Bibliografie Le Lieu théatral dans la société moderne. Etudes réunies et presentees par Danis Bablet et Jean Jacquot, Paris 1963. Les lieux du spectacle, In: „Varchitecture ďaujourďhuľ, No 152, Octobre-Novembre (monografické číslo). Lexique international de termes techniques de theatre, Paris 1959. Lose Stanislaw: Elementy przestrzeni teatrálnej na prz.ykladz.ie polskiego teatru wspótczesnego, Politechnika Wroctawska (strojopis) 1978. Marczak-Oborski Stanislaw: Teatr czasu wojny 1939-1945, Warszawa 1967. Matoré Georges: Léspace humain, Paris 1962. McLuhan Marshall: Wybór pism, přeložil Karol Jakubowicz, Warszawa 1975. Mielziner Jo: The Shapes of our Theatre, New York 1970. Milosz Czestaw: Ziemja Ulro, Paris 1977. Mireaux Émile: Žycie codzienne w Grecji w epoce homeryckief přeložil Stanislaw Kolodziej-czyk, Warszawa 1962. Molenda E.: Happening a teatr, Uniwersytet Wroclawski (strojopis) 1976. Morawiec Elžbieta: Józef Szajna. Plastyka, teatr, Krakow 1974. Mšciwujewski Adam: Scéna przestrzenna, mozliwošč jej architekt onicznego ksztattu i rozwoju, Lwów 1938. Mullin Donald C: The Development of the Playhouse. A Survey of theatre Architecture from the Renaissance to the Present, Berkeley and Los Angeles 1970. Myši teatrálna Mtodej Polski. Výbor šest. Irena Slawiňska a Stefan Kruk, Warszawa 1966. Mysl teatrálna polskiej awantgardy. Výbor šest. Stanislaw Marczak-Oborski, Warszawa 1973. Nagler Aloys M.: Source Book in Theatrical History, New York 1959. Neppi-Modona Aide: Gli ediffici teatrali greci e románi, Firenze 1961. Nicoll Allardyce: Dzieje teatru, přeložil Antoni Dubnickí, Warszawa 1959; pův. The Development of the Theatre, London 1927. Nicoll Allardyce: Masks Mimes and Miracles, London 1931. Odin teatret. Experiences, Holstebro 1973. Pepys Samuel: Dziennik, přeložila Maria Dabrowska, Warszawa 1952. Place for the Arts, vyd. A. Schouvaloff, Liverpool 1970. Polieri Jacques: Scénographie. Sémiographie, Paris 1971. Pronaszko Andrzej: Zapiski scénografa, Warszawa 1976. Raszewski Zbigniew: Krátka história teatru polskiego, Warszawa 1977. Raszewski Zbigniew: Scéna teatru staropolskiego, Wroclaw 1953. Rey-Flaud Henri: Le cercle magique, essai sur le theatre en rond a la fin du Moyen Age, Paris 1973. Robinson H. W.: Architecture for the Educational Theatre, Oregon 1970. Schechner Richard: Environmental Theater, New York 1973. Schein J.: Espace global-polyvalent, Paris 1970. Schubert Hannelore: Moderner Theaterbau, Stuttgart 1971. Skelton Geoffrey: Wagner at Bayreuth: Experiment and Tradition, New York 1965. Sonrel Pierre: Les salles ä construire, In: Architecture et dramaturgie, Paris 1950. Sonrel Pierre: Trait é de scénographie, Paris 1956. Souriau Etienne: Le cube et la sphere, In: Architecture et dramaturgie, Paris 1950. Southern Richard: Changeable Scenery, its Origin and Development in the British Theatre, London 1952. 194 Bibliografie Southern Richard: The Medieval Theatre in the Round, London 1957. Southern Richard: The Open Stage, London 1953. Southern Richard; The Seven Ages of the Theatre, London 1957. Stehnách K.: Roz.wój przestrzeni teatrálnej w prácach Jerzego Grotowskiego, Uniwersvt^ Wroclawski (strojopis) 1979. StrumHto W.: O uniwersalnych sálach widowiskowych, In: , Architektura" 1974/5. Strzelecki Zenobiusz: Polska plastyka teatrálna, Warszawa 1963. Sykes Gerald: The Perennial Avantgarde, New York, Prentice-Hail, 1971. Syrkusowie: Helena i Szymon: O teatrze symultanicznym, Warszawa 1930. Szerszeň J.: Ewolucja teatru, In: „Architektura" 1974/5. Sztafrowska K.: Wplyw insceniz.acji na ksztaltowanie architektury teatrálnej, Politechnika | Gdanská (strojopis) 1972. iTargosz-Kretowa Karolina: Teatr dworski Wladislawa IV.. Krakow 1965 l-Tairov Alexander Jakovlevič: Notatki rezysera, přeložila Janina Ludawska, Warszawa 1964; | pův. Zapiski rezissera, Moskva 1921; česky Odpoutané divadlo. Zápisky režiséra. Praha 1927; I část též In: Mejerchold (Tairov) Ochlopkov, Moderní tvář divadla, přeložil a výbor uspořádal I Karel Martínek, Praha 1962. I Teatry polskie w trzydziestoleciu (1944-1974). Slownik. Zpracovali Barbara Berger, Teresa Bo-fcgucka, Zbigniew Wilski, Maria Wosiek, Krystyna Zawadzka. „Pamietnik teatrálny 1975, č. 3-4. ^Thetard H.: La merveilleuse histoire du cirque, Paris 1947. Thomson George: Ajschylos i Atény, přeložil Antoni Debnicki, Warszawa 1956; česky Aischylos fa Athény, Praha 1952. Tidworth Simon: Theatres. An Illustrated History, London 1973. | Toole-Stott R.: Circus and Allied Arts, a world bibliography (1500-1959), Derby 1962. I Unruh Walter: Theater Technik, Berlin 1969. t; | Vachtangov Jevgenij: Poszukiwania, výbor uspořádal a přeložil Henryk Bieniewski, Warszawa 1967. Verdone Mario: Teatra del tempo futurista, Roma 1969. Villiers André: Le Theatre en Rond, Paris 1958. Villiers André: Theatre et collectivite', Paris 1953. Vitruvius Pollio Marcus: O architekturze ksiag dziesieč, přeložil Kazimierz Kumaniecky, Warszawa 1956; fragment ve výboru a českém překladu Jaroslava Pokorného In: Vitruvius -Pollux, Antické divadlo, Knihovna divadelního prostoru, svazek 5, Praha 1944. Werner Eberhard: Theatergebäude, 1. díl: Geschichtliche Entwicklung, Berlin 1954. Wickham Glynne: Early English Stages 1300-1660, London 1959. Wieser F.: Fetes et coutumes chrétiennes de la liturgie au folklore, Paris 1961, Yates Frances A.: Theatre of the World, Chicago 1969. Youngblood Gene: Expanded Cinema, New York 1970. 195 Výberová bibliografie k problematice divadelního prostoru v češtině a ve slovenštině K historickému vývoj t divadelního prostoru v obecných divadelních dějinách: Blahník Vojtěch Kristián: Světové dějiny divadla, Praha 1929. Brockett Oscar G.: Dějiny divadla, Divadelní ústav a Lidové noviny, Praha 1999. Moussinac Leon: Divadlo od počiatku po naše dni, Bratislava 1965. Semil Matgorzata-Wysinska Elžbieta: Slovník světového divadla, 1945-1990, Divadelní ústa\ Praha 1998. Odborné Časopisy, materiály, periodické publikace: Acta scaenographica (navazuje na Informační zprávy Scénografické laboratoře), vydával nepravidelně v měsíčních sešitech Scénografický ústav, Praha 1960-1971 (celkem 11 svazků) Amatérská scéna Anotačníbulletin Scénografického ústavu, Praha 1963-1967. Divadelní revue, čtvrtletník, od roku 1989 (zkušební číslo), od roku 1990 Divadlo, Praha 1949-1970 (10 čísel ročně, v posledním roce pouze 3 čísla). Dokumentační zprávy Scénografického ústavu (navazují na Anotační bulletin), Praha 1967-1970 Informační listy o scénické technice, sešit 1-37, Knihovna divadelního prostoru, sv. 70, Scénografický ústav, Praha 1972. Informační zprávy Scénografické laboratoře Knihovna divadelního prostoru (1944-1946, pokračování v Knihovně divadelní práce v nakladá telství Osvěta-4 svazky v letech 1950-1951. Od roku 1958 pokračovala ve vydávání monotematických svazků Knihovny divadelního prostoru Scénografická laboratoř, pozdější Scénografická ústav). Malá Anna: Soupis publikací Scénografického ústavu 1957-1965, Scénografický ústav Praha 1967, 79 s. Prolegomena scénografické encyklopedie, části 1-20 (svazek 115 Knihovny divadelního prostoru), Scénografický ústav, Praha 1970-1973. Scénografický obzor, Scénografický ústav, Praha 1958 (2 svazky), 1969-1973 po jednom svazku. Scénografie, Divadelní ústav Praha 1963-1990. Stavba, časopis Klubu architektů, r. 13, č.5 věnované výhradně divadlu, Praha 1936. Svět a divadlo, vydává Divadelní obec od roku 1990. Závěrečné zprávy Scénografické laboratoře, Praha 1958-59, 76 s. K problematice divadelního prostoru obecně: Bablet Denis: Metoda analýzy divadelního prostoru, in: Prolegomena scénografické encyklopedie část 12, Praha 1972, s.43-52. Brook Peter: Prázdný prostor, in: Divadlo, ročník 19, 1969, č. 3-10, příloha. Brook Peter: Prázdný prostor, Panorama, Praha 1988. Brook Peter: Místo pro hraní divadla, in: Scénografie 1/1977, Divadelní ústav Praha, s. 5-6. Černý František: Zamyšlení nad divadelním prostorem, in: Prolegomena scénografické encyklopedie, část 1, Praha 1970, s. 55-65. Dietrich Margret: Člověk a scénický prostor, in: Scénografie sv. 19, Praha 1968, s. 3-17. Dvořák Antonín: Divadelní a dramatický prostor, Praha 1946, 51 s. Eliade Mircea: Dějiny náboženského myšlení I-III, OIKOYMENH, 1995, 1996, 1997 196 I Bibliografie reau Patrice: Dva rozhovory na téma Prostor pro hraní divadla. Institucionalizovaný pro-in: Scénografie sv. 1, Praha 1977, s. 7-14. dej sek Vladimír: Prostor divadla. Architektonická studie. I. Transformace divadelního toru. II. Antika. III. Typ kukátkový. IV. Syntetické divadlo. Strojopis v Divadelním ústavu, ,a 1944-45. vaš Peter: O priestore divadelnom a o priestore dramatickom, in: Prolegomena scénogra-i encyklopedie, část 7, Praha 1971, s. 7-14. vaš Peter: Priestory v divadle a divadlo v priestore, Tatran, Bratislava 1984. dermann Heinz: Prostor, o kterém se mluví, in: Scénografie sv. 19, Praha 1968, s. 18-47. iřil Miroslav: Divadelní prostor a výtvarníkova účast v divadle, Praha 1945. třil Miroslav: Divadelní prostor. Pokus o definici II, in: Prolegomena scénografické en-opedie, část 1, Praha 1970, s. 66-76. třil Miroslav: Rozhovor o scénografii, Praha 1965. iřil Miroslav: Základy teoretické scénografie, Praha 1970. cha Ladislav: Pohyb divadla, Tatran, Bratislava 1989, 142 s. obr. Muyard Jean Pierre: dodenníprostor, in: Scénografie sv. 1, Praha 1977, s. 15-18. dyl Vekoslav: Česko-anglický a anglicko-český odborný slovník divadelních výrazů a vý-■ z uměleckých řemesel, AMU, Praha 2001. dyl vekoslav: Divadelní prostor. Nástin klíčového hesla, in: Prolegomena scénografické /klopedie, část 1, Praha 1970, s. 77-84. dyl Vekoslav: Perspektiva, AMU, Praha 1997. ger Josef: Za divadelním prostorem, in: Stavba, r. 13, č. 5, Klub architektů, Praha 1936. uh Walther: Cyklorama - od Fortunyho po dnešek, in: Scénografie, Praha 1967 s. 21-29. uh Walther: Technický prostor jako předpoklad scénického prostoru, in: Scénografie sv. Praha 1968, s. 48-61. 'er Klaus: Funkce divadelního prostoru, in: Scénografie sv. 15, Praha 1967, s. 74-86. iroblematice divadelního prostoru v období starověku: nk A.: Egypt, in: Scénografie sv. 6, Praha 1965. h František: Řecké divadlo, Praha 1909. fmeister Ferdinand: Nástin literárních pramenů k dějinám římského divadla a hry ve starém ěf Praha 1912-1913. ář Antonín: Příspěvek k poznání nové komedie attické, zvlášť Menandrovy, Praha 1923. ář Antonín: Řecká komedie, Praha 1919. .1 Josef: O scenerii řeckého divadla, J.Otto, Praha 1888, 28 s. jčí František: O skénerii divadla řeckého, Mladá Boleslav 1882, 36 s. ílíková Eva: Řecké divadlo klasické doby, Ústav pro klasická studia, Praha 1991. uvius (Marcus Vitruvius Pollio) a Pollux Julius: Antické divadlo, Praha 1944. »roblematice středověkého divadelního prostoru: ott Peter D.: Původ středověkého „divadla v kruhu", in: Scénografie sv. 2, Praha 1964. ien Gustav: Divadelní architektura ve středověku, in: Scénografie sv. 6, Praha 1965. ligson Elie: La representation ďun mystére de la passion - ä Valenciennes en 1547 (Předení mystéria o Umučení ve Valenciennes roku 1547), Paris, Centre National de la Recher-Scientifique 1969. Překlad Jan Kopecký in: Prolegomena scénografické encyklopedie část Praha 1972, s. 61-82. 