David Hare Jak to vidí Amy © David Hare, 1997 Translation © Jitka Sloupová, 1999 © Divadelní ústav, 1999 Práva k provozování díla zastupuje Casarotto Ramsay Ltd., 60 Wardour Street, London W1V 4ND. Práva k provozování pøekladu zastupuje AURA-PONT, Radlická 99, 150 00 Praha 5. ISBN 80-7008-083-3 OSOBY Dominik Tyghe Amy Thomasová Evelyn Thomasová Esme Allenová Frank Oddie Toby Cole Místo dìje: v blízkosti Pangbournu a v Londýnì Èas: mezi roky 1979 a 1995 Jak to vidí Amy bylo poprvé uvedeno 13. èervna 1997 v Královském národním divadle v Londýnì na scénì Lytteltonova divadla. Kdy budeme žít, ne-li teï? Seneca PRVNÍ DÌJSTVÍ Obývací pokoj venkovského domu v Berkshire, nedaleko Pangbournu. Píše se rok 1979. Na jedné stranì je pøístavek s verandou, plný pokojových rostlin. Vzadu vedou dveøe do chodby a na schodištì. Pokoj je zaøízen pohodlnì a s výjimeèným vkusem ve stylu moderního umìní let dvacátých a tøicátých. Pohovky a køesla jsou potažena zajímavì vybledlými francouzskými látkami. Léta se sem nekoupilo nic nového. U nejvìtšího køesla leží odložené vyšívání. Dùm byl kdysi domovem malíøe Bernarda Thomase a jeho dílo, trochu cézannovsky domácké, najdeme v celém pokoji. Jsou zde rozmístìny malé sošky, na jedné zdi visí talíøe, které navrhl, na jiné skøíòka s objets trouvés. A pøece se tu umìní chová diskrétnì, bylo tu prostì tak dlouho, že si ho jako souèásti životního prostøedí ani nevšimneme. Je po pùlnoci, uprostøed léta, a venku je èerná noc. Teplé svìtlo vyzaøuje z rùzných míst pokoje nìkolik oranžových stojacích lamp. Jedna lampa stojí u velkého stolu v zadní èásti pokoje. Uprostøed se snaží Dominik Tyghe, nápadnì pøitažlivý mladý muž, spravit duši pøedního kola u pøevráceného staøièkého bicyklu. Vedle má pøipravené velké umyvadlo s vodou. Je mu teprve dvaadvacet, je vysoký a štíhlý, má dlouhé èerné vlasy a obléká se po studentsku nedbale. Kousek od nìj, u velkého stolu sedí o rok starší Amy Thomasová. Pøed ní leží hromada rukopisù, kterými se neúnavnì prokousává a které opatøuje drobnými poznámkami. Je rovnìž štíhlá a tmavovlasá, na sobì má džínsy a trièko a vyzaøuje tichou rozhodnost. Když hra zaèíná, už spolu delší dobu mluví, zaujati svým konáním. Dominik Myslím, že je to ta vedle. Amy Chceš pomoct? Dominik Vzpomínej. Amy Co se má dìlat s tou vodou? Tu budeš urèitì potøebovat. Dominik To vím taky, že ji budu potøebovat, ale pochybuju, že vím proè. Amy se láskyplnì usmìje na jeho zmatenou postavu. Do pokoje vejde Evelyn Thomasová. Je to bìlovlasá, na svých více než pìtasedmdesát let zachovalá žena, pohybuje se však a mluví pomalým, do sebe ponoøeným zpùsobem starších lidí. Pøináší hromádku velkých knih. Evelyn Chtìla jsem mu ukázat tohle album. Fotografie tvé matky, když byla mladá. Amy Je po pùlnoci. Nemyslíš, že bys mìla jít spát? Evelyn Èekám každý veèer. Amy Kdy se sem dostane? Dominik Klouzek. Klih. Malá gumová záplata. Evelyn To bývá rùzné. Dominik Jenže v jakém poøadí? Amy Hospodu už zavøeli. Evelyn položila knihy na opaènou stranu stolu, než u které sedí Amy, a zaèala se jimi probírat. Evelyn Štìstí, že to tvùj otec nikdy nenašel. Esme na herecké škole, nìjaký mladík ji drží kolem pasu. Amy I kdyby se ti to podaøilo spravit, na pivo už je pozdì. Evelyn Bere si taxíka. Amy Z nádraží? Evelyn Ale ne, z Londýna. Amy Panebože! Dominik O pivo už nejde. Je to výzva. Evelyn stále obrací stránky. Evelyn Esme s nìjakou mladou hereèkou. Vypadá dost vycmrdle. Amy Taxíkem z Londýna! Dominik Jde mi o uspokojení z dobøe vykonaného díla. Evelyn na chvíli vzhlédne. Evelyn Øeklas jí, že pøijedeš? Amy Nechala jsem jí vzkaz. V divadle u nìjaké ženské. Mìla takový vychlastaný hlas. Tøi flašky dennì. Evelyn Áa, to byla její garderobiérka. Nosí tvídové suknì. A hlas má jako Humphrey Bogart. Amy To byla ona. Evelyn Zmínila ses o svém pøíteli? Amy Ne moc konkrétnì. Ale øekla jsem, že budeme dva. Evelyn Bude ráda, že jste tady. S nikým se poøádnì nestýká. Samozøejmì dìlá, že ano. Myslím, že nìkdy zajde k sousedùm. Ale radši bych je nepoèítala. Amy To ti vìøím. Evelyn Konì a operace kyèlí, jinak je to ztráta èasu. (Obrátí další stranu.) Tady je zase, vypadá jako cuchta. Amy se zašla podívat, jak Dominik pokraèuje. Amy Ta malá gumová náplast pøijde semhle... ne, nejdøív ji v tom namoè. Dominik Myslíš, že je to jen tím, že bylo moc dlouho v garáži? Evelyn To je Bernardovo kolo. Amy Mysleli jsme si to. Evelyn Takže když to spoèítám, mrtvý je patnáct let. A na kole pøedtím nejezdil nejmíò dalších patnáct. Dominik V tom pøípadì se není èemu divit. Evelyn Èímž jsme se dostali až k válce. Dominik se smìje beznadìjnosti svého poèínání. Dominik No, a na nìm jezdil, kdo chtìl, ztratil nám návod. Evelyn A víte urèitì, že máte správnou soupravu? Nikdy jsem od sebe nerozeznala tu na spravování kol od domácí tiskárnièky. Vyrábìla ji stejná firma. Amy Ale ano, jistì... Dominik vezme do ruky plechovou krabièku. Dominik Je tady chlapík ve vestì s Union Jackem... Amy ...tiskárnièka! Evelyn To není smìrodatné. Amy Co jen jsem se natrápila s tìmi gumovými bleškami, s prsty modrými od barvy... Evelyn No ano. Tvoje noviny. Amy se vrátí ke stolu. Kvùli babièce zvýší hlas. Amy Ty si to pamatuješ? Dìlala jsem je celá léta. Tos nemohla zapomenout. Jak bys mohla? No jasnì. Jmenovaly se Jak to vidí Amy. Evelyn Tak, tak. Amy Vidíš. Už tenkrát. Malá novináøka. Køížovky. Komiksy. Rozhovory. Obávám se, že vìtšinou s mámou. Prodávala jsem je podomnì vdovám v Pangbournu. Vydìlala jsem majlant. Dominik Co jsi s tìmi penìzi udìlala? Amy Utratila, co jinýho. Všechny. Dominik Teï by se nám docela hodily. Evelyn se vrátila k albu. Evelyn Esme, jak se smìje, nìkde u moøe. Má nemožný svetr. Dominik (èichá) Myslíš, že se døív tohle fetovalo? (Jde ke stolu, aby na proužek gumy nanesl lepidlo.) Amy Dominik nepoznal kouzlo rodinného krbu. Vychovaly ho jeptišky. Dominik No, ne tak úplnì. Evelyn Co øíká? Dominik (zvedne hlas) Jsem sirotek. Evelyn To je mi líto. Dominik Vážnì není proè. Evelyn mluví, jako by tam Dominik nebyl. Evelyn A ví, kdo jsou jeho rodièe? Amy Ne. Dominik Vždycky jsem si myslel, že by byli hrozní. A že by je nezajímalo to, co zajímá mì. Nevím, jestli bychom si mìli co øíct. Evelyn Myslíte? Dominik Maximálnì bychom si øekli: „Tak to jste vy?“ (Nezdá se, že by ho to vyvedlo z míry.) Podle mì to není zas tak dùležitý. Jsou to cizí lidi. Nemyslím si, že by mì nìjak poznamenali. Evelyn Vážnì ne? Dominik Ne, opravdu ne. Jsem prostì to, co jsem. (Na chvíli se u stolu zachmuøí.) Vím, že byli chudí. Øekl bych, že se nevzali. Nìkdo mi myslím øíkal, že moje matka umøela. Totiž že umøela hned pøi porodu. Ale když jsem se neptal, jak to mùžu vìdìt? Evelyn Ten tvùj mladík øíká ale divné vìci. Amy Evelynina reakce rozruší. Amy Divné? Já mu rozumím. Evelyn Ano? Amy Jistì. Jeho rodina ho nechce. Dali mu to najevo tím, že ho opustili. Øekli tím: je nám líto, ale vlastnì se tì chceme zbavit. Evelyn Spíš nebyli schopní se o nìj postarat. Amy Ale vùbec ne. Tomu já nevìøím. Evelyn Ne? Amy Podle mì je to otázka vùle. A jsi sebechudší. Je mi líto, ale když nìkdo nìco opravdu chce, když to chce tak... (Náhle pøestane, v rozpacích.) No øekni sám, Dominiku. Jde o tvùj život, ne o mùj. Dominik Já se o jejich motivech mùžu ovšem jenom dohadovat. Ale vždycky jsem mìl pocit, že se prostì rozhodli. Amy Tak, správnì. Dominik Já to rozhodnutí musím respektovat. Proè bych je mìl hledat a riskovat tím, že mì to nakonec zraní. Evelyn se na nìj podívá dost pøísnì. Evelyn To je ale depresivní filozofie. Jsi si jistá, že tohle je pro tebe ten pravý? Amy Docela jistá. Dominik Myslím, že to jí starosti nedìlá. Evelyn Ovšemže ne. To je v jejím vìku normální. Dominik se vrátí ke kolu, probíhající potyèku nebere vážnì. Amy Babi, nás tvoje názory na tyhle vìci nezajímají... Evelyn Já nic neøíkám. Já si tady ètu. Amy Tak to doufám. Dominik na kolenou lepí modrou pásku. Dominiku, v poøádku? Dominik Jistì. Pohoda. (Zatoèí kolem, hotovo.) Amy Dominik vydává filmový èasopis. To je jeho hlavní zájem. Píše o filmech. Evelyn Za mých èasù jsme na nì jenom chodili. Dominik No, svìt šel zatím dál. Amy Evelyn uèila výtvarnou výchovu... Evelyn Ano. Amy Ve škole... Evelyn Poøád na jedné škole. Kousek odsud. Skoro ètyøicet let. Vždycky jsem dìtem øíkala: tak to namaluj. Co jim èlovìk mùže víc øíct. Amy No, to Dominik to vidí úplnì jinak. Dominik Já myslím, že se vyplatí diskutovat o filmu jako fenoménu. Zjistit, co je to film. Je tak úžasný. Poøád na to musím myslet. Ve skuteènosti neexistuje. Ve výsledku neexistuje. Jsou to jen paprsky svìtla. A pøitom. (Chvíli stojí, promýšlí to.) Ta komplikovanost, ten pocit. A je to jen vzduch. Amy Mìla by sis pøeèíst, co napsal. ڞasné jsou jeho teorie... Dominik (skromnì) Tedy... Amy ...o psychologických souvislostech. Vztah filmu a snu. Vytvoøil systém toho, co nazývá dominantní symboly... Dominik Nìkdo øíká signifikanty... Amy A zkoumá jejich vztah k tomu, jak prožíváme fiktivní pøíbìhy ve spánku. Vím, že to zní šílenì, ale když to èlovìk ète, perfektnì to do sebe zapadá. Evelyn se tváøí neutrálnì, nedává znát, co si myslí. Evelyn Jak se jmenuje ten èasopis? Dominik Noir et Blanc. Amy Vychází v angliètinì. Jenom název je francouzský. Evelyn To je dobøe. Amy Dominik ho zaèal vydávat sám. Já se jen veèer zastavím... Dominik Jsme na to jen dva. Amy Prodávám ho v kavárnách, v kinech... Evelyn Myslela jsem, že máš svoji práci. Amy To mám. Tohle dìlám veèer. Chodím a prodávám Noir et Blanc. (Pøestane, jako by ji nìco zarazilo.) To je zvláštní. Nenapadlo mì to. Je to jako s Jak to vidí Amy. Evelyn To ano. Amy Až na to, že teï je to Jak to vidí Dominik. (Než staèí upadnout do rozpakù, uslyší pøijíždìt taxi.) Není to auto? Evelyn Øíkáš, že už jede? Amy Dominiku, to je asi matka. Evelyn Dám jí do trouby jídlo. Z hospody vždycky nìco pošlou. Dominik Uklidím to kolo. Evelyn Vìtšinou se to nedá jíst. Amy Panebože, ona se krmí jídlem z hospody? Evelyn odešla. Když Amy vidí, že Dominik chce uklidit kolo, zastaví ho. To nemusíš. Nemusíš se bát. Je hroznì pøíjemná, to ti slibuju. Dominik Nic se nedìje. To nejsem já, kdo se tady bojí. Amy To nejsi. Dominik ji lehce políbí. Chvíli èekají, zády k nám jako dìti. Pak vidíme, jak Amy bere Dominika za ruku. Esme (za scénou) Haló. Je tady nìkdo? Amy (zvýšeným hlasem) Ano. Ano. Tady jsme. Vejde Esme Allenová. Je jí devìtaètyøicet, má jednoduché šaty a velkou kabelu. Je kupodivu malá a její pøístup k lidem je citlivý a naléhavý zároveò. Pùsobí zranitelnì, takže lidé okamžitì podléhají sklonu ochraòovat ji. Esme Amy, jak se máš? To je skvìlé, že jsi tady. Jsi v poøádku? Nevypadáš moc dobøe. Amy Ne, je mi fajn. Esme dceru políbí a srdeènì ji obejme. Mami, slíbila jsem, že vás pøedstavím. Tohle je mùj pøítel s bicyklem. Esme Ještì jsme se nevidìli. Dominik Ne. Podají si ruce. Krátká pauza. Dominik. Esme Tìší mì. Dominik Mì taky. Velice. Oba se smìjí vlastním rozpakùm. Vejde Evelyn a zaène prostírat. Esme Vyøídili mi tvùj vzkaz. Je to pro mì èest. Dominik Jen to uklidím. Esme Nechte to, prosím vás, kvùli mnì se s tím nenamáhejte. Docela se mi líbí, když je to tu. Co jste tady dìlali? Chystali se na mì? Amy Ne, mami, jenom jsme spravovali duši. Dominik obrátí kolo a opøe je o zeï. Esme Aha. On se tím živí? Umí spravit pojistky? A co zásuvky? Ten boiler v podkroví je v zoufalém stavu. Proè zaèal zrovna u kola? Amy Moc velká legrace... Esme Nechci tì obtìžovat s veèeøí, Evelyn. Amy Mìl chu zajet si na pivo. Ale Evelyn už zamíøila ven. Esme Povídej, na jak dlouho jste pøijeli? Amy To záleží na Dominikovi. Dostala jsem v nakladatelství pár dnù volna. Esme Veèeøeli jste? Tady se obávám nikdy nic nenajdete. Evelyn se dala na makrobiotiku, èi co. Jí luštìniny. Vìøí, že si tím prodlouží život. Jako by už tak nebyl dost dlouhý. Dominik A tak! Esme Musím jíst karbanátky z hospody, když nechci umøít hlady. Amy se usmívá, v tom Evelyn poznává. Amy Evelyn už po Dominikovi hodila oèkem. Poøád ho kritizuje. Esme Ne! Ona se zbláznila. Amy Taky bych øekla. Esme V Pangbournu, proboha. Chlap pod padesátku, který umí vzít do ruky francouzák! Nech ho chvíli za dveøma, v tu ránu se o nìj poperou. Dominikovi to lichocení dìlá dobøe. Takže co dìláte? Amy øíká, že jste novináø... Dominik No svého druhu ano. Esme Jakého druhu? Dominik Založil jsem èasopis. A taky píšu glosáø. Pro jeden celostátní deník. Jen tak pro prachy. Amy Je to jen doèasné. Dominik Ano. Esme Jaký typ glosáøe? Dominik Takový normální. Zavoláme nìkomu a jsme na nìj hroznì milí. A pak napíšeme nìco odpornýho, a to druhý den vyjde. Tak to aspoò normálnì chodí. Esme Ach. A nespletete si to nìkdy? Nepøistihnete se, že jste odporní, když nìkomu voláte, a pak nešastnou náhodou otisknete nìco milého... Dominik Chraò pánbùh, to by byla z hlediska profesionální etiky hrubá chyba. Za to by vás z Fleet Street vypráskali. Esme s Dominikem pokraèují ve vtipkování, ale Amy to dìlá starosti. Ne, vlastnì chci øíct... Amy Teda vážnì... Esme Dìlám si legraci. Dominik Já taky. To byl nejapný vtip. Ten glosáø mì prostì živí. Aspoò dokud nebudu moct dìlat, co