stránka 1
VĚTRNÉ MLÝNY
BRNO / 2005
stránka 2
stránka 3
Sue Glover
TULENÍ ŽENA
SLAMĚNÁ ŽIDLE
PODRUHYNĚ
(Tři hry o ženách)
stránka 4
Kniha vychází díky laskavé podpoře
Nadace Český literární fond.
The publication of this Czech translation has been made
possible by a grant from the British Council.
The publisher acknowledges subsidy from
the Scottish Arts Council towards the publication of this volume.
 1980 (The Seal Wife), 1997 (Two Plays by
Sue Glover -- Bondagers & The Straw Chair) by Methuen
Translation  David Drozd, 2005
Epilogue  Ksenija Horvat, 2005
 Větrné mlýny, 2005
ISBN 80­86907­03­1
Autorská práva autorky a překladatele
pro Českou republiku zastupuje agentura Aura-pont,
Radlická 99, 150 00 Praha 5
stránka 5
TULENÍ ŽENA
(The Seal Wife)
Hra Tulení žena (The Seal Wife) byla poprvé
uvedena v Edinburghu v roce 1980,
v divadle Little Lyceum.
6
POSTAVY
RONA, tulení žena, mladá dívka
ALEX GREY, mladík
AGNES GREYOVÁ, jeho matka
DORA CHRISTOVÁ, místní ,,plážová sběračka", 40 ­50 let
KATE CHRISTOVÁ, její sestra
SLEČNA MANZIOVÁ, porodní asistentka na penzi
7
PRVNÍ JEDNÁNÍ
1. SCÉNA
Kuchyně a ložnice v chatě Greyových na jedné straně
scény. Jedny dveře vedou (ze scény pryč) dál dovnitř
domu. V ložnici přes čelo postele visí tulení kůže.
Zbytek scény je pláž.
Je příjemný, pozdní večer na začátku léta, stmívá se. Než
vstoupí Kate, slyšíme zvuk moře -- něžného moře a spíše
jen tušíme vzdálenou hudbu.
Zvuky utichnou, když vstupuje Kate. Tlačí staré pánské
kolo a drží velký černý plastikový pytel, je sotva do poloviny
plný uhlí, které měla nasbírat. Téměř zároveň vstoupí
Dora z druhé strany.
DORA
Kde's k sakru byla.
KATE
Na uhlí.
DORA
Po tmě?
KATE
Nebyla tma -- když jsem sešla na břeh, ještě tma nebyla.
DORA
Prošla jsem celý zadní konec pláže, jak jsem tě hle-
dala.
8
KATE
Odtamtud jsem začala. Rovnou od ústí staré šachty
a potom celou cestu až sem. Nasbírala jsem celkem
dost.
DORA
Tomu ty říkáš dost?
KATE
Je krásná noc. Nestarala jsem se, kolik toho nasbírám.
DORA
Tma je, ty krávo pitomá! Jak chceš vidět na uhlí, když
je tma?
KATE
Nebyla tma, když jsem přišla.
DORA
A píchla's kolo.
KATE
Ale, jen je málo nafouknutý.
DORA
To's ho nemohla rovnou napumpovat? Tady -- dej mi
to -- nech toho!
Vytrhne Kate kolo a věnuje se mu.
KATE
... Neslyšela's... nějakou hudbu... před chvílí..., Doro?
DORA
Ne.
KATE
Já asi jo. Muselo to doléhat z pouti, ve městě.
DORA
Racci, nejspíš -- jak tě znám.
KATE
Ne. Slyšela jsem hudbu.
DORA
Neplácej hlouposti, Kate Christová, jak bys mohla sly-
9
šet hudbu až z pouti! Z města? Vždyť ty neslyšíš ani
telku ze sousedního pokoje.
KATE
Slyšela jsem hudbu...
Vždycky jsem měla ráda hudbu na pouti.
Dora pumpuje kolo.
Pamatuješ, jak jsme si přebíraly jízdy na kolotoči, když
jsme byly malý? A vždycky jsme za to dostaly nařezáno?
... Pamatuješ, Doro, když jsme byly děcka, jak
jsme si hrávaly tady dole celý dny? Vzpomínáš si, ty
malinký domky, co jsme si dělaly? A jak jsme sbíraly
uhlí z pláže a dělaly opravdický ohně?
DORA
Skutečně?
KATE
To byla moje nejoblíbenější hra. Na mámy a táty a domečky...
až na to, že kluci nikdy nebyli po ruce, aby dělali
tatínky -- vždycky byli někde pryč a hráli si sami.
DORA
Musely jsme bejt na hlavu! Sbírat uhlí z moře a zapalovat
vohně, a stavět baráky bez chlapů! Bože -- dyť
všechny tyhle hlouposti děláme doteď. Potřebujem
novou duši.
KATE
Mohla jsem tu hudbu z pouti slyšet. Zvuk se nese přes
vodu.
DORA
Jaká voda? Příliv je pryč! Tady -- pevně mi to podrž,
ano? (Vrazí kolo Kate, vezme její pytel, aby ho upevnila
na kolo.) Dělej, pohnem si, ať jsme odtud pryč.
Nemám to tu v noci ráda. Hlavně, když je moře takový
-- rovný, nehybný, jako olej.
V dálce zazní výstřel, pak druhý.
10
KATE
Co to bylo?
DORA
No co asi! Ten blázen, Alex Grey, s tou svou puškou.
Další dobrý důvod, abysme se tu v noci nemotaly. Jenom
blázen by žil tady dole -- takhle daleko stranou
od ostatních baráků.
KATE
Předtím jsem viděla, jak jede se svou dodávkou do
města. Myslela jsem, že jede na pouť.
DORA
Střílení -- to je všechno, co má v hlavě -- a žádný ty
slaboučký pouťový bouchačky. Ale na pouti si stejně
žádný srdce nevystřílí.
KATE
Pěkný je na to dost.
DORA
On všechny holky poděsí. A kromě toho, maj dost rozumu,
aby si začínaly s takovýma jako on. Jaký otec
takový syn.
KATE
Není tak pohledný jako byl jeho táta. Jeho táta byl...
divnej!
Vstoupí Alex s puškou. Dora, která pořád bojuje s kolem
a pytlem, ho nevidí.
DORA (ignoruje Katinu poslední poznámku)
Co maj ti dva -- on a jeho matka -- že se nosej tak
hrdě? Jako by jim pláž patřila! Kulový -- tak leda velký
kulový! Ona si neudrží svýho chlapa, její syn práci --
Zvedne hlavu, vidí Alexe. Ticho.
Prej si šel na pouť, jsme slyšely.
ALEX
Je něco, co jste neslyšely?
11
DORA
Ani ne... Holky se ti vysmály?... Zase?
Alex jde pryč, Dora za ním volá.
DORA
Půjdou po tobě policajti -- střílet po celým pobřeží,
v noci.
Alex mírně zvedne pušku. Kate couvne.
ALEX
Střílel jsem jenom do plechovek. Do konzerv. Cvičné
střely.
DORA
Tak to by sis měl radši dávat pozor -- když cvičíš.
ALEX
Sama si dávej pozor, Doro Christová. Dávej pozor, co
říkáš o mé matce a o mně, když slídíš a čenicháš kolem
naší chaty.
KATE
Vůbec jsme u chaty nebyly -- jenom tudy jdeme
domů, jen tak jdeme kolem.
ALEX
No dobře, tak jděte, pokračujte, jděte.
Popojdou, dost vyděšené, Dora tlačí kolo. Alex zvedne
pušku ještě trochu výš.
ALEX (náhle, ostře)
Jděte!
Kate je vyděšená, Dora předstírá, že ona sama není.
DORA (ke Kate)
Nebuď srab! To by si netroufl!
Alex je sleduje, jak odcházejí.
ALEX
A táhněte k čertu! Táhněte vy všichni! K čertu s tím
vaším městem plným pitomců a poutí a bingem. Jděte
-- táhněte! Jen mě nechte s mořem. Moře -- a oblo-
12
ha... Surovci! Po jednom bezhlavě toužíte, jiné dovedete
šmahem zavrhnout.
Zamíří svou pušku za sběračkami, ,,střílí" (míří, ale ve
skutečnosti nevypálí) jednou, dvakrát -- podtrhuje každý
,,výstřel" úsečným výkřikem ,,jděte!" nebo ,,k čertu!".
A pak napotřetí se náhle otočí, zamíří a vystřelí
po zpola zahlédnutém pohybu: Roně (kterou publikum
nevidí).
Alex ztuhne.
ALEX (tiše)
Ježiši! Já jsem -- Kristepane!
Sundá pušku z ramene, váhá, pak zmizí za scénou, aby
dohnal Ronu.
Vstoupí Kate, která Ronu také zahlédla, a snaží se zjistit,
co se děje. Dora s kolem jde za ní, pokřikuje na ni, ještě
ani není na scéně.
DORA
Kde zas jsi? Kate?
KATE
Viděla's? Viděla's to?
DORA
Co zas?
KATE
Holka -- to byla asi holka.
DORA
Kde?
KATE
Přicházela... ona přicházela z moře.
DORA
Ach, rány Boží!
KATE
Alex ji zahlídl... Alex Grey ji skoro zastřelil... Šla
tamhle.
13
DORA
Je tma -- si tu po tmě tak dlouho, že máš vidiny.
KATE
Vyšla z moře.
DORA
Ale, Kate!
KATE
Jak říkám -- a neměla na sobě nic. A Alex šel za ní
-- tam.
DORA
Seš si jistá?
KATE
Ano.
DORA
Měly bysme přivést policii. Ten blázen a jeho puška!
Strašil nás tou puškou!
KATE
Ale co ta dívka?
DORA
Když se holka celá nahá koupe uprostřed noci, má co
chtěla. Exhibicionistka! Taky určitě nějaký blázen!
KATE
Šli tam někam.
Kate jde ke skalám, něco za skálou zahlédne.
DORA
Co to máš tentokrát?
Dora se jde podívat.
KATE
Je to živé!
Dora prozkoumává Katin objev: tulení kůže.
DORA
Blbost! To musí být úlovek Alexe Greye -- to je celé.
Musel to tu schovat, když nás viděl na pláži.
14
KATE
Nesahej na to, ne!
DORA
Proč ne?
KATE
Aáá -- ono to -- kroutí se to, plazí se to od tebe.
DORA
Jdi a podej prázdný pytel!
KATE
Snad si to nechceš vzít? Není to naše, Doro!
DORA
Jeho taky ne!
KATE
Ale on ví, že jsme tu byly -- ví, že my -- ty --
DORA
A my víme, že byl pytlačit. Jdi a dones pytel!
Kate jde ke kolu pro prázdný pytel a neochotně ho přinese
Doře.
KATE
A co s tím budeš dělat?
DORA
Někomu to střelím.
KATE
Ale komu? Neznáš nikoho, kdo by to koupil.
DORA
Někdo už se najde. Neboj -- svůj podíl dostaneš.
Dora cpe kůži do pytle.
KATE
Prosím, neber to. Doro! Doro!!
DORA
Poslyš: když sbíráš na pláži, tak prostě sbíráš na pláži!
Jasný?
15
KATE
Přišla jsem jenom pro uhlí.
DORA
Ty! Ty sis k sakru vyšla na procházku do přírody. Tak,
tohle je příroda, tak si to vem. Na!
Dora vrazí pytel do Katiných bezmocných rukou a chytne
kolo.
DORA
Dělej, ať jsme odtud rychle pryč.
KATE
Chceš to říct policajtům?
DORA
My máme svý zpátky, ne? Brzo ho chytnou tak jako
tak.
KATE
Přála bych si, abych sem vůbec nebyla přišla. Byl tu takový
klid a pohoda, předtím. Než jsi přišla ty -- a pak Alex
Grey -- (Koukne na pytel ve své náruči.) -- a teď tohle!
Jdou.
2. SCÉNA
Alex vstoupí do kuchyně a nese Ronu. Zabalil ji do své bundy,
jinak je nahá. Položí ji, vidíme, že má zraněnou nohu.
ALEX
Počkej tady.
Odejde a vrátí se se svými kalhotami a svetrem. Rozpačitě
ukáže, aby si je Rona oblékla.
To je moje. -- Můžeš si je obléknout tam.
Ukazuje do ložnice. Rona vypadá nejistě. Alex položí oblečení
na postel v ložnici a vrátí se do kuchyně.
Matka ti připraví mast. Obvazy. Podívá se ti na nohu.
16
Rona jde do ložnice. Vstoupí Agnes s obvazy, mastí, mísou
vody a plátnem nebo vatou.
ALEX
Plavala. Vyšla rovnou z moře.
AGNES
Moře! Myslela jsem, žes šel na pouť!
ALEX
Byl jsem na cestě domů. Viděl jsem ji cestou domů,
u pobřeží. Proboha! Snad si nemyslíš, že jsem jí to
udělal já? Že jsem ji postřelil?
AGNES
Ano.
Rona se objeví ve dveřích oblečená v Alexových šatech.
RONA
Neměľs mě brát do svého domu. Má noha je v pořádku.
Opravdu.
AGNES
Pojď a sedni si. Není to tak zlé, jak to vypadá. Je to jak
spálenina -- málo to krvácí.
RONA
Slaná voda to dobře zahojí. Moře to zahojí.
AGNES
Moře! Zažila jsem dny, kdy moře bylo velký uzdravovatel
-- ale teď je noc! Tohle pomůže stejně dobře
jako cokoliv jiného -- a líp než moře... Jak se to
stalo?
Pauza.
RONA
Plavala jsem.
AGNES
Jen tak sama?
RONA
Jen tak sama.
17
AGNES
Jestli víš, kdo ti to udělal, měla bys to říct. Jak je to
spálené -- vypadá to jako škrábnutí. Od kulky.
RONA
Tak takové to je?
Rona chce odejít.
ALEX
Kam chceš jít?
RONA
Musím už jít. Moře to dobře zahojí.
ALEX
Je půlnoc.
AGNES
Kdes nechala šaty?
RONA
Nechala jsem je... někde... na pláži, někde... Za skálou.
Najdu je.
ALEX
Najdu ti je.
RONA
Ne. Musím si je najít sama.
ALEX
Zítra. Najdeš je zítra, až bude světlo. Nesmíš teď odejít
-- my ti nechceme ublížit. (K Agnes.) Nemůže přece
odejít -- jen tak.
AGNES
Nemůžeme tady to děvče držet proti jeho vůli, Alexi.
ALEX
Může tu zůstat, ne, viď?
AGNES
Ano.
ALEX (k Roně)
Tamhle je postel, tam si můžeš lehnout. Nemůžeme tě
18
nechat odejít -- aspoň do rána ne. (K Agnes.) Řekni jí,
že nemůže odejít!
AGNES (protestuje, ale tiše, nevýrazně)
Alexi! (K Roně.) Vypadáš jako v horečce, děvče.
ALEX
Určitě, myslí na to, že půjde ven.
AGNES
Bude líp, když tu zůstaneš. Trochu se vyspíš. Jenom
do rána.
ALEX
Dohodnuto, tak. Zůstaneš.
Rona se zadívá skrze dveře do ložnice.
AGNES
To je Alexův pokoj. On přespí tady na židli.
Pauza.
RONA
Ano. ... (Náhle.) Dobrou noc.
AGNES
Dobrou noc.
Rona jde do ložnice.
ALEX (k Agnes)
Já vím, jak to vypadá! Celou noc jsem nevystřelil
ani ránu -- leda na pár konzerv. A byl jsem na pouti.
Předtím. Zašel jsem si pro podporu a zůstal na pouti.
S člunem jsem vůbec nevyplul.
V ložnici si Rona všimne tulení kůže zavěšené nad postelí.
Je to jen okamžik, než se odváží k ní natáhnout ruku.
AGNES
Možná ji zranili včera v noci -- včera hodně pozdě
v noci? Nebo dnes brzy ráno?
ALEX
Nejsem žádný amatér. Snad si nemyslíš, že střílím jen
tak naslepo po pobřeží? Jak nějakej pitomec?
19
AGNES
Mockrát jsi jen tak zbůhdarma vystřelil na věci, na
který vůbec střílet nesmíš. Spoustu's jich zranil.
ALEX
Jak to můžeš vědět? Leda, že bys byla čarodějnice, jak
to říkají ty plážové sběračky? Ty vidíš ve tmě? Ven
přes vodu?
AGNES
Spousty's postřelil, Alexi.
ALEX
Ne. Ne -- proboha, mluvíš o holce. Chodím pytlačit,
dobře -- ale nejsem tak blbej, abych pytlačil u domu
-- ne takhle blízko. A mám oči v hlavě -- nestřílím
-- já nestřílím na vlastní.
AGNES
Seš si jistej, že byla sama? Jen tak sama si plavala?
ALEX
To říká ona.
AGNES
Nic jsem neslyšela. Jenom nějakou hudbu, chvílemi, nesla
se z pouti... Kdo by něco takového provedl holce?
ALEX
A kdo ne? Celé město je plné surovců. Je jich tu kolem
víc než v nějaké džungli. Džungle má skutečné zákony
-- tady máme zákony, jen aby se porušovaly.
AGNES
A proto si ty pořád odmítáš pořídit licenci! Měl bys
mít licenci, Alexi. Ty plážové sběračky vědí, že máš
pušku. Ty vědí všechno. A huba jako Dora Christová.
Ta nikdy nemlčí.
ALEX
Kdybych si požádal o povolení, musel bych si vymyslet
nějaký dobrý zákonný důvod, proč mám pušku. Já
20
si dávám pozor, co dělám -- vždycky. Kromě toho, ty
Christovic jsou taky se zákonem na štíru. Dora Christová!
Ta ani nepytlačí sama -- jen čeká, až co komu
spadne z korby... Myslíš, že usnula?
AGNES
Neměľs ji přesvědčovat, aby zůstala.
ALEX
Nepřesvědčoval jsem ji... Kromě toho -- něco v ní
chtělo zůstat.
Agnes to cítí taky, i když si to nechce připustit. Jde ke
dveřím vedoucím dál do chaty.
AGNES
Dobrou noc.
ALEX
Co když nad ránem odejde.
AGNES
Tak bude pryč. A bude to taky dobře.
Agnes odejde.
Po chvíli Rona vstoupí do kuchyně.
ALEX
Měla bys odpočívat.
RONA
Zdálo se mi, že slyším hudbu. Přes vodu.
ALEX
To bude jen moře. Nebo pouť. Ale teď už je pozdě.
I pouť už skončila. (Pauza.) To tam jsem tě viděl. Na
pouti? Ve městě?
RONA
Ne.
ALEX
Ale někdy už jsem tě potkal. Nebyla's tam dnes v noci?
V těch davech? (Pauza.) Nejsi ty od kolotočářů? Nezašla
sis sem někdy dřív zaplavat?
21
RONA
To si myslíš, že jenom holka od kolotočů by byla dost
bláznivá, aby nechala šaty na pláži a šla si zaplavat?
ALEX
To vůbec není bláznivé. To ti ostatní jsou blázni. Ti
ostatní, co se mačkají na pouti, ženou se za světýlkama
a rámusem. Ani když sejdou sem dolů, na pláž, nesundají
si boty. Bojí se vody.
RONA
Bojí se ticha pod vodou.
ALEX
Teď už pod ní pracují, někteří. Horníci. Kopou hluboko
pod mořem.
RONA
Ty se moře nebojíš?
ALEX
Ano, bojím. Jsem rád u něj, na něm. Ale bojím se toho,
co dokáže. Víra rybářů je strach.
RONA
Ty jsi rybář?
ALEX
Ne. Můj otec byl rybář. Ale já -- chvíli jsem pracoval
v dolech, po škole. Nevydržel jsem tam. Nevydržel
jsem tam zavřený -- jako krtek. Tak žiju z moře.
RONA
To tě uživí.
ALEX
,,Žiju" tak. Uživit se -- žiju z podpory... Jak ti říkají?
RONA
Rona.
ALEX
Rona... Já se jmenuju Alex. Alexandr Grey.
Pauza.
22
Tak co říkáš na naši pláž, Rono?
Rona neříká nic.
ALEX
No, není to pořádná pláž -- není tu žádný pořádný
písek. Tady je jenom takový kamenitý, šedivý štěrk.
Břidlice, vlastně. Za měkkým zlatým pískem musíš
mnohem výš, až na East Neuk -- ani na ostrově skoro
není písek... Nebyla's na ostrově -- možná jsem tě
viděl tam.
Pořád nic neříká.
ALEX
V létě tam ve svém člunu vozím turisty... někdy...
Žádná odpověď.
Ale někde jsem tě musel vidět. Nebyla's mezi těma
holkama na pouti? Těma, co se mi smály? Celý houf
se jich za mnou táhl. Rybářský holky. Šklebily se,
hihňaly. Jedna byla těhotná, celá široká. Vyváděly hůř
než děcka --
RONA
Nebyla jsem tam.
ALEX
Pokousaly mě! Jak nažrané kočky, co si hrají s chycenou
myší.
RONA
Svádění, určitě -- to nebyl lov. Hra!
ALEX
Hra!
RONA
Svádění -- lov -- řekla bych, že je to podobné.
ALEX
Nemám čas si hrát. Když lovím, tak je to doopravdy. Skutečné
oběti... Tuleni. Lovím tuleně. Zdá se ti to hnusné?
Spoustě lidí je to odporné. Hlavně ženským to vadí: žen-
23
ské, kruté jak kočky, roní slané slzy pro novorozené tulení
mládě! No, já je střílím... Hnusí se ti to?
Pauza.
RONA
Teď už musím jít.
ALEX
Hnusí se ti to. Nechoď. Je pořád hluboká noc.
RONA
Je skoro den.
ALEX
Nechoď. Omlouvám se -- moc jsem mluvil. Měla's
spát. Pořád jsi bledá jako smrt. Pořád se chvěješ.
RONA
Taky se chvěješ.
ALEX
Myslel jsem, že jsem tě zabil, víš. Zahlédl jsem něco
-- tebe -- pohyb -- koutkem oka. Instinkt lovce.
Omlouvám se.
RONA
Proč se omlouvat... když jsi neměl nabito?
ALEX
Chvíli jsem myslel, že mám. Cítil jsem, jak puška
škubla. Slyšel jsem tě vykřiknout.
RONA
Nikdy jsem nekřičela.
ALEX
Byl to strach, víš, strach lovce... Když lovím, sdílím jejich
strach. Když jsem sám tam venku, bojím se jiných
lidí jako oni... jiných lidí -- jiných pušek. Když něco
lovíš, staneš se... tím, co lovíš. Můžeš uniknout... do
jejich světa.
RONA
Za chvíli budeš vykládat, že je miluješ.
24
ALEX
No, možná ano. Možná je to něco takového.
Na to Rona nemá co říct.
Necítím k nim nenávist. Můžu nenávidět tolik věcí na
světě -- ale tuleni mi ničím neublížili. Nejsem rybář,
aby mi kradli úlovek.
Zase nic neříká.
ALEX
Očarovali mě. Nelovím je pokaždé. Někdy je jenom
pozoruju. Tam na ostrově... Musel jsem tě zahlédnout
tam.
RONA
Nikdy jsem ve tvém člunu nebyla.
ALEX
Je to tam krásné. Je to útočiště -- pro papuchalky
a kormorány a tuleně. Můžu tě tam vzít, zítra, až bude
dost vysoký příliv. Jestli zůstaneš...
Rona chce odejít. On ji zastaví.
Nechoď. Chtěl bych, abys zůstala. Jsem si jistý, že
bych chtěl...
RONA
Ty, ty nevíš nic.
ALEX
Jestli se před někým skrýváš, utíkáš... třeba před
někým od kolotočů? Tohle je dobré místo. Tady nás
nikdo neotravuje.
RONA
Nic o mně nevíš.
ALEX
Poslouchej, vrátil jsem se domů dnes večer a myslel,
že nenávidím celé lidstvo -- každého. Vyrazil jsem
po pláži a všechny je proklínal -- viděla's mě! Pálil
jsem po nich! Myslel jsem, že už nepotkám holku, se
25
kterou bych chtěl žít... A pak's tam byla -- a moře
za tebou.
(Pauza.)
Ne, poslouchej mě! Přemýšlel jsem celou noc, kde že
jsem tě to už viděl. Ale teď to vím: je to jen tím, že jsi
přesně taková, jakou jsem tě chtěl vidět. Já si nehraju,
nesvádím -- chci abys zůstala! Zůstaň do zítřka! Vezmu
tě na ostrov.
RONA
Proč.
ALEX
Ukážu ti ptáky... a tuleně. Ukážu ti, že netrávím celý
čas jen zabíjením. Ukážu ti -- chci, abys zůstala.
RONA
Tak dobře. Tak mě vem na ostrov -- teď!
ALEX
Teď? Neměli bychom najít tvé šaty?
RONA
Teď! Pojedeme hned! Kde máš člun?
ALEX
Na pláži.
RONA
Tohle nepotřebuješ. (Míní třeba jeho boty.) Pojď bosky,
jako já!
3. SCÉNA
Alex je v ložnici, polehává na posteli, sní s otevřenýma
očima.
Rona se prochází po pláži, na procházce nasbírala kytici
chaluh. Ona a Agnes se berou na vědomí mlčky, ale zcela
přirozeně. (Obě vzájemně akceptovaly svou přítomnost.)
26
RONA
Pořád spí?
AGNES
To bych řekla. Udělali jste ze dne noc, vy dva. Celé
hodiny venku.
RONA (volá)
Alexi -- vstávat!
Alex pořád leží na posteli, poslouchá její hlas, čeká až
projde k němu do ložnice.
AGNES
Oba budete potřebovat něco sníst. Je tu spousta vajíček.
Všechny slepice nesou. A chleba.
Rona místo odpovědi jen zaplete nějaké chaluhy Agnes
nebo sobě do vlasů.
RONA
Alexi, vstávat!
Alex si zase lehne, předstírá spánek.
AGNES (víc k sobě, než k Roně, obrací se však na Ronu
i Alexe)
Těch pár posledních dnů žijete jen ze vzduchu, oba dva
-- z moře a ze vzduchu.
Agnes zajde do domu (pryč ze scény), Rona jde do ložnice.
RONA
Alexi? Alexi?
Leží, pořád předstírá spánek. Rona pozoruje velmi zkoumavě
jeho obličej. Pak se nakloní a hladí ho po tváři,
zkoumá její tvar.
Jak se nakloní blíž, snad aby se k němu přitulila nebo ho
políbila, chaluhy v jejích rukou nebo vlasech se otřou
o jeho tvář, Alex vyprskne, směje se, stáhne ji k sobě
dolů. Oba se smějí.
ALEX
Byla's pryč celé hodiny.
27
RONA
Ne.
ALEX
Kde's byla?
RONA
Všude. Jenom na ostrově ne! Alexi -- pojeďme na
ostrov. Potřebuju vidět ostrov.
ALEX
Chystá se bouře.
RONA (skočí mu do řeči)
Já vím. (Proto taky chce jet.)
ALEX (pobaveně)
Ty bys nás utopila.
RONA
Ne. Když jsi se mnou ty.
ALEX
Počkáme až bouře přejde.
Přitáhne ji k sobě, obejmou se. Ona se zvedne, chce, aby
šel s ní.
RONA
Nemůžeme jít teď? Přece se nebojíš?
ALEX (zaskočený, ale s láskou)
Rono, každou minutu je tam větší tma, obloha je černá,
nebezpečná.
RONA
Není proč se bát.
ALEX
Bojím se o tebe.
RONA
Podívej na ta světla. Podívej, jak září.
ALEX
To jsou jenom světla z pouti.
28
RONA
Tančí se tam?
ALEX
Ne, na pouti se vůbec netančí. Nenáviděla bys ji, Rono.
Já ji nenávidím.
V jistou chvíli vyšli z ložnice a dolů po břehu. Temní se,
neboť se blíží bouře.
RONA
Můžeme tančit na břehu -- támhle -- kde svítí světla
přes vodu.
ALEX
Neumím tančit.
RONA
Tak vyrazíme na ostrov.
ALEX
Rono, chystá se bouře, pořádná. Bude to divoké.
RONA
Ano. Divoké!
Jak promluví, bouře propukne. Ona zvedne ruce k bouři,
k Alexovi. Její nadšení ho nakazí.
Divoké!
Obejmou se.
ALEX
Rono, miluješ mě?
Obejme ho nebo pohladí tak, že je to ,,ano".
Rono, zůstaneš?
Zase něco z bouře: blesk nebo hrom... oba jsou rozrušeni
bouří, jeden druhým. Znovu se obejmou. To je jediné
,,ano", kterého se Alexovi dostane v odpověď na jeho
otázku.
29
4. SCÉNA
Den. Jaro následujícího roku.
Vstoupí Dora, tlačí kolo. Kate ji následuje s kbelíkem.
Hledají po pobřeží vyplavené jedlé mušle a uhlí.
DORA
S tebou je to jak s malým děckem! To nemůžeš aspoň
jednou udělat něco správně?
KATE
Nebyla to moje chyba.
DORA
Samozřejmě to byla tvoje chyba. Bylo to dost snadný
zaměstnání. Dokud bylo. A teď seš bez práce, zase.
Bože, ty mě přijdeš draho, Kate! Vždycky jsou s tebou
jen výdaje. No, jen si vzpomeň na tu tulení kůži! Co se
k sakru stalo s tou tulení kůží?
KATE
Nechápu, proč musíš vždycky začínat o tomhle. Jsou
to měsíce a měsíce -- minulý léto.
DORA
A co jako? Minulý léto... letošní jaro... jsem z toho na
prášky, pořád se o tebe starat.
KATE
Nikdo se tě o to neprosil.
DORA
Někdo to dělat musí. ... Ta kůže, to byly velký prachy.
Na co myslíš, že jsem ji tahala domů?
KATE
Já jsem ji viděla první. To já jsem tu tulení kůži našla.
DORA
Proč jsi ji pak zahodila? Chtěla jsem to někde střelit.
KATE
Byla...
30
DORA
Byla co?
KATE
Byla... živá.
DORA
Ale prd byla.
KATE
Neměla jsem z toho dobrý pocit, když jsem ji měla
v domě. Nosila smůlu, Doro. A nebyla naše, kromě
toho -- byla Alexe Greye.
DORA
Tak to on by měl smůlu, ne ty! Pokud ta kůže nečekala
celý ty měsíce, aby tě připravila o práci!
KATE
Myslím, že Alex Grey ví, že jsme tu kůži vzaly.
DORA
Co z toho!
KATE
Možná ho ulovil na ostrově.
DORA
Netroufl by si vzít pušku na ostrov.
KATE
Teď už s puškou vůbec nevychází.
DORA
Není sezóna, to je všechno! A hlavně -- má teď plno
starostí s tou poběhlicí.
KATE
Nevíš, jestli je to nějaká poběhlice. Říkají, že utekla
od kolotočářů.
DORA
Tu si nenašel na pouti. Vytáhl ji rovnou z moře -- fakticky.
A napřed ji postřelil!
31
KATE
To proto sem dolů nechceš chodit sama? Já sem chodím
ráda sama.
DORA
No, ne.
KATE
Tehdy v noci jsme tu byly samy.
DORA
Byly jsme tu pro uhlí. Nesvlíkly jsme si všechny šaty
a nehrály si jak bláznivky na mořský panny... Aby si
po nás někdo mohl střelit!
KATE
Neslyšela jsem žádnou ránu. Přece by s ním nežila,
kdyby ji postřelil. A ona s ním žije, Doro.
DORA
To vím, že s ním žije! Je to zatracenej skandál! Tahají
se tu takhle -- tady venku! Na pláži! Ať si to dělají pod
střechou. To je protizákonný, víš, dělat to takhle venku.
KATE
Protizákonný?
DORA
Jo.
KATE
Ale oni se milujou -- a vzali se -- a vůbec všechno!
DORA
Samozřejmě, že se nevzali. Je to jenom taková malá
čubka do volný postele, co zakotví, než bude čas vyrazit
dál.
KATE
Ale je tu už měsíce, od pouti. A teď tu bude muset
zůstat, když bude chovat.
DORA
Chovat?
32
KATE
Aj jaj.
DORA
Jak to můžeš vědět?
KATE
Vždycky jsem to uměla poznat, to přece víš. Dokonce
dřív než to samy zjistí, většinou.
DORA
Nezdá se mi, že je těhotná.
KATE
To je jenom něco... tady tak. (Ukazuje svou čelist
a bradu.) A pohled očí -- je to jiný.
DORA
Měla by ses dát najmout na kliniku! Ale s touhle si
těžko můžeš být jistá -- nedostaneš se k ní dost blízko,
abys jí ohmatala čelist. Ta si nás drží od těla.
KATE
No jo, no. Já to jen říkám. Je těhotná... A proto už
s ním nikdy nevyrazí ven! Bývali venku celé hodiny,
za každého počasí. Teď chodívá pryč sama, většinou...
poslední dobou... Líbí se mi: Rona.
DORA
Vždyť ji ani neznáš.
KATE
Pozorujeme je celé ty měsíce. Ráda bych ji poznala.
DORA
K čemu?
KATE
Připomíná mi... znáš ty rezaté veverky -- velmi
vzácné a plaché... Nebo... když jdeš do zoo a je tam
jelen, nebo nějaké zvíře, které se bojí přiblížit k plotu
-- a ty víš, že jenom když budeš úplně zticha a ostatní
odejdou...
33
Uvědomí si Dořino pohrdání.
Prostě, já ano -- já bych se s ní chtěla seznámit!
DORA
Máš kolečko navíc, Kate Christová. (Hodí jí kyblík.)
Tady! Padej sbírat mušle! Na to jediný se hodíš.
Dora odejde. Kate se svým kyblíkem také odchází. Vzápětí
vstoupí Alex s výstrojí, když odejde Kate. Z jiné části
pláže se objeví Rona. Vyhlížela ho. On ji vidí, ale ignoruje,
kráčí dál k chatě. Ona ho následuje.
ALEX
Přestaň na mě proboha takhle zírat, ano?
RONA
Je mi z tebe na zvracení.
ALEX
Tak se vyzvracej. No jen do toho -- vyzvracej si
všechno, co chceš. Ale přestaň na mě zírat.
RONA
Zvracela jsem. Celou noc. Jenom jsem pomyslela, že
jsi ve člunu tam venku -- chtělo se mi zvracet.
Alex vytáhne z kapsy svazek bankovek a hodí je na stůl.
ALEX
Tohle možná tvůj žaludek uklidní. A bude jich víc, až
se Donald postará o kůže.
RONA
Čekala jsem na pláži. Čekala jsem do rána. Doufala
jsem, že nedostaneš žádného. Doufala jsem, že nebudeš
mít štěstí.
ALEX
Dělám rybářům dobrou službu -- dělám pro ně víc,
než oni kdy udělali pro mě. Jenom oni mají oprávnění
střílet tuleně, co zničí jejich sítě.
RONA
Jak můžou vědět, kteří to byli, co ty sítě zničili? A jak
34
to můžeš vědět ty? A mláďata! (Víc k sobě než Alexovi.)
Když vezmeš matku, pomysli na mládě -- když
vezmeš mládě, pomysli na matku.
ALEX
Zas tolik jsem jich nezastřelil. Nejsem nenasytný.
RONA
Nenasytný! Jeden nebo tři nebo sedm -- pořád zabíjíš.
ALEX
Ano. Zabíjím. Pracuju. Vydělávám.
RONA
Změnil ses. Takhle's předtím nemluvil.
ALEX
Před čím?
RONA
Než ses změnil. Před tím -- když jsi říkal, že je pronásleduješ,
abys je poznal, aby ses v ně proměnil.
ALEX
To jsem řekl?
RONA
Tu noc, co jsme se potkali. Spoustu jsi toho říkal.
O strachu. Strachu z pronásledování. Že k tuleňům necítíš
nenávist. A vzaľs mě druhý den na ostrov a pak
zase. Ach, Alexi! Jak jen můžeš -- myslela jsem, že
jsme v bezpečí! Myslela jsem, že všechno zabíjení
v tobě tehdy zemřelo. Když jsi chtěl, abych zůstala.
ALEX
Nezapomněl jsem. Na to všechno. Na ostrově.
RONA
Byly to lži.
ALEX
Ne.
RONA
Nezdá se ti, že ses změnil?
35
ALEX
To byly ostrovní hovory, Rono, řeči při měsíčku.
RONA
Lži.
ALEX
Ne. Při měsíci je to jiné, to je všechno. Na ostrově...
jsou věci... jiné.
RONA
Věci jenom jinak vypadají.
ALEX
Ano. Jako tvoje vlasy, při měsíci. V měsíčním světle se
lesknou jako moře.
RONA
Co je s mými vlasy?
ALEX
Nic není, ani s tvými vlasy, ani s tebou. A i se mnou je
všechno v pořádku. Já jsem se nezměnil. To ty chceš
být dva lidi. A jedna část tebe je stejně prospěchářská
jako tuleň. Sníš všechno: mušle, kraby, ryby, maso.
Bez váhání bys zakroutila krkem jedné z matčiných
slepic.
RONA
Ne.
ALEX
Zardousíš ji, roztrháš, sníš -- bez rozpaků... Já bych
taky chtěl chytat jenom to, co můžu sníst, nosit jenom
kůže, co si ulovím, ale copak jsem sakra eskymák
nebo indián? Nemůžu takhle žít. Chtěl bych -- nemůžu...
Nezapomněl jsem, jak jsme byli na ostrově. Slunovrat.
Žádné šílenství, ale sen. Nezapomněl jsem. Je
to sen a je to pravda -- pořád... kdykoliv jsme sami na
pláži, milujeme se, nebo na vodě s člunem... Ale chlap
se musí sebrat a něco dělat, ježišmarja! Nemůže sedět
36
a zírat na moře celý den, ležet a zírat na svou milou
celou noc.
RONA
Proč ne?
ALEX
Já nevím -- už by pak nebyly žádné sny -- já ne-
vím.
RONA
Chceš říct, že chlap se musí probudit a začít zabíjet.
Slunovrat? Až do zimy a ještě potom jsi na zabíjení
ani nepomyslel.
ALEX
Nelovím v zimě. Vidíš, nevíš o tom vůbec nic.
RONA
Vím o tom dost. Cítím to. Znám to.
ALEX
Poslouchej, Rono, tady kolem se nedá sehnat žádná
práce. Jediná práce, co je, to není práce, to je urážka.
Měl jsem mít místo na rybářské lodi. Hned po škole.
Ale postavili se proti mému otci a mně, nevzali by mě.
Tak beru, co dostanu, to, co chci a můžu dostat... Jako
tuleň... Kromě toho je dobré dělat něco, z čeho ti běhá
mráz po zádech. Cítíš se zase naživu.
RONA
Naživu! To není život, o čem mluvíš, to je smrt. Zabíjení,
to je smrt.
ALEX
Tak má žít chlap. Z moře nebo ze země. Ne se hrkat
po hlavní silnici do smogu v osm ráno, v pět zpátky.
Poslouchej: vezl jsem kůže na prodej do města. Viděla's
někdy most do Dundee? Ve špičce? To je šílený.
Řady aut a náklaďáků, sunou se po mostě, platí za to,
že můžou vjet do toho čoudu... A tam dole, řeka Tay,
37
a kousek výš ústí, písečné břehy a tuleni... Ale ty auta,
to je... děsivý... šílený!
RONA
Musíš s tím přestat, s tím lovením! Musíš, Alexi.
ALEX
Víš, že jsou s tebou jen problémy? Příliš dlouho se potloukáš
po pobřeží. Říkáš, že jsem se změnil -- Bože,
podívej se na sebe!
Agnes jde přes pláž k chatě, má velký náklad nákupů.
Rona chce z chaty odejít, Alex jí v tom zabrání.
ALEX
Kam zas jdeš? Jako bych to nevěděl! To je lék na
všechno -- sklouznout dolů do moře, všechno to smyje
příliv! Myslíš si, že pak večer půjdu dolů a budu tě
hledat a --
Rona odmítá poslouchat, zacpává si uši rukama. On ji
nutí, aby poslouchala.
Poslouchej mě, zatraceně, Rono, tak mě poslouchej,
ano?
Vstoupí Agnes.
ALEX (k Roně)
Ty krávo! Tak jdi a trucuj si na skalách!
Rona uteče pryč.
Rusalka potřeštěná!
AGNES
Tak už jsi zpátky... (Uvidí peníze na stole.) Šlo to dob-
ře?
ALEX
Ano.
AGNES
Roně nebylo moc dobře. Dnes ráno hodně zvracela.
ALEX
No jo, taky je mi tak -- na zvracení! Kráva tvrdohla-
38
vá. Kéž bych s ní nikdy nepromluvil. Kéž bych ji nikdy
neviděl -- jak vystupuje z moře!
AGNES
Všiml by sis jí... i kdyby byla černočerná noc, všiml
by sis jí. Oba jsem vás tu noc viděla. Ach, já vím, že
byla zraněná -- ale šla s tebou po oblázcích jako by
tančila. Jako vlna.
ALEX
Teď už netančí. Nebudu ji tahat dovnitř. Tentokrát ne. Ať
si tam sedí celou noc. Je mi jedno, jestli se ještě vrátí.
AGNES
Už teď se o ni bojíš.
ALEX
Mám strach, že skočí do moře.
AGNES
Já vím.
ALEX
Nerozumím ti. Nechtěla's ji tu -- tu první noc jsi
nechtěla, aby tu zůstala, byla's na mě naštvaná --
AGNES
Ne -- ne --
ALEX
Byla! Ale teď -- hýčkáš ji, utěšuješ -- líp než já.
AGNES
Bála jsem se, nebyla jsem naštvaná... moře se mi hnusí!
Hnusí se mi!
ALEX
Nehnusí se ti! Máš z něj strach!
Ale Agnes zavrtí hlavou, popírá to, mumlá velmi tiše
,,hnusí se mi!".
ALEX
Tak proč jsi tu zůstala, když otec odešel? Nezůstáváš
tu snad proto, že --
39
AGNES
Ne.
ALEX
Myslíš, že je mrtvý?
AGNES
Ne. Ach, ne.
ALEX
Myslíš, že by se mohl vrátit?
AGNES
Teď ne, ne. Je to příliš dávno... On nebyl chlap, podle
kterého si můžeš řídit hodinky!
ALEX
Hodinky? Myslíš snad kalendář!
AGNES
Nikdy se neusadil.
ALEX
Tak jako Rona, myslíš?
AGNES
V některých věcech jsi jako on. Ale Rona -- ano, ona je
z takových jako on... Někdy, když umývám nádobí, slyším
-- velmi slabounce -- volání husí nahoře na nebi. Je
to překrásný zvuk, ale smutný... Když je slyším, jsem
vděčná na tu horkou vodu ve dřezu a oheň v kamnech.
Jenže, slyšet je tvůj otec -- nebo kdyby si jen myslel, že
je slyší -- už by byl u dveří, hleděl by do nebe, až by byla
kuchyň celá vymrzlá od studeného vzduchu. Jejich křik
ho zneklidňoval. Otočila bych se, abych mu řekla, ať zavře
dveře, ale už by byl pryč... Šel by rozchodit ten svůj
neklid. Hodinu, dvě -- nebo dýl, mnohem dýl -- než by
se zase ukázal doma... Lidi jako Rona a tvůj otec, ti žijí
to, o čem ostatní jenom sní. Potřebujou uniknout. A oni
vědí jak. My, ten zbytek -- my si jen myslíme, že to potřebujeme,
ale sotva si umíme představit, jak na to.
40
ALEX
Ale zůstala tu tak dlouho. Netroufal jsem si doufat, že
zůstane tak dlouho. Myslel jsem, že bude časem šťastnější
-- ne smutná... tak vzdálená.
AGNES
A cos chtěl? Holku z města, co je pořád po obchodech
nebo u binga? Koneckonců, lidí z okolí říkají, že jsme
taky divní, ty a já. Že tvůj otec zmizel nás dělá v jejich
očích ještě divnější: ti Greyovi! Divný patroni... Je těhotná,
věděľs to?
Pauza. Alex neodpovídá.
Alexi, slyšíš mě? Říkám --
ALEX
Slyším... Tak co se k sakru toulá venku v takový zimě,
když je těhotná?
AGNES
Chodí ven v každém počasí. Je na to zvyklá i víc než ty.
ALEX
Měnívala se s počasím. A já taky. Chytal jsem ty její
nálady... Vrátila se z venku za bouřky a byla taky tak
divoká... Teď už ne... Celé minulé léto -- vypadala
šťastná. Celou zimu jsme byli moc spokojení. (Přímo
k Agnes.) Ze začátku byla šťastná? Nebo ne? Hodně
šťastná?
AGNES
Jestli nebyla šťastná -- nebyla ani nešťastná.
ALEX
To je všechno?
AGNES
Většinou, to je všechno.
ALEX
Dítě... Teď se usadí, určitě. Bude spokojenější, když se
bude starat o dítě.
41
AGNES
Zaměstnanější. Bude zaměstnanější.
ALEX
Joj!... Dítě! (Sebere nějaké peníze ze stolu a zbytek nechá
pro Agnes.) Radši to někam ulož. Pánbůh ví, že
jich budeme potřebovat mnohem víc... Když je dítě
na cestě... To jsem zvědav, za kolik dalších výprav mi
Donald ještě zaplatí?
AGNES (šokovaná)
Co to povídáš?
ALEX (ignoruje ji nebo neslyší)
Budu se ho muset zeptat. Můžu za ním zajít hned.
Můžu pracovat do konce sezóny, jestli mě bude
chtít.
Odchází.
AGNES
Ne -- Alexi.
Ale Alex odešel, odchází pryč přes pláž.
AGNES
Ne, Alexi, ne.
Jde za ním jen ke dveřím. Přichází Kate se svým kyblíkem.
Přibližuje se k chatě.
AGNES
Tady žádné uhlí není, Kate Christová!
KATE
Tentokrát sbírám mušle. Uhlí sbírá Dora. Řekla mi,
ať obstarám mušle. Nechcete nějaké? Jíst je je celkem
bezpečné, viďte?
AGNES (vyděšená, strachuje se o Alexe)
Nevím. Moře je zadušené vší tou špínou z dolů a lodí
-- a z města.
KATE
To říká ta sestřička taky.
42
AGNES (ostře)
Jaká sestřička?
KATE
Ta nová. Slečna Manziová. Teda, jako, ne nová -- na
penzi. Tady je nová! Říká, že mušle tady kolem jsou
znečištěné. Říká jim surmovky. (Navzdory své plachosti
touží po kontaktu.) Ona se ptala po vás, slečna
Manziová... se ptala. Vlastně na Ronu se ptala. Jednou
ji prý viděla, na přístavní zdi, uprostřed noci. V noční
košili! Říkala, že prý Rona zpívala moři. Tolik bych
ji chtěla vidět! Občas jsem vídávala Alexova otce na
přístavní zdi.
AGNES
David mluvíval s mořem.
KATE
Někdy se mnou, někdy.
Agnes je překvapená.
KATE
No, vlastně... jednou ... Rybáři říkají, že nosil neštěstí.
Větší neštěstí než ženská nebo pátek. Nevím proč.
On miloval moře!
V průběhu Agnesiny další promluvy se objeví na pláži
Dora s nasbíraným uhlím.
AGNES
Nic se jim nedařilo, když byl David s nimi. Tak ho
podruhé na palubu nevzali, vyplatili ho. Sledoval je
z přístavní zdi -- a když se vraceli, byl tam ještě. Ale
štěstí se jim nevrátilo, říkali, dokud David neodešel
pryč... úplně pryč! A nás dva tu nechal.
KATE
Severní val, to nejvyšší místo. Tam vždycky stával.
DORA
Tak co, máš už dost mušlí? (Chňapne Katin kyblík.)
43
To je všechno? Půltuctu mušlí? Na co si to k sakru
hraješ? (Vyndá z kyblíku několik oblázků.) A vůbec,
některý jsou kameny, žádný mušle! Ach, rozlep trochu
oči, Kate! (Tišeji.) Co se tady s ní vybavuješ?
Agnes odejde do kuchyně a pryč do domu.
KATE
Chtěla jsem vidět Ronu.
DORA
Řekla jsem ti, ať se držíš dál od těch dvou -- divný
ryby!
KATE
Jsou tu teď tři. Vlastně čtyři. S tím dítětem na cestě.
Dora s kolem odchází.
DORA
Ubohá dušička. Bude nakonec potrhlejší než ti tři dohromady
-- však uvidíš.
KATE
Jsou roztomilý párek, to je jistá věc, Doro. Bude to
roztomilý děťátko.
DORA
Ale, nebuď tak naivní! Všechny děcka jsou roztomilý!
Chraň nás Pánbůh -- i ty a já jsme byly hezký -- když
jsme byly děcka!
5. SCÉNA
Několik nocí potom. Ložnice.
Alex spí, Rona má noční můru.
RONA
Ne... ne... ne tady... ne na tomto pobřeží. Nech nás,
nech nás... nech nám tenhle břeh.
Alex je už vzhůru.
44
ALEX
Rono! Vzbuď se. Rono, lásko, vzbuď se.
RONA
Ne... Alexi! Alexi!
Alex ji drží, nebo se snaží -- ona stále ještě ve snu.
ALEX
Všechno je v pořádku. Jsi tady, u mě. Něco se ti zdálo,
Rono. Rono... to byl sen.
Utiší se.
Byl to sen. Jenom se ti něco zdálo.
Zadívá se na něj, uvědomí si, jakou úlohu měl ve snu.
RONA
Nedotýkej se mě. Jdi pryč. Pryč.
ALEX
Rono, proboha, to jsem já!
Rona na něj zírá, stále nepřátelsky.
Podívej -- jsi tady, doma. Podívej -- už jsi vzhůru. Co
se ti zdálo? Co to bylo?
RONA
Chtěla jsem utéct! Dostat se pryč, do moře.
ALEX
Zpropadený moře!
RONA (neslyší to)
Ale nemohla jsem dost rychle utíkat -- utíkala jsem
tak pomalu, tak pomalu... mnohem pomaleji než
všichni ostatní... A ty! Chystal ses vystřelit!
ALEX
Já?
RONA
Ach ano, to's byl ty.
ALEX
Chvěješ se. Chvěla ses tak tu noc, kdy jsme se poprvé
potkali. No tak, pojď zpátky do postele... no tak... Řekl
45
jsem ti přece, když jsi přišla poprvé, že jsi tu v bezpečí.
Nedovolím nikomu, aby tě tu našel... zranil tě.
RONA
A ty ses na mě nepodíval. Byla jsem tam, s nimi. Předstíral
jsi, že tam nejsem.
ALEX
Kde?
RONA
V zálivu, na ostrově... Zrovna jsme vyvedli mláďata
zpátky na pobřeží. Mělo to tam být bezpečné -- útočiště,
říkal jsi! Ale byľs tam ty! Ani ses na mě nepodíval
-- ani pohled. Chtěla jsem vykřiknout, ale nevydala
jsem hlásku. A pak už bylo příliš pozdě, hned bylo
příliš pozdě, chtěli jsme utéct, ale já... mohla jsem
běžet jenom tak pomalu... Chtěla jsem běžet vodou,
místo abych plavala, běžet místo plavání. Měla bych
plavat jako oni!
ALEX
Plavat? S tuleni?
RONA
Jako bych zapomněla, jak se plave.
ALEX
Už je to všechno pryč. Nemysli už na to.
RONA
Tvůj obličej. Chystal ses mě zastřelit.
ALEX
Pšššštt, no tak?
RONA
Chtěľs nás všechny postřílet. Viděla jsem tě zřetelně.
Tvůj obličej byl plný vraždění. A nemohla jsem vůbec
křičet.
ALEX
Jsi zmrzlá. Ledově studená. Podívej, Rono, podívej se
46
mi do tváře. Není tam žádné vraždění. No tak, podívej
se na mě. Přece si nemyslíš, že bych tě zranil? Střelil
po tobě? Proboha, já jen -- ...já nestřílím -- já střílím
jenom tuleně, lásko!
RONA
,,Tuleně, lásko!" (Je hysterická, chce ven z postele,
pryč od něj.) Týdny a týdny mi říkáš, abych se probudila,
abych ožila. Dobrá, tak teď jsem vzhůru, jsem
naživu a říkám ti, Alexi -- tuleni znají lásku!
Pauza. Vyhlíží přes pláž.
ALEX
Nachladíš se tam. Pojď zpátky do postele.
RONA
Ne, chci tmu, mám radši tmu a měsíční světlo.
ALEX
Pojď zpátky do postele.
RONA
Čekám až přijde přes moře úsvit.
ALEX
Ježiši! Nemůžeme se aspoň trochu vyspat? ...Rono?
Rona nic neříká, stále hledí přes moře.
Nechám toho, to chceš? Přestanu s lovením tuleňů.
RONA
Opravdu?
ALEX
To je to, o co tu jde, viď?
RONA
Slibuješ?
ALEX
Jo, pravděpodobně. Jestli to chceš. No tak, pojď do
postele.
Pomalu ke vrací k posteli, ale on se k ní otočí zády, natřese
si polštář a chystá se spát.
47
RONA
Alexi?
ALEX (naštvaně)
Jdi spát.
RONA
Řekneš tomu muži ve městě, že už pro něj nikdy nebudeš
dělat? Že mu neobstaráš žádné další kůže?
ALEX
Jo.
RONA
Kdy?
ALEX
Jak ho zase potkám.
RONA
Kdy?
ALEX (ztrácí trpělivost)
Bože! Já nevím. Kdy budeš chtít.
RONA
Zítra.
ALEX
Jo, dobrá, zítra -- jak ho zase potkám -- kdy budeš
chtít.
Nedbaje jeho vzteku, plná radosti nad jeho slibem, vyjde
Rona na pláž, jde po pobřeží.
Alex se nehýbá, nechce nic vědět.
KONEC PRVNÍHO JEDNÁNÍ
48
DRUHÉ JEDNÁNÍ
1. SCÉNA
Alex vstoupí do kuchyně (zevnitř domu) s puškou a krabičkou
nábojů. Když začne kontrolovat a čistit pušku,
Rona (v nejvyšším stupni těhotenství, bosá) přichází
k domu z pláže. Je zděšená, když vidí Alexe s puškou.
ALEX (pokračuje v čištění pušky)
Kontroloval jsem si pušku. (Naštvaně.) To je vše -- jen
si kontroluju pušku.
RONA
Teď ji nepotřebuješ. Už nikdy. Slíbiľs mi to!
Pauza.
ALEX
Budu pryč jen pár dní.
RONA
Ale řekl jsi! Slíbiľs!
ALEX
Nemůžu v tom Donalda nechat -- tentokrát ne -- ne
na poslední chvíli.
RONA
Ale kam? Kam pojedeš?
ALEX
Nejsem si jistý. Donald ví kam, zná někoho se člu-
nem.
49
RONA
Tak to tě potom nepotřebují! Když už jsou dva, tebe
nepotřebují!
ALEX
Já potřebuju je. My je potřebujeme -- potřebujeme
peníze, nebo ne?
RONA
Ne.
ALEX
Dřív mi mockrát pomohl. Nemůžu ho v tom teď ne-
chat.
RONA
Ne!
ALEX (ztrácí trpělivost)
Jdu!
RONA
Přísahaľs, že toho necháš!