197 Bibliografie Divadelní prostor v období renesance: B ej bi í k Alois: Shakespearův svět, Mladá fronta, Praha 1979. Bejblík Alois, Hornát Jaroslav, Lukeš Milan: Alžbětinské divadlo, Praha 1978-1985, 3 sv. Beránková Helena: Shakespearova scénografie, in: Prolegomena scénografické encyklopedie část 17, Praha 1973, s. 7-17. Lukeš Milan: Anglické masques, in: Prolegomena scénografické encyklopedie část 16, Prahu 1973, s. 86-99. Smoláková Vlasta: Jevištní dekorace od Buontalentiho k Sabbatinimu v kontextu vývoje italskí renesanční scénografie, in: Prolegomena scénografické encyklopedie část 17, Praha 1973, s. 26-3 *•; Southern Richard: Co víme o architektuře alžbětinského divadla, in: Scénografie, Divadelm ústav Praha 3/1966, s. 21-24. Divadelní prostor v období baroka Furtenbach Joseph: Prospective Praha 1944. H i Im era Jiří: Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965. Kazda Jaromír: Braunův Kuks. Pokus o teatrologický rozbor, in: Prolegomena scénografické encyklopedie, Část 16, Praha 1973, s. 80-85. Ptáčkova Věra: Barokní divadlo na zámku Českém Krumlově, Praha 1993. Zielske Harald: Lóžové divadlo a iluzivní scéna - problémový předmět v moderní divadel». konstrukci, in: Scénografie sv. 2, Praha 1978, s. 5-31. V období Velké divadelní reformy Bablet Denis: Scénické revoluce dvacátého století, in: Scénografie sv. 2, Praha 1976, 108 s., 6S obr. příloh. Burian Emil František: O nový divadelní prostor, in; Stavba, r. 13, č. 5, Klub architektů, Prah;i 1936, s. 75-77, viz též: České divadlo. Odkaz české divadelní avantgardy, Divadelní ústav Praha 1990, s. 88-92. Elia Celestino: Kam míří avantgarda ve Francii?, in: Scénografie, Praha 1966, s. 37-46. Frejka Jiří: Lehkonový herec, Čili o točnici a vůbec o dekoraci, in: Živé divadlo, nakl. E. Ples kotové, edice Útok, Praha 1936, s. 16-27, viz též České divadlo (Jiří Frejka), Divadelní ústav. Praha 1980, s. 31-35 nebo též České divadlo. Odkaz české divadelní avantgardy, Divadelní ústav, Praha 1990, s. 92-96. Frejka Jiří: O novém jevištním realismu, in: Nová česká scéna. Umělecká beseda, Praha 1937. s. 31-40, viz též České divadlo (Jiří Frejka), Divadelní ústav, Praha 1980, s. 36-38 nebo též České divadlo. Odkaz české divadelní avantgardy, Divadelní ústav, Praha 1990, s. 97-99. Gropius Walter: Totální divadlo, in: Scénografie sv. 6, Praha 1965. Honzl Jindřich: Divadelní prostor, Tamtam, hudební leták, č.6, Praha 1924, viz též in: České divadlo. Odkaz české divadelní avantgardy, Divadelní ústav, Praha 1990, s. 72-75. Honzl Jindřich: Francouzská divadelní avantgarda, in: Sláva a bída divadel, Praha 1937, s. 86-110, viz též: Základy a praxe moderního divadla, Orbis, Praha 1963, s. 71-91. Honzl Jindřich: Pohyb divadelního znaku, in: Slovo a slovesnost, r. VI, č. 4,1940, viz též: K novému významu umění, Orbis, Praha 1956, s. 246-260. Honzl Jindřich: Prostorové problémy divadla, in: Sláva a bída divadel, Praha 1937, s. 163-177. viz též: Základy a praxe moderního divadla, Orbis, Praha 1963, s. 148-159. Honzl Jindřich: Roztočené jeviště, Odeon, Praha 1925, s. 101-106, viz též in: K novému významu umění, Orbis, Praha 1956, s. 127-129. Hyvnar Jan: Francouzská divadelní reforma, Praha 1996. 198 n Bibliografie ---------«-------- -......■>-.....----------------" *-"-----ft" .™~w ultima AA. století, in: Scénoera fiesv. 1, Praha 1977, s. 26-36. B Kleberg Lars: Vztah jeviště a hlediště. K typologii ruského divadla XX. století in Kopecký Jan: Jacques Copeau, in: Prolegomena scénografické encyklopedie část 17 p 1973, s. 43-49. " ' ľa a Kouřil Miroslav, Burian Emil František: Divadlo práce. Studie divadelního prostoru Koh tek, Praha 1938. Mejerchold Vsevolod EmiljeviČ: Přestavba divadla, Praha 1964. Piscator Erwin: Politické divadlo, Svoboda, Praha 1971. Poertner Paul: Experimentální divadlo, Orbis, Praha 1965. Scéna a malířství první čtvrtiny XX. století, in: Scénografie sv. 1, Praha 1970 (výběr statí různých autorů), 89 s., 24 obr. Masové podívané, divadlo v plenéru Braulich Heinrich: Max Reinhardt, Orbis, Praha 1969 Divadlo v Šárce, Fencl, Praha 1913, 23 s. Kubeš Luděk: Prostor davových divadel. K sociologii divadelního prostoru, in: Stavba, r. 13, č.5, Klub architektů, Praha 1936, s. 82-84. Martínek Karel: Dějiny sovětského divadla 1917-1945, Orbis, Praha 1967. MousenidisTakis: Inscenace ve velkém prostoru, in:Scénografie, sv. 15, Praha 1968, s. 62-79. Skála Antonín: Divadlo v přírodě. Příručka pro pořadatele divadel pod širvni nebem. Svobodné umění selské, Praha 1930, 89 s. Divadelní prostor v druhé polovině dvacátého století Godardová Colette: Luca Ronconi: XX, in: Scénografie sv. 1, Praha 1977, s. 79-93. Grotowski Jerzy: K chudému divadlu, in: Divadlo ročník 17, 1967, č. 6, s. 1-6. Guthrie Tyron: Obhajoba otevřené scény, Scénografie, sv. 3, Praha 1966. Kirby Michael: Projekt Marilyn, in: Scénografie sv. 1, Praha 1977, s, 94-100. Knowlesová Dorothy: Michel Parent a experimenty se simultaneitou, in: Scénografie s v. 1, Praha 1977, s. 37-55. Perry J.: Otázka pružné scény, in: Scénografie sv. 18, Praha 1968. Schenk Johannes: Pokus přenést ulici do hospody. Zpráva o Kreuzbergském pouličním divadle v Berlíně, in: Scénografie sv. 1, Praha 1977, s. 71-78. Scherhaufer Petr: Inscenování v nepravidelném prostoru, KKS Ostrava 1989. JeviStní technika, divadelní architektura, stavby divadelních budov Allio René: O konstrukci divadel, in: Scénografie sv. 2, Praha 1964. Beneš Jaroslav: Scénografie a technika víceúčelových sálů, in: Prolegomena scénografické encyklopedie, část 20, Praha 1973, s. 25-35. Beneš Jaroslav: Typologie divadelní točny, in: Prolegomena scénografické encyklopedie, cast 13, Praha 1972, s. 27-47. BeneŠ Jaroslav: Úvod do problematiky jevištní mechanizace a kinetiky na scene, m. rro g mena scénografické encyklopedie, část 7, Praha 1971, s. 14-28. Barchin Michail: Problémy vývoje divadelních a klubových budov v sovětské architektuře z let 1917-1940, in: Scénografie sv. 2, Praha 1978, s. 66-82. Brustein Robert: Architektura nezachrání divadlo, in: Scénografie sv. 2. Praha 196 . 199 Bibliografie Dupavillon Christian: Francie ~ divadelní prostor v roce 1977, in: Scénografie sv. 2, Praha 1978, s. 54-65. Divadelní stroje a zázraky, in: Scénografie sv. 3, Praha 1978, 93 s., 45 obr. příloh. Divadelní technické názvosloví. Názvosloví technických pojmů pro divadlo, Scénografický ústav Praha 1967, 51 s. Edstrô'm Per: Divadelní budovy v severských zemích, in: Scénografie sv. 1, Praha 1977. Gussmann H.: Architektura a technické vybavení operní scény, in: Scénografie sv. 6, Praha 1965. Hazucha Vladimír: Javisková technika, in: Teória dramatických umení, Bratislava 1979. Hilmera Jiří: Česká divadelní architektura, Divadelní ústav Praha 1999. Hilmera Jiří: Pražská divadla, Praha 1995. Izenour George C: Počátky, východisko a vývoj stavby divadel ve Spojených státech amerických po druhé světové válce, in: Scénografie sv. 2, Praha 1978, s. 32-53. Jandejsek V.: Prostor divadla. Architektonická studie (strojopis v Divadelním ústavu), Praha 1944. Javorín Alfred: Divadelní prostory v Čechách a na Morave Javorín Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích, Praha 1949. Kittrich Josef: Divadla, Praha 1961. Lajcha Ladislav: Priestorové opusy Johana Brehmsa, in: Slovenské divadlo, č. 34, Bratislava 1986, s. 17-68. Marešová Sylva: Točna a její použití v divadelnictví, in: Interní studijní text, strojopis v Divadelním ústavu. Pardyl Věkoslav: Divadla, ČVUT, Praha 1973, 51 s„ přílohy, tabulky. 200 Summary The Theatrical Space The foreign Reader should be informed that the author of the book „The Theatrical Space" is a director, who has staged several plays in Poland and abroad, at the same time researching theatrical history and theory. These two factors, the practical experience of theatrical creation and the theatrical theory, contribute to the character of the book. This book is dedicated to the problems of theatrical „space" and all its cultural, artistic, and social functions. The author is particularly interested in the situation of a man put into theatrical space and by this the humanistic aspect is fully exposed when all technical and scenographic problems are omitted. In the introduction four sources important for the investigation of theoretical space are indicated: 1. theatres as buildings, fully preserved or in ruins, 2. iconography - in designs, plans, engravings, pictures, or photographs, 3. written materials - historical documents, treatises, guidebooks, analytic studies, and 4. dramaturgy (playwriting). Then the author presents and criticises the bibliography of the problem, praising the fundamental work by George C. Izenour Theatre Design (New York, 1977). As some terminological incongruities hinder the research, the author explains some basic terms of his work, e.g. „the Italian theatre", „the Baroque theatre", „the stage", „the auditorium", „the changeable space". He also defines some terms introduced by him, as „the performing area" - the space where the actor is performing or the place of theatrical action, „the observation area" - the place of a person present at a performance (spectator, witness, receiver, participant, or co-participant), and „the theatrical space" - this being the whole performing and observation area at the time of a given action, the space where action takes place, where theatrical contacts between actors and spectators are brought about. The chief part of the book consists of a study on the evolution of theatrical space in European culture. This is divided in subsequent chapters, whose contents are as follows: Chapter 1 - Evolution of the theatrical space in Antiquity The Greek theatre was born of the religious cult and was closely joined with it throughout four centuries (6th - 3rd B. C). The whole theatre, the performing and observation areas, entrances, and installations serving for dramatisation of events, actors' rooms and passages for spectators -all these were organised around an altar. This was situated in the open air, in the centre of Cosmos. The evolution of space in the Greek theatre lay in gradual withdrawal from the central plan of the entire area, in elimination of the role of the altar, in joining together the area of performing with that of observation, in enlarging the former and diminishing the latter. The altar stood in the middle of a Holy Precinct, and a path led to it from the nearby temple. Priests and chorus moved in the Precinct, and this was surrounded by the faithful who had previ- 201 Summary ously taken part in a procession. First they made a full circle, then they left free one quarter of the circle, and finally a half of it, occupying three sides of the acting area. The free part made room for the temple, which was a replica of the temple of Dionysius. It was from this temple that the theatrical procession emerged. Also the theatrical action, a sacrifice on the altar standing in Holy Precinct, was the second one, as a repetition of the oblation made in the Temple of Dionysius. At first the theatrical temple was of wood and so were the seats for spectators. Some historians are misled - author says - by this provisional state of the temple. They take it only for a dressing-room and a store for properties. Of course it did serve for these purposes, too. The wooden structure may also be misinterpreted but the entire theatrical space was in the beginning evidently improvised, arranged with the simplest methods. It was only