Problém kázně a svobody ve výchově. Autorita učitele a vychovatele. •Kázeň představuje řád (pořádek), který je nezbytný, aby se žáci mohli efektivně učit. Úkol •Co to znamená, že žák zlobí? Jak se to dá říct jinak? Nejčastější projevy nevhodného chování • přílišné povídání nebo mluvení bez vyvolání; • hlučnost (jak verbálního charakteru, např. pokřikování na jiného žáka, tak i neverbálního charakteru – jako např. lomození pomůckami, nábytkem,…); • nevěnování pozornosti učiteli; • neplnění zadaných úkolů; • bezdůvodné opouštění svého místa; • rušení ostatních žáků; • pozdní příchody do hodiny. Nejběžnější příčiny kázeňských přestupků • biologické faktory (např. odchylky stavby a funkce nervové soustavy žáka, vrozené, vzniklé úrazem), • sociální faktory - vliv výchovného prostředí rodiny, skupinová dynamika třídy, vliv party, širší komunity, médií, • situační faktory - okamžitá atmosféra třídy, událost v předchozí hodině, nudný výklad učitele. Nejběžnější příčiny stálých kázeňských problémů • Nevhodná práce (zadávat více typů úkolů, maximální aktivita žáků); • Žáci zkoušejí učitele (dát striktně najevo svou neústupnost, nebýt mírný); • Snaha upoutat pozornost (věnovat pozornost těm, co ji vyžadují viditelně při práci, ne při nekázni); • Učitel užívá své formální autority neúčinně (extrémní případ „zkoušení“ nekompromisně prosazovat stanovená pravidla, ono se to poddá); • Hledá se viník (nevyžadovat přiznání, netrestat celou třídu, spíše neznámého viníka shodit – když nemá viník dost odvahy…). Přístupy k řešení problémů • Popovídání • Pohovor • Ostrá výtka Popovídání • Nedirektivní partnerský dialog – (Rozhovor na úrovni dospělý - dospělý) • Učitel vlastně říká: – „Myslím, že jsi své problémy ochoten a schopen vyřešit sám." „Respektuji tě jako člověka a mám pro tvé potíže celkem pochopení." • Technika: – Klaďte otázky, které jdou k podstatě věci, a POSLOUCHEJTE! „Co ti připadá nejtěžší...?" • Řeč těla a styl: – povzbudivé, přívětivé, naslouchající, akceptující • Pravděpodobná reakce žáka: – spolupráce Pohovor • Rodičovský přístup – (Rozhovor na úrovni rodič - dospělý) • Učitel vlastně říká: – „Myslím, že k tomu, aby sis vyřešil svoje problémy, potřebuješ trochu přinutit." • Technika: – Stanovte jasné cíle; řekněte žákovi, jaké může očekávat důsledky, když je nesplní; posuzujte dosahování cílů (což může vyžadovat větší počet rozmluv) • Řeč těla a styl: • - povzbudivé, přívětivé, naslouchající, akceptující • Pravděpodobná reakce žáka: – poddajnost Ostrá výtka • Direktivní rodičovský přístup – (Rozhovor na úrovni rodič - dítě) • Učitel vlastně říká: – „Jsi mizerný lump a nemám tě rád." „Neumíš si sám vyřešit svoje problémy." • Technika: – „TOP" - těsná blízkost, oční kontakt, položení otázky - a(nebo) užijte metodu „přeskakující gramofonové desky": „Proč jsi ne...? " „Uvědomuješ si, co se mohlo stát?" • Řeč těla a styl: – svrchované, přikazující, strohé, odsuzující • Pravděpodobná reakce žáka: – podrážděnost, ale poddajnost Reakce na nekázeň 1/5 • Podívejte se na žáka. • Hleďte mu chvíli do očí. • Jděte směrem k žákovi a nespouštějte ho přitom z očí. • Zůstaňte v blízkosti žáka. • Když hledíte na žáka, zavrťte hlavou nebo se zamračte. (Těchto pět technik lze užívat, aniž byste přitom přerušovali výklad atd.) Reakce na nekázeň 2/5 • Zarazte se v řeči a dívejte se na žáka, dokud si toho nevšimne; hleďte mu beze slova do očí, pak pokračujte. • Ukažte na žáka (např. během praktických cvičení). • Jmenujte žáka bez dalšího vysvětlení: „A nyní si, Pepo, probereme další příklad.