ALEX
Je to letos poslední výprava.
RONA
Ty řezníku!
ALEX
Jdu -- a jsem zatraceně rád, že odjedu. Je mi špatně,
špatně až do morku kostí, že jsem zavřenej v týhle
zatracený díře, s tebou. Nic neřekneš, neusměješ se,
náměsíčně tu bloudíš jak nějaká tlustá --
Odvrátí se, zastydí se. Potom tišeji, aniž se na ni povídá:
Jdu, to je všechno. Měj se.
Sebere svou výstroj, jednu z krabiček s municí zapomene
na stole. Rona stojí přede dveřmi, brání mu
v cestě.
RONA
Nesmíš jít -- ty nesmíš --
50
Vstoupí Agnes, zůstane stát vyděšená ve dveřích, nezpozorují
ji.
RONA
Zastřel mě, jen do toho, zabij mě. Pak ti bude dost špatně
na to, abys přestal zabíjet? Je nabitá? Často bývá,
když nemá být. To máš špatný zvyk, svádí to. Často
střílíš, když nemáš, pak jsi nenasytný, Alexi. To jsi tak
nazdařbůh střílel na ostrově jenom ptáčky? Jenom?
ALEX
Zavřou tě, jestli nebudeš opatrná.
RONA
Tak mě zabij. Jim ušetříš starost, mně bolest.
On zvedne pušku, jen trošku.
RONA (něžně, téměř milostně, hypnoticky)
Ano, ano, jen dál, jen dál, Alexi, no pokračuj! Nikdo to
nikdy nezjistí. Jak by jen mohli? Vždyť sem ani nepatřím
-- já sotva existuju...
Zvedne pušku o něco víc, téměř na ni míří.
RONA
...jedna kulka... dvakrát zabije. Mě -- a dítě. Je to
děvče, dceruška. Ne další lovec. Další ostrov. Další
kořist.
AGNES (najednou vykřikne, jako by prorážela noční
můru nebo zaříkadlo)
Běž! Běž teď -- jestli chceš jít! (Snaží se uklidnit.)
Spěchej, Alexi. Už teď máš zpoždění.
On odchází přes pláž. Rona za ním.
RONA (volá za ním)
Vrať se! Alexi -- vrať se!
AGNES
Nevolej ho zpátky.
RONA (na pokraji sil, opakuje slabě, v slzách)
Alexi! Vrať se! Alexi!
51
AGNES (k sobě)
Bože na nebi -- to's neměla dělat. To nosí neštěstí, volat
za chlapem, když vyrazil ke člunu. (Ruka jí padne na
krabičku nábojů na stole.) Cokoliv zapomněl doma...
přinese neštěstí... (Vyděšená předtuchou stejně jako Ronou.)
Ale -- nepůjde rovnou na moře! Odjíždějí v náklaďáku,
bude to ještě pěkná chvíle, než dorazí k moři.
Snad se ho štěstí podrží.
Rona je strnulá bolestí.
AGNES
Co je? Něco není v pořádku?
Agnes k ní dojde, pomáhá jí, aby neomdlela.
RONA
Vlny. Železné vlny.
AGNES
Bude lepší, když si dojdeš do postele.
RONA
Ne. (Stále se zmítá bolestí.) Nechej mě tady u moře.
Na okraji scény se objeví Kate se svým kyblíkem, oči
vyvalené, špehuje.
AGNES (vede Ronu do ložnice)
Rono, pojď dovnitř. Nemůžeš upustit dítě tady. No tak.
Bude ještě spousta času představit ho moři... Tak je to
správné, tady sem.
Uloží Ronu na postel.
AGNES
Zkus se uvolnit.
RONA (vzlyká)
Vrať se!
AGNES
Rono, zlehka dýchej.
RONA
Řezník!
52
AGNES (v rozpacích, vzdává to)
Půjdu ohřát vodu.
Kate je stále venku na pláži, špehuje a poslouchá.
Agnes jde do kuchyně.
RONA (zřetelně, i když nekřičí)
Vrahu!
Agnes se zastaví, zpola se otočí, když to slyší, zachvácena
zoufalstvím.
2. SCÉNA
Slyšíme Kate zpívat, ještě než vstoupí na scénu. Blíží se
k chatě.
KATE
Kupte uhlí, kupte!
Kupte uhlí, kupte!
Během toho se objeví Dora a rychle ji přeruší.
KATE
Kupte mušle, kupte!
Kupte mušle, --
DORA
Svatá Panno a všichni svatí! Tohle má být jako písnička?
Vypadni odtud, dělej! Vytahaj ti vnitřnosti, jestli
tě najdou u toho děcka.
KATE
Jsou pryč. Agnes si vzala nákupní tašku a odešla.
A Rona jela s dítětem dozadu na pobřeží.
DORA
Pojď sem! Hned pojď sem! (Chytne Kate, oprašuje ji, čistí
ji -- ne příliš něžně.) Bože, podívej se, jak vypadáš!
KATE
Viděla jsem křest.
53
DORA
Co že jsi viděla?
KATE
Viděla jsem, jak Rona křtí dítě.
DORA
No jo. Přepokládám, že u toho byla ona i kněz, že.
KATE
Tamhle, jak plavou v zálivu chaluhy. Brodila se vodou
a smočila děťátku hlavu.
DORA (nevěřícně a s nevelkým zájmem)
Ani bych ji k tomu děcku nepustila.
KATE
Včera v noci. Byla to krásná noc.
DORA (ostře)
Řekla jsem ti, abys sem dolů v noci nechodila.
KATE
Ne, když je tma, jsi řekla. Jenže teď nejsou temné noci,
teď ne, je léto.
DORA
A řekla jsem ti -- drž se dál od Greyových.
Od pobřeží se objeví Rona, tlačí kočárek. Přes držadlo
kočárku a po stranách visí řetězy mušlí. Rona sleduje
sestry a čeká, až odejdou, aby mohla k chatě.
KATE
Chci vidět děťátko.
DORA
Děcko chceš vidět? Jo, tak se podívej na sebe, no jen
se podívej do zrcadla -- to uvidíš pěkný děcko! Dělej
-- pojď odtud!
Dora jde. Kate pořád váhá. Všimne si Rony.
Jsi stejný nemehlo teďka, jako když jsme byly malý. To
je všechno, co celej život dělám -- opatruju přerostlý
děcko!
54
Dora jde. Kate a Rona na sebe pohlédnou -- Kate by se
ráda přiblížila, ale netroufá si. Následuje svou sestru.
Když je Kate pryč, Rona se uvolní, věnuje se dítěti. Zajde
do ložnice, zadívá se na tulení kůži, něžně ji pohladí. Pak
se rozhodne, vezme kůži z postele a přehodí ji přes kočárek,
jak nejlépe dovede. Když to udělá, kochá se zase
dítětem.
Vstoupí slečna Manziová, přechází po pláži k chatě, v rukou
ozdobně zabalený balíček.
MANZIOVÁ (volá)
Dobrý den?
Ticho. Rona v kuchyni strne.
MANZIOVÁ (trochu váhavě)
Dobrý den?
Ticho. Rona, jako zvíře v úkrytu, chrání kočárek.
MANZIOVÁ
Jenom jsem k vám chtěla nakouknout a pozdravit se
s vámi! ... Myslela jsem, že vás návštěva potěší. Jste
tu tak trochu z ruky, viďte, tak daleko na konci pláže?
Tak tohle je to naše děťátko! Doslechla jsem se, že už
se narodila.
Když se slečna Manziová přiblíží ke kočárku, Rona jí
zdráhavě poodstoupí, aby se mohla na dítě podívat.
Och, ne! Ta je nádherná... Och, ano... skutečně nád-
herná!
Rona se velmi nepatrně uvolní.
Už jsme se setkaly. Nevzpomínáte si?
Rona neodpoví.
No... To bylo... Já jsem ta osoba, co vás našla na přístavní
zdi -- vzpomínáte si -- před měsícem, nebo
dvěma? Uprostřed noci? Mám z okna v ložnici výhled
na přístav, víte. Nabídla jsem vám, že vás doprovodím
domů, ale vy... řekla jste, že dojdete sama...
55
Ronino mlčení je znervózňující i pro slečnu Manziovou.
Jedna z Christovic sester -- ta hloupější -- mi řekla,
že se dítě narodilo. Kate -- nejmenuje se tak? Říkala,
že vás viděla s kočárkem. A tak jsem k vám chtěla zaskočit.
Myslela jsem, že vám to nebude vadit.
Stále žádná odpověď.
Tolik mi chybí moje děti! Byla jsem porodní asistentka,
víte -- než jsem šla do penze. Čekala jsem na
zprávu o děťátku od té chvíle, co jsme se potkaly...
Protože, no víte, ,,potkaly" jsme se -- bylo to poněkud
zvláštní setkání.
Slečna Manziová se posadí. Doufá, téměř očekává, že jí
bude nabídnut šálek čaje.
Ale teď, prosím, nerada bych vám překážela. Já vím,
kolik je s dětmi práce -- velká spousta práce!
Žádná odpověď.
Och, tohle jsem vám přinesla!
Předá Roně balíček. Rona ho vezme, sotva si ho všimne,
nepřítomně ho drží.
...Je to zábavné -- byla jsem přesvědčená, že to bude
chlapec. Když mi Kate Christová řekla, že to je holčička,
byla jsem z toho úplně tumpachová! Já nevím proč,
opravdu. Ale, pokud jsou zdravé! ...Netoužila jste po
chlapci -- jako prvorozeném? To některé matky ano
-- velmi pošetile, některé.
Čeká až Rona rozbalí balíček. Ale Rona nic.
Taky jsem přišla, protože -- no, chtěla jsem, abyste
věděla --
(Důvěrně.) To já chápu!
Rona na ni prázdně pohlédne.
Rozumějte -- těhotenství může být obtížné... víte,
může to být dosti znepokojující... Dost tomu rozumím.
Že jste nyní trošku mimo.
56
RONA
Nebyla jsem mimo. Tehdy ne.
MANZIOVÁ
Možná, vlastně myslím: já vás chci pochopit... ale
nemohu... Ale, drahoušku, nevím, jestli si teď vůbec
rozumíme.
RONA (zdvořile, odměřeně)
To opravdu není důležité.
MANZIOVÁ
Jen jsem zaskočila, abych zjistila, jak vám je. A viděla
vaše dítě. Domnívala jsem se, že budete potřebovat
pomoc. Mám čas a zkušenosti... a tolik mi chybí moje
děťátka! ... Já vím, co to obnáší, být na to sama. Mladé
matky mohou být velmi osamělé. Och, tolikrát jsem
to viděla! A vy jste tu tak z ruky -- daleko na konci
pobřeží.
RONA
Jsem raději z ruky.
MANZIOVÁ
Ach, to já viděla spousty osamělých lidí -- je těžké žít
jen sama celý den, každý den... Já jsem vždycky měla
tolik starání. Ale, samozřejmě, nikdy jsem neměla
vlastní děti.
RONA
Děti samotě nezabrání. Vyrostou, odejdou a starají se
samy o sebe. Nemůžete být s nimi a chránit je. Musí čelit
všemu, čemu je třeba čelit -- případně. A možná i víc.
MANZIOVÁ
Bože na nebesích, takhle nesmíte mluvit! Máte před
sebou spoustu roků -- s tímhle dítětem... a dalšími
dětmi.
RONA
Ne.
57
Rona vyprostí z balicího papíru velmi nevkusnou plyšovou
zvířecí hračku. Zírá na ni v překvapeném mlčení.
MAZIOVÁ (po pauze)
Myslela jsem, že je pěkně veselá. Tedy samozřejmě
jsem uvažovala o chlapečkovi.
RONA (odměřeně, zdvořile)
Děkuji vám.
Opět mlčení.
MANZIOVÁ
Neměli jste nějaké další návštěvy?
RONA (s hrůzou)
Ne.
MANZIOVÁ
Vy jste hodně taková -- samostatná matka! Odhodlaná
zvládnout všechno sama! Ale já bych vám mohla pomoci,
víte. Vy -- nebo vaše tchýně -- jen musíte říct.
Opět mlčení.
Jak jí říkáte?
RONA (tiše)
Isla.
MANZIOVÁ
Pardon?
RONA (zřetelněji)
Isla.
MANZIOVÁ
Och... velmi vhodné. Přemýšlím o ní jako o ,,dítěti
vody", víte... Isla! To znamená ostrov? Ano, a zní to
jako moře. To je jméno po rodičích?
RONA (uvědomí si náhle, že to tak svým způsobem je)
Ano, ano, to je po rodičích.
MANZIOVÁ
A narodila se uprostřed noci, když její matka je noční
tvor!
58
RONA
Ano, byla noc. Bylo to... jak Alex odjel.
MANZIOVÁ
Chcete říct, že si nepamatujete přesný čas? ...Ale ano,
vaše tchýně to bude vědět -- babičky si vždycky pamatují
takovéhle věci.
RONA
Nemáme hodiny.
MANZIOVÁ
Žádné? Ani náramkové hodinky?
RONA
Alex má hodinky -- kvůli přesnému přílivu. Ale má
je teď s sebou pryč.
MANZIOVÁ
Ještě je pryč? A to ani neví o své půvabné dcerušce?
RONA
Ach, to ví. Řekla jsem mu, že bude mít dcerku.
MANZIOVÁ (má pocit, konečně, že narazila na ten pro-
blém)
A vy už se nemůžete dočkat, až se vrátí a uvidí ji!
RONA
Ne.
MANZIOVÁ
Drahoušku, jste si jistá, že jste v pořádku? Vy jste
vůbec nebyla u doktora, že? Musíte je navštívit -- porodní
asistentku nebo praktického lékaře -- navštívit
je dřív, než přijdou sami.
RONA
K čemu?
MANZIOVÁ
No, možná se cítíte... jenom trošku unavená -- porod
může být poněkud traumatizující zážitek.
59
RONA (téměř se smíchem, překvapeně)
Co na tom záleží? Je to pryč! To byla jen moje bolest.
To není jako řezná rána nebo střela -- to byla krev zrození,
ne krev prolitá v boji... Vlny, které se přese mě
valily, a pak odplouvaly pryč... odplouvaly pryč. Jako
krátká jízda na divoké hladině namísto bezpečného
plavání v tichu pod vodou... To bylo všechno.
Tohle slečnu Manziovou hodně znepokojí. Rona si toho
sotva všimne.
RONA
Měla jsem zůstat na ostrově. Měla jsem mít své dítě
sama, na ostrově.
Slečna Manziová je zaskočena.
MANZIOVÁ
Ostrov?
RONA (šeptem -- slečna Manziová to neslyší)
Neměla jsem ji vůbec mít.
MANZIOVÁ
Něco vás trápí, co je to?
RONA
Přemýšlela jsem o ostrově. Ostrově May.
MANZIOVÁ
Aha? Ostrov? Samozřejmě, znám ho, totiž, viděla jsem
ho. Je to nahoru po pobřeží, že?
RONA
Můžete ho vidět i odtud.
MANZIOVÁ
No, to bych neřekla.
RONA (neústupně)
Když víte, kde je, můžete ho vidět.
MANZIOVÁ
Och -- to je velmi poetická myšlenka. (Radostně.)
Musíte tam svou dcerušku vzít -- s takovým ostrov-
60
ním jménem: Isla. (Spěšně.) Až bude starší, samozřejmě:
to vůbec není vhodné pro takové malinké dítě,
takovýhle prázdný ostrov!
RONA
To jsem já.
MANZIOVÁ
Promiňte?
RONA
Tak říkají mně -- Rona: to znamená ostrov tuleňů.
MANZIOVÁ (teď už úplně ztrácí půdu pod nohama)
Já se jmenuji Jennifer. Když jsem byla malá holka,
řekli mi: Jennifer znamená bílá vlna. Ale já neuvažuju,
že bych se připojila k dalším vlnám tam
venku. Ne teď. A vy taky nesmíte! Nemůžete se
trmácet ve člunu svého muže přes celý záliv s novorozeným
dítětem. Musíte nějaký čas počkat, až
vyroste.
Slečna Manziová znovu obdivuje děťátko. Dotýká se mušlí
zdobících kočárek.
To jsou krásné mušle... Ale -- jsou pořád plné písku!
Sype se z nich písek po celém kočárku.
Rona tomu nevěnuje pozornost. Slečna Manziová se
s odporem dotkne tulení kůže a váhavě se zeptá, co chtěla
vědět už dřív:
Proč tu máte tuhle... kůži? To je talisman?
RONA
Aby mi připomínala, že její otec je vrah.
Slečna Manziová se vzpamatuje, jak jen dovede. Konečně
pochopí, že nemá smysl zdržovat se. Když odchází, Rona
začne zpívat, broukat dítěti.
Vstoupí Agnes a jde přes pláž k chatě.
Agnes a slečna Manziová se zastaví a pohlédnou na sebe.
Slečna Manziová už by na ni promluvila, ale Agnes jde
61
dál a do kuchyně. Ronina píseň ztichne (jako když dítě
nabíralo k pláči a teď znovu usnulo).
Slečna Manziová odejde.
AGNES
Kdo to byl?
RONA
Slečna Manziová! Slečna Manziová!
AGNES
On se brzo vrátí.
RONA
Neměl být pryč. Kdyby jen neodjel. Kdyby tak dodržel
svůj slib a nikdy neodjel!
AGNES (něžně)
Kdyby mu nešlo o dítě, nemusel by jet. (Pauza.) Bude
brzo zpátky doma.
RONA
Příliš pozdě.
AGNES (prakticky, radostně)
Nechej toho. To jsou hlouposti. Přestaň si namlouvat,
že ho nenávidíš. Bude doma brzy a uvidíš, jak vezme
děťátko do náruče.
Rona se otřese a odvrátí. Pauza.
RONA
Proč vždycky -- proč nikdy -- proč se nepřikloníš na
jednu stranu? Oba nás pozoruješ, oba nás utěšuješ, ale
za žádného se nepostavíš. Ty's nikdy nezkusila zabránit
Alexovi lovit, že? Nikdy jsi mě nechtěla přesvědčit,
že mám zůstat, v ty chvíle, kdy jsi věděla, že cítím, že
bych měla pryč.
AGNES
Nemůžu se na to dívat jen z tvé strany, protože Alex je
můj syn a miluju ho. Jen z Alexovy strany to brát taky
nemůžu -- jsi žena, stejně jako já.
62
RONA
Ach, Agnes! Ty's nikdy nechtěla vyjít ven... pryč...
běžet... rovnou odsud pryč? Aspoň na chvíli? Jako to
udělal Alexův otec? Zdálo se mi, že rozumíš, co cítím
-- ty sama's to nikdy nechtěla? Chtěla? Nikdy?
AGNES
Kdysi jsem si myslela, že chci.
RONA
Ty's nikdy nechtěla odejít s ním?
AGNES (něžně, překvapeně)
Ty chceš, aby Alex chodil s tebou, když bloudíš kolem
moře?
RONA
Chtěla bych... A on se mnou chodíval!
AGNES
Kdybych si myslela, že David chtěl, abych s ním odešla...
-- ale stejně bych nemohla. Musela jsem myslet na Alexe.
Nemůžu být na dvou místech, hledat a čekat. Vždycky je
třeba o někoho se starat; milovat a postarat se.
RONA
A když odešel nadobro -- věděla's to hned? Bylo ti to
moc líto? Bylo ti to líto?
AGNES
Vrátí se brzy. Alex bude zpátky brzy.
RONA
Nemyslela jsem Alexe.
Agnes se zadívá na kočárek, pak na Ronu.
AGNES
Samozřejmě mi to bylo líto... Mohla to být moje chyba.
Nerozuměla jsem dobře takovým mužům, jako byl
on. Nerozuměla jsem tomu docela, dokud jsem neviděla,
jak jste se s Alexem potkali. Rozvzpomněla jsem
se... na tu zvláštní hudbu.
63
RONA
Ale on se změnil -- tak, jako teď Alex?
AGNES
Uzavřel se do skořápky své zahořklosti -- před jinými
lidmi. Říkali, že je ďábelský duch, stranili se ho, říkali,
že je Jonáš. Měl svou skořápku, bylo stále těžší porozumět
mu. (Stále o tom musí přemýšlet.) Ale on se nezměnil...
Já jsem se změnila -- jsem šedivější, prázdnější.
Chtěla jsem, aby lidé, které miluju, byli šťastní. (Veseleji.)
Mám radost z vnučky -- kvůli ní samé, ale taky:
dělá nás šťastnější. To ona tiší náš neklid.
RONA
Hodně's ho milovala?
AGNES
Davida? Nejsem zas tak šedivá, tak prázdná! Ach
-- vzpomínám si na lásku k Davidovi.
RONA (rozrušeně, tajně líčí slib)
A udělala bys to znovu? Nechat jít, koho miluješ?
AGNES
Co jiného můžu dělat?
RONA (zkouší ji)
Změnit ho? Zkusila bys ho změnit?
AGNES (usmívá se, ale smutně, vzpomínajíc na Davida)
Dobrá -- ale jak?
RONA
Jít za ním?
AGNES (vrtí hlavou)
Lidé mají být svobodní -- když chtějí být.
RONA
Zapomenout na něj? Bylo by to... snazší... kdyby ses
odstěhovala od moře.
AGNES (to okamžitě odmítne)
Ne. (Pauza.) Ach -- tohle nikdy nebylo mé zamilova-
64
né místo, to Davida jsem milovala. Ale... člověk může
náležet na jisté místo... aniž rozumí proč.
Ronu tahle odpověď velmi uspokojí. Jde ke kočárku zkontrolovat
dítě.
RONA
A Isla -- udělala bys to pro Islu? Milovat a nechat jít?
AGNES
Pro Islu to musíš udělat ty. (Zaváhá, začíná tušit.) Je
to tvoje dítě.
RONA
Ale pomůžeš, Agnes, pomůžeš?
AGNES
Ach, Rono, to je hloupá otázka, copak jsem ti někdy
nepomohla?
RONA
Ne mně, dítěti. Musíš se postarat o Islu. (Velmi něžně.)
Tady. U moře.
Nakloní se, něžně hladí dítě.
Má ouška jako malé mušličky.
Pláž poněkud potemní.
Rona sejme tulení kůži z kočárku. Ustupuje jako duch,
kůži vleče za sebou.
AGNES
On se brzo vrátí. Pojedete spolu na ostrov! Rono!
Rona se stále vzdaluje, bez ohledu na dítě, na Agnes, jako
duch mizí pryč přes pláž.
Pláž potemní ještě víc.
AGNES
Rono!... Rono!
65
3. SCÉNA
O dva dny později. Kočárek je na stejném místě jako
v předchozí scéně, ale je prázdný, střecha je stažená.
Agnes je venku, na pláži, s dítětem v náručí. I když je tu
slečna Manziová, Agnes věnuje většinu pozornosti dítěti.
MANZIOVÁ
Díky Bohu, že nevzala dítě s sebou. Díky Bohu aspoň
za to.
Slečna Manziová se odmlčí, když přijde Alex, sleduje
ho, když upustí rozmontované díly dětské postýlky před
chatu a začne je smontovávat/opravovat. Agnes se stále
věnuje dítěti.
Musíte mít nějakou představu, kam šla?
AGNES
Co vám mám říct?!
MANZIOVÁ
Jak dlouho je pryč?
AGNES
Dva dny.
MANZIOVÁ
Dva dny! Ale zmizení jste neoznámili!
AGNES
Lidé nežijí v klecích. Mají právo svobodně přijít a ode-
jít.
MANZIOVÁ
Ale ona je nemocná, to ubohé dítě! A to je ona především.
Matka, možná, ale -- ještě dítě! Je v nebezpečí!
Je nebezpečná sama sobě, ona --
ALEX (poněkud hrozivě)
Zdá se, že ji znáte velmi dobře.
MANZIOVÁ
Vím, že se chovala podivně, než se dítě narodilo.
66
A ještě podivněji se chovala potom. (Alexovi, velmi
nepřátelsky.) Předpokládám, že je vám známo, že je
protizákonné neoznámit úřadům porod? Víte, že můžete
být potrestáni?
ALEX
A také je protizákonné ,,chovat se velmi podivně",
viďte?
MANZIOVÁ (ignoruje to)
Je to moje vina. Věděla jsem, že něco není v pořádku.
Snažila jsem se nevměšovat. V práci nás učili, abychom
nekladly přímé otázky, ale kdybych tak jen --
ALEX
Tohle není vaše starost. Moje žena, moje dítě -- nemá
to naprosto nic co dělat s vámi.
MANZIOVÁ
Měla jsem si to vzít na starost. Teď. Musíte pochopit,
že je nutné uvědomit úřady. (Pauza.) Chápete to?
Žádná odpověď.
Jak se zdá, nechápete, že je to naléhavé! Ani bych
neřekla, že máte zájem, aby byla nalezena! Nemůžete
přece nechat někoho, koho milujete... jít... utéct
pryč!... Jenom tak! Jen pomyslete na dítě. Je to vaše
dítě.
ALEX
My si to uvědomujeme.
MANZIOVÁ
Tak proč jste --
Odmlčí se, trochu vyděšená z Alexe. Pokusí se být klidnější,
více diplomatická.
Museli jste si všimnout známek rozrušení, úzkosti.
My ostatní jsme to zaznamenali -- i na druhém konci
pláže! Už před porodem! (Vyděšeně.) Není obvyklé
procházet se uprostřed noci po přístavním valu! Ve
67
vysokém stupni těhotenství! Proč -- noc po porodu!
-- šla Rona podél moře s dítětem v náručí?!
AGNES
Byl to nádherný večer.
MANZIOVÁ
Vy jste věděla, že je venku s dítětem? Tak pozdě v noci?
Tak brzo po porodu?
AGNES
To jsem ji měla zavřít v jejím pokoji? Nebo poslat pro
doktora? Co bych mu řekla? ,,Moje snacha se chová
podivně, miluje noční oblohu a noční moře. Prochází
se s dítětem, bez kočárku, dítě přitisknuté na srdci."
Vy si myslíte, že to je trestné?
MANZIOVÁ
Myslím si, že na takové věci by se mělo dohlížet...
V zájmu dítěte.
AGNES
Rona zbožňovala své dítě.
MANZIOVÁ
Pak je rozhodně nemocná -- když se ho zřekla.
AGNES
To by nikdy neudělala. Věděla, že tu budu. Slíbila jsem
jí to.
Alex a slečna Manziová jsou oba velmi překvapeni.
ALEX (nebezpečně)
Ona ti řekla, že odchází?
AGNES
Ne.
MANZIOVÁ
Věděla jste, že o tom uvažuje, že přemýšlí o odcho-
du?
AGNES
Ano.
68
MANZIOVÁ
Ale to je zločin! Ta ubohá dívka potřebuje dohled,
péči! Musí být nalezena, a to rychle.
Kate se objeví na druhém konci pláže, ustaraná, naslou-
chá.
ALEX
Nezáleží na tom, jestli ji najdou nebo ne. Jestli se nechce
vrátit, bude nejlíp nechat ji jít. To ona chce!
MANZIOVÁ
Vy ignorantskej zabedněnej chlape! V takovémhle stavu
vůbec neví, co chce.
ALEX
Rona vždycky věděla, co chce, vzala si, co chtěla. Jako
tuleň. To ti burani na druhém konci pláže, nahoře ve
městě, ti nevědí, co chtějí.
MANZIOVÁ
Mohla by být třeba i mrtvá? To vám nedochází?
ALEX (hořce)
Není mrtvá. Je jen jiná.
MANZIOVÁ
To jste se všichni zbláznili? To mluvíte jenom v hádankách?
To vás ta holka všechny nakazila? Paní Greyová:
musíte zavolat doktora, aby prohlédl dítě. A vás. Vy si
sotva uvědomujete, pod jakým jste byla tlakem. Proč stále...
-- i ty Christovic sestry jsou hluboce rozrušeny!
AGNES
A vás, slečno Manziová, vás nenakazila?
MANZIOVÁ
Ano, velmi pravděpodobně. Cítím rozhodně, že --
AGNES
Vy jste se nikdy nezadívala dlouho do moře? Jen jste
zahlédla Ronu a pomyslela si: ta holka je blázen. Nikdy
jste se nedívala do moře nebo na hvězdy?
69
MANZIOVÁ
Cítím velmi silně, že je to má povinnost, abych --
KATE (k Alexovi -- zmateně, neobviňuje ho)
Říkala, že jsi vrah... řezník... (Zaváhá, zastrašena,
když se všichni obrátí na ni.) ...a pak se narodilo dítě.
ALEX (jde k ní)
Viděla's ji? Kate Christová, jestli's viděla Ronu, řekni
mi to!
Kate ustupuje, odejde.
MANZIOVÁ (snaží se navázat)
Cítím, že je to má povinnost oznámit Ronino zmizení na
úřadech. Pokud to neuděláte sami. Okamžitě. Jistě chápete,
paní Greyová, že přinejlepším se budete jevit velmi
nezodpovědní, ale věci budou vypadat... (S pohledem na
Alexe.) ...mnohem horší, neoznámíte-li všechno sami.
AGNES (unaveně)
Půjdeme, slečno Manziová. Všechno oznámíme.
MANZIOVÁ (neoblomně)
Ta věc je neodkladná.
AGNES (nevýrazně)
Půjdeme. Rovnou teď. Slibuji.
Slečna Manziová není zcela spokojená.
AGNES (ostře)
Tak už můžete jít.
Slečna Manziová odejde. Pauza.
(k Alexovi) Musíme vzít Islu s sebou. Musíme vzít
kočárek.
ALEX
My?
AGNES
Budeš muset jít taky, Alexi. Musíš jim to povědět. Má
pravdu. (Hořce.) Slečna Manziová! Všichni si budou
myslet... nic dobrého to nebude...
70
Uchystá kočárek. Nabídne kočárek/dítě Alexovi.
AGNES
Vezmeš ji?
ALEX (naštvaně)
Ne!
Odchází napřed. Agnes s kočárekem za ním přes pláž
a pryč.
Znovu vstoupí Kate, přejde přes pláž k chatě. Sehne se,
aby prozkoumala počítadlo přimontované k postýlce.
Vstoupí Dora, tlačí kolo.
DORA (volá na Kate)
Kde's k sakru byla?
KATE
Tady.
DORA
Dostaneš co proto od Alexe Greye, takhle se tu motat.
KATE
Jsou pryč. Museli jet k policajtům.
DORA
Bylo na čase. Bylo na čase, že vypátrali značku jeho
dodávky. (S rostoucím uspokojením.) Nemá na to svý
auto řidičák. Ani licenci na pušku. A taky ho zavřou
za to pytlačení. Už mockrát jsem ho chtěla oznámit
sama.
KATE
To není kvůli němu. To je kvůli Roně.
DORA
Taky dobře. Možná ho zavřou. To tys mi řekla, že mu
říkala vrahu.
KATE (šokovaná)
Ale za to ho nemůžou zavřít... nemůžou říct -- ...On
ji nezabil, Doro! A kromě toho byla naživu, když to
říkala! Tak jak můžou říct, že ji zabil.
71
DORA
Spoustu toho můžeš schovat v moři, když víš jak.
KATE
Ty tomu doopravdy nevěříš -- jenom bys chtěla.
DORA
Má pušku a náboje a nůž. Nebo ne? A ,,ženu", co chodí
plavat do moře, za tmy.
KATE
Ale on chtěl, aby zůstala. Potřeboval ji.
DORA
Hoho! Opravdu? Nezdá se teda moc nadšený ze svého
dítěte. Většinu času předstírá, že tu vůbec není. Si's
nevšimla? Agnes Greyová se stará o vnučku, jako
by ji hlídala. No jo, nechá ho opravit jakousi starou
postýlku, co mají, ale bojí se pustit ho blíž k děcku.
A víš proč? Protože před ním není v bezpečí -- tak
je to!
KATE
Jak by mohl nemilovat svoje dítě? Svoje vlastní dítě?
DORA
Och, jak víš, že je jeho? A jak to vůbec ví on?
KATE (na okamžik ztuhne -- upřímně vyděšená)
Ty tomu jenom chceš věřit.
DORA
To ty věříš jenom tomu, čemu chceš věřit.
KATE
Nevěřím, že je Alex vrah... a nikdy jsem nevěřila, že
jeho otec byl Jonáš, taky. (Něžně.) Ne David Grey.
DORA
Rybáři tomu věřili.
KATE
Tak to jsou asi ti chlapi hnusně pověrčiví.
72
DORA
Měli svoje důvody. Dvanáct hodin s tím podivínem na
moři -- měla bys dost dobrý důvod.
KATE
Ty tomu jenom chceš věřit -- nemyslíš si, že je to
pravda.
DORA (odchází s kolem)
Ale, nech toho!
Kate se nehýbá. Dora se zastaví a otočí se na ni.
DORA
No dobře. Tak čemu teda věříš ty?
KATE (sbírá všechnu svou odvahu)
Věřím, že Rona byla kouzelnice.
Dora je zaskočená, než se vzpamatuje, Kate pokračuje,
vzdorovitě -- sotva si uvědomuje souvislosti.
A ta kůže! Ta kůže, co's mě kvůli ní pořád nadávala,
ta, co's ji chtěla prodat. No... jestli chceš vědět, co
jsem s ní udělala... hodila jsem ji zpátky do moře!
(Něžně.) Tam, kam patřila.
DORA (v jejím hlase se sváří pohrdání s pobavením)
Aj, Kate Christová, co si k sakru myslíš, že jsi? Nějakej
zatraceně potřeštěněj jasnovidec?
Dora odejde. Kate za ní.
4. SCÉNA
Večer téhož dne. Pláž je v polotmě. Díly postýlky stále
leží na pláži před chatou. Děťátko spí ve svém kočárku.
Alex a Agnes jsou v kuchyni. Alex sklíčeně sedí. Agnes
má nějakou práci -- šije nebo zašívá.
AGNES
Nechaľs tu rozmontovanou postýlku venku, pořád na
kusy.
73
ALEX
Je to jenom dřevo.
AGNES
Nad ránem bude pršet.
ALEX (naštvaně)
No jo, je to jen déšť!
AGNES
Dítě bude potřebovat postýlku. Dlouho už nebude
moct pospávat celý den v kočárku.
ALEX
Možná ta Manziovic bába s krabím ksichtem měla pravdu.
Nejsme ty správný lidi, co se mají starat o dítě.
AGNES (zaskočená)
Samozřejmě jsme správný lidi -- jsme její. Je to tvoje
dcera.
ALEX
To Ronu, Ronu chci, ne -- (Se strachem stejně jako
hněvem.) Já nevím, jak vychovat děcko! Holku!
AGNES
Já vím jak. Je to Ronino dítě. Vím, jak se o ni postarat
líp, než kdokoliv jiný. A musím... slíbila jsem to.
ALEX
Už teď vypadá jako svoje matka. Připomíná mi svou
matku celý den, každý den.
AGNES
To je sotva chyba toho dítěte. Až bude čas... ona se
vrátí, víš to, Alexi. Musí se vrátit -- za Islou.
ALEX
Tak zaprvé: kdyby tohle cítila k Isle, tak proč vůbec
odcházela? (Tišeji.) Jestli cítila aspoň něco ke mně,
proč odcházela?
AGNES
Kdyby ti došlo, že tohle cítíš k Roně, tak bys jako prv-
74
ní neodešel ty. (Přestane, aby ho dál neurážela.) Říkala
jsem tohle všechno předtím, před dvěma, třemi dny,
Roně: ,,Bude brzo zpátky, Alex bude brzo zpátky."
ALEX
Tak proč's ji teda nechala odejít? Nikdy's za ní neběžela,
nešla ji hledat. (Zuřivě.) Nemá to žádný smysl,
sedět tady, čekat a doufat! David Grey se nikdy neukázal
proto, že bych tu čekal já nebo ty! Co? No co,
vrátil se?
Neodpoví.
ALEX
Na co celou tu dobu čekáš??
AGNES (prostě)
Na dítě.
Pauza. Agnes je poděšená -- pochopila, že Rona tohle
všechno už dávno věděla.
Dokud tady bude dítě, vím, že se vrátí.
ALEX
Dora Christová věří, že je Rona mrtvá! Věří, že jsem
ji zavraždil!
AGNES
Rona nemůže být mrtvá -- ne dokud je Isla naživu.
ALEX
Netušil jsem, že to bude takhle bolet. Ale ona to udělala!
Ona odešla naschvál! Z pomstychtivosti!
AGNES
Lidé jako Rona nedovedou vysvětlit svoje pocity
-- jenom podle nich jednají. A tys provedl taky svou
schválnost, Alexi.
ALEX
Začal jsem se jí bát. Najednou mi byla tak vzdálená,
změnila se, nemohl jsem už za ní... Miloval jsem ji,
protože byla úplně jiná než ostatní -- víc jako já. Ale
75
byla divoká, divočejší než já. Začal jsem se bát. Tak
jako jsem se kdysi bál otce.
AGNES (překvapená a zraněná)
Myslela jsem, že to jen cizí se báli Davida.
ALEX
Bál jsem se, že jednou budu jako on. Když jsem
spustil člun nebo zvedl pušku, cítil jsem jeho ozvěnu
v sobě. Dlouho potom, co odešel. Jeho gesta, hlas,
pocity. Nemohl jsem je odhodit... On mě učil, jak
užívat člun, nůž, pušku. Už je nikdy nevezmu do
ruky. (Zuřivě.) To ona proklela tu výpravu od samého
začátku -- volala, abych se vrátil, přinesla mi smůlu.
Všechny ty dny, nic se mi nedařilo. Všechno, co
dělal Donald, bylo v pohodě -- ale já jsem se nemohl
pořádně pohnout, všechno jsem dělal pomalu. Celou
dobu jsem si připadal temný, prázdný. Žádná horečka,
žádné napětí -- jenom prázdnota. Poslední ráno,
vypluli jsme hned po svítání, střelil jsem dospělou
tulení krávu.
AGNES (ostře)
Ale chtěl jsi jen mláďata. Donald chtěl jen kůže mlá-
ďat.
ALEX
Byla to chyba! Stává se to. Připletou se do cesty, postaví
se před mládě, na které míříš... Ale tohle nebyla
chyba. Vystřelil jsem proti své vůli... Viděl jsem ji
včas. Mohl jsem zvednout pušku. Ale neudělal jsem to.
Pohyboval jsem se tak pomalu, jako ve snu.
AGNES
Zasáhľs ji.
ALEX
Říkala si o to! Tím, jak se mi stavěla na oči, zatraceně
si o to říkala!
76
AGNES
Zabiľs ji?
ALEX
Ne. (Provinile.) Neřekl bych -- nevím! Pátrali jsme
po ní hezky dlouho, než Donaldovi došla trpělivost.
Ztratila se, zmizela!
AGNES
V tichu dole pod hladinou...
ALEX (hrubě)
Ano. Myslel jsem na ni, ano! Myslel jsem na Ronu
a nenáviděl ji za tu dálku mezi námi... Hodil jsem svůj
nůž do vody. Hodil bych tam i pušku, ale Donald mi
ji vzal. Myslel si, že jsem se zbláznil! Ožral! (Začne
se lehce bláznivě smát.) Pak mi řekl, když jsme byli
v hospodě, že bych si měl zajít k doktorovi.
Jde ke kočárku, zadívá se na svou dcerku.
Všichni potřebujeme doktora, děťátko! Ty a já a tvoje
máma a tvoje babička. Slyšíš? Potřebujeme všichni
dohled -- péči!
AGNES (odtáhne ho od dítěte, rozhodně)
Nech ji, spí. Neudělal jsi toho už dost? (Mumlá na dítě.)
Ach -- copak's už toho neprovedl dost? (Nepřesvědčivě.)
Ale ona se určitě vrátí.
ALEX
Proč to dítě necháváš tady, rovnou u otevřeného okna?
Agnes neodpoví rovnou. Stále ještě přemýšlí o Roně.
AGNES
Potřebuje slyšet zvuk moře a větru. Spí klidněji za
zvuků moře.
ALEX
Řekla's, že se ti moře hnusí!
AGNES
Tvoje dcera moře miluje -- jako její matka.
77
ALEX
Jak může dítě milovat moře?
AGNES (k dítěti)
Tak, malá, to bude dobré, neboj, to bude dobré... tvoje
vlásky se lesknou jako moře v měsíčním světle.
ALEX
Plácáš nesmysly! Hádanky! Její vlasy? Nic takového
-- je to jen dítě, to je všechno. Dej ji odtamtud pryč!
Bude spát, jako spí jiné děti. To ses zbláznila?
AGNES
Teprve teď tomu pomalu začínám rozumět. Začínám
chápat Davida. Tak mě to bolí! Rona se ptala, proč
jsem nikdy nechtěla odejít. Ale jak bych mohla? (Tišeji,
dítěti.) Jak můžu?
ALEX
Chceš, aby to všechno začalo zase znovu? Skončilo
to!
Jde ke kočárku, sundá řetězy škeblí z držadla a zahodí
je daleko.
AGNES (vyčítavě)
Rona tě varovala. Řekla ti, že to bude dcera. Cizinec.
Další ostrov, řekla.
On stojí a hledí ven přes pláž.
Christovic a rybáři, ti si budou rádi vykládat, že jsi
zavraždil svou ženu.
ALEX
Už dost, slyšíš?
AGNES
Něco jsi zavraždil, Alexi. Před něčím utekla, aby se zachránila.
(S pohledem na dítě, s obavami.) Ale vždycky
tu budou jiní lovci... a jiné oběti.
ALEX (dusí se slzami i hněvem)
To dítě nebude -- ...já nebudu -- (Na chvíli nemůže
ani promluvit.) Dej ji spát do vedlejšího pokoje, pryč
od moře. Bude spát jako jiné děti, slyšíš? (Ustoupí dál
na pláž. Zuřivost a strach opět zazní v jeho hlase.) Ty
si myslíš, že to můžeme přežít všechno ještě jednou?
Nevidíš, co děláš? Věř si čemu chceš věřit -- to bude
tvoje dílo!
Stojí ve tmě na pláži, zírá do moře. Agnes je u kočárku
nebo má dítě u sebe, téměř pláče.
AGNES (k dítěti)
Pššššt, tak... Pšššt, tak... Tak, pšššt... Máš ouška jako
mušličky a tvoje vlásky opravdu září jako moře v měsíčním
světle.
KONEC
SLAMĚNÁ ŽIDLE
(The Straw Chair)
Věnováno Anne Kristen, která hru četla,
a Anne Lacey, která v ní hrála.
Hra Slaměná židle (The Straw Chair) byla poprvé
uvedena v Edinburghu v roce 1988,
ve společné produkci The Traverse Theatre
a Focus Theatre.
80
POSTAVY
ISABELA, pastorova žena, 17 let, z Edinburghu
ANEAS, pastor, o mnoho starší než jeho žena,
z Edinburghu
RÁCHEL, ,,nepohodlná" manželka Lorda Grange,
čtyřicátnice
OONA, ostrovanka středního či staršího věku (ale ne
stará bába). I když většinou hovoří anglicky, někdy
hovoří gaelsky.
Hra se odehrává na ostrově Svatá Kilda (svými obyvateli
byl však vždy nazýván Hirta) některého léta mezi roky 1735
a 1740. Jedna část scény by měla představovat dům (fakticky
je to sotva víc než chatrč), kde přebývají Aneas s Isabelou.
Tento prostor však nesmí být určen natolik konkrétně,
aby působil rušivě v těch částech hry, kdy se v něm nehraje.
V ideálním případě by ,,prostor domu" měl být ignorován
jako takový, když se postavy nacházejí někde jinde na ostrově.
Tím by bylo umožněno zacházet s tímto prostorem,
pokud to bude nutné, jako se součástí exteriérových scén.
Je-li to možné, mělo by být ve zbývající části scény něco jako
stráň -- čím drsnější povrch, čím strmější, tím lépe, něco, co
by představovalo hornatý a nerovný terén ostrova.
81
V ,,domě" není nic než pastorova truhla (dřevěná bedna,
kterou bude používat také jako stůl a někdy židli -- neboť
v oné době na Hirtě o stolech a židlích ještě neslyšeli);
kotlík na vaření; lampa primitivního biblického vzhledu,
s knotem plovoucím v oleji, lůžko. Lůžko, které je umístěno
ve zdi domu a zhotoveno tím pádem pouze z kamene,
musí být vymezeno dosti jasně, aby je publikum identifikovalo,
když je o něm řeč a je používáno během hraní.
Tato ,,postel" se zavírá primitivními dřevěnými dveřmi
nebo látkovým závěsem.
Ráchelina židle byla vytvořena jedním z ostrovanů.
Dřevo bylo na ostrově vzácné, dokončovací práce byly
zřejmě provedeny slámou nebo, což je pravděpodobnější,
slaměným provazem. Může být taky vytvořena pouze ze
slaměného provazu.
Útržky balady, kterou Ráchel prozpěvuje ve 4.scéně
II. jednání, pocházejí se staré skotské balady Ďábelský
milenec (The Devil Lover). Ve 3.scéně II. jednání cituje
Isabela z biblických Přísloví, kap. 10.
I když Oona hovoří hlavně anglicky a jen málo gaelsky,
gaelská slova a zejména její gaelská intonace jsou hybným
prvkem hry.
Hirta je překrásné místo a v 18.století to byla zemědělsky
velmi produktivní oblast (srovnatelná se zbytkem Západní
Vysočiny). Scéna by neměla být bezútěšně chmurná:
mělo by tu být něco, jakkoliv jemného, tušení oblohy nebo
země, také jakýsi jemný dotek v kostýmech žen, který by
ulevil oku diváka.
(Pokud možno by měli účinkovat dva další herci jako
MacLeodovi muži, kteří na začátku přinášejí truhlu na
scénu a opět ji odnášejí v předposlední scéně II.jednání,
kdy Aneas informuje Isabelu, že musejí opustit ostrov.
Jejich přítomnost však není nezbytná.)
82
JEDNÁNÍ PRVNÍ
1. SCÉNA
Podvečer.
Když se rozsvítí světla, Isabela se rozhlíží kolem sebe s rostoucím
úlekem. Svírá balík zabalený ve voskovaném plátně
-- jediné další zavazadlo kromě truhly. Truhla už stojí
v domě (pokud nemohou být angažováni dva herci, kteří
truhlu přinášejí; ti reagují na Isabelu několika gaelskými
větami, na které ona stydlivě odpoví, aniž rozumí)
Isabela odloží balík, vezme lampu a prozkoumává nový,
prázdný domov -- včetně lůžka ve zdi.
Objeví se Aneas a jde do domu. Uvědomí si Isabelino
zděšení.
ISABELA
Tohle je ta -- fara?
ANEAS
Uvolnili pro nás tento dům na léto.
ISABELA (neudělalo to na ni žádný dojem)
Vypadá to jako stáj.
ANEAS
To to taky je. Tedy, je to obojí. V zimě sdílejí příbytky
se svým dobytkem.
ISABELA
Tak to jsem tedy ráda, že je léto.
83
ANEAS
Isabelo, tohle je nejlepší dům na ostrově a tady pro
nás vyšetřili jeden kotlík na vaření. Oznamovali mi to
s velkou hrdostí. Nemyslím, že by jich měli nadbytek.
Rozhlédne se kolem sebe. Přemýšlí, co by řekl povzbuzujícího.
Nic ho nenapadne.
ISABELA
Jak se zdá, nemají ani nadbytek židlí.
ANEAS
Ne... totiž... ne... (Snaží se zůstat v dobré náladě.) Raději
bychom měli jít a rozloučit se s posádkou. Kapitán
chce vyplout, než se obrátí vítr. Jinak by tu mohli nějakou
dobu uvíznout. (Čeká, že půjde s ním.) Tak jdeš?
ISABELA
Vadilo by ti příliš, kdybych nešla? Připadám si -- pořád
jako na moři. Moje nohy si ještě nezvykly na zem
-- všechno se hýbe a kolébá.
ANEAS
Kapitán Martin bude zklamán. Velmi si tě oblíbil.
(Pauza. Ale ona nic.) Bylo by zdvořilé poděkovat mu
a rozloučit se.
ISABELA
Kdybych teď sešla do zátoky, mohla bych se zapomenout
-- a prosit kapitána, aby mě odvezl domů.
Má slzy na krajíčku. On neví, co by na to řekl. Chovají se
k sobě velmi neohrabaně. Popojde k ní, ale ona se obrátí
k truhle.
Postarám se ti o knihy.
Aneas odejde. Isabela otevře truhlu. (Je v ní všechno, co
si s sebou dovezli.) Vyhrabe ode dna truhly dvě nebo tři
knihy. Rozhlédne se, kam by je mohla položit, ale zjistí, že
tady není kam. Chvíli knihy svírá, a pak -- ne hrubě, ale
bezmocně -- je nechá spadnout zpět do truhly.
84
Postel udělaná z kamene! A židle ze slámy! Neměla
jsem sem jezdit! Nikdy jsem sem neměla přijet!
Vstoupí Ráchel. Je oblečená jako běžná ostrovanka. Ale
na hlavu si dala tradiční pokrývku šlechtičen ovinutou
přes ramena, pokus o eleganci.
Isabela zavírá truhlu a strne, když konečně spatří Ráchel.
Domnívá se, že je to nějaká ostrovanka, snaží se dát
dohromady tu trošku gaelštiny, kterou si osvojila.
(gaelsky) Ciamar a tha sibh? [Jak se vám daří?] (anglicky)
Já jsem pastorova manželka.
RÁCHEL (královsky, prskaje zuřivostí)
Má židle!
ISABELA (domnívá se, že je to gaelsky a snaží se to po-
chopit)
Já... já nerozumím.
RÁCHEL
Vy nehovoříte anglicky?
ISABELA
Proč, ano, samozřejmě!
RÁCHEL
Ale co je to ,,židle", nevíte?
ISABELA
Proč, ano -- omlouvám se -- já jsem --
RÁCHEL
Nejste o nic lepší než oni! To je má židle! Oona ji sem
nemá co nosit. Ta ženská je blázen! Všichni jsou tu blázni!
Isabela nemá slov. Ráchel sebere židli.
Tohle je jediná židle na tomto ohavném páchnoucím
místě. A náleží mně. Já jsem tu nejvýše urozená!
Ráchel s židlí odejde. Pauza.
ISABELA
Drahý Bože. Můj Pane a Otče, od nějž všechno požehnání
přichází... Ty, jenž jsi nás bezpečně vyvedl z nocí a dnů
85
na bouřlivém moři... když byla posádka opilá... prosím,
doveď mne zpátky do Edinburghu... tak rychle, jak jen
možno. Prosím, nechť léto mine rychleji, než kdy dřív léto
minulo. Ať srpen přijde brzy, brzy... prosím... prosím...
ANEAS (za scénou)
Isabelo! ...Isabelo!
ISABELA (spíše svědomitě než naléhavě)
A... prosím, nechť jsem dobrou manželkou pastorovi.
Aneas vstoupí. Nese jednu hrubou dřevěnou stoličku.
Vítězně ji položí.
ANEAS
Tady! Od kapitána! S jeho nejvřelejšími pozdravy! Říkal
jsem ti, že si tě oblíbil, Isabelo. Hluboce lituje, že
stále ještě strádáš po cestě -- a posílá pozdravy. Člun
už je na cestě k lodi.
Rozhlíží se po židli. Nechápe kam zmizela. Pohlédne tázavě
na Isabelu.
ISABELA
Někdo přišel a odnesl ji.
ANEAS
Ah. Kdo?
ISABELA
Žena. Mluvila anglicky.
ANEAS
Ah. (Poněkud zmateně přikývne.)
ISABELA
Zjevně je to jediná židle na ostrově.
ANEAS
Jedna jediná! (Dosti rozhořčen.) A pastor pro ni není
dost dobrý?
ISABELA
Je tu prý nejurozenější osobou -- to řekla ona. (Hořce.)
A všichni ostatní ,,jsou blázni"!
86
ANEAS
Isabelo?... Drahá... Je to jen pár měsíců. Kapitán nás
tu vyzvedne v srpnu.
Ona přikývne.
Nebo v září.
ISABELA
V září? (Ostře.) Září?
ANEAS
Vrátí se, kdy bude moci. Když bude vhodné počasí
a vítr. Přistát na Hirtě není nikdy snadné. Často je to
nemožné.
ISABELA (vyděšená)
A co když bude v září nepříznivé počasí? Ještě nepříznivější
než v srpnu? Potom co? Co budeme dělat potom?
ANEAS
Zrovna jsme přijeli, Isabelo. To je sotva vhodný čas na
plánování našeho odjezdu.
ISABELA
Přála bych si, aby byl. Přála bych si, aby byl.
ANEAS
Jsi unavená. Potřebuješ si odpočinout.
ISABELA (s rostoucí hysterií)
Odpočinout! Viděl jsi, kde máme spát? Tady na Hirtě
se spí v hrobkách! Na chladných kamenech! Mokro
jak ve studni! Dozajista jsou tu všichni blázni -- proč
by tu jinak zůstávali?
ANEAS
Nepřivedlo nás sem bláznovství. Ale dílo. Boží dílo.
ISABELA (kajícně)
Ano. Já vím.
ANEAS
Jsou to roky, co byl na Svaté Kildě naposledy misionář.
Je tu třeba mnoho vykonat.
87
ISABELA
Já to vím, Aneasi. Já vím.
ANEAS (posmutněle)
A ty už si přeješ, abys byla zpátky v domě svého strý-
ce.
ISABELA
Měla jsem poslechnout strýčka a bratránky! Měla jsem
na tebe počkat v Edinburghu. Myslela jsem, že budu
užitečná -- ale co tady můžu dělat? Znám jen dvě tři
věty v gaelštině... a když jsme vystoupili na pobřeží,
nezaslechla jsem ani jednu. Nerozuměla jsem ničemu,
co říkali.
ANEAS
Ale oni tě vítali! A vřele! Byli překvapeni, že si pastor
s sebou přivezl manželku!
ISABELA (ne přímo Aneasovi, který to nezaslechne)
Byli by ještě překvapenější, kdyby věděli, jak moc si
přeje být pryč!
ANEAS
Překvapení. A velmi zvědaví, Isabelo!
ISABELA (k Aneasovi)
Neměla jsem sem nikdy přijet. Byla to ode mne pošetilost,
hloupost!
ANEAS
Ale já říkal -- tobě i tvému strýci -- že ten ostrov je...
zaostalý. Toužila jsi po dobrodružství!
ISABELA
Nenapadlo mě nic lepšího. Vždyť jsem nikdy pořádně
nevytáhla paty z Edinburghu. Budu ti tady jenom na
obtíž. Ani ti nebudu umět uvařit -- ne s tímhle. (Ukazuje
na kotlík.)
ANEAS
Samozřejmě, že dokážeš vařit! Oheň tady hoří jako
88
kdekoliv jinde! Už nám dali plný košík vajec. A druhý
plný mořských ptáků.
ISABELA (hysterie ji zvolna přemáhá)
Nikdy jsem nevařila mořské ptáky! Nikdy v životě!
ANEAS
Troufám si říct, že se vaří jako kterákoliv jiná drůbež.
Ta žena, co jsi s ní mluvila -- ta, co mluví anglicky?
Ta ti jistě pomůže?
ISABELA
To bych ani neřekla!