when the performances were fully established, developed, and officially included into the liturgical and state calendar, that the permanent theatre with stone seats and temple was built. But at that time the temple lost, to some extent, its sacred character and became an integrated part of the theatrical space. It was called the skene. It could be entered only by chosen actors (the cast of a drama) and by gods. This was a closed, protected, and secret place. The whole area, originally quite uniform, was gradually differentiated. A platform, called the proskenion, was constructed in front of the skene, which served for the actors. The area of performing became basically bipartite and two-level. The first level was formed by the orchestra, at first circular, then tending to a semicircle. The second level - the proskenion was raised, tending to enlarge. The observation area was on the slope of a hill. This was called the theatron. On the average it accommodated from ten to twenty thousand spectators. The theatron, originally almost natural, gradually came to be built of stone, adorned with columns. Likewise the building of the skene became richer and richer, its front wall (the Latin frons scaenae) lavishly decorated and furnished with numerous doors leading to the proskenion and the orchestra. The extended skene and theatron were soon integrated by the addition of side entrances (parodos) leading to the orchestra in between skene and theatron. They were vaulted and furnished with decorated pages. Thus the area, originally natural, became a product of culture. The author goes on to talk briefly of the specific space of the Greek folk theatre which was quite poor and simple, having platform on trestles with steps leading to the ground, with curtain behind it and sometimes primitive decorations. The Roman theatre was a continuation and evolution of the Greek theatre. The actors' area (pulpitům) increased, occupying a fair portion of the orchestra, the latter was diminished and lost its importance. The frons scaenae developed and the entire theatre, well integrated, became a separate, free-standing, secular building. Already in the hellenistic period the altar had disappeared from the orchestra and theatrical performances totally lost their cult character. The theatre became a mundane entertainment, like many others. But it could not withstand the competition, being much less attractive than the bloody combats of gladiators or devouring of people by wild animal that were displayed in amphitheatres. Old style theatres were now much smaller in size and normally they could take an audience of only a few thousand spectators. Finally the orchestra lost its original function and was filled with seats. The performing area was now uniform, single-level, and indirectly confronted with the observation area. The roman theatre was cut off from the spiritual human sphere, the actors were separated from the spectators, the former being slaves and the latter free men. Man in the theatre was far away from nature, enclosed in walls. This theatre developed machinery and multiplied drastic effects - it became stunted. 202 Summary Chapter 2 - Theatrical space in the Middle Ages It is believed that after a long break the theatre was reborn in Western Europe as a religious spectacle performed in the church. This theory is correct but only fragmentarily. In fact from the 10th century shows were ranged as illustrations of scenes from the Holy Scriptures, particularly those of the Passion and the Resurrection of Christ. On the other hand, even earlier, in spite of the disappearance of public and institutional theatres, the mediaeval culture practiced various rituals and ceremonies of the courtly or folk character, in towns and in the countryside, including some features of cult or of magic, always in theatrical fashion. From these derived all the mentioned performances in churches dealing with evangelical subjects. Of course the plays did not only provide simple entertainment in all western countries. Rather the Church took advantage of the people's predispositions and love for any theatre, public or secret, practiced regularly and cyclically, and used them for its own purposes. Celebrations were bound up with the annual changes of nature, with repeated cycles of agricultural and craft work, such as sowing, harvesting, the vintage, fishing, and hunting. Occasional feasts associated with weddings, births, funerals, the beginnings of journeys and returning from them, official or private visits, coronations, anniversaries of important events, court sessions, banquets, and executions - these formed other topics of inspiration. In all these ceremonies some elements were connected with the theatrical art: the intentional action, dramatic events, taking part persons, dialogues and spoken monologues, recitation, songs, dramatic behaviour, the use of special dress and object, and finally the factor of purposely organised, divided and expressive, meaningful space. It was a natural space, not separated from other social spaces, for everyday use, for common, practical or ritual functions. The performances did not change the space, nor camouflage it though it was articulated, intensified, increased in suggestiveness. Various point of the space were taken into consideration, the were joined with passages. All these ceremonies and rituals were significant in movement and differentiation of action. The religious theatre of the 10th century was based on these principles. Two or more places of action were arranged in a church and with simple conventional means the coming of the Three Marys to Christ's Tomb was represented. The growth of the mediaeval theatre lay in multiplication of places of action, in complicating, extending, and decorating these places. Shows were prolonged for hours, days, even weeks. Finally they were taken out from the churches to the city open spaces, market squares, and streets. „The mansion" constituted the most important element organising the space of the medieval theatre. It was approachable by steps, a ramp, or simply by a ladder, thus the space was on two levels. The raised level was used for various plays or for seats for spectators, the lower level, covered with curtains, served for performing, also as an actor's dressing room, or a hiding place for machinery: traps, instruments producing fire or smoke, etc. In Italy, Spain, and England mansions on wheels were common: the theatre was moveable. „Mansions" were put in churches, squares, Roman amphitheatres, or dry city moats. Sometimes a set of mansions was arranged in a circle and this form was typical as a developed mediaeval theatre. The area of observation was around the performing area, or, conversely, the spectators were settled in the centre and the action was developed all around them. The space of the mediaeval theatre was basically bipartite and two level. The lower area, being the base of the mansions, was common, indefinite, universal, making at the same time the extension of separate upper areas, strictly articulated developed, containing decorations. Though the calendar of cultural history indicated already the time of Renaissance and of Baroque, the mediaeval theatre was still in existence, almost till the end of the 17th century. Along with rich forms used for performing mystery, miracle, or moral plays, a poor folk theatre was popular, with simple forms and spaces, with moveable platforms and curtains, or with primitive rooms, with rugs as a backdrop. The decline of the mediaeval theatre began when shows were shifted to interiors. Mansions were radically decreased in size and so were their number and tech- 203 Summary nical standard. Naturally the audience diminished as well. Secular motifs prevailed over religious elements. Chapter 3 - Theatrical spaces of the Renaissance In the history of theatrical space the Renaissance was particularly fertile. There were various types of performances and various kinds of theatrical space, but for a long time there was no theatrical building. This appeared only at the end of the period. Four basic varieties of theatre developed in the 15th and 16th centuries: 1. the mystery, mass, open-air theatre, originating in the Middle Ages, cultivated by town guilds, 2. The folk theatre, presented by small travelling companies, in spaces arranged by moveable gadgets, 3. The theatre of humanists, a kind of laboratory theatre at universities and the courts of rich patrons of art, based on studies of ancient theatre (Vi-truvius-buildings) and ancient dramas (Terencius, Plautus, Seneca), and 4. The court theatre, arranged for special occasions, mostly for holidays, having the character of amusement, located in halls and courtyards. Each type developed separately and profusely, but as the result of some links and affiliations two synthetic forms were created: 1. The English Renaissance theatre based chiefly upon folk and mediaeval traditions but confronted with humanistic thought. Not much different were the Spanish theatre and the Dutch theatre, but they, were lacking in the humanistic elements typical for the Renaissance. They were rather an outgrowth of the mediaeval theatre than a new creation. In England, however, there was born an original theatrical space, summing up all historical experiences in the field: the first modern theatre building of definite form, with two-level and bipartite performing area, which exposed the actors and made direct contacts between then and the spectators. 2. The Italian Baroque theatre based on court tradition connected with one-sidedly interpreted antiquity: some not very clearly formulated advice concerning decorations, without rules of organisation of the total theatrical space. A theatre building was constructed with a boxstage, suitable for exposing decoration but radically separating the spectators from the actors. The English synthesis was destroyed after some decades and was not continued. The Italian synthesis won wide social support and spread all over the world. Till the present day it is the prevailing form. Chapter 4 - The building of the Baroque theatre The Baroque theatrical space emerged in Italy in a very short time, somewhere between 1620 and 1640. There came into existence a free standing, city, public theatre building. In the philosophical aspect the Baroque theatrical space reflected the conviction of the basic cognizability and measurability of the world, of its subordination to the law of nature and the human mind. In the social aspect it originated from courtly ceremonies, festivals, and entertainments produced for the elite. In the aesthetic aspect it was dependent on painting and machinery, favoured the opera and the ballet, and not so much the straight play, formally taken, the theatrical space was limited and divided. The Baroque theatrical space was confirmed by the Enlightenment. It was again a reflection of the basic notion of the epoch on the radical splitting of reality, consisting of the abstract world of science and of the concrete world of nature. Thus the material and cognizable outer world was opposed to the secret, unexplored, inner world of man. The outer world was a desirable object of study and even of a cult (deism), while the