vší výrazové jedno- zanícením P?Sa T^° ^i^110 ****» Pathoscm a básnick>'nl F^Iíct.v J , běžným. Přitom ovšem zůstává Hašek věren svému realistickému stylu. Ne moralistická úvaha, nýbrž konkrétní líčení trpké SVoU ba ný Vy. e. že c ^UtC^ bez nadm. h slov a násilne vyumélkuvanosti Jazyk. liadky. J*«*? f J ■** f» ■*» vc shodě. J pnvlastková přidav jména, vhodne volena k svým substantivům« (jwwtf ý kříž, sm^/ľé nlá v^/^/á /ifltoKJÄá w?/toM*d čepice, zrezavělý "frantík", .vmwmý zestárlv\tk vec, äcä« hody, nekonečný prostřený stůl, cAiimé mrtvoly a jfo/iste zdechli to nejchutnější sousto), výrazy několikanásobné {zranění, zmrzačení holest! větru a dešti; které .... kteří), nenásilné vyjadrení obrazné (...' nek< prostřený stůl...; válečná vichřice zavála), slova nenásilné expresívni (ti< mrtvola, zdechlina). Vše to přispívá k větší n á / o r n o s t i; téjezapolř k tomu, aby tím tvrdéji, sarkastičtěji vyznčla ironie toho, co si'chudáci pro, tční z lazaretu do pole jedou "vysloužit". souvětí podrobněji, veiu mávni, uvaaejici v poameiu zaklad celč dalši výpovědi (v ...), rozvíjejí dvě paralelní vedlejší včty vztažné; druhá z nich (dvojnásob; vypovídá o tom, co vojáky v budoucnosti čeká; líčení chmurné jej budoucnosti je rozvito v řadě dalších vztažných vět, řetězovitě na navazujících. První vyvrcholení je ve slovech "prostý dřevěný kříž"; tento výraz je rozvit další vztažnou větou, která přináší další thema - vojenskou čepici, t thema je opět rozvito vztažnou větou s novým thematem, krkavcem, a t thema rozvíjejí konečně poslední dvě paralelní věty vztažné, první líčí boji poseté mrtvolami a zdechlinami, navazujíc na thema krkavce prostřednici', nevětného, ale dějového přívlastku {vzpomínající ...), a druhá obdobným způsobem přináší vyvrcholení nejen motivu krkavce, ale celého líčení - lidské jako krkavčí pochoutku. Z ukázky můžeme vyvodit ještě další poznatek, pro Haškův jazyk rovné/ příznačný: převaha vyjadřování slovesného, větného; přednost se dává spojením volným před těsnými. Výsledkem je vyjadřování významově nepřetížené a složité. Nebezpečí jisté rozvláčnosti je vyvažováno autorovou schopností vyjadřovat se úsporně; tato výrazová úspornost záleží ovšem v zaměření na věci podstatné a typické, nikoli v úsilí vyjadřovat se zhuštěně a významové přetěžoval syntaktickou stavbu. - Výjimku tvoří hojné, ale vhodné užívání pře chodníku (přítomného i minulého). S hlediska stylistického nejde tu o žádné důmyslně komponované souvčtí; je to v podstatě rada na sobě závislých vztažných vět, z nichž poslední je dokonce až na 4. stupni závislosti; je to tedy souvětí záměrně primitivní. Radí k sobě představy a myšlenky, jak se postupně v mysli autorově objevuji; tím ma blízko k vyjadřování prostého lidového vyprávění. Pnhlédneme-h k tomu /c takovéto syntaktické typy jsou ve "Švejkovi" velnu časté, muzeme se praven dohadovat"že tento způsob stylisace souvisí s Haškovým>***-^ ^ konceptu přímo definitivně *^*^ nevracel. Proto vznikaly spíše větné retezce nez prokompono musíme dodat ž< -cnisí celko*^^— "Švejka", naopak ,c jel důraznili jsme, že fl n humoristický, nv do vlvořit pasá/e v 'Vého rozhořčení a .olccenské/J* * však dovedl v ,patii a soucit s uboh ! když je to tón u \t yklý, nezní lalcsm nebo wntim ným příkladem crkání S maďarským ' ~~ " ^ poň krátkou ukázku: norském nádraží Švejk soustrastnč kýval hlavou nvalescent sdělil - nakláněje levici na půl metni huje potom lň prsty mi tři malé děti. "Nines ham, nines harn " pol nemají doma i utřel si oči, ze kterých vyti rukávem svého vojenskí ve kterém bylo vidět pčl prosté a úspomó vyp 'iními slovy, ale ur> dobře /vládnuté. Výraz vytrys ihl navozovat nevhodnou 1111 . není centrem vypráví ul do vět vedlejší, a tť !