ANEAS
Jsi unavená. Celou cestu ti bylo špatně. (Soucitně, ale
neohrabaně, bezmocně.) Přestaň plakat. Isabelo? Přestaň!
Ráno ti bude lépe.
Oba se ocitnou, velmi nejistí, blízko sebe.
ISABELA (poslušně se snaží uklidnit)
Ano. Ano. Samozřejmě, že mi bude lépe. Nejsem ve
své kůži. A ráno se budu cítit lépe.
Rozpačitě se odvrátí. On se obrátí nebo popojde na místo,
odkud je vidět na pobřeží a loď v zátoce.
ANEAS
Už vytahují plachty. Byli rozhodnutí vyplout dřív, než
se vítr otočí. Hrozilo, že se obrátí, už když jsem se
loučil s Martinem.
Za scénou (dole na pobřeží) zazní hlas, předzpívává první
verš gaelského žalmu. Další hlasy se přidávají.
Světlo mizí. Za chvíli bude úplná tma.
Žalm pokračuje, jeden hlas předzpívává, ostatní se při-
pojují.
(Obrací se k Isabele.) Víš, který je tohle žalm?
Neobrátí se k němu, stále v slzách; slabě zavrtí hlavou.
,,Bůh jest naše útočiště i síla, ve velikém soužení pomoc
vždy hotová. (Nyní přímo k ní.) A protož nebude-
89
me se báti, byť se pak i země podvrátila a zpřevracely
se hory doprostřed moře..."
ISABELA (pokusí se o úsměv)
Tyhle hory už veprostřed moře jsou!
ANEAS
Pojď -- sejdeme na pobřeží a povedeme modlitbu za
kapitána Martina a jeho posádku. Aby měli bezpečnou
cestu na jih --
Odmlčí se, čeká až ho vezme za ruku. Ona tak učiní.
-- a bezpečnou cestu zpátky pro nás v srpnu.
Jdou. Žalm pokračuje, když se světla zhasínají, a ještě
jeden, dva verše potom.
2. SCÉNA
Další den. Jiná část ostrova.
Vstoupí Ráchel, nese si malou slaměnou židli. Někde si ji
postaví a usadí se. Objeví se Oona, nese malou dřevěnou
misku s kaší. Jakmile ji Ráchel zahlédne, vstane, přesune
židli na jiné místo a znovu se usadí.
RÁCHEL
Jdi pryč!
OONA
Pánbůh vás opatruj, má paní.
RÁCHEL
Jdi pryč!
Znovu vstane, popojde -- teď si ale není jistá, kde bude
její židle bezpečná.
Jdi pryč! Podvodnice! Zlodějko! Ta židle je má!
OONA
To já vím. (Napřáhne misku s jídlem.) A tohle je taky
vaše, lady.
90
RÁCHEL (dívá se na misku bez zájmu)
Nechci tvoje bezbožný šlichty. Kaše vařená s masem
z terejů! Bože na nebesích!... Jídávala jsem čokoládu.
Z porcelánové misky. A večer brandy... Kolik se mi
zachtělo.
Oona si tajně nabere plná ústa kaše z mísy. Ráchel to vidí
a skočí po ní.
Zahoď to!
Snaží se vytrhnout Ooně misku, ta ji ale nechce pustit,
aby nepřišlo dobré jídlo nazmar.
OONA (gaelsky)
Cha tilg. Tha e bruich. Biadh math a th'ann, biadh
math. [Ne. Nic nezahodím. Je to uvařené. Je to dobré
jídlo, dobré.]
Miska skončí na zemi.
(gaelsky) Abair cosd. [Taková škoda.]
(anglicky) Strašná škoda, strašná.
RÁCHEL
Jsi zlodějka, Oono McQueenová. Za to jídlo dostáváš
zaplaceno. Dostáváš zaplaceno, že se o mne staráš.
Měla bych to říct správci. Jen co příště přijede. Měla
bych to říct tomu návštěvníkovi, tomu, co připlul na té
brigantině... pastorovi --
Vstoupí Isabela. Ráchel ji uvidí.
(Schválně hodně hlasitě.) Ano -- a taky pastorově
ženě!
ISABELA (gaelsky)
La math dhuit! [Dobrého dne vám!]
OONA
Dia g'ur gleidheadh, a bhana--mhaighstir. [Pánbůh
vás opatruj, paní.] (Pokloní se Isabele a udělá pukrle,
pak se rozzáří.) Doufám, že se vám dnes ráno dobře
daří.
91
ISABELA
Ano, děkuji.
Obrátí se k Ráchel, která má jednu ruku stále na své židli,
vyzývavě připravená chránit svůj majetek.
Pastor mne požádal, abych vás navštívila.
RÁCHEL
Navštívila?
ISABELA (Dívá se na obě -- nikdy nezachází s Oonou
jako s pouhou služebnou, ani v přítomnosti Ráchel.)
Já jsem paní Setonová, pastorova manželka.
RÁCHEL
Navštívila! (To slovo v ní vyvolává vzpomínky; najednou
se drží víc jako dáma, než jako troska.) Jak laskavé!
(Napřáhne vladařsky ruku, skoro jako by ji Isabela měla
políbit.) Ráchel Erskine z Grange... Lady Ráchel.
Isabela jí potřese rukou a udělá neohrabanou poklonu.
(K Ooně, vladařsky.) Můžeš jít.
ISABELA
Ach, ne! Prosím --
RÁCHEL (příkře)
Jdi! Jdi!
Oona se nikam nežene. Klidně sebere misku a poodejde.
(Křičí.) Řekla jsem odejdi, běž pryč, jdi!
Oona se klidně posune o kus dál vzhůru do svahu, netečně,
drží Ráchelinu misku.
(K Isabele.) Jen usedněte. Proč si nesednete? Dali mi
služebnou, ale je to jen místní žena.
Ráchel se usadí na své židli.
Posaďte se. Sedněte si.
Isabela se posadí na kus skály nebo na zem.
Měli jste dobrou cestu?
ISABELA (automaticky)
Ano, děkuji.
92
Pauza.
Totiž ne, vůbec ne. Cesta nebyla vůbec příjemná. Celou
dobu mi bylo špatně. Velmi špatně. Byla jsem velmi
ráda, že jsem zpět na suché zemi.
RÁCHEL
Tak to vám ta radost moc dlouho nevydrží!
Na to Isabela neřekne nic.
Nechtěli mě pustit ke člunu. Měla jsem vzkaz pro kapitána.
(Ostře.) To nebyla loď správce?
ISABELA
Ne.
RÁCHEL
Správce je lhář. Všechno, co říká, jsou lži. (Dál jako
by byla v přijímacím pokoji.) Nemohu vám nabídnout
žádnou čokoládu, paní...?
ISABELA
Setonová. Isabela Setonová.
RÁCHEL
Ani čaj, bohužel. Jaké nezbytnosti jste přivezli s sebou
na Hirtu?
ISABELA
Není toho mnoho. Něco plátna na obvazy -- pokud
bude třeba. Neboť jsem se doslechla, že ostrované
hodně šplhají po útesech. A několik lahví medikamentů.
Zejména dehtovou tinkturu.
RÁCHEL
Dehtovou tinkturu.
ISABELA
Je z nejlepšího norského dehtu.
RÁCHEL
Brandy je znamenitý medikament. Co takhle brandy?
ISABELA
Žádnou jsme nepřivezli. Máme jenom jednu truhlici.
93
Pauza.
RÁCHEL
Lord, můj manžel, dlí již delší čas ve Westminsteru.
Státní záležitosti.
ISABELA (je zaskočena, ale zvládá to, jak nejlépe dovede)
Ah. To je velká dálka... Westminster.
RÁCHEL
Nikdy se nenaskytla příležitost, abych ho tam doprovodila.
Když je v Edinburghu, zůstává v Niddrie
Wynd. My... My tam bydlíme... když jsme ve městě.
ISABELA
A... jak dlouho již pobýváte na Svaté Kildě, lady?
RÁCHEL
Dosti dlouho. (Náhle nenávistně.) Dost dlouho na to,
aby to potěšilo srdce Simona Frasera! Znáte tu svini?
ISABELA (v šoku)
Ne.
RÁCHEL
Simon Fraser, Lord z Lovatu. Troufám si říci, že jste
o něm slyšela?
ISABELA
Ano. Slyšela jsem o něm.
RÁCHEL
A odkud pocházíte, paní...? (Znovu zapomněla jmé-
no.)
ISABELA
Setonová. Isabela Setonová. Z Edinbughu. A pastor
též.
RÁCHEL
Viděla jsem vás s pastorem přijíždět. Ale nebyla jsem
poblíž. Vypadá jako starý muž.
ISABELA
Ne, to není.
94
RÁCHEL
Ale chodí tak.
ISABELA
Není tak starý.
RÁCHEL
Ale je o mnoho starší než vy.
ISABELA
Je mi sedmnáct.
RÁCHEL (ne přímo k Isabele, tiše)
Mně bylo patnáct, když jsem se vdávala.
Pauza.
ISABELA
Co vás přivedlo --
RÁCHEL
,,Šťastný svazek"! To je ten výraz, viďte? Říká se to
vždycky s úšklebkem! Zajímalo by mne, jak k tomu
došlo?
Isabela zprvu nepochopí, že je to otázka.
Ve vašem případě, chci říct...? Předpokládám, že vás
svedl?
ISABELA (naprosto šokovaná)
Aneas je muž Boží. Hovoříte o pastorovi Církve!...
(Uvědomí si Ráchelino postavení.) Má paní! Kromě
toho, která dívka by si vzala muže, který ji... ji svedl...
nebo se jen pokusil?
RÁCHEL
Kteří muži by tu potom zůstali na ženění? Kromě několika
přestárlých služebníků Božích?
ISABELA (vstává, chtěla by odejít)
Smím promluvit pár slov s vaší služebnou, než půjdu?
Chci se jí zeptat --
RÁCHEL
Jak dlouho jste s pastorem oddáni?
95
ISABELA
Deset dnů. Vypluli jsme z Edinburghu několik hodin
po svatbě.
RÁCHEL
A od té chvíle jste měla mořskou nemoc?
ISABELA
Byla to plavba samá bouře.
RÁCHEL
A skoro svítalo, když jste se modlili a naříkali na pláži!
Takže -- vy ještě nic nevíte... nebo ano? O smilnění?
Na to nemá Isabela co říci.
Nejste moc půvabná.
ISABELA (důstojně)
Ne. To o mně nikdy nikdo nesoudil.
RÁCHEL
Já jsem v sedmnácti byla ravissante. Lady Ráchel,
manželka Lorda Soudce! Navštěvovala jsem každou
slavnost. A plesy. Večeře. Ústřicové večírky. Copak
vás netěšilo obléci masku a navštívit ústřicové sklepy
v Edinburghu?
ISABELA
Nikdy jsem tam nebyla. Nikdy jsem nikde nebyla
-- kromě Hirty!
RÁCHEL
Hirta! Hirta se vám nebude líbit! Myši tu rostou velké
jako krysy! Ovce tu dusají jako buvoli! Je to ďábelský,
páchnoucí ostrov.
ISABELA
Jsme tu jenom na léto. (Vroucně.) Jsme tu jenom na léto.
RÁCHEL (ostře)
Patříte k Jakobitům?
ISABELA
Ne.
96
RÁCHEL
A váš ženich -- pastor -- taky ne?
ISABELA (dotčeně)
Ne. Vy snad ano?
RÁCHEL (vrhne pohled plný zášti, ale nepovažuje za nutné
odpovědět)
Chtěla jsem předat na člun vzkaz. (Má na mysli Oonu,
která trpělivě čeká opodál.) To ona mě držela stranou.
Je můj žalářník!
ISABELA
Stará se o vás.
RÁCHEL
Ta mrcha mi ukradla všechny moje šperky!
ISABELA
Ne, ne -- jsem si jistá, že to by nikdy neudělala.
Oona se zvedne. Všimla rostoucího napětí v Ráchelině hlase
a zvolna se chystá nějak to zvládnout.
RÁCHEL
Šperky... manžela... děti... Všechno, co jsem měla,
jsem pozbyla! Předtím jsem byla na ostrově Hesker,
víte. Alexander MacDonald je tam zemanem, řekl, že
by mne nechal odejít. Dala jsem mu prsteny a náušnice.
Jenže -- místo toho mne přivezli sem! Sem mne
dovezl! ... Na Heskeru jsem strádala, ale tady je to
ještě horší a horší!
ISABELA
Vás sem dovezli? Proti vaší vůli? Ale kdo? Kdo to
udělal?
OONA (k Ráchel)
Pojďte už, lady, pojďte, je načase, abyste něco sněd-
la.
RÁCHEL
Byli to služebníci Lovata a MacLeoda. Poznala jsem
97
je podle plášťů. Řekla jsem jim, že jsem je poznala.
Otevřeli dveře a vrazili do místnosti. Křičela jsem
,,vražda" --
OONA (už stojí vedle Ráchel a mumlá gaelsky)
Tha sin gu leoir comhradh. Gu leoir comhradh. Gu
leoir comhradh a nis. [Tak to je dost povídání. Teď už
dost mluvení.] (Anglicky.) Musíte se najíst, lady, a pak
musíte spát.
RÁCHEL (odstrkuje Oonu nebo jí uhýbá, k Isabele)
Slyšela jste, že uvrhli do vězení španělskou královnu?
A že byla princezna Sobieska poslána do kláštera?
A víte proč? Oni už teď mají přátele na vysokých
postech. Papež není mezi nimi ten nejposlednější. To
oni se postarali o klid těch dvou dam. Kdyby se přátelé
kvůli mně usilovali --
Postoupí k Isabele.
-- kdyby se někdo usiloval kvůli mně --
Isabela trochu couvne.
-- stejná úleva by mohla potkat mne.
OONA
Nesmíte obtěžovat pastorovu ženu. Vždyť sotva dorazila.
Je to ještě děvče. Mladá dívka.
RÁCHEL (k Isabele)
Doufají jistě, že už jsem mrtvá. Lovat a MacLeod.
V Edinburghu se věří, že už jsem mrtvá. Edinburgh,
manžel, děti. Ale já jsem naživu.
Opět postoupí k Isabele, ta opět strne nebo ustoupí.
Musíte jim to říci. Já jsem stále naživu.
Oona ji odvádí pryč. Ráchel ji setřese, obrátí se -- ještě
jednou tónem hostitelky.
Prosím vás, paní -- ?
ISABELA
Setonová.
98
RÁCHEL
Ano. Prosím vás, vyřiďte mé nejvřelejší pozdravy pastorovi
-- než se budeme moci spolu setkat.
Ráchel a Oona odcházejí. Jedna z nich odnáší i židli.
(Náhle se znovu zastaví.) Oono McQueenová, ty se mě
snažíš umořit hladem! Ještě jsi mi nedala nic k jídlu!
OONA
Jídlo mám připravené, lady.
Isabela sleduje, jak odcházejí, poněkud vyděšená tím se-
tkáním.
RÁCHEL (za scénou, nebo skoro, brblá tiše, ne nutně sro-
zumitelně)
Jsi lhářka. Líná. Nepořádná. A kradeš.
Objeví se Aneas -- pokud možno shora ze stráně.
ANEAS (volá na Isabelu)
Pánbůh tě opatruj, Isabelo! (A potom ještě gaelsky.)
Dia g'ur gledheadh. [Pánbůh tě opatruj.]
ISABELA (více k sobě než Aneasovi)
Bůh nás opatruj, jistě.
ANEAS (prožil povznášející dopoledne -- svým vlastním
střízlivým způsobem)
Myslel jsem, že potkávám pořád jednoho ostrovana,
snad desetkrát za sebou, pokaždé mi jen řekne: ,,Pánbůh
vás opatruj!" Mluvil jsem dnes na ostrově s každým!
Se všemi muži, ženami a dětmi. Kromě chlapů,
co jsou teď na Boreray -- ti budou zpět za týden, možná
víc... Viděla's už Boreray, Isabelo?
Isabela, pořád ještě poněkud otřesená setkáním s Ráchel,
ho moc neposlouchala. Vzhlédne tázavě, až nepřítomně.
Aneas ji vezme za ruku nebo jí pokyne, aby šla k němu,
a postoupí výše do svahu.
Podívej! Podívej tam! Ta děsivá skalní hmota, kterou
Bůh vhodil do oceánu! To je ostrov Boreray!
99
ISABELA (zaujata proti své vůli)
Tam jsou lidé? Ale jak se tam dá přistát?
ANEAS
Ten, který první vyskočí ze člunu na skálu, je považován
za hrdinu. Skládají balady na jeho počest.
ISABELA
Ale proč to dělají?
ANEAS
Pasou tam ovce. A také jsou tam terejové. Statisíce
terejů. To byla terejí vejce, která nám dali, když jsme
přijeli.
ISABELA
Chutnají úplně jinak než vejce, která jsem dosud jedla.
ANEAS
Mluvila's s mnoha ženami?
ISABELA
Říkaľs, že's hovořil s každým.
ANEAS
Hovořil jsem s nimi se všemi.
ISABELA
Ale s Lady Ráchel ne? Je to manželka nějakého mocného
lorda, jak tvrdí. O té jsi neslyšel?
ANEAS
Ne. Co ta tu dělá?
ISABELA
Blázní. Taky bych se zbláznila, kdyby mě unesli na
takovéhle místo.
ANEAS
Unesli?
ISABELA
Tak. Drží ji tu jako ve vězení.
ANEAS (ne příliš překvapen)
Ale, Isabelo, pokud je bláznivá --
100
ISABELA (skočí mu do řeči)
Unesli ji MacLeodovi muži. Řekla mi to. Prý je poznala
podle plášťů.
ANEAS
MacLeod je pánem těchto ostrovů. On je tu vládcem.
A správce je jeho příbuzný.
ISABELA
Její rodina si myslí, že je mrtvá, Aneasi!
ANEAS
Isabelo, tady nejsme v Edinburghu. V téhle části světa
se jisté záležitosti řeší jiným způsobem.
ISABELA
Ale oni ji unesli z Edinburghu. Ona je z Edinburghu
jako my. Proč -- bydlela v Niddrie Wynd! Co by kamenem
dohodil od domu mého strýce!
ANEAS
Jestli se zbláznila, tak nemůžeš poznat, co z toho, co
říká, je pravda, že?
ISABELA
Nemohla si vymyslet, že bydlela v Niddrie Wynd.
ANEAS (myslí si, že ano)
Možná ne.
ISABELA
Ani únos!
ANEAS
Jak se jmenuje?
ISABELA
Ráchel. Lady Ráchel. Mám z ní trochu strach. Hodně.
ANEAS
Hirta musí být příjemný blázinec.
Isabela je zmatená.
Jestli je blázen, byla by teď zavřená v nějakém plesnivém
útulku s padesáti dalšími kvílejícími náměsíční-
101
ky kolem. Tady má čistý Boží vzduch, kostel k modlitbám,
tiché sousedy, jídlo a pití.
ISABELA (hořce)
Mluvíš tady o tom, jako by to byla Arkádie!
ANEAS
Tohle místo! Nikdy jsem neviděl takovéhle místo!
Ale Isabela ho neposlouchá, dumá o Hirtě a její nejurozenější
obyvatelce.
...S muži jsme dnes vystoupili na vrchol Conachairu.
Abych viděl rozložení jejich světa, řekli. Když dorazíš
na vrcholek a podíváš se dolů -- není tam nic! Nic!
Jenom prázdnota, na sáhy hluboko k oceánu dole.
Dole krouží ptáci, jako hvězdy. Kolem spousta vřískotu
a vln... (Došla mu slova.)... Nikdy!... Nikdy jsem
neviděl takovéhle místo!
Ztracen ve svém údivu, Isabela ztracena ve svých myš-
lenkách.
ISABELA
Aneasi?
ANEAS
Ano.
ISABELA
Jaké jsou -- ústřicové sklepy v Edinburghu?
ANEAS (po pauze, zaskočen změnou tématu)
Ústřicové sklepy?
ISABELA
Ano. Byl jsi někdy v nějakém? Co tam lidé dělají?
ANEAS
Jedí ústřice.
ISABELA
Takže's tam byl?
ANEAS
Ve veřejných? Rozhodně ne. Navštěvoval jsem soukromé
ústřicové večírky. Čas od času.
102
ISABELA
A jak to tam vypadá?
ANEAS
Když se dámy odebraly na lože, kouřili jsme dýmky
a hovořili o politice.
ISABELA (popuzeně)
Ale co předtím, než dámy odešly? -- Co? To hraje
hudba, tančí se...?
ANEAS
Ano. Někdy.
ISABELA
Tak jako na slavnostech? Edinburghských slavnostech?
Strýc to odsuzuje! Na slavnosti se pořizují nové
šaty, spodničky, střevíce... a masky? ... Nikdy jsem
nevyšla z domu v masce!
ANEAS
Doufám, že nikdy nepůjdeš!
ISABELA
Umíš tančit, Aneasi?
ANEAS
Tvůj strýc tanec odsuzuje.
ISABELA
Ale ty ho neodsuzuješ?
ANEAS (smutně)
Sobě jsem tanec zapověděl. Nejsem při něm elegant-
ní!
ISABELA
Já umím některé tance. Zvládám je s dokonalým půvabem.
Zkoušeli jsme to v kuchyni, Alžběta a já. Ale
strýc nikdy nic netušil.
ANEAS
Ne, že dovedeš tančit, se nikdy nezmínil. Řekl mi, že
ses naučila péct, a vlákno prý předeš tak jemné, že
103
se hodí i na batist. A že's byla něžnou matkou svým
mladším bratránkům.
ISABELA
Děti mi chybí.
ANEAS
Budeš... budeme mít své vlastní -- doma. Brzy.
ISABELA
Směla bych jít na slavnost -- až budeme zpátky
v Edinburghu?
ANEAS (zavrtí hlavou)
K čemu to, Isabelo. Teď jsi vdaná paní. Brzo se vytancuješ
dosytosti! Na Hirtě devět párů čeká, až budou
spojeny v manželském svazku!
ISABELA
Devět svateb!
ANEAS
Ne, ne -- proboha -- měl bych je oddat všechny v jeden
den!
ISABELA
Kdy?
ANEAS
Musíme počkat, až dorazí správce. Očekávají ho každým
dnem.
ISABELA
Správce? Proč?
ANEAS
Protože tohle jsou zdvořilí lidé, chtějí ho pozvat. A --
možná -- přiveze jeho člun něco k vylepšení oslav!
ISABELA
Dobrá -- se správcem tančit nebudu, to je jistá věc.
ANEAS
Samozřejmě s ním budeš tančit -- pokud tě poctí svou
žádostí.
104
ISABELA
Vězní tady tu dámu -- Lady Ráchel.
ANEAS
On tu vládne, já jsem pastor. A ty jsi pastorova žena
a budeš se chovat podle toho.
ISABELA
Ale promluvíš s ním o té dámě, o té vězenkyni?
ANEAS (obezřetně)
Můžu se na ni poptat.
ISABELA
Požádáš ho, aby ji propustil zpátky k její rodině?
ANEAS
Společenství mě sem vyslalo s misionářským pověře-
ním.
ISABELA
Tak to ta dáma je jistě tvoje starost?
ANEAS
Moje starost je její duše. Ale proč je tady -- to vůbec
není moje záležitost.
ISABELA
Ale -- Aneasi! -- Ona je --
ANEAS
To je MacLeodova záležitost. A správcova.
Poodejde, posadí se a otevře si Bibli. Isabela ho sleduje,
zklamala se v něm, trápí ji to. Světla zhasnou.
3. SCÉNA
O několik dnů později. Je slunečné, klidné počasí. Jak se
rozsvěcují světla, možná zaslechneme křik ptáků ve výšce.
Oona je v plné práci, plete, tká nebo přede. (Neměla
by šít, protože na Hirtě všechno šití a krejčovinu zastali
muži.) Vstoupí Isabela.
105
OONA
Pánbůh vás opatruj, paní Isabelo.
ISABELA (gaelsky)
Dia g'ur gledheadh, Una. [Pánbůh tě opatruj, Oono.]
(Přisedne k ní.)
OONA
Chvála Bohu, že jsou muži v pořádku zpátky z Boreray.
ISABELA
Nalovili spoustu terejů. Jsou složení před domy jako
sněhové závěje. A těch vajec! Plné koše!
OONA
Och, nalovili toho mnohem víc. Ale ostatek uložili na
Boreray. Ptáky a vejce.
ISABELA
Oono, ...ta vejce, co jste nám dali, když jsme přijeli
-- v tom koši jich musí být stovky. Mnohem víc než
můžeme sníst.
OONA
Však tu budete celé dlouhé léto, paní. Všechny je sníte,
než bude léto pryč.
ISABELA
Ale ony tak dlouho nevydrží!
OONA
Nevydrží? Necháte je v koši!
ISABELA
Já... já... napadlo mě, že některá by už mohla být
zkažená.
OONA (to je pro ni nové slovo)
Zkažená?
ISABELA
Jsou -- už nebudou čerstvá.
OONA
Ale přece byste nejedla čerstvě nakladená vejce.
106
ISABELA
A jak jinak bych je měla jíst?
OONA
Jsou lepší, když se nějaký čas odleží.
ISABELA
Jak dlouhý čas?
OONA (spokojeně)
Hodně dlouho. To jsou pak mnohem chutnější. V Edinburghu
to takhle není?
ISABELA
Ne.
OONA
Ne. Na Skye to taky takhle není.
ISABELA
Skye? Tys byla na ostrově Skye?
OONA
Můj muž a já jsme tam byli s panem Buchanem. Pan
Buchan tu byl pastor, přišel před mnoha lety. Za časů
předchozího správce. Tehdy jsem byla mladá. Paní Buchanová
mě naučila anglicky. Říkala, že se nedovede
naučit gaelsky!
ISABELA
Naše loď kotvila u Benbeculy, ale na Skye jsme se
nedostali.
OONA
Je to překrásné, rozlehlé místo. A MacLeod je překrásný
lord.
ISABELA
Tys ho viděla?
OONA
Nosí boty udělané z kůže. Každý den. A jeho hrad je
uvnitř celý pokrytý plátnem. Dobrým vlněným suknem,
jen tak visí na každé zdi. Takové plýtvání suknem!
107
ISABELA
Ale tam na Skye se ti líbilo?
OONA
Jako na Hirtě to není. (Pauza.) Ale přece jen, měli tam
jednu věc, co se mi moc líbila.
ISABELA
Jen jedna věc! Co to mohlo být? (Zadívá se dolů na své
vlastní boty.) Možná boty? Boty dělané z kůže?
OONA (pobaveně)
Boty! Ale, k čemu by mi byly? V botách se nedá šplhat
po skalách! A když nemůžeš šplhat, nechytneš žádné
ptáky -- ani vejce! Byli bychom hlady, kdybychom
měli boty. Měli bychom chodidla jako paní Buchanová
-- měkká a směšná. Měkká jako šťovík, co roste na
Conachairu.
ISABELA
Tak tedy -- co to mohlo být?
OONA
Ty rostliny, co rostou do výšky. Krásnější než všechno
ostatní. Jejich listy se rozprostírají na křídlech a šeptají
ve větru.
ISABELA
Rostliny? Stromy? Myslíš stromy?
OONA
Stromy. Ano. Stromy. A nejkrásnější je, když roste
mnoho stromů pohromadě. Když jdeš mezi nimi, ohýbají
svá křídla a chytají tě, jako by tě volaly zpět. Bylo
to strašidelné. Jejich duchové mluvili tolik smutně.
ISABELA
Ne, Oono, to bylo jen vítr hvízdající ve větvích.
OONA (ignoruje to, skoro jí skočí do řeči)
Naši duchové na Hirtě nikdy nemluví tak nahlas. Téměř
nikdy. A když ano, to se pak měj na pozoru!
108
ISABELA
Nejsou žádní duchové, Oono. Je jenom jediný Bůh.
OONA
Tam na pevnině nejsou žádní duchové? (Nazlobeně.)
Tady je spousta duchů. Viděla jste, jak každou sobotu
lijeme mléko na mléčný kámen? To je pro Gruagach,
ducha, aby zůstaly krávy plodné.
ISABELA
Ale Bůh nám praví --
OONA
Ne, ne je to bohyně, Gruagach, ne bůh. Jednou promluvila
k Donaldovi MacCrimmonovi. Ale to bylo za
časů předchozího správce.
ISABELA
Říkala jsi o těch duších pastorovi, Oono?
OONA
Ne, ne. Pastor je chytrý pán. Umí dělat na papír černé
značky, co se změní ve slova, a poví nám každý příběh
z Bible. Ten o duších ví!
ISABELA
Jsem si jistá, že o nich slyšel. Ale nemyslím si tak
docela --
RÁCHEL (hlas za scénou, naříkavě, prosebně)
Ooooono? ... Oono? Kde zase jsi? Oooooooono!
OONA (tiše)
Ochan! Ochan!
ISABELA
Ochan!
Přestanou, čekají na další zavolání. Požehnané ticho.
OONA
Vy umíte změnit značky ve slova, paní Isabelo?
ISABELA
Vlastně to není tak obtížné. Můžu tě to naučit, jestli
chceš!
109
OONA
Ne, ne -- to bych se nesvedla naučit, ani za sto tisíc let!
(Spiklenecky.) Lady to někdy zkouší. Ale potřebovala
by papír.
ISABELA
Proč je tady?
OONA (věcně)
Je hostem Lorda MacLeoda.
ISABELA
Ale ona si nepřeje být tu.
OONA (přemýšlivě)
My si taky nepřejeme, aby tu byla. Ale ona je jako velká
skua. Pták, co nepřináší nic dobrého. Pták, kterého
se nedá zbavit.
Vstoupí Ráchel, groteskně a smutně oděna. Převlékla se
do šatů, ve kterých byla přivezena z Edinburghu, které
-- přirozeně -- jsou na nošení mnohem horší, potrhané
a rozpadlé, odhalují trapně mnoho těla. Možná předvádí
i šál či štólu nebo provizorní vějíř z peří mořských ptáků.
RÁCHEL
Rašelinu! Oono, víc rašeliny do ohně!
OONA
Pánbůh vás opatruj, lady. Rašelina je vedle dveří. Velká
spousta rašeliny.
ISABELA
Pánbůh vás opatruj, má paní.
Ráchel vezme Isabelin pozdrav na vědomí odfrknutím
a kývnutím. Popochází kolem, ráda by se připojila k druhým
dvěma ženám, ale neví, jak to udělat, aniž by pozbyla
důstojnosti. Vstoupí do ,,domu" a rozhlíží se.
ISABELA (volá na ni)
Pastor bude každou chvíli zpátky. Hovoří s muži, co se
právě vrátili z Boreray.
110
RÁCHEL
Potom vyčkám.
ISABELA
Buďte, prosím, tak laskava.
RÁCHEL (ukazuje na Oonu)
Musím na ni pořád dohlížet. Nedělala by celý den nic,
kdybych ji nechala.
OONA (zavrtí hlavou v nevzrušeném nesouhlasu)
Ochan, ochan!
RÁCHEL (volá na Isabelu, spiklenecky)
Neseděla bych tak blízko. Páchnou po terejích. (Úzkostlivě
se očichá, pak přerovná svou kolekci cárů, domnívaje
se, že došlo ke zlepšení.) Papuchalky do kaše!
Tereje do jídla! I ta pálenka, co dělají, páchne po moči
papuchalků!
OONA (nevzrušeně a ne konkrétně k někomu)
Papuchalkové nemočí! Nám návštěvníci taky páchnou
nezvykle. (Spěšně, zdvořile k Isabele.) Och, vy ne,
paní -- ne teď. Každý na Hirtě musí vonět po Hirtě!
(Pichlavě.) Ale ti, co jsou cítit nejvíc -- to jsou ti, co
jsou cítit po spoustách pálenky. (K Isabele.) Ukradla
mi pálenku. Všechna pálenka, co jsem nadělala minulý
týden -- všecko pryč. Prospala celý včerejšek
a dnešní ráno.
RÁCHEL
Lhářko!
OONA (pořád neadresně, klidně)
Co nevypila, někam schovala.
RÁCHEL (usadila se teď kus od nich, výš ve stráni. Neelegantně
se škrábe.)
Ráda bych věděla, co se stalo s mými šperky!
OONA (je z toho obviňována třikrát do týdne)
Vždycky vykládá o špercích.
111
RÁCHEL (škrábe se, prohlíží své cáry)
Potřebuji novou spodničku.
OONA
Nevím, proč si zase oblékla ty edinburghské šaty.
(Opět neoslovuje ani jednu z nich přímo.)
RÁCHEL
Protože jsou to jediné, co mám, tak proto!
OONA
Dáváme jí dostatek šatů -- a šátky na hlavu.
I když se teď Ráchel a Oona hádají (jejich pravidelné povyražení),
je to Ráchel, která skáče Ooně do řeči a rozzuřuje
se. Oona zůstává většinu času v klidu.
RÁCHEL (k Isabele)
Víte, čím si tady spínají ty svoje hadry? Rybářskými
háčky! Bože na nebi!
OONA
Rouhání je těžký hřích. (Skutečně podrážděná.) Kéž
vám Bůh odpustí!
RÁCHEL
Hřích? Hřích? Ten ostrov je plný hříchu! Je to jeden
velký Bohem zapomenutý hřích!
OONA (raněná)
To je odporné rouhání. Odporné. Hirta je nejkrásnější
místo, jaké Bůh kdy stvořil.
RÁCHEL
Hoho! Jak ty to můžeš vědět!
OONA (k Isabele)
Když zjara přilétnou ptáci, je to to nejrozkošnější místo
na světě.
ISABELA
Ano, samozřejmě! Já to chápu, Oono!
RÁCHEL (k Isabele, se skutečnou záští)
Pokrytče!
112
Ráchel se posune od těch dvou ještě dál.
OONA (k nikomu konkrétnímu)
Pořád je plná pálenky.
RÁCHEL
Pokrytci! Jakobiti!
OONA (k Isabele)
A mnohem víc někam ukryla. Vím to.
RÁCHEL
Bridget mi nikdy neodepřela skleničku. Nebo rašelinu
do ohně.
OONA (jemně, nepřímo)
Rašelina je u dveří.
RÁCHEL
A Bridget dovedla zpívat! Ne to vrčení, kterému říkáte
zpěv! Bridget ta dovedla zpívat! (Nezpívá, ale pobrukuje
tiše.) Binnorie, ach, Binnorie!
OONA (chystá se k odchodu, k Isabele)
Mám ještě práci. Nechala by oheň dočista vyhasnout.
A taky musím udělat nějakou pálenku.
RÁCHEL
To je správné... Jdi, jen jdi! Jen jdi! Nepotřebná, zlodějská
bábo! Táhni do pekla -- do Hádu -- na Hirtu!
Oona je pryč. Isabela ji chce následovat, ale když Ráchel
znovu promluví, i když ne přímo k ní, Isabela prostě nemůže
jen tak odejít.
Bridget mě nikdy neomezovala. Klaretu, kolik se mi
zachtělo. A brandy. Brandy je nejlepší.
Pauza.
ISABELA
Kdo byla Bridget?
RÁCHEL (ignoruje otázku)
Toto nejsou mé nejlepší šaty. Ale pořád pamatují lepší
časy než ty vaše. (Upravuje si šaty a vlasy.) Blázen!
113
To si myslí, že půjdu navštívit pastora v modré suknici,
samý rybářský háček?
ISABELA
Abych byla upřímná, myslím, že by uvítal... (Odmlčí
se, bojí se urazit nebo spustit novou tirádu. Vytáhne
z vlasů hřebínek.) Mám tu hřeben -- chtěla byste
abych vám upravila vlasy?
Ráchel beze slova přisvědčí. Popojde blíž. Isabela jí ukáže,
kam si má sednout, a pokouší se učesat její zacuchané
vlasy. Zpočátku mlčení. Isabela nechtěně zatahá příliš
silně. Ráchel už už chce protestovat.
ISABELA (rychle, konejšivě)
Budu se snažit, jak jen to svedu, má paní, abych vás netrápila.
Ale zatáhnu-li příliš silně, jistě mi to prominete?
RÁCHEL (uklidňuje se při česání)
Mívala jsem překrásné vlasy. Lord Grange mě milovala
pro mé vlasy, víte... Bridget mi je česala -- ne služka
-- to bych nikdy...! Ta pořád před zrcadlem, pořád
se nakrucovat před mým pánem! (Hlasitě říhne, nebo
si sevře žaludek, jako by ji bolel.) Terejové! (Praští se
pořádně do břicha, možná znovu říhne. Pak je zase pro
jednou všechno v pořádku.) Pánbůh nás ochraňuj, co to
místní jídlo s člověkem nenadělá!
ISABELA (po chvíli)
Kdo byla Bridget, lady?
RÁCHEL
Bridget byla moje chůva. Bridget byla jediná přítelkyně,
kterou jsem měla. Bridget byla moje matka.
ISABELA (zmatená)
Vaše matka?
RÁCHEL
Byla lepší než moje matka. Byla u mě, pořád. Nemohla
jsem v noci spát, pokud tam nebyla Bridget.
114
ISABELA
Moje malá sestřenka, Alžběta, se bála tmy. Nechtěla
spát sama.
RÁCHEL
Strach ze tmy... Strach usnout... ale když u mě byla
Bridget -- a k tomu malá kapka brandy... (Náhle.) Jak
vypadám?
ISABELA
Ještě jsem neskončila. Pořád jsou samý chuchel.
RÁCHEL
Nemám zrcadlo, abych se podívala. Nemáte zrcadlo?
ISABELA
Seďte klidně, lady.
RÁCHEL
Tady ten kousek... (Sáhne si na temeno.) Uzdravil se,
ten kousek?
ISABELA
Je tu místečko, kde vlasy nerostou. Jenom malý kou-
sek.
RÁCHEL (celkem mírně, česání ji uklidňuje)
Tam mi je Lovatovi muži vytrhli z hlavy. Vytrhali mi
zuby a vyškubali vlasy. Měli šest nebo sedm koňů. Přivázali
mě na koně za Petra Frasera, přivázali mě pevně
plátnem, abych nemohla seskočit...
ISABELA (po chvíli, obezřetně)
Kdy? Kdy to bylo, má lady?
RÁCHEL
V zimě. Tu zimu, co se městem prohnala psinka. Lidi
měli obličeje celé opuchlé a prsa a krky celé bolavé.
Chřipka tomu říkali.
ISABELA
To byla zima, co onemocněla a zemřela má teta. Před
šesti zimami. Jste tu šest let.
115
RÁCHEL
Nejdříve jsem byla na ostrově Hesker. Alexander MacDonald
slíbil, že mne nechá odejít. Dala jsem mu své
prsteny. A místo toho mě dovezl sem!
Je ponořená v beznaději. Isabela vzdá česání. Litujíc ji,
vezme ji za ruku nebo si klekne vedle ní.
ISABELA
Ale proč vám to provedli? Proč?
RÁCHEL (nenávistně)
Protože jsou to samí lháři -- a já vím o těch lžích!
ISABELA
Jakých lžích?
RÁCHEL (začíná se rozpalovat)
Jezuitské lži! Jakobitští špehové!
ISABELA
Ale jací špehové? Kdo?
RÁCHEL
Všechna ta sebranka! Simon Fraser, Lord z Lovatu;
a Alexander Forster z Carsbonny; a MacLeod z Muiravondale,
a Peter Fraser, ta ropucha, ten poskok,
a Mar -- drahý Mar, můj přikyvující švagr!
ISABELA (šokovaná)
Váš švagr? Ale váš muž nikoho nepodezíral? Jeho
vlastní bratr vás unesl?
RÁCHEL
Můj manžel je znám svou ctností. Zbožný muž. Známý
pro svou neochvějnou zbožnost! Víte, že... (Zapomněla,
který příběh to vypráví.) ...jednou byl holičský pomocník...
(Teď neví, jak příběh pokračuje.) ...ale teď si nevzpomenu.
Ten příběh je v Edinburghu dobře znám.
Vstoupí Aneas. Neskrývá se, ale ženy si ho zatím nevšimnou.
ISABELA
Máte děti?
116
RÁCHEL
Čtyři syny. Čtyři dcery.
ISABELA
Ale ti se musejí zajímat, kde jste! Och, dozajista jim
musí chybět --
RÁCHEL (každé slovo nenávistné prsknutí)
Plemeno zmijí! Jeden horší než druhý!
Isabela je zaskočena takovou nenávistí.
Nikdy jsem nechtěla děti. Chtěla jsem svého pána.
Když se narodilo první -- syn...! Kristapána, jak on
chtěl syny! Porodní bába se mnou byla dva dny, tři
noci! A on byl v Londýně!
ISABELA
Je to daleko.
RÁCHEL
Dala bych syna, kdybych mohla mít svého muže zpátky!
Snad si nemyslel, že jsem slepá! Pozoruji, jak se služebná
zaobluje měsíc po měsíci -- tak ji vypakuje a řekne mi,
že jsem se pomátla. Když se doslechnu, že má v Londýně
ženskou -- poví svým přátelům, že jsem lhářka a čarodějnice!
(Nenávistně.) Má ženské všude! On --
Ráchel náhle přestane, když spatří Anease. Je strnulý
samou počestností.
ANEAS
Dobrého dne vám.
ISABELA (se strachem)
Lady Ráchel, toto je můj manžel, pan Seton.
ANEAS
Váš služebník, madam.
RÁCHEL
Pastore! Jaké potěšení! Jak je v Edinburghu?
ANEAS
Všechno v pořádku.
117
RÁCHEL
Je to už nějaký čas, co jsem tam byla.
Pauza.
Vysvětlovala jsem vaší ženě, z jakých důvodů.
ANEAS
To jsem pochopil.
Ráchel se chystá promluvit, ale Aneas jí v tom zabrání;
rychle pokračuje:
Prosím -- neobtěžujete se opakováním vysvětlení,
lady. Jsem si jist, že moje žena mi je vyloží. Ale vy
-- zdá se, že nejste ve své kůži.
Ráchel vypadá politováníhodně, je v rozpacích.
RÁCHEL (k Isabele, ale nepřímo a tiše)
Taková přísná zbožnost!
Isabela, nejistá i za Ráchel, by ráda, aby se Aneas pokusil
něco napravit, i když vidí, jak je rozzuřený -- rozzuřený
na ni i na Ráchel. Postoupí k němu.
ISABELA (mluví velmi tiše, ne jen její slova, ale i její pohled
prosí o soucit)
Aneasi! ...Aneasi!
Trapné ticho. Aneas přemýšlí, co by řekl.
ANEAS
Doufám, že se vám daří dobře, má paní? Počasí je tu
poněkud drsné. Daří se vám dobře?
RÁCHEL
Dobře se mi nedaří -- ale mrtvá taky ještě nejsem!
(Otočí se na něj s úsměvem, konvence opět nastoleny.)
Budiž pochválen nás Stvořitel na nebesích.
ANEAS
Nebyla jste včera v kostele. Doufám, že se budete moci
s námi modlit dnes večer. Držím modlitební shromáž-
dění.
118
RÁCHEL (po pauze, sotva slyšitelně)
V gaelštině! Pche!
ISABELA
Lady Ráchel nehovoří gaelsky.
ANEAS
Budu se s vámi modlit v angličtině. Kdykoli si budete
přát.
Ráchel neřekne nic.
Musí to být již drahný čas, co jste odříkala credo a přikázání
pastorovi církve.
Žádná odpověď.
Můžete uctívat Boha a modlit se v domě Božím, aniž
rozumíte, co se říká. Moje manželka také dosud nerozumí
řeči.
Žádná odpověď.
Máte Bibli? Mám u sebe jednu, kterou vám mohu dát,
budete-li si přát?
Ráchel popojde vzhůru po stráni. Znervózňovala ji představa
setkání s ním a teď si připadá směšně, zuří.
(Volá za ní.) Je pravda, co mi řekli ostrované? Že se
neúčastníte jejich bohoslužeb?
RÁCHEL (hlasitě, vzdorně)
Budu se znovu modlit k Bohu, až mne odvede z této
proklaté skály!
Isabela se plácne přes pusu.
ANEAS
Isabelo? Jdeme!
Počká, až ho předejde a odchází za ní. Ale jak jde, na
okamžik se nerozhodně zastaví, zvažuje, že by s Ráchel
ještě promluvil. Ráchel se k němu nahoře ve stráni otočí
zády. On odejde.
Jak hasnou světla, Ráchel se nehýbá. Slyšíme hlas předzpěváka
předzpívávat první verš žalmu v gaelštině. Každý
119
verš je zazpíván předzpěvákem a pak opakován obcí. Žalm
pokračuje dokud se nerozsvítí světla na další scénu.
4. SCÉNA
Když zpěv utichne a světla se rozsvítí. Slabě: je noc, nebo
spíš před svítáním. Aneas a Isabela jsou v domě. Ona ve
své bílé košilce, on v košili. On sedí na posteli ztracen
v myšlenkách. Ona si zrovna sundala boty a punčochy,
smotává punčochy.
ISABELA
Zítra -- nebo spíš dnes, vzhledem k tomu, že už svítá
-- přestanu nosit punčochy a taky boty. Myslím, že je
neobuju, dokud se nevrátíme do Edinburghu. Směšné
nohy...! Měkké jako ten šťovík, co roste na Conachairu!...
A ty, Aneasi, budeš dál nosit boty?... Aneasi?
ANEAS
Šupiny!... Šupiny!
ISABELA
Aneasi?
ANEAS
Slyšela's, co řekl ten mladík dnes večer? Když jsem ho
zkoušel z katechismu? (Nevěřícně.) Slyšela's, co řekl
o stvoření člověka?
ISABELA
Nerozumím gaelsky. (Zívá, šťastná, že dlouhé modlitební
shromáždění je u konce.) Skoro vůbec. Takže
modlitby se mi zdály velmi dlouhé. Ale zpěv se mi
začíná líbit. Ten způsob, jakým se nese a vlní -- oni
skutečně dosahují až do nebe.
ANEAS (neslyšel, co říkala Isabela. Je šokován odhaleními
modlitebního shromáždění; ne rozzuřený, ale posmutnělý)
Ten mladík mi řekl, že Bůh stvořil člověka od hlavy
120
k patě pokrytého -- šupinami! A že skrze hřích přišel
člověk o tuto svou dobrou kůži a šupiny že mu teď
zbyly jen na prstech na nohou a rukou!
ISABELA
Šupiny by na Hirtě byly užitečná pokožka.
ANEAS
Isabelo! Je to nesmysl -- rouhavá lež! A každý tady
-- každá duše na tomto ostrově -- všichni souhlasně
přikyvovali. Oni tomu všichni věří-- tomuhle...!
ISABELA
Bůh je dozajista nezatratí jen proto -- pro tohle! Viď?
ANEAS (v šoku i z ní)
Isabelo! Spasení můžeme dojít jen skrze víru v pravdu.
Milost ducha a víru v pravdu!
ISABELA
Lady Ráchel nebyla dnes večer v kostele. Viděla jsem
ji venku. Skrývala se ve stínu, sledovala nás, jak jdeme
dovnitř. Ubožačka.
ANEAS
Není to žádná ubožačka. Je to bezbožné, podlé, zlé
stvoření. Nebudeš s ní už nikdy mluvit.
ISABELA
To je směšné.
ANEAS
To je rozkaz!
ISABELA
Její chatrč je u pramene. Nemohu se jí vyhnout. A kromě
toho -- nechci. Nechci být tak krutá.
ANEAS
Všechno na ní je nechutné a bezbožné. Její vyjadřování,
její vzhled --
ISABELA
Ale to není její vina, nemá jiný oděv, nemá žádný hře-
121
ben, zrcadlo. (Rozhlíží se.) Copak... jen se podívej, jak
tu všichni žijeme!
ANEAS
Ženy z ostrova se oblékají sdostatek spořádaně.
ISABELA
Aneasi, oblékla ty městské šaty výhradně na setkání
s tebou! Myslela, že je to vhodné!
ANEAS
Vhodné! Není nic lepšího než nevěstka! Nebudeš s ní
už nikdy mluvit, Isabelo!
ISABELA
Ale to je to, co postrádá -- rozhovor s někým. Jestli je
blázen, tak je to jenom její osamělostí, Aneasi, a protože
s ní tak špatně zacházeli.
ANEAS
Když něco řeknu, tak to tak taky myslím. Slyšela's?
ISABELA (po vzpurném odmlčení)
Budeš sloužit mši nějakým osmdesáti ostrovanům
a přehlížet jednu duši, která tě potřebuje?
ANEAS
Mým úkolem je místní obyvatelstvo nábožensky vzdělat
a vést je ke spasení.
ISABELA (ne přímo k němu)
Ostrované se budou modlit a vzdávat chválu do svítání.
Ať už tu pastor je nebo ne. Ale lady Ráchel se
skryje ve stínech venku. Vyděšená.
Otočí se k lůžku. Aneas si už lehl, hotov spát.
ANEAS
Zhasni lampu, Isabelo. Jsem unavený.
ISABELA (rozhořčená jeho postojem k Ráchel)
Radši ji nechám hořet. (Pauza. Stojí vyzývavě s lampu,
jistá si ve své drzosti, ví, že Aneas je pravděpodobně
příliš ospalý, než aby poslouchal.) Když už máme jako
122
papuchalkové zalézat do díry ke spánku, nesmíme mít
u sebe aspoň světlo? Pořád narážím hlavou a rukama
na kámen. Jsem samá modřina. Věděla bych, co se
šupinami. Měkounké, jako hadí. (Obdivuje imaginární
šupinatou kůži na svém těle.) Mohla bych se plazit
přes skály... a sklouznout do moře. Miloval bys mne?
Oděnou do šupin?... Aneasi? Tiskl bys mne silněji,
kdybychom byli oba stvořeni znovu, nevinní, odění
v šupinách?... Sklouznul bys do moře... okolo mne...
se mnou?
Zvuk venku. Ráchel zakopla. Brblá si pro sebe.
RÁCHEL
Peklo!... a zatracení!... Prokletí a peklo a zatracení!...
,,To hora pekelná, vece on" (Zpívá.) ,,To hora pekelná,
vece on."
Isabela to jde vyzkoumat, Ráchel je na stráni.
RÁCHEL (teď zpívá)
,,Ach, co to za hora, ona dí,
že jest samý led a sníh?
To hora pekelná, vece on,
tam Ráchel Erskine se mnou musí jít."
Uvidí Isabelu, volá na ni.
Vylez odtamtud, ať jsi kdo jsi. Pojď a zatancuj si na
hoře! Pojď a přidej se ke slavnosti! Uspořádáme vznešený
bál pro vznešené občany edinburghské! Ty a já!
ISABELA
Tiše tam, má paní! Probudíte pastora -- probudíte
celou vesnici!
RÁCHEL (zpívá)
,,Však jenom zmlkni, srdce mé,
to jsou jen řeči marné!
Já ukážu ti bílé lilie,
co kvetou na dně moře."
123
ISABELA (skočí jí do toho)
Šššššš. Běžte zas do postele. Nesmíte zpívat takhle
brzy ráno. Poděsíte všechny děti! Měla byste spát, jako
ony.
RÁCHEL (elegantně)
Já jsem toho nikdy moc nenaspala. Lord Grange a jeho
mladá manželka tancovávali do ranního úsvitu.
ISABELA
Už dávno svítá.
RÁCHEL (už ne tak elegantně)
Do kola, Isabelo! Seber svého muže a zatančete si
trošku!
ISABELA (přistoupí k ní blíž)
Buďte tiše! Lady, musíte být tiše!
RÁCHEL (motá se kolem, tancuje, hlasitě zpívá)
,,Však jenom zmlkni, srdce mé,
to jsou jen řeči marné!"
ISABELA (popuzeně)
Zavřete ta svá ústa, prosím?
Isabela by zašla do domu, ale Ráchel ještě přidá na hlasitosti,
donutí ji tím, aby zůstala.
RÁCHEL
Líbí se ti? Copak ho nechceš? Nechceš? (Ještě hlasitěji.
Isabela má strach, že se Aneas probudí.) Chceš?
Nebo ne?
ISABELA
Ššššššš.
RÁCHEL
Tak jak? (Znovu hlasitěji.) Tak?
ISABELA
Ano. Ano. Někdy si myslím -- ano.
RÁCHEL
Tak si vyhrň košilku a pohni sebou! Jen se pohni!
124
Isabela se odvrátí.
Tak přísná zbožnost!
ISABELA
Ne! Ne. Ale jak si můžu... vyhrnout košilku... když
on pořád mluví o milosti Boží! Zklamal se ve mě.
RÁCHEL
On si tě ještě nezkusil!
ISABELA
Neřekla bych, že se mu líbím. Nemyslím, že mě chce.
RÁCHEL (bez velkých cavyků)
Zeptej se ho! Muži se snáz položí, když nemají šaty.
(Dlouze se zadívá na Isabelu.) Tys ho ještě neviděla
nahého?
Isabela nic neřekne.
Ani jiného muže?
Na to není co říct.
Isabelo kdo ví čí, tys vedla zabedněný život! (Nezpívá,
jen výsměšně cituje z písně.)
,,Tu náhle zbledla její tvář,
z očí příval slzí řine se."
ISABELA
Já ti dám slzičky! Zvládla jsem šest dětí svého strýce!
Jestli nezavřeš tu svou pusu -- tak tě -- já tě --
Couvne, uvědomí si Ráchelino postavení.
RÁCHEL
Čtrnáct dnů provdaná! Měla bys s ním být teď v posteli!
Sladce svedena? Delikátně zkažena? (Hlasitěji.)
Nebo drsně uchvácena!
ISABELA
Tiše! Buďte tiše! Vzbudíte ho!
RÁCHEL
Jak svědčí postel z kamene a slámy ,,šťastnému svaz-
ku"?
125
ISABELA (k sobě)
Postel? Spíš pramen.
RÁCHEL
Jak se muž... šatu duchovního... v té posteli?
ISABELA
Voda tam stojí na kamenech tlustě -- jako peří!
RÁCHEL
Oj, jenže -- jak stojí on?
Pauza na odpověď, která nepřichází.
Co ty jsi zač? Myš? Co ti teče v žilách? Voda?
Když se podívá na zaraženou a zmatenou Isabelu, Ráchel
najednou -- zcela netypicky -- pocítí lítost.
Požádej ho sama! Vem ho do postele a řekni mu!
Překřič ho! Oslov ho! Udeř ho! (Šokovaná Isabelinou
nejistotou a úzkostí.) Kousni ho!
ISABELA (zakucká se překvapeným smíchem)
To bych nesvedla!
RÁCHEL
Svedeš. (Zadívá se na ni.) Můžeš to aspoň předstírat!
Pauza.
(Nesouvisle.) Už jsem vám vyprávěla, jak měl jednou
Lord Grange kousanec na zadku?
Isabela se nervózně uchechtne.
RÁCHEL
Ach ne, ne ode mě! To ta liška, co jsem měla! Měla
jsme ji ještě jako novorozené liščátko. Byla stočená
v pokrývkách v nohách postele. Sedl si, aby si natáhl
kalhoty -- a...
Obě se začnou smát.
To měl za to hraní a děvkaření. Urozená lordova zadnice
byla nakažená! Musel trčet doma, jíst jídlo z krbové
římsy, spát na břiše. A já to povídala každému! Každému!