inner world was considered inferior and illusive. Only romanticism was to change this opinion. A „machinist" of the Baroque theatre, the master of changes of decorations and of scenic effects, unseen by the spectators, the director of all that happened during a performance, and that was strictly calculated, such as the length of ropes, weights and counterweights, number of turns of wheels - corresponded to the Enlightenment's vision of the „Great Watch-maker" winding up the clock of the World. All metaphysics was absent in this 204 Summary theatre. The space of the Baroque theatre was degraded, not cosmic i-wn »„♦ , , , , J t t, , 7 , . t ' cn not calculated on the human scale but on the scale ol objects. Theatrical buildings appeared in Europe in waves. In the 17th century, from the it the sixties, about 30 theatres were constructed in Italy, in Venice alone between 16^"> H iŕV7fi more than a dozen. Italian architects built theatres and arranged halls throughout Huron ^ I n den, in the years 1664-1734 seven theatres were opened, in Paris, in the 17th and 18th cent ' s six large new theatres were built apart from a number of small and modest ones. After the Restoration (1660) 20 theatrical buildings appeared in London, and some others in provincial towns This same wave also reached North America, where the first theatre was constructed in Williamsburg in 1718, with some 20 more theatres in various towns by the end of the 18th century, and also South America, where the first theatre was erected in Rio de Janeiro, in 1748. Since the Baroque one can speak about „the stage" as a uniform, flat area of performing located inside a big box with an opening in front for the spectators. Its principal feature was its unar-ticulated interior. The stage was separated from the auditorium by a thick scenic frame and. as a rule, by the orchestron, as well as by a curtain. The auditorium was very differentiated, containing the parterre, where also standing places were reserved (up till the end of the 19th century, and sporadically even in our century) and several floors of boxes each being for a few persons. The first floor boxes were reserved for the aristocracy, the second and higher floors for the bourgeoisie, the highest floor being a balcony with simple benches for the poorest public. Throughout the 19th and the 20th centuries theatres in the Italian style were constructed everywhere, being furnished with new technical appliances, such as gas and electric lights, hydraulic traps, projectors, stereophonia and computer programming lighting. However, already in the 19th century the Italian theatre became a subject of criticism. In the beginning of this century in Dublin, London, and Paris were built some theatre-circuses, having Italian stages and rich machinery but also an arena in the parterre. The Italian stages and rich machinery but also an arena in the parterre. The Italian theatre was questioned by Romanticists. Adam Mickiewicz tried to prove its artistic inefficiency, and Ludwig Tieck experimented in reconstructions of the Shakespearian stage. At the end of the century the theatre directors were attracted by ancient ruins, amphitheatres, and odeons. They also arranged gigantic open air performances. Chapter 5 - From the First to the Second Reform of the Theatre The first modern theatre was built in 1876 at Bayreuth after a concept of Richard Wagner. Criticism of the Baroque theatrical space was intensified when the Great Reform of the Theatre started and became fruitful in the field of theory. The attitude towards the traditional space was changed: it was not accepted without reservations. Large spaces outside theatre buildings were occupied for performances, vast shows were given in the streets, circuses were adopted for theatrical purposes. Many new designs, projects and models of new theatre buildings, most of them Utopian, not feasible, appeared in the thirties of the 20th century. At the same time, on the basis of earlier experience, a new idea of theatrical space was formulated and put into practice. This was an idea of the theatre with changeable space. The first theatre of this type was constructed in 1933 in Warsaw. Changeability became a fundamental feature for all new realisations of the theatrical space in the second half of this century. On a limited scale it was used in large theatres which chiefly experimented with the forstage and with the scenic frame. The forstages were enlarged or diminished, and the frames regulated, even totally hidden in walls. Much more changeability was introduced in small theatrical halls. They were constructed in such a way that the areas of performing and of observation could be freely situated according to the needs of each play. This changeable space became an alternative to the Italian theatre, after 300 years of its domination. The second alternative was the general withdrawal from the theatre building, the exodus from the theatre. Already from the end of the 19th century, as has been mentioned, the theatre men sought 205 Summary for their actions some natural space. Since the seventies of our century this tendency has again intensified. The development of the theatrical space in the 20th century was strongly influenced by painters. Already in the beginning of the First Reform they collaborated with theatres and produced stage designs. Paris was the principal centre of this activity, particularly the Theatre ď Art of P. Faurt and Theatre de l'Oeuvre-Poé, as well as the Russian Ballets of Diagilev. There has constantly been a stubborn attempt to furnish theatres with new technical appliances but rarely with an artistic effect. So far no new synthesis of the theatrical space was crystallised; perhaps it is still to come, or the development of the theatre will continue with several separate and divergent streams. But one thing is certain: as it was in the beginnings the theatrical space will be an emanation of man, in his rich entirety of his body and spirit, in his attachment to the Earth, and his yearning for the Cosmos. Chapter 6 - Conclusion Summing up his study the author points out four basic cycles of transformation of the theatrical space: 1. The cycle of Antiquity, 2. The cycle of the Middle Ages, 3. The cycle of the Renaissance English theatre (or of the Shakespearian stage), and 4. The cycle of Baroque theatre. In all cycles the rules of organisation and of shape of the theatrical space was defined in a relatively short time. The whole future history is a slow evolution or rather the degeneration and elimination of values which were the cause of articulation of the given type of space. The Shakespearian theatre is an exception because it could not develop, being stopped by the Puritan prohibition of 1642 in England. There are some similarities in history of theatrical space in the 20th century and in the Renaissance, as in both periods various types of this space were adopted and various possibilities tried. After this historical research the author gives some of his reflections and postulates as to the relations between the ways of creation of the theatrical space and the general vision and concept of reality in each epoch. He formulates and develops several demands towards future constructors of the theatrical space. It should always be in the service of dramaturgy, to help in man's activity, to be a true meeting place, it should also to enable man to take part in a sacred act. A large iconography and numerous tables are included in the book. In the illustrations and captions the Reader will find the necessary factographic material. A bibliography and indexes of names and theatres supplement the work. Translated by Zdizslaw Zygulski Jr. 206 O autorovi KAZIMIERZ BRAUN se narodil 29. 6. 1936. Vystudoval polonistiku na univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani (1954-1958) a režii na Vysoké divadelní škole ve Varšavě (1958-1962). Od roku 1961 pracoval jako režisér v divadlech ve Varšavě, v Lodži, v Gdaňsku a v Toruni. V roce 1967 se stal ředitelem a uměleckým šéfem v Divadle Juliusza Osterwy v Lublinu. V letech 1975-1984 byl ředitelem a uměleckým šéfem Teatru Wspólczcsnčho ve Wroclavi. Pro své občanské postoje byl v roce 1984 z místa ředitele odstraněn. V Polsku i v zahraničí realizoval Kazimierz Braun více než sto dvacet divadelních a televizních inscenací. Kromě světové dramatiky (Shakespeare, Brecht, Pirandello, Camus, Beckett, Ionesco) orientoval svou tvorbu především na inscenace her polských autorů -Stanislawa Wyspiaňského, Juliusze Slowackého, Cypriána Norwida, Witolda Gombro-wicze, Stawomira Mrožka. Největší možnosti k sebevyjádření, blízký způsob myšlení i zájem o shodné divadelní problémy nalezl Kazimierz Braun v „poeticko-realistických" textech Tadeusze Róžewicze (Přerušovaný akt, Kartotéka, Stará žena vysedává. Bílé manželství, Konec hladomřivce, Past, včetně vlastních adaptací Róžewiczových textů - Prolínání a Přirozený přírůstek). Souběžně s režijní praxí se Kazimierz Braun zabývá historií a teorií divadla. V letech 1972-1974 přednášel teatrologii na univerzitě v Lublinu, a 1974-1985 na univerzitě ve Wroclawi. Během let 1978-1985 vyučoval také herectví a režii na Vysoké divadelní škole v Krakově. Poté, co mu byla v Polsku znemožněna i pedagogická činnost, odešel pracovat do USA. Od roku 1987 vedl katedru herectví a režie na univerzitě v Buffalo ve státě New York, kde se stal v roce 1989 řádným profesorem. Výsledkem teoretické a pedagogické činnosti Kazimierze Brauna jsou četné studie a články publikované v odborném tisku i knižně. Z nejvýznamnějších prací Kazimierze Brauna knižně vydaných v Polsku: Teofil Trzciňski (spolu s Zofií Braunovou), Varšava 1967; Notatki režysera (Zápisky režiséra), Lublin 1970; Cypriána Norwida teatr bez teatru (Norwidovo divadlo bez divadla), Varšava 1971; Teatr Wspólnoty (Divadlo komunity), Krakov 1972; Nowy teatr na šwiecie 1960-1970 (Nové divadlo ve světě 1960-1970), Varšava 1975; Druga Reforma Teatru (Druhá divadelní reforma), Wroclaw 1979; Przestrzeň teatrálna (Divadelní prostor), Varšava 1982; Wielka Reforma Teatru (Velká divadelní reforma), Wroclaw, 1984; Nadmiar teatru (Přemíra divadla), Varšava 1985; Jezyki teatru (Jazyky divadla, spolu s Tadeuszem Róžewiczem), Wroclaw 1989. Kazimierz Braun je rovněž autorem několika próz i četných divadelních a televizních scénářů, adaptací a překladů. 207 A Abramovitz Max 258 Accius Lucius 16 Affleck Andrew F. 116, 186,247 Aischylos 20, 138 Albee Edward 143 Albert M. 191 Aleotti Giovanni Battista 71,236 Allen Edward 17, 191 Allen James Turney 191 Allévy-Viala Marie-Antoinette 8, 191 Allio René 199 Aloi Roberto 191 Altman George 191 Alžběta I, anglická královna 17 Andronicus Livius 16 Appia Adolphe 106, 191.243 Apuleius Lucius 16, 191 Ariosto Ludovico 132 Arnott Peter D. 197 Arrabal Fernand 76 Artaud Antonin 191 Ashwellová Maria 17 Astley 96 Bab Julius 191 Bablet Denis 191, 194, 196, 198 Bahník Václav 191 Bälsner Helmut 257 Balten Pieter 231 BarbaEugenio 128,255 Barbachowska B. 191 208 Rejstřík jmenný Barberini Antonio 141 Barberini Mateo viz. Urban VII , papež Barberini Taddeo 141 Barchin G. B. 181 191 Barchin Michail G. 110, 181 199 Barrault Jean Louis 76 Bartušek A. 198 Bätzner Helmut 116 187 Bauer-Heinhold M. 191 Bealieu H. 192 Beck Julian 128 Beckett Samuel 164 Bejblik Alois 17, 192 198 Beneš Jaroslav 199 Beránková Helena 198 Berger Barbara 195 Biaiy L. 192 Bibbiena Bernardo da 70 Bieber Margarete 192 Biegaňski Piotr 192 Biehn Heinz 192 Bieniewski Henryk 195 Bieňkowski Stanislaw 22 Bilská Joanna 22 Biner Pierre 192 Bj0rneboe Jens 255 Blahník Vojtěch Kristián 196 Bloňski Jan 191 Blume Bernard 112 Bogucka Teresa 195 Bogusíawski Wojciech 130 180 Boll André 192 Rejstřík jmenný Bonnard Pierre 106 Czarnocka Jadwiga 22 Bouhélier Saint-Georges de 179 Čechov Anton P. 98 Bowman N. A. 192 Černý František 196 Božyk Eugeniusz 7, 192 D Brandt Carl 100. 