č "utřel si oči špinavým o pláště" (oba výraz kontrastně doplňují). Ale nejen lo, druh avec, navazujíc na n< vojenského pláště, vypovídá zceli nlálními, až tvrdými slov. v plášti byla díra, kterou vojákovi vlítlt kulka "pro uherského krále" těchto tvrdých slov ,ucil s tímto "kandidátem lak jej nazval Hašek o civ , drive.8 Ale není tu jen cil myšlenka: ve slovech > il«?*'. lak nesmyslné znějí. «vutort, je obsaženo odhalení ,„<<,„> utrpení, a tedy i cesta k jeho není. - (Po stránce syntaktické lu ,• upozornit opět na char; lelez vztažných vět.) •uk Juí10 niík°!Ík? Pfíklady' V/a'ý"" ' tM' ^loduJí se v tom« /c '* pamětí i ;la k lomu' že príí jsou velmi m hrazení) !,óno hovoru. Spokojí, zornčnímnamkol.k prl/nj Haí.ck tých řečí rád; zabírají př< (nezapomím "•'>/' ' hrdinové rádi vyprávějí), přednost při pnspívá to jistě k v ^ Poučné je p< <- "Švcjkem" předválečným. Na pí "Švejk stojí proti Itálii" ( výboru s. 146n.) shledáváme le hned na začátku s i<- Mini n u, cjk prováděl, a jeho /působ jednáni §c vykládá a hodu* hned cítí, že tento nepřímý zp nač v povák /vyklí. A ovšem i stavba přím> tu jiná: chyl I a sklon dokládat se příklady '7 ď lidských trampot". A nadto švejk mluví takřka jen jazykem spisovným, i k hovorovým. Prvky i ígarismy, tak typické pro Švejka, chyk Přímými runu f holiny výrazné charakterisuje. Výběr- v, frá/i a rčení, větu cčí, výběrem prostředků / různých jazyka, celkovýi fránce jsou jednotlivé postavy v pí celého děje jedí m zdařilo jasně řeč každého individuaiisovat a provést toto rozlÜcnl J6m díle. V tom je skutečný mistr. í zde je užitečné srov ankovym zcela nezdařeným pokusem doko/ Švejka". JIned n; h Vaňkova pokračování jsme iky úplného zhro ,y. Tak "kuchař okultista" Jurajda mluví pojednou oboi , po slraJlcc tvaroslovné vždy jen spísovr» Hejtman Ságncr Oilovi^ ukáš" (tvar u Haška neexistující^ Lui plísni Balouiw slov Iml nevybíravými, vulgárními (svině, dobyta žraloku, ty k> Ůnáovi)t "kopl do nohy ... Balouna", ačkoli v 1 d 51 183) Hašek výslovně říká, že Lukáš "neměl ve zwku něknhn iw U .;. «S*-Mr —f«--. U Haška je Uk^TSÄií Jazyk jednotlivých postav je charakterisován, individualisován ruznvmi způsoby, nápadnějšími i měně zřejmými a jemnějšími. Celkem jednoduchým prostředkem je časté opakování oblíbených rčení a pod. (na př. poručík Dub-»Vy mne ještě neznáte, ale až mne poznáte ..." v různých obměnách a "o tom jsme před válkou mluvili spaném okresním hejtmanem"; nebo sapér Vodička a konečně Švejk sám svým "Já jsem znal jednoho ..."); není však u Haška příliš hojný. Vedle thematického zaměření (daného zaměstnáním a sociálním postavením mluvčích, na př. Jurajda, Baloun) liší se přímé řeči, jak už řečeno, zejména poměrem prvků spisovných a nespisovných a výběrem nespisovných prvků a konečně celkovým stylistickým charakterem (rozvleklost - stručnost, spád řeči atd.). Tak na př. důstojníci mluví jazykem hovorovým bez tvaroslovných prvků nespisovných (už také proto, že jde vlastně o hovor většinou "německý"), kdežto postavy lidové