Kam jsem jenom šla! ,,Tu náhle zbledla jeho tvář,
126
z očí příval slzí řine se." (Ječí vítězně.) A patřilo mu
to, parchantovi!
Vstoupí Oona.
OONA (k Isabele)
Bůh vás ochraňuj, paní. Bůh vás ochraňuj, lady.
RÁCHEL (není ráda, že ji vidí)
Co ty tady? Co tu chceš?
OONA
Je ráno, má paní.
RÁCHEL
Ano. Díky Bohu!
OONA
Chtěla jsem vědět, kde jste. (K Isabele.) V noci ona
nikdy nespí.
RÁCHEL
Temná, divoká noc... samý zlý sen! Bridget mě nikdy
v noci neopouštěla.
OONA
To vy jste opustila mne, lady. (K Isabele.) Spává přes
den, ale v noci nikdy. Za chvíli ji dostanu do postele.
(K Ráchel.) Chcete se teď najíst?
Oona popojde k Ráchel, ale ta se posune nebo popojde
pryč, výš do stráně.
RÁCHEL
Bridget mi dávala na noc brandy. I když jsem byla ještě
dítě -- brandy. Proti ďáblům v mé hlavě. Nejsou jako ti
tví duchové, Oono -- ďábly nezkrotíš hrnečkem mléka na
kameni! (K Isabele.) Víte, mají boha, který žije v prameni!
OONA (rozhodně)
Léčí mnohé nemoce.
RÁCHEL
Nechávají mu dárky! Větvičky a kameny a kusy starých
hadrů! Hoho! Všichni jsou tu blázni!
127
OONA
Je to požehnaná voda, voda z Tobar Nam Buaidh.
RÁCHEL
Bůh ve vodě a víla v každém kameni! (Vzhlédne do
nebe, uvidí něco ve výšce na obloze.) A ďábel -- podívejte
-- na nebi!
Ukáže na ptáka. Všechny tři ho sledují.
ISABELA
Jaký je to pták?
OONA
Skua! Přilétla v březnu! Ještě ji nedokázali chytit.
Oona sleduje ptáka nenávistně, Ráchel s obdivem.
ISABELA
Vy je jíte? Skuu?
OONA
Sníst ji? Až ji muži chytnou, vypíchneme jí oči a sešijeme
křídla a pošleme po proudu. Aby umřela dlouhou,
pomalou smrtí.
Isabela přestane na okamžik sledovat ptáka a obrátí se na
Oonu, překvapena nenávistí v jejím hlase.
OONA
Je to zplozenec pekla!
Dívají se za ptákem do dálky.
ISABELA
Támhle něco je -- podívejte, támhle -- na vodě!
OONA
Loď!
ISABELA
Člun!
OONA (gaelsky)
Se'a Stiubhard a th' ann! Is cinnteach gur e'a Stiubhard
a th'ann! [To je správce! To musí být správce!] (anglicky)
Správce jede. (Rozrušeně v gaelštině.) Tha'a Stiub-
128
hard a tighinn! [Správce jede!] (Anglicky.) Musíme
to říct ostatním. Bude potřeba pomoct člunu v zátoce
-- potřebujeme každého dolů na pobřeží na pomoc.
ISABELA (gaelsky, vzrušeně)
Tha'a Stiubhard a tighinn! [Správce jede!]
Oona odběhne volajíc v gaelštině. Ráchel strne znechucením
a hněvem při zmínce o správcově příjezdu. Isabela
vběhne do domu.
ISABELA (křičí na něj)
Aneasi! Jede správce! Je tu správce!
Za scénou Oonin hlas v gaelštině. Možná výkřiky jiných
gaelských hlasů. Aneas se zvolna probouzí.
Isabela chce běžet za Oonou, vzpomene si, že by si měla
vzít šaty. Je tak rozrušená, že vyběhne na práh domu, ale
šaty stále jen drží v ruce. Když si to uvědomí a chce si obléct
šaty přes košilku, pohlédne vzhůru do stráně a uvidí
Ráchel. Isabela na chvíli zapomněla na Ráchelinu nenávist
ke správci a svůj vlastní nedávno vyslovený názor na
něj.
ISABELA (s nejistou výmluvou)
Tak už je tady. Správce. Musíme jít pomoct ke člunu.
(Ale cítí se trochu jako zrádce.)
Aneas se zvedne na jednom lokti -- zrovna se probral.
RÁCHEL (důstojně, nenávistně, nemluví k nikomu kon-
krétně)
Správce je prohnilý lhář! Všechno, co vypouští z úst,
jsou lži!
Tma.
129
JEDNÁNÍ DRUHÉ
1. SCÉNA
Hudba. (Židovská harfa, dudy nebo píšťaly.) Taneční
melodie. Občas výkřik během tance. Hudba začne dost
hlasitě (aby publikum pochytilo melodii), ale stáhne se
do pozadí, když se rozsvěcují světla. Ráchel je v domě
-- právě dopsala nebo dopisuje dopis. Spěšně ukryje inkoust
a zbylý papír, když slyší, že se blíží Isabela. Isabela
vstoupí (oblečená jako místní ostrovanky a bosá), prozpěvuje
si taneční melodii, šátek drží nad hlavou, tančí kroky,
které se právě naučila. Jde k domu. Náhle se zastaví, když
tam spatří Ráchel.
ISABELA
Má paní! Bůh vás ochraňuj! Neviděla jsem vás, od...
od té chvíle, co dorazil správce a jeho lidé.
RÁCHEL (s pohrdáním)
Takže -- takže jste tančila se správcem!
ISABELA
Tančila jsem se svým mužem. Měla jste se přidat ke
svatebním oslavám, lady.
Ráchel si hlasitě odfrkne.
Byla byste vítána.
RÁCHEL
Jsou to žalářníci, ne přátelé.
130
ISABELA
Neměla jste hlad? Oona vás nikde nemohla najít. To
jste byla celou tu dobu hladem?
RÁCHEL
Mrtvá ještě nejsem!
ISABELA
Správce dnes večer odjíždí.
Ráchel si odfrkne při zmínce o správci.
Je mi vedro ze všeho toho tancování. Slunce pálilo
a celý den ani větříček.
RÁCHEL
Z toho ti vedro není. Já jsem tě viděla, a pastora, nahoře
za domy, když ostatní tančili!
ISABELA
Šli jsme se projít!
RÁCHEL (výbuch přisprostlého smíchu)
Takže -- konečně ses naučila vyhrnovat košilku! Já
napřed myslela, že jsou to ovce -- až na to, že jste nedělali
žádný rámus. Ani ,,beeeee"!
ISABELA
To jste byla vy? To jste byla vy! To chrastění kamínků
-- ten klapot, co nikdy nepřestal!
RÁCHEL
Byla bych tě povzbudila, ale pastorovi by se to asi
nelíbilo!
ISABELA (uražená)
Vy -- špehounko! Vy slídivá, vlezlá -- provedla jste
špatnost -- ublížila! -- víte to? Kdyby to nebylo pro
-- všechen ten rámus --
RÁCHEL
Beeeee!
ISABELA
Já se nemusím stydět. To vy byste se měla stydět. Jsme
muž a žena, jsme milenci --
131
RÁCHEL
Přísně zbožné otrhané panenky!
ISABELA
Jsme milenci ve svátosti manželské. Takže se nemám
za co stydět.
RÁCHEL
No to je jiná řeč. Teď se chvěješ -- máš ve tvářích
krev. Buď taková -- zase příště!
ISABELA
Budu, jaká se mi zachce! A on taky! Někdy mi tenhle
ostrov připadá zalidněnější než tržiště!
RÁCHEL (výsměšná nálada pryč, překvapená Isabelinou
divokostí)
To's moc dobře... vymyslela. Byl to chytrý tah, vzít ho
tam nahoru. Lepší než postel z kamene, co? Mechová
a měkounká.
ISABELA (ledově)
Mám říct Ooně, že jste zpátky, má paní?
RÁCHEL (ignoruje to)
Když si můj Lord na mne troufnul -- v domě mého
bratra, lovecký večírek -- věděl přesně, o co mu jde.
Světák. Svádění bylo jediné umění, které mu stálo za
námahu. Zcela nevybíravě, jak se ukázalo... pořád...
To jsem tehdy nevěděla. Och, on byl nádherný milenec.
Ďábelský milenec. Bylo mi patnáct. Unesl mne do Edinburghu.
Nikdo nebyl tak šťastný, jako já! Leželi jsme
spolu zamčení, jenom jsme celou dobu poslouchali,
jestli neuslyšíme koně mých bratrů. Věděli jsme, že nás
budou pronásledovat. Věděli jsme, že budou ozbrojení.
ISABELA (její zájem proti její vůli roste)
Zastřelili by ho?
RÁCHEL
Zastřelili ho -- sestřelili ho do manželství! Nikdo nebyl
132
tak šťastný, jako já. (Vítězně k Isabele.) Leželi a lehávali
jsme spolu znovu a znovu! Ano! Ale... potom!...
Nebyla jsem víc než podhlavník, na který se zhroutí ve
tmě. A potom? Potom... chovná klisna, kterou je třeba
obstarat, když se vrátil z Londýna. Otrhaná panenka,
co se shodí ze schodů.
Mlčení.
Zapamatuj si čas líbánek, Isabelo... ten měsíc... líbá-
nek...
Zmlkne. Isabela se bojí odejít. Hudba utichla.
ISABELA
Musíte mne propustit, lady.
RÁCHEL
Ne. Nechoď. (Královsky.) Nepropouštím vás. Potřebuji
si s vámi o něčem promluvit. Posaďte se. Proč neusednete?
Sednout! (Rozhlédne se kolem, snaží se soustředit.
Vytáhne dopis.) Laskavost. Mám dopis.
ISABELA
To je pastorův papír!
RÁCHEL
Ne. Můj. Můj dopis.
ISABELA
Píšete svému manželovi?
RÁCHEL
Svému příbuznému, Charlesi Tinwaldovi. Právníkovi.
Charles, ano... jmenuje se Charles...
ISABELA
Má paní, z toho nebude nic dobrého. Není žádný
způsob, jak poslat --
RÁCHEL
Člun! Člun odplouvá dnes v noci!
ISABELA
Správcův člun, lady. On váš dopis nepřevezme.
133
RÁCHEL
Mě ke člunu nepustí. Ale ty tam můžeš. Teď nakládají
pachtovné.
ISABELA
Nemůžu.
RÁCHEL
Olej a ryby a peří -- ty jdou přímo k MacLeodovi. Ale
vlna se posílá dál -- Oona to říkala -- to Inverness,
a do Edinburghu. Schovej ho do vlny!
Isabela vrtí hlavou.
(Opět vladařsky.) Mám dozajista právo, poslat dopis
svému bratranci. Nejsem vinna žádným zločinem.
Milovala jsem svého manžela.
ISABELA
Slibuji vám, lady, až se vrátíme do Edinburghu, já
-- pastor se za vás přimluví. Dozajista.
RÁCHEL
Toto jsou moje slova -- pro mého příbuzného.
ISABELA
On navštíví vašeho příbuzného.
RÁCHEL
Pastor odmítne! A vy zapomenete! Kromě toho, nikdo se
pro mne nevypraví, ne v zimě. Nikdo to nesvede. A příští
rok už budu šílená -- nebo mrtvá -- nebo mě přestěhují
někam jinam, zpátky na Hesker. Kdo ví kam? Na
Heskeru mi ani nedávali najíst. Chtěli mě umořit hlady.
Jedla jsem chaluhy a mušle a ovčí trus. Nedali mi žádné
šaty. Ukradli mé prsteny. Přišla jsem o všechno, co jsem
měla. (Ještě jeden útok.) Vy máte prstýnky na prstech, vy
všechny ženy tam dole -- prozpěvujete a tančíte -- a slízáte
se za kůlnama! Řekl mi, že mě miluje, ještě než mě
dostal. Je to jen dopis pro příbuzného. Chápete?
Snaží se ho vecpat Isabele do ruky. Někdo za scénou volá
134
na Oonu v gaelštině. Oona odpoví (za scénou). Ráchel
chytne Isabelu, sevře ji pevně.
Schovej ho do vlny! Vlna se veze do Inverness a někdy
do Edinburghu! Schovej ho do vlny!
Odejde, když Oona vstupuje z druhé strany. Když vidí
Isabelu, Oona volá.
OONA (gaelsky)
Dia g'ur gleidheadh, a Bhana-mhaighstir. [Pán Bůh
vás opatruj, paní.]
ISABELA (gaelsky)
Dia g' ur gleidheadh. [Pán Bůh tě opatruj.]
OONA
Hledám svou paní. Říkali, že šla tímhle směrem.
ISABELA
Ano. Byla tu.
Opět začne hudba. Další tance -- mnohem živější a veselejší
než ten předchozí.
OONA
Mám strach, že ukradne nějakou správcovu whisky.
Má ji dobře schovanou, ale co je to platné... ona je vychytralá.
Jestli provede nějakou nepravost, než správce
odjede, bude to pro mne špatné.
Výkřiky (za scénou) od tanečníků a přihlížejících.
Měla byste jít tančit, paní Isabelo.
Pauza. Isabela stojí provinile s dopisem v ruce.
OONA
Ten tanec už brzo skončí. A pak odpluje člun.
Isabela svírá dopis, přemýšlí, co dělat.
Och! Vy jste napsala dopis! Pošlete ho po správci!
Zvědavě, ale zdvořile vezme Oona dopis od Isabely
a zblízka ho prohlíží.
To musí být velmi obtížné... udělat všechny tyhle
značky. Velmi obtížné!
135
ISABELA
Znáš to, když někdy přemýšlíš, jestli je správné něco
udělat nebo neudělat?
OONA (s naprostým porozuměním)
Jako jestli je počasí vhodnější pro lov ptáků nebo pro
rybaření? Někdy to muži tak dlouho rozhodují, že už
na to nezbude dost času! Takže muži sní, co jsme uvařily,
a zalezou do postelí.
ISABELA
Ne. Já myslím, když musíš něco rozhodnout sama za
sebe.
OONA
Och. Jako jestli je správné skočit ze člunu na skálu,
když se roztříští tahle vlna nebo ta další?
ISABELA
Jsi velmi dobrá žena, Oono.
OONA
Doufám. Hirta je poctivé místo. Jenom cizinci někdy
nejsou poctiví. Och -- já nemyslím vás, paní Isabelo.
Je načase, abych zjistila, kam se má paní schovala. Ta
moje skua!
Oona odejde. Isabela nervózně svírá dopis. Taneční hudba
zrychlí. Několik výkřiků od tanečníků. Isabela odejde
s dopisem v ruce směrem k pobřeží a člunu. Světla hasnou,
hudba slábne, ale neztichne docela... přejde v tichý
,,air", který otevírá další scénu.
2. SCÉNA
Později téhož večera.
Hudba ztichla, přešla v jiný ,,air" -- tišší, jemnější; někdo
hraje na píšťalu nebo dudy, pro sebe, líně. Většina os-
136
trovanů šla spát nebo se do postele chystá. Vstoupí Aneas,
Isabela pár kroků za ním. Jsou jeden vůči druhému trochu
nejistí v chování, myslíce na čas spánku -- a postel. Dveře
postele jsou více méně zavřené.
ISABELA
Je to skoro nezvyk najednou netančit. Jako když námořníka
vyhodí na souš.
ANEAS
Netančila jsi se správcem.
ISABELA
Nepožádal mne.
ANEAS
Hledal tě k poslednímu tanci... než odpluli.
ISABELA
Byla jsem už na pobřeží. Dívala jsem se, jak nakládají
pachtovné.
ANEAS
Měla sis s ním zatančit.
ISABELA
Raději tančím s tebou. Tři dny a noci tančit! Můj strýc
tanec odsuzuje... Kdybych teď byla v jeho domě,
zapálila bych kahánek a vyprávěla dětem příběhy.
Příběhy o jejich matce. ,,Jakou barvu měly její vlasy,
Isabelko?" ,,Jaké zpívala písničky?" Byla to žena jak
předobrý chleba. Dokonce po chlebu i voněla, horkém,
zamoučeném. Můj přísný strýček, odpůrce tance, plakal,
když zemřela.
ANEAS
Byla světlem jeho očí. Vzácnější nad zlato.
ISABELA
Ano. Jistě, ale... Jaká byla, jak... když byla mladá,
a čerstvě provdaná... jaká byla? A strýček?
Pauza, už by odpověděl, když ona pokračuje.
137
Byla jsem hubená jako třísečka, když teta zemřela.
Samá ruka, samá noha. A z ničeho nic jsem vyrostla,
zakulatila se. Připadala jsem si směšná -- veliká. Děti
se smály mým ňadrům, když mě líbaly na dobrou noc.
Byla jsem tak plná osamělosti, že by ze mě mohla vytrysknout
jako potopa.
ANEAS
Isabelo --
ISABELA (její první slovo téměř unisono s jeho ,,Isabelo",
přeruší ho)
Aneasi, promiň. Včera večer, když jsme zašli za kůlny,
já --
ANEAS
Bylo to příliš náhlé --
ISABELA (znovu mu skočí do posledního slova)
Ne.
ANEAS
Příliš hrubé --
ISABELA
Ne, ne, ne. Byla jsem tak -- směšná. Měla jsem pocit,
že nás někdo sleduje. Nikdo tam nebyl, jenom ovce!
Ale já myslela... takový nápad... promiň...
ANEAS
Ten den před slavností, slyšel jsem zpívat ženy, když
jsem scházel dolů z kopce. Připravovaly jídlo před
Marshalininým domem. Bylo horko. Byly nahé až
do pasu. Válely těsto, stloukaly, skláněly se a otáčely.
Myslely, že jsou samy. Muži byli na útesech.
Měl jsem jen projít. Ale byla tam jedna... vlasy se jí
rozvázaly a padly přes prsa. To bělostné mléko jejích
ňader! Když píseň utichla, tahle ta, ta, která mne tak
rozrušila, zpívala sama. Anglicky. (Pauza. Podívá se jí
do očí.) Rád tě poslouchám, když zpíváš. Toužil jsem
138
po tobě toho večera, jenže ta MacCrimmonovic malá
onemocněla a byla's u ní celou noc.
ISABELA
A další noc tě zdržel správce. Pili jste do svítání.
A minulou noc, tam za kůlnou, já --
Rozpletl jí vlasy. Líbá její ňadra. Nejsou zkušení nebo
elegantní, to jejich neohrabanost je tak dojemná. Jsou
u lůžka. To Isabela otevře jeho dveře, Aneas je zaměstnán
svlékáním kabátu či košile nebo laskáním Isabeliných
vlasů či ramen.
Isabela krátce překvapeně vykřikne; zírá šokovaná dovnitř
lůžka. Aneas sleduje její pohled -- konsternován.
Láhev od whisky se vykutálí na podlahu.
RÁCHEL (ještě ji nevidíme. Nejprve ospalé, zdušené neurčité
krknutí, potom)
Bridget? To je Bridget? Kdes byla?
Ráchel nebo nějaká její část se objeví ve dveřích lůžka,
rozespalá, opilá.
Noc. Už zase noc. Pane na nebi!
Zpozorní. Poněkud přijde k sobě. Když uvidí pastora,
dost rychle vystřízliví. Přejde ke svému společenskému
tónu.
Och, pastore! Přišla jsem vás navštívit. Zdvořilostní návštěva.
Abych se podělila o whisky, kterou vám správce
zanechal. (Všimne si Isabely.) A Isabela! Dobrý večer!
Aneas dá paži před Isabelu, donutí ji ustoupit od Ráchel.
(K Aneasovi.) Ta whisky, co vám správce nechal, není
zrovna nejlepší.
Pokusí se jí vzít láhev. Ona ucukne, zkušeně se brání.
(Isabele.) Déshabillé? Oba? Tak brzy? (Chytne Isabelu
za bradu.)
ISABELA (tiše, ale rozhodně)
Jděte! Musíte odejít!
139
Aneas ztratil řeč ponížením -- a zuřivostí.
RÁCHEL (pohrdá takovým příkazem)
Jsem tu nejvýše urozená, drahoušku. Vypadáte -- dosti
séduisante! Ano. To je -- pokrok. (Natáhne se
a štípne Isabelu do tváří, ohmatá její ňadra.)
ISABELA (přes zuby)
Jděte! Jděte!
Ráchel se nikam nežene. Isabela ji musí vyprovodit, skoro
vytlačit z domu. Aneas pořád bezmocný, zuřivý.
RÁCHEL (jak je tlačena ven)
Máš oheň ve tvářích! Tam za kůlnami jsi ho uhasila,
co? (Teď už jde. Ještě poskytne požehnání, blahosklonná
ve své opilosti.) Roztáhni doširoka náruč a stehna!
A zapamatuj si líbánky a měj je za svaté!
Isabela si netroufá pohlédnout na Anease, netroufá si na
něj promluvit.
ANEAS
Jdi do postele, Isabelo!
ISABELA
Ona nechtěla --
ANEAS
Jdi do postele.
RÁCHEL (skoro za scénou)
Beeeee!
Isabela sedí na okraji lůžka, on je plný hořkosti a poní-
žení.
ANEAS
,,Projdeme se za kůlny!" -- ,,Nikdo tam není, jenom
ovce!"
ISABELA
Nevěděla jsem to. Nevěděla.
ANEAS
Spikly jste se!
140
ISABELA
Ne. Ne. Ne.
ANEAS
Spřádáte plány. Hihňáte se s touhle -- s tímhle Pan-
darem!
ISABELA
Ne. Ani nevím, co to znamená.
ANEAS (jeho intonace ukazuje, že se trochu uklidnil, ale
jen trochu)
Pojď si lehnout.
Pořád sedí skrčená na kraji lůžka. On se snaží uklidnit,
lehne si, ale až úplně dozadu, odvrátí se od ní, obličejem
ke zdi, nechá ji dřepět na kraji.
Pojď si lehnout!
Isabela trucovitě zvedne nohy na postel a zabouchne dveře
jedinou zlostnou ranou.
3. SCÉNA
Další den ráno. Aneas je vzhůru, venku z postele. Isabela
pořád ještě leží.
ANEAS
Isabelo, je čas vstávat.
ISABELA (ještě spí)
Jaké je počasí?
ANEAS
Zamračeno. Tyhle hory si dělají vlastní mraky.
ISABELA
Tak to ještě na Boreray neodjely.
ANEAS
Kdo?
ISABELA
Ženy -- ty mladé! Mají se tam vydat -- jak bude
141
vhodné počasí. Jen samy. Na týden nebo dva. Jezdí
tam každé léto -- kvůli papuchalkům a vejcím. Tak
ráda bych jela!
ANEAS
Tady si sotva dáváš pozor, abys ses držela od okraje
útesu -- na Boreray by ses zabila!
ISABELA
Nezabila!
ANEAS
Utopíš se cestou tam! Neumíš vyskočit ze člunu na
bouřlivém moři na skálu jako oni! Vstávej, Isabelo!
ISABELA (vstává)
Berou si s sebou křesadlo a jeden kotlík a přespávají
v ruinách nějaké poustevny, která byla postavena před
lety.
ANEAS
Před stovkami let. Před Brendanem a Columbou, prvními
misionáři. To oni učinili tyto ostrovy křesťanskými,
zatímco my jsme ještě dleli v nevědomosti.
ISABELA
A dnes? Myslíš, že dnes je to naopak?
ANEAS
A může to být jinak? Žalmy a přikázání -- to je
všechno, co se naučí od jednoho misionáře k druhému.
A nyní... jejich víra a naděje a laskavost je pevná jako
skála, na které žijí. Být misionářem tady to je -- lekce
v ponížení. Je to --skličující.
ISABELA (něžně)
Jsi dobrý misionář, muži. Velmi dobrý misionář.
ANEAS
Když jsem byl vyzván ke kázání v Edinburghu, snažil
jsem se své kázání vždycky vybrousit, až zářilo hladkostí
-- teď se mi zdá, jsem jeho smysl často zbrousil
142
pryč. Vážil jsem slova a zapisoval je, vybíral je z Bible.
Tady musím -- mluvit! Z nitra duše! Nemůžu muchlat
v ruce svazek papírů. To oni nechtějí. Kromě toho
neumím psát v gaelštině, dovedu jenom mluvit...
uspokojivě. ,,Nerozvažujte jak či co praviti máte", řekl
Pán, ,,neboť bude vám to dáno v tu hodinu, kdy máte
promluvit." Jenže Pán mi dává -- ach -- tak pomalu
-- tak bolestně!
ISABELA
Jim nevadí, když mluvíš pomalu. Chtěl bys mluvit jako
správce? Brebentí tak rychle, že mu nerozumí! Viděla
jsem ho. A on si toho tak považuje!
Pauza.
Vzpomínáš si, než přijel správce -- promlouval jsi
k mužům, dole na pobřeží. Vyprávěl jsi jim o ukřižování.
Samozřejmě, slyšeli to už dřív. Ale jsou to léta, co
tu byl reverend Buchan. Možná si to pamatovali špatně.
Možná's to vyprávěl jinak, líp. Toho večera jsem se potkala
se ženou -- Giorsal to byla -- cestou k prameni.
Měla v očích slzy. ,,Bratr mi právě pověděl příběh Kříže,"
řekla mi. A vyprávěla mi ho -- jako bych ho ještě
neslyšela -- jako kdyby zrovna sama slyšela čerstvou
novinu, co přišla od Getsemane. ,,Že zemřel pro nás,"
řekla, ,,pro každého z nás tady na Hirtě!" Slzy jí padaly
do džberu! Tak vidíš, pastore, našel jsi pravá slova.
ANEAS
Když jsem tě poprvé potkal, nemohl jsem najít slova
pro tebe. Vždy, když jsem navštívil dům, měla's jedno
dítě na koleně, druhé u nohou. Byl jsem cizinec. Neznal
jsem tu řeč.
ISABELA
Jsou to v podstatě hodné děti. Ale byly vždycky tak
zlomyslné, když jsi tam byl.
143
ANEAS
Žárlily. Protože jsem přišel za tebou.
ISABELA
Přišel jsi za mým strýcem. V záležitostech Společenství.
Plán na šíření evangelia na severu.
ANEAS
Ani tvůj strýc nechtěl plánovat každý den.
Na chvilku se zamyslí.
ISABELA
Ale ty's -- nikdy jsi se mnou nemluvil -- zdálo se mi,
že sis mě sotva všimnul.
ANEAS
Vždycky jsem se na tebe rád díval.
ISABELA
Nikdy jsem se neučesala. Ani mne nenapadlo vzít si
jiné šaty.
ANEAS
Byla's vždycky krásná. Pokaždé víc než krásná. Ale neměl
jsem pro to slova -- dokud jsme nedorazili na Hirtu.
Pauza. Dívají se na sebe, zlost včerejší noci vyléčena.
Jsem rád, že sis zamilovala Hirtu.
ISABELA
Ano, to ano. Tyhle ženy jsou mé přítelkyně. První, které
mám. (Upřímně.) Kromě svého manžela. Byla jsem
pořád jenom s dětmi, co ubohá teta umřela. Nikam
jsem nevyšla. Nikam! -- Tak ráda bych jela na Boreray!
Je to jenom na krátkou chvíli. Aneasi -- smím?
ANEAS (klidně, protože o tom není pochyb)
Samozřejmě, že ne. Tvoje místo je tady, u mě.
ISABELA
Oona by ti vařila, co budu pryč.
ANEAS
Ty's o tom s ní mluvila?
144
ISABELA
Ano.
ANEAS
Ty's to probírala se ženami?
ISABELA
Jenom s Oonou.
ANEAS
To ona ti vnukla ten nápad?
ISABELA
Ne.
ANEAS
Tak kdo?
ISABELA
Nikdo. Proč -- to ty! To ty pořád šplháš na kopec
a hledíš k Boreray!
ANEAS (rozzlobeně)
Vychytralá odpověď, paní! Ta poblázněná ženská to
byla, co?
ISABELA
Lady? Proč? Ne!
ANEAS
Správce měl pravdu -- ona si libuje v rozvratu. Ve
zlomyslnostech!
ISABELA
Sotva jsem se s lady viděla. Kromě toho, co ta by mi
mohla povídat o Boreray. Nenávidí tyhle ostrovy. Mluví
jen o Edinburghu -- o rodině a přátelích.
ANEAS
Tvá ,,lady" nemá žádné přátele.
Pauza. Teď už je hodně rozhněvaný.
ISABELA (myslíc na dopis)
Snad... já věřím, že má přátele, Aneasi. (Provinile,
chtěla by se přiznat.) Aneasi, měla bych ti říct tohle: je
jistý její příbuzný jménem Tinwald. Chtěla by mu --
145
ANEAS
Nemá žádné příbuzné -- takové, kteří by jí byli zavázáni.
Musíme o ní znovu hovořit? Když, když už o tom
hovoříme, musím ti oznámit, že jsem zamknul truhlu.
Už vypila whisky -- no co, nedá se nic dělat. Ale nesmí
získat můj papír nebo inkoust. Už dříve napsala
několik dopisů, jak se zdá, a snažila se je dostat na
pevninu. Dopisy plné lží.
ISABELA (tiše)
To správce lže.
ANEAS
Ta žena vyhrožovala vraždou, Isabelo. Ohrožovala
život vlastního muže -- a jeho rodinu. Proč by jinak
zorganizoval její únos?
ISABELA
Je ve spojení s Jakobity.
ANEAS
Pro smilování, Isabelo --
ISABELA
To mi řekla Ráchel. Má pravdu.
ANEAS
On je opora církve, vzor zbožnosti. Holičský pomocník,
který ho jednou holil, byl tak pohnut jeho slovy,
že sám přestoupil na naši víru. Ten příběh je známý po
celém městě.
ISABELA
A teď si přeje smrt své ženy!
ANEAS
Tak poslyš! Znám ďábla ve všech jeho podobách! Ta
žena je pekelnice. I ostrované to chápou! Skua! Copak
sis nevšimla, že kdykoliv o ní hovoříme, otvírá se mezi
námi velká propast?
ISABELA
Já propast mezi námi nechci.
146
ANEAS (neuvyklý takovým návalům zuřivosti, snaží se
ovládnout)
Tvá nevědomost tě omlouvá. Nikdy's nebyla dál než
u vrat strýcova domu. Nepoznala's jí podobné. (Považuje
tím věc za skončenou.)
ISABELA
Nemůžu od ní jen tak odejít!
ANEAS
Isabelo, ona nežila mezi zloději!
ISABELA
Ale ano, oni byli -- zloději a únosci! Jestli je ona podlá,
co potom Lord Grange -- a správce... a my?
ANEAS (odmlka)
Strýc říkával, že jsi rozvážná -- ale ty jsi tvrdohlavá!
Tvrdohlavá! Tohle poučení by sis měla odnést z pobytu
na Hirtě: jak je nebezpečné být neposlušná žena!
Je zaskočena, vyděšená. On se obrátí a chce odejít.
ISABELA
Tak mě pošli na ostrov -- vylož mě na Boreray! Zakaž
mi dopisy od příbuzných! Vyškubej mi vlasy!
ANEAS
Začínáš mluvit jako ona!
ISABELA (nekřičí, raněná nejen jeho slovy, ale vůbec
jeho postojem k Ráchel)
Jsi pokrytec!
Nechtěla říct tolik. Lituje toho. Ale už se od něj odvrátila.
Chtěl by promluvit a popojde k ní. Ale ona, domnívaje
se, že už je sama, se posune ještě dál, vytáhne šátek a dá
si ho přes vlasy, hrubě, schová pod něj sebemenší zdání
vlasů, takže je vidět tak málo, jak je jen možné.
(Tiše.) Moje vlasy nikdy nebyly krásné! Nikdy si nikdo
nemyslel, že bych byla něčím krásná! Vlasy! Ňadra!
(Utáhne si šál nebo šaty, stáhne a skryje si prsa.) Lži!
147
Aneas neví, co teď, obrátí se a odejde. Nešťastná Isabela
tam sedí, rozpolcená mezi rozhořčením a pláčem.
Líbánky! Zapamatuj si čas líbánek! Jaké líbánky, má
lady? Jaký čas? (Rozhodnutá nerozbrečet se, mumlá
si.) ,,Srdce manžela jejího bezpečně věří v ni... jen
dobro mu přinese a zlého nic..."
Vstoupí Ráchel se svou židlí. Isabela ji nevidí.
,,...své ruce napřáhla... (Hlasitě.) Své ruce napřáhla
k chudobným; ty -- "
Uvidí Ráchel. Pauza. Dívají se na sebe, ale ani se nepo-
zdraví.
(tiše, ne pro Rácheliny uši.) ,,Podala ruce své potřeb-
ným."
RÁCHEL (volá na Isabelu)
Hej! Hej!
ISABELA
,, -- a řeč její jest zákonem laskavosti!"
RÁCHEL (postaví rozhodně židli)
Ten dopis. Ukryla's ho?
ISABELA
Ano.
RÁCHEL
Bezpečně?
ISABELA
Ano. (Chystá se odejít.) Musím už jít, Ráchel. Nemám
čas si povídat.
RÁCHEL
,,Ráchel"! Ale, srdce moje, kdo ti dovolil pominout
můj titul? (Chňapne Isabelu, když se snaží projít.) Hej,
hej, hej.
ISABELA
Musím jít. (Ale zastaví se -- je zastavena Ráchelinou
rukou.)
148
RÁCHEL
Dopis. Ukryla's ho do vlny? Správce ho nesmí najít.
ISABELA
Kéž mi Pán a můj manžel odpustí, že jsem to udělala.
Ráchel dělá, co může, aby Isabelu zadržela.
RÁCHEL (ukazujíc na židli)
Jen se podívejte! Je celá zlámaná. Oona ji musí opravit.
Trvalo jí tak dlouho, než ji vůbec vyrobila. (Usadí se,
jako hostitelka.) Jen se posaďte, proč se neposadíte?
Usedněte!
Isabela si neochotně sedne. Krátká pauza.
RÁCHEL
Na téhle ďábelské skále nejsou žádné neodkladné
záležitosti. Žádný nadbytek! Já mívala prostěradla
vroubená krajkou, ubrusy z damašku. Šálky na čaj.
Židle? -- Židle po celičkém domě, sotva se tam dalo
pohnout, ale sednout sis musela! A postel s peřím! Na
peří by's už byla mnohem dál, Isabelo. I když záleží
víc na chlapovi, než na matraci! Pastor je ve spoustě
věcí takový nedomrlý, co?
ISABELA
Pastor není nedomrlý, vůbec -- vůbec žádným způ-
sobem.
RÁCHEL
Muž v jeho letech -- a ještě mu nepatří žádná kazatelna!
ISABELA
Je velmi dobrý pastor. Byl tajemníkem Společenství.
Pro Šíření Křesťanského Vědění. Tedy -- tajemníkem
tajemníka.
Na Ráchel to neudělalo žádný dojem. Odříhne si.
A má brzy dostat místo.
RÁCHEL
Brzy?
149
ISABELA
Až skočí léto.
RÁCHEL
Kde?
ISABELA
Ještě to -- on se ještě nerozhodl.
RÁCHEL
Něco stejně pekelného, nepochybuju.
Isabela je příliš trudnomyslná, než aby se pokusila odejít.
(Ostře.) Jemu jsi o tom dopisu neřekla?
Žádná odpověď.
Ten dopis! On o mém dopisu neví?
Isabela jen zavrtí hlavu, aniž vzhlédne. Ráchel si těžkopádně
poposedne na židli -- málem ji zničí, očichá se, aby
zkontrolovala, zda-li nepáchne.
Terejové! (Váhavě, jako by v bolestech, si rukou prohmatává
prsa.) Mám dnes bolesti. Zlé. Ti sviňáci!
Však uvidím, jak se houpou!
Na to Isabela vzhlédne.
(Začne se smát.) I když mám taky něco jiného, tuším.
Něco dobrého! Dobrého! Dobrého!
Škodolibě popojde k úkrytu u skály. Isabela zpozorní.
Brandy! Brandy! Dvě velké láhve! (Zvedne je, aby byly
vidět.) Správce s sebou nikdy před tím brandy neměl!
Musel to být dárek přímo pro MacLeoda, bezpochyby!
Kdo pozbyl, ať pláče! Sbohem, pane správce! (Ostře.)
Jestli to prozradíš, řeknu, že jsem to dostala od tebe.
(Náhle nezvykle vstřícně.) Dej si!
Isabela zavrtí hlavou.
RÁCHEL
Je to jediná věc, která tady nechutná po rybách!
Vklouzne dovnitř a zahřeje tě. Tak to měl dělat i pastor,
když tam byl.
150
Hrubě šťouchne nebo dloubne Isabelu, která ji odstrčí,
pak jí ale neočekávaně a rozhodně vytrhne láhev a pije,
zakucká se a znovu se napije.
Mezitím se objeví Oona s velkým džbánem vody a mísou
jídla.
(Vidí Oonu.) Jdi pryč! Kšá! Kšá! Táhni odtud, no tak,
dělej!
OONA
Jídlo, má paní. Pánbůh vás ochraňuj! A vás také, paní
Isabelo!
ISABELA (provinile, když je přistižena s láhví whisky)
Bůh tě ochraňuj, Oono!
OONA
Voda a jídlo. Musíte jíst a pít...
RÁCHEL
Vždyť já piju, k čertu s tebou! (Rozkazovačně, jako
dáma.) Smíš odejít! Oono kdo ví čí -- ztrať se -- táh-
ni!
OONA (ignoruje to dobře známé přijetí, obrátí se na Isa-
belu)
Nevypadáte dobře, paní Isabelo. Měla byste se vydat
zpátky do vesnice. Pastor už je doma.
ISABELA (rozhodnutí)
Chci jet na Boreray. Pojedu se ženami. (K Ooně.) Budeš
vařit pro pastora, zatímco budu pryč?
OONA
To bude pro mne čest. Ať máte, vy mladé dívky, moře
klidné a hojnost terejů! (Uvidí Ráchelinu láhev whisky,
gaelsky.) Nise, mo Bhean--uasal, de tha seo? [Ale no
tak, má paní, tohle je co?] O, tha seo eagalach, tha seo
direach olc! [Ale to je špatné, skutečně velmi zlé!]
RÁCHEL (po pauze, náhle nabídne láhev)
Dej si.
151
OONA (vrtí hlavou)
My tady na Hirtě whisky nepijeme.
Isabela nepřeslechnutelným způsobem brkne.
RÁCHEL
To není whisky. To je medicína!
OONA
Je správcova!
RÁCHEL
Ne, ne, ne, ne. Kdo našel, ten si skáče!
OONA
Voní to jako whisky.
RÁCHEL
Dej si!
OONA
Lady, (Nabízí mísu a džbán.) dejte si trochu! Udělá
vám to dobře. Jezte!
RÁCHEL (vítězně, z ničeho nic)
Budu jíst -- když ty se napiješ!
Isabela to očarovaně sleduje. Ráchel pokračuje tím nejjemnějším,
nejsvůdnějším hlasem.
Podívej, Oono -- naliju trochu do džbánu -- s vodou.
Vezme Ooně džbán a dělá, co říká.
OONA (možná se brání, ale jen slabě, když se vzdává
džbánu. Tak jako tak, stále vrtí hlavou.)
Je to správcovo.
RÁCHEL
Kdo pozbyl, ať pláče -- kdo našel, ten si skáče! To
nechutná po rybách. Je to teplé... jako zlato... jako
sluneční zář na vodě. Ochutnej... budu jíst, když se
napiješ. (Míchá tekutinu v Oonině džbánu, hypnoticky.)
Tady -- je to skoro samá voda -- požehnaná voda
od Gruagach, což? Vyléčí to bolest zubů, na kterou si
pořád naříkáš.
152
Vezme Oonu za ruku a nalije jí trochu kapaliny do dlaně.
Oona na ni zírá, nechá protéct tekutinu mezi prsty.
Budu jíst, když se napiješ.
Oona si olízne prsty, ochutnává.
Žádné ochutnávání, Oono. Napij se. (Nabere si plnou
ruku jídla.) Nesním nic, když se nenapiješ. Isabele
chutnala moc.
ISABELA (provinile)
Měla jsem jenom kapku.
Oona pohlédne na Isabelu, která si přisedla; podívá se na
Ráchel, která drží plnou hrst jídla, připravená jíst. Napije
se ze džbánu, Ráchel si nacpe jídlo do úst. Oona si zvědavě
dá větší doušek.
RÁCHEL
Měla's pravdu. Můj žaludek už plakal po jídle. Takže
-- napij se ještě trošku.
Oona vypadá, že by si ještě dala.
RÁCHEL
Léčí každý smutek, jako slunce.
Oona se napije.
ISABELA
To stačí.
Vezme džbán, aby zabránila Ooně pít dál. Ráchel pokyne
Isabele, aby se napila, jinak ona nesní další hrst jídla.
RÁCHEL
Je to jenom troška medicíny -- a spousta vody -- požehané
vody. Napij se, Isabelo.
Isabela se napije.
(Se smíchem.) Vrazí se ti žár mezi stehna! (Nacpe si
do úst další jídlo.) Teď je mi dobře! Sbohem, pane
správce! Když je pryč, budu se mít, dobře mít. Tahle
medicína mi dělá tak dobře. Připíjím každému poháru
v Edinburghu! (Poněkud jízlivě koukne po těch dvou.)
153
,,Ať je mezi námi všechno jen dobré!" (Napije se. Vemlouvavě
na ně mrkne.) To byl přípitek! Pijte!
Jsou ukolébány její laskavostí a mírností.
ISABELA (pije ze džbánu)
Konec konců je to jenom voda.
(Znovu se napije a předá džbán Ooně.)
OONA (doušek)
Zahřeje to. A vůbec to nechutná po rybách. (Pije.)
Od této chvíle Ráchel popíjí z jedné nebo druhé láhve,
Oona ze džbánu, Isabela ze džbánu či láhve. Pokračují
v popíjení, kdykoliv je to vhodné, po zbytek scény.
RÁCHEL
Přípitek! Další přípitek! ,,Ať žijeme navěky -- a zemřeme
ve spokojenosti!"
ISABELA (pobavená, ale zmatená)
Ať žijeme navěky!
OONA (překvapeně)
Ano, to je naprostá pravda. Ale pastor to říká úplně
naopak. Napřed zemřete a potom jste navěky šťastní.
(Pije.) Není to tak? (Začne se smát sama sobě.) No jen
se na mě podívejte! Ach, co já to povídám!
Všechny tři se rozesmějí.
ISABELA (unesena)
Přípitek! Přípitek na Boreray!
OONA
Na Boreray! Můj Finlay tam žil skoro rok. Měli jsme
tehdy na Hirtě jenom jeden člun. Když ho bouře rozbila
na kousky, pořád bylo na Boreray několik chlapů, co
nemohli domů. Čtrnáct jich bylo. Žili tam až do jara,
dokud nedorazil správcův člun.
ISABELA
Ale co jedli?
154
OONA
Měli dost. Na útesech je složená spousta vajec a ptáků.
Je tam tráva na oheň. Ovce do kotlíku.
RÁCHEL
Byla jsem rok na Heskeru bez ničeho! Chaluhy a trus!
Čtrnáct chlapů -- a s křesadlem -- a kotlíkem! Šoupněte
je na Hesker, uvidíme, jak se jim to bude líbit!
OONA (klidně)
Čekali, až přijede člun, to je všechno!
RÁCHEL
Já taky čekám! To je všechno! Všechno!
Pauza.
ISABELA
Co budete dělat, až -- jestli váš příbuzný pro vás po-
šle?
RÁCHEL
Vyšplhám na palubu a popluji do náruče své rodiny.
Isabela se na ni dlouze zadívá.
No co? Ty rybí ksichte?
ISABELA (s velkým odhodláním)
Nemáte žádnou rodinu -- nikoho, kdo by vám byl
zavázán.
RÁCHEL
Můj lord dá mnoho na radu pana Tinwalda. Což by
neměl odpustit, když sám touží po odpuštění?
ISABELA
Odpustit vám co?
RÁCHEL
Příliš jsem ho milovala, to je můj zločin. Ví to moc
dobře. Byl moje modla. Když jsme byli svoji, nikdo
nebyl tak šťastný jako já.
ISABELA
Správce tvrdí --
155
RÁCHEL
Správce! Správce a můj lord! Jeden za osmnáct, druhý
bez dvou za dvacet. Pokrytci! Lháři!
ISABELA
Takže -- vy nemilujete svého muže?
RÁCHEL
Příliš ho miluju, to je můj zločin. Moc dobře ví --
ISABELA
Vyhrožovala jste mu, ne? Vyhrožovala jste mu vraž-
dou?
RÁCHEL
Já? Já? To on bude moje smrt. Byli jsme svoji dvacet
let, než došlo na tohle. Tady, řekl, je dvě sta liber na rok
-- skotských! -- a dům za hradbami města! Podepiš!
Tady podepiš! Dotáhl mě ke stolu. Skoro mi zlomil
zápěstí. Už se v Niddrie Wynd nikdy neukazuj. Už nikdy
nebudeme muž a žena. Co Bůh spojil -- smlouva
může rozdělit.
Všimne si, že Oona vrtí hlavou a možná si i něco gaelsky
mumlá.
Nad čímpak vrtíš hlavou, kravko?
OONA
Muž a žena jsou svoji před Bohem. Jsou svoji navěky.
RÁCHEL
Tak. Pravda. Pravda. Tak jsem se vracela. Každou noc.
Zpátky do Niddrie Wynd. Křičela jsem. Ječela. Plivala
po jeho přátelích přijíždějících na návštěvu. Hrnuly se!
Celé davy se hrnuly a dávaly si ústřice se zbožným Lordem
Soudcem! Podívejte -- podívejte, kam až to jeho
žena dovedla! (Zadívá se na chvíli na své šaty a sebe,
na okamžik si uvědomí, v jakém stavu skutečně je.) ...
,,napůl šílená manželka"!
Cáry jejího oděvu se oddělují. Isabela k ní popojde, aby
156
jí vlásenkami/rybářskými háčky, co má, šaty zas poněkud
vylepšila.
OONA
Ty způsoby vašeho světa jsou strašné, paní Isabelo.
ISABELA
To není můj svět. To vůbec není jako můj svět!
OONA
Hádat se jako malí. Pokřikovat po sobě jako děti
-- když jste dospělí a svoji!
RÁCHEL
Na Hirtě nikdo nekřičí? Nikdo?
OONA
Na Hirtě je potřeba zastat práci. Žena nemůže pracovat,
když má skoro zlomené zápěstí. Chlap nemůže
šplhat po útesech a čekat až přilétne buřňák, když
se celý třese... nenávistí a smutkem. Jako teď vy, má
paní. Spadl by. Ano. Dozajista.
Ráchel se urazí. Trucovitě se vrátí ke své židli, případně si
ji odnese dál. Pak se najednou obrátí na Oonu.
RÁCHEL
To ty přece znáš! Ten tvůj spadl! Copak ne? Ten tvůj
spadl!
OONA
Finlay spadl! Tolik mi chybí! Chybí mi dnes stejně
jako toho dne, kdy spadl! Vydržel stát na Útesu zamilovaných
déle než kterýkoliv jiný mládenec. Tak moc
mě miloval. Nosil mi nejjemnější papuchalky a skládal
mi překrásné písně. Byl nejstatečnější ze statečných.
Stál za tisíc jiných chlapů! (Část může být případně
řečena gaelsky, aspoň první dvě věty.)
ISABELA
Oono, to je mi líto. Nebuď smutná, no tak. Na bi gul.
Na bi gul. [Neplač. Neplač.]
157
OONA (rozplakala se)
Mo loach. [Můj hrdina.] Jeho duše je tady na Hirtě.
V nějakém kameni nebo prameni. Modlím se za něj
každý den. Až bude propuštěn do nebe, bude šťastný
navěky. Jak nám to pastor povídal.
RÁCHEL
K čertu s Bohem!
Ty dvě ji ignorují.
ISABELA (utěšuje Oonu)
Samozřejmě, že bude navěky šťastný, Oono. Na bi gul.
Neplač.
RÁCHEL (po nějaké chvíli; hraje si se židlí, nemluví přímo
k nim, skoro je jí líto, jaké pozdvižení způsobila, ale
taky je vyzývavá a touží po pozornosti.)
Nakonec všichni spadnou! Bože -- co by taky chtěli
-- když chtějí žít jako ptáci! Vždyť tady na Hirtě nejsou
žádní staří muži!
OONA (něžně)
Skládal mi překrásné písně a nosil mi nejjemnější
papuchalky!
RÁCHEL (hlasitě)
Je na čase, aby se někdo podíval na tuhle židli!
Opět ji ignorují. Oonin nářek utichl, utírá si slzy. Pauza.
ISABELA
A jak se tady na Hirtě vlastně uzavírají sňatky?
OONA
Jak?
ISABELA
Jak si vybíráte? A kdy?
OONA
Teda... muž si nemůže vzít ženu, dokud nemá pořádný
dlouhý provaz.
Isabela a Ráchel na ni zírají.
158
RÁCHEL
Ta mluví jak sám Lord Soudce!
OONA (k Isabele, když si všimla jejího údivu, věcně)
Provaz je potřeba k lovu ptáků.
ISABELA
Ale nevěsta: nevěstu vybírají rodiče?
OONA (překvapeně)
Proč by, samozřejmě, že ne -- zvolí si tu, kterou mi-
luje.
ISABELA
Ale, co když řekne ne -- ta dívka? Mohla by přece
odmítnout?
OONA
Muž prokáže svou lásku na kameni. Nepůjde se na ten
kámen postavit, pokud neví, že ona řekne ano.
Isabela je zmatená. O kameni ještě neslyšela.
Cairistona ti ten kámen neukázala? Je nahoře na útesu
Ruaival.
ISABELA
Svaté místo!
OONA (klidně)
Ne. (Věcně, klidně -- ale taky trochu napile. Brandy
má přece jen svůj vliv.) Nebezpečné místo. Skalní
jazyk, úzký jak paže dítěte, stovky stop nad vlnami.
Muž tam musí stát tváří v tvář moři. Na jedné noze.
Druhou si drží. A hledí dolů do vln. A když už se díval
dost dlouho, ostatní muži ho zavolají zpátky na útes.
A dívka řekne ano.
Isabela je dost připitá na to, aby jí to připadalo vtipné
i ohromující.
ISABELA
A těch devět mužů. Co je pastor zrovna oddal... oni
všichni...
159
Oona přikývne.
Mohlo z toho být devět pohřbů!
OONA
Nikdo nespadl z Kamene mládenců!... Vím jenom
o jednom.
Pauza. Ale Isabela a Ráchel jsou zvědavé -- jejich soustředěné
pohledy ji donutí pokračovat.
Ale on byl cizinec. Ubohé pošetilé stvoření.
Ty dvě chtějí slyšet více příběhu. Tak pokračuje.
Jeho loď se tu ukryla před bouří. To bylo za časů předchozího
správce.
ISABELA
On se do tebe zamiloval? On pro tebe zemřel!
OONA (nešťastně, ale nikoliv provinile)
Ale to já jsem nikdy nechtěla! Ani jsem si nevšimla, co
ke mně cítí. Byl to jenom jeden z cizinců -- v cizích
šatech. A s divným cizím zápachem.
RÁCHEL
Aha!
OONA
Vzpomínám si, že ani nemohl jíst naše vejce. Pořád
z nich jenom zvracel.
Pauza.
RÁCHEL
A přesně to ho zabilo! Vlastní prd ho vyvedl z rovnováhy!
(Poodejde.)
ISABELA
Doufám, že se stydíte, lady! Říkat takovéhle věci!
Ale Isabela se skoro směje. Ráchel jen pohrdlivě odfrkne. Isabela
se chichotá. Oona nad nimi kroutí hlavou, ale chápavě.
ISABELA
Nesmíme pohrdat mrtvými! (Chichotá se.) Och, bože
-- já jsem opilá. Opilá!
160
RÁCHEL
Stála bych na tom kameni, tenkrát. Byla jsem si jím jistá
-- tehdy. Bože, ten mě uměl rozvášnit. V hlase mu
zněla bouře -- ,,Pojď sem Ráchel -- pojď ke mně!"
Ach! --
Isabela poslouchá, jedno ucho. Ráchel si toho všimne
-- střih. Změna tónu.
Jenže ta touha byla v jeho hlase pořád, každý den.
Když žádal o polívku, když říkal, že pojede do Londýna.
Nikdy mne tam nevzal. Příliš hlasitá. Nepouči-
telná.
Střih.
,,Ta Chieslyho holka, Ráchel Erskine! -- Moje drahá!
-- Slyšela jste, že ji její bratři provdali? Za nikoho
menšího než za lorda! Štěstí? -- Zázrak! Ta liška! Je
blázen, jako její otec! Ten vrahoun! Víte, co řekl, když
ho uvěznili? Chieslyové nedělají nikdy nic polovičatě!
Jaký otec, taková dcera!"
Pauza. Na okamžik si uvědomí, kdo je, a kdo byla. Pak si
všimne, že Isabela ji poslouchá, soustředně sleduje. Opět
svým běžným hlasem.
V tomhle pytli vypadáš strašně, Isabelo! Jen se na sebe
podívej!
OONA (brandy dělá svoje.)
Podívejte se -- mraky se zvedají! Podívejte se, paní, to
moře! Tak klidné! Dost klidné pro cestu na Boreray!
ISABELA
Na Boreray! (Pije.)
OONA
Přála bych si být znovu mladá. Jet na Boreray je lepší
než slavnost! Pod nohama žádné děti! Nemusíš vařit
pro žádné chlapy. Žádné večerní dojení: jenom vyprávění
a písně.
161
ISABELA
A mužům nevadí, že jste tam?
OONA
Jsou rádi, že jsme zpátky. Devět měsíců po Boreray
-- to se rodí děti. Uvidíte, paní Isabelo -- bude to stejné
s pastorem a vámi. Bude dobře, když pojedete!
RÁCHEL
Nikdy se tam nedostane! A i kdyby --
ISABELA
Držte hubu!
Skáčou si do řeči.
RÁCHEL
A i když --
ISABELA
Buďte zticha!
RÁCHEL
I když se jí podaří --
ISABELA
Mlčte! Přestaňte! Mlčte!
RÁCHEL (překřičí ji)
A i když se jí to podaří, s tímhle nedomrlým knězem
žádné děcko mít nebude!
ISABELA
Není takový! A budu! Já budu mít dítě -- on není takový!
Chytne Ráchelinu židli.
RÁCHEL
Moje židle! Dej mi mou židli!
ISABELA
Hodím ji dolů z útesu, jestli nezavřete tu svou nevymáchanou
hubu!
OONA
A Bhana-mhaighstir Iseabail, na teid sas'san fhasgadan!
[Paní Isabelo, nezačínejte si se skuou!]
162
RÁCHEL
Nejdřív shodím já tebe!
Ráchel se chytne židle. Isabela ji nechce pustit.
Snad si nemyslíš, že se dovedeš prát? Ty?
ISABELA
Ano!
RÁCHEL
Tak to do toho!
Obě se drží židle, přetahují se.
Jen do toho!
Ráchel útočí, profesionálně zápasí se svým koncem židle.