“ • Položte žákovi otázku týkající se probírané látky. • Požádejte žáka, aby vysvětlil ostatním určitou věc, jíž se právě na hodině věnujete. Reakce na nekázeň 3/5 • Přerušte to, co právě děláte, a požádejte žáka, aby svého chování nechal. Lze to učinit před ostatními, nejlepší je to ovšem mezi čtyřma očima. • Proveďte totéž jako v předchozím případě, ale zesilte neverbální tlak - např. stojíte těsně u žáka, vytrvale mu hledíte do očí a doprovázíte svůj pohled mlčením, nasadíte přísný tón. • Položte žákovi otázku týkající se jeho chování. • Promluvte s žákem po hodině. Zvolte partnerský dialog; stanovte cíle a hodnoťte jejich plnění. Opakujte podle potřeby. Reakce na nekázeň 4/5 • Potrestejte žáka tím, že mu zadáte nějaký nepříjemný úkol, pokud možno takový, který se nevztahuje k práci v hodinách. Ujistěte se, že jej provede sám. • Pohrozte žákovi, že ho přesadíte. • Přesaďte žáka. • Uložte mu povinnost, aby se vám po každé hodině hlásil a ukázal vám svou práci. • Pohrozte žákovi, že jeho chování ohlásíte třídnímu učiteli (řediteli školy) apod. • Ohlaste jim jeho chování. Oznamujte jim průběžně, jak se žák chová. Reakce na nekázeň 5/5 • Sdělte to žákovi. (Nebojte se požádat o pomoc zkušenější kolegy. Žádat o radu v žádném případě není projevem selhání.) • Pohrozte žákovi, že bude sedět odděleně od ostatních. • Posaďte ho odděleně od ostatních. • Když se žákovo chování nezlepší, dále oznamujte jeho chování třídnímu učiteli (řediteli školy) apod. - dělejte to písemně a dejte na srozuměnou, že si od všeho ponecháváte kopie. Mohou se vám hodit. • Seznamte s tím žáka. • Pohrozte žákovi, že požádáte ředitele školy, aby s ním promluvil. • Udělejte to, čím jste pohrozili. Reakce na nekázeň, která se opakuje přes veškeré pokusy ji potlačit • Přerušte to, co právě děláte; • Odejděte od žáka, pokud jste mu nablízku; • Požádejte někoho, aby vám řekl přesné datum a čas. • Věcně zapište na kus papíru, k čemu došlo, s komentářem: „Jak myslíš. Co je moc, to je moc. Pokud jsi chtěl tohle, máš to mít." • Neříkejte, co se s vaším papírem stane. • Když se vás žák bude ptát, odpovězte úmyslně mlhavě: „To poznáš." • Žák pak naprostou většinou neposlušný být přestane. • Odevzdejte kopii vašeho zápisu třídnímu učiteli žáka. Reakce na jednoznačnou provokaci • Stejná jako v předchozím případě. • Nedojde pak ke konfrontaci a někteří žáci se „stáhnou" takřka ihned poté, co váš nátlak poleví. • Je podstatné, abyste jejich přestupek ohlásili. • Učitelé se obecně shodují v tom, že není možné učit žáky, kteří ve škole odmítají respektovat vaši autoritu - když už pro nic jiného, tak z bezpečnostních důvodů. Ujednání • Žák podepíše, že bude dodržovat určitá pravidla chování. • Pak by mu mělo být „odpuštěno" a bude opět posuzován stejně jako ostatní. • Vaše škola může mít ještě jiné navyklé způsoby, jak různé provinilce trestat. Autorita •Učitel bez autority bude jen těžko dosahovat výukových cílů. Nejlepší by bylo, kdyby si našel jiné povolání nebo to znovu zkusil na jiné škole. • Autorita učitele je vlivem, který učitel má díky tomu, že žáci, rodiče apod. uznávají (respektují) jeho převahu v nějaké oblasti. • Autorita tedy znamená dobrovolně podřízení pravomoci učitele ze strany žáků, rodičů a veřejnosti. Formální autorita • Učitel je představitelem požadavků, jež společnost klade na žáky. • Proto je s touto sociální rolí spojena pravomoc rozhodovat o tom, čemu a jak se budou učit, hodnotit je, odměňovat a trestat. Neformální autorita • Souvisí s oblibou učitele i předmětu. • Pro získání neformální autority je pravděpodobně potřeba: – Věcná znalost předmětu. Zvláště starší žáci oceňují učitelovu vysokou odbornost. Ovšem obyčejně se připomíná, že odbornost by měla být spojena s pedagogickými schopnostmi. – Učitel umí vyučovat. Žáci oceňují, jak učitel umí organizovat práci žáků, jak je na výuku připraven, jak si připravuje příklady k vysvětlení obtížné látky apod. – Přístup k žákům. Zajímavé je, že žáci neoceňují přílišnou liberálnost učitelů, ale naopak to, že jsou přiměřeně nároční, aniž by kolem sebe šířili hrůzu. Oceňován je diferencovaný přístup. Z čeho studovat • KYRIACOU, Chris. Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-965-8. • PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2004 nebo dříve. ISBN 80-7178-978-X. • BENDL, Stanislav. Reinterpretace kázně v současné škole. Pedagogická orientace. č. 2/2005.