«J um Bdward Bead MO£B Hra o jednom dějství pro sedm mužů a sedm Žen PřeltóU František fröhlich ;loto? 3,fIo; ^ e í ďe Vízoy&•: vázáno- á^jshpíér ■ Š pMozQyánf:^ dáreňf;;deýiiafní.x ;ÍAfo^JtiB;>sé-5ií^^o^ u: ?d lyadé í ní ho; pd bb ru;;' Oíí i ä ^.» zdaí: at;za í^:;; 3akých -'po dni í-nek.:;ffiu*et ejíbeyizoýpuŕŔFJa^^ iriscénovát,;^ ^přestupte Osoby Willy Caŕson Evens Hatch Hollsrcut Farář Carter Thompson Luisa Rafiová Jessica Tilehousová Róza Mafanwy Prioeová Jilly Rachel Da visova Občané Doba: 1907 Místo: vesnice na V5'chodním pobřeží Anglie » ■y První scéna Mořský břeh« Před oponou« Téměř naprostá tma* Je slyšet, jak zuří bouře: hromobití, ryk větru, který ječí, burácí a vyje nad vodou« Obrovské vlny se řítí na břeh, rachotí, drtí a s řevem se vracejí do moře. Qblázky a písek se pomalu dřou o sebe, země se chvěje* 2a scénou, jakoby z moře, slyšíme jak Willy křičí o pomoc. Willy Evens Willy Evens Willy Evens Willy Evens Pomoc» Saaa.,. /Jeho křik utopí burácející voda/ Pomoc«. Coline! Křič! Panebože, aí se ozveí /Zvuk bouře sílí/ Pomoc. /Jeho křik opět utopí burácející voda. Objeví se opilý muž -Evens ■ jenž zpívá/ Teda nevim proč..* si. zssspívám zrovna tu-- hle... A den je krátkej... a den je... Pomoc« Pomoc. Co? Tady. Ve vodě. olověk, tam - ve vodě, /Hromobití/ Na to už je požžždě. £o uz ssssi veme mo-řřře. Poa ssse napít. Ssse napít. 'Tadydle, tudle, vem sssi tu ílašššku,.. Pomozte mi* Převrhla se s námi ločL Nemůžu ho na jít. Já sssi tu zssspívám... A den je krátkej.« a co.«• 4 Willy Evens Hatch Evens Hatoh Evens Hatch Willy Hatch Willy Evens Willy 3?y svině ! Ooline ! Coline! Co? Já teda nevím, proč ssse... Poä sssi zazssspívat... Někdo je vvvve wvvodě? /Zvuk bouře ještě zesílí. Hromobití* Vítr ječí. Objeví se Hatch, muž ve středních letech, v ruce svítilnu/ Co to tady pečete? A Ježišššmarjá, ššštřižní zboží! PočL, kamaráde, napij ssse. Tumáššš, tady je flaššška».. ^ Bestie hnusná. Tak já du. /Odchází/ Ťo je ale nococ! Bo prdele, to je ale noc. Já vím, co se tady děje i Pomoc! Pomoc! y Willy Hatch Já vím, co jste zač. Myslel sis, Že tě tady nikdo neuvidí* Coline! Proboha, křič! ' /odchází/ Zssspívám si tu sssvou... A den je krátkej... /Odchází se zpěvem/ PanebožeJ /Willy vyjde z vody v horní části jeviště uprostřed. Je promáčený. Vlasy a šaty přilepené na tělo. Stojí na kraji vody, pláče a prosí. Hatch ho zachytí do paprsku svítilny. Je slyšet, jak Willy překřikuje zvuk bouře/ Pomozte nám. Zpátky! Ani krok ke mně! Willy Hatch Willy Ha^ch . Willy Hatch Willy (Zbláznili jste se všichni? Kde to jsem? VedŠl jsem, že se na nás chystáte. Budem proti vám bojovat, bestie hnusný! /Willy se obrací a odchází nazpět do moře/ Coline! Coline! /Nedaleko začnou střílet těžká děla/ Delostrelci! Vytáhli kanóny! Hurááá! Cože? Aí žije delostrelectvo! Armáda vit že jste tady.Celá vlast se vám postaví« Rozdrtíme vás! /Hatch odchází s lucernou/ /Bouře sílí/ Coline! Neumírej, takhle ne« Křič! /Slyšíme, jak Willy běží ve vodě/ TMA DRUHÍ•SCÉNA Obchod střižním zbožím. Pult, Na pultu různé zboží, dřevěná pokladna s penězi, v ní plátený váček z banky; krejčovská panna, na ní nařa*ená látkaí katalog, štůček látky« Regály se Štůčky látek, hromady šatstva. Zásuvky pod regály obsahují různé zboží jako vzorky látek a krabice s rukavicemi. Dvě proutěná křesla pro pohodlí zákazníků* Uprostřed vzadu dveře do zadní části obchodu. Vpravo /viděno z hlediště/ dveře do ulice opatřené zámkem a zvonkem; kdykoliv se otevřou, ozve se cinkání. "Vedle dveří výloha. Hatch Rafiová Hatch Rafiová Hatch Rafiová Hatch /Když se zvedne opona, je v obchodě stárnoucí paní Rafiová a její spo- . lecnice, paní íilehousová ve středních letech. Hatch, majitel obchodu, je obsluhuje/ íPeä přichází do módy dekorační áerz, paní Rafiová. Nejnovější móda na zimní závěsy, prosím. -/Rafiová ho ignoruje a dále si prohlíží vzorek na pultu/ Neošoupe se to? Xo víte, milostivá, je to dlouhý vlas, ten nevydrží tolik co Utrecht, Ukažte mi tohleto v modrém. Je mi velice líto, v modrém to prosím nemáme. Mohl bych vám nabídnout- starorůžovou nebo olivovou. /Hatchovi, ale nepřestává si prohlížet tlustý katalog/ Modrou, modrou. ly nové mokety už jste viděla? /Snaží se jí ukázat jakési místo v katalogu/ 7 Raŕiová Hatch Rafiová Hatch Rafiová Hatch- lilehausová řRa£iová Nesnažte se mě umluvit. Umělý materiál by mi nedělal dobře* Ghci samet. Ano, samozřejmě, samet je ovšem nejdekora-tivnější. Vydrží všecko'a zachová si lesk. (Za ty ■ peníze by měl. ^ilehousové/ Viděla jste už naše nové indické plátýnko, paní Tilehousová? Dostali jsme ho tenhle týden. Skvostné vybarvení, určitě se vám bude líbit« Můžete si ho hned odnést. Nevím, proč bychom měli podporovat tuhletu nejnovější posedlost a oživovat obchodní činnost britského impéria tím, že navlečeme východní pobřeží Anglie do lidových krojů. Přišla jsem si vybrat na závěay a chci u- trechtský samet*., bude určitě z Birming- hamu. V katalogu máte' spoustu zajímavých věcí, ale v kráme nemáte nic. Nabízíte svým zákazníkům pouze podřadné zboží» Jak chcete ziskat vybrané a bohaté zákaznictvo? Podívejte, v. katalogu modrou máte... /Po- ■ dává mu katalog/... na straně sto třicet dva vpravo dole. /drží katalog/ Všechno, co je tady uvedené, je nutno zvláší objednat, milostivá.paní. Po modré není ta poptávka. /Tilehausoyé/ Nikdo to nechce. Za ty peníze, paní Tile- ' hausová. /Položí katalog na pult/ /a porozuměním pokyvuje hlavou/ To jistě. Byl by patrně trestuhodný optimismus mys* let si, že byste mi mohl ukázat alespoň vzorek, co? /Hatch beze slova vytáhne ze zásuvky modrý vzorek a podá jí ho. Rafiová si vzorek prohlíží/ Dodací lhůty budou asi' příšerné. 8 Hatch ■ Rafiová Jilehousová Hafiová Hatch Rafiová Uilehousová Rafiová Hatch Dodavatelé zaručují čtrnáct dní na nejbližší železniční stánici. Podle mého soudu velice slušné* Kdyby ovšem bylo možné se na to spolehnout. Moje nové šitíčko tu bylo do týdne» /se dívá do katalogu/ÍJottinghamská krajka, bruselská, krajka, turecké koberce, japonské Žakony - - To všechno přijde asi do Čtrnácti dnů - z ústředních velkoobchodních skladů v Birminghamu. Nakupovat už dneska není umění, /Povzdychne si, znovu se podívá na vzorek/ Je to přesné? / Domnívám se, že ano. Dneska už obchodníci rozesílají vzorky, jen -aby nachytali zákazníky. Nemám v té věci nejmenších pochyb, mohlo by se to rovnou přidat k úřednímu seznamu článků anglikánské víry. No, materiál je to pěkný. To přiznám. Bude a mne ve vile vypadat dobře. Vezmu si toho sto šedesát dva metrů v dvaa-polmetrových kusech. Udělat si to dám ve městě, tam budu alespoň na práci moct dohlédnout. /Vzorek strčí do kabelky/ Tenhle , kousek si vezmu jako doličný předmět. Luisinko, nebylo by lepši dát si nejdřív udělat jen jeden pokoj? Abys viděla, jaké to bude? A proč? V přízemí už jsou všechny závěsy ošuntělé, dokonce i ty jsi poznamenala něco v tom smyslu. Látka je to vhodná. Už jsem si promítla svůj dojem z tohoto fousku na celou scénu a mohu ti sdělit, ze to vypadá velice pěkně. Pošlu vám kopii objednávky na vaši adresu. /Poněkud příliš rozhodně/ Budete mít doklad, abyste nezapomněla. 'Raíiov£ Hatch Rafiová Hatch Rafiová Tilehousová Rafiová Hatch Rafiová Budu vám zavázána. A teä rukavice. Co mi můžete nabídnout? Jenom to, co už jste viděla minulý týden, paní Rafiová* Nic nového? Ale vždyí- jste se zaručil, ze opatříte další ukázky, abych měla na vybračnou. Ještě nedošly. A to u rukavic jistě slibují dodací lhůtu okamžitou, No tak snad abyste mi ukázal ty, co už jsem viděla minulý týden. Nutně potrebujú rukavice, a když nemáte co nabídnout, budu se muset spokojit s tím, co tu najdu,,, alespoň než si budu moci zajet do města a vybrat si z hojněji zásobeného závodu. /Hatch vytáhne dvě krabice rukavic/ Tyhlety se mi na tobě líbily, Luisinko. Hodí se ke všemu. Jessie, buä tak hodná a nehoň mě. Víš dobře, že mě to rozčiluje. Člověk rukama ukazuje a ztlůrasňuje a gestikuluje. Lidé tě posuzují podle -toho, co máš na rukou. Je to důležité* G-asela. Pět šilinků, a tyhle pět šilinků jedenáct. Kozinka. Jemnozrnná, k neroztrhání. Laní kůže. Sáhněte si, jak jsou měk-koučké, milostivá, Prací jelenice. Dva a půl šilinku. Pravý bobr» Tady ty mají bílé konečky, stojí to o pár pencí víc, ale moc se to dneska dámám líbí. Pak bychom tady měli něco ve vojenském stylu - - to tečí přichází moc do mody,---za tři šilinky. /si zkouší jeden pár/ Tady v manžetě je šest a tři čtvrtě. Tak jak to,- že se do nich nemůžu dostat? 10 Rc-fiová Tilehousová Rafiová Rafiová Willy Rafiová Třeba kdybyste si zkusila nějaké štíhlejší pánské. Já se oblékám zásadně do dámského. Nanejvýš sedmičky» A to jsou prosím z Birming* hamu. To má přece b£t středisko přesného strojírenství, ne? Člověk by snad aspoň mohl očekávat, že budou vyrábět rukavičky podle čísel, /Zkusí si další pár/ Zase šest a tři čtvrtě, a úplně něco jiného, /S velkými potížemi natáhne jednu rukavici/ Ruku nese celkem pohodlně, ale vydrží něco? /Plácne rukou o pult/ Ne. Praskla ve švu. Tak vidíte, při nejmenším důrazu povolí. /Rukavičky stáhne/ Já jsem žena důrazná a musím mít rukavice, které se přizpůsobí mému typu» Tyhle nechci. Ještě Že jsem na to přišla včas» /Vezme do ruky další pár/ Wo prosím, tyhle mají styl. Tahle manžetka by se ke mně hodila. /Tilehousové/ Zaklepej na okno» Cože.? Rychle. /Tilehousová zaklepe na okno/ Hlasitěji. /Tilehousová zaklepe hlasitěji/ /Rafiová široce, leč distinguovaně zamává, doširoka otevře ústa a šeptem zavolá/ Moment. /Zacinká zvonek. Vstoupí Willy/ Vy jste pan Carson? Já jsem Rafiová. Těší , mne» Tě Ší me. Je to hrozná tragédie» Colin byl zasnouben s mou neteří. Moje společnice1, paní Jessika Tilehousová. 