Isabela ztrácí sílu, uvolní sevření, pustí židli. Ráchel
spadne, chvíli nehybně leží. Ani jedna se nehne, Isabela
chce vědět, jestli je Ráchel zraněná. Ráchel se rozesměje,
leží tam a směje se. Oona, která všechno pozorně, ale
přiopile, sledovala, chápavě potřese hlavou, když už ty
šaškárny nejsou nebezpečné.
ISABELA (příliš opilá, než aby mohla být vyděšená)
Já jsem opilá!
RÁCHEL
Dámy nejsou opilé! Dámy jsou opojeny!
ISABELA
Jsem opojena!
OONA
Chaneil feum sam bith a bhi abaid an fhasgadain! [Bojovat
se skuou není k ničemu.]
RÁCHEL
Má židle! Má ubohá židle! (Doplazí se k židli, chová ji
v náručí jako panenku.)
ISABELA
Opravím ji. Opravím.
RÁCHEL
Můj Lord Grange měl překrásnou židli. Velké měkké
163
opěrky na ruce po každé straně. Jen jeho! Nikdo jiný na
ní nesmí sedět. Židle, ze které se mračil. Až jednou -- to
byl v Londýně -- se na ní usadila moje malá lištička.
(Směje se.) Pěkně ji navoněla. Damašek roztrhala, ozdoby
otrhala. A tak jsem našla tu zásuvku. Tajnou zásuvku
vespod. Otvírala se pružinkou. (Vítězně, opile.) Nacpaná
papíry! Dopisy pro mého lorda! Dopisy, které by ho rovnou
poslaly do vězení, nebo i na šibenici! Pohoupal by se!
(Směje se.) Houpal by se jako můj táta -- ach!
ISABELA
Takže on je Jakobita? Špeh?
RÁCHEL (zírá směrem dolů do zátoky. Mluví tiše, skoro
nepřítomně)
Když vyjednává s Jakobity, tak je Jakobita. Když sedává
u holiče s měšťany...
ISABELA (opilá, ale snaží se uspořádat následnost udá-
lostí)
A když jste našla dopisy -- pak vás poslal pryč? Podepsala
jste. On platil. Dvě sta liber. Tak proč -- proč
by vás unášel?
RÁCHEL (nepřítomně, s pohledem dolů do zátoky)
Protože jsem se nedržela stranou. Vracela jsem se každou
noc. (Otočí se a usměje na Isabelu.) Strašila jsem ho!
Isabela souhlasně opile přikývne.
(potutelně) Dole na pobřeží jsou ženy. Připravují člun!
Dívky už odrazily! A bez Isabely!
Isabela se nejistě postaví nebo popojde, aby viděla.
RÁCHEL (s uspokojením)
Už se nikdy na Boreray nedostaneš! Lenošná Isabela,
co prošvihla člun!
ISABELA (vyrazí, pak zakopne. Samým strachem, že nestihne
člun, je její hlas slabý. Z počátku sotva šeptá)
Počkejte -- počkejte na mě! Prosím!
164
RÁCHEL
Musela bys jako pěnkava slétnout ve chvíli dolů! Tady!
(Hodí po Isabele její šátek, ale Isabela se nestará.)
ISABELA (utíká, volá gaelsky, stále jistěji a hlasitěji)
Fuirich -- fuirich rium! [Počkejte, počkejte na mne!]
Cairistiona -- Giorsal -- !
RÁCHEL
Budeš potřebovat svůj šátek. Budeš ho potřebovat na
přikrytí! Hej!
ISABELA (za scénou)
Fuirich -- O -- fuirich! [Počkejte -- hej -- počkejte!]
RÁCHEL (sleduje ji)
Šetři si dech na papuchalky! Dolů je to dlouhá cesta!
(Sleduje ji.) To nikdy nezvládneš! ...Bože můj, snad
ano! Jestli napřed nevyzvracíš všechnu tu mou medicínu!
... Zvláštní děvče! Ať je mezi námi všechno jen
dobré! (Ohlíží se po láhvi whisky.)
OONA (spokojeně, zasněně)
Točím se ve víru. Z té medicíny. Jako bych vstupovala
do jiného světa. (Pochopení.) Takhle to přesně bude!
Otče náš, jenž dlíš na nebesích, jsem ráda, že vím,
jakou budu mít před sebou cestu!
RÁCHEL (přípitek)
Na Boreray!
OONA
Tak lehká! Tak volná!
RÁCHEL (zjistí, že džbán či láhev je prázdná)
K sakru!
OONA
Tak lehká! Tak volná!
RÁCHEL (tiše, zaraženě)
Ještě pálenku... Oono...
Světla hasnou, zatímco Ráchel zvedá Oonu a společně
jdou dolů do vesnice.
165
4. SCÉNA
Ráchel u truhly. Má s sebou svou židli. Vstoupí Aneas,
když se blíží k domu, Ráchel tluče a kope do bedny, nešťastná,
že ji nemůže otevřít.
ANEAS (slyší zvuky, když přichází k domu; netrpělivý,
aby už se udobřil s Isabelou)
Isabelo?
A pak uvidí, že je to Ráchel. Chvíli na sebe zírají. Chladně.
Je zamčená. Pro vás tam není nic. Jděte domů!
RÁCHEL (s pokusem o smích)
Domů!
ANEAS
Oona se o vás postará!
RÁCHEL
Oona je opilá! Jako nějaká poběhlice!
ANEAS
To by pro vás byla ta správná společnost, pokud by to
byla pravda! Mám práci -- paní -- promiňte!
Čeká, doufá, že odejde. Není si jist, jak se k ní chovat.
RÁCHEL
Můžete mi ulehčit. Až se vrátíte do Edinburghu. Můj
manžel...
ANEAS
Myslím na vás ve svých modlitbách. Neustále.
RÁCHEL
To jste se nikdy nemodlil?
ANEAS
Pomodlím se s vámi teď, v angličtině, chcete-li. (Náhle
vážně, plný očekávání.) Chcete se pomodlit? Chcete
se kát?
RÁCHEL
Nespáchala jsem žádný zločin.
166
ANEAS
Všichni se musíme kát. Nekajete-li se --
RÁCHEL (skočí mu do řeči s prosbou k Všemohoucímu)
Bože -- zachraň mne od svých malých služebníků!
ANEAS (ztrácí trpělivost)
Madam, to není žádná nehoda, že jste byla umístěna
na Hirtu! Je to náprava! Byla jste nepohodlná
manželka --
RÁCHEL
Milovala jsem ho!
ANEAS
Opilá, násilnická, nebezpečná --
RÁCHEL
Milovala jsem ho, toužila po něm! Milovala bych
ho navždy. Ale kterou masku jsem měla milovat?
Měl jich několik a žádná se nedívala na mě. Jak mě
jednou dostal, už mě nikdy nechtěl. Když mě unesl
do Edinburghu, milovali jsme se -- znovu a znovu
a znovu!
Aneas se od ní znechuceně odvrátí -- nechce už nic slyšet,
nic s ní mít.
... Ale někdy, už tenkrát -- při líbánkách -- se ode
mne odvrátil, jako bych tam ani nebyla. Nemluvil se
mnou. Tak jsem na něj mluvila já -- a mluvila! (Přímo
k Aneasovi -- ale jako by to byl Lord Grange. Pro
ten okamžik pro ni skutečně je Lord Grange.) Mluv
se mnou -- mluv se mnou! (Výrazné gesto bezmoci,
jako kdyby chtěla s Aneasem/Grangem fyzicky zatřást
-- možná to i udělá.) Tak mluv, k čertu -- mluv!
ANEAS
Uklidněte se! Jste opilá!
RÁCHEL
Opilá? Ano! Opilá! Jako lord! Kdy jste vůbec vy byl
167
střízlivý! Můj prolhaný Lorde Jamesi! (Pořád si myslí,
že Aneas je Lord Grange.) Koho by to napadlo -- aby
chránil mne a Bridget? Když v sobě máte chlast, jste
sotva vřelejší! A jak byste mohl být chladnější, než už
jste? Ať pijete, co pijete, jste pořád stejný. Ten stejný
ledový, křivácký, bigotní pokrytec! V každé stáji, za
každými dveřmi zvedáte holkám sukně!
ANEAS
Mluvíte s panem Setonem -- s pastorem!
RÁCHEL (ignoruje to, snad to ani neslyší)
Bridgetina dcera je jediná holka, kterou jste nedostal.
Na to už si Bridget dohlídla. Ale pak jste je nechal obě
poslat pryč. Kdo ví kam? Co se stalo s Bridget? Byla
to moje jediná přítelkyně. Žije teď tak jako já? Nebo
už je mrtvá? Jste všeho schopný. Každého se dovedete
zbavit. Každého.
Ticho. Šokovaný Aneas se snaží pochopit, co řekla a rozeznat,
co je pravda, kdo je vinen.
ANEAS
Myslel jsem, že to ostrované dlí v temnotě a nevědomosti.
Ale ďábel je všude. Pane, kdo je slepější, nežli
tvůj služebník? A já zavíral oči. Měl je pevně zavřené.
Ale co bych mohl dělat? Bože na nebesích, co jsi chtěl,
abych učinil?
RÁCHEL (nemluví k Aneasovi, ani se na něj nedívá.)
Zničit dopisy. Ale Bridget to ví. Zničit Bridget. Poslat
Ráchel ven z města. Světu dát zprávu, že je napůl blázen.
Ale já se nedržela zpátky. Strašila jsem v Niddrie
Wynd. Každou noc jsem křičela: vražda! Jen pojďte
a podívejte se na zbožného Lorda Vrahouna! Ach, lituji!
Lituji těch řečí, toho křiku. Měla jsem mlčet...
a pást po pomstě tak jako vy pasete po rozkoši... ve
tmě, v blátě.
168
ANEAS (jeho mysl je rozrušená vším tím a důsledky pro
jeho vlastní chování.)
Plán šířit evangelium na severu. Já jsem součást toho
plánu; mým úkolem bylo přinést sladké Kristovo
požehnání z pevniny, od Edinburghu... kde mocní
a slavní jsou schopni všeho! Schopni zbavit se koho-
koliv!
RÁCHEL (přistoupí a zblízka si ho prohlíží)
Kdo vy jste?
ANEAS
Seton. Aneas Seton. Misionář na Hirtě. Jste na Hirtě.
Hirta. Jděte a najděte Oonu! Oona se o vás stará!
RÁCHEL (po chvíli)
To je ten Isabelin panák! Ta otrhaná panenka! (Snaží se
dát dohromady, téměř konverzačně.) Přišla jsem si pro
papír. Máte v truhle papír.
ANEAS
Pro vás tam není nic. Nic!
RÁCHEL
Isabela mi dala papír.
ANEAS
Nic vám nedala! Držte se dál od mé ženy! Oona vás
má na starost! A já se za vás budu modlit!
RÁCHEL (vzpomíná si -- paměť se jí vrací)
No nic. Nevadí. Dopis už byl odeslán. Ukryla ho ve
vlně. Vlna se posílá do Inverness. Někdy až do Edin-
burghu.
ANEAS (i přes to, že je v šoku, něco z jejích posledních
slov pochopí)
Jaká vlna?
RÁCHEL
Pachtovné: olej, ryby, peří -- ty se vezou na Skye,
k MacLeodovi. Ale vlna se posílá dál. Dopis půjde dál.
169
ANEAS
Nemáte žádný papír. (Ale začíná o tom pochybovat.)
Nikdy vás nepustili ke člunu.
RÁCHEL (potěšena tím podvodem: trochu škodolibě)
To Isabela, Isabela Lenošnice. Schovala ho do vlny.
ANEAS
Lži! Lži! (Přímo k Ráchel.) Držte se dál od mé ženy!
Slyšíte mě?
RÁCHEL
To se snadno udělá, pane! Je pryč!
Je příliš zaskočen, než aby něco řekl. Slyší ji, ale jinak ji
zcela ignoruje.
Za vlnami. Na Boreray. Vyrazily před polednem. Byla
na člunu poslední, ta vaše Isabela. Už odrazily, musely
ji vytáhnout z vln.
Odchází až téměř za scénu, ale pak se vrátí pro svou židli.
Ta stojí blízko u Anease. Ráchel očekává, snad i doufá
v nějakou reakci, agresi. Ale když odchází se židlí, Aneas
si toho ani nevšimne, ponořen do své vlastní beznaděje,
strachu. Takže Ráchel odejde.
ANEAS
Otče. Netrestej mne tímto. Ochraňuj Isabelu. Drahý
Bože, chraň ji. Odpusť mi mé hříchy na Hirtě. Netrestej
mne takto.
5. SCÉNA
Aneas ve spěchu vstoupí, Isabela ho následuje -- jak jí
bylo řečeno, rovnou od člunu (právě se vrátily z Boreray)
přímo do domu. Jde za ním váhavě. Je rozpolcená mezi
pocit viny z nepovoleného odjezdu na Boreray a nadšení
ze všech dobrodružství, která tam zažila. (A také si uvědomila
-- díky odloučení -- svou náklonnost k Aneasovi.)
170
ISABELA
Ale já si ještě musím vzít svůj díl papuchalků! Musíme
si rozdělit úlovek!
Obrátí se k ní a jedním pevným pohledem a gestem ji
uvede do domu.
Papuchalkové jsou výborní k jídlu. Čerství... jsou lepší
než buřňáci.
Zaváhá, netuší, že jeho mlčení nepramení ze hněvu. Neví,
jak by omluvila svůj odjezd na Boreray. A proto:
Nachytaly jsme jich tisíce, Aneasi. Škubaly jsme peří,
až nám krvácely prsty. Ubozí ptáci. Jejich zobáky duhově
září.
Opět zaváhá.
ANEAS
Ach, Isabelo!
ISABELA
Moje gaelština se velmi zlepšila! Znám všechny jejich
písně. A dovedu se s nimi i smát gaelsky. (Kajícně.)
A každé ráno a večer jsem předzpívávala žalmy.
Mlčení.
Ty mi neodpustíš. Tušila jsem to, když jsem tě viděla
na pobřeží, u člunu. Dívala ses na mě tak, že už ni-
kdy...
Přikročí k ní, ona je celkem vyděšená, ale on rozpřáhne
paže a obejme ji, hladí ji.
ANEAS
Díky Bohu, že jsi v pořádku. Děkuji Bohu, že jsi
v bezpečí!
Stále ji objímá. Ona jeho.
Měl jsem strach, že tě ztratím.
ISABELA
Odpouštíš mi? Tolik jsem na tebe myslela. Modlila
jsem se, abys mi odpustil. Ale -- na Boreray bylo tak
171
nádherně! Nahoře na útesech -- mohla jsem vzlétnout!
... Cairistiona mě kárala. Připomínala mi svatební sliby.
Odpouštíš mi?
ANEAS (z jeho chování je jasné, že ano, i když slova to
nepotvrzují)
Jsou horší věci než Boreray! Dvakrát jsi mě podvedla!
Rovnou dvakrát! Isabelo -- správce je tady.
ISABELA
Ano. Myslely jsme si, že je to jeho loď. Viděly jsme
z vrcholu útesu, jak přijíždí.
ANEAS
Našel ten dopis. Vychytrale schovaný v balíku vlny.
Jeden z jeho mužů tě viděl -- je to téměř jisté, když
teď všechny vyslechl -- když jsi ho tam dávala. Těsně
před tím, než člun vyplul. Když ostatní tančili.
ISABELA
Myslela jsem, že jí pomůžu. Lady. Myslela jsem, že je
to správné.
ANEAS
Udělala's správnou věc. Ukvapeně, v omylu. Ale správně.
Způsobila jsi méně zlého než já. Mnohem méně než já.
ISABELA
Pro ni z toho nebude nic dobrého?
ANEAS
Nám to velmi ublíží.
ISABELA
MacLeod se o tom dozví?
ANEAS
Už se dozvěděl. Proto se správce vrátil se svými muži.
MacLeod je poslal.
ISABELA (už ne tak mírná, ale rozhořčená)
A co teď? Co jí ještě provedou? Copak už dost netr-
pěla?
172
ANEAS
Nepřijeli pro Ráchel, přijeli pro nás. Musíme okamžitě
odjet. Čekali jenom, jak se vrátíš z Boreray.
ISABELA (vyděšená)
Co chtějí dělat? Taky nás někde uvězní?
ANEAS
Ne. (Objímá ji, utěšuje tím ji i sebe.) Pošlou nás zpět
na pevninu, musíme se sbalit. A můžeš si být jistá, že
naše hanba dorazí do Edinburghu dlouho před námi.
ISABELA
Hanba? Od koho? V Edinburghu nikdo nebude poslouchat
tenhle jakobitský spolek!
ANEAS
Lord Grange je významný státník -- nebo má aspoň
takovou masku. Mocný muž. Budou si stěžovat na
Společenství.
ISABELA
Ve Společenství tě dobře znají. Pracoval jsi v radě,
všichni vědí, kdo jsi.
ANEAS
Ale nevědí, kdo je má žena. (Ale nemyslel to jako urážku.
Utěšuje ji, ještě znovu ji silněji sevře.) Kromě toho
-- Společenství musí... pracovat velmi obezřetně.
Jeho životní dílo je tady -- na severu. Každá Cairistiona,
Oona a Giorsal na severu. (Tišeji.) Zatímco všichni
Grangeové a Lovatové se tiše plíží a bohatnou!
Ti lidé na Hirtě mi naslouchali. Jejich víra mne změnila.
Učinili mě knězem -- což jsem před tím sotva
byl. Mostem ke Kristu. Viděl jsem svůj život -- náš
život... zjednal bych tu vinice pro Pána. Ne teď. Teď
už nikde nezískám místo.
ISABELA
Ale ano, získáš, samozřejmě, že ano.
173
ANEAS
MacLeodovi muži čekají. Musíme jít.
Sebere několik posledních věcí, Bibli, možná Isabelin
šátek.
ISABELA
Co teď bude s Ráchel?
ANEAS
Promluvím o ní v Edinburghu. Udělám, co budu moci.
Slyšela's ji někdy mluvit o někom jménem Bridget?
ISABELA
Bridget byla její jediná přítelkyně.
ANEAS (beznadějně)
Ale ten dopis je varoval. Budou mít připraveny své
odpovědi. Připraveny všechny výmluvy. Možná i obvinění.
Jsme malá země, Isabelo. Jeden nedomrlý
pastor --
ISABELA
Ne!
ANEAS
A jeho -- milovaná žena.
Jdou.
6. SCÉNA
Oona sedí v jisté vzdálenosti od Ráchel, ale sleduje ji. Má
u sebe Ráchelinu židli a opravuje ji stébly slámy. Ráchel
sedí. ,,Píše" dopis -- stále ten stejný dopis, který ,,píše"/
předříkává/zkouší dokola. Nemá žádný papír, žádný inkoust.
Má v sevřené ruce plno brků. Sešla, zeslábla, co
Setonovi odjeli. Bolesti na prsou a vředy na noze dělají
své. Nohu má zabalenou do hrubé látky. A ještě další houni
má na sobě, aby jí nebyla zima.
RÁCHEL (nevýrazně, věcně, upřímně)
Charlesi Tinwaldovi. Právníkovi v Edinburghu.
Pane... těžko pochopíte, jak jsem strádala od té chvíle,
co jsem byla unesena. Ale musím být stručná. Mám
zlé bolesti. A nedostatek papíru.
Rozhlédne se dezorientovaně kolem, vybere jeden brk ze
svazku a nepřítomně ho zkoumá.
Ubytovala jsem se v domě Margarety MacLeanové.
Vrazili do mého pokoje, Lovatovi a MacLeodovi sluhové,
poznala jsem je podle plášťů. Křičela jsem vražda.
Vyrazili mi několik zubů a vyškubali vlasy, bránila
jsem se, jak jsem jen mohla. Moje šaty byly samá krev.
Když jsme dorazili do Stirlingu, zavřeli mne do nízké
místnosti se zabedněnými okny, bez světla. Bez světla...
Onemocněla jsem, takže mě nechali procházet
se po dvoře. Dala jsem své prsteny zahradníkovi, který
by mohl někomu dát vědět, že jsem byla unesena.
Ale nadarmo. Vsadili mne na loď. Byli na mě hrubí
a bolestivě mě zranili. Byla jsem odvezena na Hesker.
A pak na Svatou Kildu. Jsou tu všichni potřeštění. Prosím
vás, pospěšte.
Bázlivě její ruka prohmatává prsa -- má bolesti. Oona na
chvíli ustane v práci a zvedne hlavu -- pak dál provléká
stébla trávy rámem židle. Ráchel se trochu uleví, vrátí se
ke svému společenskému tónu.
Jak jen to bude možné, ráda si s vámi vypiji někdy
odpoledne šálek čaje. Bude mi ctí počkat na vás, poroučím
se vám s veškerou úctou, pane... vaše oddaná
služebnice... a sestřenice... Ráchel.
KONEC
175
Poznámka překladatele:
Užití gaelštiny spolu s angličtinou představuje při překladu
velký problém. V případě češtiny bohužel není
možné použít řešení, které bylo nasnadě při převodu do
francouzštiny, kdy bylo možné nahradit gaelštinu bretonštinou,
příbuzným keltským jazykem -- funkce bretonštiny
ve vztahu k francouzštině je stejná, jako vztah gaelštiny
a angličtiny. Jde o jazyky používané na jednom území,
které však vůbec nejsou příbuzné, takže pro nepoučeného
anglického mluvčího je gaelština naprosto nesrozumitelná.
Další konotací, kterou s sebou gaelština, potažmo
keltština vůbec, nese, je to, že je to jeden z prvních jazyků,
kterým se na Britských ostrovech šířilo křesťanství.
Dokonce se vyskytly i domněnky, že právě keltština je
oním ztraceným a zapomenutým dokonalým rajským jazykem.
Faktem však je, že žalmy zpívané v gaelštině jsou
skutečně překrásné.
Vzhledem k tomu, že ve střední Evropě se žádný z keltských
jazyků neudržel a není tedy k dispozici podobně
snadná možnost transpozice, ponechávám v textu gaelštinu
podle přepisu původního originálu a překládám pouze
vysvětlující anglické překlady, jimž bylo vydání opatřeno.
Zůstává tedy na inscenátorech, jakým způsobem
s gaelštinou naloží -- i když není pro podstatu hry zcela
nezbytná, bylo by škoda zbavit se jejího specifického zvuku
i rytmu a zejména právě žalmů zpívaných v gaelštině,
které by mohly pomoci navodit atmosféru hry.
Balada ,,Ďábelský milenec" je v češtině dostupná pouze
v zastaralém překladu Ladislava Quise v knize Staroskotské
balady (vydal J. Otto v Praze, vydání není datováno,
překladatel v doslovu udává vročení 1900). Celé
originální znění lze nalézt pod názvem ,,The Devil Lover"
v klasické Childově sbírce balad (English and Scottish
Ballads, díl I., č.201). A také v repertoáru skupiny
Asonance najdeme píseň ,,Truhlář", což je český překlad
jedné z mnoha dalších verzí této balady. Pro potřeby této
hry byly všechny fragmenty písně přeloženy znovu tak,
aby fungovaly v kontextu jednotlivých situací.
Biblické citace, kromě autorkou uvedených jde i o žalm
č. 46 v úvodní scéně, jsou převzaty z kralického překladu.
Velká skua, ke které je přirovnávána Ráchel, má v češtině
biologické jméno Chaluha velká. Vzhledem k tomu, že by
toto jméno českého diváka neznalého mořského ptactva
mátlo, ponechávám anglickou verzi s tím, že je to i jméno
zvukomalebné, napodobující křik opeřence.
PODRUHYNĚ
(Bondagers)
Pro Muriel Romanes,
která mi vyprávěla o podruhyních
Hra Podruhyně (Bondagers)
byla poprvé uvedena v květnu 1991
v koprodukci divadel The Tramway
a Traverse Theatre v Edinburghu
178
POSTAVY
LÍZA, velmi mladá nádenice (tedy podruhyně) na statku,
poprvé v životě je sama, pryč z domu a najatá na práci
MAGGIE, žena s mnoha dětmi, manželka jednoho z oráčů
na statku
SÁRA, o něco starší nebo stejně stará jako Maggie, pracuje
na statku se svou mentálně zaostalou dcerou
TOTTIE, slabomyslná Sářina dcera, kolem patnácti let
ELLEN, statkářova žena, dříve pracovala na statku jako
jiné podruhyně, nyní však postoupila na úroveň dámy
JENNY, další mladá podruhyně, o něco starší než Líza
DVA DOZORCI (němé role), mohou je hrát herečky, které
hrají Lízu a Jenny
179
Poznámka autorky:
Podruhyně byly dělnice na velkých statcích ve Skotsku,
v hraniční oblasti nazývané ,,Borders" v 19. století 1)
.
Každý námezdní dělník, oráč, byl na statek přijímán pod
podmínkou, že si s sebou přivede nádenici, která bude
pracovat s ním -- pokud ne svou ženu či dceru, tedy nějakou
jinou dívku, kterou si on sám musí najmout na Jarmarku
(,,The Hiring"), ubytovat ji a živit spolu se svou
rodinou v přiděleném malém domku na statku.
Hra se odehrává na ,,hraničním" statku v 60. letech
19. století. První jednání -- kromě úvodní scény (,,Najímání")
-- probíhá v létě, druhé jednání v zimě. Výprava
by měla být minimální. Jedna část jeviště má znázorňovat
Maggiin dům, avšak nikoliv tak konkrétně, aby to ruši-
1) Borders -- nejjižnější část Skotska na hranicích s Anglií, kopcovitá krajina
kolem řeky Tweed. Tento kraj byl po 300 let dějištěm mnoha bitev,
a do té chvíle, než byla obě království spojena, představovala žoldácká
služba v armádě dosti podstatný příjem obyvatelstva. Následkem toho
stoupla po roce 1707 v oblasti prudce nezaměstnanost, část lidí emigrovala
(zejména do Kanady). Proto byla v roce 1723 založena ,,Society
for Improving in the Knowlegde of Agriculture" (Společnost pro zdokonalení
znalostí zemědělských), díky jejíž činnosti byly zavedeny nové
plodiny (brambory, tuříny) a výrazně rozšířen chov ovcí. Ve druhé polovině
19. století a na začátku století 20. dosáhla zemědělská produkce
a zejména výroba vlněných látek svého vrcholu. (pozn. překladatele)
180
lo, když se v něm nehraje. V tomto ,,domě" je kolébka,
ta je určující a musí být viditelná. Pokud možno jiná část
scény představuje Sářin domek (když je to pro akci zapotřebí
-- opět nikoliv rušivě). Zkrátka, oblasti ,,domů"
by během dalších scén měly být používány jako součást
pole, stodoly, čehokoliv jiného; všechna dějiště by měla
,,přicházet a mizet".
Oděv podruhyň byl zvláštní a ojedinělý, téměř jako uniforma.
Nezbytné jsou tyto prvky (nebo jejich obměny):
těžké boty nebo dřeváky; dlouhé sukně se dvěma či třemi
spodničkami; ,,headhankies" -- tj. velké šátky, které
se dávaly přes hlavu a zavazovaly pod bradou, nebo
-- pokud to práce nebo počasí vyžadovalo -- přes celou
spodní část tváře. Nejzřetelnějším znakem podruhyň
byl černý slaměný čepec, který se nosil přes šátek. Byl
zdobený červeným lemováním a vyložený toutéž bavlněnou
kytičkovanou látkou, ze které šily své jupky. Býval
zablácený, někdy obnošený, ale vždy okouzlující. Srp,
který podruhyně používaly, by poznali i staří Egypťané.
Za posledních dvě stě roků bylo v zemědělství uplatněno
mnohem více inovací, než kolik bylo provedeno během
předchozích osmi tisíc let.
Ovšem období nadbytku a rozvoje jsou vytrvale přerušována
hubenými, zlými roky: špatné počasí, špatná sklizeň,
špatné vlády, nemoce... a nedomyšlené, někdy ničivé následky
našich zlepšení a vynálezů. A tak duchové v polích
přicházejí a zase mizí. Tottie to vidí, představuje zemi.
A Kello zastupuje naši (někdy zločinnou) bezstarostnost.
181
Poznámka překladatele:
Ačkoliv je zvykem umisťovat překladatelův komentář za
text, dovoluji si učinit výjimku, abych připravil případného
čtenáře na pošetilost, kterou bude za chvíli číst. Hra
Sue Glover Bondagers je totiž přeložena do valašského
dialektu. Ačkoliv užití dialektu při překladu je u nás velmi
ojedinělé (v případě překladu divadelní hry více než
zřídkavé), jeví se mi to jako nejadekvátnější způsob převodu
skotského dialektu, ve kterém je hra napsána.
V rámci skotské literatury i dramatu má užití všech možných
druhů dialektů své pevné místo. Pokud bychom měli
jmenovat české dramatické texty, které by co do míry použití
dialektu byly srovnatelné, zastavíme se už na přelomu
19. a 20. století u prací Mrštíků a Preissové. Všechny
další podobné práce, kterých bylo tak jako tak poskrovnu,
se na jevištích dlouho neudržely. Dnes je v české literatuře
dialekt vyhrazen vlastně jen pohádkám, někdy
snad ještě veselým, žertovným vyprávěnkám. Z dramatu
fakticky vymizel.
Pro převod skotštiny, kterou Sue Glover použila, se mi
však přesto jeví valašský dialekt jako možná, divadelně
funkční náhrada. Glover ve své hře použila poněkud archaicky
stylizovanou skotštinu (lingvistický průzkum tex-
182
tu hry ukázal, že zhruba 12% použitých slov je dnes považováno
za zastaralá či vymřelá, mezi skotskými dramaty,
která byla tomuto výzkumu podrobena, to byl jednoznačně
nejvyšší počet2)
). V textu se sice nevyskytují žádná
slova vázaná pouze na region ,,Borders", přesto však autorka
předpokládá, a ve všech dosavadních provedeních
to bylo dodrženo, také použití akcentu z této oblasti. Pro
britského diváka tedy již sám jazyk hru velmi konkrétně
lokalizuje a zároveň klade jeho vnímání určité překážky
-- na druhou stranu větší význam získává barva a rytmus
řeči (která např. pro rodilého Londýňana není zrovna
snadno srozumitelná, na rozdíl třeba od obyvatele Edinburghu),
její emocionální expresivita.
Z toho důvodu jsem zavrhl možnost přeložit hru obecnou
češtinou (která vždy asociuje spíše městské prostředí)
nebo archaizovanou spisovnou češtinou. I když první
verzi překladu jsem právě takto pořídil, zdálo se mi toto
řešení příliš obecné, jako bych hru umístil na jakousi neexistující,
příliš abstrahovanou obecnou ,,vesnici". Proto
jsem hru ,,přeložil" podruhé do zjednodušené formy valašského
nářečí.
Volba je to v mnohém osobní, podepřená však některými
shodami. Synkopový rytmus skotštiny se mi jeví podobný
způsobu, jakým je oproti spisovné češtině rytmizovaná
valašština. Svou roli tu snad hraje i tušená podobnost
krajin -- strmé hory a hluboká údolí, chladné dlouhé
zimy, chudobnost kraje i urputnost, jakou je nutno vynaložit
při pěstování čehokoliv na chudé půdě. Jazyk hry by
měl -- aspoň do jisté míry -- navozovat atmosféru prostředí.
Důležité pro mne bylo také to, že všechna tragická
dramata našeho ,,vesnického" repertoáru jsou situová-
2) Viz časopisecká studie Katja Lenz: Use of Obsolete Scottish Vocabulary
in Modern Scottish Plays, IJoST, roč. 1, č.1, červen 2000
183
na na Moravu -- Slovácko, případně Valašsko. Doufám
tedy, že i tato literární konvence by mohla pomoci textu,
aby zapadl do našeho kontextu.
Jazyk, kterým je nakonec hra přeložena, představuje
stylizovanou, zjednodušenou formu valašského nářečí.
Na některých místech -- podle potřeb divadelní situace
-- text kolísá směrem k češtině spisovné. Podobně je
tomu i v originálním znění, Sue Glover sama přiznává, že
jazyk ve hře není historicky věrný, ale dramaticky účinný
-- a to i za cenu rozkolísání ,,čistoty" dialektu. Zcela
rigidní, historicky věrné použití dialektu v překladu bylo
vyloučeno i proto, že nebylo možné celý příběh přesadit
na Valašsko, a tak bylo nutné aspoň částečně zmírnit napětí
mezi prvky dialektu a skotskými vlastními a pomístními
jmény, která zůstala v textu zachována.
Díky použití dialektu bylo možno poměrně snadno vyřešit
v jazykové rovině postavu Ellen, jejíž vyjadřování kolísá
mezi dialektem a spisovnou řečí, protože se vzhledem
ke svému sociálnímu postavení nemůže vyjadřovat svým
,,rodným" jazykem, tedy dialektem. Je vlastně lapena nejen
v bohatém pánově domě, ale i v jeho řeči -- ze které
v některých chvílích uniká. Při použití pouze archaické
češtiny tento motiv vůbec nemohl být v překladu realizován.
Pokud jde o písně, jsou přeloženy rozměrem blízkým
moravské lidové písni, jako volné variace na motivy písní
originálu.
Tento překlad, vzhledem k tomu, že se nemůže odvolat na
žádnou relevantní linii překládání divadelních her, vnímám
hlavně jako návrh možností, jak rozšířit výrazové
možnosti jevištní češtiny. Je tedy nutné, aby byl uveden
na scéně a během zkoušení prověřen, případně i přepracován,
aby se ukázalo, zda jde o divadelně funkční
variantu. Ani v nejmenším jsem však použitím dialek-
184
tu nechtěl vytvořit dílo nějak ,,folklórní" a staromilské.
Dialekt by neměl být jen ornamentem, naopak by měl
umožnit vyslovit některé motivy ostřeji. Podruhyně jsou
moderní, současná hra napsaná v roce 1991! Teprve při
převedení do dialektu plně vyniklo, že hra vedle pasáží
vážných a tragických obsahuje i výrazné polohy komické
a fraškovité. A také se ukázalo -- což považuji jen za klad
-- že dialekt odstranil z textu jakýkoliv náznak patosu,
který by mohl být pro hru největším neštěstím.
Děkuji všem, kteří mi při mé práci pomohli. Na prvním
místě za odbornou konzultaci dialektologickou prof. Dušanu
Šlosarovi, a dále Miloši Štědroňovi, Evě Tálské, Ondřeji
Pilnému a mnoha dalším přátelům, kterým jsem ten
text vnutil k přečtení.
185
PRVNÍ JEDNÁNÍ
1. SCÉNA
Líza, Sára, Jenny, Tottie na tržišti, na ,,najímacím" jarmarku.
Maggie je doma.
HLASY (celé obsazení, skáčou si do řeči, některé věty se
mohou opakovat. Tichý šepot, který se zesiluje.)
Najímání, najímání, najímání...
Jarmark -- jarmark a najímání -- jarmark a najímání
Tých ľudí / Takové spústy / Tých povozů / Takových
ľudí / Takový rámus!
Na trhu, tam se dozvíš gdejaký klep.
Na trhu si užiješ gdejaký špás.
Rád(a) tě vidím -- Tome / Andro / Jenny / Meg / Williame
/ Neile / Georgie / Joe / Jane / Jacku.
Jak se daří? Tož daří se dobře. Co kráva? Ta je dobrá.
A jak se vůbec máte vy všeci? Co děcka... a kráva? Co
žena... a kráva?
Nevíte cosi o Daviem / Jockie / Tomovi / Sandym / Nathanovi
/ Nedovi / Mary / Betsy / Bobovi?
Nějaké novinky? Slyšeli ste novinky z Langriggs / Redriggs
/ Smiddyhill / Smiddyford / Horsecleugh / Oxencleugh
/ Whitehas / Blacksheils / East Mains / Westlea.
Během toho se Líza prochází, tlačí davem, hledá místo,
kam by se postavila.
186
HLASY (tyto věty zřetelněji.)
Najímání, najímací jarmark.
Prvý pondělek v únoru.
Najstudenější pondělek v únoru.
Ráno o osmej. Enom co je světlo.
Uvidíš statkáře smlúvat sa s oráčama.
Uvidíš oráče smlúvat sa s podruhyňama.
Uvidíš šikovné podruhyně v řádku stáť.
Líza si vybrala místo, čeká, až si ji někdo najme. Sára
a Tottie stojí spolu a také čekají, kdo je najme.
PRVNÍ HLAS (tichý šepot.)
Najstudenější pondělek. Enom co je světlo. (Hlasitěji,
posměšně.) Kerá podruhyňa ostane po desátej, nestojí
za zlámaný troník.
LÍZA (navenek vyzývavě -- ne v odpověď předchozímu
hlasu, nikdy také nehovoří přímo k divákům.)
Já budu do desíti dávno preč. Smluvená. Najatá. Šak sa
ešče ukáže. Ramena široké, záda rovné, nohy silné.
SÁRA
Hentu stoj, Tottie, včil stoj klidno.
LÍZA
Nevezmu závdavek od prvého, co donde,
pudu enem s dobře známým oráčem.
Dojde na žňa -- s kosákem umím. Ke koňom sa postaviť
dovedu.
Nakrmím vám koně -- děcka né.
Poklidím vám chlév -- chalupu né.
Budu robiť celý den -- ve vašej posteli né.
SÁRA
Čuš, děvčico, tak nemluv.
LÍZA
Ramena široké, záda krátké, nohy silné.
187
A poctivé meno Toma Kerra, Pánbůh mu daj věčnú slávu
-- temu dostójím, a můj bratr Steenie za mořem.
JENNY
Kerá podruhyňa ostane po desátej, nestojí za zlámaný
troník.
LÍZA
Do desíti budu najatá... Do desíti dostanu svůj závda-
vek.
SÁRA
Rovno stoj, Tottie, nehleď tak smutno.
JENNY
Žádnú domkářku nenajmú před polednem. Estli ju
vůbec najmú.
SÁRA
Dívaj sa veselo, tak?
TOTTIE
Já su hladná.
SÁRA
Možná bysme si mohly kúpit pecének chleba, potem?
TOTTIE
Po čem?
SÁRA
Až nás najmú.
JENNY
Tu estli najmú!
TOOTIE
Hen ide statkář z Langriggs -- možná sa dostanem na
Langriggs.
SÁRA
Třebas aj. Tak sa včil dívaj veselo.
HLASY (každá věta zvlášť, střídavě všechny.)
Deset mír ovesné mouky
Osm pytlů ječmene
188
Dva pytle hrachu
Šest set sáhů brambor -- zasazených
Měřice lnu -- zaseto
Tři libry bílé slídy
Pro krávu tráva
Výsada držet si slepice
Čtyři fůry rašeliny
PRVNÍ HLAS
Je zvykem jim poskytovat jídlo během měsíce žní.
Mohou si držet prase. Jejich manželky se musí podílet
na žních. Oráči jsou též zavázáni najmout si a živit
nádenici na pole, služebnou nazývanou podruhyně,
obyčejně placenou deset pencí za den. ... Oráči si na to
stěžují, jejich ženy ještě víc.
MAGGIE (Doma. V jednom kole. Pere prádlo, stlouká
máslo -- nebo zašívá -- zašívá na kopýtku, přitom dohlíží
na hrnec s kaší nebo houpe kolébku. Nikdy přímo
k divákům.)
Najstudenější pondělek od Dušiček. Měla sem mu dať
do botů slámy. Všude ho ctíja, mojho muža Andru.
Kdekerý pán by sa mohl radovať, že si ho domluvil.
Dlúho před svitáním už byl hore, aby byl časně na trhu.
Kostelové šaty. Kostelové boty. Od dožatej sa tak neoholíl.
Na třech věcách závisí oráč: na dobré ženě, dobré
krávě -- a dobré břitvě.
PRVNÍ HLAS
Dobrému oráčovi třeba dobrého pána.
MAGGIE
Šak on si može vybírat mezi pánama.
PRVNÍ HLAS
Dobrému oráčovi třeba dobrú podruhyňu.
MAGGIE
Šak on si može vybírat mezi podruhyňama... a to on
189
zná jak. Jenže ledaskeré dívky mívajú dvojí tvář --
jednu na trh a jinú na statek! Aspoň aby dovedla žať
-- já nemožu žať, s děckama ne. Aspoň aby na děcka
dohlédla!
LÍZA
Nepudu, kde je to samé děcko!
SÁRA
Čuš, děvčico -- to sa rozumí, že tam budú děcka!
MAGGIE
Dobře prohlédaj a vyvol, Andro. Vyvol dobrého pána!
Nekývni prvému statkářovi, co ti stískne ruku a dá na
zavdanú! Optať sa mosíš! Dvě jizby! Chtěla bych chalupu
se dvěma jizbama! Statkář na Langriggs vystavjál
novú řádku domků -- všecky se dvěma jizbama...
SÁRA
My nečekáme moc, Tottie a já. Žijem ze dňa na deň.
LÍZA
Chcu někam na velký statok. Moc dívek na řeči. Moc
oráčů do tanca!
MAGGIE
Domek blízko studně. Střechu pořádnú.
SÁRA (připojí se k Maggie.)
Střechu pořádnú.
SÁRA+MAGGIE
Pro krávu šťavnatú pastvu.
SÁRA
Strpení s Tottie -- je pomalá -- má svoje dni.
TOTTIE
Zlé dni! Zlé dni!
LÍZA
Žádné děcka pod nohama.
MAGGIE
Estli to bude poctivé místo -- možná ostaneme -- ne
190
enem jeden rok... déle. Stejný domek, stejný statek,
stejný kostel, súsedé stejní... (Uvědomí si, že je to sotva
možné.) Aj! Šak co! -- Enem dyž nebude na stěhování
pršať.
SÁRA (připojí se na poslední větu.)
Enem dyž nebude na stěhování pršať.
TOTTIE
Pochybuju, že na stěhování bude pršať, mamo!
LÍZA
Na stěhování si kúpím nový klobúk!
2. SCÉNA
Líza, Tottie, Ellen. Líza jde z trhu, Tottie se táhne za ní.
TOTTIE
Ty, ty, ty. Na kerý ideš statek? Kerý statek?
Líza neodpoví, nebere Tottie vážně, ale ta je vytrvalá.
Kerý statek?
LÍZA
Blacksheils.
TOTTIE
To my též. U kerého oráča budeš robiť?
LÍZA
U Andry Innese.
TOTTIE
My sme samy pro sebe. Mama a já. (Snaží se udržet si
Lízinu pozornost.) Na Blacksheils sú duchové. Hore na
vřesovišťách.
LÍZA (duchové na ni žádný dojem neudělají.)
Ešče stále je na Blacksheils statkářem pán Elliot?
TOTTIE
Ten, co sa oženil s Ellen. Ellen Rippethovic to bývala.
191
Dělala s náma na Blacksheils. Ne minulý rok. Spíš.
Než si políčila na pána.
LÍZA
Já vím.
TOTTIE
Nebyla's tam.
LÍZA
Byla sem na Billieslaw. Za kopcem. Byla sem za podruhyňu
bratrovi.
TOTTIE
Políčila si na něho a šla za něho a vůbec všecko. To
proto si nás najmul. Ze starého přátelství.
LÍZA
Ellen Rippethovic neprokazovala nikdy nikomu žádné
laskavosti.
TOTTIE
Ale včil ano. Ona je včil dáma.
ELLEN (učí se zacházet s vějířem, zkušeně.)
Naučit se zacházet s vějířem? Umím protrhávat tuříny,
celá zpocená; osekávat je v plískanici -- jistě dovedu
zacházet s vějířem! Pít čaj s panstvem? Hovoří o tuřínech.
Výnos, rotace, hnoj. Znají tuříny. Boty mají
vyleštěné, šaty čisté, kabáty suché. Bývaly jsme promočené
na kůži do půl osmé, ráno v mlze. Mráz, sníh,
slunce, vítr, déšť; osekat, vykopat, nadrtit, naložit. Jaj.
Věděly jsme o řepě svoje!
3. SCÉNA
Líza a Maggie. Maggie je v jednom kole. (Dítě a hrnec
s kaší najednou.) Líza dorazí s rancem svého pozemského
majetku.
192
LÍZA.
Já su Líza. Podruhyňa.
MAGGIE
Maggie, jeho žena. Děcka si už viděla, hrajú si před
dveřama.
LÍZA
Keré sú vaše?
MAGGIE
Skorem všecky.
LÍZA
Aji ta malá dívčička, co kope?
MAGGIE (klidně.)
Kope? Ach ne, to nikdy -- musela ses jim připlésť
do cesty. Moje děcka by nikoho nekoply. Tak. A včil.
(Hrdě.) Máme dvě velké postele se závěsama3)
. Takže
možeš v jednéj spať s děckama.
LÍZA
To ne. Nebudu spať s děckama. Budu spať na hůře.
MAGGIE (klidně.)
Na hůře spíja starší ogaři.
LÍZA
Na jarmarku pravíl, že enom pár děcek!
MAGGIE
To že Andra řékl? Ne, ne -- to's ho špatně pochopila.
Andra by žádné svoje děcko nezapřél! To si sa zapovídala
s nejakým iným oráčem, dozajista! Hen -- dohlídni
na hrnec, než sa podívu na malého. (Věnuje se dítěti.)
Líza Kerrová? Steenieho Kerra sestra? Ostali ste sami
dvá, co Tom odešel na onen svět. A měli ste celý dům
pro sebe? Ale cérko -- tady žádný nemá postel sám pro
3) orig. box bed, tedy velká postel, většinou se závěsem nebo i dveřmi (pozn.
překladatele)
193
sebe! Nevím o žádném, co by spál sám -- chraň Bůh ty
oráče nad maštalú -- daj si pozor, co sa povídá, jedna
dívka... -- ale co, šak je brzo někeho súdit. Děcka si
hnedkaj oblúbíš. Stejnak, sama si eště dívča -- měla bys
je mět ráda. (Ostrý dotaz.) Žať dovedeš?
LÍZA
No ba.
MAGGIE
Tož budeš!
4. SCÉNA
Všechny, kromě Ellen. Jednotí tuříny. V těch velkých kloboucích
s šátky přes tváře je nelze jednotlivě odlišit. Tato
pětice je součástí většího hloučku, ,,pole" na scéně je
částí obrovského pole -- třicet nebo čtyřicet akrů. Pracují
rychle, každá postupuje svým řádkem, víceméně spolu
drží krok. (Tottie je pomalejší, možná mnohem pomalejší.)
Rozhovor, když na něj dojde, je rychlý, roztříštěný,
překrývající se. Přichází v poryvech s velkými pauzami.
A nepřestávají pracovat. Pochopitelně jádro rozhovoru
důležité je, ale není nutné, aby každou větu bylo zřetelně
rozumět. Jediné repliky, které musí říkat konkrétní postavy,
patří Líze a Jenny.
(Dvě z nich zpívají.)
Scházali sa, smlúvali sa,
a už zdavky majú.
Do dědiny, do dalekéj
už si ju odvezú.
Šak nebudeš ľutovati,
že si sa vydala,
194
žádná panna začepená
lepší sa nemňéla.
-- Být tebú, děvčico, namotám si na ruku vjecej hander!
-- Žádné nemám.
-- Tak slámu. Provaz. Budeme si muset nadělat vjecej.
-- Sedlář došél! Včil prošel vratama!
-- Aj, konečně, to je pěkný galán!
-- Zdrží sa enem týdeň!
-- Šak proto je tak pěkný!
-- Šak já si s ním promluvím, až budu rychtovať stáje!
-- Já budu rychtovať stáje!
-- Ne, ty teda ne!
-- Sedlář je můj!
Smích. Pauza.
-- A je ženatý, ten sedlář?
-- Není.
-- Tancovať umí?
-- Ten estli umí tancovať?!
-- Na husle hrá a k temu tancuje -- tak dobře jak ten
taneční majstr z Jeddartu!
-- Tak to si aj zatancujeme!
-- Tak to já si aj pošpásuju.
Smích.
-- Trdlo si, Jenny!
-- Každá by chtěla za sedlářa!
-- Každý by si chtěl aj trošku zašpásovať!
(Zpívají.)
Scházali sa, smlúvali sa,
a už zdavky majú.
Do dědiny, do dalekéj
už si ju odvezú.
195
Šak nebudeš ľutovati,
že si sa vydala,
žádná panna začepená
lepší sa nemňéla.
-- A Sára byla někdy vydatá?
-- Co já vím. Byla Sára vydatá?
-- Já nevím.
-- Měla mět zdavky s Wabsterem, říkávali moja mama.
-- Ale vydatá nikdá nebyla.
-- Nikdá nebyla rozvedená.
Jenny a Líza spolu:
JENNY
Přísť umíš, Lízo? -- Můžeš dostať prácu hore ve Velkém
domě, estli umíš přísť.
LÍZA
Nechcu přísť.
JENNY
Dobrá práca na deštivý deň. Lepší než sa len povalovať.
A v kuchyni ti dajú aj najesť.
LÍZA
Neumím přísť.
-- Teho mladého kudrnatého oráča, znáte?
-- Kella?
-- Joj, ten umí tancovať! Dřevákama klapoce -- a jak
si k tomu prozpěvuje -- rovno na mlatě, jen mávne
klobúkem.
-- Néni on cigán?
-- Co já vím. Očiska má čérné!
-- Samosebú, že je to cigán!
-- Zlodějisko!
-- Vandrák!
-- Pán Elliot najímá cigány!
196
-- Pán je sám černý jak uhlířské psisko!
-- Pán je lepší člověk!
-- Jaj, a vzal si jednu z nás!
-- Pořád je to -- lepší člověk!
-- Ostatní páni si to možná nemyslíja!
-- Z Nell je pěkňúčká paní!
-- Jo, to trdlo!
-- Paní Ellen.
-- Paní Elliotová!
(Zpívají.)
Šak nebudeš ľutovati,
že si sa vydala,
žádná panna začepená
lepší sa nemňéla.
(Výkřiky ze vzdáleného konce pole.) Možete přestať,
skončite na konci řádku. Končíme -- Jenny! Lízo!
Opřou se o motyky, protáhnou si záda, sejdou z pole.
Jenny a Líza trochu stranou od ostatních. Zastaví se na
kus řeči.
JENNY
To máš dobré, že býváš u Maggie. Ta dobře vaří.
LÍZA
Ale stejnak su furt hladná. A ešče spím s děckama.
JENNY
To já taky -- a su za to ráda!
LÍZA
To nemožeš spať na hůře?
JENNY
A on aby po ně furt lozíl?
LÍZA
Kdo?
197
JENNY
Kdo? No kerý asik? (Jak Líza otevře překvapením ústa.)
Sklapni hubu, vlétne ti tam vrabec!
LÍZA
Ale -- jeho žena!
JENNY
Co ta, to děcka ňa hlídajú. Možu ťa naučiť přísť, Lízo.
Estli chceš robotu ve Velkém domě.
LÍZA (náhle naštvaná.)
Nechcu prácu v domě.
JENNY
Tož, jak chceš! (Odchází a pak volá za Lízou.) Ty
trdlo!
5. SCÉNA
Líza a Tottie. Líza sama. Svalí se, unavená, opírá se nebo
na něčem sedí, začne si odmotávat pruhy látky, které měla
na rukou. Vstoupí Tottie, zastaví se a zírá na ni. Líza pořád
neví, jak se k Tottie chovat.
LÍZA
Di preč! Kšá!
To je k ničemu. Zkusí děsivé gesto nebo grimasu.
Vrrrrrrrrrhgh!
Tottie je chvíli apatická, potom ji se šklebivým úsměvem
napodobí.
TOTTIE
Vrrrrrrrrrhgh! (Dá Líze šťouchanec.) Maggie pravila,
abys šla a dohlídla na malého, protože vřeščí a ona
musí podojiť krávu.
LÍZA
Estli vřeščí, je poscaný, estli je poscaný, aj smrdí.
198
(Sladce.) Ty dohlídni na děcko, Tottie. Enom di. Enom
di a zazpívej robátku.
TOTTIE
Ty nemáš ráda děcka? Dyť nemáš matky, ani otca. Ani
bratra nemáš, lebo ti ujél do Kanady.
Líza se ji snaží ignorovat. Leží nebo se opírá, snaží se
odpočívat, šátek si dává přes obličej.
TOTTIE
Aji můj tata odjéli do Kanady. Můj tata sú preč už sto
roků. (To slovo je pro ni talisman.) Sas-kat-che-wan.
Sas-kat-che-wan. (Mlčení.) Večér sa bude tancovať.
LÍZA
Kde?
TOTTIE
Ve stodole na řepu. Sedlář už si rychtuje skřipky. Možná
si aj trošku zašpásuješ.
LÍZA
A to má znamenať co?
TOTTIE
To furt povídá Jenny: ,,Každý si potřebuje trošku za-
špásovať."
LÍZA
Di a dohlídni na děcko!
Líza odchází.
TOTTIE
Kam ideš?
LÍZA
Ke studni. Umyť ze sebja blato!
Tottie přejde ke kolébce.
TOTTIE
Děťátko-robátko! Poscáli zme sa! Uff! Smrdíme? Ojojojojojojoj!
(Překotně, pro případ, že by ho rozplakala.)
Čušaj, čušaj. (Velmi věcně, jako by s někým mnohem
199
starším.) Povím ti říkání. Povím ti o duchovi. Je to pravda
pravdúcí. Byla sem jednú hore na vřesovišču. Pán ňa
poslal. Se vzkázáním pro pastuchu. A naráz padla mha
-- kolkolem a dúléj a dúléj. Bála sem sa. Volala sem na
pasáka. Ale mha všecko přikrýla. A pak sem uslyšela,
hodně blízko: Šššššššh... šššššššh... šššššššššh -- hlinú
klúzal pluh a občas břinknul o kameň. A chlap volal na
svoje volky: Eeeeej! Eeeeej! Tajak vrána. Skoro sem
cítila, jak sa třepe zem, cítila sem jich v nohách. Býci.
Aj cítiť byli. Chtěla sem sa zastaviť na kus řeči s tým
oráčem, než sa mha rozéjde. Křičela sem. Ale mha sa
kolém točila a všecko přikrýla. A potem ně Jock, pastýř,
pravíl: (Napodobuje jeho otcovský tón.) ,,Tam žádný neoře
Tottie, jediné poľa, co tam sú, sú staré dávné díle.
Eště sú tam viděť hraniční kameně. Stovky roků staré.
Ale neuvidíš tam jediného oráča, jediný pluh." Jaj, ale já
sem ho přeca slyšéla...
HLASY (tichý šepot.)
Pradávný oráč
Staré díle staré díle
Staré díle díle díle
Dávný ječmeň ječmeň ječmeň
Ječmeň -- to je chléb náš
Oves -- to je chléb náš
Hrach -- to je chléb náš
Chléb starostlivosti
Chleba nikdy dosti
DĚTSKÉ HLASY (nebo ostatní herečky jako děti; hlasitě,
věcně, nelaskavě.)
Tottie viděla ducha, viděla strašidlo
Ona je bláznivá, je to hlupaňa.
TOTTIE (skáče do těchto replik.)
To ne. Nechte teho. Nejsu, nejsu.
200
PRVNÍ DÍTĚ
Taková za groš kudla.
TOTTIE
Nechte teho! Ne!