242 Da^browska Maria 18, 194 Braslawski Pierre 116, 185 Dagilev Sergej 106 Braulich Heinrich 199 Dalcroze Émile viz. Jaques Dalcroze Émile Braun Kazimierz 10, 127, 192, 193, 254 Davis, architekt 186 Braun Žofia 190, 191, 193 D^bnicki Antoni 8, 194, 195 Braun Matyáš B. 198 Decugis Nicole 192 Brecht Bertolt 164, 192 Dee John 139 Brockett Oscar G. 196 Deilmann Harald 187,257 Broniewski Wladystaw 148 Denis Maurice 106 Brook Peter 132, 133, 192, 196 Desbarats, architekt 116, 186,247 Brückwald Otto 100, 242 Dietrich Margret 196 Brustein Robert 199 Dimakopoulos, architekt 116, 186,247 Bryla Stefan 113, 119, 182 Dostojevský F. M. 255 Büchner Georg 76 Dullin Charles 108 Buontalenti 198 Dumure Guy 193 Burbage James 139 Dupavillon Christian 200 Burian Emil František 182, 198, 199 Düttmann Werner 185 Burnacini Giovanni 174 Duvignaud Jean 192 Burnacini Lodovico Ottavio 174 Dvořák Antonín 196 Byron George Gordon C Cailleau H. 128 Dzieduszycka Maria 192 232 Ebbecke Karl 119, 181 Calderon de la Barca Pedro 128, 130 Edström Per 200 Caneva Vittorio 184 Eisner Pavel 21 Carcopino Jéromé 192 Elia Celestino 198 Carli Carlo de 183 Eli ade Mircea 192, 196 Carlu Jacques 186 English John 183 Carmineti Antonio 183 Erler Fritz 182 Casarano 240 Ernst Max 106 Cicero Marcus Tullius 16 Ethelwold, biskup z Winchesteru 52 Ciolek Tadeusz Maciej 192 Euripides 138, 179 Claude Paquita 183 F Claudel Paul 76 161 164, 192 Fairfield, architekt 183,250 Cocteau Jean 128 Ferrario J. 192 Cohen Gustav 197,192 Fischer Herbert 184,246 Copeau Jacques Fludd Robert 139,238 108, 111, 130, 180, 182, 192 , 199 , 244, 253 Foreman Richard 106 Craig Edward Gordon 106, 192 Fort Paul 106 Cuisinier Jacques 185 Fouquet Jean 60, 232 Cynkutis Zbiginiew 22 Franconiové (bratři) 96 209 Rejstřík jmenný Frank A. Frazen Ulrich Frejka Jiří Freud R. Frydecki Andrzej Fuchs Georg Furttenbach Joseph 8, 19, G Gall Iwo Gémier Firmin Genet Jean Gerkan Armin von Giedion Sigfried Godardová Colette Godwin Edward Goethe Johann Wolfgang Goldoni Carlo Górawski Jerzy Gray Terence Greenen G. G. Grilletto Gianni Groh František Gropius Walter 77; Grotow ski Jerzy Grüninger Johannes Grzegorzewski Jerzy Guillaumont Bernard Gussmann Hans Guthrie Tyrone 142 H Halas František Halí Edward T. Hall Peter Hämer H. D. Harrison Wallace K. Hauptmann Gerhart Hausen Max von Hayes David Hazucha Vladimir Hellden D. Henderson M. C. Henslowe Philip Hera Janina Hilmera Jiří 197 186, 187 198 191 8, 193 182,193 172, 193, 198,239 113 108, 130, 179 125 193 193 199 179 166 18, 193 256 182 185 184 197 123, 124, 181, 198 128, 193, 199,256 172 125 116, 187 193,200 , 183, 193, 199,250 21 193 187 184,246 258 21 116, 184, 187,257 187 200 114 193 17 191 198, 200 Hoczyk Stanislaw Hoffmeister Ferdinand Hofmannstahl Hugo von Holówko Teresa Homér Honzl Jindřich Hoogstraten Samuel von Horowicz Bronistaw Huges Glen Hyvnar Jan Chambers Edmund K. Chereau Patrice Ibsen Henrik Johan Ionesco Eugene Izenour George C. 9,22, 142, J Jacqout Jean Jakubowicz Karol Jandejsek Vladimir Jaques-Dalcroze Émile Jarocki Jerzy Jasiňski Krzysztof Javorín Alfred Jedrkiewicz Edwin Jellicoe Ann Jevrejnov Nikolaj Johaansen John M. Johnson Philip Joly Michel Jones Inigo Joseph Stephen Jotterand Franck Jouvet Louis Joyce James K Kajzar Helmut Kalinowski Witold Kantor Tadeusz Kaprow Allan Karpowicz Tymoteusz Karvaš Peter Kazda Jaromír 22 197 179,180 193 17 198 12 193 183 198 17, 193 197 143 161 185, 193,200,246 193, 194 194 197,200 130, 180,243 125, 126 132 200 191 183 130, 180 187 258 186 83 193 193 182,244 125 164 192 106, 129 193 149 197 198 210 Rejstřík jmenný Kindermann Heinz 197 Lerlerc Helene 193 King Martin Luther 162 Lesník H. 193 Kirby Michael 193, 199 Lewerenz Sigurd 114, 183 Kittrich Josef 200 Little Robert M. 116, 183 Kleberg Lars 199 Littmann Max 182 Knight, architekt 186 Loos Adolf 108, 181 Knowlesová Dorothy 199 Lose Stanislaw 22, 194 Kochanowski Jan 130, 180 Ludawska Janina 195 Kokoschka Oskar 106 Ludvík XIV, francouzský král 96 Kolář Antonín 197 Lugne-Poe Alexandre 108, 179 Kolodziejczyk Stanislaw 194 Lukeš Milan 198 Konigson Ehe 193, 197 Lutti Casimo 174 Kopecký Jan 191, 197, 199 M Korski Witold 193 Maccowan Kenneth 191 Kossobudzki Leszek 191 Mackey, architekt 186 Kott Jan 22 Majakovskij Vladimír 164 Kourilsky Francoise 193 Malá Anna 196 Kouřil Miroslav 182,197, 199 Malina Judith 128 Kowalski Jan Wierusz 193 Malraux André 124, 184 Kozieři M. 193 Manley Marion I. 116, 183 Král Josef 197 Marczak-Oborski Stanislaw 194 Krassowski Feliks 113, 193 Maré Rolf de 106 Krejčí František 197 Marešová Sylva 200 Król-Kaczorowska Barbara 8, 33, 193 Marie, rakouská císařovna 71 Kruczkowski Leon 163 Marlowe Christopher John 128, 139,256 Kruk Stefan 194 Martínek Karel 195, 199 Kubeš Luděk 199 Matoré Georges 194 Kumaniecky Kazimierz 195 Mauro Alessandro 174 Kurphy, architekt 186 McLuhan Marshall 194 Küster A. 233 Medrani Antonio 240 L Mejerchold Vsjevolod Emiljevič Lajcha Ladislav 197,200 108, 110, 119, 121, 181, 195, 199 Lallerstedt Erik 114, 183 Melnitz William W. 191 Lampart B. 193 Mickiewicz Adam 96, 125, 160, 161,256 Lana Serge 22 Mielziner Jo 9, 1 185, 194 Lasdun Denis 116 142, 187,260 Mikuláš z Wilkowiecka 54 Lattuada Vittorio 184 Miller Arthur 163 Lautenschläger Karl 99, 100 Milosz Czeslaw 194 Lawrenson T E. 193 Mireaux Émile 194 Leacroft Richard 193 Miró Juan 106 Lebensold, architekt 116, 186,247 Misiolek Edmind 191 Léger Fernand 106 Mnouchkine Ariane 132 Leon X, papež 70 Moiseiwitsch Tanya 183 Lepik Wilhelmina 193 Molenda E. 194 211 Rejstřík jmenný Morawiec Aížbieta 194 Perinetti André Louis 187 Moro Peter 186 Perret Auguste 182 Motta Fabricion Carnini 172 Perry J. 199 Mousenidis Takis 199 Picasso Pablo 106 Moussinac Leon 196 Piermarini Luigi 240 Moya Hildalgo 185,250 Piscator Erwin Mozart Wolfgang Amadeus 99 76,77, 108, 121, 123, 124, 181, 199 Mšciwujewski Adam 113,194 Plau Bernhard 116,187 Müller-Wiener Wolfgang 193 Plautus 65,69, 140 Mullin Donald C. 9, 194 Poelzig Hans 182,243 Munch Edward 106 Poertner Paul 199 Muyard Jean Pierre 197 Pokorný Jaroslav 19, 195 N Polieri Jacques 186, 194 Nagler Aloys M. 194 Pollux Julius 197 Natanson Wojciech 8, 191 Polykleitos 227 Neppi-Madona Aide 194 Powell Philip 185,250 Nicoll Allardyce 8, 9, 194 Pozzo Andrea 172 Němirovič-Dančenko Vladimír ] 99 Prampolini Enrico 106 Norwid Cyprian Kamil 15,155,161 Preston Travis 22 O Pronaszko Andrzej O'Horgan Tom 76 106, 107, 113, 119, 181, 182, 194 O'Neill Eugene Gladstone 163 Ptáčkova Vera 198 Oborski Stanislaw Marczak viz. Marczak Putlitz Egon 100 Oborski Stanislaw Q Oddon Marcel 193 Quinquet 95 Ochlopkov Nikolaj 113,195 R Oledzki Jacek 192 Raszewski Zbigniew 8, 193, 194 Olivier Laurence 187 Rave Ortwin 116, 184, 187,257 Olkiewicz Jerzy 193 Reinhardt Max Opalski Józef 126 108, 130, 131, 142, 179 , 180 182, 199,243 OskamL. R. T. 185 Reklewska Zofia viz. Braun Zofia Osterwa Juliusz 108, 109, 130, 180 Rey-Flaud Henri 9, 194 Otoupalik Alois 19 Reymond Suzanne 192 P Rischbieter H. 191 Pakciňska Maria 192 Rittner Tadeusz 163 Palladio Andrea 71, 172,234 Robinson H. W. 194 Palladio Scilio 71,234 Roigny Jean de 172 Paquet Alfons 76 Rojo Jerry 22, 129 Pardyl Vekoslav 15, 197,200 Ronconi Luca 132, 199 Parent Michel 199 Rosskotten H. 266 Pawlikowski Tadeusz 111 Rounthwaite, architekt 183,250 Penttilä Timo 186 Rozen Daniel 22 Pepy s Samuel 17,194 Rózewicz Tadeusz 125 127, 148, 164,254 Perfall Karl 100 Ruhnau Werner 116, 184, 187,257 212 Rejstřík jmenný Rykaczewski Erazm 16 Southern Richard 9, 183, 194 , 195, 198 134 Rzepiriska Maria 18, 193 Staniewski Wlodzimierz S Stanislavskij Konstantin S 99 Saarinen Eero 185,258 Stehlíkova Eva 197 Sabbattini Niccoló 71, 172 Stel mach K. 195 Saltmann Alexander 243 Stiebitz Ferdinand 17, 191 Sarvig O. 255 Strand Oskar 119, 181 Saturnini Francesco 174 Streete Peeter 17 Savary Jerome 132 Streit Andreas 108, 181 Scamozzi Vicenzo 71, 234, 235 Strizic Zdenko von 119, 181 Seeberg P. 255 Strumitlo W. 195 Semil Malgorzata 196 Strzelecki Zenobiusz 8, 195 Semper Gottfried 100 Strzemien Jaroslaw 22 Seneca 69 Stubbins Hugh 185, 246 Serlio Sebastiano 70, 172 Swinarski Konrád g Serwatowski Wladyslaw 22 S y ke s Gerald 195 Shakespeare William Syrkus Helena 182, 195 20, 139, 141, 142, 162, 163, 179, 198 Syrkus Szymon 113, 119,181 182, 195 Shepard Samuel 164 Schäfer Fritz 186,248 Szajna Józef Szerszen J. 106, 125, 194 195 Schechner Richard 22, 129, 194 Sztafrowska K. 195 Schein J. 194 Schenk Johannes 199 Szymanska Hanna 191 Scherhaufer Petr 199 Štejn Alexandr T 125 Schiller Friedrich 76, 112,246 Schiller Leon 8, 102, 130, 162,180 Tairov Alexander Jakovlevič 195 Schlemmer Oskar 106 Targosz-Kretowa Karolina 195 Schouvaloff A. 194 Terentius Publius Afér 65. 145, 161, 172 Schubertová Hannelore 9, 110, 123,194 Thetard H. 195 Schumann Peter 132 Thomson George 195 Schwitters Karl 106 Tidworth Simon 195 Silverman M. 192 Tieck Ludwig 100 Sinko Grzegorz 192 Tolstoj Lev Nikolajevié 99 Sise, architekt 116, 186,247 Toole-Stott R. 195 Skála Antonín 199 Topol Josef 20 Skelton Geoffrey 192 Toulouse-Lautrec Hemi 106 Skibniewska Maria 192 Trager Josef 197 Skorupski Kazimierz 22 Treschel Johannes 172 Slawinska Irena 192,194 Tritthart E. 266 Stowacki Juliusz 21, 128, 130, 148, 163,256 Trzcinski Teofil 108, 130, 180 Smoláková Vlasta 198 U Sofokles 65,69,71, 100, 138, 140, 161 Unruh Walter 195,197 Sonrel Pierre 186, 194 Urban VIII, papež 141 Souriau Etienne 194 Utzon J0rn 187 213 Rejstřík jmenný Vachtangov Jevgenij B. Vachtangov S. Vápeník Rudolf Vérard Antoine Verdone Marie Vigarani Gaspare Vilar Jean Villiers André Vitruvius Marcus Pollio 18,65,69,70,74, Vondráček Jiří W Wagner Richard Warren, architekt Wasiutynski Jeremi Way Brian Weber Gerhard Weese Harry Weininger Andreas Weide Henry van der Werner Eberhard 195 110, 181 192 172 195 174 131,253 183, 195 161, 172, 195, 197 192 100, 103, 194.242 186 22 183 184,246 116, 185,248 181 121, 181 195 Wever Klaus Wickham Glynne Wieser F. Wilski Zbigniew Wilson Robert 197 195 195 195 106, 125, 132 Witkiewicz Stanislaw Ignacy (Witkacy)8, 161 Witt Johannes de 17, 238 Wogensky André 186 Wosiek Maria 195 Wright Frank Lloyd 185 Wysiňska Elzbieta 196 Wyspiaňski Stanislaw 8,106, 111,128, 131, 142, 164,256 Y Yates Frances A. Youngblood Gene Z Zadrozinska Anna Zawadzka Krystyna Zielske Harald Žeromski Stefan 9, 195 195 192 195 198 113 214 Rejstřík divadel a představení podle topografického hlediska A Alenin - představení mystérií 58, 171 Altamont (Kalifornie) - hudební festivaly 190 Amiens - Maison de la Culture (kulturní dům) 119, 186 Angers - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Antverpy - divadlo z 16. století 76, 237 Arles - římské divadlo 100, 171 Atény - Odeon Heroda Attického na