11 ■ iiiy .ilehousová sfiová "Uly " áriová ílehausová Rariová Willy Tílehousová Hafiová Willy Tilehousová Těší mě, Teši mne, Ach, hrůza. Dobře jsem Oolina znala« Takový zdvořilý. "Vždycky měl laskavé slovíčko* dokonce i pro nás v pozadí* £o snídani mne navštívila koronerova žena a vylíčila mi podrobnosti. Musí vám být bídně. Dovedete si představit, v jakém sta vu je moje neteř. Pravě jsem byl u vás» Chtěl jsem s ní mluvit, ale řekli mi, abych přišel později, Považujte prosím múj dům za svůj domov. Byla jsem Colinovi hluboce oddána. On byl z těch, jejichž budoucnost se rýsovala v tak jasných barvách« Ach Bože. Zůstanete tady dlouho? Jen co skončí vyšetřování. Ach bože. Musíte mi vylíčit přesně, co se stalo* UŽ jsem si'chtěla stěžovat náčelníkovi štábu, že dělostřelecká baterie zahájila palbu» Ale koronerova žena mi říkala, že prý jste se dostali do jejich palebného pole. J^k je to možné? Vždyí je to na mapách'jasně vyznačené. Edo dělal navigátora? No... Tak to jsme měli na starost oba* Byla to taková malá &oje... Mají z toho hrúzu. Jakýpak dlouhý řeči, pane Hatch. Stačí říct a já jim ukopnu hlavu. Ještě ne. Nejdřív j.e musíme podrobit průzkumu.. Naučit se jejich způsoby. Rozluštit jejich tajný kód. Ostře je pozoruj. Na shledanou, pane Evensi* Už brzy si to s vámi vyřídíme. /Hatch a Hollarcut odejdou/ /normálně/ Máme pěkně. Doufám, že to vydrží. Chodí sem často? Ne. Jsou to poseroutkové. Přijel jste vy, bouře, Ipäka - - trochu je to vzrušilo. Nejsou nebezpeční? /pokrčí rsmeny/ Leda. sami sobe. Proč tady žijete? Netouží každý právě po něčem takovém? Ne. 20 Možná ne* Už začínají jarní přílivy. Vyplaví ho to tamhle» jak se stáčí pobřeží, Aj-kazuje/ Chápete? Lidi jsou zlí, nudní a posedlí. Jestli se dostane za ten výběžek, tak už ho neuvidíte. Ale měl by se vrátit. Už tam někde čeká. Kdyby nebyl mrtvý, tak by nás viděl. Žena mi umřela v nemocnici. Na nějakou maličkost. Všecko jsem prodal. Nenávidí jeden druhého. Nutit* Vyrábět. Užíyat» Vnucovat. Spalovat. Prodávat. Na co? Všecko nesmysl. Nesmíte věřit tomu, co povídají... Já vodě nerozumím. Znám hlavní proudy, ale je v tom náhoda a taky štěstí. To múžouhlavní proudy být jasné jak chtějí, stejně musí člověk všecky podrobnosti prožít sám. Právě ty podrobnosti přinášejí tragédie, říkávalo se, že tragédie očišťuje, pomáhá člověku, aby se uvolnil. Dneska už jen uvádí lidi do rozpaků. Máme na to zákony* Měl by se objevit někdy uprostřed příštího týdne. Ale spoléhat se na to nedá. Může třeba přijít velká voda. A pak jde všecko do háje1. To se jednou jeden chlap utopil na moři a druhý den ho velká voda hodila na kilometry do vnitrozemí a nechala ho viset na jabloni na jeho vlastní zahradě. Jablka pryč, voda je vzala, takhle se na vlnkách houpaly. Manželka a děti byly na půdě, utekly tam-před vodou, a koukaly na něj. Tři dny tam seděly. /Hollarout hodí na ze3 chatrče kus dřeva vyplaveného z moře/ /za scénou/ Já jen abyste věděli, že eště porád hlídám. . Nemohli byste ho poslat do ústavu? Místní doktor je ještě větší cvok než on. /Vytáhne poloplnou láhev whisky. Odzátkuje a natáhne ruku s láhví k Hollarcutovi/ Dáš si? /za scénou/ Je to votrávený? \ 21 Evens Jo*. Hollarcut Tak to děkuju nechci. /Evens se napije z láhve. Nabídne Willymu/ Kvens /sero2hlíčí/ Hrneček nemám. Willy Ne* děkuju. Svens /volá na Hollarcuta/ Pojä si sednout tady k baráku, mladej. Aí na tebe nefouká. /Hollarcut vejde a sedne si u dom^ ku/ Hollarcut To jen abych vás lip viděl. Evens Tak co ti zase nakúkal starej Hatch, co? Hollarcut Správně, dyí von nil hned povídal, že se Začnete vyptávat. Ani vám to netrvslo dlouho, co? Evens Víš přece, že je blázen. Hollarcut ' /poklidně/ £lkáte vyť Evens Tak pitoměj aase nejsi,, kamaráde. Hollarcut No, normální jako já nebo Valtřík nebo máma, to ne, to zase není. Ale jak mám vědět, jestli nevidí do věcí, kterejm já nerozumím? Je to moc divnej svět. Člověk musí bejt trochu praštenej, aby chápal, co se na světe děje, Já vám teda řeknu, ze mít moo zdravej rozum se nevyplácí. Aspoň mne ne. Evens Hochu, s tebou je řeč jak rozprávka. Hollarcut /spokojeně/ Edo se vás prosil, abyste si se mnou povídal. Já se do ničeho nepletu. Já jsem úplně spokojenej, když si tady pěkně sedím a poslouchám. Myslíte si, že jsem padlej na'hlavu. Náhodou, mne nic 22 Evens Tilly Evens Holí arc at Willy Evens Holla rout Willy Hollarcut Evens Hollarcut Willy Hollarcut Evens Hollarcut Evens neujde, abyste věděli. Jednoho krásnýho dne vás všecky překvapím, /pije/ človek necítí ten vítr. /Položí láhev na bedničku/ V noci jsem vás videi na břehu, fím? Jasně* Zrovna jste prováděl ty svý kejkle ve vodě. Byl jste opilý. Jo? To občas bývám, Kdyby vás protáhli mandlem, tak si múzou hnedle otevřít lihovar. Měl jste svítilnu. Dával vám znamení, kde máte vylízt na břeh. /náhle podrážděn/ &íkal jsi, Že budeš zticha. ' Já jen, abyste věděli, že poslouchám. /klidně/ Proč jste byl opilý? Protože toho moc vypil, /Směje se/ Vidíte, já vám hned říkal, že mi to myslí, když chci. Doma v kuchyni se můžou-potrhat takhle někdy, večer, když mám náladu. Máma jak se směje- Všeoky sousedy sezve. Vyběhne ven a řve jak na lesy. No a to se rozesmě-ju eště víc. To si užíváme* A pak si spolu všichni pěkně zazpíváme. Piju, abych se nezbláznil. Piju málo, to nikomu neuškodí. Li Po: "Kdo jsi syt ži- , vota, vypij nyní sedlinu". Ahá, tajný dorozumívání. Už-je to tady. Kdo se to utopil? 23 iily ven s ■ illy vens illy vens ' illy yens Holi ar cut Evens Holi ar cut Evens Hollsrcut Evens Colin Bentham« Tady odtud. Hm. Měl -si brát neteř paní -Raf iové, Znal jsem ho. Chodil sem, když byl malý kluk. Byl tu pečený vařený. Hrával si tady u baráku a koupal se* Pamatuju se, jaké bylo dnes v noci moře. Sílena v šedivém loži zmítá se a odkopáva a rve si šedivé vlasy. Kdybyste býval nebyl opilý. Na tuhle otázku jsem vám už dávno odpověděli kdyby býval nevyjel na moře.' Chtěl tu být brzy, nechtěl to obcházet po břehu. Proč ? /Ticho. Willy vstane/ Kam date? Hatch ti řek, abys nás hlídal oba, co? Teä to teda schytáš. /Willy odejde/ Zůstanu tady a budu hlídat vás. Už sem se tu zabydlel. Něco ti ujde. Chcete se mě zbavit, to je jasný. Takže tady zůstanu. To si dovedu taky spočítat, kamaráde. /Svens zazátkuje láhev whisky a jde. k domku/ Jdi se podívat na farářovi holky, jak se koupou. F" 24 llarcut No jasne, dy£ to pan Hatch řikal, že jste přišli zkazit naše mužství» Co to tam provádíte? ens Zmeněuju lidi, až jsou úplně scvrklí, a pak je strkám do flaštioek* Mariáni si je dávají do vitrínek. •/Vejde do chatrče a zavře za sebou dveře* Hollarcut se uvelebí pohodlněji a opře se o ze3 domku/ llarcut /spokojeně/ Tomu nevěřím. To je kec, to já zase p«znám. 3ľMA 25 ÖTVRTÄ SGÉNA ui paní Rafiové, salón. Lepší středostavovský nábytek» Po-c'J Iný, trvanlivý, kvalitní. Kulatý stul. Knihovnička. Na ru'iovničce dečka s malovanými květy, výhonky a listy. Na odlaze pádlo ä slamáček» "Vzadu uprostřed dveře. sfiová 7 /Po oponě: Rafiová, íilehousová, Mafanwy Priceová, Jilly, Raohel a pan farář, Rozsazeni porůznu po pokoji. Právě veš-la Rozs. Je bledá a unavená. Ostatní na ni pře- . kvapené civí/ Vraí se k sobě do pokoje, Rózo. Nějak si bez tebe už poradíme. oza Zůstanu tady. -afanwy Chudinka. afiová Přitíží se ti. óza Vidím z oken „moře. /Zdušené zasténání všech dam/ d illy To je hrúza. Mafanwy V tomhletom městě je koře všude. Rafiová Zatáhněte záclony. Roza Ne ne. Rafiová Záclony. Záclony. Aí moře zmizí. /Dámy spěchají zatáhnout záclony/ Světlo. /Dámy spěchají přinést svícny/ 26 Dámy Kafiová ÍTilehousová ?3fiová ^ilehousová H.af iová Dilehousová ľíaf iová Ano, zůstaň zde s námi* My chápeme. Všichni jsme v životě prožili bolest. Ztráty, ztroskotané nade je ♦ Životy nás všech procházejí stínem, Jessíko, rozdej texty. Doufám, že všichni umějí své role. Ano* Ach bože. , ■ Uvidíme* /Róze/ Jsi statečná, že tak vzdoruješ zoufalství. Tak je to správné. Nesmíme se poddávat ranám osudu* Jessiko, přestaň se tvářit jako žena se zajímavou minulostí* V životě jsi nic nepro-zile. To je sice tragédie, ale právo udílet rady ti to nedává. Rozdej radši texty. Dějství první j výstup třetí* Vystoupí Orfeus. /Vzruch, nervózní očekávání/ Ztratil jsem svou Eurydiku* Máte to všich-ni?Zkrušen mukami, začínám sestupovat po příkré, kamenité pěšině do pekla. Po obou stranách zejí hrozivé, bezedné propasti, plane kouřící temnota. Skalnatá jeskyně klene se mi nad hlavou. Sílící netopýři se míhají začerr^lými klenbami.- Přicházím k řece, jež se nachází před .peklem* 'Znaveně usedám na skalisko a obhlížím truchlivou scénu* Chápu se loutny a zpívám "Domove múj, nad tebe není". Luisinko. Myslíš, že tohle je zrovna ta prsvá píseň? Ta pravá píseň? Vždycky přece zpívám "Domove múj, nad tebe není"* Město to ode mne očekává. Ano. A já bych je měla zklamat? Neporuším nepsaný zákon divsdla a nebudu se vyjadřovat o výkonech svých kolegů umělců, řeknu jen tolik, s to se sebevědomím podepřeným mno- 27 hými obdivnými poctami, že mé provedení písně "Domove můj, nad tebe není" bade patřit k vrcholům večera. ael * Vždycky se nám to moc-líbí. »housová Tak snad abychom radši pokračovali. íová Abychom pokračovali, říká - jako by nešlo o nic jiného než natočit sklenici vody» Já tedy nevím, na jaké rovině ty by sis hledala inspiraci - kdybychom ti ovšem bývali svěřili nějakou roli - ale já nedokážu ze své role vyskakovat a zase do ní skákat jako kdejaká dámská sportovkyně. /Ticho. Zpívá/."Byí jsi býýhýhýl chúdiěkýhýhý, dóóomovééé můhúhúj, nááád tebe néééníí... /Rychle se přenese na konec písně/ *.. tradem tadam tydydam - nááád tebe néééníí." Pohnuta ovzduším, jaké.jsem vytvořila, dávám se do pláče - spolu s většinou publika, když všecko půjde jako obyčejně. Zvuk mé trýzně přivolá, pekelného-hlídacího psa Kerbera* Plave ke mně temnými vlnami pod-svetní řeky. "Enwy IíUíso , nemohla bych už být na tvé straně řeky? íová To bys dokázala při mém zpěvu klidně sedět? Ani za nic. Chtěla by ses připojit.k refrénu * ':nwy Když ono jé tak těžké předstírat, Že plavu, když ve skutečnosti jdu* íová Hrajte, slečno Priceová» Nezapomínejte, že většinu vaší práce za vás vykoná obecenstvo. Je zpracováno poezií, která předcházela. ■inwy /se na jednouirozčilí/ Já nemůžu. Nemůžu! 10vá Každý rok totéž, olověk opravdu cítí soucit k pánubohu, musela to být dřina vdechnout život do té vzdorovité hlíny. Nepřeješ si snad přispět na podpůrný fond pobřežní / stráže? Yůbec nic to pro tebe neznamená? 23 ■Cafanwy Hafiová :iafsnwy ľ.afiová Xsfsnwy hafiová jľilehousová Hafiová Jsí krutá, Luiso. Tak hraj» Oddej se své roli a ona tě ponese Ale proč musí ta být srovná pes? Loni jsem byla opice. "Kdybychom hráli pro děti. tak bys mi určitě dala kočku* Já chci být jedna z těch družiček, co vítají Orfea, když vyjde 2 pekla, a zasypávají ho růžovými lístky a zpívají mu. Budeš pes. Každý rok vybíráš na fond prd1 ochranu domácích zvířat a dotíráš tak dlouho, až všichni platíme dvakrát víc, než si můžeme dovolit. Tak tea máš příležitost vysloužit si zase u těch svých malých přátel trochu vděčnosti. /Vzdychne si/ Je mi jasné, že budeš potřebovat vydatnou .pomoc. Předvídala jsem.to» Proto budou dvě výpo-mocné dámy přidržovat napříč jevištěm přehoz. Bude dekorován obrazy delfínů, hvězdic a dalších emblémů moře, a obě dámy budou v koupacím oděvu* Ty budeš plavat za tím přehozem. Bude ti vidět jen hlavu, paže a hrucL > /Lámy hlasitě a jásavě přisvědčují a vyjadřují souhlas/ Děkuju ti, Luiso, děkuju ti» Ty máš vždycky tolik inspirace. Zároveň se paní Tilehousová bude plazit vé tmě pod jevištěm a šplíchat vodou v umyvadle. To nemůžu. Není tam místo. Tak si ho vytvoříš. Nemáš snad umělecké aspirace? Jen pomysli na horníky, kteří se celý život plazí tmou, abys ty mohla mít' světlo. T tom, dalo by se říci, je úloha umění. /Lámy mumláním vyjadřují vřelý souhlas, Hafiová vezme přehoz pomalo- 29 íanwy ^iová "anwy ľiová :uíanwy ľar'iová ľ'-i_*anwy JiUy P^iová ^Tŕanwy vany květy, výhonky s listy. Jílly a Rachel ho rozvinou nspříč jevištěm ve výši ramen. Mafanwy z*i ním plave, jako by se horní částí těla nořila z vody/ Blížím se a vyplivuju přitom vodu z pusy... Oubičku snad radši neplav. Je to příliš primitivní. Eurydiko, jsi mi navždy ztracena? Ne, ne, nesnesu toho. Kdo to volá? Oí děsný křik to rozléhá se touto síní smrti? Asi ták?' Neboj se do svá role položit. KdyŽ uslyším tvůj hlas, šíleně vyskočím. Ve tmě nic nevidím. Vykřiknu: Eurydiko, jsi to ty? Ano! Mé modlitby byly vyslyšeny! Vystoupím z vody a otřepu se. Otřepeš se? Každý pes se otřepe, když vyleze z vody. Studovala jsem ke své roli velice pečlivě našeho Azora. « /Otřepe se. J illy s Rachel vrátí přehoz na knihovnu/ 3?y to hraješ ale tak opravdově. Já tu vodu uplne cítím. Úplně se mi chce utřít se, paní Rafiovdu Chce se mi natáhnout galoše a roztáhnout deštník. Dobře, moje milá. Své dojmy nám můžeš popsat při svačině. Vypadají velice zajímavě a neotřele. Zkad zní ten hrúzyplný hlas? Je to hlas živé lidské bytosti. Mrtví jsou takového " utrpení ušetřeni. Ó smrtelnice, neruš temné stíny temnot. /Někdo zaklepe na dveře/ 50 Rafiová Bavisova Rafiová Rafiová Willy Rafiová Willy Rafiová ■•■* .anwy Mlčeti, to£ nemožné, již nikdy^! Ha, divou zvěř jsem zkrotil, však muka ve své hrudi krotit neumím.