DRUHÉ DÍTĚ
Z višně padlá...!
TOTTIE
Ne. Ne! (Rozrušená, motá se kolem, chtěla by někoho
uhodit, překřičet své mučitele.)
DĚTI (pošklebují se, chechtají se.)
Tvoja mama líhávala s Wabsterem
Dostala tě na obilném poli
Slehla na ovesném poli
Sešli sa
Poležali
Poorali
TOTTIE
Zdavky mněli! (Rozrušená, agresivní -- narazila do
kolíbky nebo do ní praštila, ta se teď divoce kolébá.)
PRVNÍ DÍTĚ
Na obilném poli?
TOTTIE
Tak.
DRUHÉ DÍTĚ
Na obilném poli?
TOTTIE
Jo. Tak. Dostala děcko. A to su já.
PRVNÍ DÍTĚ (něžně, mazaně.)
A kadě je tvůj tata včíl?
TOTTIE (šepot.)
Sas-kat-che-wan... Sas-kat-che-wan.
Dojde ke kolébce, klopýtá, fňuká. Musí teď zklidnit rozhoupanou
kolébku a tím se sama uklidňuje.
201
6. SCÉNA
Sára, Tottie, Ellen, Líza. Tottie je možná pořád u kolébky.
Sára má plné ruce práce s čištěním koňského postroje,
sedla, zašíváním pytlů nebo smotává podomácku vyrobený
slaměný provaz do úhledných klubek; jakákoliv práce do
deštivého počasí. Ellen -- upravuje si, obdivuje své šaty
(nebo třeba klobouk, deštník?) -- napůl potěšená svým novým
společenským postavením, napůl sama sobě k smíchu.
ELLEN
Sladký pšeničný chléb a čaj a smetana a cukr a šunka!
Tohle všechno na snídani! Přinese to služebná, která
je oblečená líp, než jsem kdy dřív bývala já. Stůl jako
sníh, podlaha jako zrcadlo; porcelán, krajky. Velká
široká okna, aby slunce mohlo dovnitř -- aby bylo
vidět na pole. Každé pole padesát akrů čtverečních.
Ploty zastřižené. Žádný plevel. Žádné plýtvání.
Tottie na ni zůstane zírat, celá šťastná, že ji vidí. Ellen ji
fascinuje. Ellen vždy Tottie tolerovala, s nenuceným, ale
upřímným pochopením.
Viděla jsem vás dnes ráno okopávat na poli. Sledovala
jsem vás, dokud jste nemusely dovnitř, protože pršelo.
TOTTIE
Nevíme, jak ti včil máme říkať.
SÁRA
Musíme jí říkať paní Elliotová.
ELLEN
Tak tak. Tak mi teď říkají.
Vida Tottiin vstřícný úsměv, Ellen k ní přistoupí a obejme
ji. Tottie ji v odpověď také obejme, z celého srdce, bez
zábran.
SÁRA (má strach o Elleniny šaty.)
Dávej pozor, Tottie.
202
ELLEN
Tyhle si beru na čaj.
SÁRA
Tu žádný čaj nemáme, Nell.
ELLEN
Zrovna jsem byla na čaji -- na Langriggs.
Rozpaky. Velmi opatrně si sedne. Tottie na ni šťastně civí.
Sára ukazuje Tottie, aby se dala do práce.
TOTTIE (s očima pořád upřenýma na Ellen.)
Tohle bývávala Ellen Rippethova. A včil sa nese jak
dáma. Posadí sa jak dáma.
ELLEN
To ty kostice. Nemůžu se předklonit. Nemůžu se zaklonit.
Ráno mě zavážou -- a povolím si až večer v posteli.
TOTTIE
A kdo ťa šněruje -- pán?
ELLEN (k Sáře.)
Pamatuješ si Betty Hopovou? Pánova stará matka mi ji
najala za služebnou.
SÁRA
Ta má tvář, co sa hodí po ránu k probuzéní.
ELLEN
Není s ní žádná řeč. Máte tu vedro.
TOTTIE
Tam venku je mokro!
SÁRA
Moc mokro na prácu. Děvčice vyhazujú peníze u kramářa.
Chlapi špásujú v maštalách.
TOTTIE
Špásujú!
ELLEN
A kromě toho pršelo na stěhování. Viděla jsem povozy
z okna, jak jely přes dvůr. Naložené po vrch: postele,
203
děti, hodiny, skříně, staří rodiče, muškáty -- všechno
zmoklo.
SÁRA
Měla sem aspoň stokrát heksenšús, co sme sa stěhovaly.
Magiiny děcka ešče včil kuckajú.
ELLEN
Já mám plášť pořád suchý. Když mám promáčené punčochy
nebo boty, někdo podá jiný pár.
SÁRA
Šak nebudeš ľutovati,
že si sa vydala,
žádná panna začepená
lepší sa nemňéla.
ELLEN
Tady, Tottie -- uvolni mi kostice! (Ukazuje Tottie, kde
uvolnit šňůrky pod živůtkem.)
SÁRA (vrtí hlavou nad Elleninými starými způsoby.)
Paní Elliotová!
Ellen sebou praští do slámy. Tottie ji napodobí. Sára nepřestává
pracovat.
TOTTIE
Zlá Nell!
ELLEN
Už ne! Já jsem teď vdaná dáma!
TOTTIE
A máš už děcko? Je už tam vevnitř?
ELLEN
Ne... Ještě ne.
SÁRA (po pauze, něžně.)
Času je dosť.
ELLEN
To by oráči sotva řekli! Někteří ti udělají břicho, ještě
než sjednají ohlášky!
204
SÁRA
Ale, no tak, Ellen --
ELLEN
No co, je to pravda!
SÁRA
Ne na Blacksheils. Pán by teho nestrpjél. Je přísnější
než pastor.
ELLEN
On -- on je -- jemný muž. Jenže svou vášeň drží na
uzdě!
SÁRA
A vdova, jeho mama?
ELLEN
Říká, že jsem ,,nová krev". ,,K čemu pěstovat zdravé
tuříny, Gordone, když nemáš zdravé syny, aby je opa-
trovali!"
SÁRA
Šak víš, co sa říká: ,,Dobrý volek je půl oráča."
Ellen se povaluje ve slámě, víc jako podruhyně, kterou
bývala.
ELLEN
Je to pravda u lidí i u zvířat?
SÁRA
Musí byť. Dozajista.
ELLEN
Měl syna. Ale zemřel dřív, než se narodil. Svou matku
sprovodil ze světa, ještě před porodem.
TOTTIE
Jak ťa može děcko zabiť?
SÁRA
Elliotové sú tu na statku, ani už nepamatuju od kdy.
Jeho dědáček vysušili ty studené jílové poľa. Umřeli,
než ich ponajprv požali. A podívaj sa včíl. Zemáky,
205
jatelina, najlepší řepa v celéj Evropě. Odevšad se sjížďajú
ľudé -- z Němec, z Anglicka -- enom aby viděli
Blacksheils a promluvili s pánem.
ELLEN
Syna pro Blacksheils. Samozřejmě, že chce syna.
TOTTIE (obtěžuje Ellen, doráží na ni.)
Jak može byť volek půl oráča? Jak ťa može děcko
zabiť?
ELLEN
Děti jsou podvod. Jako ty, Tottie. Nikdo neví, co kdy
provedou.
Objeví se Líza.
SÁRA
To je Líza, paní Elliotová. Líza Kerrová. Androva
podruhyně.
TOTTIE (k Líze.)
Musíš jí včil říkať paní Elliotová.
Líza se pokloní.
ELLEN (zvedá se, ometá si slámu -- ale naprosto ji nevyvede
z míry, že ji služebná přistihla, jak se povaluje ve
slámě.)
Sotva bych tě poznala. Vyrostla's.
Ellen odchází.
LÍZA
Steenie je v Kanadě.
ELLEN
Ano, slyšela jsem. Doufám, že se mu daří dobře?
Líza neodpoví. Ellen odchází.
LÍZA (brblá za ní.)
Estli sa mu vede dobře, tys ses na tém nepřičinila. Ty
na mú dušu né.
TOTTIE
Sas-kat-che-wan.
206
LÍZA
Drž hubu, nepodaro!
Na odchodu jednu Tottie vrazí.
TOTTIE
Sas-kat-che-wan.
7. SCÉNA
Ellen, Maggie, Sára. Nejsou ,,spolu", ale každá ve svém
odděleném prostoru.
ELLEN
Steenie Kerr. Byl to ještě chlapec. Zblázněný láskou!
Srdce na dlani. Vyškrábal moje jméno na zeď ve stáji.
SÁRA
Chudák Steenie. Tak je ně zaňho těžko u srdca.
ELLEN
Hrál na soucit. Trápil mě soucitem jiných. Využil mě.
MAGGIE
Vzala ho dokola.
SÁRA
Šak on by ju stejnak stáť nenechál.
MAGGIE
Všeckých jich dojančila -- všecky oráče.
SÁRA
Takové krásné leto.
MAGGIE
Pro Steenieho ne.
SÁRA
Byli všeci zbláznění do tancování -- každú noc
protancovali. Dokaď nepožali první pole. A tú noc
o dožatéj -- měsíček byl tak krásný, opravdivý žňový
měsíc.
207
ELLEN
Zlobila jsem se. Já vám ukážu, myslela jsem. Steeniemu,
vám všem. Byla jsem rozzlobená. Divoká. Pán byl
každý den na polích, sám dohlížel na prácu. V polách.
O dožatéj... ,,Skočíme si, pane? ... Eště jednú dokola,
pane? ... Pojďme si eště troška zatancovať, pane..." Tolik
mu to... -- slušelo! Rozesmával mě. Najednú sem ho
chtěla. Přísnější než pastor, říká každý. Budu ho měť na
seně, potom, myslela sem. Proč ne? Každý si potřebuje
troška zašpásovať. A pak mě napadlo -- zapomeň na
seno, Nell -- možeš ho dostat do postele. Dostaneš velký
dům. Vyhlásíš ohlášky. Viděla jsem mu to na očích. Cítila
jsem mu to v kostech. ... Křičel, když se se mnú miloval.
Nevzdychal jako Steenie, jako bych u toho málem ani
nebyla -- ale jako by mě chtěl vzít s sebú... Jen si troška
zašpásovať. A co jsem dostala? Všecko. Já mám všecko.
8. SCÉNA
Maggie, Sára, Líza, Jenny.
MAGGIE
Slyšeli ste o Marjie Brockie? Že sa dali dokupy s Jamiem
Moodiem? Sezdali je v Coldstream Brig? Tož, dá
sa tomu říkat zdavky?
SÁRA
Podle práva to je.
MAGGIE
Pastor by to tak neviďél. Ľudé sa majú brať v kostele
s plným požehnáním Všemohúcího. Co, ogar s děvčicú
si zajdú do hospody, nekdo sa optá: ,,Kerá je nevěsta?"
a chlap řekne ,,Aj, to je moja žena!" -- Dá sa
tomu říkať zdavky?
208
SÁRA
Tož co, zákonné to je!
MAGGIE
Škandál je to!
SÁRA
Tak je to lacnější. Zdavky v kostele stojíja peníze. Néni
divu, že na tajno utěkajú do Coldstreamu. Po jarmarku.
Nebo po dožatéj.
LÍZA
Tys též utěkala do Coldstreamu?
SÁRA
Ne, Lízo. Já a Patie, my sme byli zasnúbení. Žili sme spolem
jako muž se ženú skorem rok, abysme viděli, jak nám
to popasuje.
MAGGIE
Zasnúbení! A kemu ostalo děcko na opateru?
SÁRA
Dyť enem na to všeci čekajú, estli bude děcko. A kvůlivá
děcku idú do kostela -- třebas.
MAGGIE
Nebo před ním chlap uteče. Třebas aj do Kanady.
SÁRA
Patie ju milovál. Byla troška chorľavá, dýchavičná,
kuckala. Věďél, že néni moc zdravá. Ale on ju lúbil,
nesmíte si mysleť nic iného, ona byla naša. Jenže on
byl nepokojný. Chťél cosi... dobrodružství, do Kanady.
To já sem řekla ne, já bych nešla. Tu ta farnost
je moje rodisko: Langriggs, Blackshiels, Billieslaw;
ty pola, řeka, vřesovišče hore s prastarými dílami.
Patie miloval zem. ,,Ju". Ale já ju možná milovala
vjac. Dyž došlo na lámání chleba. Dyž sme dorazili
do Greenocku -- aji ta zém tam mi připadala cuzá.
I to moře, lodě. Smutné, přesmutné místo. Velký
209
sběh ludí, všeci ticho, a děvča z Vrchoviny zpívalo.
Pak kdosi zavolal: ,,Do Kanady -- ruce nahoru! Do
Kanady -- ruce nahoru!" Rýchlo, jak křídla, sa všecky
ruky vznésly. A malá vykřikla jak nikdá předtým.
Takové bodnutí u srdca, až mi mléko z prsú vystříklo.
Nemohla sem krok zrobiť. Nemohla sem íť. A Patie
nemóhl ostať. Veděla sem, že by nemóhl. Vydal sa
přes moře; já sem sa poohlídla po formanovi, co by
nás odvézl dom. Patie Wabster. Každučký deň naňho
myslím, mockrát každý deň.
MAGGIE
Čtrnáct roků! To už bude mět vlastní děcko.
SÁRA
To dúfám. Patie, ten byl stvořený pro ščasný život.
Líza a Jenny jsou jedno ucho, fascinovány tímhle vším.
MAGGIE
Šak! (Ještě nikdy neslyšela z příběhu tolik, je zděšená,
znechucená Sárou.) Šak, jak si kdo ustele, tak si lehne.
SÁRA (zlehka se zasměje.)
Klidu na téj posteli nemám.
MAGGIE
Co si kdo zaseje, to si požne. Chalupářská roba mosí
byť ze železa!
SÁRA (klidně.)
Žijeme ze dňa na deň.
MAGGIE (je dotčená, a dává to najevo tím, jak při práci
vším mlátí a bouchá -- má pocit, že by se Sára měla cítit
provinile, všeho toho litovat.)
Šak, ludé sú všelijací... Nic není divnějšího než ludé!...
(Pobouření.) Zdavky v kostele by vás zavázaly obá!...
(Hlavně k Líze.) To ty jich musíš pohnať k zodpovědnosti.
Andra by ňa nikdá nepožádal. Ten nikdá. Nikdá
by sa neodvážil. A tak dyž jednú postával s chasú, sko-
210
čila sem mu kolem krku a vzala míru na košulu. Jeho
svatební košulu.
Líza a Jenny se začnou pohihňávat.
MAGGIE
A jak sa jednúc rozkřiklo, že mu šiju svatební košulu,
chca nechca mosél sjednat ohlášky. A bylo to akorát
včas.
Maggie buď jde za scénu něco vyřídit, nebo se zabývá
další prací a nechá Lízu a Sáru o samotě.
SÁRA (k Líze a Jenny.)
Nerozumí temu. A hádám, že ani vy ne. Ani já sem to
prv nechápala. Patie byl pěkňučký jak žádný iný. Šikovný,
veselý. Ale potřeboval putovať, chcél do světa.
To já mosím klidno seděť, mosím ostat, kde su.
JENNY
Šak ty nesedíš na místě -- každý rok sa stěhujete!
SÁRA (směje se.)
No to ba! Ale nikdá to není daleko. Nebyla sem nikdá
dál než tři, štyry statky; nebyla sem nikdy dál než
-- snáď -- dvacet mil.
LÍZA
Ale jednú si dojela až do Greenocku k moři.
Sára přisvědčí.
Já bych jela do Kanady.
SÁRA
Ba, ty bys mohla. Dala by si sa k bratrovi.
LÍZA
Saskatchewan. Tam bych mohla vyraziť. Je to tam
velké?
SÁRA
Přemýšlám o tem místě každý deň. Ale nevím, jaké
to tam je. Chtěla bych věděť: majú tam kulíky? Patie
miloval kulíky, nikdá jim nerozoral hnízdo, védl
211
koně kolem. Tolik sme si rozumněli. Tottie je díl toho
všeckého, díl mňa a Patieho. A proto je zvláštní.
9. SCÉNA
Jenny, Líza, Tottie. Noc. Světlo svíčky. Mají svíčku, zrcadlo,
jablko. Se spoustou šuškání se postaví tak, že Tottie
má svíčku, Jenny zrcadlo, Líza jablko. Líza si stoupne,
ne příliš blízko, před zrcadlo. Hodiny začnou odbíjet
půlnoc. Na to čekaly. Líza okamžitě, okázale kousne do
jablka a zahodí ukousnutý kus přes levé rameno. Tottie
chce zahozený kousek sebrat, ale Jenny jí v tom zabrání.
Vezmou Líze jablko a podají hřeben. Líza si obřadně češe
vlasy a celou dobu přitom zírá do zrcadla, do prostoru za
svým ramenem. Ostatní v napětí čekají, Tottie se pokusí
kouknout do zrcadla a překáží Líze, ukazují jí, aby uhnula.
Najednou Líza propukne ve vzrušený smích, prohýbá
se, tančí kolem, vykřikuje potěšeně ,,hoho".
Tottie a Jenny se shluknou, skoro si skáčou do řeči, ve spě-
chu.
JENNY
Viděla's ho, Lízo?
TOTTIE
Keho, Lízo?
JENNY
Byl to ten cigán?
TOTTIE
Byl to Kello?
JENNY
Černooký Kello?
Líza pořád tančí kolem, směje se, přikyvuje, objímá Jenny.
TOTTIE
Včil já! Su na řadě!
212
JENNY (ostře.)
Nic!
TOTTIE
Chcu viděť svojeho muža! Daj ně jabko! (Rozhlíží se
po jablku, které Líza zahodila.)
JENNY
Hlupaňo! Půlnoc už je preč! Teráz sa osud předpovídať
nedá!
Ona nebo Líza sfouknou svíčku.
Včil bys nikeho neviděla.
10. SCÉNA
Líza, Maggie, Sára, Tottie, Jenny... a později Ellen. Zastavily
se na krátkou přestávku, mléko nebo vodu a nějaké
chleby. Maggie jim donesla jídlo na pole.
TOTTIE
Pokřikovál tam -- ve stodole. Křičél na řepy. Kolem
nikdo, enem řepy.
MAGGIE
To je proslov. Na setkání! Zkúšal si svú řeč!
JENNY
Na shromáždění!
LÍZA (název -- ten oficiální -- jí zní báječně.)
Oráčské shromáždění!
SÁRA
Enem dál, Tottie, povídaj -- co pravíl?
TOTTIE
Pravíl -- nejsme žádné za groš kudly.
LÍZA
Páni! Nejsme žádné za groš kudly.
Musíme neustále usilovat o zvýšení platu na šest liber!
213
TOTTIE
Ano, tak to říkal.
SÁRA
Šest liber!
MAGGIE
Rowat na Currivale dává nádeníkom na statku lepší
plat a volna.
SÁRA
Volna?
LÍZA
To je co?
MAGGIE
To přesně nevím. Ale dává im to.
SÁRA
Dunlop ze Smiddyhill slíbil, že opraví baráky. Že dá
desky na podlahu. A též na hůru.
MAGGIE
Statkáři každý rok slíbujú, že opravíja baráky! Jenže
hnedkaj sú Dohovory, a potem už je Najímání a Stěhování
-- a kde sú sliby?
MAGGIE+SÁRA
Voda jich vzala!
SÁRA
Kdybysme sa nestěhovali co rok, museli by domy opraviť.
MAGGIE
Kdyby byly domy opravené, nechtěli bysme sa každý
rok stěhovať.
SÁRA (celkem pobaveně.)
Enom vandráci cigánští, to sme!
TOTTIE
Za groš kudly, přece nejsme žádné za groš kudly.
MAGGIE
Šest liber by ně dosť pomohlo a nový dům eště víc
214
-- ale co je skutečně třeba, je skoncovať s podruhyň-
stvím.
Ostatní překvapeny.
(Trochu nesvá.) Ludé hodně začínajú mluviť proti po-
druhyňství.
Ostatní nepřesvědčeny.
Vyšetřím pro ňu sotva šilink za týdeň.
LÍZA
Vydělám si na sebe!
JENNY
Šilink! To nestojíme za víc?
MAGGIE
Sotva šilink na všecko to jídlo --
LÍZA
-- a stejně su pořád hladná --
JENNY
Ani kůň nemože robiť bez jídla!
MAGGIE
Bere postel mojim děckám, teplo z ohňa --
LÍZA (zuřivě.)
A kde si myslíš, že mám --
SÁRA (zastaví ji.)
Nemyslí tebe -- (K Maggie.) Maggie! -- (K Líze.) To
na podruhyňství je tolik nazlobená!
MAGGIE
Přelétavé, lehkomyslné děvčice! Žádnú úctu nemajú
ani k oráčovi, ani k jeho ženě!
LÍZA
Nejsu tvoja služka!
MAGGIE
Nejsu tvoja pradlena!
SÁRA
To včil k ničemu není, ščekat sa jak -- cigáni!
215
TOTTIE
Za groš kudly!
MAGGIE
Pamatujete Roba Maxwella před dvěma rokama při
Najímání? Prosil jednu podruhyňu -- ženskú, o které
nic nevěďél -- prosil ju, aby od něho vzala závdavek,
jako by na tem záležel celý jeho život!
SÁRA
Šak taky tak. Lebo jeho žena měla děcka a kdo by ho
najal bez nádenice? Žádný statkář široko daleko.
MAGGIE
A pamatujete, jak sa vybarvila? Pamatujete na to?
LÍZA
Jak?
MAGGIE
Na tem nesejde. Jenže chudák neznalý oráč by neměl
vybírať jen od pohledu. Sladká tvářička hnoj nepřeházá.
LÍZA
A co my? Platí to na obě strany.
JENNY
Ba šak, na obě strany. Jak si máme vybrať počestného
oráča podle tváře?
MAGGIE
To je zrovna to -- vás děvčice by si měl najímať statkář,
ne oráči.
LÍZA
Stejně nás budú súdiť od pohledu.
MAGGIE
Andru si taky vybral enom od pohledu, když už o to
de.
LÍZA
Stejně nás pořád budú ščípať do rúk a dívať sa nám po
nohách!
216
JENNY
Pořád musíme spať s děckama -- nebo aj hůř!
MAGGIE
Pán by si měl najímať všecky podruhyně sám -- a taky
je sám obstarať.
SÁRA
A kam by jich uložil, Maggie?
LÍZA
Do velkého domu!
JENNY
Do velkéj postele! Ho ho ho!
LÍZA
Měly bysme sa sejíť!
SÁRA
Kdo?
LÍZA
My! Ženské! Je nás tu tolik co jich! Dokonce víc ženských
než chlapů, dyž dojde na žňa!
Maggie a Sára jen mávnou rukou nad jejím rozhořčením,
nevidí v tom smysl.
Měly bysme si nachystať proslovy!
MAGGIE
A co bys chcéla? Šest liber? Za co bys je utratila? Za
pentle a krajky? (K Sáře.) Víš, kolik to trdlo dluhuje
u pláteníka?
LÍZA
Nedostáváme moc!
MAGGIE
Chtěla bych to měť. Utrhuju svojim děckám, abych nakrmila
tebe! A ty vyhazuješ peníze u pláteníka!
JENNY
Ve srovnání s chlapama nedostáváme moc.
217
MAGGIE
Chlap má rodinu.
LÍZA
Sára má též rodinu.
SÁRA
Ach, ale my neděláme mužskú prácu. Nemožeme pracovať
jak chlapi.
ELLEN
,,Nebuď směšná, Ellen," říkává pán. ,,Nemůžeme se
obejít bez podruhyní. Nemůžu zaměstnat chlapa,
který k sobě nemá ženu, co pracuje s ním. Jeden pár
koní na každých padesát akrů, jeden oráč ke každému
páru koní, jedna podruhyně ke každému oráči. Takhle
je to zařízeno," říká. ,,Já jsem pro všechen pokrok,"
říká, ,,ale bez podruhyň se neobejdu." -- ,,Potřebujeme
ženy. Kdo jiný by zastal tu práci? ... Ženská práce za
ženský plat."
LÍZA (nebo všechny, větu za větou střídavě. Upravuje4)
si
sukně, uvazuje si pytel jako zástěru.)
Porychtovat stáje, vyklidit chlév, zasadit zemáky,
okopat zemáky, vykopat zemáky. Jednotit řepu, ořezat
řepu, nasekat řepu, naložit řepu. Požat, svázat, složit.
Do snopů, na stohy, do snopů, na stohy. Ženská práca.
ELLEN
Hnůj. Celá hora -- až nad hlavu. Širší než dům. Každý
kousek se musí obrátit. Provětrat. Nechat proležet.
Ženská práce.
LÍZA (přehazuje hnůj vidlemi.)
Přeházet hnoj, blato, mrvu.
Hnoj, hnoj, mrva, blato!
Přeházet hnoj, blato, mrvu... atd.
4) v originále doslova ,,kirtling up" -- sukně se rovnají tak, že jsou skoro
jako široké kalhoty (pozn. překladatele)
218
ELLEN (přes Lízina slova.)
Hnůj je zlato, říká pán.
LÍZA (přehazuje vidlemi.)
Hnoj, hnoj, mrva, blato!
Hnoj, hnoj, mrva, blato!
ELLEN
Hnůj je jako laskavost, říká pán, nesmí se to přehánět.
LÍZA (k Ellen.)
Pamatuješ, jaké to bylo, prát si po tomhle šaty? Můj
nový čepec -- smrdí. Smrdí mi šaty, kůže.
SÁRA
Šaty ti pere Maggie.
LÍZA (k Ellen.)
Kerá práca ti byla najvíc protivná?
ELLEN
Kopání zemáků. Jsem vysoká -- v zádech. Navečer
jsem se plazila po čtyřech. Nemohla jsem se pořádně
postavit, dokud jsem neslezla půlku dvora. Žnout
umíš?
LÍZA
Baže.
ELLEN
Snopy vázat?
LÍZA
Ja.
ELLEN
Dobře to umíš?
LÍZA
Ba. Nejradš mám obilé. Jak šustí, když je zralé pod
kosák.
ELLEN
Miluju tu rychlosť, ten kvalt. Rychlej, rychlej, doháňat
vazača; rychlej, rychlej a líp než ta vedle. Připadala
219
jsem si jak ta Amazonka v Bibli. Nikdo by ňa nezastavil,
kdyby sám Mabon stál přede mnou, rozsekla
bych ho kosákem napůl na jeden ráz. Při sečení jsem
rozkvétala. Žňa mi budú chybět.
Líza a Ellen se na sebe usmějí.
SÁRA
Pamatuju, že moja matka a její súseda měly obě díl
obilá na obecním polu. Moja matka byla pořád v kalupu,
celý život. Dycky plno práce, dycky málo času.
Jednú v noci, dyž už dožali, nemohla zaspať. Měsíček
byl v úplňku. Tož sa vypravila požnúť svoje obilé.
A jak žala, vzala dycky mezitím i trošku aj ze súsediného,
aby měla na povřísla. A potem šla dom, pospala
si hodinu či dvě, spokojená, že je práca zrobená. Ale
ráno, dyž šla podle pole, viděla, že požala špatný díl,
súsedin. A to obilé, co si ukradla na povřísla, bylo její
vlastní -- a ještě pořád měla svůj díl k požnutí! Ach,
ale byla za to ráda! To bylo za trest, říkala.
11. SCÉNA
Maggie, Líza Sára. Večer. Sára tiše pracuje ve své zahradě
nebo domě (šije, okopává), dost blízko, aby slyšela,
zaslechla Lízu a Maggie. Maggie má napilno (stejně
jako její jazyk, sotva popadá dech během první části
této scény). Mohla by stloukat máslo -- to vyžaduje stálý
rytmický pohyb, a nebude moci odejít od práce, dokud nebude
máslo stlučené. Líza není tak zaměstnaná: přišívá si
šňůrku na spodničku nebo lemování na čepec.
MAGGIE
Musíš vydojiť všecko mléko při každém dojéní. Dyť
už sem ti to říkala, dojéní není k ničemu, dyž to neu-
220
robíš pořádně -- mléko, co necháš, vtáhne do sebja
a napodruhé dá meněj --
LÍZA
Kráva, kráva, je mi zle z krávy.
MAGGIE
-- dostaneš napodruhé enem kolik si vydojíla předtým.
Potřebujeme všecko mléko, co može dať. Nenapeču
koláčů bez pořádné smetany --
LÍZA
Krávu bych zjedla, tak su hladná!
MAGGIE
-- Andra má rád koláče. Ty je též pěkně rychlo pucuješ.
-- A co struky, Lízo? Říkala sem, umyť jí struky
kamencem a vodú --
LÍZA
Koně -- ano. Krávy -- nee.
MAGGIE
-- říkala sem, abys jí umyla puchýře na strukách. Kráva
neščasná. Vy podruhyně ste všecky stejné. Nevíte
nic o kravách, o vařéní, o děckách.
LÍZA
Děcka -- nikdy!
MAGGIE
Dojéní je důležité, Lízo, to nechápeš? Bez teho bych
rodinu nenakrmila!
LÍZA
Máš vrchovatě svojeho, dyž krávě donde.
MAGGIE (konečně se na okamžik zastaví.)
To ešče mám. A nemysli si, že na to nejsu pyšná. Šak
jen dočkaj. Dočkaj, až sa vdáš. Dočkaj, až budeš měť
chlapa a vařiť mu --
LÍZA
Jen dočkaj. Ty dočkaj. Naučíš sa! Uvidíš!
221
MAGGIE
-- dočkaj až budeš měť děcka. Naučíš sa. Uvidíš! Pécť
neumíš, dójiť neumíš, šíť neumíš, přísť neumíš. Jen
dočkaj, až sa vdáš!
LÍZA
Nebudu sa vdávať. Budu chalupnická roba jak Sára.
SÁRA (spíš k sobě než k nim.)
Chceš byť jak Sára? Je to život ze dňa na deň. A rok za
rokem je to pro ňu těžší.
LÍZA (navazuje na Sářina slova.)
Nebudu sa vdávať. Včíl ne. Ještě moc roků ne. Čím
spíš sa vdáš, tým vjec děcek máš.
MAGGIE
Šak proto sa vydáváš -- aby byly děcka!
LÍZA
Proč?
MAGGIE
Proč? Proč! (Nenapadá ji co říci, nechápe, proč ji
nenapadá, co vlastně říci.) Proč, protože ťa ochráníja
na staré kolena, budú jak střecha. Všecko mosí jíť dál
a dál. Will a Tom už budú mládenci, dostanú poloviční
plat, a dyž vyrostú, bude tady Jimmy a Drew a děvčice
půjdú za podruhyně, až přijde čas. Meg može dělat
s otcem. Netta može pracovat s Willem nebo Tomem.
To bude dobré. Budeme si mocť vybírať při Najímání.
Ach, to bude snadné. Už brzo.
LÍZA
A všeci v jedném domě -- v jednéj jizbě? A co ten...!
(Ukazuje na kolébku.) Ten ešče nevyrůstl a Rosie je
pořád maličká -- a kolik eště dalších? Snadné! Snadnější
by to bylo bez nich.
MAGGIE
Bez keho?
222
LÍZA
Bez děcek.
MAGGIE
Pola pořád potřebujú ludí.
LÍZA
Děti pro pána?
MAGGIE
K čemu je chalupa bez děcek?
LÍZA
Dyž si myslíš, že sú tak rozkošné, co plačeš?
MAGGIE
Já?
LÍZA
Co po nocách plačeš?
MAGGIE
Já, já ne -- to muselo byť nekeré malučké -- Rosie
plače --
LÍZA
,,Napéct, uvařit, šít, tkát, vdát sa, mět děcka". Řeč sa
vede, voda teče. Nic o tem, jak ho v noci odhánáš!
MAGGIE (s gestem ,,co si to vymýšlíš...".)
Co... co sem to... co sem to včil chtěla...
LÍZA
Já ťa slyším! V noci ťa poslúchám! To si myslíš, že ťa
neslyším?
MAGGIE
Tož, co sem to chtěla...
LÍZA
Sedíš u ohňa, dúfáš, že už zaspál. Lišejníkom z rašeliny
si obložíš nohy. Viděla sem ťa.
SÁRA (volá ze svého domu nebo zahrady.)
Lízo, dojdi ně pro vodu, prosímťa?
223
LÍZA
Už tak je ošklivé poslúchať lidi, když sú -- veselí. Ale
dyž si naříkajú, pláčú -- vzdávajú to --
SÁRA
Lízo! Dojdi mi ke studni pro vodu!
MAGGIE (velmi rozrušená, odmítá to připustit.)
Deň je deň a... noc je noc.
SÁRA
Lízo!
Líza vzdorovitě, zatvrzele vezme nějakou nádobu na vodu
a jde k pumpě.
MAGGIE
...děcka sú můj život! (Začne -- nebo pokračuje --
v nějaké práci, pak přestane a jde ke kolébce.) Ešče...
jehňátko moje... kuřátko malučké... (Zvedne ho.) Ta
nemá o ničem tuchu. Enem velká upovídaná lhářka to
je. (Začne kojit dítě.) Neusínaj, kuřátko. Napapej sa.
Spíš než dítě uklidňuje kojení Maggie.
Tak... tak... Včilkaj vím, kde su. Jak bych si mohla připadať
smutná, dyž takhle taháš. Všecky děti na prsách.
Všeci ludé v polách. Všechen ten dobrý lud. Dobré žňa
sú požehnáním pro všeckých. Ešče. Tak je to správně.
Enem si daj, kuřátko, vím, kdo su, dyž si u mňa.
12. SCÉNA
Líza, Tottie, pak všichni. Líza tančí valčík -- pobrukuje si
nebo prozpěvuje melodii. Pak si k ní začne vymýšlet slova,
váhavě tančí, váhavě hledá slova. Následující text částečně
nebo zcela zpívá.
LÍZA
Ten můj oráč
je tak pěkný.
224
Smějú sa mu
očka černý.
Hlava se mě
z toho točí,
do kola dyž
se mnú skočí.
Ten moj Kello
kudrnatý
černooký
najpěknější...
Teď tančí valčík s imaginárním partnerem, mnohem jistěji,
opakuje píseň mnohem sebevědoměji.
Dlouhý smích Tottie, která se schovávala, šmírovala.
Vyleze, líbá si vlastní ruku s groteskními, vzdychavými,
mazlivými zvuky. Naštvaná Líza jí dá ránu, nebo se aspoň
pokusí -- Tottie jí ránu bez milosti vrátí.
TOTTIE
Cigán, žebrák, zloděj -- Kello! (Další zvuky líbání.)
Cigán, šupák, žebrák -- galán!
LÍZA
Di si po svým -- hybaj!
TOTTIE
Dívala sem sa do zrcadla. Též sem sa dívala do zrcadla.
Bylo zrovna dvanáct hodin, tak sem viděla. Viděla
sem svojeho muža. Chceš vědět, koho sem viděla?
LÍZA
Nemáš zrcadlo. Enem Jenny tu má zrcadlo. Táhni s tú
nevymáchanú hubú inde. Hybaj!
TOTTIE
Jenny si vyšla se sedlářem. Sem je viděla v poli. Ne na
našem poli. Na prastarých díloch hore na vřesovišču.
225
Dá se tam schovať, brázdy sú hluboké. Estli si nebudú
dávať pozor, duchové ich zabijú. Sukně si zdvihala.
Šupssss! Má zdavky se sedlářem. A tys taky!
Šupsssss! ...Vás sem taky viděla. Šla's s cigánem. Do
stodoly s tuřínem.
LÍZA
To já bych nikdá. Tancovali sme, to je všecko. Ukazoval
ně kroky. A není žádný cigán.
TOTTIE
Šupssssss!
LÍZA
Hlúpá, pojď semkaj, ukážu ti kroky, no pojď...
TOTTIE
Já kroky znám.
LÍZA
Chcu si to ještě oprubovať. Dyž neznáš kroky dobře,
žádný tě nevezme do kola. To nechceš na dožatej tan-
čovať?
Lízá k ní napřáhne ruce, ale Tottie tančit odmítne. Líza
opět začne tancovat valčík, zpívá si. Tottie ji chvíli pozoruje,
najednou se pustí do hlasitého tance s dřeváky
(nebo botami), v rytmu rychlého reelu nebo jigu: divoce,
temperamentně, hlučně. A stejně jako Líza si zpívá vlastní
doprovod.
TOTTIE
Líza má milého,
oráča černého,
Kello néni žebrák žádný,
on má enem oči černý.
Kello néni cigán žádný,
on je enem kudrnatý.
Kello néni zloděj žádný,
on je ze všech najpěknější... atd.
226
Tohle zničí Lízin valčík. Překvapeně zírá -- Tottiin tanec
možná postrádá jemnost, ale za to je z plna srdce, že máte
chuť dát se do tance s ní.
Objeví se ostatní, připojí se. Někdo buší do země motykou
(nebo vidlemi), udávají rytmus, všichni zpívají Tottiinu říkanku,
stejnou melodii, ale každý zpívá jiný verš na jinou
část melodie. Z tance se stává dožatá (dožínky), tanec ústí
do dožaté. Tanec skončí náhle:
HLASY (přípitky, poznámky stranou, rozhovory.)
Dožatá, dožatá, dožatá, dožatá
Toho lidu / každý je tu / dohlídni na děcka
Dobrá úroda / nejlepší za dlouhý roky / nejlepší co
pamatuju
TOTTIE (vyjmenovává repertoár tanců.)
Skočná, kvapík, mazurka, polka.
HLASY
Všecko obilí složené v mandeloch, všecko vysbírané.
Nemožu ostať dlúho kvůli děckám.
No jen sa podív, jaké má Marjie spodničky!
Sedlář si rozčesál vlasy na pěšinku!
TOTTIE
Obkročák, valčík, rejdovák, vrták.
HLASY
Dobré žňa nikdo záviděť nemusí
požehnání je to pro všecky
(Přípitek.) Na zdraví pánovi!
(Přípitek.) Pánovi dík za dožatú
Že dal stodolu
A za pivo a koláče
Dobrého pána máme
(Přípitek.) Na zdraví pána!
a ještě lepší paní
(Přípitek.) Na zdraví paní!
227
Zdraví a blahobyt
Dobrá úroda je požehnání pro každého
Nikdo nemusí záviděť
Někdo začne zpívat, šeptem se na to upozorňují, až hovor
utichne.5)
Na našem dvorečku
rozmarýna kvete,
kerý je moj milý,
to sa ně neptejte.
Smutno je mi smutno,
na mojem srdéčku.
Můj milý sa chystá
na dalekú cestu.
Ej Bože můj, Bože můj,
milého mně ochraňuj!
V tém velikém světě,
na tém putování,
šak já bych šla za ním,
maměnka mně brání.
A já bych šla za ním,
sněhem ledem horú.
Ej, Bože můj milý,
dovéď ně ho domů,
Já za něho půjdu...!
5) V originálním znění autorka navrhuje Burnsovu píseň ,,Somebody" (Pro
jednoho), překlad je volnou variací na její téma. (pozn. překladatel)
228
13. SCÉNA
Jenny, Líza, Maggie, Tottie, Sára. Svítání nebo těsně po
něm, ráno po dožaté. Jenny a Líza právě dorazily domů
v záchvatech smíchu. V povznesené náladě, jak celou noc
nespaly, a vůbec kvůli všem nočním událostem. Maggie je
slyšela přicházet, je už vzhůru -- umývá si obličej vodou,
nese vodu, něco takového -- a zlost v ní jen kypí.
MAGGIE
Zakrútím vám krkem, až sa na vás dostanu, děvčice.
Uši vám utrhnu. Řiť vám zmaluju, že si nesednete.
LÍZA
Enom sme tancovali!
MAGGIE
Tancovali! Tahal ťa dole dvorem!
JENNY
Trošku sa připíl! Všeci sa trošku připíli.
MAGGIE
Cigán! Ukradne ti košulu na těle -- a ešče víc!
LÍZA
Kello néni cigán!
JENNY
Byla dožatá, Maggie.
LÍZA
Tancovali sme!
MAGGIE
A kam až? Do Coldstreamu?
Zase se hihňají.
A přestaňte sa, pro lásku boží, tak řehotať. Chichotaly
ste sa a jačely celú dožatú!
JENNY
Vlastně vůbec do Coldstreamu nešla! Nevdávala sa ani
nic takého!
229
LÍZA (výsměšně.)
Ho ho hó! Sezdaná dole v Coldstreamu!
MAGGIE
Tys přece? To bys? Šak dočkaj -- !
LÍZA
Přišla bys o svú podruhyňu, dybych sa vydala. To je to
jediné, co ťa zajímá.
MAGGIE
Chystajte sa do práce, hybaj, vy dvě. Šafář nebude
omlúvať zdržení po dožatéj. Zrovna po dožatéj ne.
Bude mět dneska hlavu jak střep. A nebude sám. Dybyste
byly moje -- zatočila bych s váma, nepodary!
Objevila se Sára, byla podojit krávu, nabrat vodu nebo
přinést dřevo na oheň.
SÁRA
Tottie ještě není hore?
Všechny na ni nechápavě zírají.
SÁRA
Ešče spí u dětí, ne?
Maggie zavrtí hlavu a už by řekla ,,ne"...
SÁRA
Nechala sem ju včéra v noci tancovať s děckama.
MAGGIE
No, se mnú dom nešla, Sáro.
SÁRA (s obavami, ale ne přespříliš.)
Myslela sem, že přespala u tebja. Tak kde može byť?
MAGGIE
Na seníku -- najspíš.
Jenny a Líza po sobě kouknou.
SÁRA
Nechtěla jíť se mnú. Chtěla eště tancovať.
JENNY
Kus cesty šla za náma.
230
SÁRA
Takže ste ju viděly -- ?
JENNY
Včera v noci.
SÁRA
Dobrá, včil, kde je včil?
MAGGIE (naštvaně k Líze a/nebo Jenny)
Měly ste na ňu dohlídnúť.
JENNY+LÍZA
Proč?
Je jako klíšča!
Táhne sa za nama.
MAGGIE
Byla pozdějš večer nevrlá. Umíněná.
SÁRA
Má teď zlé dny.
LÍZA
Co takový povyk? Nikdá nezajde daleko. Je moc
hlúpá, než aby zablúdila.
Zahlédnou Tottie.
SÁRA
Tottie, kuřátko, kdes byla? Pojď sem? Nezdárnico,
chodiť mi preč, kde si byla?
TOTTIE (vítězně, ale zároveň ostražitě -- drží si svůj
odstup.)
Měla sem zdavky.
SÁRA
To sú ty její nápady. Jako s tancováním.
MAGGIE (k Jenny, Líze)
Takže byla s váma?
SÁRA
Tož kdepak si byla, Tottie?
231
TOTTIE
Byla sem se svým mužem. Měla sem zdavky. Líza by
nešla. Stejnak ju nechťél.
Pokaždé, když se k ní přiblíží, couvne.
JENNY
Nemohla's dojíť do Coldstreamu a zpátky, leda bys
měla křídla.
LÍZA
Nemožeš sa vdávať, eště ti není šestnáct.
TOTTIE
Už nejsu děcko! Já vím svoje. Su vdaná.
MAGGIE
To je jejich chyba, nasazovať jí do hlavy takové nápady.
LÍZA+JENNY
Naša?!
Ona s náma nebyla!
TOTTIE
Byla! Byla. Šli do Coldstreamu, smáli sa a tancovali,
chystali sa na zdavky. Chtěla sem jít s nima. Ale křičeli
na ňa, Líza a Jenny a Kello a Dave, a Dave po ně
hodil kameňem. Tak sem sa schovala. Slyšela sem, jak
běžíja přes pole, Líza a Jenny, běžely a pak se zastavily,
aby sa mohly smáť, běžely a zastavily sa a smály sa
a běžely. Oráči neběželi, lebo sa moc připíli, nemohli
sa překuliť přes zídku, tož ostali ve dvoře. Tak sem za
nima šla a optala sa, estli nemožu íť místo tých dvúch
do Coldstreamu, a Kello pravíl, že možu.
LÍZA
Kello.
JENNY
Nikdy's v Coldstreamu nebyla!
LÍZA
Všecko si to vymyslela, pořád takhle vykládá.
232
TOTTIE
Budu měť hodiny a prádelník a postel. A děcko.
To ticho ji potěší.
LÍZA
To kdo řékl?
Tottie se začne smát, skoro tančí (nebo se povaluje ve
slámě, jako předtím Ellen), spokojeně objímá sama sebe
-- šťastná, jakého zájmu se jí včera v noci i dnes ráno
dostalo.
MAGGIE
Co udělál? Tottie? Kerý to byl a co ti udělál?
SÁRA
Má krev na sukni.
MAGGIE (dá facku nebo udeří Lízu nebo Jenny, která je
zrovna nejblíže)
Vaša chyba, ludry!
Jak promluví, je zdálky slyšet zvonec ze dvora statku (nebo
jen mlácení dvěmi kovovými tyčemi o sebe).
MAGGIE
Šafář je ve dvoře. Dojdete neskoro. Běžte, vy dvě, spěchajte,
hybaj. Co z teho, dyž dojdem všeci pozdě.
SÁRA
Vzkažte šafářovi, že sme obě choré, Tottie aj já. Povězte
mu, že sme choré.
MAGGIE
A Jenny -- obě -- držte jazyk za zuby!
LÍZA (k Tottie.)
Byl to Kello?
MAGGIE
Di si po svým, Lízo!
TOTTIE (volá za ní vítězně.)
Si včíl enem děcko, Lízo!
233
Líza a Jenny jdou zvolna na pole, seberou své motyky,
uvážou si šátky, zástěry atd.
TOTTIE
To Kella sem viděla v zrcadle. Tú noc, co sem si od
Jenny půjčila zrcadlo.
Maggie a Sára neříkají nic, neví co říct Tottie, co říct
jedna druhé.
TOTTIE
Povídal, že nemáme celú noc, že do Coldstreamu
sotva dojdeme, že bysme měli jít do pola. Měli sme
zdavky v poli. Zdvihni si sukně! Šupsssss! Chtěla
sem si prohlídnút jeho ptáka, ale pořádně sem neviděla,
byla tma. Vůbec ňa nepolóžil na zem, opřel ňa
o stoh. ,,Budem spolem dusiť blešky," povídá ,,Ani
to nezabolí, dyž přidusíme pár blešek." Ale bolelo to.
Bolí ňa to.
Ale přesně ve chvíli, kdy se zdá vyděšená a bylo by ji třeba
utěšit, začne se znovu vzrušeně, škodolibě smát.
LÍZA
Povíja to šafářovi aj pánovi.
JENNY (Líze.)
Co asi urobíja Kellovi, ech? Co všecko mu asi urobí-
ja?
MAGGIE
Po dožatéj sú zakaždým starostě!
JENNY (dívá se do polí.)
Už začali orať. Vidím koně. A on obracá strnisko, tvůj
Kello --
LÍZA
Ne můj!
MAGGIE
Di do práce, Sáro. Dohlídnu na ňu. Nechaj ju u mňa.
Dyž nebudeš pracovať, nedostaneš zaplacené. A šafář
234
sa bude hněvat, estli nebudeš na poli, a na Tottie sa
bude hněvať ešče víc.
SÁRA (najednou víc rozzlobeně, než smutně.)
Na Tottie?
Ale Sára se nemůže hnout.
JENNY (Líze.)
Co temu Kellovi povíš, až ho uvidíš?
LÍZA
Neuvidím -- nebudu sa dívať!
JENNY
A dyž na ťa promluví --
LÍZA
Opluju ho!
MAGGIE (dívá se do polí.)
Už začali orať. Orajú na zimu.
SÁRA
Pojď už dom, děťátko!
TOTTIE
Už nejsu děťátko!
MAGGIE
Starostě -- přicházajú jak první ščípnutí mrazu. Tak
istě, jako že je po žňách mráz.
LÍZA
Dyby sa tak vrátila poslední noc. Dyby tak pořád byla
dožatá.
MAGGIE
Jako že je po žňách mráz.
JENNY
Dyby tak léto bylo pořád.
LÍZA
Dybysme tak pořád tancovaly!
KONEC PRVNÍHO JEDNÁNÍ
235
DRUHÉ JEDNÁNÍ
1. SCÉNA
Je tma, zpočátku sotva vidíme postavy na scéně. Jednotlivé
pasáže sboru následují rychle jedna za druhou, vlastně
se skoro překrývají -- dokud Sára a Maggie nepromluví
jednotlivě, jako postavy.
PRVNÍ HLAS (zpívá.)
Neráda vstávám po ránu,
dyž sněh zavalíl dědinu,
dyž sněhu enem přibývá,
už je zima spravedlivá... (Poslední verš spíše mluven
nežli zpíván.)
HLASY (mluvené opakování.)
Dyž sněhu enem přibývá,
už je zima spravedlivá...
Když opakování skončí, hlasy stále říkají ,,Zima... zima...
zima...".
Výbuch hluku: rachocení plechovek nebo tlučení tyček
o sebe, nebo mlácení hůlkou na plechovku -- nebo něco
podobného. (Bylo to ,,Hogmanay" -- tedy Silvestr, kdy
děti na ,,Hranicích" chodily po koledě, nikoliv Hal-
loween.)
DĚTI (křičí v předstíraném zděšení.)
Jééééééé!
236
DÍTĚ (vesele vykřikuje.)
Hóp škrk po ledu,
dajte nám koledu!
Dajte vy nám, dajte, máte-li co dáti,
šak je nám tu zima, pod oknami státi!
Trochu smíchu, dětského smíchu. Zvuk rachocení/ bubnování.
Pokud možno dojem smíchu ztrácejícího se v dálce
-- jako by se děti vzdálily a dospělí a jejich starosti se
dostávají na scénu.
HLASY (jednotlivě, střídavě dokola.)
Studený větr nese sněh.
Troška sa obleje, šak vjecéj přibude.
Zima fučivá
závěje stavívá.
Záplava hladová...
Sářiny a Maggiiny promluvy jsou mnohem zřetelnější,
individuálnější.
SÁRA
Strach ze zimy. Celé dlúhé léto, strach. Jak hřebík, co
trčí ve dveřách, co se pořád chytá do ruky. Jako ščípnutí
v povětří uprostřed žní.
HLAS (šepotavá ozvěna.)
Studený větr nese sněh.
MAGGIE (pohotově, v jednom kole.)
Je třeba opatřiť dobytek, ať si sněží lebo fučí.
HLAS
Chlad. Led. Železo.
MAGGIE (s jistým zadostiučiněním.)
Vánoce na blatě, v stodole bohatě.
Když začne mluvit Tottie, rozsvítí se na ni světla. Mluví
stále hlasitěji. Rozmachuje se vidlemi -- možná na nich
má přivázané plechovky nebo něco, aby to dělalo hluk,
když mává. Je nabalená na zimu (stejně jako ostatní, ty se
237
však neoblékly zdaleka tak divoce) -- kamaše ze slaměného
provazu, paže má překryté ještě jednou vrstvou rukávů-návleků,
bezprsté rukavice, šál. Šátek má přes obličej,
aby dobře chránil tvář. Skutečný strašák do zelí.
TOTTIE (její hlas se postupně přestává být dětský, je hrubější,
nebezpečnější, jak postupně recituje.)
Hóp škrk po ledu,
dajte nám koledu!
Dajte vy nám, dajte, máte-li co dáti,
šak je nám tu zima, pod oknami státi!
Teď už agresivně, možná bije kolem sebe -- mlátí do žoků
se slámou / stohu / živého plotu vidlemi, nebo jen tluče
kolem sebe, do země.
Hóp škrk po ledu,
dajte nám koledu!
Panímáma nechce vstávať,
koledy nám nechce dávať!
V jeden ráz v jeden ráz
zlomte pekařovi vaz!
Tottie, Líza, Sára -- a Maggie, která s nimi hovoří, ale má
něco na práci ve ,,svém domě".
SÁRA
Tottie!
TOTTIE
Ne-e!
SÁRA
Dojdeme pozdě na pole.
TOTTIE
Chcu si hráť.
MAGGIE
Nebuď hlúpá, tož.
TOTTIE (nebezpečně.)
Ne!
238
MAGGIE
Pán po tobě pújde.
TOTTIE
Všeci chlapi po Tottie idú.
SÁRA
Sprav si šaty, deme na pole.
TOTTIE
Hraju si!
SÁRA
Mosíme pracovať, Tottie. Kdo nepracuje, peněz nedo-
stane.
MAGGIE
Si moc velká, aby sis ešče hrála!
TOTTIE
Už su vydatá!
MAGGIE
Nech ju tak. Co z teho, dyž je taková?
SÁRA
Dyž ju tu nechám, bude otravovať chlapy.
TOTTIE
Pújdu koledovať. Pújdu na koledu za oráčama do síně.
SÁRA
Ne, to ne. Tam nesmíš chodiť, Tottie. Chlapy nech tak.
TOTTIE (agresivně. Pořád stranou od ostatních, pro sebe.)
Hóp škrk po ledu,
dajte nám koledu!
V jeden ráz v jeden ráz
zlomte pekařovi vaz!
Každý chce Tottie. Všeci chlapi idú po Tottie.
Líza tohle všechno sleduje, pozoruje Sáru a Tottie, nešťastná
nad nimi i sebou.
MAGGIE
Radši včil ju nech. Radši už di. Šafář sa bude hněvať,
239
estli sa opozdíš -- jaj, i pán. Kdo nepracuje, peněz
nedostane.
Sára vyrazí směrem k poli. Tottie trucuje.
MAGGIE (nenávistně, má na mysli Lízu.)
Ty ludro... Mrcho!
Líza v naprosté beznaději následuje Sáru na pole.
2. SCÉNA
Tottie u stohu/žoků.
TOTTIE (pomalá, trpká verze dřívějšího jigu/písničky.)
Tottie má milého,
oráča černého
Kello néni zloděj žádný,
on je ze všech najpěknější...
Hodí sebou proti stohu, buší do něj tělem, rukama, pěst-
mi...
To není poctivé. Není to poctivé. Nedošél...
,,Hore na vřesovišču, Tottie," řékl. ,,Sejdu sa s tebú
hore na vřesovišču."
Ale nedošél. Kello.
Byl tam chlap, ale nebyl to on.
Mezi mnú a slunkem. Enom jeden chlap.
Stál tam v polách, v tých prastarých díloch.
,,Týdenní práca hotová za jeden deň," křičél.
,,Už vás nepotřebujem!
Nepotřebujem lidi. Nepotřebujem koně.
Stroje bez koní.
Máme spousty chleba," křičél.
,,Až moc chleba."
Těšilo ho to. Smál sa.
Ale já sem sa nebála. (Trošku se směje, to ji baví.)
240
Lebo on nebyl duch.
To já! Já sem byla duch!
HLASY (když odříkávají tyhle repliky, přesouvají se na
své pozice, stále zabalené v šátcích, rukavicích atd., stále
strádají zimou. Hovoří velmi věcně, ať už jednotlivě střídavě
nebo unisono.)
Ječmeň -- to je chléb náš
Oves -- to je chléb náš
Hrach -- to je chléb náš
Rež -- to je chléb náš
Obilé -- to je chléb náš
TOTTIE (uprostřed předchozího, přes jejich slova -- hlasy
hovoří nepřerušeně.)