Akropoli 35, 100, 130,228 - Dionýsovo divadlo 158, 170 Autun -římské divadlo 171 - představení mystérií 59 Avignon - divadelní festivaly na nádvoří Papežského paláce 131, 145, 190, 253 B Baltimore - Baltimore Theatre 177 - Holliday Street Theatre 178 Barcelona - Teatro de Santa Cruz 173 Basilej - divadlo z 20. století Bath - hudební festivaly Bayreuth - Festspielhaus 100, lOi. 103, 108, 111, - Opernhaus Benátky - Teatro di San Salvátore - Teatro Novossimo - Teatro San Angelo - Teatro San Cassiano 85, - Teatro San Giovanni Crisostomo - Teatro San Moise - Teatro San Samuel - Teatro SS. Giovanni e Paolo Berlin - Grosses Schauspielhaus 131, - Hoftheater - Komödienhaus (Opernhaus) - Nationaltheater - představení v pleném - Schillertheater - Schumann Zirkus - Theater Studio na Akademii výtvarných umění Béziers - římské divadlo Bielsko Biala - Teatr Polski 135 190 178, 242 176 173, 174 173, 174 173, 174 173,174 173, 174 173, 174 173, 174 173, 174 182,243 100 176,178 176 130 103 179 185 100 179 215 Rejstřík divadel a představení Birmingham Carcassonne - King Street Theatre 176 - představení v prostředí historické - Midlands Arts Center for Young People architektury, zámek 131,190 (kulturní centrum) 188 Compiegne - New Street Theatre 176 - představení mystérií 171 - The Arena Theatre 183 Cosa u Ríma Birmingham (Alabama) - Neronův odeon 35, 170 - Jefferson Civic Center Č (kulturní centrum) 189,259 Český Krumlov - Southern College Theater 186 - představení v plenéru 119 Bologna D - historická představení 70 Dallas (Texas) - Teatro del Torneo 173 - Kalita Humphreys Theatre 185 - Teatro delia Sala 173 Delfy - Teatro Fomigliani 173 - divadelní festivaly 131 Bordeaux - řecké divadlo 143 - Grand Theatre 176 Dél os Boston - řecké divadlo 170 - Federal Street Theatre 178 Dijon - Haymarket Theatre 178 - představení mystérií 171 Bourges Dinant - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 - představení mystérií 171 - představení mystérií 171 Dortmund Bristol - Velké divadlo 266 - University of Bristol Theatre 183 Doué Brusel - představení mystérií 171 - Národní divadlo 185 Drážďany Budapešť - Altes Opernhaus 174 - Grosses Opernhaus 174,176 - opera fc 262 - Hofoper 174 Buenos Aires - Kleine Komödienhaus 174 - Teatro de la Raucheria 81 - Komödienhaus 174 Buen Retiro - Theater im Redoutensaal 174 - Teatro 174 Dublin Bydhošť - Theatre Royal 95 - Teatr Polski 189 Dubrovník C - divadelní festivaly 145 Caesarea Düsseldorf - římské divadlo 142 - Düsseldorf Spielhaus 187 Cambridge - Schauspielhaus, Kleines Haus 116 - Festival Theatre 182 E - divadlo z 18. století 176 Edinburg Cambridge (Massachusetts) - divadlo z 18. století 176 - Loeb Drama Centre, Harvard University Eindhoven 185,246 - městské divadlo 185 Canberra El Paso (Texas) - Theatre Center 188 - El Paso Civic Centre 267 216 Rejstřík divadel a představení Elsinor - představení v prostředí historické architektury, zámek 131, 190 Epidauros - divadelní festivaly 131 - řecké divadlo 162, 170,227 Erie (Pennsylvanie) - Greater Erie Civic Center (kulturní centrum) 189 Ľ Est Parisien - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Exeter -divadlo z 18. století 174 F Fan o -Teatro da Fano 173 - Teatro della Fortuna 173 Ferrara - divadelní sál Akademie 71 - divadelní představení 70 Philadelphia - Chestunt Street Theatre 178 - Pine Street Theatre 177 - Society Hill Theatre 178 - Southwark Theatre 178 Firminy - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Florencie - divadlo v paláci Uffiziů 71 - Piazza della Signoria 180, 253 - představení mystérií 130 - představení v prostředí historické architektury, křížová chodba kláštera Santa Croce 180 - Teatro de la Pergola 173 G Gandawa - divadlo z 16. století Gdaňsk - Teatr Wybrzeža 189 Gdyně - Teatr Muzyczny 189 Gelsenkirchen -Stadttheater 135, 184 Gent - divadlo ze 16. století 76 Glasgow -divadlo z 18. století 176 Granada - Teatro de la Puerta Real 173 Grenoble - Maison de la Culture (kulturní dům) 119, 184, 186 - představení mystérií 171 H Hannover -Opernhaus 176 Havre - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Hellerau - Rhytmische Bildungsanstalt 243 Helsinky - Národní divadlo 186, 267 Holsterbo -OdinTeatret 128, 129,255 Hull - Gulbenkian Centre University of Hull 186 Huston (Texas) - Alley Theatre 186, 187 CH Charkov -divadlo z 20. století 119, 181 Charleston - Charleston Theatre 178 Charlottenburg -divadlo z 19. století 103 Chichester - Festival Theatre 108, 162, 185, 250, 251 K Kalisz - Teatr (nyní W. Boguslawského) 180 Kalwaria Zebrzydowska - představení mystérií 82 Kanazawa - Ishikawa Kosei Nenkin Kaikan 22, 259 Karlsruhe - Badisches Staatstheater, Kleines Haus 116, 187,257 Katovice - Teatr (nyní S. Wy s pi an s kého) 180 Kielce - divadlo „Kadzielnia" 230 217 Rejstřík divadel a představení 181 129 Kolín nad Rýnem - divadlo z 20. století Krakov - Cricot 2 - představení v prostředí historické architektury -Barbakan 131, 190 -Wawel 130, 131, 180, 190 - představení v plenéru - Lajkonik 46 - Teatr Kameralny 128 - Teatr Miejski (nyní J. Slowackého) 97, 111, 178, 179,262 - Teatr Starý (nyní H. Modrzejewské) 125-128, 179 -Teatr STU 132 Ksia.ž - představení v prostředí historické architektury, zámek 190 L La Crosse - Auditorium Viterbo College 115 Lisabon - El Patio del Poso do borratem 173 Liverpool - Old Ropety Theatre 176 - Theatre Royal 176 Lodž - Teatr (nyní S. Jaracze) 125, 180 - Teatr Wielki 189 Londýn - Astley's Amphiteatre 95, 241 - Blacke Fries 80 -Blackfairs 172 - Cockpit Theatre 183 - Cockpit-in-Drury Lane (Phoenix) 172 -The Curtain 172 - Duke's Theatre, Dorset Garden 175 - Duke's Theatre, Lincoln'Inn 175 - East London Theatre 175 - The Fortune Theatre 17, 80, 172 - The Globe Theatre 80, 172 - Hengler's Circus 179 -The Hope 172 - Hyde Park, hudební festivaly 190 - Italian Opera House 97 - King's Theatre, Haymarket 175 - King's Theatre, Vere Street 175 - Lincoln'Inn Fields 175 - Little Theatre, Haymarket 175 - National Theatre (kulturní centrum, South Bank) 109, 116, 124, 187, 188, 260 -Old Vic 178 - Pantheon Theatre 175 - Phoenix Theatre 80, 172 - představení dvorských masek 83 - představení v plenéru 130 - Queen's Theatre, Haymarket 175 -The Red Bull 172 -The Rose 172 - Royality Theatre 175 - Sadler's Wells 175, 176 - Salisbury Court 80, 172 -The Swan 17, 172,238 - Theatre Center 183 - Theatre Royal, Bridge Street 175 - Theatre Royal, Covent Garden 175, 176 - Theatre Royal, Drury Lane 175, 176 - Theatre Royal, English Opera House 97, 175, 176, 178 -The Theatre 172 Lublin - Teatr (nyní J. Osterwy) 125, 179, 254 Lucemburk - Městské divadlo 263 Lucern - pašijové hry 61, 233 Lvov - Teatr Miejski 179 Lyon - římské divadlo 171 M Madrid -Dela Cruz 173 Malmö -Stadsteater 114, 183 Manchester -divadlo z 18. století 176 Mannheim - Nationaltheater 135, 184, 246 Mantova - divadlo vévody 71 Megalopolis - řecké divadlo 34, 131, 170 218 Rejstřík divadel a představení Melbourne - Victorian Arts Center, kulturní centrum 188 Metz - představení mystérií 171 Miami (Florida) - Experimental Theatre, University of Miami 116, 18 Milán - Teatro alia Maschere 184 - Teatro alia Scala (La Scala, Opera) 15,81,91, 176,240 - Teatro San Erasmo 183 Minneapolis (Minnesota) - Tyrone Guthrie Theatre 142, 266 Mnichov - divadlo Meiningenských 103 -Künstlertheater 108, 182 -Opernhaus 176 - Prinzregenttheater 103 -San Salvátor 174 - Shakespeare-Bühne 100 Modena - Teatro del Torneo 173 Mons - představení mystérií 171 Montauban - představení mystérií 58, 171 Montreal - divadlo z 20. století 143 - kulturní centrum, Place des Arts 188, 263 Moskva - Mejercholdovo divadlo 110, 121, 181 - MCHAT 99 - Realistické divadlo 113 Münster - Stadttheater Münster, Kleines Haus 116, 187,257 N Nancy - divadelní festivaly 145 - představení mystérií 171 Neapol - Teatro San Bartolomeo 173 - Teatro San Carlo 80, 176, 240 Nevers - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Newport Theatre 178 ew York Beekman Street Theatre 178 bulvární divadla na Broadwayi a ve West Endu 143 Cruger's Wharf Theatre 177 Garrick Theatre 108 John Street Theatre 178 - Lincoln Center for the Performing Arts (kulturní centrum) 151, 1 §8, 258 - Living Theatre j 54 - Metropolitan Opera House I88 - Nannan Street Theatre 177 - Nassau Street Theatre 177 - Park Street Theatre 178 - Teachers College 182 - The Performing Garage (Greenwich Village) 129, 152 - Vivian Beaumont Repertoáry Theatre, Lincoln Center 185, 188 -Vivian Beaumont Theatre 152, 258 Nimes - římské divadlo 100, 229 Nová Huť - Teatr Ludowy 141, 189 Nový Sad - představení v prostředí historické architektury, zámek 190 O Oberammergau - představení mystérií 82 Oklahoma City (Oklahoma) - Mummer's Center 187 Opole -Divadlo 13 řad 128,256 - Teatr im. J. Kochanowskiego 189 Orange - římské divadlo 100, 131, 171, 229 Oregon - festivalové divadlo 108 Ottawa - National Arts Centre (kulturní centrum) 22, 116, 124, 186, 188,247 P Padstow - představení v prostředí historické architektury 46 219 Rejstřík divadel a představení Parma - Teatro Farnese 15,71,72,93, 141, 173,236,237 Paříž - bulvární divadla 143 - Casino de Paris 92 -Cirque d'Éte 179 - Cirque ď Hiver 179 - Cirque Olimpique 95, 96, 241 - Comédie Francais 175 - commedia dell'arte 74 - divadelní sály -deTrinité 61, 171 - des Machines 174, 175 - Hotel de Bourgogne 66 -Palais deChaillot 118 - divadlo na výstave dekorativního umění 182 - divadlo v Palais Cardinal 175 - divadlo v Petit Bourbon 175 - Espace Pierre Cardin 125 - Moulin Rouge 92 - Opera de Versailles 175 - Opera, Palais Royal 175, 176 - Pařížská opera 97, 165, 178, 265 - představení bratří Franconiů 96 - představení mystérií 171 - představení v prostředí historické architektury, Place de Marais 190 - ruské balety 106 - slavnost listu „UHumanité" 77 - švédské balety 106 - Theatre Antoine 108 - Theatre Athénée, Saint-Germain 108, 182,244,245 -Theatre d'Art 106 - Theatre de ľ Odeon 175, 176 - Theatre de ľ Oeuvre 106 - Theatre de Marais 175 - Theatre des Arts 175 - Theatre des Varietes 175 - Theatre du Vieux-Colombier 182, 244, 245 - Theatre en Rond ill, 183,245 - Theatre Faydean 175 - Theatre Francais 175 - Theatre Guénégaud 175 - Theatre National Populaire, Palais de Challot 118, 187 Pergamon - řecké divadlo 170 Pesaro - Teatro del Sole 71, 173 Petrohrad - divadelní skupina „Agitpropu" 130 - představení v plenéru 130, 180, 252 Pompeje - odeon 228 Postupim - představení v Novém paláci 100 Poznaň - Teatr Nowy 121 - Teatr Polski 179 Priene - řecké divadlo 170 Providence - School for Moral Discource 178 R Reims - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Rennes - Maison de la Culture (kulturní dům) 184,186 Rio de Janeiro - bulvární divadla 143 - opera a divadlo 81 Romans - představení mystérií 59, 61, 171 Rotterdam - hudební festivaly 190 Ř Rezno -Theater 174 Řím -Balbovo divadlo 170 - Circus Maximus 41, 170 - divadelní představení 70 - divadelní sál v paláci Farnese 44 - Koloseum (amfiteátr) 41, 170 - Marcellovo divadlo 44 - Pompeiovo divadlo 170 - představení mystérií 58 - Teatro Barberini 173 - Teatro di Todi Nona 173 220 S Sabbionet -divadlo 15,71,72,235 Saint-Étienne - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Salzburg -Festspielhaus 182 - představení v plenéru 180 San Rafael - Veterans' Memorial Auditorium 115 Sao Paulo - Casa da Opera 81 Sarasota - Eugenia van Wezel