chci. Esme A to je co? Dominik Zní to hloupì. Ale myslím, že jednou bych rád dìlal filmy. Chvíle ticha. Esme Dobøe. Proè by to mìlo být hloupé. Dominik To by chtìl pøece každý. Esme Jestli budete hodnì chtít, nepochybuju, že toho dosáhnete. Dominik Ano. Amy to øíká taky. Esme je pozoruje a uvìdomí si pøi tom, jak vážné je to mezi nimi. Vlastnì je ten glosáø hroznì zajímavý. Esme Opravdu? Dominik Ano. Docela mì to zaujalo. Esme pøejde pokoj a usadí se do velkého køesla. Dominikovi se vrátila sebedùvìra. Nejdøív jsem se vydìsil. Vždy jsem mluvil s tak slavnými lidmi. Hlavnì filmaøi. Zatelefonuju jim, napíšu, co øeknou. Blablabla. Ale pak jsem si všiml, že když je nìjak pochválím, jsou mi za to svým zpùsobem vdìèní. Esme Ale jistì. Dominik No ano, ale stejnì mì to docela pøekvapilo. Esme Proè? Dominik Já jenom... jsou tak slavní. Èlovìk by si øek, že teï už by se mohli cítit bezpeènìjší. Ale necítí, vùbec ne. Napíšete, že se vám jako líbí, a oni vás najednou zaènou brát. Esme Ovšem. Dominik Ano, ale z toho jak moc jsem byl málem v šoku. Esme na nìho upøe pohled, který je teï trochu tvrdší. Esme Co tím chcete øíct? Dominik Já nevím. Snad jsem si svým skromným zpùsobem... tím myslím na tom pitomém glosáøi... Asi jsem si uvìdomil, že psaní znamená moc. Esme O-ho. Které lze vìdomì využívat. Dominik Tak nìjak. Esme Takže mùžete zaèít budovat kariéru. Neøekla to zle, ale u Amy a Dominika to vyvolá pøíval nesouhlasu. Dominik Tedy... Amy Takhle to Dominik nemyslel. Dominik To vùbec ne. Amy To by Dominik nikdy neudìlal. Dominik Ne. Tak bezostyšnì ne. Ale na druhé stranì, když vezmete to, co øíkají - a ono to èasto není moc zajímavé - najdete v tom nìjaký vtip a druhý den tomu dáte šmrnc, obvykle vám potom zavolají. Je to odporný výraz, ale zaèínáte si vytváøet kontakty. Amy A Dominik si uvìdomuje, že to asi musí. Esme Vytváøet si kontakty? Dominik Ano. Esme Panebože. Dominik Tomu se nevyhnu. Jestli chci dìlat filmy. A proè bych se tomu mìl vyhýbat? Amy Jistì. Jenom si otvíráš dveøe. Dominik Pøesnì tak. Krátké ticho. Chyba by byla, kdyby nìkdo to, co píšu, bral vážnì. Ale co na tom záleží? Jak v glosáøi vždycky øíkáme, druhý den je všechno jinak. Esme Mhm. Esme se ponoøila v zamyšlení. Amy chce houstnoucí atmosféru rozptýlit. Amy Neuvìdomila jsem si, že se ta hra poøád ještì dává. Esme Ne, vlastnì už se mìla stahovat. Pak ji nìkdo uvedl znovu. V menším divadle. Amy Aha. A ty v ní poøád hraješ? Esme Ó ano. Aspoò ještì chvíli. Amy se pøidá k obehrané stížnosti. Esme a Amy Ženské role prostì nejsou. Esme Aspoò tam mám hezkou scénu umírání. Autor moc nechodí. Režisér taky ne. Od premiéry jsme je nevidìli. Amy Natáhnou strojeèek a jdou pryè. Esme Tak, tak. Esme zasune nohy pod sebe a nepøítomnì se podívá na Evelyn, která se vrátila do pokoje. Co to tu proboha tropíš s tím albem? Evelyn Chtìla jsem ho ukázal tomu Aminu chlapci. Ale moc ho to nezajímalo. Esme Má recht. Není na tom nic k vidìní. Amy vrhne na Dominika úzkostný pohled. Amy Tys, Dominiku, nevidìl nikdy mámu hrát. Dominik Musí to vypadat komicky. Vím pøece, jak jste slavná. Ale moje generace... vesmìs do divadla nechodí. Nám se to nezdá dùležitý. Esme No a proè by mìlo. Docela to chápu. Evelyn opìt beze slova odejde. Poøád se øíká: „Do divadla by mìl chodit každý.“ A proè by mìl? O diváky, nahnané k nám násilím, nestojíme. Nic nás tolik nedeprimuje, jako hrát pro lidi, kteøí pøišli jen proto, že jim nìkdo nakukal, že je to povznese. Dominik Právì. Esme Proè nehrajeme jen pro lidi, kterým se to opravdu líbí. A jestli jich moc není, nedá se nic dìlat. Ale nechoïte jen proto, že vám to nìkdo nakukal. To je k nièemu. Esme se opìt zamyslí, a tak Amy znovu pøispìchá, aby ji povzbudila. Amy Máma je skvìlá v komediích. Esme Obvykle mi jdou nejlíp dámy ze spoleènosti. Se zajímavým hlubším životem. Vrstvy. Hraju se spoustou vrstev. Amy Hraje je nádhernì. Esme Díky. Se shakespearovskými hrdinkami jsem neuspìla. Hrát Rosalindu vedle teplého Orlanda, to bylo utrpení. Amy si to pamatuje. Dokud jsem byla v chlapeckém pøevleku, všechno bìželo jako na drátkách. Amy Jenže pak pøijde ta scéna... v Jak se vám líbí, víš? Musí odhalit, že je žena... Esme Mìl recht. Vùbec se mu nedivím. V pøevleku jsem byla víc sexy. Amy Blbost! Esme Kdybyste ale vidìli tu hrùzu v jeho oèích... (Zapálí si cigaretu.) Amy Byla to sranda. Esme U divadla jsou všichni tak mladí. Divadlo je hra pro vìtší dìti. Nakonec to zaène být nedùstojné. Pøevlékat se, pøedstírat, že jste nìkdo jiný. A pak dìlat vìci, které po vás chce nìkdo jiný. Po èase si zaènete øíkat, a co já? Jak do toho všeho zapadám já? Amy zámìrnì udržuje hovor. Amy A co ti ostatní? Jak se má ten herec? Ten, co hraje toho starce? Esme Toho už vymìnili. Teï tu roli hraje Perry Potter. Znáš Perryho. Nosí šátek. A nìco na zùsob pain bagnat, aby zakryl pleš. Amy Pain bagnat? Esme No tamto, víš co. Takhle. (Zakrouží rukou kolem hlavy, aby naznaèila baret.) Amy O èem to proboha mluvíš? Pain bagnat je druh sendvièe. Esme Ne. Amy S tuòákem a olivami. Mami, to se dává do housky. Esme Ale to já vím. To já pøece vím! Amy Má tak neuvìøitelné mezery ve vzdìlání. Ona si myslí, že pain bagnat je snad klobouk! Esme No, to je legrace. Ty jsi tak chytrá. S tou svou univerzitou. Moje vzdìlání nespoèívá v knihách. Nejsem žádný šprt. Moje inteligence je jiného druhu... Amy Jistì, tenhle druh inteligence všichni známe. Je to nìco jako když je èlovìk nahluchlý. Evelyn se vrátí se slánkou a pepøenkou a zpola vypitou lahví vína. Esme Moje školní vzdìlání bylo dost nesystematické. Zeptej se Evelyn. Ve školách se toho tenkrát moc neuèilo. Považovalo se to za vulgární. Amy Ale uèilo. Jenže tys radši neposlouchala. Dominik projeví zdvoøilý zájem. Dominik Dìláte taky televizi? Esme Televizi, no to snad ne! Amy Televizi nenávidí. Esme Pøesnì tak. Amy Ani se na ni nedívá. Esme Nièit si zdraví, zatímco lidi pøitom dìlají kdoví co. Ty se mùžeš roztrhat, a oni co? Jedí. Nebo se baví. Skvìlé. Být ignorován v deseti milionech domácností najednou. Všichni se smìjí. Esme se zdá být uvolnìnìjší. Dominik Vždycky se veèer vracíte? Esme Když byla Amy mladší, nikdy jsem ji nechtìla nechat samotnou. Byla tak rozkošná. Dùm byl vždycky plný jejích kamarádek. Amy Moje kamarádky tady pøespávaly. Esme A pak, asi jsem si na to dojíždìní zvykla. Dodneška v Londýnì nerada spím. Amy Nerada tam po pøedstavení zùstává. Esme Tak, tak. Asi to bude nìco v mém povolání. Všechno tam závisí na názoru. Lidi kolem vás poøád krouží a øíkají: „Tohle se mi líbí, tohle nelíbí, já si myslím tohle, já si myslím tamto.“ Èlovìk se nemá èeho zachytit. Ale aspoò když pøijedu veèer domù... ten pocit mám ráda. Podívám se na tenhle dùm a... aspoò nìco skuteèného. (Rozhlíží se chvíli kolem.) Evelyn stále pøešlapuje. Evelyn, já nebudu jíst. Amy Babi, mìla by sis jít lehnout. Evelyn Proè? Vyspím se, až budu mrtvá. Esme Televize. Nechci ji dìlat. Dokud má Londýn svùj bájný West End... (Zamáèkne cigaretu.) Evelyn opìt vyjde. A co ty? Amy V poøádku. Fakt. Jenom nás napadlo, že tì navštívíme. A taky abys poznala Dominika, samozøejmì. Dominik taktnì reaguje. Dominik Tak. Nemám dát to kolo do garáže? Amy Díky. Dominik Za chvíli jsem zpátky. Odejde. Obì ženy osamìjí. Esme Mìlas mi to øíct. Tak špatná matka zase nejsem. Amy Co? Esme Špatná matka, která nepozná, co se dìje. Jen vás prosím, zásnub mì ušetøte. Ještì se to nosí? Amy Ne. Ujišuju tì, že o to tady nejde. Esme Ne? Amy Není to vážné. Ujišuju tì, že nejde o nic vážného. Chci si pùjèit nìjaké peníze. Esme Díky bohu. Jenom peníze. (Zdá se, že se jí opravu ulevilo.) Jistì. Kolik potøebuješ? Amy Potøebovala bych pìt tisíc. Esme Prosím? Amy To by bylo bezvadný. Esme Øekni to ještì jednou. (Náhle se podívá pøímo na Amy.) Na co proboha potøebuješ pìt tisíc? Co mùže pro všechno na svìtì stát pìt tisíc liber? Amy Jestli dovolíš, to bych øíkala nerada. Esme To mì uklidnilo. V tom pøípadì to není nic vážného. Kdy by to zaèalo být vážné? Od deseti tisíc výš? Amy Øeknu ti to. Slibuju, že jednou ti to øeknu. Ale vždycky jsi øíkala: Až budeš cokoli potøebovat, pøijï za mnou. Esme Ale jistì. Amy Bez jakýchkoli pøedbìžných podmínek. Takže, mami, jsem tu. Esme pochopí její výzvu a pøijme ji. Esme V poøádku. Bez problémù. Teï hned? Jak to chceš? Mám ti dát šek? Amy Jestli mùžeš. Esme Jistì. Jistì, samozøejmì. Tak to provedem. Kam jsem si položila vìci? Amy Tamhle. Za tebou. Esme Ovšem. (Pøitáhne si kabelku ke stolu.) Kolik? Amy Pìt tisíc. Esme Pìt tisíc liber? Najednou? Ne ve splátkách? Jednou mi to vrátíš? Amy se nad tím žertováním zdvoøile usmívá. Esme otevøela svou šekovou knížku. Amy Vždyckys øíkala, že kdyby... kdyby nìco bylo, nebudeš se vyptávat, prostì mi dáš cokoli, oè tì požádám. Esme Ano. (Na chvíli se zarazí.) Nejdøív mi ale øekni, co to je, to nìco. Amy Mami... Esme Ne, vážnì, dìlám si legraci. Vìøím ti. Víš, že ti vìøím. Nevyptávám se. Na nic. Vím, že kdybych se zeptala, øekla bys mi to, ale já se ptát nebudu. (Zaène psát.) Ke kterému je to úètu? Nemám zdání. Je tu nìjaké dìdictví po Bernardovi. No, nìco tam bude. Legraèní je, že na té høe vùbec nic nevydìlávám. Ve skuteènosti tratím. V okamžiku, kdy nasedám v Londýnì do taxíku, už mi nic nezbývá. (Podívá se na Amy.) Kolikátého je? Amy Pìtadvacátého èervna. 1979. Esme To vím. Myslíš, že žiju ve snu? (Podá Amy šek.) Amy Dìkuju. Esme Jaká jsem byla? Amy Fantastická. Esme Jsi pyšná na svou mámu? Rychle ho inkasuj, než ti ho vrátí jako nekrytý. Ne, vážnì. Bude to v poøádku. Proplatí ho. (Políbí Amy.) Trapistko. Tajnùstkáøko. Tak, a mlèím. (Otevøe dveøe a volá na Dominika.) Dominiku, jste v poøádku? Neztratil jste se v té garáži? Evelyn, co se stalo? Co se dìje? Nakonec si tu sekanou pøece jen asi dám. Jsem citovì úplnì vyèerpaná. Dvì minuty o samotì s mou dcerou mì pøipravily o spoustu kalorií. Dominik a Evelyn se vracejí. Evelyn s oschlým jídlem z hospody. Á Dominik. Tady jste. Dominik Ano. Esme Jdete spát, vy dva? Dominik Za chvíli. Amy schová šek mezi své vìci a sleduje, co dìlá Dominik. Musím ještì nìco napsat. Evelyn (pokládá talíø na stùl) Tak prosím. Esme Panebože, co jsi s tím provedla? Pomsta vegetariánky. Jak to prosím tì ohøíváš? Den ode dne to vypadá míò vábnì. Až to nakonec vzdám. Evelyn Je to svinstvo. Esme Já vím. Já to miluju. Máme pivo? Amy se snaží pohledem navázat kontakt s Dominikem. Amy Jdeš nahoru? Dominik Budu chvíli pracovat. Amy Mám jít s tebou? Dominik Vadí ti to? Dej mi jen deset minut. Proboha, potøebuju akorát deset minut, ano? To snad není zas tak pøemrštìné. (Vyštìkl na ni.) Atmosféra náhle zhoustla. Amy Jistì. Bez problémù. Dominik se zarazí, snaží se situaci uklidnit. Dominik Tak zatím. Dobrou noc, paní Esme. Esme Dobrou noc. Dominik odejde. Esme, pøed níž leží talíø s jídlem, nejeví žádnou snahu pustit se do nìho. No vida. To je úžasné. Takového sis našla pohledného mladíka. Amy No a? Tebe to pøekvapuje? Esme Ani v nejmenším. K tobì by si mohl každý muž gratulovat. Tón hovoru je nenucený a pøátelský, ale Amy není ve své kùži. Kolem divadla se takových lidí motá plno. Pohlední mladíci, kteøí musí teprve zjistit, kdo jsou. Poøád na nì narážím. Amy To si myslíš o Dominikovi? Esme No, ty ho znáš líp než já. Esme èeká, ale Amy nereaguje. Na druhé stranì, pøijela ses mì zeptat na mé mínìní... Amy Vážnì? Esme Myslím, že ano. Amy Já bych øekla, že je to naopak. Copak jsem tì nežádala, abys už nic neøíkala? Esme Amy, prosím tì, já pøece nejsem vèerejší. Když pøijde dcera za matkou a øekne: „Na nic se nevyptávej, prosím tì, neptej se na nic...“ je to jako by øíkala, „Mami, rychle, pomoz! Zoufale si potøebuju promluvit“, nemyslíš? Nad tím se Amy nedokáže neusmát. Amy Chceš øíct, že jsem podvìdomì dìlala tohle? Esme Podvìdomì? Sotva. „Dej mi pìt tisíc liber.