mluví češtinou obecnou. Velmi typická je řeč jednoročního dobrovolníka Marka. Základem je spisovný jazyk hovorový a ten je prostoupen na jedné straně prvky, které by bylo možno označit jako vzdelanecké (interpeloval, apatický, intimní, úsloví jako "Ikarus si spálil křídla", citáty jako "Morituri te salutant"), na straně druhé prvky jazyka obecného a vulgarismy, a to nejen snad z německé vojenské hantýrky (na př.: poblije se, blbnout, v bordelu, čumí, požírat oběd, hovada, "vykašlu se na jednoročácké štráfky"). Typická po této stránce je třebas tato věta: "Člověk by chtěl být gigantem - a je hovno, kamaráde" (I, 311). Stavba vět Markových je zřetelná a pevná, Marek formuluje své myšlenky jasně, přesně, se sklonem k jakési gnómičnosti; má literární nadání, rád vypráví, potřebuje se vypovídat, zdá se, že tak trochu rád sebe poslouchá. Nejednotnost jazyka je tu v souhře s jeho jistou rozpolceností vnitřní - je v něm odpor ke starému světu, k němuž by svým sociálním zařazením měl vlastně patřit; ironisuje tento svět a zesměšňuje, ale s jistou trpkostí, tak trochu "šibeniční", recesistickou a nihilistickou. Zřejmě se tu ozývá Haškův anarchismus; ale Marek hledá cestu z něho. Místo, které nyní ocitujeme, ukazuje, že tuší cestu správnou a že pravděpodobně v dalších kapitolách "Švejka", které už na neštěstí Hašek nemohl napsat, byla by se z něho stala postava kladná, bojující uvědoměle za nový svět. "Vůbec," řekl jednoroční dobrovolník, ukrývaje se pod deku "všechno v armád* smrdí hnilobou. Teď se ješté vyjevené m^c^7^l°lfílÍíZ' poulenýma očima jdou se dát rozsekat na nudle a I^JJMS zašeptá" jen: 'Maminko / Neexistují tata*£* ja*cny dob^karezme, v jenerálních štábech. A nakonec se jim to všechno zooun, mela. Ať žije armáda! Dobrou noc! (I, M) Juliu* Fučík ocenil Haškovu "kanonisaci lid«. vejkové. Hašek lu použil obecné < P1*tí to - nadto se nebál užít ani velkého počta vulgari "** miru m - i po nčm - vyhýbá. Akademik B. Havráně *** i k užíval v širokém rozsahu argoiu. Rozumíme-lj v&t ***** vyřazené společnosti" (Havránek), shledáme ? argolem uismy; argot se objevuje jen /cela příležko^ U-HaŠka vysloveny nejrůzněji! názory o tom, proč Hašek užívá vulgarismů ^ • Byly spí cílení podává Hašek sám v doslovu k 1. dílu "Šve'k »^ l° po pravdivém zachycení skutečnosti ("JC-li třeba užíľ v Je to silr skutečně padl, nerozpakuji se podal jej právě tak "ajf^0 stalo" |0 ve své knize několika silných výrazů, konstatoval jserri 1 T l° jak se skule< ne mluví"), jednak odpor k pokrytecké, svalouškovské měšť iľ: morálce, k planému estétství a k "jemnému mravu salonu". ("Opisovat k! vylečkoval považují /a nejpitomější přetvářku." "Nad tím co ie*t n»* pozastavuji ne jen největií svinaci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své ' /cmíisi Ižimorálcc nedívají se na obsah a s rozčilením vrhají se na jednotil slova") Podle toho tedy užíval Hašek ve "Švejkovi" vulgarismů vědo^ a s ideologickým záměrem: podal "historický obraz určité doby"14 a bo' proti "přecitlivělým lidičkám", zbabělcům a slabochům, neboť ti "jsou právě těmi největšími poškozovači kultury a charakteru". - Toto ovšem neplatí o Vaňkově pokračování. "Kdo četl i několikrát Haškova Švejka, nemohl se nikdy po druhé prokousat ani deseti stránkami Vaňkova pokračování, plného sprostoty hulválslví a nenávisti k lidem."15 A není jistě sporu o tom, že Haškovy