Auditorium 115 Seatle (Washington) - Pentagon Theatre 183 Sevilla - Don Juan 173 Sydney -Opera 187,264 Soissons - představení mystérií 171 Spoleto - představení v prostředí historické architektury, náměstí 131, 190 Stobi - římské divadlo 131 Stratford (Ontario) - The Shakespearean Festival Theatre 108, 142, 183,250 Stuttgart -Opernhaus 176 š Šíráz - představení v plenéru 134 T Tampere - představení v plenéru 11 ^ Tarnów - Teatr (nyní L. Solského) 180 Thonon - Maison de la Culture (kulturní dům) 184 Toruň - Teatr (nyní W. Horzycy) 180 U Ulm - Stadttheater 91, 186, 239, 248, 249 59,60, 171, 197, 232 70 Rejstřík divadel a představení Urbino - divadelní představení 70 V Vaison - římské divadlo 171 Valencie -Corral de ľOivera 173 Valenciennes - pašijové hry Vatikán - divadelní představení Varšava - Operalnia, Odrod Saski 177 - Palác Kultury i Nauki, kulturní centrum 188 - slavnost listu „Trybi.na Ludu" 76 - Teatr „Rydzyna" Zájazd Sulkowskich 177 - Teatr Ateneum 125 - Teatr Dramatyczny 141, 188, 189 - Teatr Jana III Sobieskiego, sál v Královském zámku 177 -Teatr Laika 188, 189 -Teatr Malý 124, 189 - Teatr Maiy, t-azienki 177 - Teatr na Dynasach, palác knížete De Nassau 177 - Teatr na Solcu, palác knížete J. Poniatowského 177 -Teatr na Woli 189 - Teatr na Wyspie, Lazienki 177 - Teatr Narodowy 179, 189 - Teatr Ogrodowy, Ogród Saski, (Zahradní divadlo, Saska zahrada) 177 -Teatr Polski 90, 180 - Teatr Powszechny 189 -Teatr Reduta 109 - Teatr Rozmaitosci (ob. Narodowy) 109, 179 - Teatr Stanisiawa Augusta w Ujazdowie 177 - Teatr Studio (dříve Klasyczny) 125,188, 189 - Teatr Studio Im. S. Žeromskiego 182 - Teatr w Collegium Nobilium Pijarów 177 - Teatr w domu Cassellich 177 - Teatr w kamienicy Kromlofowskiej (Kromlofovský dům) 177 - Teatr w Kolegium Jezuitów (Divadlo v jezuitské koleji) 177 221 Rejstřík divadel a představení - Teatr w Królikarni, palác hraběte To máti se - Teatr w Palácu Radziwillów - Teatr w Palácu Saskim - Teatr w Pomaraňczarni, Lazienki - Teatr w Sali Senatorskiej, Královský zámek - Teatr w Szkole Rycerskiej, Palác Kazimierzowski - Teatr Wielki (Narodowy), náměstí Krasiňskich - Teatr Wielki, plac Teatrálny (divadelní náměstí) 97, 109, 178, 179, - Teatr Wladystawa IV, sál v Královském zámku - zahradní divadélka - představení v prostředí historické architektury, náměstí na Starém Městě Vaud - představení v plenéru Verona - amfiteátr ľ Arena di Verona Versailles - Opera Vicenza - divadlo a ľantiquité v Olympské akademii - představení v prostředí historické architektury, nádvoří paláce Porto - Teatro Olimpico 15, 71, 84, Vienne - římské divadlo - představení mystérií Vilnius - Teatr na Pohulance - Teatr Reduta - představení v prostředí historické architektury, nádvoří University Stefana Batoryho Vincennes - Theatre du Soleil Vitry sur Seine - Theatre Jean Vilar Vídeň - Burgtheater - Opernhaus - Opernhaus auf der Cortina 174 177 - představení v plenéru 130 177 Výmar 177 - Hoftheater 182 177 W Webster Groves (Missouri) 177 - Loretto Hilton Center Washington 186 177 - Arena Stage Theatre 22, 111, 116, - J. F. Kennedy Center for the 185 248 177, 260 Performing Arts, kulturní centrum 189 c In í Wight (ostrov v průlivu La Manche ) 189, 192 - hudební festivaly Williamsburg (Wirginia) 190 177 - Williamsburg Theatre 81, 177 98 Woodstock (New York) - hudební festivaly 131, 132, 190 - představení v plenéru 131 130, 180 Worms -divadlo z 19. století 103 130, 180 Wright (Minnesota) - hudební festivaly 132, 190 18 Wroclaw - divadelní festivaly 145 176 - Opera - představení v plenéru 179 130 - Teatr Polski 125, 189 70 - Teatr Wspólczesny Z Zámostí 125, 127 70 140, 234 171 - představení v prostředí historické architektury, náměstí Ž 131 59, 171 Ženeva - představení v plenéru 140, 180 108, 180 Žoliborzy 130, 131 - divadlo 112 180 132 116, 187 176, 178 174,260 222 Ediční poznámka Český překlad Divadelního prostoru vychází díky vstřícnosti a pochopení autora. V textu jsou ponechány (a nelze ani jinak) příklady týkající se polských divadelních představení v plenéru a v prostoru, které český čtenář bude jen stéží znát. Je na čtenáři, aby si sám, podle dochované a otištěné obrazové dokumentace vybavil a představil svoje zkušenosti s podobnými divadelními prostory. Tam, kde je zřejmá obdobná paralela v českém kontextu, uvádí jí překladatel v poznámce pod čarou a je vytištěna, na rozdíl od poznámek autorových, tučně. Obrazová příloha byla převzata částečně z půvoního vydání a částečně doplněna pro tisk přijatelnějšími podklady z archívu Divadelního ústavu a DÁMU (viz podklady pro obrazovou část). 223 H£asäsĽä©5ľs Hfcmmm DIVADELNÍ PROSTOR Vydala Akademie múzických umění v Praze divadelní fakulta katedra scénografie vedoucí katedry prof. Jan Dušek Z polského originálu Przestrzeň teatrálna (Paňstwowe Wydawnictwo Naukowe,Warszawa 1982) přeložil Jiří Vondráček Obálka, grafická úprava, retuše fotografií Petr Barč Redakční spolupráce Marie Kratochvílová Spolupráce na obrazové části Milan Černý Rejstříky Lucie Sojková Sazba Ediční centrum AMU Tisk Ediční centrum AMU + ERMAT Praha 1. vydání Praha 2001 OBRAZOVÁ PRÍLOHA 1.- 2. Divadlo v Epidauru, Řecko (r. 340 př. n. I.) Architekt Polykleitos mladší. Přibližně 17 000 míst. Klasické starověké řecké plenérové divadlo. Orchestra na půdorysu celého kruhu, uprostřed místo, kde byl postaven oltář. Theatron na úbočí návrší. Zachované zbytky základů budovy skéné, proskenion a parodoi. 3. Odeon Heroda Attického v Aténách (164 př. n. 1.) Přibližně 8 000 míst. Největší řecký odeon, nachází se pod Akropolí. 4. Odeon v Pompejích (1. stol. př. n. 1.) Hlediště čítající několik set míst. Typický malý odeon v malém městě. 228 5. Římské divadlo v Orange, Francie (1. stol. n. 1.) Kolem 10000 míst. Typické římské divadlo z období impéria. Mohutná/wn.v scaenae (vysoká 37 m, široká 103 m) o čtyřech patrech, kdysi nepochybně bohatě zdobená, uprostřed poněkud ustupuje, takže v tomto místě bylo o to hlubší pulpitům, na které vedlo pět vchodů. Orchestra půlkruhového půdorysu. Amfiteatrální hlediště na půdorysu kruhové úseče. 6. Římský amfiteátr v Nimes, Francie (1. stol. n. 1.) Kolem 20000 míst. Typický římský amfiteátr z období impéria. Oválný, centrální hrací prostor obklopuje ze všech stran amfiteatrální hlediště. 229 7.- 8. Divadlo „Kadzielnia", Kielce (1970) Novodobá zdařilá realizace plenérového divadla podle antického vzoru. Rozlehlé pódium s vchody zezadu, ze stran a zepředu obklopuje ze tří stran amfiteatrální hlediště. Celek je harmonicky začleněn do přírodního prostředí starého kamenolomu se strmými skalnatými úbočími a jezírkem. Plán divadla a okolí 230 9.- 10. Středověké lidové jeviště a jeho novodobá replika Přední část pódia - vlastní hrací prostor - obklopují ze tří stran diváci. Zadní část, oddělená závěsem, z níž vycházejí a do níž odcházejí herci, naznačuje existenci nějakého interiéru a slouží též jako šatna. Pieter Balten: Jarmok v Dánsku (fragment obrazu), kolem poloviny 16. století Pódium San Francisco Mime Troupe 231 11.- 12. Prostor středověkého divadla Umučení sv. Apoleny na miniatuře J. Fouqueta (kolem r. 1460). Představení mystéria uspořádané na kruhovém půdorysu. Centrální hrací prostor, v pozadí mansiony pro herce, pro hudebníky i pro diváky. Zleva: mansion označující ráj (hrací prostor), mansion pro hudebníky, mansion určený pro krále (hrací prostor), dva mansiony pro veřejnost (prostory pro diváky), mansion označující peklo (hrací prostor). Pašijové hry ve Valenciennes na kresbě H. Cailleau (1547). Velké pódium, na kterém jsou postaveny v řadě mansiony, obecenstvo z jedné strany. 232 13.- 14. Prostor středověkého divadla Pašijové hry v Lucernu (1583) podle makety A. Küstera v ústředním muzeu v Mnichově. Mansiony volně rozestavěné na náměstí. Obecenstvo sledovalo hru na speciálně postavených tribunách a v oknech domů. Terentiovské jeviště užívané v 15. a v 16. století v universitních představeních. Jeden ze způsobů organizace hry. 233 15.- 16. Teatro Olimpico, Vicenza, Itálie (1586) Architekti Andrea Palladio, Scilio Palladio a Vincenzo Scamozzi. Přibližně 1 200-1 500 míst. Renesanční universitní divadlo podle římského vzoru. Obdélníkový hrací prostor podle vzoru římského pulpita, ze tří stran uzavřený frons scaenae, v němž je pět vchodů, tři vzadu, dva po stranách, prostřední největší. Za otvory vchodů je umístěna stálá dekorace zobrazující městské ulice, za prostředním otvorem malé náměstíčko, z něhož se rozbíhají tři ulice. Před pulpitům částečná orchestra na půlelipsovém půdorysu (využívaná jako hlediště). Prostor pro diváky na půlelipsovém půdorysu byl vybaven amfiteatrálně uspořádanými sedadly a obklopen sloupovím. Pohled frons scaenae 234 17.- 18. Divadlo v Sabbionetu, Itálie (1590) Architekt Vincenzo Scamozzi. Kolem 300 míst. Malé renesanční dvorské divadlo. Hrací prostor na pódiu umístěném u jedné ze stran obdélníkového sálu, bez scénického rámu a strojního zařízení; na něm byla na mírně stoupající podlaze postavena stálá, perspektivní dekorace. Amfi-teatrální hlediště na půlkruhovém půdorysu podle antického vzoru. Hlediště 235 19.- 20. Teatro Farnese, Palazzo delia Pilotta, Parma, Itálie (1618) Architekt Giovanni Battista Aleotti. Maximálně asi 3 500 míst. První evropské divadlo se scénickým rámem. Za ním velká scéna vybavená strojním zařízením. Před ní rozměrné prázdné přízemí, využívané bud jako hrací prostor (pro balet) nebo prostor pro diváky; konaly se zde i plesy a dvorské slavnosti. Pohled na scénu Pohled z hloubi scény do hlediště 236 21. Teatro Farnese, Palazzo delia Pilotta, Parma, Itálie (1618) Amfiteatrální hlediště na půdorysu písmena U, vybavené sedadly. (nárys) JEVIŠTĚ 22. Holandské renesanční divadlo v Antverpách (1561) Vícedílný, víceplánový prostor. Přední dolní, hlavní hrací prostor, za ním vchody a nevelké zadní hrací prostory. Hrací prostory jsou rovněž v patře. 237 23. Anglické renesanční divadlo (kolem roku 1600) Ilustrace z traktátu -Roberta Fludda Art of Memory znázorňující vnitřek alžbětinského divadla. 24. Anglické renesanční divadlo (kolem roku 1600) Přibližně 1500 až 3000 míst. Volně stojící tří nebo čtyřpatrová veřejná budova postavená na kruhovém nebo mnohoúhelníkovém půdorysu. Střední, vnitřní část nezastřešená. Víceúrovňový hrací prostor, dolní obklopený ze tří stran diváky. Prostor pro stojící diváky v přízemí a na balkónech umístěných nad sebou. Divadlo Swan na kresbě Johannese de Witta, 1596 JĚEZTS 238 25.-26. Městské divadlo, Ulm (1641) Architekt Joseph Furttenbach. Kolem 600 míst. Německé barokní divadlo zřízené v sále obdélníkového půdorysu. Půdorys scény a části hlediště 239 27. Teatro San Carlo, Neapol, Itálie (1737) Architekti Antonio Medrani a Casarano. Kolem 2000 míst. Typické italské operní divadlo z 18. století. Rozlehlá scéna se strojním zařízením. Velké orchestřiště. Pět pater lóží umístěných nad sebou. Plochý parter, vybavený sedadly. 