“ Tenhle zpùsob, jak získat mou pozornost, by si zasloužil výprask, nemyslíš? Amy Asi jo. Já nevím. Možná. Jsem z toho zmatená. (Usmìje se, uvolní se, vzdá to.) Esme Koneckoncù tohle je základ. Základ mojí profese. Buï to umíš, nebo to mùžeš zabalit. Nìco øíkáš a myslíš tím nìco jiného. Jestli tohle nedokážeš, tak to nemùžeš dìlat. Amy se zatváøí rošácky. Amy To mi pøipomíná, že jsem vidìla ten kus s Deirdre... Esme Pchá, Deirdre! Amy Vidìla jsem tu novou hru s Deirdre v hlavní roli. Esme Deirdre, pøednì, ta neumí poøádnì øíct ani repliku, natož aby pøi tom dokázala ještì myslet na nìco jiného. Amy Moc jí to nesedlo. Esme Øíkali mi, že je smìšná. Vyleze prý na jevišti v nìèem, co pøipomíná stínidlo, rtìnku od ucha k uchu... Amy To mìli pravdu. Esme Koulí prý oèima jako dementní štìnì a celou dobu se natáèí èelem do hledištì. (Potøásá hlavou, jako by ji to uráželo.) Amy Mìla moc dobré kritiky. Esme Deirdre? Ta je schopná vlézt kritikùm málem do zadku. Vidìlas ji. Je zbabìlá. Vždycky se snažila zalíbit. Amy A to je tak špatnì? Esme Ovšemže ne. Ale nikdo jí nikdy nevysvìtlil, v èem je jádro pudla. Amy A v èem je? Esme Zalíbit se, aniž by na èlovìku bylo vidìt, že se o to snaží. Amy Aha. Esme To je to, oè se èlovìk pokouší. Všichni samozøejmì víme, že se toho nedá dosáhnout. Ale takový je ideál. Aby to vypadalo, jako že to jde samo. (Podívá se na chvilku na Amy.) Možná to platí i v životì. Amy na ni pohlédne. Ví, že už se tomu nedokáže vyhnout. Amy Mami, podívej, já vím, že se mnou zoufale chceš mluvit... Esme Já? Amy Chceš mi položit tisíce otázek... Esme Že máš problémy, to vidím. A doufám, že za chvíli mi øekneš, proè. Amy To nejsou problémy. Neøekla bych zrovna, že to jsou problémy... Esme Jak si vedeš v nakladatelství? Amy Skvìle. Chtìjí mì povýšit. Esme To jsem ráda. Amy Ale jedna vìc souvisí s druhou. Amy se odmlèí. Esme øekne tiše. Esme Èekáš dítì? Amy Jaks to poznala? To je to vážnì tak znát? Esme Není to tak docela neznat. Amy Kdys to poznala? Esme V tu chvíli, kdy jsem tì uvidìla, samozøejmì. Esme odsune netknuté jídlo stanou. Vstane a vezme Amy do náruèe. Amy nemùže pro slzy ani mluvit. Amy Bože, já budu breèet... Esme Tak breè. (Zaène vzlykat spolu s Amy.) Breè, prosím tì, klidnì se vybreè... Amy Ne, to nesmím... Esme Ach, Amy... Amy To nesmím... (Rozhodnì se Esme vytrhne.) Esme Proè? To je bájeèná... Amy Nesmím! Esme Amy, vždy je to bájeèná zpráva. Amy Protože... sakra, nevím, jak to mám øíct. Budeš si myslit, že jsem se zbláznila. (Divoce zvýší hlas.) Dominikovi jsem to neøekla. Vím, zní to šílenì, ale asi to neudìlám. Než mùže Esme reagovat, objevuje se znovu Evelyn se svou starou písnièkou. Evelyn Tys tu veèeøi nesnìdla. Esme Ne. Proè nejdeš spát? Evelyn Co je s ní? Proè pláèe? Esme Senná rýma. Evelyn Chceš, já ti to pøihøeju? Esme Ne, díky. Evelyn jde odnést talíø. Esme zvýší kvùli Evelyn hlas. Myslím, že ta sekaná má už dost. Evelyn (Amy) Víš to, že nic nejí? Amy Vážnì? Evelyn Vždycky si sedne, podívá se na to, a odsune to. Esme ji jde vyvést. Esme Evelyn, bìž, musíš do postele. Evelyn Jdu spát. Esme Správnì. Jen si lehni. Lehni si do postele. Mysli na rodinu. Jsme tady. Pod jednou støechou. Celá naše rodina. Aspoò taková, jakou máme. Mysli na to a buï vdìèná. (Políbí Evelyn.) Evelyn Jenom mi slib, že si nevezme toho kritika. Amy To ti slibuju, babi. Evelyn Jestli si toho kritika nevezme, tak snad mùžu jít spát. Evelyn odchází, spokojená, že to øekla. Esme a Amy se baví absurditou situace. Esme Ach, Amy... Amy Ona se vùbec nemìní. Esme Ne. Amy Vypadá moc dobøe. Esme Ale ovšem. Ta mì pøežije. Ani mì to netrápí. Vím to už léta. (Jde si pro cigarety.) Stalo se z toho manželství jako každé jiné. Kdyby mi nìkdo, když jsem se seznámila s Bernardem, øekl, že s jeho matkou budu žít o deset let déle než s ním... Nejsem si jistá, že bych do toho skoèila tak nadšenì. (Zapálí si cigaretu.) Ale èlovìk nikdy neví, jak vìci dopadnou. Amy To ne. Esme se na ni na chvíli zadívá. Esme Tak v èem je problém? Je otcem Dominik? Amy Ale ano. To je jisté. Esme Ale ty máš dojem - co? - že z nìjakého dùvodu tohle není pravá chvíle k tomu, aby se to Dominik dovìdìl. Amy Pøesnì tak. Esme Aha. No, to je zajímavé. Jako rozhodnutí to vypadá originálnì. Ale nemùžu se zbavit pocitu, že tì k nìmu vedou možná pochybné dùvody. Doufáš, že si toho nevšimne? Amy Ne. Ovšemže ne... Esme Nezdá se ti, že je možné, že to zjistí? Amy to pobaví, ale Esme pokraèuje. No, že je intelektuál, to je vidìt. Staèí se na nìj podívat. Ale to by èlovìk musel být námìsíèný. Amy Víš dobøe, že tak jsem to nemyslela. Esme Ano? Amy dostane nápad, jak to vysvìtlit. Amy To je pravda. On je opravdu intelektuál. Ale v mnoha smìrech je mladší než já. V urèitém smyslu je tak trochu dítì. V dobrém smyslu toho slova. Je jako dítì, øíká se to tak? Esme Jako dítì jde. S dìtinským je to horší. Amy Ano. V tom pøípadì je to první. Esme jen bez komentáøe pøihlíží. Jde ale o to... že je taky nesmírnì pøitažlivý. Esme Och. Amy To je... to trochu mìní situaci. Esme Ano, chápu. Ty klukovské zpùsoby... Amy Napøíklad seznámili jsme se na jednom nakladatelském veèírku. Dominik tam byl s jednou dívkou. Bylo jí teprve osmnáct. A už vydala román. Musím øíct, vùbec ne špatný... Esme Romány, ach jo. Amy A navíc mìla neuvìøitelnì krásný nohy... Esme No ale... Amy Vlasy èerné jako uhel. Nádherný poprsí. Všimla jsem si jich hned, jak vešli do místnosti. Celou dobu se spolu smáli, ona s rukou kolem jeho pasu, jako by nemìla jedinou starost. (Na chvíli se odmlèí.) Takže musím pøiznat, že když se zastavil u mì, trochu mì to pøekvapilo. A když se se mnou zaèal bavit. Esme Jak se na to tváøila? Amy Ta mladièká autorka? No, myslím, že byla dost naštvaná. Asi budou všechny. Ta vysoká. Ta blondýna z Cambridge. A ta, co zpívala v té skupinì... Esme A tebe trápí pomyšlení na všechny ty jeho bývalé... Amy Ne, to ani ne. Ach bože, vysvìtluju to blbì... Esme Neøíkej mi, že si myslíš, že na nì nemáš. Amy Vùbec ne. To ne. Já vím, co mu dávám. Dávám mu nìco, co mu žádná z nich dát nemùže. Esme A to je co? Amy Sebedùvìru. Dávám mu víru v sama sebe. Podpírám ho. Esme Urèitì ano. A co dává on tobì? Amy se zdá být v defenzivì. Amy Podívej... Esme Ne, vážnì... Amy Ale mami... Esme Ty mi vlastnì øíkáš, že ti to lichotí. Popisuješ to tak, že ženské se kolem nìho jen rojí. A ty si myslíš: „A on si vybral mì! Jémináèku! Udìlám cokoli, jen aby to neskonèilo...“ Amy Mami, to není fér. Esme Takže se mu nakonec bojíš øíct i to, že jsi tìhotná! Je to tak? Bojíš se, že ho ztratíš. Tak se tedy vìci mají? (Odvrátí se, je hluboce znepokojená.) Amy, tomu nemùžu uvìøit. Jsem zdìšená. To je hrozné... Amy Ujišuju tì, že takhle to není, vážnì. Esme Ne? Zahrnulas mì seznamem jeho milostných úspìchù. Co na to mám øíct? Mnì je jedno, s kým vším spal. A si to rozdal tøeba s celou dívèí dudáckou kapelou. No a co? Já jenom chci vìdìt, co bude s tebou? Amy Jistì. Esme Jestli tì má rád. Amy Jistì. Esme Øíká ti to? Amy Ale no tak! Esme Myslím to vážnì. Øíká to pøesnì takhle? Amy Ano. Ano, øekl to. Esme Dobrá. Já vím, že se to považuje jen za první krok. Èlovìk pak èeká, že to bude pokraèovat. Ale ve skuteènosti, podle mých zkušeností, je dost alarmující, že jen málokterý je schopen øíct i jen tohle. Teï je øada na Amy, aby se rozzlobila. Amy No dobøe, pro boha živýho, vždy to øíká. Øíká to. Èeho se tak bojíš? Esme Èeho se bojím? Ježíši, èeho asi, co myslíš? Amy (pøipouští) No jo... Esme To je mi otázka! Amy No dobøe! Esme Ty si snad myslíš, že když je ten mužský fešák, nìjak ho to zprošuje povinnosti udìlat to, co by udìlal každý normální slušný èlovìk. Amy se jí pokouší podat skuteèné vysvìtlení. Amy Ne, tak to není. Musím ti to vysvìtlit. Jsou jisté vìci... urèité pozadí, které nechápeš. Jenže to bys mì, mami, musela poslouchat... Esme Já poslouchám... Amy Musíš se posadit a slíbit, že mi dáš šanci. Esme Ovšem, proè ne. Amy Tuhle noèní mùru jsem si už zažila. Teï zaèínám vidìt cestu ven. Ale musíš mì vyslechnout. Esme Ale jistì. Amy Bez pøerušování. Esme Amy, doufám, že v tom jsem tì nikdy nezklamala. (Vypadá pøístupnì.) Amy Pravda je taková... mùj vztah s Dominikem je dost køehký. Tìkavý, to je to slovo? Mívá špatnou náladu. Trpí depresemi. Nìkdy... no nìkdy... se dá øíct, že je otrokem svých nálad. Esme mlèí, její nevole je zøejmá. Takže jde o to... øekla jsem si, je to choulostivá vìc. Mám prostì jít za ním a øíct mu to rovnou? Ne, to by ho vydìsilo. A taky... Vím jistì, že by mi øekl, hele, dáš to pryè? Esme Amy... Amy A to pro mì vùbec nepøipadá v úvahu. Takže dobøe. Je to jako když sestavuješ skládaèku. Chci si to dítì nechat a chci si taky nechat Dominika. Takže musím najít zpùsob, jak mu to øíct, aby se necítil zahnán do úzkých, aby si neøekl: „Bože, pøesnì tohohle jsem se bál...“ Esme pøemáhá neklid. Øekl... od zaèátku mi øíkal, že se na dìti necítí... Esme Ne, opravdu! Amy Mami! Esme No dobøe... Amy Øíkal mi to. Od prvního dne. Jde o to, že jsem mu to slíbila. Dìti ne. Øíkal: „Cokoli, ale zakládat rodinu, to nedokážu...“ (Na chvíli se odmlèí.) Takže chápeš, že o to je to všechno t잚í. Jenže Esme nedokáže být zticha. Esme O co jde? Máte spolu nìjakou smlouvu? Amy Mami... Esme Nìjaké písemné ujednání, které tì pøinutil podepsat? Amy Ne. Esme Bez zøetele na to, co se mùže doopravdy stát? Amy Mami, nìco jsi mi slíbilas! Esme Ano. Slíbila jsem, že tì vyslechnu. Ale ne, že tì nechám znièit si život! (Zamáèkne cigaretu a vstane.) Tyhle øeèi: dìti ne! To je abstrakce! Je to celé jen abstrakce! Amy Já vím. Esme Ale nìco se stalo. Doopravdy stalo. Událost, která to všechno mùže zmìnit. Opravdu budeš mít dítì. A chceš nebo ne, to dítì existuje. Amy Jistì, ovšem, no a? Esme No a já bych øekla, že je to jasné, èím døív se mu postavíš, èím døív mu to øekneš... Amy Ne. V tom se mýlíš. Protože já vím - mùj žaludek to cítí - že to bude vypadat jako vydírání. Esme Ale no tak! Amy Pro nìj to bude, jako když zaklapnu past. (Náhle zvedne hlas.) Pøesnì toho se bál! Já ho znám. Ty ne. Jakmile mu to øeknu, bude si myslet, že ho tlaèím ke zdi... Esme To je smìšné. Co je to za èlovìka? Amy A když Dominik cítí, že ho nìkdo tlaèí ke zdi, to ti øíkám, já to vidìla, zaène být neuvìøitelnì tvrdý a zlý. Esme No, v tom pøípadì jsi mi odpovìdìla na mou otázku. Amy Mami, je mi to líto, ale v tomhle mám jasno. (Zdráhavì, nechce se jí pokraèovat.) Totiž... víš... Nechtìla jsem ti to øíct... to dìvèe z Cambridge... ta, s kterou žil pøedtím... jde o to, že ona... ona taky byla tìhotná. Esme Ach. Teï chápu, co mi chceš øíct. (Odmlèela se, jako by právì objevila jádro Aminých problémù.) A my si mùžeme domyslet, jak to s ní dopadlo. Amy se ošívá. Amy Víš...totiž to ne... to nešlo tak rychle. Ne že by si øekl: „Je v tom, tak mizím...“ Esme Ne? Amy Ne, tak to nebylo. To dítì jí vymluvil. Pak øíkal, že to mezi nimi zaèalo skøípat. A dost brzy nato toho prý mìl dost. Esme upøe na Amy tvrdý pohled. Esme Jenže, Amy... Amy Já vím... Esme Opravdu si musíš položit otázku... Amy Já vím, mami. Vím, co chceš øíct. Ale odpovìï zní: ano. Je to ten pravý muž pro mì. Vím to. Vím to až do morku kostí. Tak jistì, jak je to jen možné. Esme Amina pøesvìdèivost umlèí. Takže jde jen o to, co teï udìlám. Esme se tiše posadí ke stolu. Proto jsem tì pøijela požádat o ty peníze. Ty peníze mì èiní sobìstaènou. To znamená... takže když budu muset, mùžu to dítì vychovat sama. Samozøejmì, že mu to øeknu. Nakonec mu to øeknu. Za pár mìsícù. Ale nechci ho vehnat násilím do nìjakého katastrofického svazku - vzniklého jen pod tlakem okolností - když dobøe vím, že to je to, co nechce. Esme A co chceš ty, to se nepoèítá? Amy Ano, samozøejmì, to je dùležité. Ujišuju tì, že jsem to promyslela. Když zaútoèím, vydìsím ho. Èeho tím dosáhnu? Stane se jen to, že všechno znièím. (Natáhne se pøes stùl a vezme Esme za ruku.) Vždycky jsi øíkala, že to já jsem v naší rodinì ten, kdo se øídí rozumem. Že jsem byla obdaøena jistotou, taks to øíkávala. Esme Ano, øíkávala. Amy Takže mi musíš vìøit. Jde jen o naèasování. A já se musím rozhodnout, jak to naèasovat. Ve dveøích se objeví Dominik. V ruce má list papíru, na který psal. Dominik Aha. Páni, vy tu ještì jste... Amy Dominiku, proboha... Dominik Vyrušil jsem vás? Amy Ne. Vùbec ne. Ani v nejmenším. Amy se nervóznì podívá na Esme. Dominik si uvìdomuje napjatost atmosféry. Jen jsme tak povídaly. Vzpomínaly na staré èasy. Dominik Nemùžu najít knížky, co potøebuju. Nevíš, jestli nejsou ve tvém kufru? Amy Urèitì. Hned pro nì dojdu. Dominik Ne, nelbni. Amy Ne, vážnì, já vím, kde jsou. Dominik Když jseš si jistá... Amy Za pár vteøin jsem tady. Ano, mami? Jsem tu ve vteøinì. Amy jí stiskne ruku, a pak odejde. Esme se nehýbe. Pøed ní stojí neotevøená lahev vína. Dominik se rozhlédne po pokoji. Dominik Je tady hezky. Esme Prosím? Dominik Ve vašem domì. Esme Ach. Dominik Je krásný. Ty obrazy. Ty maloval váš manžel? A tenhle, co je to? Olej na plátnì? (Zblízka si prohlíží jeden z olejù.) Šrafování køížem. Tak se tomu øíká? Matová technika. Amy øíkala, že byl malíø. Ten styl se mi moc líbí. Jak se tomu øíká? Esme Èemu? Dominik Škole, ke které patøil. Esme Jaké škole? Dominik K jaké patøil skupinì? Esme Myslím, že ho pøifaøují k anglickým impresionistùm. Aspoò mu tak øíkají na aukcích. Ale Bernard si neøíkal nijak. Dominik Vážnì? Esme Ano. Neumím to vysvìtlit. Ale on takhle prostì neuvažoval. Amy se vrátí se dvìma filmovými encyklopediemi pod paží. Pohledem kontroluje, zda se nestalo nic nepatøièného. Amy Tady jsou. Dominik Díky. Amy Pùjdu s tebou nahoru. Nebude ti vadit, když si budu èíst? Dominik Ne. Amy Takže se rozlouèím. (Nakloní se k Esme a políbí ji.) Dobrou noc, mami. Esme vstane a jde ke dveøím. Esme Dominiku, moje dcera pro vás nìco má. Podle mého názoru je nezbytné, aby si s vámi ještì dnes promluvila. Takže vás tu teï nechám a jdu spát. (Zastaví se na zlomek vteøiny ve dveøích.) Je tìhotná. Esme vyjde. Všechno se stalo tak rychle, že Amy nemá èas zareagovat. Pak vybìhne na chodbu, odkud ji slyšíme volat nahoru. Amy Proè jsi mu to øekla? Mami, co to má sakra znamenat? DRUHÉ DÌJSTVÍ Tatហscéna. O šest let pozdìji. Je sobota odpoledne na konci èervence. Píše se rok 1985. Právì konèí jeden dokonalý letní den. Pokoj zaplavuje neškodné sluneèní svìtlo, vpadající sem okny ze zimní zahrady a verandy. Aèkoli uplynulo tolik èasu, pokoj se zdá být bez jakýchkoli zmìn. Dveømi vejde Esme v ponìkud nápadném saténovém