,,Máme spousty chleba," křičél.
,,Až moc chleba."
HLASY
Chleba nikdy dosti
Chléb náš vezdejší dejž nám dnes
Chléb starostlivosti
TOTTIE
,,Až moc chleba! Hory!" křičél.
HLAS
Chléb pokroku!
3. SCÉNA
ELLEN (zdvořilý tón při servírování čaje, má šálek čaje
nebo talíř zákusků. Hovoří s cizinci na návštěvě na statku
Blacksheils.)
Pokrok? Pokrok! -- Klíčem k pokroku je rotace: šestinásobná
rotace pana Elliota. Proslavená po celé zemi,
po celé Evropě. Obilí, brambory, řepa, tuříny, jetel
241
a jílek, a řádné množství ovcí a dobytka. Šedesát tun
mrvy ze statku. Dvanáct centů hnojiv. Výnosy pšenice
-- rostou! Výnosy brambor -- rostou! Nájem? Roste
-- přirozeně. Pan markýz ho zvedá úměrně zisku
z našich polí. Rotace! Rotace se samozřejmě uplatňuje,
i pokud jde o pracovní sílu. Na statku takové velikosti
musíme být přesní. Dvacet mužů a osm žen v zimě,
osmnáct žen a chlapců navíc v létě. Šafář s menším
počtem nevystačí, pán nemůže zaplatit víc.
(Teď ne k návštěvníkům.)
Jestli už bude Jimmy Eagan na práci příliš slabý,
bude se muset on a jeho rodina přestěhovat jinam,
protože jeho dům je potřeba pro mladšího oráče,
výdaje na jeho ženu a tři dcery jsou příliš velké.
Jestli syn Toma Neila už bude moct sám do pole,
bude si muset rodina hledat při Najímání nové místo.
Máme na Blacksheils už tak moc mladých chlapců.
Nepotřebujem tu další mladíčky,
potřebujeme víc oráčů,
potřebujeme víc podruhyň a svobodných oráčů.
(Opět k návštěvníkům.) Jistě, nikdy se nestěhují daleko...
deset, patnáct mil... Jsou na to zvyklí. Někteří to
i vítají... ,,Pokud na stěhování neprší!"
(Už vůbec neoslovuje návštěvníky.) ,,Modlím se: Bože,
chraň je deště při stěhování." On je poctivý muž, náš
statkář. Postavil by novou řadu domků -- kdyby pan
markýz pořád nezvyšoval nájem. ,,U dobrého pracanta
přehlédnu drobný nedostatek," říká statkář, ,,žiju tu
celý svůj život," -- ,,Znám tohle místo jako znám svou
vlastní dlaň. Znám tyhle místní rolníky: čestní, pracovití,
bohabojní..."
Ani mě neznal, ani nevěděl, jak se jmenuju, dokud
jsem ho nedostala do chomoutu. První rok po svatbě
242
jsem pořád měla tvář podruhyně: dole, kde se váže
šátek, bledou, vrch tváří a nos špinavě snědý. Dámy
na mne koukaly a smály se za vějíři. Ale teď jsem celá
bílá, teď jsem správná lady.
Ani jednou se nezeptal, jaké to bylo: žít v baráčku, pracovat
na poli. Ani jedinkrát... Už ze mě udělali lady.
4. SCÉNA
Maggie, Tottie, Sára, Líza... a později Ellen. Všechny
pracují nebo se chystají. Maggie je před svým domem
(nebo v něm). Líza plní džber nebo kolečko tuříny pro
dobytek (nebo je drtí v drtiči). Sára pomáhá Tottie ,,breech
her cleas", tj. stáhnout sukně tak, že jsou skoro jako
kalhoty, vhodné pro práci.
SÁRA
Už si s Androu statkář promluvil?
MAGGIE
Ne. Ešče né. S tebú už sa dohódl?
SÁRA (vrtí hlavou.)
Ne. Též ne. Ešče s žádným. Co sem slyšela. (Nepřesvědčivě.)
No, šak je času...
LÍZA
Čas už skoro néni. Nový rok je dávno preč.
Pauza, nejistota.
SÁRA
Pán Elliot vždycky mluvívá včas před Najímáním.
V tom je pořádný.
MAGGIE
Do Najímání není dlúho.
LÍZA
První pondělek v únoru.
243
Nejistá pauza.
MAGGIE
Nekeré by si měl podržeť. Šafářa, pastýře. A s Androu je
taky moc spokojený, s ním sa domluví. (K Sáře.) Ellen
dohlídne, abyste tu ostaly, neboj sa.
SÁRA
Tottie má zlé dni. Jenom samé nedobré dni.
MAGGIE
A može za to kdo? Kello. Šak toho si tu nenechá, to je
isté. Zázrak, že ho nevypakoval spíš -- rovnú po dožatéj!
A to sa dá říct i o nekerých iných -- ludrách!
SÁRA
To není správné, Maggie, to se nedělá!
MAGGIE
Nevíš toho ani polovicu. Ani zpola ju neznáš! Taková
vynášlivá -- potvora!
Sára by tohle ráda přešla, ale už to nejde.
Maggie, Sára a Líza najednou mluví a křičí jedna přes
druhou:
MAGGIE (k Líze.)
Její otec sa musí v hrobě obracať. Ludro. Enom dyby
to věděl pán, hnedkaj by ju vypakoval. Ludra nedobrá
-- nic iné nési.
LÍZA (rozrušená, nesouvisle.)
Můj otec -- ja, no to ba -- nad tebú -- nad tebú a tvým
mužem. Co ode mňa chceš? Co? Dyby to můj otec vědél
-- dyby tu byl Steenie -- on by -- dyby on -- to
néni pravda -- to ne.
MAGGIE
Zrovna jako její matka. Maisie Kerrová -- o nic lepší
než byla ona. Cigánská ludra!
SÁRA
To néni pravda, Maggie, to vůbec néni pravda!
244
LÍZA
Lhářko! To je lež!
ELLEN
Co to má znamenat? Všechen ten povyk? To nemáte
dost práce? Pán už má plné zuby všeho toho pozdvižení.
Kde je Tottie -- Tottie? -- Tottie, pojď sem --
Tottie bez nadšení přistoupí. Ellen ji obejme, ale ona na
to nezareaguje.
ELLEN
Proč nepracuješ? Zlá holka. Zlobivé děvče! (Říká
to mile, přemlouvavě, ale trucovitá Tottie se jí snaží
vymknout.) Bývala's dobrý pracant, Tottie. Musíš
být hodná. Tak, teď mi slib -- že už budeš hodná
holka.
Tottie ustoupí ke stohu, k žoku...
(K Sáře.) Šafář si stěžoval u pána. Obtěžuje všechny
chlapy. Skáče po Kellovi.
MAGGIE
Kello by tu neměl byť. Měli ho poslať preč.
ELLEN
Ano. Já vím.
MAGGIE
Tak proč to neudělali?
ELLEN
Protože ona nic neřekla. Tottie nic neřekla. (K Tottie.)
Měla's jim to říct, Tottie, měla's jim říct, co se ti stalo.
MAGGIE
Řekla to nám všeckým. To temu nevěříja? Měla na
šatoch krev.
ELLEN
Já vím.
MAGGIE
Měli ho potrestať.
245
ELLEN (i když ví, jak chabé to je.)
Vždyť ho chlapi potrestali.
MAGGIE
No ja -- vymáchali ho ve žlabu a kopáli ho dokola
dvorem. Jenže včíl je jim ho líto. Nekeří mládenci
ho aj obdivujú, ba aj děvčata. Všeci sa včil zlobíja na
Tottie.
Líza velmi mlčenlivá, zaražená -- a velmi naštvaná.
SÁRA
Načisto ju proměnil. Ukradl mi ju.
MAGGIE
Teď sa jí posmívajú, nadávajú.
ELLEN
,,Od toho, aby pořádal dělníky, si držím šafáře." To je
všechno, co k tomu řekl pán, to je všechno, co řekne.
,,Nebudu přece mít psa a štěkat sám."
MAGGIE
Když dělajú děvčice levoty, tak štěká. Minnie hnál
preč... sotva sme měli čas zjistiť, co sa stalo.
ELLEN
A šafář neustoupí. ,,Musí na to být dva," povídá. ,,Musí
na to být dva, aby přidusili blešku." Víš jací jsou --
páni, šafáři -- nechávají všechno být, až na konec
roku. Nechají to až na Dohovory a ty špatné nechají jít.
Počkají až do Najímání a nechají je jít.
MAGGIE (s jistým uspokojením.)
Kella žádný nenajme. To je isté!
ELLEN
Tak jistá bych si nebyla. Dobře to umí s koňma, je pašák,
když jde o koně.
MAGGIE (s nenávistným pohledem na Lízu.)
Takoví ostanú o Najímání poslední, chlapi aj ženské!
246
SÁRA
To my dostanem vyhazov, Tottie a já.
ELLEN
Vy nebudete muset na Najímání, Sáro. Můžete zůstat
tady, to vím určitě. Ale dohlídni, ať se chová pořádně.
Když už nezastane žádnou práci, aspoň ať je zticha --
a daleko od chlapů. Protože pán nebude trpět všechny
tyhle -- hlouposti.
Sára má zjevně pocit, že se to snadno řekne a těžko udělá.
ELLEN
Zvedá si sukně a skáče na Kella, chlapi ji museli tahat
pryč.
SÁRA (velmi tiše.)
Načisto ju proměnil, ukradl mi ju.
MAGGIE
Dyby ho nenáviděla -- i dyby sa ho bála -- to by potom
dávalo smysl.
SÁRA
Zlobí se na něho -- ale ne tak.
ELLEN
Víte, co se povídá? ,,Šak, žádný div," říkají, ,,žádný
div, co sa přihodilo, enem sa podívejte, jak sa chová,
ubohý Kello, chudák chlap, nebyla to jeho chyba, trochu
se připíl, proč ne, při dožatéj, a co ona dělala tam
venku na poli -- říkala si o to." Tohle se povídá.
SÁRA
Já vím.
MAGGIE (odchází, pohotově, zaneprázdněná.)
Není jediná, kdo si tady o něco říká. A ne jenom na
poli, ešče k tomu! Taková levota nepodarná!
SÁRA (k Tottie. Jak na ni mluví, chytne ji a zdráhavě ji
vede pryč.)
Rozkopem pár krtinců na tom zadním poli, Tottie,
247
což? Tos ráda robila. Seber motyku, dáme krtkom co
proto.
ELLEN (která si velmi dobře všimla Líziných reakcí i útoků
Maggie během této situace.)
Lízo!
LÍZA
Musím nakrmiť dobytek.
ELLEN (pokyne jí, aby šla blíž.)
Dobytek mají na starost Mary a Jenny. Pověz jim, že
tě potřebuju nahoře v domě. Je to jen pravda -- je tam
ke spředení len!
LÍZA (bezmocně, rozpačitě, nechce se podívat Ellen do
očí.)
Nedovedu příst. Nechcu příst.
ELLEN (i když nikdy nebyla přecitlivělá, Lízino neštěstí
se jí dotklo.)
Neposlouchej Maggie, to, co říká o tvé matce, není
pravda. Jenom žárlí, to je to. Tvůj otec byl pěkný divočák
-- ale tvou matku měli všichni rádi.
LÍZA
Jak to možeš věděť?
ELLEN
Steenie mi to povídal. Znovu a znovu.
Líza by velmi ráda odešla.
ELLEN
Lízo. Nebyla to tvoje chyba. S Tottie a Kellem. Není to
tvoje vina. Nenechej je, aby tě vinili. Jenny nikdo neobviňuje.
Ta chodí s hlavou vzhůru. Nenechej je, aby
obviňovali tebe.
LÍZA (vyděšená, skoro v slzách.)
To néni enom to... To ona!
ELLEN
Maggie?
248
LÍZA
On!
ELLEN
Kello?
Líza zavrtí hlavou.
ELLEN
Andra?
Líza přikývne.
ELLEN (nevěřícně.)
Andra!
LÍZA (hrkavě, s odsekáváním vypráví.)
Néni to moja chyba. To ne. Enom proto -- lebo -- kvůli
Kellovi -- od dožatéj -- Maggie -- oni všeci myslíja
-- všeci si myslíja, že su -- vedú sa řeči -- néní to
moja chyba -- nic sem neurobila --
ELLEN (nevěřícně. Není nepříjemně překvapená, protože
Andru vůbec nebere v tomhle směru vážně. Možná už
i náznak pobavení v jejím hlase.)
Andra.
LÍZA (rozrušeně.)
Ona ho -- nemožu si pomocť, slyším jich v noci --
a on potem -- nenávidím to, poslúchať jich -- nenechá
ho, nedotkne sa ho -- a on pak -- on de a stójí
u druhé postele. Mám závěs zatažený, držím sa pevně
děcek, dva zkraje a to maličké mezi mnú a zďú -- ale
ty spíja jak zabité -- on tam stójí, slyším ho -- ona
ho slyší, to je horší, slyší ho ona, slyším ju, jak poslúchá
-- ale to néni moja chyba -- néni to moja chyba
-- néni to...
ELLEN
Ale on -- co on? -- Andra -- Co dělá?
LÍZA
Nic. Stojí tam. Dýchá.
249
Ellen už si nemůže pomoct a rozesměje se, úplně hýká
smíchy.
LÍZA (uražená její reakcí.)
To néni směšné. Moja chyba to néni.
ELLEN
Andra! Pustit si takového mrkva chlapa do postele!
(Začíná se zase smát.)
LÍZA (v sebeobraně.)
Nepúščám si ho do postele. (Skoro jako by bránila jeho.)
A néni žádný mrkva chlap! Má moc pěkné nohy.
ELLEN
Ale?
LÍZA
Dívala sem sa přes závěs.
ELLEN
Aha.
LÍZA
Ráda s ním dělám. Ta šilhavá klisna, ta co kope, jednú
mňa fest narazila na zeď v maštali, vyrazila mi dech,
ale objevil sa Andra a křikl na ňu a dal jí ránu, ukázal
mi, jak na ňu křiknúť a udeřiť, od té doby je se mnú
klidná.
ELLEN (už zase hrozí, že se rozesměje.)
Hmmmmm.
LÍZA
Nechcu ho do postele, ať si Maggie praví, co chce.
Vůbec ho nechcu. Nejsu nepočestná.
ELLEN
Já vím, Lízo. Já vím, že nejsi špatná. (Bez lítosti, docela
s láskou.) Ellen Rippethova byla špatná, Ellen
Rippethova to bývávala... I když se Steeniem, na toho
jsem nebyla zlá, jenom trochu odměřená. Máš od něj
nějaké zprávy?
250
Líza zavrtí hlavou.
ELLEN
Saskatchewan. Zajímalo by mne, jestli jsou tam na něj
taky tak odměření?
LÍZA
Poslala's ho preč!
ELLEN (pohotově.)
Klepy!
LÍZA
Odjél kvůli tobě.
ELLEN
Povídačky! Vyrazil si do Kanady, jako ty jednou
vyrazíš do Coldstreamu -- nikdy neměl v hlavě jasno
-- žádnou neměl, aby si v ní udělal jasno. Vy jste dva
z jednoho hnízda -- ty a tvůj bratr -- ještě vám mlíko
teče po bradě. Steenie byl moc mladý. Nemilovala
jsem ho, Lízo.
LÍZA (brblá)
A pána taky nemiluješ.
ELLEN
Prosím?
LÍZA
Ale pána, toho miluješ, ne?
ELLEN (velmi tiše)
Skoro, skoro.
Pauza. Obě ztracené ve svých myšlenkách -- na pána,
na Kella.
LÍZA
Kello umí osedlať pánovu černú klisnu -- že i tančí
a běží dokola. Stojí jí na zadku, a ona cválá dokola. On
sa drží rovno, shodí dolu kabát, vestu, šátek. (Dala se
do pohybu, vlastně tančí, když si vybavuje, jak pozorovala
Kella v létě v ohradě pro koně.) Šátek s červe-
251
nýma puntíkama. A pořád sa drží rovno, klisna kluše
dokola, a ešče dokola a ešče jednú a dyž Kello seskakuje,
otočí sa ve vzduchu, rovnú ve vzduchu a skočí
na nohy... Šátek s červenýma puntíkama... Oči se mu
furt jen smějú, tak hbito tančí. Ukazoval mně kroky.
Hladil mně po vlasoch.
ELLEN
Cigán, žebrák, děvkař -- zloděj!
LÍZA (zaskočena, ale čelí tomu.)
Šak vím!
ELLEN
Jestli o tom víš, pak je jenom dobře. Pán zamyká dveře
na noc, aby ho udržel od dojiček. Takže místo toho
chodí za hlídačovou ženou -- pokud si nezajde na noc
do Langriggs. Mají tam služku -- scházejí se v lese.
Bella Menteith. Hoho! Koho by to napadlo! Ona už
není žádná mladice -- ale pořád fešná!
Tohle je pro Lízu rána pod pás. Ellen ani nechtěla říct
tolik.
LÍZA (lže, aby si zachovala tvář.)
To já sem všecko věděla! Každý to ví!
Líza odejde.
5. SCÉNA
Ellen, Maggie, Tottie. Tottie se objeví -- možná se na
chvíli schovala poblíž.
ELLEN (něžně, bere v potaz přítomnost Tottie, i když k ní
nehovoří přímo.)
Každý to ví! Viď, Tottie?
TOTTIE (jako předtím -- v tento moment ne přímo k El-
len.)
,,Sejdem sa" říkal. Furt to říká -- ,,Hore na vřesoviš-
252
ču -- dole u mlýna -- u Craigoveho potoka -- sejdu
se tam s tebú brzo -- tam se potkáme pozdějš." Ale
nedonde.
ELLEN
Ty přece nechceš vidět Kella, Tottie. Je to nedobrý
člověk.
TOTTIE
Ano, to je.
ELLEN
Tak to ho musíš nechat na pokoji.
Tottie má pořád svou motyku, kterou skopávala krtince.
Udeří do země, nebo něčeho, balíku sena, motykou.
TOTTIE
Foxtonovo pole je prolezlé krtkama -- krtince po celém
poli. Deset, dvá, stovka krtků!
Hóp škrk hóp škrk,
krtek přinde o krk!
V jeden ráz v jeden ráz
všeckým krtkom zlámaj vaz!
Do krtiny motykú
uteč krtku za řeku!
Buch! Bác! Ryc! Sedm krtinců -- sedm krtků!
(Velmi dobře si uvědomuje Elleninu přítomnost, po
očku ji sleduje.)
Uteč krtku za řeku!
Krtinu máš zbořenú,
včíl ťa ocáď poženú --
Bum! Ryc! -- K čertu! (Zopakuje to s tichým soustředěným
potěšením.) Zatraceně! K čertu! K čertu!
Ale Ellen už odchází (možná ne přímo za scénu).
K čertu! Zatraceně! Stovka krtků! Ano, je nedobrý.
Šak já vím, kde bývá. Schovává sa na hůře nad novú
maštalú. Musí mně obstarat hodiny, stejnak. A postel.
253
(Teď je u kolébky.) Viď, děťátko? Ech? Děťátko-robátko!
Děťátko...
Maggie vběhne dovnitř:
MAGGIE
Ale hybaj, Tottie, hybaj od malého Joea. Nemáš tu co pohledávať
-- máš prácu. Pamatuj, co ti říkala paní Ellen.
TOTTIE
Opatruju děcko.
MAGGIE
Ne, ne. Už ne. Seber si tu svú motyku. Nebudeš sa
už starat o malého, on je -- je už moc velký, abys ho
hlídala.
TOTTIE
Néni. Já su větší.
MAGGIE (dochází jí trpělivost; má teď dítě v náručí, čeká
až Tottie odejde.)
Di už preč. Tottie, di s tú motykú ocáď preč! Hybaj!
Tottie šťouchne do kolébky, třeba i motykou, a odejde, nechá
kolébku rozhoupanou.
Maggie, pořád s dítětem v náručí, ji kousek následuje, ne
za scénu, jenom tolik, aby se ujistila, že skutečně odchází.
6. SCÉNA
Ellen, Maggie, Sára.
ELLEN (ještě nemluví přímo k Sáře -- ani k Maggie.)
Líbilo by se mi mít dítě v zimě. Zavinuté do šálů. Kojila
bych ho v posteli při světle z krbu. Chránila bych
ho před fujavicema. A když by zaťukalo jaro, byl by
tlustý jako jehňátko, smál by se na listy.
MAGGIE (brblá.)
Ležeť v posteli? Nekerým to snáď pasuje! (V jednom
254
kole, v jednom kole... pocit vlastní poctivosti v ní roste.)
Ležeť si v posteli! Dyž je potřeba postarať sa o děcko?
(Zdá se, že se uklidňuje, ale pak ji to znovu popadne.
S pohrdáním a závistí) Ležeť si v posteli! Cha!
Odejde.
Mezitím se objeví Sára s nějakou tichou prací, možná
plete (může plést za chůze).
ELLEN (k Sáře.)
Mám něco jíst, Sáro? Co mám udělat? Neříkej: ,,Času
dost!" Neříkej: ,,Buď trpělivá!" Potřebuju dítě teď! Ne
kvůli sobě -- teda, ne jenom kvůli sobě -- taky pro
pána... Sáro?
Ale Sára neví, co by řekla.
To tvoje matka mě přivedla na svět. Znala každou medicínu.
Moje matka říkala, že ano. Ty je taky znáš, viď?
SÁRA
Buď ščastná, Nell. Bývala's kdysi ščastná jak skřivánek.
A pán taky.
ELLEN
Má toho tolik v hlavě. Výnos na akr, dlaždice na odvodňování...
hypotéka za hypotékou... ani nevím
co. Jsem k ničemu v tom velkém domě! Oblékám se,
nalévám čaj. Jeho matka obstará dům, Betty Hopová
obstará mě. Přeházela bych hnůj, kdyby to pomohlo;
nasekala řepu, nakrmila dobytek. Sleduju ho, jak sedí
u stolu, píše, počítá. Ani si nevšimne, že jsem přišla
do pokoje. Zlomí mi to srdce. Jen kvůli němu ho chci.
Jsem kyprá, jsem lačná, jsem zdravá! K čertu, tak proč
nejsem těhotná? Tak rychle se to podaří těm, co to ani
nechtějí, co na to ani nepomyslí!
SÁRA
Tak na to nemysli, Nell.
To Ellen jen podráždí.
255
Šak je čas.
A ještě víc.
Buď trpělivá!
ELLEN
Sáro!
SÁRA
A nenechávaj ho seděť za stolem celú noc. Těžko dostaneš
děcko, dyž on sedí za stolem!
Rozesmějí se.
ELLEN
Je taková bylinka. Léčí všechno, říkávala matka. Roste
tady někde. Nevím, jak se jmenuje. Ale vypadala prý
jako šťovík, pamatuju si, že to říkala.
Sára lehce zavrtí hlavou, ale pokračuje v pletení nebo
v něčem.
ELLEN
Ty ji znáš, viď? Ty víš, kde roste?
SÁRA
Léčila rány. Daly sme listy přes ránu a zavázaly. Nikdá
sem neslyšela, že by sa hodila na takové věci. Na nemoce
ano, horečky, úbytě.
ELLEN
A neplodnost?
SÁRA (tiše.)
Nell --
ELLEN
Pověz mi, kde roste. Nějakou si obstarám. Vykopu
ji. Řekni mi, co s ní. Jíst? Nosit? Zabalím se do ní od
hlavy k patě.
SÁRA
Kdysi růstla u Craigovéj tůňky. Neměla nikdá méno.
,,Listí od Craigového potoka", tak sme ju nazývaly. Ale
-- jistá si nejsu, estli léčila aj neplodnosť, Nell --
256
ELLEN
Zkusit to můžu.
SÁRA
Ty nejsi neplodná, Nell -- si enem celá nesvá z nervů.
Musíš enem --
ELLEN
Craigova tůň -- to je v ohybu potoka?
SÁRA
To listí tam už neroste.
ELLEN
Kde jinde to roste?
SÁRA
To je jediné místo, o kerém sem kdy věděla. Ale včil
ani tam neroste. Pán dal postaviť zeď před pár rokama
-- aby voda nezaplavovala poľa. Zvedli břeh. Přesunuli
hory hliny. A postavili krásnú zeď, a na břeh položili
dlažbu, abysme mohly práť prádlo... Nikeho to nenapadlo.
Užívaly sme listy pořád -- tvoja mama měla
pravdu, užívaly sme je na všecko... teda... (Částečně
její rozumný úsudek, částečně pokus uklidnit Ellen
v její beznaději.) Na děcka tak moc ne, Nell, nekeré to
zkúšaly, ale nevím --
ELLEN
Mohla jsem to zkusit. Mohla jsem to zkusit.
SÁRA
Žádného nenapadlo schovať kořeně. Žádného to ani
nenapadlo...
7. SCÉNA
Všechny (kromě Ellen). Tottie mává dopisem. Běsná, bezmocná
Líza se ho snaží získat zpátky. Tichá, hodně násilná
rvačka, rány, škrcení, štípání, kopání. A Tottie vyhraje.
257
LÍZA
Daj ně ho.
TOTTIE
Ne.
LÍZA
Je můj.
TOTTIE
Ne.
LÍZA
Tvůj néni.
TOTTIE
Saskatchewan.
LÍZA
Néni tvůj.
TOTTIE
Můj tata sú preč na sto roků.
LÍZA
Stejně neumíš čítať.
TOTTIE
Ale umím, umím.
Tučný pondělek
Koblihový úterek
Popeleční středa
Zelený čtvrtek
Velký pátek
Heja bíla sobota!
Heja -- a v nedělu ke dvanácté,
každý puding skočí z hrnce!
Během téhle říkanky se ji Líza snaží zakřiknout, překřik-
nout.
LÍZA
To není čténí. Neumíš čítať. Hlupaňo! Neumíš čítať,
Tottie!
258
Tottie je rozrušená. Líze začíná být Tottie -- jen trošku
-- líto, ale pořád je naštvaná a má strach o dopis. Krátká
pauza. Tottie vytáhne dopis -- drží ho v bezpečné vzdálenosti
od Líziných chňapajících rukou, začíná ho ,,číst".
Tottie (,,čte" dopis.)
,,Vinšuju ti ščestí zdraví
a Božího požehnání.
Na každý den jídla dosti,
kaše, brambor do sytosti.
K tomu pěkné oblečéní..." -- Šak dovedu, umím čí-
tať.
LÍZA
Počkej. Přečtu ti ho. Je to příběh. V tom psaní je příběh
-- od Steenieho, mojeho bratra. Přečtu ti povídání.
Velmi zvolna dá Tottie Líze dopis. Jak Líza dopis otevře,
Tottie najednou změní náladu, celá se rozzáří, skáče, tančí
kolem, směje se, výská, výská z plna hrdla.
TOTTIE
Heeej! Hooo ho! Hejeej-hej! Líza dostala psaní. Líza čte
psaní. Psaní. Příběh. Povídání. Psaní. Saskatchewan!
Všechny se sejdou, přijdou blíž, jako k vyprávění (což to
pro ně je).
LÍZA (čte.)
,,Drahá sestro, píšu, abych ti dal vědět, že se těším
dobrému zdraví. Země je dobrá, když si člověk hlídá
zdraví. Půda tu stojí jedenáct šilinků a tři pence akr,
ale musíš vzít sekeru a pokácet stromy. Když si chlap
nekoupí půdu, dostane čtyři šilinky za den a jídlo, což
není špatný plat. Je tu Donald MacPhail, pořád jsem
u něj, má šedesát akrů, a Walter Brotherson z Coldstreamu
má jedno sto akrů.
Zima je tu dlouhá. Ledy plují po jezeře jako kusy
rašeliny a některé jsou velké jako dům. Indiáni říkají,
259
že peklo je uděláno z ledu a sněhu, kdežto nebe, to je
život s bizony. Bizoni jsou tady všude k obživě, nepatří
žádnému pánovi. Tady vůbec žádní páni nejsou, žádní
šafáři, žádné pocty. Když je muž poctivý, váží si ho.
Jednou jsem večeřel s gentlemany a byl jsem vyzván,
abych řekl požehnání. Moje -- (přestane zděšením,
překvapením) moje žena -- "
Čekají na vysvětlení, pobavené, zvědavé.
LÍZA (čte.)
,,Moje žena Emily ti vzkazuje uctivé pozdravení. Toto
psaní nese její otec, pan Monroe, který se kvůli svému
zdraví vrací zpět do Edinburghu."
Čekají -- určitě je tam víc?
LÍZA (čte.)
,,Tvůj milující bratr Steenie."
Ale určitě je tam ještě něco?
LÍZA (čte.)
,,P. S. Řekni Johnu Mackintoshovi, že jestli přijede, nemusí
si brát žádnou sekeru, jenom šaty na cestu."
Líza zírá na dopis, v rozpacích, osamělá.
TOTTIE (tiše.)
Bizoni... Bizoni...
MAGGIE
Ti chlapi!
SÁRA
Ale to je náramný dopis, Lízo, a náramné zprávy od
Steenieho. Musíš napísať jeho ženě, dovíš sa od ní
víc.
JENNY (z ničehož nic, vesele, ,,jiguje"/tancuje kolem.)
Scházali sa, smlúvali sa,
a už zdavky majú.
Do dědiny, do dalekéj
už si ju odvezú.
260
Ona a Tottie tancují kolem, snaží se dostat Lízu taky dokola
-- ale Líza si pořád ještě přebírá zprávy z dopisu,
napůl vyděšená nad novinkami, nad jakýmikoliv novinkami,
napůl zklamaná... rozrušená... kvůli mezerám ve
zprávách, nad faktem, že nyní ženatý Steenie jí patří zase
míň. Tottie a Jenny kolem ní tančí, strkají do ní, šťouchají
ji, ale ona se nepřidá.
TOTTIE + JENNY
Šak nebudeš ľutovati,
že si sa vydala,
žádná panna začepená
lepší sa nemňela.
Všechny přemýšlejí nad zprávami. Líza zmlkla, svírá dopis,
dotýká se prsty obálky, písma. Jenom občas věnuje
pozornost následující konverzaci, poodejde do nějakého
tichého koutku nebo jde ze scény pryč.
SÁRA
Walter Brotherson! Stovku akrů! (Rozesměje se.) Šak,
býval to divoň nepodarný, o tom žádná! Pamatujete tú
noc, co byla dožatá ve Westlee?
MAGGIE (mrazivě.)
Šak dobře.
SÁRA (sama se tím baví.)
Bylo tam půl tucta děcek -- malučké, ešče nemluvňata
-- spaly na seně na zadním koncu stodoly. Byly to
zlatíčka, celú noc ani nepíply, a samosebú nad ránem
sa všeci brali dom a mamy byly unavené a děcka spaly
jako zabité. Takže až pozdějš, až byly všecky doma,
zjistily, co Walter provédl!
MAGGIE
Měli ho za to zpráskať bičem!
SÁRA
Nebyl v tom sám -- Jamie též. Vyměnili navzájem ty
261
děcka. Vyměnili im všecko oblečéní a čepečky a šátky.
Šest děcek! -- a každé doma s nesprávnú mamú!
JENNY
Ale došly na to, ty mamy!
SÁRA (směje se.)
Nakonec! Toho vřéskání a ječání přes poľa -- to byl
štabarc, jak dyž vlétne liška do slépek.
MAGGIE (brblá pod Sářina slova.)
Proklatý skandál, to to bylo!
SÁRA
Kovářové děcko bylo hore na kopcu s pastýřem a jeho
ženú! A Maggin malý Tom skončil důle v dědině,
u koho byl, Maggie, u Phoebe?
MAGGIE (příkře.)
Šla sem nakojiť a přebaliť svojho chlapečka -- a byla
to robka! Ach, len sa smějte. Ale moc děcek tak
vyměnili cigáni -- tož co sem si měla mysleť? Nikdy
to nebyl počestný křesťan, ten Walter Brotherson
-- ani ten galgán Jamie Dodds. Jen se po něm dívaj
o dožatéj! Spíš z taléřa peníze sebere, než aby tam
neco dál.
JENNY
A dyž neco přihodí, je to sotva půlpenny.
SÁRA
Dává hodně a žádný o tem neví. Dává potřebným
a hodně často.
MAGGIE (nevraživě.)
Pracant on je náramný, to ti zaručuju.
SÁRA
Jaj. (...) Toho si pán nechá, snáď.
Pauza. Tyhle dny je všechny pronásleduje stejná myšlen-
ka.
Už pán promluvil s Androu?
262
MAGGIE
Ne. Ešče ne. S tebú nemluvíl?
SÁRA
Ne.
JENNY
Ty sa nemusíš báť, Sáro. Ellen řekla, že tu ostaneš.
SÁRA
Ale on ešče nic neřékl.
MAGGIE
Třeba čeká, až zaplatí nájem. Bude sa prý platiť v pátek
-- v hospodě. Povídá sa, že pan markýz dojede letos vybírať
osobně. A pak je dycky velká večeřa pro nájemce.
JENNY
Zaječí polévka. A husa a švestkový pudink. A whisky
,,co hrdlo ráčí".
Zadumají se na chvíli nad tímhle. Rozhovor se stává těkavým,
scéna končí (a světla hasnou) zvolna, konverzačně.
JENNY
Krbová římsa v hospodě je skoro přes celú stěnu.
Viděla sem to ze dvora. Dívala sem sa oknem. S takovým
světlem jim ani není třeba svíček.
Zase se nad tím zamyslí.
TOTTIE
Švestkový pudink. Bizoni.
JENNY
Chtěla bych být ježek... nebo žaba...
TOTTIE
Kukačka si!
JENNY
Dybych tak byla. Žaba. Kukačka. Ani nevím, co ty
zvířata dělajú přes zimu. Ale nikdá jich neuvidíš robiť
na poli.
Všichni už odešli kromě Tottie.
263
TOTTIE
Bizoni, bizoni, bizoni!
Utíkajte za řeku,
včíl vás ocáď poženú!
Utíkajte do neba,
lebo je po vás veta!
(Najednou divoce.) Heja -- a v nedělu ke dvanácté
vyskočí vám bizon z hrnce!
Umím čísť, umím. A taky umím písať. Dovedla bych
napísať náramné psaní. ,,Drahý Kello. Jak sa daří? Mě
sa daří dobře, dúfám, že sa vynacházáš stejně. Uviděls
mě v zrcadle? Já sem ťa viděla v zrcadle, když hodiny
odbily dvanáct. Chcu hodiny, co odbíjajú dvanáct.
A chcu si pěkně lehnúť, ne sa opírať o stoh. A chcu peřinu
na postel, pak to nebolí."
Přídi ty ke mně do komůrky,
schováme sa do postýlky. (Napůl zpívá následující
verše, velmi něžně, velmi tiše.)
Na horách sněh, aj na dolině,
přídi má milá, přídi ty ke mně.
Přídi ty ke mně do komůrky.
schováme sa do postýlky.
Ta moja postýlka pěkná široká,
vlezeme sa do ní obá dvá.
8. SCÉNA
Hlasy/Sbor. Líza, Maggie, Sára, Jenny, Tottie. Několik
dní po předchozí scéně. Už je tma. Lampy nebo svíčky.
Od začátku této scény Tottie slyší a ví o tom pozdvižení,
ale drží se stranou, jako by si myslela, že když se bude
tvářit, že se nic neděje, tak ji nebezpečí mine.
264
Jak se rozsvěcují světla, ozve se velký Lízin výkřik. Po-
tom:
LÍZA
Sáro! Andro! Jenny! Maggie! Davie! Sáro! Andro!
(Všechno tohle velmi rychle.)
HLASY
Kde je oheň?/Co včil?
Co je to za kravál?/Takový rámus!
Lízo?
Lízo!
Co sa stalo?/Co sa přihodilo?
LÍZA
Sežeňte pána -- Ach! -- Bože! -- Nekeho -- doktora
-- on je raněný. Leží hen -- leží hen celý dolámaný.
Krvácá. Umírá.
HLASY (napůl do Líziny poslední promluvy)
Kdo je zraněný?/Co sa děje?
Kdo je zraněný?/Leží?/Umírá?/Krvácá?
Kde je? Kde?
Nechte ju mluvit.
LÍZA
Kello. Kello. Leží tam celý dolámaný na podlaze
v maštali. Dole u žebříka, co vede do jeho podkroví.
Bella ho našla. Bella --
HLASY
Bella Mentieth!
Bella Menteith?
Aj, jo tak -- !
Ššš, nechte ju mluvit!
LÍZA
Křičela na mňa. Je teď u něho. On je -- Kello je to.
HLAS(Y)
Proč si neběžela do domu?
265
LÍZA
Nikdo tam néni.
HLAS(Y)
Jenny, doběhni do domu.
LÍZA
Néni tam nikdo.
HLASY
Dnes sa platíja nájmy.
Všeci sú dole v hospodě.
Všeci sú v hospodě.
Šafář.
Pán.
Ale kde je paní?
LÍZA
Nikdo tam néni.
HLAS(Y)
Sežeňte vodu
Whisky
Plátno
Modlitbu...
Pauza. Zděšení.
LÍZA (tiše.)
Valí z něho krev. Rovnú z hlavy.
SÁRA (fakticky k Jenny, ale jako by i k dalším.)
Chystajte bryčku. Pro doktora. Tak běžte.
MAGGIE
Ano. Chystajte bryčku. Di a okšíruj klisnu.
Maggie, Líza a Sára sledují ,,ostatní" (např. Jenny) odcházet.
Líze se zjevně do stájí nechce vrátit. Tottie pořád
tohle všechno ignoruje. Sára se nemůže ani hnout -- ani
ke stájím, aby pomohla, ani za Tottie, jejíž přítomnost si
velmi silně uvědomuje.
266
MAGGIE (také jde.)
Pudu za nima. Dyž dohlédneš na děcka. A drž je
stranú od -- (Má na mysli Tottie.)
SÁRA
Jistě, Maggie.
MAGGIE (cestou.)
Že prý leží celý dolámaný! Pro cigána -- to je až dosť!
(Šlehne očima po Líze.) Nic než starosti.
Celou dobu se Tottie snaží rozhodně ignorovat tenhle
kravál, snaží se nestarat se (a nebýt viděna), točí si rukojetí
motyky nebo vidlí, přehazuje z ruky do ruky, hraje si,
bezmyšlenkovitě čmárá, atp.
LÍZA (je skutečně šokovaná.)
Bella Menteith. Šla sem pro mléko. Volala na mňa ze
dvora, od dveří do maštale.
SÁRA
Kdo tam ešče byl?
LÍZA
Nikdo.
SÁRA
To ona ho našla?
LÍZA
Spadl. Valí mu krev z hlavy, tam, co spadl.
SÁRA
Viděla, jak padá?
LÍZA
Našla ho. Nevím. Kello. On umírá.
SÁRA
Ale, no tak, to nevíš. Viděla sem jich nekolik, co už prý
byli mrtví. Proč, i moje vlastní -- (Odmlčí se, ohlédne
se na Tottie, velmi něžně.) ...moje vlastní...
LÍZA
Bella Menteith! Žádná mladica už to néni!
267
SÁRA
Si si istá, že tam nebýl nikdo iný?
LÍZA
Nikdo tam kolem nebýl. Šla sem do Velkého domu.
Nikdo kolem nebýl.
SÁRA (uklidňuje, utěšuje Lízu.)
Dneska sa platíja nájmy. Všeci ešče budú v hospodě.
Sedávajú po večeři dlúho. Pan markýz je tam...
LÍZA
Ale Andra, Tom a --
SÁRA
Budú hráť betla vzadu v hospodě. Možná dostanú
i nejakú whisky od pánů. Když pijú statkáři, proč by
nemohli aj chlapi?
LÍZA
Ale Kello ne... Kello byl tady... Bella Menteith...
Maggie si myslí... já sem nešla do maštale, šla sem
pro mléko...
SÁRA (vede Lízu ke kolébce.)
Pojď a sedni si k děckám, moja. Počkaj tu, než sa Maggie
vrátí. Dohlídni na malého Joea. (Vezme ji za ruku,
poplácá ji po rameni, konejší ji -- ale myslí na Tottie.)
Tottie?
TOTTIE
Ne.
SÁRA
Kdes byla?
TOTTIE
Ne.
SÁRA
Kdes byla?
TOTTIE
Nikde.
268
SÁRA
Tys šla do maštale?
TOTTIE
Ne.
SÁRA
Tak kdes potom --
TOTTIE
NE.
Ať už je Tottie velká a silná nebo malá a sporá, když je
zuřivá jako teď, Sára ji nezmůže. Tottie odhodí Sáru nebo
ji postraší a uteče. Ale je sama vyděšená... takže ani nejde
tak daleko, zůstane někde na scéně. Sára se odvrátí, ale
také zůstane na scéně.
9. SCÉNA
Maggie je předvolána před pána. Ten se snaží složit si,
co se skutečně stalo. Maggie odpovídá na otázky. Ostatní
jsou tam také, předvoláni k pánovu ,,výslechu". Šepot
před tím/během toho, než začne Maggie mluvit -- šeptá se
jméno Belly Menteith.
MAGGIE
Bella Menteith! Ale, ona nemá pravdu, pane Elliote.
Nebylo to, jak praví. Tottie nebyla -- Tottie by --
Poslouchá otázku.
Ano, pane. Tož: Líza doběhla s křikem, a já sem běžala
do maštale a Kello tam ležál na podlaze u žebřa
a Bella Menteith --
Poslouchá pánovu otázku.
Ano, pane. Stmívalo sa. Už byla skoro tma. Ale jedno
světlo bylo v maštali a druhé na hůře. Ale všeci chlapi
byli dole v hospodě, tak proč by Kello -- ?
269
Poslouchá pánovu otázku.
Ne, pane. Tottie sem vůbec neviděla. Viděla sem
Bellu Menteith. Klečela nad Kellem. Měla ve vlasoch
slámu.
Poslouchá pánovu otázku.
Ano, pane. To já vím, pane. Já vím, co říká. Řekla
mi to všechno též, rovnú tam v maštali: řekla, že šla
náhodú kolem a slyšela hádku a viděla Tottie na žebřu
a že Tottie ho musela shodit a jediné, co Tottie řekla,
bylo: ,,Ať ti dobře slúží!" Řekla, že sa Tottie smála
a smála tam hore na žebřu a jačela: ,,Ať ti dobře slúží!"
Já jí nevěřím, pane Elliote. Nebylo to, jak říká.
Poslouchá pána.
Ano, pane -- já vím, že Tottie obtěžuje všechny chlapy.
-- Ano, pane, já vím, že pořád běhá za Kellem, ale
nikdy by mu přála nic zlého, pane, je to ešče děcko.
Tehdá po dožatéj -- měla na šatoch krev. A on z toho
vyšel bez tresta. A ona si myslí, že měla zdavky --
Ale pán ji rychle přeruší.
Ano, pane -- děkuju vám, pane.
Je propuštěna, odvrátí se, a její další slova nepatří pánovi,
ale mluví k sobě, možná k Sáře nebo ostatním.
Bella Menteith! Nebylo to, jak říká. Měla ve vlasoch
slámu.
Když Maggie odchází, přehodí si Sára černý šátek a vezme
bibli.
DĚTI (nebo dětské hlasy.)
Zavolajte doktora!
Hnedka hnedka hnedka!
Černému oráčovi
teče krev červéná!
Ono je mu zle zle zle!
Jen ať nám tu ne...!
270
SÁRA
Takže umřél, bděli u něho. Penízky na očách a sůl na
hrudi... Ubohý Kello. Sám byl hlúpý, estli chcete slyšet
pravdu. Ale měl takový dar -- koně, ženské -- tály
enem slyšely jeho hlas. A včil... žádné srdce... žádná
myšlénka... žádná duša. To byla ta chyba. Estli chcete
slyšet pravdu. Vůbec tu nebyl. Ubohý mladúčký Kello.
On býl ten, kerý tam vůbec nebýl.
DĚTI (nebo jejich hlasy. Běhají kolem, hrají si na duchy,
smějí se, baví se tím, že straší jeden druhého.)
Uuuuuuu! Tady je Kello!
Tady je duch!/Tady je strašidlo!
Kello už si pro tebe ide!
Tottie viděla ducha, Kello je duch!
Tottie je třeštidlo!
Spadla z višně!
Tady je Tottie -- Uuuuuu!
Výkřiky pobaveného strachu. Pokud jsou přímo na scéně,
mávají šátky, zástěrami, jak běží jako střely k Tottie a zase
od ní pryč. Tottie se je snaží chytit nebo je praštit.
Schovajte sa..., schovajte sa...!
Hóp škrk po ledu,
dajte nám koledu!
Hóp škrk, hóp škrk,
hoď jí špagát na krk!
Tottie půjde za mřížééééé!
Zdi kamenné, mříže pevné.
Pošlú ťa préééééééééééč!
V jeden ráz v jeden ráz
hoďte Tottie na krk provaz!
Tottie po nich vyrazí. Děti zaječí -- a utečou. Někde se
poschovávaly, chichtají se, šuškají a šeptají si.
271
MAGGIE (hlas, necitlivě, bez vážného pokárání.)
Tak co, děťátka moje, co to tu vyvádíte? Ech?
HLAS DÍTĚTE
Tottie má těžkosti!
10. SCÉNA
Tottie, dva Dozorci, Maggie, Sára. Maggie a Sára někde
pracují, pokud možno na poli, daleko od ostatního dění.
Sára ví, co se má stát, ale nemůže být u toho. Tottie je pořád
rozrušená, ale oddechne si, že trapiči už jsou pryč. Přiblíží
se ke kolébce, ale obezřetně, protože to nyní nemá dovoleno.
Zvedne rákosové chrastítko nemluvněte -- ten starý
druh s rolničkou v rákosové kouličce. Hraje si s ním...
pokračuje i když mluví -- její vyprávění je pro ni zdánlivě
méně důležité, než pozornost upřená na hračku, tak jako to
bývá u dětí, když se snaží podělit se o něco, co je hluboce
trápí. Na dítě se nedívá, zavřená ve svém vlastním světě.
TOTTIE (ne tak mateřsky, jak se dříve chovala.)
Povím ti pohádku, estli chceš -- je to pravda pravdúcí...
Býl tam hore v podkroví. Slyšél, jak lezu hore po
žebřu. Tichúčko sem sa plazila hore. ,,Tady tě nepotřebujem,"
křičél. ,,Tady tě nepotřebujem. Di si po svých,
ty jedna!" Chtěl mňa skopnúť ze žebřa. Byl jen tak naboso,
ale já spadla, shodil mňa. Bác! A žebř sa skotíl.
Ten rachot! -- Bum! A on spadl, Kello, tam shora, od
padacích dveří...žuch!
Dvě postavy v šedých pláštích -- Dozorci -- se za ní plíží.
Jeden z nich drží přikrývku nebo prostěradlo, možná je
drží mezi sebou.
Nebýl ani moc zraňéný -- ani nepípl. A pak začala
křičeť ona tam hore na hůře. Ona! Hoho! Nemohla
se dostat důle -- a patřilo jí to -- on jí dával hodiny
272
a prádelník a postel -- děcko jí dával -- Šupssss -- já
to slyšela. Dyž sem sa plazila na vrch po žebřu --
Přestane někde v poslední větě, když za sebou ucítí ty
dva, prudce se obrátí. Ti už mají prostěradlo připravené,
aby ji zajistili.
(Ochabne, uklidňuje je, couvá.) Jak se daří? Chcete
slyšet vyprávění? Povím vám vyprávění. Já vám povím
povídání o jedné přesmutné paní.
Každý ji chytne z jedné strany. Je ochromená strachem,
takže se z počátku nebrání. Ovinou ji prostěradlem.
Ne.
SÁRA (samou bolestí ustane v práci, Tottiina muka ji pro-
bodávají)
Ach, ne!
Dozorci dvěma, třemi dobře nacvičenými pohyby udělají
z prostěradla svěrací kazajku, což Tottie překvapí -- už je
jejich zajatec.
TOTTIE
Ne! Né!
Dva Dozorci odvádějí Tottie pryč.
Sára a Tottie obě vykřiknou dvakrát nebo třikrát ,,NE" -- ne
unisono, ale i tak těžko rozeznáme, který výkřik patří komu.
MAGGIE (která Sáru znepokojeně pozorovala.)
Sáro?
SÁRA (nevýrazně, ne k Maggie.)
Ne.
MAGGIE
Sáro?
SÁRA
Ne.
MAGGIE (ne přímo k Sáře. I Maggie pochopila, že v takovouhle
chvíli běžná útěcha nic nezmůže.)
Nemožeš měť oči všude. Tam, kam ide, sa o ňu postarajú.
273
Ubohé zmrzačené robča. Šerif měl pravdu -- tam preč jí
bude líp. Ešče ščestí, že néni ve vězéní. (Tišeji.) Ščestí, že
to nebyla oprátka! A nebudeš na ňu museť platiť. To bohatí
platíja, ale chudáci. Je tam odděléní pro mrzáky --
SÁRA
Ne!
MAGGIE
Já sa nechcu hádať. Buď rozumná, Sáro -- podívaj sa
na to tak --
SÁRA
Budu platiť na svoju céru, Patieho céru. Budu platiť.
Právě se objevila Ellen. Líza také -- ale ne s Ellen.
SÁRA (obrací se k Ellen, prosba.)
Budu robiť.
Ale Ellen neříká nic.
MAGGIE (k Ellen, připomíná.)
Do Najímání je enem deset dní. Pán eště pořád nemlu-
víl.
ELLEN
Pán odchází. Elliotové odcházejí. Nájem je -- skončil
-- pryč. Velký pan markýz toho má dost: cizí návštěvníci,
hypotéky, politika. Pan Elliot si toho nabral
moc, jak se zdá: podporuje zvýšení platů na šest liber,
je pro parlament. Pan markýz se zlobí, velmi se zlobí.
Pronájem byl ukončen a nebude prodloužen. Nebudou
žádné Dohovory na Blacksheils. Tento rok ne. Budeme
se taky stěhovat. Jako vy... Nepůjdeš s námi, Sáro?
Nenechám si Betty Hopovou. Raději bych měla tebe.
SÁRA (je pořád v šoku nad Tottiiným uvězněním.)
Ale kam půjdete?
ELLEN (gesto -- kam asi?)
Tady v okolí si nic najmout nemůžeme. Pan markýz
vlastní všechny statky v okolí.
SÁRA (odmítaje nabídku.)
Tyhle pola sú moje rodišče.
ELLEN (tiše.)
Moje taky.
SÁRA
Nic iného včil nemám.
Ellen se obrátí, odchází.
MAGGIE (zase se vrací k práci, bere si kbelík na krmení
nebo dojení krávy.)
Na Najímání bude chladno. To sa rozumí. Zima byla
dlúhá -- a ještě bude hodně sněhu! (Toužebně.) Chtěla
bych domek se dvěma jizbama. Možná sa dostaneme
na Langriggs...
Maggie odejde.
SÁRA
Vyprávěla by mi ty svoje povídačky a tvrdila, že je to
pravda pravdúcí.
Ona jich ,,viďéla", povídala, na vřesovišču, v mlze.
Za stovku roků -- a vjec --
my budeme enom duchové v polách.
Ale nadarmo budeme naříkať,
lebo tam nikeho nebude.
Pole bez ludí.
Stroje bez koní.
Celotýdenní žatva
hotová za jedinú noc.
Při světle velikých lamp...
Už ne měsíční světlo,
nebudú čekať na měsíc... měsíc nebude potřeba...
LÍZA
Sáro?... Možná sa dostanem na stejný statek, Sáro.
Estli ano -- naučíš mňa přísť?
KONEC
275
Život na statku:
LEDEN
Dohovory -- The Speaking -- statkář nebo majitel půdy
,,hovoří" s každým dělníkem na statku, aby prodloužil
nebo zrušil jejich dohodu. Dělníci jsou extrémně vyděšení,
protože statkář ,,nehovořil" s nikým až do konce ledna.
ÚNOR
Najímací jarmark/Najímání (The Hiring Fair) -- první
pondělek v únoru. Každý, koho si statkář nepodržel, musí
jít na Najímací trh. Všichni jsou slušně vystrojení, musí
působit silně, zdravě, práce schopně. Statkáři procházejí
jarmarkem, najímají chlapy, kteří se jim líbí -- dávají jim
závdavek. Muži, oráči, potom chodí po jarmarku a hledají
si podruhyni, která bude pracovat s nimi.
JARO
Orání, setí zrní -- oves a ječmen. Chystání půdy pro kořenovou
zeleninu.
KVĚTEN
Stěhování (The Flitting) -- většinou 12. května. Tento den
se téměř všechno vesnické obyvatelstvo v kraji stěhuje na
své nové farmy.
LÉTO
Jednocení tuřínů a řepy. Dlouhé teplé dny. Dobytek venku.
Koncem léta senoseč.
ZÁŘÍ A ŘÍJEN
Žně -- nejintenzivnější aktivita, hlavní sklizeň roku a jedna
z nejtěžších prací -- odměněná bujarou Dožatou.
PODZIM
Zaorávání strnišť. Kopání brambor a řepy.
ZIMA
Péče o dobytek ve stájích, voda, krmení. Sníh. Bouře.
HOGMANAY -- SILVESTR
31. prosinec -- oslavy Nového roku, koleda.
LEDEN
Opět Dohovory
277
ŽENY JAKO OSTROVY
(Pluralita ženských diskurzů
ve třech hrách Sue Glover)
Tvorba Sue Glover spadá mezi tvorbu dvou skupin ženských
autorek ve Skotsku. První vytvořily svá hlavní díla
dávno před 70. lety (autorky jako Meta Blair, Ena Lamont
Stewart, Ada J. Stewart a Joan Ure) a další pak zahájily
kariéru profesionálních dramatiček až na počátku 80. let
(jako např. Liz Lochhead, Marcella Evaristi, Rona Munro,
Anne Marie di Mambro atd.). I když bychom mohli mít
dojem, že lze její tvorbu vyložil jako spojnici mezi ,,kuchyňským"
realismem rané ženské tvorby a experimentální,
často anti-naturalistickou tvorbou generace pozdější,
zdá se, že tato autorka má své vlastní místo v historii ženského
psaní ve Skotsku. Přesto, že její dramata mají stále
silnou oporu v naturalismu, Glover vpouští do naturalistického
diskurzu, který se většinou zakládá na vševědoucím
vypravěči a lineárním příběhu, mnohonásobné diskurzy,
které probíhají paralelně (nebo jsou vloženy jeden do druhého)
a nikdy se zcela nespojí do jediné prosté příběhové
linie. Vedle fragmentace struktury her rozkládá Glover
i protagonisty a zalidňuje svůj svět individui, která komunikují
narušeným, vykloubeným způsobem.
Ve své tvorbě se Sue Glover zabývá vztahem mezi mocí
a autonomií, vztahem mezi společností a jedincem, kte-
278
rý je spíše vztahem útlaku než spolupráce. Hrdinové,
a zejména hrdinky jejích her, se často pohybují na okraji
společnosti. Na to upozorňuje Susan Triesman ve studii
,,Transformations and transgressions: Women's discourse
on the Scottish stage", když říká, že Sue Glover se
zaměřuje na: ,,odlišnost, překračování mezí a vyděděnost
jako klíčové obrazy ženské zkušenosti."1)
Existence
jejích hrdinek se vymyká společenským normám buď
v důsledku vlastní volby nebo okolností mimo jejich kontrolu.