vulgarisrny nejsou samoúčelné, že skutečné dobře vystihují prostředí i charakter osob. Přímé reci um nabývají většího slohového rozpětí a jsou živější. Užití vulgarismů je tu tedv opět ve shodě s celkovou stylistickou dominantou díla: zesilují kontrast mezí přímými řečmi a partiemi vyprávěcími. Švejkova řeč je v základě lidová mluva pražská, dobře charakterisující f.roJetarisovaného maloměšťáka" (J. Fučík). Jsou tu všechny znakv obecné češtiny f hláskové a tvarové (ledy na př.: dobrej, Žádný hračky, který , : &f akej, řek, bouch, choději, zubama ...) i slovníkové a frazeo- logjcidi (cpát .se, ziřiskat někoho, fajnovej, almara, kvbl, kaťata, běhna, dát sluka, čím ma bejt? aid.). Je tu i jistá charakteristika generační a dobová ("oni- kan. , dramky, ryto a pod.). Nejde tu však o naturalistickou kopii skutečného cme sice tvrdit, že by tu Hašek pracoval jen náznakem, přesto vsak neužívá nesp.sovných znaků důsledně. Podoby na ej//ý, s předsunutým v- ao aid. se často střídají, někdy dokonce i v téže větě; vztažné zájmeno c doloženo dokonce ve čtyřech variantách (který, kterej, kerý, kerej).16 Častý je typ « vojensky vecma". pozorovat, jak se slovní výraz Švejkův poknvuje, když mluvi *, jak z něho zaznívají "falešné tóny"; Švejk se nuti do sPi> c knižního, ncp ■<» wjtofnvi^^^^^^^^^^^B lriÉ celkovým jazykový,,, '- .. " * í° 0ľ!Cfl? ***** ' Napf, Ja jsem by, laky ^^35)^ jstc sc vo tom ™w n, 241, hlél >m ^J^^ ,Iajtnant, *yr>em to/ro u prostá párala dalží ("Hostinskej zbedl jako ki '"', ',',,', kmii l, 175), anakoluly, ,,«i hojn< ní ukazovacího , čistý dukují přímé řeči osob, o římé řeči "na l tmě Katolický způsob řeči tčchio j*"** pokojujc nepřímou reprodukci (o *j.). p| u, i ISO), vzniká často dh ^^^™ ných spojkou ie (je to vi laj......í pHmé). V příkladu, který - ,j uhttinktorlslické pro lidový vyprávc ilejších (prolej u k(*y dovedně lacích vět r-h rojení k opakuje souvětí iáxející je i,., pan Karlík začal na nčj zbyteční nedá, ale von mu docel; jj S1JJ lo vo tom žádná řeč, < vo i I ovo, aby byli be/ nechce >e™ «kl* im vítr tam plášť a že drží slov ř ^ vje • hai /bírat charakterisliku přín ,.)b PH M dvi poznámky. Předně chci up , ja/vi<0vou »Iního kuráta Katze, a to předev j v ' -, {. sluč úplná studie jazyk, ,nad obdohu ležité jsou tu nejen přím, ,edné využití í *" vc větách «voz, 6 r^vnčž oze k trestancům. Prop ^/^ ovinou oficírského na nľzákľdní •"W"P«f 1 Právč prvky z rovin} ^^ ""v-H., ,ové prostředky (* JeľSeavý do výsosti nebes" na Hml, Jcnoaitavy l" Vyícďkeníi»uíľ nebo tě dám ' boÍľsleStS"nt ""Eft bohu dejtedoma" "x, do hledaní ■£? KÄSZSIna JĽdnu'!'" ***** ***» nôktc v L rvlcv HhZ J "'" ' ů J* charak- 'V'iii prvky jihočeskými: rwmiřwo / •,, .„ . " »«lupa), /, Woifai. (Haškova rodina podu,., * ^ ta 40 64�171 3819 . -. ^T^i Šíř aa&OV1 ^ V ,,Dobrém v<**« Svěj-n b) nebyl* upíná, kdybychom neupozornili jcitě na jeden ryg &«* fíoy ostatních literárních dél svého autora: je to včtsí IcZ r m s í s m á. HaAck znal ruštinu už od svých studentských let Ve "Sveikov m spíše obráží Hýskův pobyt v sovětském Rusku. (V té véci odkazuji nt acnou studu Ančíkovu.) Rusismy jsou především ve slovníku- uvedeme tn nékieré z nich: protivo^loiený účasteK komnata, komandýrovat, komár rovka, svaz (= spoj), začíslit; ruské jsou rovněž podoby front, publika divisijní vlivem ruštiny užito patrne i spojení železná dráha. Mezi