kostýmku s kvìtinovými motivy a v dost extravagantním klobouku. V rukou, navleèených do rukavièek, drží kabelku a velký pugét kvìtin. Je jí sice momentálnì pìtapadesát, ale ani ona se pøíliš nezmìnila. Tìsnì za ní vchází Amy, opìt v džínsách a jednoduchém trièku. Je jí teprve devìtadvacet, ale mateøství a uplynulá léta se na ní podepsala. Je sebevìdomìjší, ale vlasy má ztažené pøísnìji a vypadá ostražitì a napjatì. Obì ženy mají výjimeènì dobrou náladu, právì úspìšnì prošly „zkouškou ohnìm“. Podobnì jako na zaèátku prvního dìjství svìtla zesílí, až když už se dìj rozbìhl. Esme Tak a teï si sundám ten klobouk. Amy Ten klobouk, to byla šílenost. Esme A kytky! Co ty kytky! Esme položí kvìtiny na stùl a sundá si klobouk. V pokoji je dusno, nevìtraný vzduch se v nìm vyhøíval celý den. Amy proto otevøe dveøe pøístavku. Od zaèátku jsem vìdìla, že ten klobouk je zu viel. Amy No, to byl. Esme Ale vzala jsem si rukavice, všimla sis? Nikdy je nenosím. To byl chytrý tah. Amy To bych neøekla. Kdo si myslíš, že jsi, èlovìèe? Královna matka? Esme Ne. Jenom ji zkouším. Obì se usmìjí nad tou pravdou. Byla ses podívat na Evelyn? Amy Je v poøádku. Spí. Esme No tak, Franku, pùjdeš dovnitø? Frank Dìkuju za pozvání. Frank Oddie pøešlapoval zatím za dveømi, ale teï vchází do pokoje. Je mu nìco pøes padesát a v košili, vázance a flanelových kalhotech vypadá uvolnìnì a pøátelsky. Sako má v ruce. Jako by se však za své chování omlouval, není tu ve svém pøirozeném prostøedí. Mine se s Esme, která si jde povìsit klobouk a sundat boty. Esme (z chodby) Kde zùstal Dominik? Amy Hlídá dìti. Esme Aspoò jednou. Frank stojí uprostøed pokoje; jeho hlasitá poznámka nemá pøímého adresáta. Frank Bože, té limonády! Amy Øekla jsem mu, že musí. Aspoò jednou by sakra mìl. Esme Já jenom doufám, že se moc nenudil. (Vrátila se bosa a rozbaluje kvìtiny na stole.) Za tìmi èernými brýlemi to èlovìk nepozná. Frank Nedáme si teï nìco poøádného? Esme Má úžasné èerné brýle. Amy To má. Amy, která stále ještì drží dveøe otevøené, se smìje, Frank tøímá whisky, kterou nìkde našel. A co je horší, nikdy je nesundává. Frank Kdo si dá? Amy Ani v noci. Esme vrhne na Franka jízlivý pohled. Esme To nic. Už jsem Amy varovala. Frank Pøed èím? Že tvùj nejbližší soused je násoska? Pøiznávám, že dost piju. Já vím. Ale co se dá dìlat. Já vím. (Vztáhne ruce, jako by na obranu pøed neviditelným kritikem.) Esme Nikomu to nevadí. Frank Mùj život byl prostì nepøedstavitelný. Dopøejte mi útìchu v alkoholu. Esme Hmm. (Odejde do kuchynì.) Frank Aspoò o víkendu. O víkendu piju víc. Nakonec dneska byl obzvl᚝ významný den. A tys to zvládla skvìle. Esme (za scénou) Díky. Frank Že to zvládla skvìle? Esme se vrátí se dvìma vázami v rukou. Esme Pìtapadesát, a já zahajuju svùj první dobroèinný bazar. „Veškerý náš dík patøí obèanùm Pangbournu...“ Amy Panebože! Šastná Esme se dá do aranžování kvìtin. Frank nalévá tøi sklenky skotské. Esme Myslím, že jsem to zvládla, vlastnì se mi to docela líbilo. Støíhat pásku. Je to lehèí, než hrát. Možná bych to mohla dìlat profesionálnì: „Veškerý náš dík patøí obèanùm doplòte dle potøeby...“ Frank Neøekla byste, co mi to dalo za práci ji pøesvìdèit... Esme Nebyla jsem si jistá, jestli se na tu roli hodím. Amy už pokoj vyvìtrala, takže se pøipojila k matce: donesla jí nùžky k zastøižení stonkù a teï jí kvìtiny jednu po druhé podává. Frank Ale odvedlas ji skvìle. Amy Snad až na ten náznak povýšenosti. Slavná hereèka zavítala nakrátko mezi nás, opravdu nakrátko... Esme Nemìla jsem v úmyslu tam zevlovat. Frank Zavítala mezi nás a zase odkvaèila! (Podá Esme whisky.) Esme Dìkuji vám. Byla jsem dojata. To jsem neèekala. To ovoce, ta zelenina, ty koláèky. Ti vyfešákovaní lidé u tìch svých stánkù. A všechny ty pitomé kompoty. Existuje nìco, co roste, a Anglièani se na to ještì nevrhli? „Tady se nìco zelená, to musíme zavaøit!“ A ta neuvìøitelná domácí vína! Amy Ochutnávalas je? Esme Jistì. To nechutné bezinkové. A to - co to bylo? - pastinákový likér nebo co. Amy Celé hranice z lahví marmelády. Marmeláda jim tekla z uší. Esme To taky. A èlovìk se podívá na ty kytky, pulty a stany a pomyslí si: co to je proboha? Co se to tu dìje? Frank Co by se tu dìlo? Co tím myslíš? Esme Èlovìk si øíká: Copak to nìkdo mùže myslet vážnì? Esme naplnila jednu vázu a rozhoduje se, kam ji postaví. Shora pøišel Dominik. V osmadvaceti vypadá upravenìji a blahobytnìji. V módním, nedbale elegantním obleèení se dobøe cítí a na oèích má stále tmavé brýle. Mluvit zaèal, ještì než vešel s knihami v ruce.) Dominik A, tady jste, Esme... Esme Dominik... (Smìje se a zrychleným krokem se mu snaží uniknout.) Panebože... Frank Jak - vážnì? Dominik Koneènì jsem vás dostihnul! Esme Bože, toho jsem se bála. Dominik Proè bychom se do toho nemohli pustit hned teï? Frank Jak to myslíš, myslet vážnì? Frank stojí uprostøed pokoje, ale všichni ho ignorují. Esme Nevidíš, že jsem unavená? Amy Cos udìlal s dìtmi? Dominik Neboj se. Nahoøe je jim dobøe. Amy se na nìho shovívavì podívá, pak jde ke schodùm, a èeká, jestli dìti nezaslechne. Esme Dominik mì chce interviewovat, víš, pro ten jeho program. Frank Aha. Myslím, že jsem ho vidìl. Dominik Dneska jde jen o pøípravu. O zmapování terénu. Esme Byli zvìdaví, na tom bazaru. Vìdìli, že jsi nìkdo. Vìdìli, že jsi mnohem slavnìjší než já. Dominik Ale prosím vás... Jenže Frank si vede svou. Frank Hele, já vím, že jsem hlupák... Esme Frank není hlupák. Dominik To si pøece nemohli myslet. Frank Ale musím to podtrhnout: dobroèinné bazary jsou a budou. Byly a budou. Zásluhou dobrý vùle. Vždy to lidi pøipravujou skoro celý rok... Esme O tom nepochybuji. Frank Pro nás všechny znamená moc. Esme Jistì, samozøejmì. Amy se vrátí k Dominikovi a dotkne se jeho paže. Amy Zdá se, že jsou hodní, je to v poøádku. Dominik Oè tu vùbec jde? Frank Tak o èem to mluvíš? Øíkáš, že tam èlovìk stojí a myslí si: „Copak to nìkdo mùže myslet vážnì?“? Esme zaèala pracovat na druhé váze, Amy jí pøitom støíhá stonky. Esme Já pøece vím, Franku, já vím, že byly a budou. Asi se shodneme na tom, že se konají. A co je horší, pøiznávám, že jsem se pøistihla, že mì to dojímá... Frank No vidíš. Esme Ale taky si uvìdomuju, že to celé je tak trochu literatura... Frank Literatura? Esme Jistì. Sleèna Marplová! Doškové chaloupky! „Blahopøejeme panu Coxovi k jeho rekordnì velikým cuketám...“ To je Anglie z turistických prospektù. Svého druhu Disneyland. Ale nesnaž se mi namluvit, že to ještì má nìjaký vnitøní smysl. Frank Nevím, proè by nemìlo. Esme náhle zvedne hlas. Esme Protože tohle je pøedmìstí. Frank Aha, teï chápu... Esme Je z toho bohaté pøedmìstí jako každé jiné. Lidi jako ty odtud dennì jezdí do City. Nasednete do vlaku a jedete tam, kde se skrývají vaše skuteèné hodnoty... Frank Ale no tak, Esme. „Skuteèné hodnoty“! Esme A tam tvoøíte své pravé dílo... Frank Takže co? Esme Takže tohle místo není to, zaè se vydává, tuhle „organickou komunitu“ drží pohromadì leda konì, rajtky a kostelní sbor a... Dominik Tohle má být nìjaká seriozní diskuse? Esme Proè by nechávali hereèku, aby to celé zahajovala, kdyby to celé nebyl jen svého druhu podvod? Esme tím zasadila ránu z milosti, ale Frank je stále ochoten jí oponovat. Frank Víte, podobnì mluví každý veèer. Každý veèer sem zajdu... Amy Ano? Frank Skoro každý. Esme Chodí sem dost èasto. Frank No dobøe, ale øekni jim, jak to je. Máme spolu co probírat. Amy A co konkrétnì? Frank No, obchody. Esme Frank sem chodí obchodnì, to je pravda. Frank A ona mi pokaždé øíká, že tohle není pravý venkov... Esme Taky že není. Frank Tvrdí, že život na venkovì skonèil. Esme Taky že skonèil! (Za vším tím žertováním zaèíná být zøejmé, co si Esme skuteènì myslí.) Jistì, samozøejmì, když se Bernard narodil... dokonce ještì, když jsem se sem pøistìhovala já... mohl èlovìk vidìt celé hrabství. Tøpytící se Temži. Ale teï... vlastnì je to tu stejné jako v Surbitonu. S tím nepøíjemným rozdílem, že je tu všechno mnohem dál od sebe. K supermarketu musí èlovìk šlapat o nìco dál. Do zahradnictví je to taky o kousíèek dál. Ale jinak, žádný rozdíl. Bydlím na kraji Londýna. A jenom díky vzpomínkám na to, co zmizelo, ještì vìøím, že bydlím tam, kde jsem vždycky bydlela. (Sedne si a zapálí si cigaretu.) Frank Ale tohle není spravedlivé. Veèer se sem všichni vracejí. O víkendech vedou svùj život tady. A snaží se udržovat tradice, které - pøiznejme si to - pøetrvaly staletí. Esme No, dìlají jen poøád ještì tytéž pohyby. Zdá se, že Frank se už docela rozzlobil. Frank A proè to dìlají? Proè proboha myslíš, že lidi zachovávají tyhle rituály - proè dìlají to, co ty považuješ za náhražku? Esme se na chvíli odmlèí. Zùstává klidná.) Esme Protože nic jiného neznají. Protože už ani sami nevìdí, kdo jsou. Frank zírá, pøekvapen její odpovìdí. Esme zamáèkne cigaretu a sbírá se k odchodu. Frank Obávám se, že tomuhle docela nerozumím... Esme Tak, kdo si dá veèeøi? Amy Já ji udìlám. Prosím tì, mami. Nech to na mnì. Dominik Veèeøi? Proè ne... Frank Vlastnì se mi to zdá urážlivé. Dominik Ale nebylo by lepší... Nechci na vás naléhat... Ale nebylo by rozumnìjší, abychom se nejdøív pustili do té naší vìci? Esme Jistì, ovšem. (Zastaví se ve dveøích, rozhlíží se.) Tedy jistì, když chceš. Amy Máma se téhle chvíli celý den vyhýbá. Esme Nesmysl. Proè to øíkáš? Dominik Protože byste dìlala radši cokoli, jen abyste si nemusela sednout a mluvit! (Vybuchne podráždìnì.) Pøijeli jsme vèera veèer a od té doby se vás snažím chytit. Pokaždé, jen se na vás podívám... Esme Ale ne! Dominik Vypaøíte se z pokoje. Esme To prostì není moje parketa! Dominik Proè jste to tedy neøekla døív? Esme Ale øekla. Øíkala jsem to Amy. To celé byl Amyin nápad. Amy Myslela jsem, že by se ti to líbilo. Esme No, to ti dìkuju. Pro mì je to jako jít k zubaøi. (Sehne se a Amy políbí.) Dominik Podívejte... Esme Tenhle legraèní kostým! Potøebuju pìt minut na pøevlek. Musíš pøiznat, že vypadám jako vánoèní stromeèek. Je to jednoduchý. Staèí mi pìt minut, a pak slibuju, jsem tvá. Esme odešla døív, než mohl nìkdo protestovat. Dominik hodí knihu na zem a otoèí se na Amy, jako by to všechno byla její vina. Amy No dobøe... Dominik Takže, takhle to vypadá... Amy Dobøe! Dominik Já tì varoval. Kvùli tomuhle jsem speciálnì pøijel! Frank Je nemožná! Tohle dìlá každý veèer. Je vážnì nemožná! (Naoko se zlobí, je na Esme pyšný.) Dominik Je to jasný, Amy... Amy Mìj trpìlivost. Dominik Kdyby to chtìla dìlat, už to dávno udìlala. Amy se vrátí ke kvìtinám a zkouší dìlat mrtvého brouka, ale Dominik ji nenechá na pokoji. A nakonec by to podle mì zas byly jenom anekdoty... Amy Ale ne. Dominik Vykládala by zas ty svoje divadelní historky. Amy To jistì ne. Dominik Jak Perrymu upadla rekvizita. Jak se v Barnsley kymácely kulisy. Jak si Deirdre nikdy nepamatuje text. Jestli nìco lidi od divadla odrazuje, tak jsou to ty nesmyslné historky, co se poøád omílají. Amy Nebude vykládat žádné historky. Už jsem ji varovala. Dominik No dobøe. Amy Øekla jsem jí to. Žádné historky! Dominik No, co jedinýho mùžu øíct: radši a si je odpustí, nebo... Franka Dominikùv tón rozèiluje. Jako by si to vùbec neuvìdomovala. Lidi nás prosí, aby mohli být v našem poøadu... Amy Já vím. Dominik Ani jim nemusím psát! Malíøi! Spisovatelé! Muzikanti! Vážnì. Absolutní špièka. Vùbec se nevytahuju. Vùbec ne. Vùbec je nemusíme oslovovat. Vážnì. Tomu bys nevìøila. Dostali jsme se tak daleko, že teï skoro vždycky oslovují oni nás. Amy Jistì. Dominik Mohl jsem být klidnì ještì v Londýnì, víš. To je ta šílenost. Ještì teï jsem moh být v Londýnì. Je tam to velké setkání médií... Frank Vážnì? Dominik Ta konference. Lidi z celýho svìta... Frank A vy si asi myslíte, že byste mìl být vlastnì s nimi. Dominik Vìøte si tomu nebo ne - zase, nechci se vytahovat - ale nìkteøí z nich sem pøiletìli speciálnì proto, že vìdìli, že tam budu! Frank Aha. (Vraští oboèí na sklenièku s drinkem, jako by o tom problému pøemítal.) Dominik Je to ohromná vìc. Tahle zemì se mìní. Jsme nezávislá produkce. V téhle branži mùžou Britové klidnì ovládnout pole. A já tu musím tvrdnout - bez urážky - až se tahle stárnoucí hereèka rozhodne, jestli mi udìlá tu milost a pìt minut se mnou poklábosí. (Ví, že zašel pøíliš daleko.) Frank Teda, podle mì... Dominik Hele, já se omlouvám. Znìlo to dost blbì. Jestli se zlobím, tak ve skuteènosti se zlobím sám na sebe. Tohle chování je u Esme normální. Amy, ty víš, o èem mluvím. Amy na nìho jen zírá. Tohle jsme už zažili. Frank se dívá z jednoho na druhého, snaží se pomoci. Frank Snad... Já nevím... snad byste jim mìl zavolat. Dominik Zavolat komu? Frank Tìm vašim lidem z tìch médií. Dominik A co bych jim jako mìl øíct? Že tvrdnu tady na vsi? Že nemám zdání, kdy se vrátím? Amy se tøese hnìvem, ale promluví tichým, tlumeným hlasem. Amy Nikdy jsem po tobì nic nechtìla, Dominiku. Udìlej pro mì tuhle laskavost, ano? Esme se vrátí v dlouhých kalhotech, v rukou dva talíøe s pøedkrmem. Esme Tak, tady jsem, pøipravená na tvoje otázky. Dominik Dobøe. Esme Nechceš salám? Dej si... Dominik Dìkuju. Esme Ptej se mì, na co chceš. Dominik Já myslel, že bychom to mohli poøídit