28. Teatro alia Scala, Milán, Itálie (1778) Architekt Luigi Piermarini. Původně asi 3 500, nyní 2 309 míst. Typické italské operní divadlo z 18. století. Velká kukátková scéna se složitým strojním vybavením a orchestřištěm. Hlediště o půdorysu podkovy. Šest pater lóží umístěných nad sebou jako medový plást, takže hlediště se podobá sudu. Plochý parter, původně určený k stání, později vybavený lavicemi a následně sedadly. *fc_ »^ 240 29. Astley's Amphiteatre, Londýn (1805) Kolem 3 000 míst. Divadlo s kukátkovou scénou a orchestřištěm, přizpůsobené inscenování romantické podívané. V přízemí sálu kruhová aréna pro jízdní vystoupení. V této aréně bylo možné též postavit lavice - bylo to tedy divadlo s částečně proměnlivým prostorem. Několika-dílné hlediště: arénu obklopoval parter pro menší počet stojících diváků. Nad ním byla tři patra lóží, každá asi pro dvacet osob. Naproti scéně, počínaje druhým patrem, se prostíral velký amfiteátr, jenž zabíral největší část hlediště. 30. Cirque Olimpique, Paříž (postaven kolem roku 1800, přestavěn v roce 1827) Kolem 3 000 míst. Divadlo s kukátkovou scénou, přizpůsobené inscenování romantické podívané. Kukátková scéna byla spojena s kruhovou arénou pro jezdecká vystoupení. Amfiteatrální hlediště v přízemí, po stranách lóže. Ve dvou patrech velké galerie. 241 31.- 32. Bayreuth Festspielhaus, Bayreuth, Nemecko (1876) Zadavatel projektu Richard Wagner. Architekti Otto Brückwald a Carl Brandt. 1787 míst. První moderní opera s kukátkovou scénou s nevelkým proscéniem a s orchestřištěm pod úrovní podlahy scény. Jednotné amfiteatrální hlediště na půdorysu kruhové úseče podle antického vzoru, bez lóží a balkónů. Exteriér divadla Interiér divadla S&ZértJF^Á 242 33. Sál Rhytmische Bildungsanstalt, Hellerau, Německo (1911) Koncepce Adolphe Appia a Emile Jaques-Dalcroze. Projektant Alexander Saltmann. Sál ke cvičení a k uvádění ukázek a představení, obdélníkového půdorysu o rozměrech 42x17 m, vysoký 12 m. Proměnlivý hrací prostor, utvářený pomocí praktikáblů. Ukázka rytmické gymnastiky 34. Grosses Schauspielhaus, Berlín (1919) Iniciátor projektu Max Reinhardt. Architekt Hans Poelzig. Varianta s proscéniem 3 412 míst, varianta bez proscénia 3 550 míst. Divadlo vzniklo přestavbou stálého cirkusu. Velká kukátková scéna. Před ní rozlehlý hrací prostor ze tří stran obklopený diváky, který bylo možné demontovat a postavit tam též sedadla. Jednolitý, amfiteatrální hrací prostor. 243 35.- 36. Theatre du Vieux Colombier, Paříž (vzniklo přestavbou sálu Theatre Athénée Saint Germain), 1911-1921 Navrhovatel úpravy Jacques Copeau, spolupráce při realizaci Louis Jouvet. 228 míst. Ze sálu s kukátkovou scénou byl odstraněn scénický rám, lóže a veškerá výzdoba. Scéna byla otevřena a přestavbou získala stálé, víceúrovňové, víceplánové rozvržení. Sál Athénée Saint Germain před přestavbou Projekt přestavby jeviště 244 37. Theatre du Vieux Colombier, Paříž Sál Athénée Saint Germain po přestavbě 38. Theatre en Rond, Paříž (1954) Projektanti Paquita Claude a André Villiers. Divadlo s centrálním hracím prostorem obklopeným ze všech stran diváky. 245 39. Nationaltheater Mannheim, Nemecko (1957) Architekti Gerhard Weber, H. W. Hämer, Herbert Fischer. Typické mestské divadlo 2. poloviny 20. století vybavené dvěma sály: velkým pro uvádění oper, operet a velkých činoherních inscenací, a malým, studiovým s proměnlivým prostorem (jedna z prvních evropských realizací proměnlivého prostoru). Ve velkém sálu 1201 míst, v malém podle zvolené varianty 580-850 míst. Interiér malého sálu při představení Loupežníků Friedricha Schillera 40. Loeb Drama Centre, Harvard University, Cambridge, Massachusets, USA (1960) Architekti Hugh Stubbins and Co. Konzultant George C. Izenour. 542 míst. Proměnlivý prostor. Čtyři základní varianty: 1. hrací prostor uprostřed, hlediště ze čtyř stran, 2. hlediště ze dvou stran, 3. kukátková scéna s proscéniem, hlediště ze tří stran. 246 41.- 42. National Arts Centre, Ottawa, Kanada (1969) Architekti Andrew F. Affleck, Desberats, Dimakopoulos, Lebesold, Sise. Velký divadelní komplex. Tři divadla, opera s kukátkovou scénou, činoherní divadlo s kukátkovou scénou s možností postavit rozměrné proscenium, a studiové divadlo s proměnlivým prostorem o šestistran-ném půdorysu, jednotlivá otáčecí sedadla. Opera 2300 míst, divadlo 900 a studio maximálně 300 míst podle uspořádání. Interiér opery 4ÍŽI ■-* ■ . k Ilílmhi'i illiii A ** ' "'Ji \m^ l Interiér studia 247 43. Arena Stage Theatre, Washington (1961) Architekt Harry Weese. Maximálne 754 míst nebo méně (podle uspořádání). Raná americká realizace divadla s proměnlivým prostorem. Celkový půdorys (zásadně) čtvercový. Základní varianty: centrální pravoúhlý hrací prostor s hledištěm ze čtyř stran. Možnost zřídit otevřený hrací prostor s hledištěm ze tří stran. Pružnost značně omezená. 44. Stadttheater Ulm, Německo (1969) Architekt Fritz Schäfer. Typické městské divadlo druhé poloviny 20. století. Dva sály: velký pro uvádění oper, operet a činoher, a malý pro experimentální představení. Velký sál 817 míst, malý sál podle uspořádání, maximálně však 200 míst. Interiér malého sálu před představením 248 45. Stadttheater Ulm, Německo (1969) Šest variant uspořádání prostoru v malém sálu 249 46.- 49. Současné provedení shakespearovského prostoru The Shakespearean Festival Theatre, Stratford, Ontario, Kanada (1955) Iniciátori projektu Tyrone Guthrie a Tanya Moiseiwitsch. Architekti Rounthwaite a Fairfield. 2258 míst. Replika shakespearovského divadla z 20. století. Stálé uspořádání hracího prostoru. Dva plány - prostory, přední (dolní) a zadní (horní). Amfiteatrální hlediště obklopuje hrací prostor ze tří stran. Festival Theatre, Chichester, Velká Británie (1962) Architekti Philip Powell, Hidalgo Moya. 1365 míst. Replika shakespearovského divadla z 20. století. Stálé uspořádání hracího prostoru: dva plány - prostory, přední (dolní) a zadní (horní). Amfiteatrální hlediště obklopuje hrací prostor ze tří stran. Pohled do interiéru 250 439647 50.- 51. Místo pro hraní divadla ve 20. století Místo pro hraní divadla na schodech bývalé burzy v Petrohradu Fragmenty masového představení Mystérium osvobozené práce (1920) Plán představení Dobytí Zimního paláce (1920) telefonní linka 252 52.- 53. Místo pro hraní divadla ve 20. století Piazza Signoria, Florencie, Itálie Místo pro hraní divadla uspořádané podle návrhu Jacquese Copeaua pro představení Savonarola (1933) Nádvoří Papežského paláce, Avignon, Francie V prostředí starobylé architektury zřídil Jean Vilar stálé místo pro hraní divadla pro pořádání každoročních festivalů. 253 54.- 55. Místo pro hraní divadla ve 20. století Představení hry Tadeusze Róžewicze Stará žena vysedává v režii Kazirnierza Brauna Lublin (1973). Část představení odehrávající se na divadelním dvoře - herec promlouvá střeše skladu dekorací na Část představení se odehrávala jako pouliční průvod 254 56.- 59. Různé varianty uspořádání divadelního prostoru Odin Teatret pod vedením Eugenia Barby, Holstebro, Dánsko Ornitofilene podle J. Bj0rneboa (1965) Kaspariana podle O. Sarviga (1967) Ferai podle P. Seeberga (1969) Otcův dům podle F. M. Dostojevského (1972) ==*^^ ^"^^=^^ 255 60.- 63. Různé varianty uspořádání divadelního prostoru Divadlo 13 řad a pozdější Teatr Laboratorium, realizace Jerzy Grotowského a architekta Jerzy Górawského, Opole a Wroclaw. Kordian podle Juliusze Slowackého (1962) Akropolis podle Stanislawa Wyspiaňského (1962) Dziady podle Adama Mickiewicze (1961) Tragické příběhy doktora Fausta podle Christophera Marlowa 256 64. Stadtheater Münster, Münster, Německo (1955-1971) Architekti Harald Deilmann (opera) a Max von Hausen, Ortwin Rave, Werner Ruhnau. Typické městské divadlo z druhé poloviny 20. století s dvěma sály: velkým pro uvádění oper, operet a velkých Činoherních inscenací, a malým, studiovým, s proměnlivým prostorem. Ve velkém sále 956 míst, v malém podle uspořádání 180-338 míst. Pohled do malého sálu 65. Badisches Stadttheater, Karlsruhe, Německo (1975) Architekt Helmut Bälsner. Typické městské divadlo z druhé poloviny 20. století s dvěma sály, oba s proměnlivým prostorem: velký pro uvádění oper, operet a velkých činoherních inscenací, a malý, studiový, s proměnlivým prostorem. Ve velkém sále 1000 míst, v malém podle uspořádání 350-500 míst. Čtyři varianty uspořádání proměnlivého prostoru ve velkém sále 257 66. Lincoln Centre for the Performing Arts, New York (1962-1969) Architekti Max Abramovitz, Wallace K. Harrison, Philip Johnson, Eero Saarinen. Velké kulturní centrum skládající se z šesti budov. Zleva dole doprava: New York State Theatre (1964), Metropolitan Opera House (1966), Vivian Beaumont Theatre s knihovnou a muzeem (1965), Julliard School s Alice Tully Hall (1969) a Avery Fisher Hall (1962). 258 67. Birmingham, USA - Jefferson Civic Centre (1972) Velké kulturní centrum - zleva: koncertní sál (3 000 míst), divadlo (s částečně proměnlivým prostorem: 800-1 000 míst), koloseum (16500-19000 míst) 68. Ishikawa Kosei Nenkin Kaikan, Japonsko (1977) Typické moderní japonské revuálni divadlo. 1704 míst. 259 69.- 70. National Theatre, Londýn (1977) Architekt Denis Lasdun. Moderní kulturní centrum. Tři divadelní sály. Největší The Olivier Theatre s otevřeným hracím prostorem a amfi teatrální m hledištěm - 1160 míst; středně velký, The Lyttelton Theatre s kukátkovou scénou - 890 míst; sál The Cottesloe se zcela proměnlivým prostorem - maximálně 400 míst. Sál The Cottesloe 260 71.- 72. Vnější provedení divadel z 19. stoJetí Teatr Wielki ve Varšavě (1833, obnoveno 1965) Vídeňská opera (1869) 261 73.- 74. Vnější provedení divadel z 19. století Budapeštská opera (1884) Teatr Miejski (nyní Juliusze Síowackého) v Krakově (1893) J&kL* 262 75.- 76. Vnější provedení divadel z 2. poloviny 20. století Městské divadlo v Lucemburku (1962) Salle Wilfried Pellier, jedno z divadel Place des Arts v Montrealu (1963) 263 77.- 78. Vnější provedení divadel z 2. poloviny 20. století Maison de la Culture v Grenoblů, Francie (1968) Národní opera v Sydney (1973) isí€i#irí' 264 79. Interiéry divadel Schody v pařížské Opeře """ %f ti *• 1. ,1* « 21. •> >k ? , Ssx «« :s. - "» ;»:• m s*s »i, «, .i*» « «■ ■.*• ». *- #! \% &,.%-.$ I s r r - ,3 ? i f s f fŕ "f - f l f 5 I .* .: ,:4 -^^^"Ö^v:--"'.;^" ■.r'lf-är.j^.^'^.;. > 'é^.y 80.- 81. Interiéry divadel Divadlo Tyrona Guthrieho v Minneapolis (Minnesota), pohled zvenčí do foyer 4 Í;W* H. Rosskotten - E. Tritthart, Velké divadlo v Dortmundu 1966. pohled z lóží do hlediště 266 82.- 83. Interiéry divadel El Paso Civic Centre. Concert Hall-Theatre. El Paso, Texas Východ z Národního divadla v Helsinkách (1954) 267 Podklady pro obrazovou přílohu byly čerpány z těchto zdrojů: R. Southern: The seven ages of the theatre, New York 1961 Architecture ďaujourďhui, číslo 157, 19 H. Rey-Flaud: Le circle magique. Essai sur le theatre en rond a la fin du Moyen Age, Paris 1973 B. Król-Kaczorovska: Budynek teatru, Rozvoj funkcii i form do roku 1833, Wroclaw-Warszawa- Krakow-Gdaňsk 1975 A. Nicol: Dzieje teatru, překlad A. Debnicki, Warszawa 1959 F. A. Yates: Theatre of the World, London 1969 J. Furttembach: O budowie teatró, Warszawa 1958 „The Drama Review", 1974, 1975 M. A. Allevy-Viala: Inscenizacja romantyczna we Francji, Warszawa 1958 Le lieu theatral dans la société modeme, Paris 1966 P. Claudel: Mozliwosci teatru, Warszawa 1971 H. Schubert: Modemer Theaterbau, Stutgart-Bern 1971 Odin Teatret Experiences, 1973 J. Grotovski: Towards a poor theatre, Holstebro 1968 The Complete Guide to Britain's National Theatre, London 1977 fotografie Z. Hermanczyka a R. Jablonské a soukromý archiv K. Brauna Pro české vydání doplněno z archivů Divadelního ústavu Praha a Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze a soukromého archivu překladatele J. Vondráčka. 268