„. /Davisová, služka, strčí hlavu do dveří/ Co je? Promiňteprosítnmlostivápaní. Pan Carson* tíkala jste, že ho mám kdykoliv pustit dál. /pokývne na služebnou/ Dámy, nebudete namítat? /Služebná odejde* Dámy několik chvilek nervózně .postávají a ošívají, se. Vejde Willy, Rozhlíží se ve tmě/ Pojíte dál, pane Oarsone« Máme právě zkoušku na divadelní představení. Ach, tak to promiňte. Já přijdu někdy... Nene. Pojíte, pojíte dál. To je moje neteř Róza* . Slečno Jonesová. Těší mě, Kdybychom se tak sešli za jiných okolností. Můžu vám jen říct... Pst, pst. Teä ne, děti. /Koza potřese Willymu rukou. Pak se vrátí na své místo/ Posačite se,-pane Carsone.. Snad se před vámi naše dámy zastydí a vybicují se alespoň k jakési snaze o tvůrčí práci* Právě se chystám překročit Styx přívozem. Styx se skládá ze slz kajícníkú a trpících, coz je zajímavé. Tak posa&te se u nás. Tam, odtud budete nejlíp vidět* Neruš temné stíny temnot. Používám zvláštního tónu, pane Garsone, protože ztělesňu-Nja psa. 31 Mlčeti, toí nemožné, již nikdy! Ha, divou svěř"- jsem zkrotil,, však muka ve své hrudi krotit neumím, Eurydiko, dovol mi, aí tvou niramorovou hruä na svá zadýchané přivinu prsa a srdcem svým ji zahřeji. /Jilly začne plakat/ Proboha. Promiňte, prosím vás. Ono je to tak dojemné. Takové smutné* Jen se vyplač, děvenko. Bucl dojatá. Co se od tebe taky dalo čekat. To je hrúza! /S pláčem uteče z pokoje/ Doufám, že takhle budete v onen večer hrát všichni. Půjdu za ní. Jen ji nech. olověk nikdy nemá projevovat zájem o vášně mladých lidí, vyrostou z nich pak rozmazlení sobci. Služebná ji pohladí a dá jí Čaj a kus dortu. Eurydiko, 6, promluv. /Obejme Mafanwy/ Odstup, ty pomatený člověče. Já jsem pes. Neměla by lézt po čtyřech? Jessiko; tohle představení režírujú já. Tvým úkolem je prodávat programy a bjH k ruce jevištnímu mistrovi. Eurydiko, ó, promluv, 6 běda, probudil jsi.starého Pluta, místního boha. Ten mě teä zmlátí. /Pauzička/ /hlasitě/ Pluto přichází. /Nic se neděje. Hlasitěji/ Bůh pekla. /Volá/ Pane faráři! Propánakrále, já. už jsem'myslel, že mě volá archanděl Gabriel. Promiňte mi, prosím, 32 mí spoluctitelé velké Thálie. Obdivoval jsem vaše bibliografické poklady, paní Ra-fiová. Opravdové potěšení. Na knížky tocl zapomeňte, důstojný pane. Potýkáme se tu s životem» Zcela správně. Očekávám režijní pokyny. Objevíte se na druhém břehu Styxu. Nějak takhle? Výborně. Tak, teS ještě jakpak zní ta znamenitá replicka? Jaký to děsný' nářek! Jo, mimochodem, paní Rafiová. Nemohl bych na tomto místě ~ jen tak pro oživení a pro zasmání - připojit jistou narážku - lehce poťouchlou narážku, dámy — na jistý, mně známý kostelní sbor? Ne. Já jsem si to hned myslel. Já už prostě mám jednou sklon k takovým těm nevhodným poznámkám, paní Rafiová. Tak tedy. Zlý pse, pojčl k svému pánovi. Zkuste to takhle: Zlý pse, pojíí k svému pánovi. A propánakrále, já být Kerberos, prchám rovnou do pekla. Tak tedy. Na kolena, vážený. Xehnout, pse! Aha« Lehnout, pse! í, výborně, slečno pri-ceová. Právě takhle si lehá ke krbu nás Ajax, když se v zimě večer vrátí s procházky. Děkuju, důstojný pane» Já si totiž zapisujú do notýsku zvyky našeho Azora. Ano, znamenitý Azorek. -Ano. Musím vám bohužel sdělit, slečno Prioeová, že nám Azor běhá za. naším Ájaxem, Měl bych asi, milé dámy, vysvětlit, že jsem si vždycky přál 33 Ajaxe, a tak jsem to jméno svému psu přidělil dříve, než jsem si povšiml, že je pohlaví naprosto nevhodného. Azor, ten si ovšem všiml hned. Ano. Tak jsem si říkal, slečno Priceová, jestli bych vás ;tnohl- poprosit, abyste..» ' Důstojný panel Jistě, jistě, je to poněkud delikátní záležitost* /Mafanwy/ Bude stačit, když si pošeptáme pár slovíček po zkoušce na kúru. 6t Eurydiko. Edo volá to mou ženu? 6 hrůzo! Ano, ona jest mou. Ö, lidská bytosti, z tohoto ledového místa pekelného pozoroval -jsem ji, jak se vznáší mezí zahradami světa tvého. Propadl jsem jí srdcem. 6 hrůzo! Ó hrůzo! Tady to stojí jen jednou. Doufám, že mi nikdo nebude předhazovat, Že neumím číst -nebo počítat. ó hrůzo, ó hrůzo. Ölověk může říct,co chce, jen když to zní přesvědčivě. Ty nesmíš vyjít z pekla a brát si to, co není tvé. Ne-bo£ tak předčasně již zemře - - a všechny ženy v strachu budou žíti před Plutovým chtíčem. ííplně jak ten Azor. Já nenechám ji odejíti. Pak tedy vzdor a odpor jest mým losem. JiŽ povstaňte, má spící fúrie. Vaní Kafiová, mohl bych na tomto místě udělat malou narážku na jistou místní kongregaci'ke konci bohoslužby? 7 34 Rafiová Pa rář Rachel Rafiová Rachel Rafiová Ráchel Rafiová Nemohl, pane faráři* "Vstupuji do pekla, abych ji osvobodil. Vzhůru, fúrie! /Dámy obklopí faráře, gestikulují a dělají zuřivé grimasy/ Budiž varován, ó ssmolibý, hloupý člověče. Jen nedělej si nepřítele z boha« Tím směrem leží šílenství a 'žal. Ty nesmíš vnořit ruku do železného moře, bys vylovil tu blyskota vou věc* Pohlea, můj převozník. Dobře si rozmysli, než vstoupíš n© mou loa* /Rachel se chopí pádla a slamáčku. Dámy roztáhnou přehoz po zemi/ Pan Carson si určitě bude myslet, že veslujú jak dřevo. Tak jedem, /Vstoupí na přehoz/ Já jsem převozníkem pekla. Přicházím, abych tě. vzal přes temnou vodu. /Rafiová se chystá vstoupit do člunu. Zastaví se a hledí do vody/ Vidím, jak dole svítí cosi bílého. To je odraz.-Narcisův* Je odsouzen zde navždy bloudit v těchto vodách... 6 hrůzo- (5 hrůzo! ••. a hledět vzhůru na zmučené a zbrázděné tváře těch, kdož přecházejí k smrti* Po-hlea jen a pak se obraí 'zpět. Nemohu, /Vstoupí na přehoz. Rachel začne rytmicky pádlovat. Rafiová udělá pózu na pomyslné přídi a upírá zrak na daleký břeh Styxu, Ostatní účinkující tiše a beze slov ' pějí "My pluli dál a dálM. Róza pomalu přijde na místo, kde je břeh, 35 Róza Rafiová Róza Ratiová Róz© Rafiová Tilehousová Rache 1 ■ Rafiová Mafanwy Xilehousová Farář Rafiová a stoupne si k Plutovi {faráři), Rafiová extatický zvolá/ Eurydiko! Milovaná! Vidím tě! Jsem královnou těchto temných prostor. Mé srdce hoří novým, chladným plamenem,. Tvá láska, tvůj strach, tvé naděje - čím ty mi nyní jsou? Prach roztroušený nad mořem. /natahujíc obě ruce za Eurydikou - Rózou/ Eurydiko, neslyším tě. Vítr odvál tvá slova nad touto chladnou řekou« Jen vidím, že mne voláš. Vraí se. /extatický/ Milovaná, přicházím» Vraí se* Anot přicházím. /Rachot velice vzdálených děl. V pokoji všichni na okamžik ztichnou. Pak zasténají, rozzlobení a lítostiví/ Dělostřelecká baterie. Takový smutný zvuk. Střílejí ve dne v noci í Někdo by měl napsat na ministerstvo války. Konají svou povinnost. Já tuto malou nepříjemnost přijímám s radostí. Vojáci brání nás všechny. Právě tak? milé dámy* Však čteme noviny, že? Ministerský předseda přednesl projev k národu. Rovnováha sil na kontinentě je ohrožena. A pak je tu také námořní otázka... Já doufám, že jsem také vlastenec. Ale armáda patří na bojiště nebo do kasáren, A 36 ne aby se každému roztahovala na zahrádce a rachotila mu pod ékny. Rozhrňte záclony. Umělecké ovzduší je zahnáno kanonádou. Kdybych dělala Leara, prosím. Ale hrát na loutnu za doprovodu děl - to ne. Ťo je.ale škode. Mně se tsk libí to naše střetnutí na pustém břehu. Dva mocní titáni v sevření smrtelného boje. Návrhy jsem připravila na stole. /Jdou ke kulatému stolu, aby se na ně podívali. Róza přejde k Willymu* Ten sedí sám na židli. Zatímco spolu mluví, ostatní obdivují návrhy a chichotají se jim/ Co je vám, pane Carsone? Jste tak bledý. 2o nic. Určitě vám není dobře. la kanonáda'. Stříleli, když se s námi zvrhl Člun. Můžu vám něco přinést? Nene» Jste moc hodná. Už je to dobré. Je to pro vás utrpení* Byli jsme tak dlouho kamarádi. Ano, Nedovedu vám říct, jak je mi to líto. Nemůžu nic dělat. /přikyvuje/ Ne* Nic. /se dívá na kostýmní návrh — zděšeně/ Ale paní Rafiová, tohleto, nevím, nevím. Myslíte, že je slušné, abych se objevil před svými vlastními farniky v trikotu? Ťo si budu muset dát schválit farním zastupitelstvem. 37 /u kulatého stolu/ Nemohu proti tomu nic namítat. Kostýmy jsem navrhovala já. %e prý^ho moře vyplaví. /jako předtím/ A ten trojzubec? Vidle* Já vím, že je mrtvý, ale když se neobjevilo tělo, tak by mohla být ještě- pořád naděje, 2.6 • • • Pane Oarsone, musíte jít domů. Ne. Seděl jsem tam v tom hotelu včera celý den. Ne. A co se tady dneska odpoledne děje? Ničeho jsem si nevšiml, než začali střílet z děl. Na břehu byli lidé, když se s námi převrhl člun* Kdo? Jeden byl opilý a ten druhý tam stál a řval na mě« Ěval? Ten, co má ten obchod střižním zbožím na nábřeží. To není možné. Musel jste se splést» Ne« Ne* Nadával mi. Nadával? Máchal rukama. Myslel" jsem, ze se zbláznil, ftebo že jsem se zbláznil já* /Přistoupil k nim farář/ Museli jsme vás šokovat, pane Carsone. oím? Takhle si tady zkoušet divadelní představení, když se stala tak tragická událost. 38 .Chystáme totiž náš každoroční večírek ve prospěch podpůrného fondu pobřežní stráže. Za těchto okolností«.» Samozřejmě. Přesto však cítím jistou vinu* /Róze, která se chystá promluvit/ Ano, moje drahá, nezlobte se, ale opravdu ji cítím« Šťastnější bych byl na kolenou, kdybych se'modlil za našeho drahého přítele*. A modlil bych se sa radu a pochopení. Byl přece tak velice mlád. Bůh na nás žádá mnoho * Já jsem ho křtil« To jsem byl ješ.tě sám skoro kluk, to víte. Úplně nový tady. A teä je pryč. Jestli se najde tělo, vykonám pohřební obřad. To je vždycky... tedy zvláště dojemné, já to tak cítím, když pohřbíváte někoho, koho jste sám křtil. /Začíná mumlat skrz slzy/ Musíte mi prominout*.. Člověk začne prostě žít životem své farnosti. Rodí se s ní a umírá s ní. /Odejde od nich/ Byli jsme tak blízko u břehu» Kdybych se k němu býval mohl dostat* Plavu celkem slušně* Byly vlny* A taková tma,-Vrátil jsem'se do vody." Snad čtyřikrát* Víc. Zkusil jsem všecko. /vystrašena/ Prosím vás, pane Oarsone, jděte domů. /Do pokoje vejde Jilly/ Nezlobte se. Já jsem hlupaček, viäte? Ale už je mi lip. Pomohla jsem prostřít' ke svačině. Všecko je připravené v zimní zahradě. Půjdeme? /Willy vstane * Všichni se pohybují ke dveřím/ OPONA 39 PÁTÁ SCÉNA „Obchod střižním zbožím» Stejně jsko v druhé scéně, navíc L 'jsou nyní na pultu dva veliké svinuté balíky sametu a velké nůžky. /Když se zvedne opona: Hollarcut, Thompson, Garter a Hatch v obcho-' dě/ Hatch Thompson Hatch Carter Hatch Carter Hatch Hollarcout Musíte číst noviny mezi řádky. Přípravy proti kontinentálním mocnostem, se tam píše» No, a co to znamená? Bytosti z vesmíru» Jenže to Londýn nemůže říct. Protože by se tím' jako rozpoutala pěkná panika? 