v soukromí. Esme Myslíš? Já doufala, že se budou všichni chtít zapojit. Frank Já tedy ne. Esme Dominik plánuje svùj poøad. My všichni sedíme a míøí na nás reflektory. Ve studiu. Debatujeme. Frank A na jaké to má být téma? Esme se sladce podívá na Dominika. Esme Ne, vážnì. Byl to tvùj nápad. Øekni mu to. Dominik Otázka, o níž budeme diskutovat, zní: Je divadlo mrtvé? Nastalo mírné dusno. Amy Mrtvé? Frank Aha. Dominik Øíkal jsem ti to, Amy. Amy Nenapadlo mì, že to budeš stavìt takhle dramaticky. Dominik Musíme se s tím vyrovnávat tak jako tak. Je to reálný problém. Aspoò pro lidi mé generace. Kdysi se zdálo, že divadlo je nìco vzrušujícího. Tenkrát mìlo ještì co øíct... Esme nabízí Amy salám, ta využívá pøíležitosti a položí ruku na Esminu paži. Esme Amy? Dominik Ale dnes... Já nevím, všichni se díváme na video. Lidé se podle mì zmìnili. Vyvinuli se. Mají jiný žebøíèek hodnot. Frank Proboha. Dominik Obraz je mnohem dùležitìjší. Slovo nahradil obraz. Frank pøikývne a snaží se vypadat inteligentnì. Frank Ohó. Dominik Víte, jdete do divadla. Na scénu vstoupí postava. Øeknete si, panebože! Teï pøejde pokoj. Skoète to, kristepane, skoète to! A hned nato - bože, já to vìdìl! Ten mizera si sedne a zaène mluvit! (Lítostivì potøese hlavou.) A je to tak pomalé. Jsou tak pomalí. A to, jak hrají! Tak staromódnì. V tìch ratejnách, kde musí všichni køièet. Proè si to nechceme pøipustit? Je to pøekonaná záležitost. Mìlo své velké dny, ale ty dny jsou ty tam. Amy se dívá nervóznì na svou matku, ale Esme to nikterak nezaujalo. Samozøejmì se vám podøídím, Esme. Esme Díky. Dominik Vy tomu rozumíte líp než já. Ale koho divadlo zasahuje? Ke komu promlouvá. Je to jasné. Pro mì je to jen onanie. Esme Aha. No, hlavnì že nejseš pøedpojatý... Dominik Podívejte... Esme Ne, vážnì, ta tvoje slavná objektivita. On je otevøený všem názorùm... Amy (se usmívá) No... Esme Co øíkáte? Dominik nedìlá závìry pøedem, nic takového... Dominik No, to je hrozná legrace. Esme Kdepak byste vy hoši pracovali podle nìjakého scénáøe, ani nápad! (S podivnou rozjaøeností krouží kolem s talíøi.) Všimli jste si toho? Vždycky se jedná o smrt divadla. O smrt románu. Smrt poezie. Smrt nìèeho, co je zrovna tenhle týden napadne. Jen o jednu smrt nejde nikdy. Nikdy nejde o jejich vlastní smrt. Dominik Esme... Esme Smrt televize! Smrt žurnalismu! Ne a ne mì napadnout proè, ale o tìch se nikdy nic nedovíme. Na popravèí špalek s každým, kromì žurnalistù! Amy To je pravda. Esme A proèpak to asi tak je? Esme se smíchem míøí pryè, zatímco Amy zaèíná uklízet stùl pøed veèeøí. Amy S Esme nemá cenu diskutovat. Jak øíká, argumenty nejsou její silná stránka. Esme To nejsou. Amy Její silná stránka je intuice. Neznám nic horšího, to ti øeknu... Esme Mì instinkt vìtšinou nezklame! Amy Vìtšinou! Vìtšinou! Obì ženy se spolu šastnì smìjí. Esme I když musím øíct, že není moc šastné, že se mì na to Dominik ptá zrovna teï... Amy Proè? Esme Pøemýšlím o tom, vzdát se hraní. Amy Vzdát? Vzdát? Proè? Esme si rozmarnì zapálí cigaretu. Esme Pøemýšlím o tom, že uvolním pole Deirdre. Poskytla rozhovor - vidìlas ho? Amy Ne... Esme Obvyklé blbosti. Obálka Rozhlasových novin. Tvrdí tam, že sex ji nikdy nezajímal. Prý: „Nudí mì to.“ Tak jsem si øekla, v tom pøípadì ses, dìvèe, pekelnì nudila celý svùj život! Ale Amy se zamraèila. Amy Ale mami... Esme Co? Jestli to myslím vážnì? To se mì chceš zeptat? Amy Ano. Esme Ale pro mì je to opravdu problém. Frank Vážnì! Esme Jak mùžu tvrdit, že jsem hereèka, když už pøece nehraju? Frank To není pravda. (Podal Esme druhou sklenièku.) Esme Tady uvnitø jsem hereèka. Ale co vlastnì v poslední dobì dìlám? Rozhlasovou hru v Birminghamu. Reklamu. Na nìjakou zelenou dezinfekci. Hrála jsem mikroba. A zatím je to... jak je to dlouho? Tøi roky? Ne, ètyøi... co jsem skuteènì stála na jevišti... Frank No... Esme Neøekla bych, že je to zrovna vhodná chvíle k tomu, abych ve tvém poøadu kázala na téma: „Proè vìøím v divadlo“ a podobnì! Ale Dominika se zaène zmocòovat vzrušení. Dominik Ale naopak, mnì se to zdá perfektní. „Nejsou ženské role,“ to jste pøece vždycky øíkala... Esme Ach... Dominik A teï budete mít pøíležitost, øíct to veøejnì... Esme A to mì na tom asi nejvíc rozèiluje. Dominik Proè? Esme Vrozená skromnost. „Nejsou ženské role.“ To je jen jiný zpùsob, jak øíct: „Nemám práci!“ I Frank zøejmì chápe absurdnost Dominikova požadavku, ale Dominik trvá vehementnì na svém. Frank To máš pravdu. Dominik Ale tak to pøesnì je! Ženské - to je to, co divadlu chybí. Mimo jiné. To je jeden z dùvodù, proè tam nechodím. Amy Co to tu povídáš, prosím tì! Nechodíš tam, protože nechodíš nikam, kde bys musel vypnout mobil... Dominik Ale Amy, to je pøece pitomost... Amy A taky nikam, kde musíš sedìt a mlèet. (Najednou se probrala k životu.) Dominik Hele... Amy Koneènì jsem ho dokopala na operu. Pìvkynì se zrovna chystá umøít. Všichni kolem jejího lože. Traviata. Ètvrté dìjství. Otevøe ústa. A vtom píp, píp z Dominikovy kapsy. Dominik No dobøe, ale aspoò to bylo vysoké cé. Amy Jistì. Hovor z Ameriky! Nìkdo ti volá, jen aby ti øek, že ti zavolá pozdìji. To je asi to jediný, co si takhle asi lidi mùžou øíct. „Volám ti, abys vìdìl, že ti ještì zavolám...“ Dominik Amy to nesnáší. Amy Je to to jediný, z èeho dìti poznají, že existuješ. Esme Vážnì? Amy Chloe namalovala tatínka. U každého ucha jedno sluchátko! Dominik Chloe pøehání. Chloe patøí k dìtem, co rády pøehánìjí. Amy Ale kdež. Tragické je, že maluje, co vidí... Esme se posadila a sleduje, jak se hádka mezi nimi vyvíjí. Každý veèer v sedm zvoní telefon. A pak v osm. A pak v devìt. Pokaždé Dominik. „Zdržel jsem se v práci.“ Dominik Ale to je pravda! Amy A pak o pùlnoci. To už spím. Mezi mokrými kapesníky, samozøejmì. „Amy, já teï nemùžu mluvit.“ Když nemùžeš mluvit, tak proè mi voláš? Proè mi voláš? „Jsem s tím producentem. Neboj, nezdržím se...“ Dominik je náhle vražednì klidný. Dominik A co teda chceš? Chceš, abych tì nevolal? Amy Ne. Dominik Taky tì už nemusím volat nikdy! Pauza. Hádka nabrala katastrofický smìr. Amy se odvrátí. Amy Prosím tì, nech toho. Nech toho. Esme je tiše sleduje. Chci se zeptat mámy, z èeho chce žít. Esme Já? Amy Ano. Esme Ze svých pøíjmù nejspíš. Nezapomeò, že mám Franka. Frank Starám se o její portfolio. Esme Frank je mùj zachránce. Nemusím se zabývat tìmi nesmysly. Nikdy to ani neètu. Frank To je fakt! Esme Ani ta èísla nevnímám... Frank To je pravda. Jenom se jí motají pøed oèima! Esme Mnì je to jedno. Dokud je v lednièce nìco k jídlu. ... Já vím! Prostì mám štìstí, že jsem narazila na Franka. Esme obdaøí Franka vdìèným pohledem, Frank taje pod paprsky té chvály. Amy je sleduje a snaží se pochopit, co se tu dìje. Frank Musím pøipustit, že co mi žena umøela, byly veèery dost chmurné. Bez mé Sarah. Takže, když jsem mohl zajít a popovídat si s Esme o jejích investicích... Esme Nad její whisky... Frank To taky. Moc mi to pomohlo. Vážnì. Vdìèím Esme za všechno. Ona ze mì tím svým nenápadným zpùsobem udìlala zase duševnì zdravého èlovìka. Franka málem pøemùže dojetí. Amy je trochu zmatená, váhavì: Amy A vy myslíte, že vystaèí... Že to finanènì zvládne? Frank Proè ne. Samozøejmì, nemùže si žít jako Onasis, ale celkem vzato vyjde. Mùže si žít docela dùstojnì. Esme A Bùh ví, že dùstojnost není dneska k zahození. Amy Ale co budeš dìlat? Esme To je poøád øeèí o práci. Až skonèím, budu si prostì užívat. Existovat. Esme mluví polovážnì. Ale v Amy to vzbudilo nevoli. Amy No, já jsem v šoku. Esme Proè? Amy Je to tak divné. Dominiku. Dominik Hmmm? Amy Co ty si myslíš? Dominik Ach jo. Podle mì bylo divadlo vždycky nuda. Takže docela chápu, proè toho chcete nechat. Esme to pobaví, ale Amy nikoli. Amy Takhle to ona nemyslela. Dominik Ale ano. Øekla nìco podobnýho. Esme Dominiku! Zase pošuchuješ! Dominik Vážnì? Esme Ty profesionální kibici! (Plácne lehce Franka rukou.) Franku, pøece vážnì nechceš tvrdit, žes ten jeho poøad nikdy nevidìl. Frank No... Esme Dominik je náš kulturní arbitr. Žije proto, aby nám øíkal, co je dobré. Dominik To vùbec ne. Esme Sdìluje veøejnosti, co by mìla vidìt. Dominik Naopak! Slovo „mìla“ v tom poøadu nenajdeš. Existuje proto, aby to slovo zmizelo. Frank „Mìla“? Dominik Všichni pøece víme, že umìní se dnes skrývá pod nánosem snobismu. Lidi se bojí. Establishment se je snaží pøimìt k poslušnosti. Frank Aha. Dominik Takže mi jim øíkáme: „Jen se nenechte zastrašit. Držte se své intuice. Nenechte nikoho, aby vám diktoval. Rozhodujte se sami.“ Esme se horlivì zapojuje. Esme A na konci... Dominik Ano... Esme Mají takový drobný pøíspìvek. Dominik Velice krátký. Esme Jak se to jmenuje? Amy Jmenuje se to Ani za fajfku... Esme Tak, správnì. Tam diváky laskavì a aktuálnì informují o tom, co se právì podle nich v umìní pøeceòuje. Dominik zaèíná mít pocit, že ho Esme provokuje. Dominik A proè ne? Omlouvat se nebudu. Esme Je tam taková animovaná postavièka... Dominik Kreslená... Esme A tenhle nakreslený chlapík v èepici vždycky vezme to, o èem se mluvilo. A pak to hodí... Frank No jasnì, teï si vzpomínám. To jsem vidìl! Esme Hodí to do záchodu. Dominik Pšššš! Esme A pak slyšíš, jak se ten záchod splachuje. To je legrace. (Usmívá se.) Dominik Ale proè to dìláme? Protože všude je tolik švindlu, tolik pochlebování, tolik lidí se dneska vydává za umìlce. Esme Opravdu? Dominik Takže proè nezavést nìco, co by to nìjakým slušným zpùsobem korigovalo, co by èlovìku øíkalo: „Poèkej, ale vážnì. Je tohle opravdu tak dobré, jak všichni tvrdí?“ Esme se sklenkou v ruce pozoruje s potìšením ohníèek, který založila. Frank Zajímavé. Dominik Jako tøeba knížka... Koupíte si knížku. Co stojí? Dvanáct liber? Tøináct? A my vám øekneme: dejte si pozor. Opravdu je v ní to, za co ji vynášejí? Esme Á, chceš øíct, že to, co dìláte, je služba veøejnosti? (Pøechází se sklenkou po pokoji.) Ano, jistì. Nìco jako kat nebo ras. Služba konaná bez nadšení, ale zodpovìdnì. „Je to špinavá práce, ale nìkdo to dìlat musí.“ Tak je to? Cítíte - co cítíte? - že vás tím veøejnost povìøila? Ale to ještì docela nevysvìtluje to gusto, s jakým to dìláte. Dominik Jaké gusto? Esme Jak vás tìší, když objevíte nìco pøíšerného. Dominik To bych øek. Esme Jistì. Dominik Co je na tom špatného? Esme Nic. Jenom ten tøpyt v oèích. Ten úsmìv. „Páni, tohle je ale fakt sraèka. To mám kliku! Do toho se mùžu fakt zakousnout...“ Dominik se zaèíná zlobit. Dominik Poslyšte... co... co tím chcete øíct? Myslíte, že si ohøívám nìjakou vlastní polívèièku? Esme Ale no tak, Dominiku! Dominik Tak co? Esme se se smíchem odvrátí. Esme Já nejsem z tìch, kdo by ti to chtìli pøipomínat, ale tenkrát pøed lety - pamatuješ? - když mi tì Amy pøedstavila - chtìl jsi sám toèit filmy. Dominik No, to si pamatuju! Esme Opravdové filmy! Ne nìjaké vtipkování na úèet toho, co udìlali jiní. Vlastní originální pøíbìhy. O lidech. A jejich opravdových vášních. Ale Dominik už vrtí hlavou. Dominik To je pøece staromódní. To je vážnì nesmysl! Tohle rozdìlení já vùbec nepøijímám. Esme Ne? Dominik Jistìže ne. Tuhle staromódní pøedstavu. Kritika mùže být stejnì tvùrèí jako sama tvorba, jako pøíbìhy. Nìkdy i víc. Vidìt vìci jasnì, umìt je zaøadit do souvislostí: taková práce je stejnì dùležitá jako umìní. Esme Myslíš? (Zatváøí se spiklenecky na Amy.) Dominik Vy si asi myslíte, že za tím vším je jenom žárlivost. Jistì! To pøece øíkají všichni herci a spisovatelé. Urèitì na nì žárlím. Vìèná výmluva! Kritici vás nenávidí, protože nemají tu kurហnatoèit sami nìjakou sraèku nebo chrlit jeden nabubøelý m욝ácký román za druhým. Esme se jenom usmívá, jako by jeho tón potvrzoval to, co øekla. Esme No... Dominik Takže vy si myslíte, že všechny kritiky žene žárlivost? Esme Všechny ne. Dominik Ale mì ano, že? Esme se na nìho chvíli vážnì dívá. Esme Myslím, že si uvìdomuješ svou moc. Dominik To rozhodnì doufám. Protože já se jí snažím využít pro dobro vìci. (Myslí si, že ve sporu vyhrál.) A výsledkem je taky to, že ten poøad je až neskuteènì úspìšný... Esme To já vím. Dominik Má mnohem vyšší sledovanost, než si kdo dokázal pøestavit. Protože on se vážnì staví - na rozdíl od všech ostatních - na stranu spotøebitele. Esme Spotøebitele? Dominik Ano. Tím myslím obyèejné lidi, jako jsem já... Esme Ach. Dominik A všechny tyhle - víte co - umìlecký kecy, celej tenhle elitistickej humbuk jako „to je pøesnì ono!