rusismy vazebné patří na př. napadati na někoho, typ příkaz po brigádě a j. V syntaxi se projevují dále rusismy hlavně v nečeském pořádku slov: "... dopis, ve kterém jsem celou svou theorii vyložil o ořešníku", "Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny Článku ..."; vlivu ruštiny je možno přičíst patrné i toto spojení: " ... našel polního kuráta sedčt ... a nadávajícího..." (I, 132). Nebudeme rovněž asi daleko od pravdy, přičtcmc-li vlivu ruštiny i časté užívání přechodníků (ovšem nijak nad únosnou míru) a spojky jestli místo kdyby. O vlivu ruštiny svědčí i některé jevy další, méně nápadné. Je to důsledné užívání příslovce zde, shodného s ruštinou, a nedostatek příslovcí tu, tady. Stejným způsobem si vykládám i to, že Hašek dává přednost v přímých řečech psaných obecnou češtinou nehovorovému tvaru mohu (rus. mogu) před podobou múzu. Končím svůj letmý pohled na jazyk a sloh "Osudů dobrého vojáka Švejka". Jeví se nám jako dílo po všech stránkách originální a ojedinělé, zasluhující si - podobně jako mnohé další práce Haškovy - zevrubného studia a podrobné interpretační práce. Jsme tu teprve v samých začátcích. Poznámky: 1. Boh. Havránek, Stalinovy práce o ja :rniho díla a překladu (Praha 1951), i. 30n,; týž, Marxistická fa k nové č :un\ Si islovcsnoit 13, 1952, «.65. 2 Zdena A n č í k, O životi Jaroslava /lusku. IVaha, Čs, spisovatel 1953. 3. Stačí uvést na př. tuto jedinou včtu: "Oltář skli tři dílu, opatřených bodne falešným pozlátkem, jako celá sláva církve svate." (1. 143) 4. Cituji podle 16. vydání (Čs. spisovatel 1953); římská číslice uvádí svazek vydání (nikoli díl spisu). 5 V „sledujících výkladech používám k itartci take přikladu obsahujících pHmé i pokud je toho třeba k osvetlení hlavních principů Haškova stylu * ^davnvch jmen «vi Haiek víbec r*d (a íeckdy *J%£%£^ po.ntu) Tak na pí. teto ctemc o ■*** £*££££££ h dobr» nevinných mod, Hašek nékdy i pří,-. -^ se navzájem doplň...v -.kutcčnosl *J Srov. např. lem Švejk zůstal sám se dince, sdělovali si liď. franky jako ukáži Um u' r pětku od šk při rozmluvě c mí 1U»C iJV! stanice a viděli j< tli nějakého špiona foval nádraží, což vsak vyv; ím, žese<. ná, že však slyšela, ji »jníkau záchodu r vadž ten důstojník tai- rrá vyprovázela toho di 8. Celý úvodní úryvek zní tai Jeden z těch kandidai operaci /. vojensk mazané uniformě se si /ŕi«cdl k Švejkovi. Byl tai vyhublý, smutný I n nu vytáhl rozbil i poČítával si peníze. (I, 251) 9 Jde jen o jednotlivé prvk dl dobře zesmč úřednickou češtinu pfl ;h nařizení, vyhlášek a p> i pŕ lékařské dobrozdání o Š v. ]0 Stranou zatím nechával nich později. 11. Dalo by se snadno ulů /afikův ve srovnání s fialkovým «Hrf vulgarisován po všech stránka 12 Julius Fučík, Stati o literatim', Pral 94. 13. Srov. pozn. 1. 14. V jiných svých literárních pracích I Jašek vulgansmu ve větší míře ne 15. Srov. ediční poznámku k vydání "Dol ojáka Švejka" ve Státnim nakladatelovi krásné literatury, Praha 1953. 16. Některá dřívější vydáni fv Dal /ovč; se místy pokoušela text p !■« sjednotit; to je ovšem zcela po v nání s ruk< '**" vydáním se ukazuje, že text těchto vydání je po této stránce velnu proto, že korektury nebylj , )Vnávány, a tak vznikaly i acdJ samočinně vždy v tiskárně pri nové N , ,mvl v těchto pripad, d« nasnadě). 17 Nezvyklé postavení pn vUk , íu ( ( ř „Nť ,;jadý m poprosil ho, aby..." I, Hoj j j \ v i>