1 Přesně tak. Jen si to představte, nepřítel z jiného světa! lidi by propaáli beznaději» Ani by se nepokusili bojovat» Ještě jsme tady my» Vy jo» Ale co ve Forebeachi, tam by bojovali? No to je fakt, na ty už by spoleh nebyl. Ale jak vlastně víte, že přišel z vesmíru? Ta-k za prvé, Kvens věděl, Že přijde. Sel mu rovnou naproti přímo uprostřed bouře. No ne, Billý? To šel. , 40 Hatch (Thompson Carter Hatch Thompson Hatch Thompson Hatch Thompson Hatch Ho 11 arc ut Hatch Thompson Carter A pak, delostrelectvo- To je marné. Zahájili palbu zrovna ve chvíli, kdy se objevil» Kdepak, armáda ví moc dobře, co se. tady děje. Ta nova střelnice není jenom cvičiště. Tady půjde do tuhého a vojsko to ví. Páni, no jo, dyí je to jasný jak facka. No jo, ale proö by topil mladýho Benthama? To přece dá rozum. Pan Bentham měl před svatbou» Jen si to vemte; on i jeho dáma slušní, čistotní, dobře vychovaní lepší lidi, no,' takže byla naděje, že bude potomstvo. /znalecky/ Á, hmm. A. to právě oni nechtějí. Oím míň nás bude, tím bude snazší nás porazit. Cože? To jako chcete říct, Že když chlap začne pomej slet na svatbu, tak že má skoro jistý, že ho přijdou voddělat? Bohužel, už to tak bude, pane Thompsone. A pokaždý, když kluk zatáhne holku do stohu, tak"voní se dívaj a... a hergot teda. Kdybyste toho věděli alespoň polovinu. Jsou tak mazaní, že si to vůbec neumíte představit. Dyí ani vy nevíte všecko, pane Hatch, -teda ve vší úctě, že jo. Jistě, Billy, to je úplně v pořádku. Tolik ovšem vím, ze tady u nás mají ne jednoho přítelička. /současně/ Koho? Takže nejenom Evens? Al Hatch \ Hollärcut Hatch Thompson Hatch Thompson Hatch Carter Hatch Hatch Kdepak» T f.-ä y esa pultem to človek hned pozná* Nejlíp"je to vidět na tom, jak kdo plstí«, Z toho se totiž pozná, jestli respektuje náš způsob života, nebo jestli chce jenom dělat potíže a nutit ostatní, aby se zadlužovali» No, vžäyi, leckdo z nich o tom kolikrát ani neví, ONI jim totiž v noci kousek po kousku vybírají mozek a dávají jim do hlavy místo toho umělou hmotu, tušeni vozí ve vzducholodích, Tedy, je to pochopitelně dost pomalá metoda, může to trvat léta,. , Jejej, to ste nemel řikat, pane Hatch» To jednoho trápí, taková věc. Já teda doufám,. že v sobě nemám nic, s čím jsem se nena-•r o di 1 - Ty ne, Billy,'Na tobě by to nezkoušeli* Ty vedeš slušný, počestný život a teči se ti dostává odměny. Mě se pokusili podplatit, abyste věděli. Ale jděte! No jo* Nechávají porůznu ležet vzkazy. Já našel jeden například v marmeládě» Sundám víčko - a najdu ho tam. Lotři prohnaný. Nebo píšou na zamžené okno* To je další jejich oblíbený kousek» Než k tomu někoho přivedete, je to pryč0 Kolik vám to nabízeli? Ani jsem si tu částku přesně nepřečetl» Byl jsem příliš shnusen.. /Zacinká'zvonek nad dveřmi. Vejde ■ ,, • Rafiová a Tilehousová/ Děkuji vám za návštěvu, mládenci. Samozřejmě vám rád pomohu se sbírkou na nové nástroje pro městskou kapelu«. To je důstojný 42 účel. í, paní ftafiová, vítám vás milostivá. Doufal jsem, ze mne navštívíte. Dobrý den, paní Tilehousová» Tak, mládenci, všecko v pořádku, tadyhle zadem, prosím vás, Thompsone, co tady děláte? Brýtro, mlospani. Já sem jen zašel pro ňá-ký ty sazeničky na trh.-. Okamžitě se vraíte. Platím vás za to, abyste pracoval u mne n,a zahradě, a ne abyste chodil sem a lelkoval tady a- klepařil» 2ítra ráno ke mne přijdete. Anoprosim milospani. Pane Hatchi, můžete mi laskavě vysvětlit, proč tady v pracovní den v jedenáct hodin dopoledne pořádáte potají masové shromáždění? Vstoupilo snad celé město do stávky? Ták, paní Rafiová, právě přišly ty vaše záclonky. Tadyhle pan H^llarcut se k vám právě chystal zaběhnout se vzkazem.,/Mužům/ Tak jděte, jděte, hoši, bučíte tak hodní« /Všichni tři projdou pultem a odejdou. Hatch přistoupí k dvěma velikým rolím sametu, na pultu a r>o-hladí je/ ; Málokterý dům tady v kraji si může dovolit takovýhle materiálek na okna, paní Rafiová. Blahopřeji vám, vybrala jste si skvěle. Jistě se mnou budete souhlasit, ze je to velice podobné vzorku. Prakticky se to úplně shoduje. Pane Hatchi, hovořila jsem s panem Oarsonem* í, ano, ano, doufám, že se mladému pánovi vede za darmých okolností pokud možno co nejlépe. 43 / Rafiová Hatch / Rafiová Hatch Rafiová Hatch Rafiová Silehousová Hatch Tilehousoyá Rafiová Hatch Rafiová Hatch Silehousová Rafiová Hatch Pan Carson mne informoval, ze oné noci, kdy se stalo to neštěstí, se s vámi setkal na břehu* Se se na vás obracel a volal o po~ c, A. vy Že jste odmítl - a to způsobem mo nejen urážlivým, ale i bezohledným. Hmmm. /íuká prstem na látku/ Pošlete to zpátky. Cože? Pane Hatchi, jistě ode mne nečekáte, Že budu podporovat obchodníka, který ignoruje své povinnosti člena pobřežní stráže.-. Ale vy si to musíte vzít! ... za které mu město platí deset šilinků, a který dopustí, aby jeho bližní... A vaše'povinnosti křesíana! "Viděla jste tu bouři? Go jsem měl dělat -křesían nekřesťan - utišit vody nebo co, paní Rafiová? 0! Hatchi, všecko souhlasí. Vůbec mne nepřekvapuje, Že se dokonce rouháte. Pan Carson mi sdělil, že jste zuřil a Že jste' mu spí-lal. Je to lháři lhář? A lump. Proboha 1 /íukajíc na látku/ Pošlete to zpátky. lhář ne. To ne. Ale byl napůl utopený. Nerozuměl mi. Jak byste to taky mohla cekat? 44 Mladý pán z toho. měl halucinace, Sok-. Křičel jsem na něj pokyny, co má dělat. Sna* žil jsem se mu pomoci. Nechal jste utopit,.nevinného Člověka. Poslal jsem kvůli vám zpátky tolik věcí, paní Rafiová. To kalikos Ten irský mušeíín. Tu soupravu renesančních povlaků na židle s těmi nádhernými vj^šivkami loveckých vý-jevů. Výrobci už se mnou nechtěli obchodovat* Já täte ne. Bani Rafiová, já jsem malý obchodník-.. Jsem na černé listině.» Tohle jsem musel všecko zaplatit, než mi to poslali. Co jsem se je neopravoval-, aby to dodali včas» Vložil jsem do toho veškerý svůj kapitáK To jste si měl rozmyslet dřív. Tohle mi nesmí do domu. Bála bych se zatáhnout závěsy. Připomínaly by mi tu tragédii* Snažil jsem se pomoci, V životě jsem neviděl takovou bouři. Vy jste ji neviděla. Vy jste si pěkně spala pod peřinou. Moje jméno, má pověst, moje celoživotní dílo je v sázce. Jsem na pokraji strašlivé katastrofy. Tohle jde zpátky. /Připravuje se odejít/ Aha» Takže.vy už taky jednáte podle jeho pokynů? Co vám řekl? Ěekl vám, že mě máte zlomit? Vy jste jeho první oběí, jste taky zkažená. /obrátí se ke dvéřím/ Na shledanou. /se postaví mezi ni a dveře v jisté vzdálenosti od ní/ Musím tedy promluvit^otevřeně, paní Rafiová. Pan Carson je špion. Zavraždil pana Benthama. Je tady s tajným posláním. Seje vítr rozkolu. Sklidí bouři. 45 Paní Rafiová, a zkažená? Ö! Co to ještě říkal? Špión? Vražda? Proboha, já musím okamžitě domu, /Sedne si''' Vaše groteskní tvrzení nemohu pochopitelně brát vážně. Na obchodníka střižním zbožím jste měl odjakživa trochu příliš bujnou fantáziu» Patrne jste se měl spíš věnovat něčemu poněkud umělečtějšímu. TJ nás v obci jste si rozhodně přiměřené místo nenašel. Bylo by nejlépe, kdybyste obchod zavřel a odešel odtud. Ano, ano,' jsem spíš tvůrčí talent. Ve škole ml to vždycky říkali. Byl jsem ve třídě nejlepší na biblickou dějepravdu« A tu látku si vezmete, vičHe, paní Rafiová? Visí na ní celý tenhle obchod., Mé skromné úspory - nepatrné, tady obchod moc nejde, nikdo tu neudělá velký obrat» Ve větším městě jsem se nemohl zařídit. Kapitál mi chyběl. Ale snažil jsem se, pracoval jsem pilně, i když mi to většinou bylo proti srsti -povahou jsem vždycky tíhl spíš jinam, jak jste právě naprosto správně poznamenala. Přejete si, abych se plazil, paní Rafiová? Jen si na tu látčičku sáhněte, milostivá. Opravdu vzdělaný člověk vašeho vkusu nemůže odolat výrobku tak skvostnému jako-». /pláče/.... ale, áách, to nejhorší na tom je, že rsechápete, jak je celá ob'ec ohrožená tou sviní, ano, svine, zmetek! Blaho a živobytí celého města t Oklamal vás. Je~ nom já jsem ho odhalil» No, pobřežní stráž jsem varoval- Ted už tady nenecháme přistát nikoho. Všichni se utopí. Vlastní botou je skopu pod vodu. /Thompson, Carter a Hollarcut vyjdou ze zadní části obchodu/ Thompsone, vy jste tady ještě? Mlostivá * mlostivá..» 46 :arter ■hompson o11arcut afiová 'ho taps on afiová ilehousová Hatch Hergot, Hatchi, nemůžeš si dát pozor na hubu? Ž tohohle bude pěknej cirkus. Pana Hatche si nevšímejte, milospani. To von takle občas povídá takový pitominky. My od pobrežní stráže děláme, co mužem. My prosím nestrčíme městsks5" peníze do ke psy dřív, než si je řádně vyděláme... Pane Hatch, dejte si bacha, co mluvíte. A taky ste divnej s tim brečenim porád. /Rsfi.ová chytne ľhompsona sa ucho/ Zrovna tak, jako si vyděláváte peníze u mě na zahradě, co? A tečí zpátky do práce. Au, mlospsni, dyí mi utrhnete hlavu. Oz mám tady toho šaškování dosti Opatrně, Luiso. Je na tebe příliš těžký. /Rafiová vyvede Jhompsona za ucho ven. Zvonek cinká. Carter, Hollar™ cul; a Tilehousová jdou za ní. Hatch z&stane v krámě sám/ Přijal jsem objednávku a v objednávkové knize je> kopie. /Vezme do ruky krejčovské nůžky/ Sakže objednané zboží přijme a zaplatí. A přijde si pro to sem.- - to víš, já ti to budu doručovat až k nosu, určitě! Dvaapůl metrové- kusy* /Začne z rolí stříhat třímetrové" pásy/ Nastala chvíle velké zkoušky, tečí se ukáže, co v kom je. Události se hrnou a já musím jednat. Dva a půl metru* Při vyšetřování to všechno odhalím. Ano, to bude moje veřejná tribune. Ach, panebože, co si počnu? Nikdy mi neuvěří . Pitomci » Svině„ /Stříhá/ Opatrně, Dva a půl metru. Ne aby se ti třásla ruka. No tak, dost! Nebudeš se třást. Nikdo si nebude stěžovat. Dva a půl metru. Já na něj vemu nůžky, na tu svini jednu zakrs-lounJá ho vystřihnu. Já mu zlepším figuru.- Mě bude posílat do i 47 chudobince! Sebrat jako nějaký nádeník., -Sbírat hadry* Öistit kanály, "Tady máte kůrčičku, dobrý muži, tady máte džbáneček, natočte si trochu vody ze studně." Ne! Dva a púl metru, jeden, dva a půl. /Ve vchodu se objeví Hollarcut, Dívá se ven do ulice. Po celou dobu cinká zvonek/ Táhne ho po nábřeží za ucho* Lidi vybíháj z kšeftu a čumě j. Stará Tilehouska ho tříská přes prdel parapletem. Baba jedna princ-metálová. Ten bude černější než^pikový eso. Páni, _to teda svět neviděl. Hohó, mládenci. UŽ se sem žene í /Vběhne do obchodu. Zvonek přestane cinkat, "Když uvidí Hatche, zarazí se. Hatch pořád ještě stříhá látku, rve ji a trhá, když se do ní zakousnou núŽky a nemůže je dostat ven# Látka se rozvíjí po podlaze/ Ježiš, pane Hatch, co to děláte? /ukáže na pásy, které už nastříhal/ Slož je, Billy* Pěkně Čistě a úhledně. Nóbl kvalitní zboží nemůžeš hodit na dvojkolák ja-, ko pytel brambor- Vidíš, hochu, podle toho se pozná dobrý obchodník: jeainá práce, píle a znalost Ženské povahy. Šlapou po tobě, ale nejdřív si očistí botičky. Já tady na nic nešáhnu, pane Hatch, lidi sou nasral. Ted už se budete vo sebe muset postarat sám. 'Začnu s druhou rolí, Z každé kus. Dva a půl metru, Billy, přišla chvíle, kdy je nutno jednat. Čas kvapí. Armáda nemůže váhat a vyčkávat. Všecko se provalilo♦ lidi se semknou kolem^pravdy. V příštích dnech uvidia mnohé divy a mnohá znamení. 43 Rafiová HatefcL Tilehousová Hafiová Hatch /Hatch dál stříhá» Rafiová překročí práh a zastaví se. Hollarcut ustoupí za pult a dívá se/ Hatchí, dnešní hrubou urážku oznámím policii i městskému lékaři, A rozhodně se postarám, aby nikdo, na koho já mám vliv, už nikdy nevkročil do žádného vašeho obchodu. /Ve dveřích za Rafiovou se objeví Tilehousová, Až do chvíle, kdy později vstoupí do obchodu, zvonek chvilkami a přerušovaně cinká/ Račte dále, paní Rafiová, Právě se vyřizuje vaše objednávka. Xuiso, nechočí tam. /Rafiová postoupí dál do obchodu/ Hatchi, vzpamatujte se• /stříhá dál/ Už to bude co nevidět nastříhané. Jak vidíte, stříhám to radši sám. #o víte, látce musí člověk rozumět. Tohle je totiž uměni. Proto jsem si taky nikdy nezjednal prodavače. Nikdo u toho totiž nevydrží tak dlouho, aby se to řemeslo naučil. Ne snad že bych si ho nemohl dovo-. lit* Podívejte, vidíte ten střih? Já bych mohl mít prodavačů třeba deset» Otevřít si další oddělení. G-alantérii. Jezdecké výbavy. Stejnokroje, Sportovní oddělení. Já bych mohl města přitáhnout k sobě! Jenže \nikdo u toho nevydrží tak dlouho, aby se to řemeslo nauSil. To' je totiž práce na celý život, paní Rafiová. Dva a půl metru. 