Například Ronina izolace v Tulení ženě (1980) je
důsledkem jejího vlastního rozhodnutí, zatímco Ráchel
ve Slaměné židli (1988) a Tottie v Podruhyních (1991) se
stávají oběťmi izolace, protože komunity, v nichž žijí, nehodlají
tolerovat jejich fyzické a emocionální stavy. Tyto
situace jsou zřejmé z jazykové interakce postav, v níž lze
velmi snadno popsat komunikační hierarchii, na které
jsou vztahy postav založeny.
V Tulení ženě k zachycení ženy jako odlišné, jako outsidera
ve společnosti ovládané muži, Sue Glover rozsáhle
využívá dvě metafory -- moře a ostrov -- které představují
mocné síly ovládající lidskou přirozenost. V rozhovoru
autorka připustila, že do postavy Rony promítla
mnoho z osobních dilemat o manželství a mateřství, která
ji trápila v době, kdy hru psala.
Když se Rona poprvé setká s Alexem, je svedena představou
romantické lásky a vtažena do vztahu, ve kterém
se cítí bezmocná a nepochopená. Zatímco Alex si svobodně
odchází, kam se mu zachce, ona sama je lapena
1) Susan Triesman, `Transformations and transgressions: Women's discourse
on the Scottish stage', Kapitola 8 in British and Irish Women Dramatists
Since 1958: A Critical Handbook (eds.) Trevor R. Griffiths and Margaret
Llewellyn-Jones (Buckingham, Philadelphia: Open University Press,
1993), s. 130.
279
mezi svými touhami a závazky k ostatním, konkrétně
svému dítěti, které vnímá jako něco omezujícího a cizího
své povaze. Alex nechápe její neklid a touhu po změně.
Pro něj je tradiční rozdělení rolí, ze kterého vychází jejich
vztah, přirozené a naprosto dostačující. Na první pohled
se zdá, že rozvržení charakterů v Tulení ženě představuje
prvoplánový příklad modelu rozdělených sfér. Kdo postavy
jsou a jaké je jejich místo ve společenské hierarchii, je
definováno tím, co kdo dělá: Alex je lovec tuleňů, patriarchální
muž, proti jehož dominanci se někdy protestuje,
ale dokud nepřijde Rona, nikdy není zásadně zpochybněna;
jeho matka Agnes je tragická mateřská postava, jejíž
život je založen na povinnosti a sebeobětování; Dora
a Kate jsou představeny jako excentrické panny, jejichž
neschopnost získat si muže je donutila upnout se jedna
na druhou; a slečna Manzie je další klišé dramatické literatury,
porodní asistentka na penzi, která hledá smysl
svého života. Na povrchu se jeví všechny charaktery jako
stereotypní, ovšem tyto stereotypy budou přezkoumávány
a rozrušovány v kontaktu s Ronou, postavou inspirovanou
tuleními ženami z lidových vyprávění. Glover
používá pověsti o tuleních lidech, aby ukázala, jak odlišně
muži a ženy vnímají svou sexualitu ve vztahu ke své
identitě. Susan Triesman poznamenává, že ,,schopnost
tuleních lidí překračovat hranice"2)
ukazuje sexualitu
jako chaos, což je dále zachyceno obrazy moře a divočiny.
Když se Rona vynoří z moře a vstoupí do Alexova
života, přináší s sebou chaos, který zničí Alexův pečlivě
uspořádaný svět. Alexe silně přitahuje její divoká povaha,
ale zároveň ho děsí -- podobně, jako ho fascinuje a děsí
moře, které ho živí. Možná poprvé ve svém životě si dovolí
otevřeně vyjádřit své emoce.
2) ibid, s. 130.
280
ALEX
Byl to strach, víš, strach lovce ... Když lovím, sdílím
jejich strach. Když jsem sám tam venku, bojím se jiných
lidí jako oni... jiných lidí -- jiných pušek. Když
něco lovíš, staneš se... tím, co lovíš. Můžeš uniknout...
do jejich světa.
RONA
Za chvíli budeš povídat, že je miluješ.
ALEX
No, možná ano. Možná je to něco takového.
(...)
ALEX
Očarovali mě. Nelovím je pokaždé. Někdy je jenom
pozoruju. Tam na ostrově. ... Musel jsem tě zahlédnout
tam.
(1. jednání, 2. scéna)
Ostrov se stává metaforou emocionálního světa postav,
jejich snů a toužení. Rona Alexe varuje, že jeho sny jsou
falešné, že ji vůbec nezná. Nechce, aby si ji idealizoval,
ale aby ji pochopil a bral takovou, jaká je. Zároveň
se Alexův člun stává metaforou sexuálního styku. Když
Rona škádlí a přemlouvá Alexe, když tvrdí, že nikdy na
jeho člunu nebyla, rozvíjí tím vlastně pravidla milostné
hry, která přivede Alexe k otevřenému projevu citů. Na
to se mu Rona konečně vzdá a rozhodne se následovat
ho -- doslovně i symbolicky -- na ostrov. V tu chvíli je
její odevzdání naprosté a bezpodmínečné, taková intenzita
ovšem Alexe vyděsí. Rona je připravena vše opustit
a překročit hranice, zatímco Alexovo váhání se ukazuje
tím, jak lpí na tom, co zná.
Brzy po výpravě na ostrov přivedou rozdílné postoje k rolím
v partnerství vztah do zlomového bodu. Roně stále
281
více vadí stereotypní role patriarchálního muže, kterou
Alex zaujímá. Je znechucena Alexem-lovcem, Alexem-vrahem
tuleňů. Když odhlédneme od mýtického pozadí,
uvědomíme si zřetelný rozvrh genderových rolí, které
Sue Glover předkládá obecenstvu. Rona jako tulení žena
představuje Jiné, ponižované a utlačované mužskou dominancí,
která je předvedena v Alexovi. Rona také představuje
emocionální prvek lidské povahy. Její protesty
pro Alexovu lovení tuleňů tak můžeme chápat nejen jako
odmítnutí nelidského obchodu s tuleni, ale také odpor
vůči jeho neschopnosti vyjádřit city k ní.
Pro Alexe milostná hra skončila a on nepociťuje tak jako
Rona potřebu neustále otevřeně projevovat svou náklonnost.
A co víc, zaměňuje vlastnictví a vztah a stále více
žárlí na Ronu, protože tráví příliš mnoho času sama.
Obviňuje ji, že chce být ,,dva lidi", že chce žít v partnerském
vztahu a zároveň si zachovat svobodu -- ve svém
případě však tuto výsadu bere jako samozřejmost. Její
touha po obojím ho mate, protože je v naprostém rozporu
s představou ženskosti, jakou zná on. Rona odmítá být
jen manželka a matka, a tím, že se zříká oblasti domova,
která je tradičně ženě vymezena, neposkytuje Alexovi
žádný zřetelný záchytný bod.
Lovec v něm touží ovládnout Roninu divokost a změnit ji
tak, aby zapadla do řádu světa, který on považuje za přijatelný,
stejně jako instinktivně bojuje s Dorou o ovládnutí
prostoru pláže. Protože není schopen odlišit lásku
a vlastnictví a je rozhodnut uchovat status quo, přehlíží
a utlačuje Ronu a tím ničí cokoliv, co ho k ní původně
přitahovalo. To má na mysli Rona, když mluví o ,,tulení
lásce". Neschopnost sladit vlastní touhy na straně jedné
a závazky vůči jiným lidem na straně druhé je dále
symbolizována tulení kůží, kterou Rona ,,shodila", když
282
vystoupila z moře. Odložení tulení kůže v tomto případě
představuje odložení sebe ve prospěch nesobeckosti.
A naopak když si kůži opět obléká, navrací se k sobě.
Rona je nucena neustále volit, je pro ni nemožné náležet
do obou světů. Zde nacházíme zajímavou odchylku
od originálního lidového podání, v němž je to muž, kdo
kůži ukradne a tulení žena je držena stranou moře proti
své vůli. V této hře, i když Alex má jistou vinu na tom,
že se Rona ocitla na pobřeží (zranil ji výstřelem pušky),
s ním zůstává dobrovolně. Kůži seberou Dora a Kate, ale
žádná z nich neví, co s ní dělat. Zatímco Dora vidí pouze
její ,,tržní" hodnotu, Kate má podezření, že to není jen
tak obyčejná kůže a hodí ji do moře, protože cítí, že právě
tam náleží. Tím Kate dává najevo, že instinktivně tuší,
že možnost volby existuje, i když úplně si to uvědomí až
v závěru hry, zatímco Doře to nedojde vůbec.
Ronin pocit osamělosti se prohlubuje po narození dcery.
Z rozhovoru se slečnou Manziovou je zřejmé, že nakonec
pochopila, že pokud by zůstala s Alexem, její život by
obnášel jen čekání a děti. Slečna Manziová nerozpozná
Ronin vnitřní spor a připisuje její chování fyzické osamělosti,
kterou často mladé matky zakoušejí. Charakter
slečny Manziové má i svou komickou stránku, která
vychází z jejího mylného přesvědčení, že je schopná pochopit,
čím Rona prochází. Ve skutečnosti slečna Manziová
přehlédne to nejočividnější, protože je zaměstnána
soustavným uplatňováním sociálních norem, které byly
na ně obě uvaleny.
Pohlavím založená odlišnost matky i jejího dítěte je evokována
jmény. Rona říká slečně Manziové, že její jméno
znamená ,,ostrov tuleňů" a ve stejném duchu pojmenovává
své dítě Isla, ,,dítě vody". Na dotaz, zda je to rodinné
jméno, příjmení, si Rona náhle uvědomí, že svým způso-
283
bem ano. Hra jmen je velmi propracovaná, samotné jejich
vyslovení odráží izolaci, kterou Rona pociťuje. Ostrov,
který je metaforou snů a tužeb postav, stává se metaforou
jejich oddělení a vyloučení ze sféry ovládané muži.
Dále je pro Tulení ženu podstatný protiklad mezi vlastnit
a náležet někam. Všechny postavy ve hře jsou definovány
jedním z těchto dvou konceptů. Alexova potřeba vymezovat
hranice svého prostoru, v tomto případě pláže
kolem domku, ho činí přespříliš majetnickým a ochranitelským
vůči čemukoliv, co s ním žije v tomto prostoru.
Příroda je tu proto, aby uspokojila jeho potřeby a on si
z ní beztrestně bere. Na rozdíl od Alexe, který se rozhodl
pro aktivní strategii agresivního přivlastnění prostoru,
Agnesina pasivní strategie naznačuje, že ona náleží
k místu a nikoliv naopak.
AGNES
Ach -- tohle nikdy nebylo mé zamilované místo, to
Davida jsem milovala. Ale... člověk může náležet na
jisté místo... aniž rozumí proč.
(2. jednání, 3. scéna)
V tomto ohledu představují Rona a Agnes dva aspekty
ženské zkušenosti. Autorka neupřednostňuje žádný z nich.
Věří, že musí existovat způsob, jak je smířit. Mezi těmito
dvěma ženskými postavami je nevyslovená solidarita, doplňují
se v tom smyslu, že Rona by nemohla zvolit sebe,
aniž by se Agnes sebe vzdala. Konvenční genderové rozdělení
je založeno na předpokladu, že femininní princip je
objektivizován a podřízen maskulinnímu principu, který
ustavuje subjekt. Odtud plyne názor, že pouze subjektivizací
femininního principu může být dosaženo nějaké
rovnováhy mezi oběma. Z toho vychází mnoho teorií,
počínaje těmi, které obhajují zrušení genderových rozdílů
284
(což by však vedlo i ke zrušení subjekt-objektové dichotomie),
konče teoriemi, jež hlásají, že ženy mohou dosáhnout
rovnosti buď přijetím mužského hlasu nebo kultivací hlasu
ženského, který je nezávislý, avšak roven hlasu mužskému.
Takže, pokud Rona představuje aktivní Já ženy-subjektu
a Agnes obdobně představuje pasivní Já ženy-objektu,
proč autorka jednoduše nezruší druhé jmenované ve prospěch
prvního? Je to proto, že femininní princip netvoří
pouze jediný neměnný hlas, ale je to shluk rozdílných
a stále se proměňujících diskurzů. Konvenční dualistická
představa světa a rigidně definované úlohy muže a ženy
mohou být překročeny pouze dialektikou mezi oběma
ženskými Já. Můžeme Ronu a Agnes chápat jako dvě strany
jedné mince. Autorka ve hře nenabízí žádné řešení, ale
závěrečný obraz Agnes kolébající Roninu a Alexovu dceru
dává naději, že oba aspekty ženské zkušenosti mohou být
v budoucnosti smířeny.
Sue Glover hlouběji prozkoumává pluralitu ženských diskurzů
ve vztahu k diskurzu mužskému ve hře Slaměná židle
(1988). V této hře oživuje historickou postavu lady Ráchel
Grange, která bývá většinou redukována jen na poznámku
pod čarou v místních dějinách ostrova St. Kilda, aby zachytila
pozici ženy jako přehlížené, jako Jiného ve skotské společnosti
18. století. Ráchel, Lady Grange of Erskine, byla
manželkou Lorda Soudce, který ji dal unést, aby jí zabránil
prozradit jeho kontakty s Jakobity a politickou korupci
v nejvyšších kruzích edinburghské společnosti. Ráchel byla
následně odvezena na ostrov St. Kilda, kde byla vězněna až
do své smrti. Fyzické odstranění Ráchel z Edinburghu na
vzdálený skotský ostrůvek, bez možnosti jakékoliv korespondence
s rodinou, představuje fyzické i duševní umlčení
ženského principu, jeho násilné odstranění z veřejné sféry.
285
Ve svých výkladech o jazykové hygieně Deborah Came-
ron3)
hledá souvislosti mezi sociálními normami, gender
a používáním jazyka v konkrétních historických obdobích.
Je názoru, že sociální normy, rozvržení genderových rolí
a specifické užívání jazyka jsou definovány konkrétní dominantní
skupinou ve společnosti. Obsahují potenciál schopný
vytvořit systém kulturních, společenských a politických
tradic a rituálů, které budou udržovat dominantní postavení
dané skupiny ve společnosti. V tradicionalistických i revizionistických
historiích byla tato dominantní skupina definována
v pojmech třídních, odlišné aspekty jako etnikum
či gender byly často přehlíženy. Rané feministické teorie
pojmenovaly toto přehlížení a navrhly jinou klasifikaci:
patriarchální (mužský, bílý, střední třída) a Jiný (ženský,
ne-bílý, dělnická třída). Podle tohoto dělení muž zastává
dominantní, vedoucí, vladařskou pozici, oproti ženě, jejíž
pozice byla vždy viděna jako okrajová, podřízená, bezmocná.
Pokud rozvineme tyto názory i do oblasti jazyka, pak
dospějeme k tvrzení, že vzhledem k tomu, že jazyk byl vytvořen
dominantní skupinou (muži), slouží tak k marginalizaci
a útlaku podřízené skupiny (ženy). Tak například Dale
Spender prohlašuje, že jazyk, který podporuje patriarchální
hierarchii omezuje ženy, protože obě pohlaví obývají ,,muži
definovanou realitu a svět dává smysl v termínech s mužskými
významy"4)
. Ty významy, které nepodporují takovou
realitu, jsou okamžitě odstraněny a učiněny neviditelnými,
takže pro ženy je nemožné vyjádřit svou zkušenost v tomto
muži stvořeném jazyce.
Tento protiklad muž/žena je však zjednodušující, protože
pomíjí další možná rozdělení -- např. ženy, které náleže-
3) Deborah Cameron, Verbal Hygiene (Routledge, London 1995).
4) Dale Spender, Man-Made Language (London/Boston/Henley: Routledge
and Kegan Paul, 1985), s. 57.
286
jí do různých tříd či etnických komunit, heterosexuální
a homosexuální jedinci obou pohlaví atd. Oproti Spenderově
představě, že jazyk je vytvořen mužem a tím sám
o sobě zakládá nerovnost, Deborah Cameron je názoru,
že problém není v tom, že existují různé významy a jazykové
normy, ale spíše v představě, že by vůbec měly
být tříděny a hierarchizovány. Spíše než změnit řečové
chování mužů a žen, které jsou adekvátní a jsou částí jejich
identit, Cameron navrhuje, že bychom se měli snažit
,,změnit jejich reakce na chování opačného pohlaví"5)
.
Přesně to ukazuje Sue Glover ve Slaměné židli. Vytváří
tři velmi odlišné ženské hrdinky, které by se na první
pohled daly zařadit jako tři typy ženskosti v perspektivě
tradičního modelu rozdělených sfér -- panna, nevěstka
a stará bába. Ovšem v průběhu hry autorka dále rozvíjí
tyto tři typy, připisujíc velmi rozdílné významy znakům
jejich genderového zařazení a řečového chování. Tyto posuny
jsou ještě zřetelnější v interakcích s Aneasem, jediným
mužským charakterem ve hře.
Na první pohled vnímáme Isabelu a Ráchel jako typický
příklad protikladu panna -- nevěstka. Isabelina cudnost
a smysl pro povinnost jsou hned v úvodu hry ustaveny
jako pojetí ženskosti, která je v oblibě u měšťanstva.
Když Aneas hovoří o tom, co ho na Isabele přitahovalo,
popisuje ji vlastně jako mlčící Madonu:
ANEAS
Když jsem tě poprvé potkal, nemohl jsem najít slova
pro tebe. Vždy, když jsem navštívil dům, měla's jedno
dítě na koleně, druhé u nohou.
(2. jednání, 3. scéna)
5) Deborah Cameron, Verbal Hygiene, s. 194.
287
V jednom z prvních rozhovorů s lady Ráchel se o Isabele
hovoří jako o ,,ne moc půvabné." Je zřejmé, že k volbě nevěsty
vedlo Anease spíše Isabelino chování než její krása.
Z Aneasova chování vyplývá, že si ji vybral, protože její
výchova a vzdělání ji činí příkladnou manželkou pastora,
jakýkoliv náznak citů z její strany vyvolává okamžiky
trapnosti a Aneas je ignoruje. Isabela je nejprve zachycena
jako plachá, naivní mladá žena, která může být snadno
zformována podle Aneasových přání. Má také vlastnost,
která byla muži té doby vysoce ceněna -- je mlčenlivá.
Na rozdíl od Aneasovy kazatelské výřečnosti na počátku
hry Isabela hovoří, jen když je oslovena, a i tak hovoří
pouze v krátkých větách. Vyjadřuje spíše manželovy než
vlastní názory a pokud s ním nesouhlasí, mlčí. Její mlčení
je synonymem poslušnosti k manželovi.
V protikladu k tomu je Ráchel všechno, o čem Aneas
soudí, že by žena být neměla. Nazývá ji ,,nevěstkou"
a zakazuje Isabele s ní hovořit. Ráchel jednoduše není
sympatická postava a autorka ji takovou ani mít nechtěla.
Isabela se jí bojí, Aneas je znechucen jejím chováním
a vzhledem, a Oona, místní žena, která se o ni stará, ji
nazývá ,,velkou skuou", ptákem nosícím neštěstí. Autorka
připustila, že to byla přesně tato nejednoznačnost
a protikladnost, která ji na postavě Ráchel přitahovala.
Komplexnost Ráchelina charakteru neumožňuje zjednodušující
interpretaci, ke které vede protiklad panna/
nevěstka. I když Ráchelino chování a vzhled zpočátku
naznačují, že je vulgární alkoholička, velmi pravděpodobně
šílenec, bylo by chybou vykládat postavu pouze
takto. Konflikt mezi Ráchel a Aneasem nelze interpretovat
jen jako konflikt mezi marnotratníkem a mužem
Božím. Jeho podstatou je nedorozumění na úrovni sociálních
kódů.
288
Rozličné společnosti jsou založeny na různých hodnotách
a odpovídajících sociálních kódech, do nichž jsou tyto
hodnoty vepsány. Sociální kódy zahrnují takové znaky
jako způsob odívání, pohybu (chůzi, gestiku), způsob
řeči. Předpokládá se, že výzkum užívání těchto sociálních
kódů v různých společnostech a obdobích, by mohl
být využitelný pro analýzu souvislostí mezi společností,
identitou a jazykem.
Cameron tvrdí, že ,,předpisy týkající se chování žen,
včetně jejich slovního vyjadřování, hrály klíčovou roli
v ideologických sporech, které probíhaly v ranně moderní
Evropě mezi šlechtou a měšťanstvem"6)
. Tento názor
odpovídá domněnce, že konvenční představa ženy jako
mlčenlivé a poslušné, se kterou jsme tak dobře obeznámeni
dnes, je poměrně nová a pochází od buržoazie. Na
druhé straně je tu představa dámy u dvora, od které se
očekávalo, že bude bavit dvořany obojího pohlaví. Tato
výřečnost, o které hovoří Cameron jako o ,,nevázané promluvě",
měla svá přísná pravidla a šlechtična jako lady
Ráchel vždy balancovala na ostří nože mezi zábavností
a vulgaritou. V tomto smyslu Isabela a Ráchel představují
dva modely ženy -- buržoazní a aristokratický -- oba
vytvořené a kodifikované muži. Tyto modely jsou založeny
na kódech, které určují, co je přijatelné. Jedinci, kteří
je překročí, aby ,,vytvořili novou identitu navzdory kulturním
předsudkům, nebo se jim nezdaří utvořit si identitu
vůbec"7)
, jsou potrestáni. Tresty za takové překročení,
udává Cameron, se liší, od toho, že je osoba označena
za excentrickou až po vyloučení ze společnosti, uvěznění
a odnětí všech práv. Aneasovo odmítání Ráchelina
6) Ibid., s. 173.
7) Ibid., s. 16.
289
chování může tak být pochopeno i jako důsledek toho,
že nevyhovuje novému měšťanskému modelu žen jako
mlčenlivé skupiny.
Sue Glover dále narušuje konvenční představu manželství
a rození dětí jako největší radosti ženy, když tyto
modely ukazuje jako nástroje útlaku. Zachází ještě dál
a ukazuje, že Ráchelin pád je částečně zaviněn i tím, že
se pokusila překročit rámec tradičního konceptu romantické
lásky. Využívá k tomu starou skotskou baladu ,,Ďábelský
milenec" a lidové vyprávění o Kameni mládenců.
V druhé scéně prvního jednání vidíme opilou Ráchel
usazenou na stráni před domem jako vypravěčku, která
zpívá útržky balady ,,Ďábelský milenec". To, jak proplétá
útržky Aneasova večerního kázání o pekle a zatracení
s verši balady, je zřetelná narážka na potlačování ženské
sexuality pod hrozbou ostrakizace ze strany společnosti
ovládané muži.
RÁCHEL (zpívá)
,,Však jenom zmlkni, srdce mé,
to jsou jen řeči marné!
Já ukážu ti bílé lilie,
co kvetou na dně moře."
(1. jednání, 4. scéna)
Bílé lilie na dně moře jsou většinou spojovány se smrtí.
V tomto případě ale představují jiný druh smrti -- sexuální
extázi. Milenec volá svou dámu, aby se účastnila
na jeho rozkoši, ale její podíl je zamlčený, pasivní. Muž
je iniciátor a činitel, zatímco žena je pasivní příjemce.
Protože se skrze něj nemůže vyjádřit, stává se sexuální
akt nástrojem útlaku. To Ráchel narušuje tím, že staví do
centra ženu, odsouvá Anease na okraj jako pouhý objekt
Isabeliny narůstající touhy.
290
Stejným způsobem brání Ráchel Isabele, aby se skrývala
pod maskou oddanosti a zbožnosti, a díky ní si Isabela
uvědomí, že musí upřednostnit své potřeby před mužovými.
Ráchel si přisvojuje mužský diskurz, aby získala
v komunikační hierarchii nad Isabelou převahu. Její prohlášení
jsou provokativní a agresivní, stejně jako zvolené
téma hovoru -- sex, což Isabelu stále více vyvádí z míry
a je jí to trapné (snaží se to zakrýt svým mlčením). Ráchelino
agresivní vystupování si nakonec vynutí reakci:
Isabela na chvíli opustí svou váhavou obrannou pozici
a rozkřičí se na ni. To je v Isabelině diskurzu známka konečného
rozchodu se schématy manželových zbožných
prohlášení. Isabela už začala zpochybňovat jeho krátkozrakou
neschopnost přijmout Ráchel a neochotu pochopit
pohanské pověry místních ostrovanů. Její řeč se mění
-- osvojuje si sebejisté, vyzvídavé způsoby, přehodnocuje
předsudky, které jí byly dány výchovou. To je symbolizováno
i rozhodnutím nenosit na Hirtě punčochy a boty,
stejně jako zájmem o vlastní tělo. Sue Glover tu užívá
další sexuální metaforu, hada, aby popsala Isabelino erotické
procitání. Tělo oděné do šupin je tělo vědomé si své
sexuality, je to osvobozené tělo znovu spojené s přírodou,
a jako takové se stává reprezentantem Jiného, ženského.
Isabelino snění o tom, že bude ,,stvořena znovu a nevinná
se šupinami" je vyzváním pro Anease, aby vstoupil do
femininního živlu a stal se jeho součástí, vyzvání neomezené
sociálními kódy, které otevřený projev sexuální
touhy označují za nepřípustný a maskují ho sociálně přijatelným
konceptem romantické lásky.
Další prvek lidové slovesnosti, skrze který se odhaluje falešnost
konceptu romantické lásky, je Oonin příběh o Kameni
mládenců, útesu, na který musí muž, jenž se chce
ženit, nejprve vylézt. Isabela je zaujata Ooniným příběhem
291
o cizinci, který spadl z útesu, když si ji chtěl namluvit.
Ooně se ovšem tento příběh nezdá nijak zvlášť romantický.
Nebyla nijak polichocena cizincovým zájmem, naopak na
světě mimo Hirtu nevidí nic zajímavého. Zde se ukazuje, že
představa romantické lásky je měšťanský koncept založený
na romantizovaném obraze minulosti nebo odlehlého venkova.
Narušením vypravěčského modu ukazuje Glover, jak
Ráchel rozbíjí Isabelino romantizované vnímání příběhu,
když zesměšní šťastný konec často spojený s konceptem
romantické lásky, v rámci kterého ,,šťastný svazek" nebo
,,sňatek uchystaný nebesy" s počestným žádoucím mužem
je udělen ženě jako odměna za její poslušnost. Co následuje,
je hořký popis ženské reality ve společnosti 18. století,
kdy bylo ženám upřeno se vzdělávat či fungovat ve společnosti
jakkoliv nezávisle.
Isabelin emocionální rozvoj probíhá současně s rozkladem
Ráchelina duševního stavu, který je zřejmý z toho,
jak postavy užívají řeč. Na počátku hry Isabela hovoří
v krátkých větách, půlvětách, a obezřetně se vyhýbá konfliktu
s manželem. Naproti tomu Ráchel je hlasitá, vulgární
a záměrně šokuje ostatní postavy, aby upoutala jejich
pozornost. Pod jejím vlivem Isabela poprvé hlouběji
pochopí Ráchelinu i svou vlastní situaci, což vyvrcholí
solidaritou, která se v závěru manifestuje rozhodným odvržením
sociálních kódů, které na ni byly uvaleny společností.
Toto odvržení představuje její odmítnutí tančit
se správcem a odjezd na Boreray proti přání manžela. Ke
konci hry si Isabela osvojuje mnohem asertivnější řečový
modus, je výmluvnější, zřetelně mnohem sebevědomější,
zatímco u Ráchel pozorujeme stále více příznaků slabosti.
Posun jejich pozic je demonstrován ve čtvrté scéně
druhého dějství, kdy po chvíli popíjení Ráchel a Isabela
zápasí o židli, symbolicky zastupující moc. Isabela vy-
292
hraje, srazí Ráchel na zem a zároveň přitom židli poškodí.
Zničení židle představuje Ráchelino zhoršující se zdraví
a slábnoucí víru, že unikne z Hirty. Právě v tuto chvíli,
když pozoruje Isabelu běžící ke člunu, jenž ji odveze na
Boreray, Ráchel poprvé připustí, že by Isabela mohla mít
dost síly a odvahy na to změnit své postavení.
Vztah mezi těmito dvěma ženami můžeme vidět jako předávání
znalostí a moci mezi starší a mladší generací, od
ženy náležející starému řádu ženě přináležející nové měšťanské
společnosti. V tomto smyslu může být Isabelin pobyt
na Hirtě chápan jako uvedení do světa skrze zkušenost
předanou starší generací. Mary Belenky popisuje zajímavý
výzkum publikovaný v knize Women's Ways of Knowing:
The Development of Self, Voice and Mind 8)
, týkající se
způsobů, kterými ženy získávají znalosti ve světě, v němž
jsou umlčeny a drženy stranou historie dominantní a muži
ovládanou třídou. Ráchel se usiluje, aby byla uvedena do
okruhu těch, kteří vládnou znalostem, ale když jednou jisté
vědomosti získá, stanou se příčinou jejího pádu. Když
hrozí, že nové vědomosti použije, je prohlášena za bláznivou
a odstraněna ze společnosti na odlehlé místo, kde jí
vědomosti k ničemu nejsou. Belenky naznačuje několik
epistemologických fází získávání vědomostí: mlčení, přijaté
vědění, subjektivní vědění, procedurální vědění, konstruované
vědění. Mlčení je fáze, kdy zakoušíme sebe jako
osobu bez hlasu, neschopnou přijímat nebo vytvářet vědomosti.
Přijaté vědění je fáze, kdy je vědění vnímáno jako
něco absolutního, co je vlastnictvím autorit. Subjektivní
vědění je fáze, kdy je důvěra v autoritu narušena, vědění je
chápáno jako osobní, vycházející ze samotné osoby. Proce-
8) Blythe VcVicker Clinchy, Nancy Rule Goldberger a Jill Mattuck Tarule,
Women's Ways of Knowing: The Development of Self, Voice and Mind.
293
durální vědění je vnímání vědění jako objektivního, racionálně
odvozeného fenoménu, i když může být nahlíženo
z rozličných perspektiv. A konečně vědění konstruované
je chápání vědění jako ,,konstruovaného", kdy si vědoucí
uvědomuje a přijímá odpovědnost za tvarování vědomostí.
Pokud jde o Slaměnou židli, tento pohled může být aplikován
na různé fáze Isabeliny emocionální a intelektuální
emancipace.
První fáze, mlčení, začíná, když Isabela poprvé vstoupí
na Hirtu. Je to mladá nevinná žena, které pro její nezkušenost
se světem za hranicemi Edinburghu činí obtíže
adaptovat se na zcela odlišnou situaci, ve které se ocitla
na Hirtě. Zoufá si, když vidí, kde budou přebývat -- postel
z kamene, slaměná židle a jediný kotlík na vaření.
Odmítá přijmout kulturní odlišnost, s níž se střetává,
a je vyděšená z Ráchel. V mnohem osobnější rovině je to
mladá nevěsta provdaná za pastora středního věku, která
netuší nic o smyslnosti a v přítomnosti vlastního muže se
cítí nesvá. Skoro celou dobu se ke svému manželovi chová
jako ke svému strýci, nebo dokonce jako k otci, kterého
ztratila v dětství.
Druhá fáze, přijaté vědění, se ukazuje v Isabelině vychování,
které způsobuje, že bez pochybností akceptuje
manželovu autoritu. Pokud je s Aneasem, většinou mlčí,
mluví, jen když je tázána. Snaží se ho potěšit a v jednu
chvíli si dokonce zoufá, protože se domnívá, že pro svou
nezkušenost nedokázala naplnit mužova očekávání. Ve
třetí fázi, nazývané subjektivní vědění, se Isabela musí
vyrovnat s Ráchelinou zpovědí. Isabelu nikdy ani nenapadne,
že by jí Ráchel mohla lhát. Naopak, Ráchelin příběh
ji přivede k nenápadnému pochopení vlastního podřízeného
postavení. Isabela si uvědomí, že obraz světa,
v němž vyrůstala, že falešný a začíná si klást otázky.
294
Čtvrtá fáze je vědění procedurální. Isabela je nyní schopná
si uvědomovat rozdíly uvnitř sebe (vyjádřené její rozvíjející
se sexualitou) a mimo sebe (vyjádřené přijetím
pohanského vesmíru St. Kildy). Postaví se Aneasově autoritě
a přidá se k Ráchel, když propašuje na správcovu
loď dopis. A co víc, protiví se mu i tím, že se proti jeho
přání vydá na Boreray, což je poslední čin symbolizující
její emocionální a intelektuální osvobození.
A konečně pátou fází je vědění konstruované. Po návratu
z Boreray je Isabela mnohem silnější a jistá si svou silou.
Její přijetí gaelského vesmíru je završeno, naučila se gaelsky
a způsob vyjadřování se také proměnil. Její věty jsou
delší a sebevědomější. Je plně připravená nést následky
svého jednání. Ráchelin dopis byl nalezen správcem a jeho
sloužící se vrátili, aby ji s manželem odvezli. Přijímá
to s plným vědomím toho, že její konání bylo oprávněné
a navíc přesvědčí Anease, aby se zastal Ráchel proti
Lordu Soudci, až se vrátí do Edinburghu. Uvědomuje si,
že jakýkoliv pokus zachránit Ráchel bude znemožňován
dominantní skupinou, přesto se domnívá, že na ní jako na
ženě a pastorově manželce leží zodpovědnost promluvit
proti omezování Rácheliných práv. V tuto chvíli se velmi
liší od plaché tichoučké dívky, která zrovna dorazila na
ostrov, její emancipace je úplná. Jednotlivé fáze Isabeliny
emancipace skrze poznávání jsou úzce spojeny rozvojem
jejího vyjadřování od umlčené ženy k rovnocennému
partnerovi v řečové komunikaci s druhým pohlavím.
Z toho vyplývá, že Isabela nejen pochopila vědomosti jí
předané, ale dokázala je i užívat -- na rozdíl od Ráchel,
která se nedostala za třetí fázi (subjektivní vědění).
Oona, třetí protagonistka hry, je k Ráchel vázána vědomím
povinnosti -- byla jí správcem určena jako dohlížitel.
Jejich pouto je směsí boje o moc a solidarity. Její
295
úcta k Aneasovi je podobně distancovaná, neboť on představuje
řád světa, který kolonizoval svět její a vnutil mu
svůj jazyk a náboženství. Oona a vesničané nalezli způsob,
jak udržovat rovnováhu mezi respektem ke kolonizátorům
a zachováním vlastních prastarých zvyků. Oonin
charakter se vzpírá jakýmkoliv individualisticky zaměřeným
výkladům. Oona je představena jako část společenství,
které může vzdorovat drsným životním podmínkám
jedině solidaritou, vzájemným pochopením a úctou.
Tyto tři motivy budou hlouběji prozkoumány ve třetí hře
Sue Glover, o níž se zmíníme, totiž Podruhyních z roku
1991. Podruhyně představují výrazný posun oproti dvěma
předchozím hrám ve dvou ohledech.
Za prvé se v této hře Glover vzdaluje realistické stavbě
Tulení ženy a Slaměné židle. Hra je stále rozdělena na dvě
dějství, jak má Glover v oblibě, ale oba akty jsou vystaveny
téměř jako nezávislé části, oba začínají přesně rozvrženými
chórovými sekvencemi, které představují dva různé cykly
přírody, které dále symbolizují dva cykly v životě lidském,
oba jsou ukončeny stejně otevřeným koncem. Převažujícím
stylem je stále vyprávění, ovšem v dřívějších hrách bylo vyprávění
omezeno na prezentaci folklórního motivu, který
fungoval jako okrajový prvek ve vývoji příběhu, např. legenda
o tuleních lidech v Tulení ženě, nebo jako metaforicky
posunutý prvek lidové tradice, jako např. balada ,,Ďábelský
milenec" nebo vyprávění o Kameni mládenců ve Slaměné
židli. Ovšem v Podruhyních vniká vypravěčský styl do
struktury a jazyka hry natolik, že se hra sama rozvíjí podle
rytmu a obrazivosti lidového vyprávění.
Za druhé tu Glover dále pokračuje v průzkumu ženské
zkušenosti, a co více, zabývá se odlišnými ženskými
diskurzy, když odstraní mužské charaktery ze scény. Tři
296
mužské postavy, které budou v životě žen hrát významnou
roli -- Ellenin manžel, pán Elliot, Maggiin manžel
Andra, jeden z Elliotových oráčů, a mladý oráč Kello --
jsou představeni pouze v rozhovorech žen. Pro tento očividný
rys byla hra několikrát kritizována jako protimužská,
ačkoliv je to více než přehnané. Právě naopak, muži
jsou ve hře přítomni stejně jako ženy. I když ne osobně,
jsou stále přítomni v rozhovorech žen, jsou stále v pozadí
jejich myšlení. To oni tahají za neviditelné nitky, které
ovládají životy žen. Sue Glover v rozhovoru prohlásila,
že kdyby dala mužům prostor na scéně, jen by to zatemnilo
hlavní téma, na které se chtěla zaměřit, totiž ukázat
důsledky ekonomického, politického a sexuálního využívání
ženské práce v polovině 19. století v oblasti Borders
ze specifické ženské perspektivy. V tomto smyslu lze na
Podruhyně pohlížet jako na svého druhu lidové podání
historie s určitým posunem. Modifikace naturalistické
struktury příběhu, kterou autorka provedla, zdůrazňuje,
že to, co se otevře před našima očima, je odlišný druh
,,history", je to ,,herstory", skryté dějiny žen, které byly
po dlouhou dobu vykládány pouze optikou převažujících
mužských historií. Stejně tak umlčení mužského diskurzu
umožňuje Glover dát promluvit celé rozmanitosti ženských
zkušeností, které byly dlouho ignorovány, aby se
do centra naší pozornosti dostalo to, co Zenzinger ve své
studii ,,The New Wave" označuje jako rozpor mezi ,,tradiční
představou naplnění smyslu ženského života a touhou
ženy po sebeurčení"9)
. Proto si Sue Glover volí specifickou
skupinu žen, tzv. ,,podruhyně". Podruhyně byly
dělnice na velkých statcích v oblasti Borders v 19. století
9) Peter Zenzinger, `The New Wave'in Scottish Theatre Since the Seventies
(eds.) Randall Stevenson and Gavin Wallace (Edinburgh: Edinburgh
University Press, 1996), s. 130.
297
ve Skotsku, které si najímali dělníci nebo oráči, a které
žily a stravovaly se společně s rodinami oráčů. Systém
podruhyňství vysvětluje v úvodu hry Ellen, bývalá podruhyně,
která se provdala za pána z Blacksheils:
ELLEN
,,Nebuď směšná, Ellen," říkává pán. ,,Nemůžeme se
obejít bez podruhyní. Nemůžu zaměstnat chlapa, který
k sobě nemá ženu, co pracuje s ním. Jeden pár koní
na každých padesát akrů, jeden oráč ke každému páru
koní, jedna podruhyně ke každému oráči. Takhle je to
zařízeno," říká. ,,Já jsem pro všechen pokrok," říká,
,,ale bez podruhyň se neobejdu." -- ,,Potřebujeme
ženy. Kdo jiný by zastal tu práci? ...Ženská práce za
ženský plat."
(1. jednání, 10. scéna)
Nejen práce žen je považována za méně hodnotnou, ale
i ony jako osoby. Například po té, co znásilní Tottie, je
Kello potrestán pouze tím, že ho muži ,,vymáchají ve žlabu
a (...) kopou kolem dvora", ale o svou práci nepřijde, protože
,,s koňmi to umí náramně, pokud jde o koně, je pašák".
Jeho záletnictví je šafářem a všemi přehlíženo kvůli jeho
schopnostem a protože je muž, zatímco na Tottie se všichni,
muži i ženy, dívají jako na jednoduchou dívku, která si
,,o to říkala". Když se po Kellově smrti pokusí Maggie intervenovat
ve prospěch Tottie před pánem, pán ji nenechá
nic vysvětlit a umlčí ji, čímž dává najevo, že mužská spravedlnost
není totéž co ženská spravedlnost, a stejně tak má
mužský jazyk moc, aby umlčel jazyk ženský.
Sue Glover v této hře zachycuje ženy jako individuality
i jako sbor-komunitu. Tato dualita je vyjádřena i jazykovým
projevem, jako jednotlivé charaktery hovoří ženy
v próze, zatímco když fungují jako skupina, jejich řeč je
298
mnohem rytmičtější, téměř operní. To podporují i vstupní
scény obou dějství, v nichž ženské hlasy nejprve jako
sbor vymezí místo a čas děje a udají rytmus následujícího
dění, a teprve pak se ponoří do postav.
V těchto vstupních scénách překypuje jazyk vizuálními
i auditivními podněty, nabízí mnoho asociací. V první
scéně neustálé změny tónu a ostrosti hlasů chóru vytvářejí
dojem vnějšího hluku a šumu na tržišti a vnitřního
emocionálního zmatku žen, které na tento trh přišly
nabídnout svou práci. Když se první hlas vydělí z chóru,
nevyjadřuje individuální názor, ale odráží obecný pocit
všech přítomných žen. Podobně Líziny odpovědi jsou
dalším zveřejněním obecných doufání a obav. Autorka ve
scénických poznámkách zdůrazňuje, že Líziny repliky
nejsou odpovědí na první hlas. Oba hlasy tu představují
konfliktní emoce uvnitř jedné bytosti, univerzálního Jiného,
symbolizovaného podruhyněmi. Do toho vstoupí
Sářina replika k Tottie a ostatní hlasy se začnou od sebe
oddělovat, aby utvořily individuální charaktery.
Podobně v úvodní scéně druhého jednání změna rytmu
od písně k recitativu vyznačuje změnu nálady od mlčenlivého
sledování sněhu pokrývajícího pole k prudkému
oživení na statku při přípravách vánočních oslav. I zde se
sbor rozloží na jednotlivé hlasy a začne se rozvíjet jednání.
Obě scény vycházejí z formy tradiční lidové písně,
v níž se střídají sborové písně s jednotlivými hlasy.
Interakce mezi charaktery je ve hře rovnoměrně rozložena
mezi vyjadřováním jazykem naturalistickým, když
postav hovoří jako individuality, a jazykem metaforickým,
když hrají roli chóru. V druhém případě tak mohou
být postavy vnímány i jako metafora země, na níž pracují.
V tomto významu pak využívání ženské práce stojí symbolicky
za využívání země člověkem, který zemi zneu-
299
žívá a uchvacuje. Tato spojitost mezi zemí a postavami
a jejich postavením v patriarchální společnosti je zdůrazněna
jazykem. Je to jazyk bohatý na obrazy a vesnická
úsloví, která odrážejí každodenní život rolníků v oblasti
Borders.
Maggie je v komunikační hierarchii původně umístěna
vysoko. Mluví v krátkých naléhavých větách, buď se
k něčemu vyjadřuje nebo štěká příkazy po Líze a Jenny.
Líza neustále napadá její sociální a jazykovou autoritu.
V 11. scéně 1. jednání používá Maggie asertivní, přikazující
tón řeči, když kárá Lízu a varuje ji, že jestli si
myslí, že život podruhyně je obtížný, tak to teprve uvidí,
až se vdá a bude mít děti. Lízino odmítnutí manželství
a mateřství jako jediné náležité budoucnosti ji vyvede
z konceptu. Když se Maggie snaží najít důvod, proč by se
žena měla vdát, její asertivní tón se rozpadne v rozcitlivělé
koktání, Líza svou nemilosrdnou přímostí odkryje její
prohlášení jako pouhé opakování kulturních imperativů
uložených ženě společností ovládanou muži.
Slovní přestřelka mezi Maggie a Lízou je přerušena Sárou,
která Lízu odvolá k nějaké práci. Sára je vrcholná
mateřská figura, Matka Země. Je zároveň nositelkou
tradice skrze své vědomí přináležitosti k danému místu.
V 8. scéně 1. jednání Sára vypráví příběh o odjezdu
svého muže do Kanady a o tom, proč tu ona zůstala. To
je skrytá historie, která leží za kanonizovanou historií
emigrace chudých a utlačovaných venkovských obyvatel
Skotska do kanadské divočiny, kde mnozí z nich zemřeli,
když vkládali síly do budování říše svých vládců. Je
to herstory, vyprávěná vyrovnaně a nevzrušeně ženou.
Oproti agresivnímu řečovému modu Maggie je Sářin tón
mnohem zklidněnější a smířený. Je to hlas rozumu, tak
jako je Tottie hlasem iracionality. V interpretaci Sáry
300
a Tottie bychom našli i jinou dualitu -- Sára je hlasem
starobylé minulosti, kterou patriarchální kánon ignoruje,
tradice, v níž je koncept ženství spojen s tvořivou silou
země. Tottie je naproti tomu hlasem budoucnosti, což ještě
zdůrazňuje to, že skutečně budoucnost vidí v halucinacích.
Na první pohled se Tottie jeví jako dítě, které ještě
nebylo socializováno. Při bližší analýze postavy můžeme
dále říci, že je zrcadlem, v němž se odrážejí vnitřní pocity
a touhy ostatních postav, zbavené masky sebekontroly.
To je právě to, co tak znervózňuje Lízu, když se poprvé
s Tottie setká, a vysvětluje, proč je vždy tak nejistá, když
je Tottie poblíž.
Ellen je ze všech nejupovídanější. Chycena mezi dvěma
světy, je zároveň chycena mezi dvěma jazyky. Někdy se
snaží hovořit vzdělaně, zejména když hovoří o životě ve
Velkém domě, ale pak najednou zapadne do svého starého
způsobu řeči, který odhaluje její podruhyňské kořeny.
I když je celá hra napsána převážně ve skotštině, Ellen
čas od času míchá standardní angličtinu se skotštinou,
která evokuje vesnický dialekt z Borders -- jako třeba
když řekne ,,can`t bend forrard" (,,nemůžu se předklonit").
Forma, kterou užívá, není čistá, je to kombinace
spisovného ,,can`t bend forward" a skotské formy ,,cannae
bend forrard" nebo případně ,,kenne bend forrard".
Jazykoví experti by tyto nekonzistentnosti zřejmě zavrhli
s tím, že je to neúspěšný pokus napodobit v náležitě
čisté podobě vesnický dialekt z Borders 19. století. Jistě,
Sue Glover byla několikrát kritizována za jazyk, který ve
hře používá. Podle našeho názoru byl amalgám angličtiny
a skotštiny, jako ve výše zmíněné Ellenině replice,
vytvořen záměrně, aby umožnil ukázat Ellenino zmatené
povědomí o vlastní identitě, které roste z pocitu, že se
propadla do mezery mezi dvěma velmi odlišnými světy.
301
Rozvinutím bohatých jazykových, rytmických a zvukových
rysů existujícího skotského dialektu Sue Glover
umožnila promluvit ženským postavám a demonstrovala
jejich pozici v třídní hierarchii na statku v Borders
ve 2. polovině 19. století. Již jsme vyložili ekonomické
vykořisťování ženských postav v této hře, autorka ovšem
ukazuje mnohem ničivější formy využívání, totiž zneužívání
ženského těla. Jenny a Líza hovoří o tom, že oráči
sexuálně zneužívají podruhyně. Tottie je jedním z nich
znásilněna, dalšími zneužita, a vůbec na všechny ženy se
pohlíží pouze v souvislosti s manželstvím a rozením dětí.
Stejně jako v Tulení ženě a Slaměné židli, Sue Glover popisuje
koncept mateřství spíše jako něco ženě předepsaného,
než jako něco jí přirozeného a vlastního. Ellen říká,
že chce dítě jen pro Elliota, zatímco Líza odmítá vše, co
souvisí s mateřstvím a manželstvím, a touží ukázat, že je
schopná v práci dostát nejlepším z mužů.
LÍZA
Nevezmu závdavek od prvého, co donde,
pudu enem s dobře známým oráčem.
Dojde na žňa -- s kosákem umím. Ke koňom sa postaviť
dovedu.
Nakrmím vám koně -- děcka né.
Poklidím vám chlév -- chalupu né.
Budu robiť celý den -- ve vašej posteli né.
(1. dějství, 1. scéna)
Líza představuje generaci bystrých nezávislých žen, které
odmítají být definovány tradičními termíny a chtějí
uplatnit svou individualitu mimo oblast domácích prací.
Takto nahlíženo se nám Líza může jevit jako sobecká,
ovšem její sobeckost roste z pudu sebezáchovy. Je to
osamělá mladá žena ve světě, kde ženy závisí na mužích.
302
Je poprvé najatá, otec jí zemřel nedávno a bratr emigroval
do Kanady. Musí se o sebe postarat sama a proto
skrývá nezkušenost a nevinnost pod maskou tvrdosti.
Jen občas se tyto vlastnosti projeví, jako např. když je
upřímně šokována Jenniným varováním, že by se oráč
mohl dožadovat sexuální povolnosti; v dětské víře, že
když se podívá o půlnoci do zrcadla, uvidí tam svého
nejmilejšího. V tom spočívá rozpor postavy, zatímco
mateřství a manželství odmítá, ve skrytu duše Líza věří
v romantickou lásku, tak jak je zachycena v tradiční písni
,,`Woo'd and married and a'"10)
, kterou zpívají ženy
na počátku hry.
Postava Sáry upomíná na Agnes z Tulení ženy. Podobně
jako u Agnes je jejím hlavním charakterovým rysem nesobeckost
a oddanost vlastnímu dítěti. Jako Agnes také
cítí, že náleží k určitému místu. Od ostatních postav ji
odlišuje to, že -- na rozdíl od nich a podobně jako Agnes
Greyová -- se naučila na něco rezignovat, aby přežila.
Ačkoliv je svobodnou matkou, její pracovitost a střízlivá
povaha jí získaly u ostatních vážnost, zejména pokud jde
o Lízu, kterou přitahuje její síla a odvaha. Ne všichni
však její volbu schvalují, zejména Maggie je velmi jedovatá,
když zaútočí proti tradici zasnubování a tomu, že
Sáře ,,zbylo děcko na opateru".
Nejtvrdší kritiku konceptu manželství jako využívání žen
provádí autorka na příkladu Sářiny zaostalé dcery Tottie,
která je po dožínkové slavnosti znásilněna oráčem.
Má hlavu plnou romantických historek, které slyšela od
ostatních dívek, a ve své dětské nevinnosti se domnívá,
že byla s Kellem zasnoubena. Těší ji pozornost mužů,
10) V českém překladu zní první dvojverší: ,,Scházali sa, smlúvali sa, a už
zdavky majú." (pozn.překl.)
303
aniž si uvědomuje, jaké následky její chování může mít.
Neustále Kella pronásleduje s představou, že si ji vezme
a je zmatena jeho neustálým odmítáním. Když ho přistihne
s jinou ženou, není jejím záměrem ho zabít, jeho
pád je nešťastná náhoda, ale přesto je za to potrestána.
Nebo přesněji -- je potrestána za to, že je odlišná. V jistém
smyslu Tottie představuje zemi. Toto srovnání autorka
zmiňuje ve svém doslovu k vydání hry v roce 1995:
,,Tottie představuje zemi. A Kello zastupuje naši (někdy
zločinnou) bezstarostnost." Tottie se stává hlasem země,
hlasem jejího bezčasí.
TOTTIE
Byl tam chlap, ale nebyl to on.
Mezi mnú a slunkem. Enom jeden chlap.
Stál tam v polách, v tých prastarých díloch.
,,Týdenní práca hotová za jeden deň," křičél.
,,Už vás nepotřebujem!
Nepotřebujem lidi. Nepotřebujem koně.
Stroje bez koní.
Máme spousty chleba," křičél.
,,Až moc chleba."
Těšilo ho to. Smál sa.
Ale já sem sa nebála. (Trošku se směje, to ji baví.)
Lebo on nebyl duch.
To já! Já sem byla duch!
(2. dějství, 2. scéna)
Toto proroctví je příznačné pro ženskou herstory, neboť
zachycuje její nepřítomnost v oficiální historii. Ukazuje
také obavu, že v moderní době strojů bez koňů bude
podruhyňství dávno pryč a s tím se i samotná existence
těchto ženských příběhů stane přízračnou, budou pro
dominantní kulturu neviditelné, zapomenuté.
Je však možná i jiná interpretace autorčiných slov a Tottiny
promluvy. Totiž, že ženy i muži jsou ovlivněni sebeudržující
se patriarchální strukturou. Jistě, platy mužů jsou vyšší,
ale jen trochu a stále pod nezbytným minimem, proto
také schůzky oráčů. Jistě, Kellovo provinění je nepotrestáno,
zatímco Tottie je zastrašována a zneužívána kvůli svému
nekonvenčnímu jednání, ale jeho závěrečná smrt a její
uvěznění se stávají obrazem zhroucení celého třídního systému
podruhyňství. Ellenin manžel přijde o statek a v důsledku
toho všichni jeho zaměstnanci ztratí práci. Na konci
nejsou žádní vítězové, jen individua snažící se přežít.
Ksenija Horvat
305
Poznámka uspořadavatele:
Tři hry tohoto souboru byly z tvorby Sue Glover vybrány
proto, že podle mého názoru nejlépe reprezentují vývoj
její dramatiky jak pokud jde o prohlubování jejích osobních
témat, tak pokud jde o proměny formální. Kromě
toho právě tyto tři hry mohou fungovat i mimo kontext
skotské kultury.
Připojená závěrečná studie je kapitolou disertační práce
(Ksenija Horvat: ,,Cats on Cold Tin Roof", Edinburgh
University Press, 1999). kterou K. Horvat laskavě poskytla
a pro účely tohoto vydání přepracovala. Je to vůbec první
pokus o monografické uchopení her Sue Glover, pro nás
zajímavé zejména aplikací v Čechách jen zvolna se etablujících
feministických a genderových přístupů k dramatu.
Další informace o autorce naleznete ve studii Ženy a feministky
skotského divadla (Svět a divadlo 4/2003) a v rozhovoru
se Sue Glover Pořádně jsem začala psát, až když
byli kluci ve školce (Svět a divadlo 5/2003).
David Drozd
OBSAH
TULENÍ ŽENA .......................................................................... 5
SLAMĚNÁ ŽIDLE .................................................................. 79
PODRUHYNĚ ........................................................................ 177
Ženy jako ostrovy (Ksenija Horvat) ............................. 277
Poznámka uspořadavatele ................................................ 305
Sue Glover
TULENÍ ŽENA
SLAMĚNÁ ŽIDLE
PODRUHYNĚ
(Tři hry o ženách)
Edice ,,dramatické texty" / svazek 34
Z anglických originálů
The Seal Wife, The Straw Chair a Bondagers
přeložil David Drozd
Obálka Pavel Řehořík
Grafická úprava Boris Mysliveček
V roce 2005 jako svou 113. publikaci vydalo
nakladatelství Větrné mlýny (Petr Minařík),
Traubova 3b, 602 00 Brno
Telefon a fax +420 545 211 491
E-mail redakce@vetrnemlyny.cz
www.vetrnemlyny.cz
Odpovědná redakce Hana Drozdová
Sazba Větrné mlýny
Tisk Reprocentrum Blansko
Počet stran 308
Vydání první