“ a „my se v tom vyznáme“ - øíkám vám, že tenhle pøístup už nemá šanci. Je pøekonanej. Esme No, bohudík, aspoò v tomhle máme jasno. Dominik se na ni vyzývavì dívá. Vlastnì je to skvìlé obsazení. Nejslavnìjší, nejvlivnìjší poøad v celé zemi, který tu stanovuje zákony v umìní. A dìlá ho èlovìk, který má nejspíš jen jednu malinkou nevýhodu. Kteroupak? Pøipomeòte mi to nìkdo. Á, už si vzpomínám. (Náhle na nìj pøes pokoj upøe opravdu zuøivý pohled.) Ono se ukazuje, že nemá rád umìní! Esme zapálila rozbušku, ale než mùže Dominik reagovat, vejde do pokoje Evelyn. Je jí ètyøiaosmdesát. Fyzicky je stále fit. Na sobì má skotskou sukni a pulovr. Když však Esme vstane a chystá se Evelyn doprovodit k jejímu oblíbenému køeslu, vidíme, že s ní všichni jednají jinak. Á, Evelyn. Jsi v poøádku? Evelyn Zdálo se mi, že slyším hlasy. Esme Tos mìla pravdu. Evelyn Jsou tady lidi. Esme Ano, jistì. Tohle je Dominik. Evelyn Dominik? Esme Pamatuješ? A tady Amy. Amy Nazdar, babi. Evelyn Ano, pamatuju. A vy? Vy jste kdo? Esme Já jsem tvoje snacha. Esme. Evelyn A Bernard? Kde je Bernard? Esme Obávám se, že Bernhard tu není. Evelyn Není? Esme Ne. Bernard je mrtvý. Evelyn Mrtvý? Esme Buï tak hodný, Franku, nemohl bys jí nalít? Evelyn si sedla a je velmi zmatená. Dominik se snaží netrpìlivì znovu zasáhnout do hovoru. Dominik Poslyšte... Evelyn Je mrtvý a mnì to nikdo neøekl? Esme Nesmysl. Øekli jsme ti to, tys to jenom zapomnìla. Evelyn Jak jste mi to mohli neøíct? Evelyn zaèíná plakat. Esme naléhavì gestikuluje smìrem k Frankovi. Esme Víc. Víc. Jenom nalévej. Amy Víš jistì, že jí to udìlá dobøe? Evelyn Ani jste mi to neøekli. Jak jste jen mohli? Esme Nezapomeò, že s ní žiju. Takhle je s ní lepší poøízení. Evelyn Proè mi to nikdo neøekl? Esme si Evelynina pláèe nevšímá. Dominik Je mi líto, ale mnì se zdá, že z toho máte všichni legraci... Amy Ach bože, tak tentokrát to budou dìti. Zatímco Dominik pokraèuje, Amy vyjde na chodbu. Dominik Jako byste se pøedem dohodli... Frank vztyèí ruku s plnou sklenkou skotské. Esme Tak, správnì. Dominik Myslíte si, že mùžete všichni mùj poøad shazovat... Esme (pøebírá od Franka sklenièku) Díky. Dominik „Vždy je to jenom taková televizní pitominka. Takže je to jedno, mùžeme si øíkat, co chceme...“ Esme Ale vážnì, Dominiku... Dominik Ale jen si - prosím! - pøedstavte tu hrùzu, kdybych se rozhodl, že to mùže jít i obrácenì. Kdybych si usmyslel, že øeknu pravdu o vás! Frank vypadá zmatenì, ale Esme se otoèí a koneènì vìnuje Dominikovi veškerou svou pozornost. Frank Jakou pravdu? Esme Dominiku, jsi velice úspìšný. Nemáš se èeho bát. Máš teï moc, po které jsi toužil. Dominik Což je ovšem podle vás vulgární a odporné... Esme Nic takového jsem neøekla! Dominik Protože vy si myslíte, že mít úspìch je špatné! Že je to nìco nechutného. Že chtít mít moc je nìco vulgárního. Nebo aspoò pøipouštìt, že ji èlovìk chce. Pro svìt, ve kterém žijete vy, to pøece víme, nejsem dost košer. Dominik slyší, jak se Amy vrací z chodby, a to ho pobídne. Èerná ovce! Evelyn To je dobré. Mùžu dostat ještì? Esme Ne, teï ne. Amy stojí u dveøí a netuší, co se stalo. Amy Dominiku, øíkals, že je vykoupeš. Dominik Vykoupu je. Amy No a kdy? V Dominikových oèích se objeví nová rozhodnost. Dominik Udìlám to. Vykoupu je, jak jsem slíbil. A pak - je mi líto - ale pak je odvezu domù. Amy Cože? Dominik Ano. Už mì ten snobismus prostì unavuje... Amy Jaký snobismus? Esme Ale no tak! Frank Uklidnìte se, chlapèe... Dominik Ta utajená arogance. Vy víte, o èem mluvím. Pokaždé! Tahle permanentnì chladící pec dobrého vkusu! Pokaždé když pøijedu, když vkroèím do téhle domácnosti... Amy Ach... Dominik Staèí mi podívat se jednou na stìny. A najednou jsem zase zpátky v krátkých kalhotkách. Zdá se mi, že je mi zase patnáct. Amy se podívá na Esme, ale ta nereaguje. A vy dvì zas kujete pikle. Vy dvì. Smìjete se a hihòáte se jako školaèky jedna druhé do ucha. A najednou tu nejsem nic, jen nìco jako popeláø nebo sluha. Amy Dominiku, myslím, že pøeháníš. Evelyn zírá na Dominika. Evelyn Ten èlovìk, není to Bernard? Esme Není, to mùžeme øíct celkem s jistotou. Z Dominika vychází na povrch hoøkost, pociovaná po léta, a on se tomu poddává. Dominik A já tomu rozumím. Ovšem, že vám nevoním. Máte pravdu. Pracuju v médiu, kterým opovrhujete. Tváøíte se, že není dost dobré. Ale ve skuteènosti to není váš pravý dùvod. Ve skuteènosti se vám nelíbí, protože vám televize pøináší špatné zprávy. Protože ona vlastnì, tím svým krutým zpùsobem, opravdu patøí lidu... Esme „Lidu“! (Smìje se mu nahlas.) Dominiku. Co ty, prosím tì, o tom „lidu“ víš? Dominik Ano, a pravda taky je, že se vám nelíbí, protože odráží všechny jejich skuteèné pocity. Ano, pravda je, že vy se jí bojíte. Protože tou svojí hroznou, nevkusnou vitalitou vám televize pøipomíná, co si lidé opravdu myslí. A když ty jejich názory slyšíte, když vidíte dùkazy o jejich skuteèném vkusu, pak z toho až politováníhodnì vyvstane jedno: naprostá bezvýznamnost toho malého, do sebe uzavøeného pseudoumìleckého svìta, který jste vytvoøili. Esme Ach... Dominik Lidi milují vìci, které se vám zdají vulgární. Na to, co se vám zdá tak skvìlé, nemají èas! (Smìje se svému následujícímu vtipu.) Nezlobte se, ale spousta lidí Deirdre Keanovou miluje. Myslí si, že je to výborná hereèka. Esme Dominiku, teï vím, že nemluvíš vážnì. Na svìtì pøece není nikdo, kdo by si to myslel. (Posadí se v èiré nadìji, že už svùj prach vystøílel.) Dominik Zapadnul jsem až po krk do týhle zatracený anglický noblesy! Sama jste to øekla. To je typický. Zahajovat ten absurdní pøiblblý dobroèinný bazar! Jenže otázka zní, zabrání vám to v tom, abyste to dìlala? Ale kdepak, kdepak. Vy chcete obojí. Chcete to dìlat a zároveò se tomu vysmívat. Amy Dominiku... Dominik Typický postoj Anglièanù k jejich institucím: pøed cizinci je brání, ale sami se jim vysmívají. Ta skvìlá výsada jevit se, jako že nic nebereme vážnì. A pøitom se poøád ujišovat, že se nic nemìní! Esme je zticha. Dominik ví, že trefil do èerného. Jestli ten poøad nechcete dìlat, øeknìte to! A nesnažte se mì místo toho jenom provokovat. Amy Ona se nesnaží. Øekla bych, že se jí to už povedlo. Dominik Ano. Nejspíš ano. (Dívá se nelítostnì na Amy.) Protože tohle jsem si myslel vždycky. Pokaždé, když jsme pøijeli, napadlo mì vždycky to samé. Jí je to dovoleno, dívat se svrchu na to, jak si vydìlávám. Mnì to ale dovoleno není. Citová intenzita toho, co øekl, ostatní umlèí. Frank se snaží pomoci. Frank Promiòte. Já tu stál celou dobu. Ale neslyšel jsem nic, ani jedinou slabiku - která by vám mohla zavdat pøíèinu k tak zoufalé urážce. Dobrá, diskutovali jste o kultuøe. Já o kultuøe nevím nic. Klidnì to pøipouštím. Poslední film, který jsem vidìl, byl Doktor Živago. Podle mì byl dost dobrý. Ale i kdyby pøišel nìkdo a øekl, ne, to se mýlíte, byla to blbina, pro mì by to nic neznamenalo. Kvùli nìèemu takovému nestojí za to riskovat pøátelství. Dominik Ale to my nedìláme. Tohle není diskuse. My nemluvíme o umìní. Že ano? My mluvíme o nìèem docela jiném. Frank A o èem? Ani Esme ani Dominik nechtìjí odpovìdìt. O èem to mluvíte? Dominik O tom, jestli si zasloužím její dceru nebo ne. Evelyn Její dceru? Amy se pøipravuje zasáhnout, ale Dominik ji pøehluší. Dominik Víte, kdysi mi øekla, že Amy je tìhotná. Øekla mi to døív než sama Amy. Ano. Pamatuješ se na ten veèer? Když to tvá matka nechtìnì vybreptla? (Dívá se teï na Amy.) Jestlipak víš, proè to udìlala? Vìøilas jí, když øíkala, že jí to jen tak vyklouzlo? „Tak nìjak vyklouzlo“? Ne, myslím, že ne. Øekla to v nadìji, že pak možná odejdu. (Èeká a dává tím Esme šanci popøít to.) Nikdy se nesmíøila s tím, že mì Amy miluje. Myslí si, že Amy dìlá chybu, když žije v mém svìtì. Amy To nikdy neøekla. Dominik Ne? Myslí si, žes mì mìla nechat. Nelíbí se jí to, na èem jsme se dohodli. Amy Prosím tì. Dominik Bylo to jasné. Jsem svobodný, abych mohl pokraèovat ve své práci. No, ano, tak to bylo. Na tom jsme se dohodli. Nebo ne? Esme to neschvalovala. Esmina tváø je jako maska. Vidíš, nemùže odpovìdìt. Neodpoví. To je Esme. K dobru jí musím pøièíst, že mi tu laskavost nikdy nesdìlila. Ale proè poøád musíme kolem toho, co cítíme, chodit po špickách? Proè sem jednoduše nepøestaneme jezdit? Esme Výbornì. Amy Mami... Dominik Já vás do toho poøadu nechtìl. Esme Ne. To vidím. Dominik Celé to byl Amin nápad. Esme Ano. Dominik Protože... no, známe Amy... Tak to vidí Amy, že by se mìl každý s každým snažit vyjít. Krátká pauza. No, a já øíkám, proè vlastnì, pojïte, vykašleme se na to. Snažit se a být laskavý je chyba. Jako tøeba zvát hereèky, aby mluvily o divadle jen proto, že mají zrovna smùlu. Amy se v rozpacích dívá na zem. Mnì se to nezdálo být rozumné. Nechtìl jsem tam matku své pøítelkynì, víte. Protože jsem vìdìl, že by to bylo z nesprávných dùvodù... Esme Ano. Dominik A když se nìco dìlá ve špatné víøe, vždycky se to zkazí. (Pøesune se ke dveøím.) Je to na tobì, Amy. Mùžu vzít dìti nebo nemusím. Prosím. Mùžeš zùstat na víkend u matky. Nebo co tøeba vrátit se se mnou? Jde ven a nahoru po schodech. Slyšíme ho, jak volá na dìti. Evelyn usnula. Amy vykroèí smìrem k Esme, která na sobì nedává nic znát. Amy Myslíš... myslíš, že bys za ním mohla zajít a zkusit, jestli s tebou bude mluvit? Esme se na ni dívá, jako by nerozumìla otázce. Mami, já vím, že to není tvoje chyba. Ale kdybys... já nevím... kdybys šla jenom nahoru a promluvila s ním... Frank Aspoò promluvit bys s ním mohla, Esme. Esme Tak ty si to myslíš taky? (Pøejde pokoj. Zapálí si cigaretu.) To se mám jako omluvit? Amy Ne. Esme To mám pøedstírat, že jsem udìlala nìco špatného? (Lehce se otøese.) Má pravdu. Jsou lidi, kteøí prostì nejsou na úspìch stavìní. Amy, vím, že to dìláš z laskavosti. Já to vím. Vím, že to je to, jak ty to vidíš, že láska všechno pøekoná. Ale nepøekoná. Nebo to mì aspoò život nauèil. Najednou slyšíme Dominika, jak seshora volá. Dominik (za scénou) Už jdeš, Amy? Bereme s sebou dìti? Už jsou hotové. Mùžou se vrátit. Amy (volá) Poèkej ještì chvilku. (Celou dobu se dívá na Esme. Volá.) Potøebuju jen minutku, abych se rozhodla. Dominik (za scénou) My jdeme. Amy vykroèí k Esme. Esme No tak, není to tak dramatické, není to zas taková katastrofa. Budeme se vídat. Budu vídat dìti. Amy Nikdys to nechápala. Víš, že ho miluju. Ty toho èlovìka, kterého miluju, nikdy nevidíš. Esme Ne. A jestli jsem ho nìkdy chtìla vidìt, obávám se, že ta chvíle už minula. Teï si dám veèeøi. Esme se náhle lhostejnì odvrátí, ale Amy její odpovìï rozzuøila. Dominik (za scénou) Amy! Amy Proè to øíkáš? Poøád mi nemùžeš odpustit. Nemùžeš mi odpustit, jak jsem se rozhodla. Esme Rozhodla ses špatnì. Amy Není to tvá vìc. Svou vìc z toho dìláš proto, že nemáš žádný vlastní život! Amy (za scénou) Jste hotoví? Dominik (za scénou) Vzal jsem všechny tvoje vìci. Tak pojïte, jdeme. Podej mi ruku. Je slyšet, jak jdou po schodech. Pak nastane ticho. Esme Franku, já myslím, snad abys dnes veèer... Frank Jistì, ovšem. Zítra ti zavolám. Esme Ano? To bych byla ráda. Frank pøikývne a míøí na verandu, cestou si poplácává po kapsách. Frank Jsi v poøádku, Esme? Esme Je mi dobøe, pøísahám. Frank vyjde ven. Venku je témìø tma. Esme jde sklidit talíøe a sklenice. Zvenku je slyšet hlasy dospìlých a dìtí. Pak zavírání dvíøek u auta a zvuky motoru, jak auto odjíždí. Když Esme sebere poslední talíø, probudí se Evelyn. Evelyn Kde je Bernard? Øeknìte mi nìkdo. Kde je Bernard? Esme Evelyn, už jsem ti øíkala. Bernard je mrtvý. Evelyn Ano. (Po krátké pauze.) Tak mi ale øekni jedno. Kde je Bernard? Esme jde na verandu. Postaví si židli tak, aby mohla sedìt zády k nám a dívat se na noèní nebe. Pak po chvíli odpoví. Esme Bernard tu není. Bernard je mrtvý. PØESTÁVKA TØETÍ DÌJSTVÍ Totéž. O osm let pozdìji. Letní veèer v roce 1993. Je tma. Svítí jen jednoduchá lampa u stolu a vrhá velké stíny po celém pokoji. U stolu sedí Frank v košili a v manšestrácích a pracuje. Stùl je pokrytý knihami a spisy. Frank má na nose brýle a pracuje tak už mnoho hodin. Vedle nìho stojí obligátní láhev whisky. V jisté vzdálenosti od nìho spí v koleèkovém køesle Evelyn. Je jí dvaadevadesát. Je velmi hubená, má podivnì bledou tváø a úplnì bílé vlasy. Spí s otevøenými ústy. Po nìkolika okamžicích Frank, vyrušený zvukem pøicházejícím zvenku, vzhlédne. Ve vchodu na verandu se objeví Amy. Teï pøed ètyøicítkou vypadá ještì hubenìji než døíve, témìø vyzáble a také dost staøe. Vejde rychle do pokoje, chová se jako uprchlík a neuvìdomuje si, že v pokoji nìkdo je. Amy Panebože, to jsem se lekla. Frank To je mi líto. Amy Veranda byla otevøená. (Nepøíjemná chvilka.) Netušila jsem, že tu budete. (Zaváhá, pak ho spoleèensky políbí.) Ahoj, Franku. Frank Nazdar, Amy. Hledáte maminku? Amy No ano. Vždycky se vrací tak pozdì? Frank Ne. To jenom dneska mají velkou operaci... Amy Aha, jistì. Frank Pøipravovala se na to celý týden. Mùže to být dost záludné. Amy kývne, chápe. Kdyby tak umìla øídit. Autem by tu byla hned. Amy se na nìho chvíli dívá. Amy A vy? Frank Já? Amy Vy tu vlastnì bydlíte, ne? Frank Ach... Amy Nebydlíte teï tady? Frank Jestli tu nebydlím? To se asi musíte zeptat Esme. A dejte mi prosím vás vìdìt, co na to øekla. Amy položí své klíèky od auta na stùl. Amy A nosíte jí veèeøi? Frank No, s jídlem jsou nìkdy zmatky. Amy Ještì si ho dává posílat z hospody? Frank Urèitì jste si všimla... Amy Ne, nic jsem nevidìla... Frank Žádná hospoda tu už není. Amy Vážnì? Frank se snaží, aby se uvolnila. Frank Je z ní vinárna. Všechno je jinak. Mají tam jenom sušeného klokana. A podobná obyèejná domácí anglická jídla. A k tomu salát z naklíèené vojtìšky. Amy Panenko skákavá. Frank Tak, tak. A to všechno opláchnuté v èepované minerálce. Amy se prochází po pokoji a rozhlíží se po stìnách. Amy A co máma? Frank Stateènì odolává. Uvažuje. Snažím se ji pøesvìdèit, aby se odsud odstìhovala... Amy Ach. Frank Po tom, co se stalo. Upøímnì øeèeno, je to tu moc velké. Mohla by bydlet v Londýnì. Proè by ne? Ale znáte maminku. Amy Tvrdohlavá, co. Frank Ano. Amy Èekala jsem holé stìny. Frank Zatím holé nejsou. Amy Prodala nìjaké obrazy? Frank Nejsem si ani jistý, že by je prodala, kdyby se daly. (Trochu se ušklíbne.) Váš otec není ve sbírkách. Kupují ho jen lidé, kteøí ho mìli rádi a pamatují si na nìj. A i tìm je dneska kolem sedmdesátky. Amy To asi ano. Frank Bernard je skoro úplnì zapomenutý. Snad jen jeden èi dva studenti... Jeden sem pøijel a že prý: „Abych øek pravdu, mì to vlastnì nezajímá. Ale Bernard Thomas je skvìlá látka na diplomku. Má tu pøesnou dávku obskurnosti.