'Pořád v jednom kole. Proč? Nesrostou se mnou? Copak je to se mnou tak těžké... Prostě musejí pryč. Co kde vlastně vidí, co hledají, co vůbec v Životě najdou? Obchod je počestné povolání. Dokonce ani synové z lepších roÄín to nepovažovali za nedůstojné, /V slzách/ Celý život jsem po téhle podlaze prochodil« Sem a tam,,, Dva a půl metru,.. Jak to, že ta podlaha ještě drží... Třicet let... Já už nevyárzím... /A stříhá, rve a trhá/ 49 Rafiová Tilehousová Hollarcut Hatch Rafiová Hatch Rafiová Tilehousová Hatch Rafiová tilehousová Hatch Rafiová Hollarcut Vane Hatehi. Rvete to na cáry. Takhle si to nikdo nevezme» Hollarcute, vemte ho za límec* .> Ani se ho nedotknu. /Ponoří se pod pult, takže ho přestane být viděV /s úsměvem stříhá/ Tyhlety nůžky, to je prostě kus mé ruky. Jen se podívejte, jak je látka vede. Tohle je gesto mé duše, paní Rafiová, je v tom celý lidský život,,. Pane Hatchi, dejte si říct od přátel. Jak vám mám takhle pomoct? Ták, paní Rafiová* Alespoň pár kousků pro začátek, že? Vezmete si je teči hned? Ne. Nedráždi ho, Luiso í /lišácky/ No jo, ale vy si to vzít musíte. Vidíte přece, je to nastříhané. lile přání ctěné zákaznice. Je to v kusech. Ne. Taková neprczretelnost popouzet nespoutaného lva, /Rafiová,se obrátí ke dveřím. Hatch jí zastoupí cestu/ Zaplatíte si hned? Zaplafte a odkliďte si to. Samozřejmě! Vyřídíte to a budete to mít z krku. Hollarcute, /Hollarcut vystrčí hlavu nad pult/ Nevodporujte mu, mlospani, / /A zmizí pod pultem. Hatch drží kabelku paní Rafiové z jedné strany, ona sama z druhé/' 50 Penise jste přinesla, tak co« Stydíte se je vytáhnout? V pánské společnosti? Chápu, jistě. Neodvracejte hlavičku, milostivá, To víte, každý máme nějakou tu ohybu. Dámy já nikdy neuvádím do rozpaků. Dovolte. Udělám to všechno pěkně slušně a čistě* Dáma se pene si nemůže špinit, 'Vemte si ji» /Dá mu kabelku a obrátí se* Slabým hlasem/ Moje nohy*.. /Tilehousová přiběhne dovnitř«^ Zvonek zacinká a přestane/ Luiso, kabelka! Nesmysl, paní Tilehousová. Pár drobných. Utíkej ven a křič o pomoc. Pan Hatch mě tady uvěsnil. /íilehousová se zhroutí do nejbliž-* ší Židle. Hatch se potýká s Rafio-vou. Hollarout vyjukne za pultem, zařve a vyřítí se ven. Zvonek zacinká/ Pár drobných! Pár drobných! Pod postelí má takových prachů, ale dluhy platit, to ne! Pane Hatchi, nezapomínejte, kdo jsme. Vaše penise má te& pan Oarson, co? Yšichni jste lháři, podvodníci, šejdíři, bankrotá-ři.. ♦ /Ožene se po Rafiové nůžkami. Začne jí téci krev. Ha zlomek vteřiny stojí oba nehnutě/ Hatchi, jste blázen. /Vejde Carter. Zvonek cinká. Hatch zajde sa pult/ Postarejte se o pana Hatche. Je na tom zle. Já mám jen malé škrábnutí. 51 Nono nono. Jakpak, se nám to stslo? Snažila se mi vytrhnout z ruky nůžky, Jacku, Asi to bude zlodejka. Bránila normálnímu provozu závodu. Znáš.to, dolízají sem a špitají, říkají si o intimní části odevu. Mohla bych si to zkusit, Hstohi? A než jim v tom Slovek stačí zabránit, už jsou v kabince a záclonku nechají roztaženou» Všecky ty-hlety intimní věci. Kroutí se a natahuji' tohleto a tamhleto. Není to moc těsné, pane Hatchi? Ten cyiklík je v pořádku? Tak to už stačí. Radši už zaklapni a pěkně pojčí se mnou, no, poj či ♦ /Opatrně se blíží k Hatchovi, ten . mu uskočí a běží ven z obchodu. Když jde .kolem Tilehouso-vé, ukáže na ni. Sedí v bezvědomí na židli/ /na odchodu/ A ta je nejhorší. Záclonku nechá roztaženou a zrcadlo obrátí - ta nestydatost - aby člověk viděl tu temnotu vespod. /Vyjde ven. Zvonek sé rozcinká» Paní Rafi'ová vezme kus látky z krejčovské panny a omotá si ji kolem zápěstí. Přitom, mluví s Csrterem - je vystrašená a rozzlobená/ Já tedy nevím, co jste to tady spolu pekli. Tó nemáte vůbec žádnou úctu k veřejnému mínění? Ano, mlostivá. Vaše manželky a vaše děti aby se kolik let bály podívat lidem do očí.-A co vaši nadřízení? Ti jistě z těchhle výstřelku taky nebudou mít radost, co? Ano, mlostivá.. Prosím vás, neřikejte už nic, mlostivá.. Dejte mi prst tadyhle na ten uzel« 52 Garter Rafiová Carter Tilehousová Carter Tilehousová Carter Tilehousová Carter Tilehousová Carter /Carter drží u2el, Rafiová upevňuje látku na zápěstí/ Udělali jste ostudu celému městu. Co tomu řeknou ve Forebeachi? Ano, mlostivá, Eěkuju. Teči to půjdu oznámit veliteli policie. Jelikož je teprve poledne, předpokládám, že bude ještě v posteli. Tedy jestli je tak svědomitý jako ostatní v tomto městě. Ölove'k uz aby se pomalu bál obrátit se na představitele zákona. V anarchii, jaká zde panuje, by nakonec sám mohl skončit za mřížemi. Postarajte 'se o mou společnici - další vqják spící na stráži. /Odojde. Zvonek zacinká. Carter tiše přistoupí k Tilehousové/ Paní Tilehousová. Milostivá. /vyskočí/ Pomocí Vrhá se na mě surový chlap! Paní Hafiová mi řekla, abych vám vyřídil... Luisa je mrtvá! Jaká byla její poslední slova? Za všechno se mi omluvila í Odpouštím, jíl Nechovám k ní žádnou záší, jakkoliv by byla oprávněná... Ne, ne« Vona šla jen pro policajta. Díky Bohu! Město je zachráněno! Jsme spaseni ! i Mám přej vás vodvíst domu.- Ach, děkuji vám, Cartře. Já bych tam snad bez pomoci ani nedošla. Budete mi muset poskytnout rámě - tedy; alespoň v ústraní,. /Uvidí na pultu nůžky/ Ááá! Vrahovy nůžky. Dívejte se.na druhou stranu, milospani. 53 Ano, Po tomhle budu Gomoru povazovat za poklidné venkovské lázně. /Garter odvede Tilehousovou. Zvonek zacinká, Zezadu se okamžitě vynoří Hollarcut. Tiše volá/ Pane Hatch.*. Kde se skováváté, pane Hatch? ... Dám vám na voknp do dvorka kus chleba se sejrera. a flašku slazenýho čaje... A ne abyste někudy běhal bez kabátu... OPONA i 54 SESTÍ SCÉNA Břeh» Před oponou. Jeviště je prázdné, jen vzadu leží lidské tělo. Má na sobe kalhoty, ponožky, tílko a svetr.. Boty žádné. Svetr je přetažen přes hlavu, paže jsou zvednuté, zkřížené a ohnuté v loktech» snažily se svetr stáhnout přes hlavu - takže svetr je jako jakási kápě kryjící hlavu, krk, ramena, paže a ruce. Trup je v tmavém tílku»-Horní část těla je na břehu, zbytek mimo jeviště, jakoby ve vodě.. /Objeví se Róza. Sívá se před sebe na někoho, kdo šel před ní/ Róza Willy Róza Willy Boža Willy Róza Willy Róza Willy Róza /volá před sebe/ Musím si sednout. /Sedne, si/ , /Ze směru, jímž Róza volala, přijde Willy/ Není vám něco? Ne. Jen si tu na chvíli sednu. Vraí*$ se. To vás tu mam nechat samotnou? Ano. /přikývne,(pauzička/ To bych nerad. Od té doby, co se utopil, jste tady nebyla. /nepřítomně/ Uvidíme se doma. Tak dobře. /Pauza. Willy se nehýbá/ Tohleto nesmyslné vyšetřování. Proč? /Pauza/ Koroner řekne, že je mu to líto, a oznámí, proč umřel. Proč? To by se zrovna tak dobře 55 ) mohlo vyšetřovat,^ proč se někdo narodil» Mě se všichni bojí« Dotkla se mě smrt. Vás možná taky. Vidím to na nich, když přijdou kon-dolovat. Dívají se na mě, jako bych byla nějaké nebezpečné zvíře, které musejí pohladit .. . Híka se, že člověk hrozně brzy zapomene, jak vypadali. Přijde to jako šok. Ale hlas je těžké zapomenout. Najednou ho uslyšíte třeba po dvaceti letech. Vlastně chodí, protože chtějí uklidnit a povzbudit« Musím najít kousek svá vlastní bolesti, abych se s nimi mohla podělit.. Dát jim ochutnat. Tak vědí, že když to vydržím já, vydrží to oni taky, až to přijde. Co řekl naposled? Něco o počascí - myslím. Věděl- o plachetnicích víc než já. Ale oba jsme věděli, že je chyba být venku. Chtěl se sem dostat rychle. Kvůli vám. Snad chtěl něco ukázat. Myslíia dokázat. /Pokrčí rameny/ Ěíkal jsem mu: "Poječí zpátky." Pořád jsem se ho ptal: "Jak blízko je země? Můžeme se někde blíž schovat?" Neodpověděl mi. Jen dřel dál. Tahal lana. A vyléval vodu kbelíkem. Věděl, že jsme udělali chybu. Bylo to nebezpečné být tam venku. A co říkal? Nic, Pak se člun převrhl. Viděl jsem, jak se dno vynořuje z vody. Vypadalo to odporně. Bylo mokré a najednou takové hladké v tem stra: něm zmatku. Řval jsem, ale neslyšel jsem how £yl pryč. /Pauza# Sedne si vedle Rózy/ Milovala jste ho... hodně?. Cože? Já jen že on si snad nebyl moc jistý. Chci říct tím, co jste k němu cítila. Co cítil on, bylo jasné. \ 56 ?a?oč mi to říkáte? Jako by se něčeho bál. Eylo to pro něj nepřirozené. Byl si vždycky ve všem jistý, pevný. Připadá mi hrozné, ze se vůbec mohl bát«.. Myslím, že to by ho bývalo zničilo. Hrdinův strach. Strach? Vyrostli jste spolu. Vaše tetička chtěla, abyste se vzali» Všichni věděli, že k tomu dojde. Všecko to bylo moc snadné. Bál se, že jednoho dne poznáte někoho jiného - třeba i slabšího - a že vás ztratí. Hrdina se musí bát slabších lidí. Proč? Nikdy o vás nemluvil. Jedinou fotografii neukázal, nic. Nevěděl jsem, jak vypadáte. Někdy řekl, že vám třeba napsal, nebo že jste někde byli. Já jsem si samozřejmě o vás udělal svůj vlastní obrázek. Jak dlouho jste ho znal? Sedm let. Je mi jedenadvacet. Byli jsm© stejně staří. /Ticho/ Kdybych ho viděla umřít, bylo by lehčí na něj zapomenout. Takhle ho vidím před sebou, jak dře a mlčí. Mokrý na kůži. & hřmící' moře. Ale nevidím ho, jak umírá. /Pauza/ Byl velice krásný. Měl^tmavé oři. Já na něj myslím jako na oheň. Proč? Plamen, co neuhasíná« Viděla jsem ho hořet v moři. Jak to? 57 Když .jsme byli mladí, dělali jsme si na břehu ohýnky. V noci. Oheň mu svítil do obličeje. "Viděla jsem, jak se odráží v .moři,.Tančil, protože plameny i voda se pohybovaly. Máte pocit něčeho nesprávného? Myslíte jako pocit viny? Ano* Když někdo umře, lidi občas... Ne.-Vždycky jsem s ním byla šíastná.^ Vždycky jsme na sebe byli hodní. Nebylo v tom nic nízkého a sobeckého. Připadalo mi to naprosto dokonalé. Ted už nemám pro co žít. Není se na co těšit, život je prázdný a nemá smysl. Nevím, co budu dělat. Nedovedu si vymyslet nic, aby tni utekl alespoň jediný den. A přece mám 'většinu života před 'sebou. Nemám ponětí, jak se tím protluču. On byl jediný, kdo by mě tecl dokázal "pochopit. Já vás chápu - trochu. , Ano, jenže co" mi na tom záleží? Všem lidem na sobě navzájem záleží. To ovšem není pravda. Ne. ' /Ticho/ Ztratit ho - já to nesnesu. Já myslím, Že bez něho nebudu moct žit. Sekl bych, že láska může být hrozné neštěstí. A naděje bývá někdy pyšná a ctižádostivá. Když se ztratím ve tmě, zavřu oci a šátrám kupředu, hledám cestu jako zvíře; nedat se vést nějakým vzdáleným světlem. Jak můžete unikat před sebou samým nebo před tím, co se vám stalo, nebo přsrl bu- 58 doucnosti? Je to hloupá otázka. Tady venku, kde umřel, je to lepší. Doma je pořád takové práce. A všecko se to musí udělat hned. Jak před tím můžu uniknout"? A netrhnou se tam dveře. - Proč? Co na tom komu záleží? Když se podíváte na život z trií z ká, je k nevydržení. Co lidi trpí, co si navzájem dělají, jsk se nenávidí, všecko dobré se pod-sekne a pošlape, nevinní a oběti jsou jak psi, když vyhrabávají myš z díry nebo jako sova, když hladoví ve městě k smrti» Je to všechno k nevydržení, ale právě v tom musíte najít sílu. Kde jinde? Sova, když hladoví ve městě. K smrti. Ano. Aí se obrátíte kam chcete. Takže byste se nikdy neměla odvracet» Když to uděláte, ztratíte všechno. Vraíte se, podívejte se rovnou do ohně. Poslouchejte, jak vyjí plameny. "Všechno ostatní je lež. Je to spravedlivé. A je to rozumné. /Willy vstane a dívá se dozadu/ Copak? Je tady, na břehu. Tamhle. /Róza a Willy jdou k tělu/ Proč vypadá tak divně? Chtěl si stáhnout svetr přes hlavu. Aby mohl plavat. Utopil se. Ano. /Chvíli se na něj dívají mlčky/ Je to on? Ano« Poznám ho podle šatů. Dojděte pro pana Evense. Já tady u něho počkám. 59 Róza Ano. /Odběhne. Po chvíli se Willy skloní k tělu/ Willy Jakpak tě dostanou do té bedny? Jsi mrtvo- la, budou ti muset zlámat ruce. Jsi tak bezmocný* Rozstříhají ti šaty a složí tě jako loutku. Copak máš tečí asi na tváři? Je klidná, nebo nateklá vodou, nebo poškrábaná? /Zpovzdálí se ozve jakýsi zvuk. Vysoké, neartikulované, zpěvavé zvuky» vytí, šílenství. Willy se podívá na něco mimo jeviště. Rychle seběhne na kraj jeviště a skrčí se, aby nebyl vidět. Zvuk se blíží. Willy čeká. Vejde Hatch. V ruce má nuž. Willy se skrčí ještě hlouběji/ Hatch Další stopy. A. pořád někdo s ním. Á pořád zpátky na břeh, k moři. Je to silnější než on. A cc ho. to sem pořád táhne? Posedlost. Musíte ho dostat, pane Hatchi. Ti pitomci všude kolem si myslí, že jim nic nehrozí. Ne, život se vytrácí. Těla jim rozdupáva-jí ne písek. Celý tenhle břeh je proud protékající rukama božíma. Rozemílají jim kosti a ty pak propadávají přesýpacími hodinami. Čas běží a nepřítel se blíží. Tiše, Hatchi. Žádný randál. Přestaň kušnit* Jdi za svou obětí. /Udělá několik kroků k tělu. Zastaví se a rozhlédne se/ Pan Garson si usnul na pláži. A kdepak má hlavu? V rukou. To je ono* Ta jistota. Drzost! On si spí a čeká, až jeho přátelé vystoupí z moře. Tak tohle je to tiché mís^ tečko, kde se ty příšery mořské rozmnožují a dovádějí a vyhřívají se na slunci. Pane Hatchi, máte ho* Opatrně. /Plíží se k tělu. NůŽ v ruce/ Jediný zvuk a je pryč.... /Dojde k tělu. Vrhne se na ně a v zuřivosti do něho začne bodat/ Zabít! Zabít! • Zabít! Konečně! Co je tohle? Voda! Podívejte, voda! Voda, ne krev? /Bodá/ Zabíti 60 Zabíti /Přestane/ A aase voáa? /Bodá/ Bestie hnusná! Willy /přo sebe/ Jen dozněj. Tohle je nevinná vražda. Hatch Žádná krev. Samá voda. Jak mám vedet, ze je po něm? Už, už! /Bodá/ Takhle, to ti bude stačit. Rozpárat mu krk! Rozervat! Rozsekat! Roztrhat! Rozdrásati /Přestane bodat, Drmolí si/ Pořád žádná krev! Koho by to napadlo? Přeoe taky umírají? Co by sem lezli, proč by vůbec něco dělali, kdyby neměli strach ze smrti? Jasně, Jejich svět umírá a oni umřou, když tam zůstanou - oni to vědí, vědí to! Samozřejmě že umírají! Jasně, po&káme si a uvidíme, jestli ho pohřbí. Když něco ještě Žije, tak se to nedá pohřbít. /Podívá se mimo jeviště/ Schovejte se, pane Hatchi. Jdou po vás. /Hatch vyběhne, Willy sedí obrácen ■ zády k tělu. Přiběhne Róza s Even-sem. Evens nese složenou deku/ R020 Viděli jsme Hatche. Evens Hledá ho celé město, Róza Není vám nic?J Willy Ne, /Evensovi/ Tělo je tamhle. /Evens se dívá za Hatchem. Pak jde k tělu/ Róza On je_pobodaný. Podívejte,'šaty. Ruce, Willy Hatch. Sel po něm s nožem. Róza To je strašné. Willy Myslel, že jsem to já. Róza To je strašné. To je strašné. Willy Proč? 61 Udělat něco takového mrtvému. To nechápu. Co na tom záleží? Mrtvému neublížíte. Jak můžete znesvětit prach? /Pokrčí rameny/ Prostě mrtvá návnada na šílence. Ale když mi to připadá tak zběsilé, /Evens tělo přikryje starou dekou. Je světlé zelená, nebo zašle, špinavě bílá. Rozloží ji celou a nezahrne ji po stranách. Tělo vytváří uprostřed jakýsi hrb/ /Róze/ Dojděte do města pro povoz* A nená* padne, nebo se přihrnou čumilové. íy tu nemůžeme potřebovat. My tady budeme hlídat. Ano.- /Odejde.. Evens a Willy stojí opodál. Dívají' se poloprofileta do pozadí a mlčky čekají. Vzadu leží tělo/ na 62 SEEMÁ scéna Opona se zvedne a objeví se vrchol skály; jasné, větrné, slunné dopoledne* Ka skále stojí pianino. Když se na ně hraje, je zvuk dutý a roztříštěný. Před pianinem židle* Mafanwy a Jilly jsou samy. Chystají na pianinu noty. Na zemi nedaleko pianína leží kus zelené nebo zašle, špinavě bílé látky asi jako prostěradlo. Mafanwy Jilly Mafanwy Jilly Mafanwy Jilly Mafanwy Jilly Mafanwy Jilly Mafanwy Jilly Mafanwy' Jilly To je ale vítr» Až já umřu, nechám se vynést sem na skály* Jak tě.může něco takového vůbec napadnout? /dívá se mimo/ Už jdou. Proč nehraješ? Paní Rafiová si přeje vstoupit v tichu* /se dívá mimo jeviště/ Ta je ale skvělá, co? Podívej se, jak drží tu urnu. Ta je ale malár co? No to je ovšem ostudné. Ale copak, Panny? Přivedli taky pana Bvensé* Já, který to je? ' Je ještě horší než Žebrák. Luisa to dělá jen proto, aby lidi podráždila. No, tak takhle tedy vynadá? Propánakrále. Já si radši stoupnu těsně vedle tebe. Mám ti úplně strach. To je ale hloupé, vi3? A všecko, co se povídá - je to pravda? Já neposlouchám, co se povídá. Holky říkaly, že když v noci jdeš kolem toho jeho domku... 63 Mafanwy /ostře/-Passt! Co je to s tebou? Úplně jsi zrudla na krku. Jilly Propánakrále ľ /Mafanwy a Jilly stojí se skloněnou hlavou. Ruce zkřížené v klíně« Ve jde^průvod. Rafiová, Tilehouso-vá, Róza, Rachel, Willy, Evens, farář, Carter, Thompson -a další dámy a pánové, Rafiová nese malou urnu, I)va muži nesou městskou zástavu» Je to Červený pás natažený mezi dvěma žerděmi, bohatě vyšívaný zlatě zbarveným drátkem a hedvábím. Všichni zaujmou svá místa beze slova/ Farář /tiše a účastně/ Tady budete mít spíš po- hodli, paní Rafiová, Budete přece jen trochu chráněná před vichrem« /Rafiová jde beze slova na své místo- Každýsi stoupne co nejpohodlněji a zůstane stát/ Mé drahé ovečky, moji dr^azí, milovaní přátelé. Tohoto drahého zesnulého sluhu božího jsme již poručili do laskavé péče jeho Otce v souladu s obřady naší matky církve. My, jeho přátelé, vzpomínáme dnes, kdy se chystáme rozptýlit jeho popel na této oblíbené vyhlídce, věrného občana našeho města, jenž nás předešel na oné velké cestě, jež vede k Bohu, k onomu domovu, v němž panuje věčný mír. á tak jsme se shromáždili, abychom mu dali svá poslední pozemská na shledanou. Pomodleme se nyní, každý v tichosti srdce svého. /Všichni skloní hlavu a sepnou ruce. Chvíle ticha/ Amen. Všichni Amen. . 64 Uslyšel jsem hlsá nebeský, jenž mi pravil: piš. Slastní budou mrtví, neboí odpočinou od strádání svého. První píseň ze spevníku, prosím, slečno Priceova, děkuji* Strana.., /'Někteří si otevrou zpěvníky, ostatní znají slova zpaměti* Při zpěvu se rozvine soupeření o nejnáročnější hlasové kudrlinky mezi Ka-fiovou a Tilehousovou. Tilehouso-vá si začíná vést operně. Mafanwy vydupává správný rytmus/ Ó věčný otče, síly pln, jenž krotíš hrúzovládu vln, jenž kol přívalu mořských vod yystavěls pevný břehů plot, 6 vyslyš prosebný' náš hlas za "ty? jimž moře hrozí zas. Všespasitelné slovo tvé vyslechly vlny zkrocené, jenŽs kráčel nad hlubinou vod, klid zasel v zuřící ten rod, ó vyslyš prosebný náš hlas . ga "tyr jimž moře hrozí zas, Amen. A-a-a-a-ameeeeeeeeeen« A~a-a-a~-men* Za Colina hovoří jeho dobrota. Nehodlám poskvrnit onen zvuk svými pošetilými slovy. Nemohu se však zdržet, abych se s vámi nepodělil o jeden zážitek. Včera jsem zašel za velitelem dělostřelecké baterie ve Forebeachi a dotázal jsem se jej, zda by na oněch několik krátkých okamžiků ŕ našeho dnešního obřadu na tomto místě mohla jeho děla ztichnout* Bez mého nabádání onen dobrý muž pozvedl svůj vojáčky hlas a pravil: "Ano, Pan Bentham byl dobrý člověk, padre. Před Všemohoucího 65 Všichni Farář Všichni Farář vstoupí s Čistým rejstříkem. Je předurčen k vysoké hodnosti v nebeských.kurech. Kéž bych jej býval mohl čítat mezi své vlastní důstojnictvo.* A. s tím, přátelé, pozvedl sklenku sherry k prípitku a zapěl první tři verše státní hymny»,. /V dáli se rozehřmí dělostřelecká baterie» Trapné ticho/ Slečno Ericeová, snad abychom raději pokročili k další písni» /Začnou zpívat píseň podle stého biblického žalmu. Tilehousová opět píseň zdržuje svými kudrlinkami. Rafiová se na ni zuřivě mračí a podvědomě vyťukává rytmus do urny/ Vší země' obyvatelé, zpívejte Bohu nadějně, mu služte v bázni duše své, před něj predstúptevpokojně. Jeí milostivý on váš král, již s radostí na jeho dvůr, a jeho jtaéno každý chval, již andělský tam vítá kůr. /Tilehousová začne pět "Amen", Ma-fanwy ji však nedoprovází. Tilehousová se zarazí* Během zpěvu poodešel farář do pozadí na kraj útesu. Kanonáda přestala/ Poroučíme toto tělo vzduchu nad hlubokými vodami; aby se obrátilo vniveč; a hledíme vstříc znovuvzkříšení tohoto těla, až moře bude vydávati své mrtvé. Amen. Amen, ■ Domnívám se, že jste si připravila několik slov, paní Rafiová» /Rafiová postoupí k okraji útesu. Urnu má stále v rukou/ Ne moc blízko ke kraji, má drahá paní. 66 Rafiová Xilehousová Rafiová Nebojte se, důstojný pane, /Rafiová se obrátí ke shromáždění ' ■a začne recitovat. Svá slova doprovází jakousi pantomimou, výsledný efekt připomíná vesnického kováře z Longfe.llowovy básně. Zároveň začne íilehousová prohledávat svou velkou kabelku. To, co hledá, není s to najít. Hovoří sama k sobě, laskavým, trpělivým, nabádavým hlasem, tišeji než Rafiová, přece však dost hlasitě, aby ji bylo slyšet, zvláště v dramatických pauzách Rafiové/ Vonné soli. Vonné soli* Propánakrále, kdepak já vás jenom mám? Že bych vás byla nechala ve svém košíčku? A v té tísni jsem snad náhodou dokonce mohla zapomenout i otevřené víčko. To je neštěstí, jě to tak prchavá směs,.. Jak -prach a popel všichni jsou když kstáru chromí domů jdou. /Reaguje na náhlý nápad/ Te3 jeho popel vrhnu v moře kleté & vlny ztichnou, kouzlem pozakleté a do vody, z níž ve tmě jen se páří, /Dramaticky udělá několik tápavých kroků ke kraji útesu. Diváci zalapají po dechu/ ten popel padá a jak světlo září! Tam bude plout po věky, které jdou, na domov svítit sladkou vzpomínkou! /Odšroubuje víko urny/ Lidé, již krátkým životem zde míjí, /dramaticky zírá do urny, jako by v ní cosi objevila/ 67 Tilehousová Radiová Tilehousová Hafiová Tilehousavá Rafiová Parář Rafipvá Tilehousová Rafiová Farář Rafiová Jilly Rafiová jsou démant, leštěn prací, v níž zde žijí! ■ Oheň dohořel! Ne popel, temná stíny! Jen démant ze smrtelné této hlíny! /Z urny vyrve pěst plnou popela a vítězoslavně ji pozvedne nad hlavu* Diváci zalapají po dechu/ Anebo že bych je snad bývala půjčila kuchařce? Již vzhůru, prachu, na křídlech svých vslétni! Povstaň, bledý duchu! Poslyš! Anděl - -Paní Tilehousová nechtěla bvste jít třeba napřed a začít dělat chlebíčky na svačinu? Prosím? Chci vám jen ušetřit vás malý záchvatek. Luiso! Jak můžeš! Nemohu za to. ze mne mé city nutí používat vonných solí, Gity! Dámy, modleme se. Je tohle snad nějaká "soutěž v citech? To ty nemůžeš pochopit, Luiso. Nikdo jiný než ty pochopitelně city nemá. Většina lidí by asi nejspíš řekla, Že je to soutěž v hysterii* Mně připadá, že je to dosti blízké duševní chorobě! Otče náš, jenž jsi.