“ Frank se hoøce usmìje, ale Amy nereaguje. Nechcete... nedáte si nìco? Amy zavrtí hlavou. Ví maminka, že tu budete? Amy Ne. Frank Tedy... neøíkala mi o tom... Amy Už jsme spolu delší dobu nemluvily. Frank chvíli èeká. Frank Je to zvláštní. Svým zpùsobem je bezstarostná. Po takové katastrofì. Vím, že je to perverzní. Ale svým zpùsobem je teï šastnìjší. Amy Ano, to vidím. Frank Zbavila se bøemena. Amy se na nìho mraèí, snaží se soustøedit. Amy Jste teï hodnì s ní? Frank No. Mám tu pyžamo. Mám tady v domì jedno pyžamo. Amy Ale kde ho máte? Frank Bohužel v pokoji pro hosty. Ale, jak si vzpomínáte, ten není od jejího daleko. Amy Aha. Frank Abych byl upøímný, v noci se budí. Má velice živé sny. Sedím u její postele, dokud neusne. Amy Vždycky zùstane sama? Frank neodpoví. Frank Myslím, Amy, že víte, co k ní cítím. Nemùžu si pomoct, už léta je to tak. Možná ještì pøedtím, než umøela má žena. Lidi mi øíkají: „Jsi blázen, tohle nemùžeš vydržet. Už jsi èekal tak dlouho.“ Já øíkám: „A budu èekat dál.“ Amy Ano. (Podívá se na Evelyn za jeho zády.) A Evelyn? Frank Ach, Evelyn. Jestlipak nás slyší? Pøestala mluvit. Je po rozèilování. Amy dá Evelyn ruku pøed oèi, ale ta nereaguje. Èlovìk nikdy neví. Smíøila se s osudem? Vejde Esme a zarazí se, když uvidí Amy. Je jí pøes šedesát. V ruce má kupu obálek. Esme Amy, probùh. Øekla to tiše, ale Amy se pøekvapenì otoèí. Amy Mami. Neslyšela jsem tì. Esme Ach jo. Obávám se, že jsem si vzala taxíka. Vím, že bych nemìla, ale øekla jsem si, sakra, no a co? Frankovi se to nelíbí. Ani jedna neví, co má udìlat. Chvíli stojí v rozpacích. Amy Jsi v poøádku? Esme Ano. Jsem unavená. Byl to hrozný den. Proè jsi mi nezavolala? Amy Ach... Esme udìlá marné gesto rukou a pak hráz povolí. Pøistoupí k Amy a obejme ji. Vzlykne. Esme Ach, bože, Amy. Amy, holèièko, jak tys mi chybìla. Amy Já vím. Esme Bylo to tak strašné. Vážnì... Amy Ach, mami... Esme pøemùže pláè a rukou se probírá Aminými vlasy. Esme Vážnì, ne, opravdu, už je to v poøádku. Amy Ach, mami... Esme se od ní odvrací a pokouší se vzpamatovat. Esme Vážnì je to... ach, je to... ach, to je pitomé, promiò, já nemùžu ani mluvit. Amy To nic. (Drží matèinu hlavu a dívá se jí do oèí.) To nevadí! Esme To taky, že... Amy No, øekni. Esme Co na tom sejde? Hlavnì, že jsi tady. (Impulzivnì dceru znovu obejme.) Amy To je dobré. Pokraèuj, øekni mi... Esme Panebože, já vím, že jsem sobec... Amy To nejsi... Esme Ale pravda je, fakt je, že jsem mìla pøíšerný den. Obì se smìjí té absurditì a Esme ustoupí, aby se vzpamatovala. Amy No, to ti vìøím. Esme To se nedá vyprávìt, mìli jsme toho pacienta... Amy Jakého pacienta? Esme Vždy víš... Frank Chceš se napít? Esme mávne odmítavì rukou. Esme Starý chlap kolem sedmdesátky. Bylo to hrozné. Potøeboval novou aortu. Amy Aortu? Esme Ano. Kdybychom to byli neudìlali, byl by docela jistì zemøel. Amy No... Frank Sedni si. Esme Už jsi asi slyšela o tìch nových operacích... Amy Ne. Ne, ovšemže ne. Kde bych o nich mohla slyšet? Esme Vezme se chlopeò z prasete... Amy Z prasete? Esme Vyøízne se a uloží se do ledu. Vezme se tenhle kulatý praseèí svaleèek... Amy Aha. Esme Ne, vážnì, to je skoro bìžný postup. Ale problém je, že se pøitom pracuje hroznì rychle - dovedeš si to pøedstavit - v tom ohromném stresu... Amy Jistì. Esme Všude samá krev, obrovské kaluže krve... Amy Panebože! Esme Purpurové krve! A pak ty lasery, vypalování... musí se vyøíznout tkáò... (Zavrtí hlavou.) Otoèím se, podávám skalpel, podívám se na ruku vedle mì. Ta sestøièka má na ruce prsten. A navíc ještì nìjaký pøíšerný štrasový náramek... Frank se nervóznì podívá na Amy, jako by se bál toho, jak historka skonèí. Øekla jsem si: ne, to snad není pravda. To tedy pardon. No tohle! Frank To si umím pøedstavit... Esme Takže... (Na chvilku se zarazí.) No, obávám se, že jsem se neudržela. Amy Jak neudržela? Esme Teda zaèala jsem na ni køièet. A jak! Amy, já vím, že se to nemá. Ale je to tak nehygienické. To k tomu mám mlèet? Frank se usmìje. Frank Tohle není poprvé... Esme Povídám: „Tohle je vážná vìc.“ Ta sestra, je taková hubeòouèká, taková vyzáblotinka. V životì jsem ji pøedtím nevidìla. Povídám: „Proboha, tohle je vážná operace. Kamery všechno vidí.“ A ona tam jenom stojí. Dívá se na mì, jako bych se zbláznila. Frank To bych øek. Esme Takže celé studio stojí. Režisér - och, jde k nám dolù! A ta kaèena zaèala trucovat. Povídá: „Ale no tak, vždy je to jenom televize!“ (Odmlèí se. Zuøí.) No... Frank Pane Bože! Esme Ne, lituji, ale podle mì je to neomluvitelné. A si èlovìk øíká, co chce, ale tohle nikdy øíct nesmí. Frank se usmìje na Amy. Frank Tohle není poprvé. Esme „Jestli to máme dìlat, dìlejme to se vší autenticitou, jinak to nemá smysl...“ To je pravda! To je princip všeho. Musíš to dìlat poøádnì! Musíš se pøi tom ptát: „Je to skuteènost, nebo ne?“ Amy se zamraèí, nedokáže odpovìdìt. Mezitím stejnì nastal chaos! Chirurgovi upadl skalpel do té hrozné naaranžované kaluže krve. Pacient na operaèním stole se posadil a povídá: „Promiòte, že jsem tak zvìdav, ale dostanu tu novou aortu, nebo ne?“ Frank To musela být legrace. Esme Lidi se sbíhají. Povídají: „Poslyšte, my chápeme, že jste pod velkým tlakem.“ A já køièím: „O mì nejde, proboha. Proè se vrháte na mì? To tahle kurvièka, s tou její bižuterií od papínka, ta nám to tu celé nièí...“ (Najednou zaèala být dost zlá.) Frank (Amy) A co vy? Nenapijete se? Esme A kromì toho, když èlovìk vezme v úvahu moji postavu... Frank Sestra Bansteadová... Esme Z jejího pohledu - no, uvìdom si to, vidìlas ten seriál... Amy se na ni dívá nezúèastnìnì. Je to jasné. Øíkají jí disciplinárka. A vypadá tak. Dá se øíct, že je to pìkná megera. Frank To teda je! Esme Nepochybnì. Vážnì si myslíte, že by to dopustila? To je nemyslitelné! Naprosto neprofesionální. Lituju, myslete si, co chcete, ale takový je mùj názor. Frank znervózní, chce se na nìco zeptat. Frank Ale... Esme Ale co? Frank Dokonèilas ten zábìr? Esme Co? No, asi po hodinì, nebo po dvou, jistì. Museli jsme èekat na novou chlopeò. (Dívá se rozzlobenì na Franka.) Ach, Franku, prosím tì, já vím, co se chceš zeptat. Nejsem hlupák! Jediné, co ho zajímá... Frank No... Esme - je, jestli mì z toho seriálu vyrazili. Amy vraští èelo, nechápe, co se to mezi nimi odehrává. Frankovo téma, to jsou vždycky jenom peníze, nic než peníze. Každý veèer mi opakuje: „Musíš si tu práci udržet...“ Frank To pøece musíš! Esme „Pro své vlastní dobro,“ øíká, „skloò hlavu a poslouchej...“ Celý Frank! Všechno, jen ne, abych se ozvala! Frank se otoèí k Amy, jako by chtìl øíct: co jiného mi zbývá? A já øíkám: „Co? To mám snášet tyhle pomìry? Když divadlo je prohnilé? Když jsou v sázce lidské životy?“ Frank Esme... Esme To mám mlèet? Když mnì pøed oèima vystavují výsmìchu základní lékaøské postupy? Lituju, pak není o èem uvažovat, tohle já dìlat nebudu. Mám pøece svìdomí! Jsou chvíle, kdy je to na mì pøíliš. Frank No jistì. Esme vezme do ruky obálky, které pøedtím položila na stùl. Esme Nikdy mi nedovolí, abych zapomnìla na ty bílé obálky... (Sevøe je v ruce.) Ne, nebudu je otvírat. Radši si promluvím se svou dcerou. Frank Mám to udìlat já? Esme Ne. Ty zatracené obálky jsou moje. Díky. Otevøu si ty potvory sama. Frank uraženì vstane. Ta pošta... ta pošta mì dìsí. Nechávám ji, až se vrátím. Takže... Frank Vždy je to jedno. Esme Nejdu ráno do práce... Amy To si umím pøedstavit... Esme Úplnì neschopná myšlenky. Frankovi se to líbí. Frank Strkala je pod polštáøe... Esme Vážnì? Frank Je to tak. Musel jsem pokaždé prohmatat všechny štìrbiny v pohovkách, jestli tam ještì nìjakou nenajdu! Esme No jo, ale ve skuteènosti to není tak hloupé, jak si myslíš. Poøád tytéž dopisy. Tak proboha... (Náhle se vzdá.) Strè si je do prdele! Nechci se o tom bavit. Dnes veèer ne. Nemùžeme se na to dneska vykašlat? Nevidìla jsem Amy celé mìsíce. Amy Ano. Frank se dívá z jedné na druhou. Frank Asi bych mìl jít. Udìlám vám obìma kakao. Esme chce pøed spaním vždycky kakao. Esme To je skvìlé. Udìlej ho, prosím tì. (Ironicky mávne rukou.) Mùj domácí sluha. Frank Jestli to mìl být vtip, tak to abych se zasmál. (Odejde, zavøe dveøe.) Esme No teda! Amy Je legraèní. Je tak oddaný. Esme To ano. Ale stejnì - obávám se, že si mì zoufale chce vzít. A co je horší, je to èím dál naléhavìjší. Jestli si ho nevezmu, øíká, že to vzdá. Amy Mnì ale právì øekl pøesný opak... Esme Vážnì? Amy Øekl mi, že na tebe bude èekat. Esme Kéž by to byla pravda. Ale ve skuteènosti mi dal lhùtu. Ano, do vánoc. Amy A vezmeš si ho? Esme He, vánoce! Já nedohlédnu ani do støedy. Já nevím. Bojím se, že jednoho dne to vzdám. Nasednu do jeho Forda Granady. Budu se projíždìt po venkovì. Budu to dìlat v nìjakém hrabství, kde dávají lišky dobrou noc. Strávím líbánky v nìjakém tom nadìlaném, bøeèanem obrostlém hotelu na bøehu øeky. (Vezme si cigaretu, náhle podráždìnì.) Jak k tomu došlo? Tohle bych byla nikdy neèekala! To ne! Amy teatralita jejích stížností nedojímá. Amy Ale no tak, vždy to není tak zlé. Esme Není? Amy Ovšem že ne. Esme Tak promiò. Máš pravdu. (Pøipustila náhle a v slzách se teï dívá na Amy, neschopná uvìøit, že ji má zpátky doma.) Vidím tì tady, Amy, a poprvé se cítím nervózní... Amy Mami... Esme Tedy jsem nervózní, ale taky se mi ulevilo. Napìtí povolilo. Esme mluví s vìtší nìhou. Chybìlas mi... Amy Ty mì taky. Esme Tak strašnì’s mi chybìla. Jak je to dávno? Musí to být víc než šest mìsícù. Poøád ètu v novinách o všech tìch tvých problémech. A tak moc jsem toužila, abychom si mohly promluvit. Cítila jsem se z toho všeho tak bezmocná. Amy Já sama jsem se cítila dost bezmocná. (Podaøí se jí zatváøit se stateènì, ale oèi se jí zaèínají zalévat slzami.) Asi si øekneš, že jsem se zachovala zbabìle. Nemohla jsem si pomoct. Stáhla jsem se do své ulity. Esme Ano. Amy Nikdy to nepoleví. Nikdy. Vlastnì, po celou dobu jsem nemluvila s nikým. Jenom jsem byla s dìtmi. Esme Jak se jim daøí? Amy Dìti jsou v poøádku. (Mávne netrpìlivì rukou.) Ach, jen pøed nimi schováváme noviny. Doufáme, že jim dìti ve škole nic neøeknou. Esme Je to nìjaká švédská filmová hvìzda, ne? Amy Ano. Esme Obávám se, že jsem o ní nikdy neslyšela. Amy To jsi tedy jediná na svìtì. Proto si to média tak vychutnávala. Kameramani nám táboøili pøed prahem. Esme Je to možné? Vážnì je Švédka? Amy Myslím, že ano. Esme Švédka! (Zhnusenì se podívá stranou.) Jak hluboko mùže èlovìk klesnout? Amy Má takový ten bublavý hrdelní hlas. Opálená do bronzova a tuny blond vlasù. Esme Ty ses s ní setkala? Amy (pøikývne) Je to taková ta pøihlouplá Heidi z hor. Velké rozevøené oèi. A vìèné: „Proè nemùžeme být pøítelkynì?“ Esme Prosím tì! Amy Proè nemùžeme být pøítelkynì? „Protože spíš s mým manželem. Myslím, že to je to jediné, co by nám v tom mohlo bránit.“ (Je v ráži.) Ale ne, ona nás chce dostat do spoleèné sauny. Kdyby bylo po jejím, všichni tøi bychom tam dovádìly s proutky. Ty její nevinné bulièí oèi na mì neplatí. Esme Jaks to mohla... Amy Vždy ona taky pøedvedla docela slušný výstup. (Chvíli se na Esme dívá.) Ale nejhorší je, že Dominik je zmatený. Cítí se provinilý. Esme Ten jistì. Amy Ne. Vážnì. Je to mnohem, mnohem horší, než si myslíš. Je totiž úplnì ztracený. Vážnì. Jako by ztratil ostøí. Vìtšinou se chová jako blázen. Smutné je, že vlastnì neví, co chce. Všechno bývalo mnohem lepší. To tì ujišuju. Bylo to zvláštní, ale po svatbì jsme snad poprvé žili témìø v míru. To že jsme se rozhodli vzít... to pomohlo vyøešit mnohé. A pak pøišla tahle ženská jako blesk z èistého nebe. (Esme ji sleduje, tiše a s respektem.) A pak, je z nìj taky tenhle mediální magnát. Produkují stovky programù roènì. Hudebních. A diskusních. A na videokazetách. Takže vyráží z domu za úsvitu a utíká ke své práci. Esme Bydlí doma? Amy Jistì, bydlíme spolu. „Kvùli dìtem.