** Prosím vás, nechte toho, důstojný pane! /Jde k ÍTilehousové. Ještě pořád má v hrsti popel. Když jde kolem Jilly, podá jí ho/ Podrž to ns chvíli. Áááá! /Propukne v slzy/ /Tilehousové/ Záměrně Jsi tenhle obřad zničila« /Pozvedne urnu/ Jaké já tea budu 68 Evens JiXly Tilehousová Farář Rafiová Tilehousová Hatch Farář Hatch mít vzpomínky na toho chudáka mrtvého chlapce? Tvoje nesmyslné prozpěvování* Tvoje nesmyslné histriónství, Ale já vím, co za tím věsí, milostivá. /Vrátí se na své místo/ To všecko proto, že nedostala roli v naší hře. /Evens jde pomoci Jilly. Položí jí ruku na rameno/ Dovolíte, děvenko? /Jilly se otočí a uvidí ho. Zaječí. Evens se pokouší vsít ji za ruku/ Ale vždyí já vám chci pomoct..-. Bestie! Bestie K /Omdlí a popel upustí na zem/ Podívej se na. chudinku děvce. Další tvoje obeí. Slečno Priceová, další píseň! /Mafanwy začne hrát "Věčný otče". Pak přejde na jinou píseň, "Všichni lidé". Zmatena přestane a rozpláče se. Tilehousová se snaží smést popel do kapesníčku/ Jen se v tom bahněte, paní Tilehousová. Jen se na ni podívejte. Ohamtivec! Celou dobu nechtěla nic jiného. Chce ho rozptýlit sama. Prosím, klidně. Já to. dělat nebudu* Tohle ti nikdy neodpustím. Tentokrát jste zašla příliš daleko, vážená paní. /Vejde Hatch/ Je po něm! Je po něm! Prvního máme z krku! Sábel přišel! "Zahrabte ho do díry na rozcestí. 69 Rafiová íilehousová Hatch Rafiová Hatch Farář Rafiová Hatch Eollarcut Carter Hatch /Potácí se kolem, ostatní se ho snaží chytit/ Ho čít e ho do ne hašeného vápna« Je pro. ně j místo u vězeňské zdi. .Pod tím trávníčkem, co tam kat pěstuje kytičky do královského paláce. Hrubiáne, to nemáte úctu k mrtvým? Anarchisto! Čarodějnice! Fuchtle! Zmlkněte před lepšími lidmi! /Hatch, zaútočí na Rafiovou a Tile-housovou. Vběhne Hollarcut/ Shočl je ze skály, Billyl Sup s nima dolů, se sviněma! /Rachel začne bít Hollarcuta stočenými notami. Dámy obklopí Hollarcuta a Hat cha a bijí tje* l?arář poklekne/ Strana sedmdesát osm v modlitebních knížkách. Modlitba v čas války a nepokoje» Spas a ochraň nás, překaz jejich záměry... /háže^na Hatche plné hrsti prachu/ To ne-' máte úctu k mrtvým? Billy, zachraň mě! , Pane Hatchi, pomoc! Já tě dám! Já te ukážu! Já je natluču do příštího tejdna, paní Rafiová. /rozepne náruč/ Odvečlte mě k mému konci. ; Mé dílo je dokonáno» /Najednou se ocitne před Willym. Willy zrovna bere od Rafiové prázdnou urnu. Drží ji nešikovně vzhůru 70 nohama» Zírá na Hatche šíří/ Ticho se Willy Hallarcut Rafiová Hollarcut Tilehousová Hollarcut Farář Hollarcut Farár On žije? /Natáhne trochu ruku, aby si na Willyho sáhl/ On žije? /Rozpláče se/ Ne. Ne. Ne. Ne„ On ještě pořád žije. /Padne na kolena s na ruce/ Sáhněte si na mě. Já vám nikdo neublíží. vám neublížím. Tady Pane Hatch... Neplačte. Je to tak lepší. /Jde kvHatchovi a skloní-se k němu/ Tak přestaňte..« /Podívá se na ostatní/ Proč todle panu Hatchovi děláte? Dyí vám nic neudělal.1 Nic neudělal? Uvědomujete-si vůbec, co říkáte? Jen vám na chvilku zarazil ty vaše kecy. Ani to ne«. To už by muselo bejt, aby jí dokázal u^k.do zavřít hubu. No, co vám takoví jako von kdy udělali, co? Ted se na něj podívejte, jesli to dokážete. Poranil paní Rafiovou na 'ruce. Na jedno škrábnutí neumře« To má k smrti blíž, pokaždý když si strká do palice jehlici na klobouk. Hollarcute, ztroskotal jsem«. Týden po týd-,nu jsem se po tvém boku' lopotil v nedělní škole. Hodiny a hodiny jsem se potýkal-s tvou duší. Bojoval jsem s tvým rozumem, s tvou myslí, abych do ní vnesl jakýs ts-ky*s řád. To jsi nepochopil ani slovo? Ne. Hm. Promiňte mi, prosím, musím se jít při-hptovit. Čas velké šelmy nemůže být daleko, /Ode.lde. Rafiová za ním křičí/ 71 Rafiová Mafanwy Rafiová Hatch Rafiová Mafanwy Rafiová Důstojný pane, pamatujte si, že nevyzpytatelné jsou cesty Páně. Je pryč, chudák, /Kollarcutovi/ Hubo nevymáchaná! Copak nevíte, že.ie vaše povinnost se o něj posta-r.at? Vždyí je slabší než vy í /Mafanwy poskakuje kolem Rafiové se šálem/ Ježiš, paní Rafiová, mě to tak mrší, tolik jste se snažila, aby to dneska všecko bylo co nejhezčí. Cartře, odvelte Hatche na strážnici, až ho tam zavřou, /Carter a Thompson Hatche drží/ /se bojí/ Já nevím, jestli jste všichni duchové, nebo jestli máte ještě čas se zachrániť* /Volá sám k sobě/ Já nic nechápu. Snažil jsem se vás zachránit před vaší hloupostí -a sobectvím...., /Pláče/ A teä sem místo me přijde někdo jiný a vám už nikdo nepomůže.,. vám už není pomoci»,. /Garter a Thompson ho odvedou/ ]?anny, přestaň se tu motat a vezmi si ten šál, Ědyž dostaneš rýmu, chováš se, jako bys vzala na svá bedra hříchy všeho světa a my ostatní bychom ti za to měli být vděční. Budeš počestně a hrdě popotahovat pól roku, /se v slzách odvrátí/ Jak můžete být tak krutá. /Začne sbírat roztroušené noty/ /oznamuje/ Vážené dámy, věnujte mi pozornost. Domnívám se, že mohu říci, že všechno dneska probíhalo velice dobře, dokud nepřišel pan Hatch s tím svým šílenstvím. Kaše chování bylo, jako obvykle, vzorem celému městu. Dámy Ano, \ 72 Rafiová Tilehousová Rafiová Tilehousová Rafiová Hollsrcut Rafiová Není pochyby že některé z nás se daly pohnout vysokým citovým obsahem našeho obřadu,.. Ano, to je výstižné. ... ale to se sluší a patři. /Souhlasné mumlání/ Dokonce to prokazuje hloubku našich.citů. /Několik dam zatleská/ Už o tom nebudeme mluvit. Nikdo z nás. Byla ovšem smůla, že nám vítr poněkud roz-foukal některé předměty... /vezme si od Willyho urnu/.... ale to se na takových o-tevřených s nechráněných místech dá čekat. /Podá urnu Evensovi/ Pane Bvensi, postarejte se prosím laskavě, aby se vrátila do mé pracovny. Mohl byste mi třeba pomocí najít pro ni vhodný výklenek. Naše dílo je dokonáno.,, /oprašuje se/... a můžeme s jistotou prohlásit, že ijopel byl rozptýlen dostatečně. Kde je Róza? /Všichni se rozhlížejí. Je pryč/ Stane se něco hrozného. Já to vím. Něco se kolem mne mihlo ve vzduchu. Nesmysl, Jessiko. Róza je rozumné děvče. Odešla, aby měla na chvíli klid od tohohle blázince. Hollarcute, myslíte, že jste s to dojít klidně a tiše do města a zachovat alespoň jisté vnější dekorum? Už nebudu tak pitoměj, abyste mi mohli ,pověsit něco na krk, to ne, jestli jste to myslela tak. Příští dva měsíce můžete chodit každý večer pracovat - tvrdě pracovat - kě mně na zahradu, oeká vás tam spousta zvláště tvrdé, práce s rýčem. Jinak bych se s touto záležitostí musela obrátit na místní úřady. Tak co? 73 Hollarcut Rafiová Hollarcut Rafiová Rachel Tilehousová Rafiová /reptavě/ No tak asi ten reje, no. To jsem ráda. Že vám zbylo v hlavě alespoň trochu zdravého rozumu. Budu mít za to, Že vás Hatch svedl na scestí - coz je docela snadné* Hlaste se u mě u zadního vchodu zítra přesně v půl šesté. Ráno nebo večer? Ráno i večer» /Hollarcut odchází a přitom si reptá pod vousy/ ' Dámy, můžete jít. Ale nepotřebujete... Ani za. nic, má drahá. Nenechám tě tady bez ochrany... Nic se ti nestane, Jessiko. Carter nenechá Hatche utéct» /Dámy i ostatní odcházejí. Rafiová zůstane sama s Willym. Je u rampy, Willy je vzadu, Před pianinem stojí ještě pořád prázdná židle na stejném místě jako předtím/ Přineste mi tu židli, Willy, /Willy přinese židli. Post&vi ji. Rafiová si na ni sedne. Willy stojí opodál/ Bojím se stáří*. Vždycky jsem byla energická ženská. Vychovali mě k tomu. Lidi od Člověka, jako já Čekají, že na ně bude křičet. Že bude komandovat. A když ne, tak jsou zklamaní. Alespoň mají o čem drbat v těch svých hospodách. Když z vás udělají . podivína, dávají vám tím najevo jistý obdiv. Někdy si říkám, že jsem v jejich světě jako jakýsi maják» Dávám jim pocit pořádku a 74 be z pe čí * Když se na ně za mračím, ukážu j im .cestu do bezpečného přístavu» Už mi tak lezou krkem. Už mi tak leze krkem dělat jim v tom jejich maličkém světě kašpárka. Nic jiného se mi nenaskytlo. Kdybych byla katolička..- /rozhlédne se/,,, je to dobré, farář už je pryč*., tak by ze mě byla abatyše. Pouštěla bych hrůzu na jeptišky. Strašně by se jim to líbilo. Jako žít v sousedství číábla. Jenže naše staroslavná víra mi ani tuhle útěchu neposkytla* Jistě, mám svá ochotnická představení,.. /rozhlédne se jako předtím/»., ano, dámy už jsou taky pryč... to víte, žádná z nich neumí hrát. Kdepak, všude kolem m£ je samá prostřednosta Planoucí pochodeň - a žádná cesta, na kterou by mohla svítit... Zestárnu a.budu na ně křičet z pojízdného křesla. A na to oni Čekají. Pak mi to všecko vrátí, celá ta léta, co jsem je komandovala. Zavezou vás kam chtějí«, "Vemte mě tamhle." "'Tam jste byla včera, dneska chcete na druhou stranu,,11 "Vemte mě k moři. Chci vidět . vodu." ''Nechcete vidět vodu. U moře jste byla včera. Vítr vám nedělá dobře na hlavu. Jestli^nebudete hodná a dostanete rýmu, strčíme vás do postele. A tentokrát . už tam zůstanete," Lišky, Jessika by mi patrně vrážela zápalky pod nehty« Budu se muset postarat, aby dostala nějakou pen-zicku. Patří k těm dámám, co mají umřít samy v nějakém malém pokojíku. Přestanete křičet. Zavřete oči e po ošklivém obličeji vám tečou slzy a vy si je ani nemůžete otřít - protože vám nedají kapesník, "Nedávej jí ho* Rozčilí se a zase ho rozerve na cucky." Tak to vidíte; stará, ošklivá, ubrečená, špinavá, strkají vás na vozíčku a vyhrožují vám. Nemůžu je mít ráda«. Jak bych mohla? Ale je to strašný stavy když se v něm blížíte sklonku vlastního života! bez lásky. Stálo vůbec něco za to? Ne. Já jsem svůj život zahodila. /Všimne si někoho mimo jeviště/ Pojaté*. Jsou pryč» 15 Rafiová Róza Rafiová Willy Rafiová Róza Rafiová Willy Róza Willy Róza Willy /Vejde Róza» Klidně jde k Rafiové a Willymu/ Odejdi odtud, Rózo, Nesmíš tady zůstat a vzít si advokáta nebo doktora nebo faráře» Tady nebudeš moct dýchat. Kam mám jít? Colin by tě býval taky odvedl. Ten by se v téhle díře nikdy neusadil. Kdepak. Jenže teä už ho mají. Ten už je tady na těch útesech navždy. Buch v moři. Dokud i to nesejde... dokonce,i moře musí jednou zajít. Dokonce i duchové. Haha. Willy, vemte si ji vy. Půjde se mnou? Jestli má všech pět pohromadě. /Rafiové/ Ty jsi neodešla. Ne. /Vstane/ Zorganizovala jsem pohřební svačinu. Takovéhle maličkosti trochu roz-ěeří jednotvárnost jejich života. Jestli se neujmu vlády nad jídelnou", propukne tam chaos. Popadnou noze ne. dorty, usekají se k smrti a čaj budou lít po chlebíčkách. Ale myslet budu na moře s na mrtvého Coline - a jak je.svět plný věcí, ke kterým jsem měla vždycky tak daleko. Nechoďte tam - - bude se vám nad tím obracet žaludek.. Zůstaňte tady, al z toho mají šok. Pěkně si podrbou a to jim pomůže přenést se přes ten pohřeb.. /Rafiová odejde/ ■5 Není vám nic? Ne. Odejdeme spolu? /klidně/ Vy byste chtěl? Ano. 76 RÍ za Willy Róza Willy Róza Willy Róza Willy Róza Willy Róza Willy Róza Willy Róza Hm - jenže já bych ovšem mohla odejít s každým. S kým? S■prvním námořníkem z prístavu. Je mi jedno, jestli si zaneřádím- život. Nebo bych mohla do Londýna a najít si místo- Tetička Luisa to měla těžší« Tenkrát se toho asi moc dělat nedalo» Vlastně no, tomu ssma nevěřím» Ona je strašný zbabělec« Nevšiml jste si? Je mnohem bezpečnější zůstat na zahrádce a křičet přes plot. Vůbec vám jí ^nemusí být líto« Ona je tyran a jenom slabým dělá dobřet když je někdo komanduje* Celé město je plné mrzáků, které po sobě zanechává, A na ty je nejhodnější. Já vím» /lehce pokrčí rameny/ Kdy pojedete? Brzy. Tady jsem skončil. Kdybyste se'býval utopil vy, měli jsme uŽ teči s Colinem po svatbě. Asi to bylo o vlásek. Nezdolaly vás vlny» Nezdolal -vás Hatchúv nůž* Vzrušuje vás být naživu? Mám tě políbit? /Políbí ji v tichu/ ■ Na místě mrtvého' člověka. Na mrtvých nezáleží. Tím si nejsem tak jistá. Tak to jsi jak tvá tetička* Mluvíš, ale odvahu neřás» Podívej, nechali odkryté pianino. Vlhko škodí strunám» /Přikryje pianino zeleným ■ či zašlým, špinavě bílým přehozem/ Tetička sem nakomanduje dva siláky s károu a 77 oni to odvezou. /Postaví židli k pianinu. Willy se obrátí a jde/ Kam jdeš? Willy Jdu si zaplavat. Róza Dnes? Willy Ano. Róza Do moře? Willy Ano. Róza Kde máš ručník? Willy Nepotrebujú. Róza Opravdu půjdeš? Willy Ale jo. /Na chviličku se na ni zadívá a pak se znovu otočí a jde/ Róza Počkej. /Willy se zastaví/ Půjdu s tebou a ohlídám ti šaty. /Willy přikývne a vykročí. Róza jde za ním. Jeviště je prázdné, zůstane na něm jen přikryté pianino a prázdná židle/ OPONA 78 OSMá SCÉNA' Břeh moře« Před oponou. Evensovs chatrč, jako.v třetí scéně. Jasné, čisté ráno, trochu větřík. /Evens sedí na bedýnce» V ruce má placatou lahvičku whisky, ale neopije. Na'další bedýnce dvě placaté lahvičky Čaje a šálek. Za chvilku křikhe Evens mimo jeviště/ Evens Už tady QČumuješ od rána! Hollarcut /mimo/ No s ? Evens Na co máš ten klacek? /Po chvilce Hollarcut, vejde. "Vypadá unaveně, je neholeny. Límec má rozepnutý. Je vyčerpán, ale má energii, kterou mu dodává vztek. Y ruce má hůl/ Hollarcut /bezvýrazné/ Cože, ksindle? Evens Přišels mě umlátit, co? Umlátit tím klac- kem? Hollarcut /bezvýrazné/ k jestli jo? Evens Neuděláš to. Hollarcut . /bezvýrazné/ Hm? Evens Nejsi na to stavenej. Hollarcut /bezvýrazné/ Ne? Evens £ečl když je Hatch pod zámkem. Hollarcut Přestaň špinit jeho jméno tim svym špina- .vym rypákem. \ 79 Evens Snad bys nevěřil tem povídačkám, co ti na- kúkal? Tj víříš, že jezdím na koštěti? Hollarcut /bezvýrazné/ A jestli ne? Evens Tak pročs mě přišel umlátit tím klackem? /Napije se/ Hollarcut Kdo může za to, že mu přeskočilo? Proč mel najednou tskovejch pitomejch nápadů? Kdo jinej za to může - když ne ty, /Praští holí do bedničky. Hůl se zlomí/ Evens Možná» Hollarcut Vždycky ne mě byl slušnej. Kdo jinej se mnou promluvil něco jinýho než dojdi tám-dle, přines'todle, na. to nejseš stavenej, to nedokážeš? Ten se nestyděl povídat si \ se mnou a poslouchat mě» Ten se mnou neza- cházel jako ta čuba stará a vy všichni. Chtěl, s bych byl u něho. Evens -Aha, to jo, Hollarcut Já jsem totiž nakonec taky něco platnej. Tobě to možná nejde pod nos, ale většinou jsem jako ty a jsem taky něco platnej. A to von věděl. Takovéj blázen zase*nebyl. A to je pro dnešek všecko. Evens Tak jo, Billy. Ale nedělej žádný hlouposti. ZahoS ten l^cek. Hollarcut Pane Hollarcut* Evens 2ahoäte ten klacek, pane Hollarcuto». Hollarcut Ke* Teči když ho mám, tak se ho budu držet. Abys nezapomněl, že sem tady. /Vejde Willy/ Willy Dobrý den, ftíkal jsem si, že sem zajdu* Evens /kývne hlavou/ Tak vyšetřování skončilo, Wi lly Ano. 80 Evens Willy Evens Willy Evens Willy Holiarcut Willy Hollarcut Evens Willy Evens Willy Evens Willy Evens Willy Sepsáno a podepsáno. Smrt utonutím.« Spokojen? A koroner se zmínil o lehkomyslných lidech, kteří se vydávají na moře za špatného počasí a ohrožují Životy Členů pobřežní stráže . Kdy jedete? TečL Dobré ráno, Billy. Koukal jsem, že vás paní Hafiová donutila, abyste jí zryl zahradu. Pane Hollarcut. Ana, tak jo. ' To je dobrý..* ty seš Garson, co? Tak hele, mladej, já ti něco povim, co bys měl vědět. Já jí to tam teda rejů... /položí si špičku ukazováčku se strany na nos a zatvá~ ří se lišácky/... jenže jestli tam něco poroste...? Sbohem. /Odejde. Willy si sedne na bedničku/ Přišel jste mě zabít? Ani snad ne. On jo* A propánakrále. A to máme jako brát vážně? /krčí rameny/ Pánbůh ví. Snad byste se měl radši, nastěhovat zpátky do města. Aspoň na čas.. To se radši dám utlouct k smrti. Ta« Ts. 81 /Ticho/ Hatch si myslel, že tam nahoře jsou taky lidi. Jiné světy* Evens To jsou. Jsou tam nesčetné milióny sluncí, takže tam musí být i jiné planety» Miliony a miliony žijících světů. Willy Ale vydávali by se na takovou dálku, aby nás navštívili - i kdyby to dokázali? Evens Taky bych řek, že by jim ten výlet nestál za námahu, Willy Možná že mají plné ruce práce se zabíjením - zabíjejí jeden druhého, a všecko co jim přijde pod ruku. Ale co když už to tam pobili všecko? Pak by mohli přijít sem, zabít nás« Chci říct, že to by snad byl důvod, proč se sem vydat. Kdyby zoufale potřebovali něco zabíjet. To by jim pak za výlet stál , T3kové ^vesmírné safari, (Třeba jsme pro ně jen útočný obtížný hmyz. Co se nebere vážn^. Jen pro legraci. Evens Ano. Willy Myslíte, že se zabíjejí? Evens určitě. Kde je život, tam se zabíjí. Willy Ano. Chcete říct, že živé věci jsou tako- vý rostoucí organismus, který ae roztahuje po vesmíru a zabíjí a pohlcuje sám sebe. Evens Tak nějak, Willy Ale tam nahoře, tam venku. Když se podívám .nahoru na> oblohu, tak tam že věoi umírají a krvácejí a sténají? Evens No jistě. Hudba sfér. Willy Jak vůbec vydržíte žít? / 82 Evens Budete zas plakat? Willy Jak? Evens Vlastně nevím. Nevím jak.to, že jsem. se \ ještě nezbláznil. /Ticho/ Nevím, jestli já to vydržím. Nemusíte vydržet dlouho. Léta utíkají hrozně rychle, minut jako by byl člověk ušetřen. Musíte věřit. Willy $a co? Svens /krčí rameny/ No. /Rozhlíží se kolem doko- la/ Nechtěl byste trochu Čaje? Willy Ne, Evens Jen si dejte. Mám ho uvařený. Udělám si yždycky ráno dvě lahve a to mi vydrží na celý den, Willy Ne, děkuju. /Evens vytáhne z bedničky dvě láhve. Jednu otevře a nalije čaj. Nechá ho stát v šálku. 2 kapsy vytáhne malou lahvičku whisky a napije se. Lahvičku zase uklidí. Vezme do rukou Čaj a hřeje si dlaně. Obě lahve stojí na bedničce vedle něho/ Evens Já věřím, na krysu. Co je to nejhorší, co si dovedete představit? Vesmír je zabydlený věcmi, které zabíjejí, a tak je to odjakživa. Někdy je vesmír těmi vražednými věcmi přecpaný. Nebo aspoň jich jsou v prostoru veliké zásoby. Třeba je to tak zrovna tečí. k zase jindy se stane, že všechno pobijou, včetně sebe samých pochopitelně, a pak je vesmír skoro opuštěný. Jenže ne úplně. Někde na nějaké hvězdě se pod Willy Evens 33 kamenem .schová krysa* Bude vyhlížet na tu rozmlácenou pouší a čas od času se vykolí-bá a začne se na tom rumišti živit« Rozpláclá, rozlezlá, velikánská krysa - jako tlustá ženská s. nákupními taškami, když se lene za autobusem, A pak se zase přímota zpátky do toho hnízda a vrhne mladé«, Protože krysy si staví hnízda, Na to já věřím. A za čas se změní ve věci, co lítají a plavou a lezou a běhají» A jednoho dne se změní v krysaře. Já věřím na krysu, protože v sobě_má zárodky krysaře„ Věřím na písek a kamení a vodu, protože vítr z nich smíchá špinavé moře a z moře se zrodí živé věci. Já věřím, ž.e vesmír žije* Kypí životem» lidi si myslí, že jsou bůhvíjak silní a mazaní. Ale kdo dokáže zabít prostor nebo Čas nebo prach? Zničí všechno, ale vytvářejí tím je& látku života. Veškerá zkáza je nakonec zanedbatelná a život se smrti vysměje* Takže všecko pokračuje dál a dál« Ale když to nakonec ztroskotá? Když se to' vždjrcky znovu vrátí ke kryse?- Věřím taky v moudrého krysaře .> Ten vydrží ží.t v minutách-i v letech a rozumí hlasu věcí, které zabijí * Utrpení je univerzální jazyk a všechno, co má hlas, je lidské» A naděje je poslouchat. Ano» Sedíme tady ,a svět se mění. Až. dožijete vy svůj život, bude všecko jiné nebo se to zrovna bude měnit» Náš mozek nebude dost veliký o Tak ho zapojí, do větších mozků. Tohohle těla se zbaví0 Je moc choulostivé*' Nezbytné věci přenesou do nějaké lepší nádoby. Do nerozbitné skleněné lahve na ocelových chůdách, lidi.budou kolem sebe chodit na ulicích a budou si navzájem pozorovat vnitřnosti« Taky už nebude tráva. Proč taky? K čemu je dobrá? Tragédie už nebude. Bez trávy není tragédie, protože ji není na čem hrát. No a bez tragédie 84 se nemůže nikdo smát, bude jen kázeň a šílenství. Už chápete, proč má Hatch strach? Nebojí se věcí z vesmíru, bojí se nás, Ťo z nás se stávají cizí hosté na tomto světe» Willy * Možná lepším světě» Evens lak proč ho zamořují bombami a baktériemi . a plynem? Žijete v době, kdy se všecko tohle děje a lidi nehnou prstem. Leda tak sedět na zemi a říkat "možná lepším světe"* Willy Co bych měl dělat? Usadit se tady? Evens Ne, Willy Síkáte to s takovou jistotou. Evens . Já jsem troska a hniju na břehu. Mně už není pomoci. Proto žiju tady, abych lidem nepřekážel. Jim by nepomohlo, kdyby žili tady. Každý musíme skončit jinak... Nesmíte starému moudrému bláznovi moc věřit. To, co ví, je důležité a vy umřete bez toho. Ale stejně neví nikdy dost. Willy Měl bych zůstat tady ve městě? Dřít? Vy- dělávat peníze? Stát se starostou? Evens Ne, Seberte se a jděte pryč. Tady už Žádné odpovědi nenajdete. Jděte' pryč a najděte si je. Nevzdávejte se naděje. To je vždycky hloupé. Pravda na vás Čeká, je nesmírně netrpělivá, a vy ji najdete..Pamatujte si, tyhle věci jsem vám pověděl, abyste nezoufal. Ale stejně musíte změnit svět. /Vejde Róza/ Róza Sla jsem za tebou. Všecko je sbalené. Mu* símě jít, aby nám neujel vlak. Viděla jsem tě, jak mluvíš? Co jsi říkal? Willy Přišel jsem se rozloučit a jsem rád, že j si.., TM 85 Pořadí scén První Mořský břeh Druhá Obchod Třetí Mořský břeh otvrtá Dúm Pátá Obchod Šestá Mořský břeh Sedmá Útes Osmá Mořský břeh Po páté scéně je přestávka Poznámky o postavách, kosty.me.eh e rekvizitách Hatchúv obchod látkami: Pult se zásuvkami, v jedné zásuvce vzorek -modré látky, v další zásuvce dvě krabíce rukavic. Na pultu různé zboží, dřevěná pokladna, krejčovská panna s nařasenou látkou, katalog. Dvoje dveře, jedny s fungujícím zámkem a zvonkem* Na regálech látky» Dvě proutěná křesílka. V páté scéně navíc dvě velká role sametu a krejčovské nůžky. Mořský břeh: Stará chatrč, visací zámek, staré jízdní kolo, prázdná nákupní kabela, něco dřevěných1 klacků, bedniček atp. vyplavených z moře* Salón Rafíové: Nábytek vyšší střední vrstvy, kulatý stůl, knihovna. Přehoz s malovanými květinami, výhonky a lístečky, pádlo, slaměný klobouček, texty hry. 86 Mořský břeh: Útes Mořský břeh: Tělo v kalhotách, ponožkách, tílku a svetru, všechno^tmavé. Svetr je přetažený přes hlavu s paže, které jsou zvednuté a ohnuté v pohybu, svlékajícím svetr« Pianino a židle» Na pianinu noty, zelený nebo špinavě, zašle bílý přehoz. Totéž jako ve třetí scéně. Navíc dvě cestovní lahve čaje a šálek. Osoby fíatoh Evens Willy Rafiová Tilehousová Holiarcut Thompson Carter Ve středních letech, nabriliantin>ované vlasy, dosti placatý nos. Svítilna, nůž. Starý, ošlehaný, zarostlý. Napůl plná láhev whisky, složená přikrývka .vybledle zelená nebo zašle, špinavě bílá. Něco přes dvacet. V první scéně: promáče^ ný, sáty a vlasy přilepené k tělu. Sako, ohrnutý límec. Stárnoucí, panovačná. Kabelka, deštník, urna s popelem. Ve středních letech, skromná, ale odhodlaná, Velká kabelka, kapesník. Tichý, světlovlasý mládenec. Kus dřeva, klacek. Mladší střední léta, prořidlé tmavé vlasy, Starší střední léta, zavalitější. I 87 Maŕanwy Priceová Něco přes třicet, vlasy v drdolu. Sál, Rachel Tlusťoučká, úpravná, schopná.. ! Farář Střední vek, ale vypadá tnladě, Šedivý let- ní oblek» Jilly ' Málo do dvaceti,, jasné oči i tváře, Róze Bledá, unavená. Bavisová Služka v uniformě. Dva muži Městská zástava, červený pás mezi dvěma Žerděmi, bohatě "vyšívaný zlatými drátky a hedvábím. Místní občané Zpěvníky /není nutno/«