“ Tak se to øíká? Ne že by v tom byl nìjaký rozdíl. Stejnì ho vùbec nevidím. Ledaže projdu kolem televizoru. Mùžu se na nìho dívat v televizi, když chci. (Muèí ji to. Je ještì bledší než døív.) Snažím se, ale je tìžké ustát to. V každém vztahu tì obsadí do urèité role. Esme Rozumím. Amy Ano. Já hrála tu silnou. A teï si ta role vybírá svou daò. Esme chce replikovat. Amy ji však pøeruší, jako by to nechtìla slyšet. Esme No... Amy A mezitím jsme spolu my dvì pøestaly mluvit... Esme Ale holèièko, èí vinou? Amy A pak se ke mnì doneslo, co se s tebou dìje... Esme (odmítavì) Ach... Amy Mluvila jsem s nìjakými známými. Øíká se, že máš vážné problémy. No, povídej! Esme Jistì, ale u mì jde jen o peníze, to je celé. (Rozmarnì se usmìje na Amy.) Amy Dluhy? Esme Ano, jistì. Amy A jak velké? Esme Vážnì jsem už ztratila pøehled... Amy Mami... Esme Každou chvíli se to mìní. Amy se na ni dívá, nenechá ji jen tak uniknout. Když jsem naposledy otevøela jednu tu obálku, byla to dost slušná suma. Amy Kolik? Ale Esme už vstala a jde pro odložené obálky. Esme Poèkej, kde mám brýle? Podíváme se na tu dnešní. Podívejme, nic mimoøádného. (Drží dopis, který vyòala z obálky vedle svých brýlí.) Vypadá to na nìco kolem pìti. Amy Pìti? Pìti èeho? Esme Pìti set tisíc. Amy Mami... Esme Pìt set tisíc - nebo tak nìjak. Je tam ještì spousta malých èísílek. Není to pøesnì pìt set tisíc. Je to víc rozježené. (Trochu tu situaci „herecky“ rozehrává, což Amy prostì rozèiluje.) Možná je to šest. Je to všechno stejnì jen akademické. A není to ta nejvyšší èástka, na kterou to vylezlo. Jednou ráno jsem prostì nemohla uvìøit vlastním oèím. Koukám. Je to osm! Bylo to pøes osm set tisíc. Bylo to jako když tì nìkdo šouchne do oka. Amy Proè se smìješ? Esme Ale dìvèe, co jiného mùžu dìlat? Celé je to tak naprosto... no, je to taková až nadpøirozená zkušenost. Nemá smysl pøedstírat, že je to skuteèné. Amy Ale ono to je skuteèné. Esme Ano. Jenže - promiò - já to prostì nechápu. Co mám proboha podle nich dìlat? Triumfálnì vchází Frank s podnosem s teplými nápoji a sušenkami. Frank Kakao! Esme Tedy, jistì, mohou si nechat to, co jim dám. Frank Je husté, jak ho máš ráda. Esme A dávám jim všechno, co mám, do poslední penny. Frank Má ho ráda husté. Amy Ale nemusíš jim pøece platit vìènì? Frank Ach bože, už zase na zakázané téma? (Udìlá pøes pokoj rozpustilou grimasu.) Amy Je pravda, že to všechno zavinil azbest? Esme Azbest! Uhodlas. A pak ještì silikon, ten, co dávají ženským do òader... Amy Silikon? Esme Miliony amerických hospodynìk... Frank Je to šílené... Esme A všechny žalují své doktory. Pak jsou tu hurikány. Frank Hugo. Elyse. Viktorie. Esme Tak tak. Prohánìjí se Amerikou a dìlají z domù krabièky od sirek. Navzdory svým roztomilým jménùm. Frank se usmívá a míchá kakao, zatímco Esme se zaèíná rozehrávat. Víš, kdekoli dojde k nìjakému vážnému neštìstí - upadneš, spadneš, dùm ti vyhoøí do základù - kdekoli na svìtì, následuje stejný postup: zajdou za obìtmi a øeknou: „Nerozèilujte se, nebojte se, vážnì o nic nejde. Jenom vyplòte tady ten formuláø, a ta bláznivá britská hereèka to zaplatí!“ Ale Frank se rozhodl odporovat. Frank Ale miláèku, teï trochu pøeháníš... Esme Vážnì? Frank Spousta syndikátù je na tom hùø než ten tvùj. Esme Jak na tom mùžou být ještì hùø. Já pøišla o všechno! Copak èlovìk mùže ztratit víc než všechno? Frank No... Esme To prostì nedává smysl. Amy Ale... Promiòte... kdo ty syndikáty vybírá? Kdo rozhodl, do kterého vstoupíš? Esme Tady ten pán s kakaem. Frank míchá své mléèné nápoje. Okamžik ticha. Frank Je to tak. Amy Vy? Frank Ano. Esme Tos nevìdìla? Amy Asi mi to nikdy úplnì nedošlo. Vy osobnì? Esme Frank je agentem u Lloyda. Frank Ano. Dìlám pro nì. Sháním jim klienty. Amy Aha. Frank èeká, co bude Amy øíkat dál. Delikátní okamžik. Vìdìla jsem, že dìláte do financí... Frank Ne tak docela. Amy Vìdìla jsem, že jí radíte. Frank To ano. V øadì vìcí jsem jí radil. Staral jsem se jí o peníze. To ano. Esme Vzal na sebe ten nevdìèný úkol. Frank To je fakt. Trapné ticho. Byla to moje práce, investovat je. Takže se dá øíct, že v jistém smyslu je to všechno moje vina. Amy Ano. Frank se usmívá, jako by to pomyšlení bylo absurdní. Ale... vy jste ji varoval, že? Frank Samozøejmì. Amy Vysvìtlil jí všechna rizika? Frank Prosím vás. To je bez debaty. Postupoval jsem správnì. Bezúhonnì. Držel jsem se profesionální etiky. (Nakloní se k Amy.) Sušenky? Amy Ne, dìkuji. Frank Byla to prostì smùla. Esme se posadila, spokojená, že Frank mùže podat vysvìtlení. Frank vypadá klidnì a vyrovnanì. Amy Ale taky jsem... èetla jsem v novinách, že nìkteøí lidé... že jejich dluh je v podstatì nekoneèný. Frank Ano. Amy Moje matka k nim patøí? Esme Svatá prostoto. Jak jinak? Franka to zdá se nevyvedlo z míry. Frank Øíká se tomu neomezené ruèení. Lloyd to má v nabídce. Investujete peníze na jméno a oplátkou... riziko mùže být doslova nekoneèné. Amy Aha. A moje matka tohle všechno vìdìla. Amy ztišila hlas, zdá se být mnohem nebezpeènìjší. Frank Ale jistì, podle mì si toho byla plnì vìdoma. Nejspíš si to tak docela nepøipustila... Žádný z investorù si to vlastnì nepøipustil... Amy Asi. Frank Jednoho dne mohlo dojít ke koneèné katastrofì. Nìkolik signálù tu bylo. Amy Ale... Nevím, jak bych se na tohle mìla zeptat... Pøedpokládám, že je to tak... pøedpokládám, že vy jste na tom stejnì? Frank se podívá na Esme. Frank No... Amy Ono to tak není? Frank Ovšem, mám jisté problémy. Utrpìl jsem znaèné ztráty. Nemìl jsem zrovna šastné období. Amy Ale? Frank Ale byl jsem v jiném øetìzu syndikátù. Je to vyslovenì technická otázka, ale já mám trochu jiné portfolio. Amy Aha. Frank se stále ještì chová mírnì. Esme sedí jako sfinga. Frank Je to otázka návratnosti kapitálu. Vyšší návratnost znamená vyšší riziko. Amy Takže? Frank Pøipouštím, že v pøípadì vlastních investic jsem byl vždycky opatrnìjší. Rozhodující okamžik je tady. Než Amy promluví, ubìhne nìkolik vteøin. Amy Opatrnìjší na své vlastní peníze, chcete øíct? Esme náhle vstane. Frank Podívejte... Amy Dobøe, teï tomu rozumím, teï chápu, co se stalo... Esme Franku, asi bys nás teï mìl nechat. Co kdyby ses vyspal tady? Ráno si mùžeme promluvit. (Políbí ho na tváø.) Frank Ano. Jak myslíš. (Jde ke dveøím. Ale když tam dorazí, otoèí se.) My víme, že lidi jsou naštvaní, vìøte mi. Když dojde k nìèemu tak nepøíjemnému, lidská povaha už je taková: èlovìk kolem sebe bije, hlava nehlava. Ale nedá se s tím nic dìlat. Stává se to. Je to zkušenost. Teï mì omluvte, jdu nahoru. Frank si vezme kakao a odejde. Jakmile se za ním zavøou dveøe, Amy vybuchne. Amy Nezlob se, ale tohle je nestydatost... Esme Ale Amy... Amy A ty to víš. Esme Ano? Amy Mami, to je pøece normální krádež. Ty víš, co ti proved. Esme Nic mi neproved. To by bylo jednoduché. Jenže já odmítám zaèít chodit a øíkat, že to všechno musí být Frankova vina. Amy A není? Když v tom nechal všechny tvoje peníze... Esme No a co? Amy Všechno, cos mìla! A naznaèil snad nìkdy... naznaèil jednou jedinkrát, že by snad taky pochyboval? ... Ne, kdepak, byl natolik chytrý, že sám se tomu riziku, do kterého tì namoèil, obloukem vyhnul. Esme ta otázka zaskoèí. Esme Ne, nenaznaèil nic. Ale, buï spravedlivá, já se ho na nic takového nikdy neptala... Amy Ach! Esme Nikdy jsem o tom problému nemluvili. Amy To vìøím! Esme Teï pøece nezaènu tvrdit, že to všechno dìlal schválnì. Amy Bože mùj, tenhle èlovìk tì znièil... a ty ho tu klidnì dál necháváš spát! Esme Ale ovšem, proè ne. Spoleèníka si snad mùžu dopøát. Amy Jistì, a jelikož jsi to ty, Esme, vybereš si zrovna toho, kdo tì znièil! Ale Esme už pøešla do útoku. Esme Je mi líto, ale pravda je taková, že jsem od nich brala peníze. Amy No a co? Esme Dostávala jsem šek. Nikdy jsem ho neodmítla. Chodil rok co rok. A - no dobøe, mùžeš si o mnì myslet, co chceš - ale vždycky mi pøipadalo, že mi ty peníze dávají jen tak za nic. (Podívá se na Amy s nestoudným klidem.) Jen jsem si tu tak sedìla. Otevøela obálku. Plnou penìz. Milovala jsem to. Na zadní koleèka jsem nikdy nemyslela. Amy se zamraèí. Amy Takže co? Esme Takže mi - prosím - snad odpustíš, že teï odmítám házet za to vinu na jiné. Copak z toho mùžu vinit nìkoho jiného než sebe? Amy se mraèí. Amy Ale snad byly chvíle, kdys musela mít nìjaké podezøení... Esme Ach... Amy Když se na tebe ty peníze takhle sypaly? Nikdy sis neøekla, tak pozor, v tom musí být nìjaký háèek. Esme No, jak øíkáš, nikdy. Amy Ty sis nikdy neøekla, že je to nìjak moc štìstí najednou? Esme bezstarostnì pokrèí rameny. Esme Valilo se to na mì jako moøe. Ve skuteènosti si zaèneš øíkat, že na to máš právo. Ani si nevšimneš, a zaèneš být taková. Jenom si øíkáš: „To je prima. Takhle to musí zùstat poøád.“ Amy Ale, když jsi zaèala pøicházet o první... Esme Ach... Amy Když jsi zaèala tratit... musela jsi aspoò jednou zauvažovat, musela sis øíct, že je èas s tím pøestat? Esme Ale naopak. Frank vždycky øekl, no dobøe, podívej, zase spadlo nìjaké letadlo, to je pro branži dobré, všichni si aspoò uvìdomí, že by se mìli dát pojistit. (Využije Amina mlèení, aby si z toho zkusila udìlat legraci.) Jediné, co jsem øíkávala já... Amy Ano? Esme Když jsem byla malá, už tenkrát se mi zdálo, že ti nejvìtší tupci, na které èlovìk narazil, skoro vždycky pracovali u Lloyda. Amy Ne, vážnì? Esme Znala jsem jednoho chlapa, ani v církvi by ho nechtìli, ale u Lloyda - ale božíèku, jistì, bez problému. (Smìje se, zamáèkne cigaretu.) Amy No dobøe, ale tys vìdìla, že jednou mùžeš tratit... Esme Ano. Amy Vìdìlas, že je tady vždycky tahle možnost. Esme Ale jistì. Amy A oni tì nezastavili a nevysvìtlili ti: „Podívejte, mùžete pøijít o všechno, co máte?“ Esme ta otázka viditelnì rozjaøila. Esme Ale nejen o všechno, co mám. Amy, tys to asi nepochopila. Já pøicházím o mnohem víc. Kdyby šlo jen o všechno, co jsem v tu chvíli mìla, to by - bez legrace - nebylo nic tak hrozného. (Vstane a triumfuje nad svou vlastní logikou.) Ale ono... je to daleko horší. Amy Jak to? Esme Ono jde o všechno, co ještì kdy vydìlám. Až do smrti. Po celý mùj aktivní vìk. A budu dìlat, co budu dìlat! Vùbec na tom nesejde. Tobì to vážnì nedošlo? Mým dluhùm nebude nikdy konec. Mohla bych pracovat do sta let. Udøít se k smrti. Až umøu, mùžu se zaèít starat o høbitovní trávník. Mùžu pracovat po zbytek vìènosti, ale pravda zùstane stejná: Vždycky budu zadlužená. Amy se pokouší udržet soustøedìní. Amy Dobøe, ale vysvìtlil ti to nìkdo? Vysvìtlil ti to nìkdo, kdyžs to podepisovala? Esme Ale jistì. Tedy v hrubých obrysech. Amy Mami, prosím tì, øekni mi jenom, vysvìtlil nebo nevysvìtlil? Esme Jistì, tedy vysvìtlil. Frank mì vzal do Londýna. Amy A tam? Esme Vzali mì na skvìlý obìd. Na skvìlý obìd pøímo v jejich sídle. A ten prezident, no... víš, hroznì se mu líbila moje Ofélie. Amy se odtáhne, už opravdu zuøí. Amy To nemùže být pravda! Esme A hned na to mi dal ten formuláø. Amy Formuláø? Esme Tu pøihlášku. Amy vrtí rozèilenì hlavou. Abych byla upøímná, pøiznávám, že mi to zalichotilo. Myslím, že jsem to moc neèetla. Amy Chceš øíct, žes to na místì podepsala? Esme Pøísahám: ten èlovìk vážnì zbožòoval moji Ofélii. Zbožòoval ji. V tomhle byl naprosto upøímný. A se po tom dìlo cokoli. (Teï se rozzlobila i ona.) No dobøe, já vím! Zèásti je to èirý snobismus. Kdyby mi øekl nìjaký buran: „Vydìláváte takový peníze a necháváte je jen tak ležet,“ asi bych mu øekla: „Hele, já nejsem blbá.“ Takže svým zpùsobem, nerada to pøiznávám, ale v podstatì se to smrskne na otázku stylu. (Bezmocnì mává kolem sebe.) Mìlas tam být. Všude kolem ty velké støíbrné svícny. Ten porcelán a sklo, všude podél toho nádherného, dubem vykládaného sálu. No dobøe, bylo to typické anglické divadýlko. Ale jsou chvíle, kdy èlovìk divadlu jen tìžko odolá. Amy Ale, mami, to už dávno není divadlo. Musíš si to uvìdomit. Ty èasy jsou dávno pryè. Samas to øíkávala: tahle Anglie je ta tam. Teï se musíš zaèít bránit. Esme se na ni podívá, nerozumí. Esme Bránit? Jak? Amy No... Esme Aha, nejspíš chceš, abych zaèala podepisovat petice? Amy Jistì... Esme Zaèít øíkat, že nic platit nebudu? Amy No, to pro zaèátek. Tedy, chci øíct, to by nebyl špatný zaèátek. Esme Zaèít vysedávat v nìjakém odporném výboru? Jezdit do Londýna na nìjaké schùze, kde lidi poøád mluví jen o svých penìzích? Amy Mami, vždy o penìzích budeš mluvit po celý zbytek života. Proè tedy nemluvit o tom, jak nìco z nich dostat zpátky? Esme Vstoupit do nìjakého akèního výboru? Ne, to sotva. Nemyslím si, že bych stála o to, aby mì vidìli, jak demonstruju v jedné øadì s nìjakými soudci a konzervativními poslanci. Dìkuju pìknì. Radši budu dál snášet svùj trest. Budu snášet svùj trest a ty už sakra mlè. Amy Á, nejspíš si øíkáš, jak je to od tebe šlechetné... Esme Ne, jen se mi to zdá rozumné. Amy Nejspíš si øíkáš, že je to zásadové. Esme No, to ano. Pøipadá mi to zásadové. Amy Pak ovšem není, oè se pøít. Musíme se s tím smíøit. Víme totiž, jakou roli v tvém životì zásady hrají! Esme se teï na Amy zadívá s podezøením. Není si jista, co tím myslí. Esme Samozøejmì, kdybych vìdìla, že to má cenu, nìco bych mohla udìlat... Amy Dobøe. Esme Šla bych do nìjaké kampanì, kdybych si myslela, že to bude mít nìjaký úèinek. Amy To urèitì bude. Esme Takže co bych mìla dìlat? Amy Totéž, co ostatní poškození. (Na vteøinu se odmlèí.) Zažalovat svého agenta. Esme Zažalovat Franka? Amy Jistì. To je nezbytné. Esme Prosím tì. Doufám, že žertuješ. Amy Proè? Esme Ale no tak... Amy Dokonce i já... jsem èetla v novinách... Esme To je pøece šílenství... Amy Pøesná polovina akcionáøù Lloyda žaluje ty parchanty, co je do toho prùšvihu dostali. Proè bys nemohla ty? Esme Myslela jsem, že to je nabíledni. Amy Proè bys ty mìla být výjimka. Esme No, nejspíš mi v tom bude drobet bránit skuteènost, že se máme dost brzy brát. (Vystøelí tento vtip na Amy, ale pak se otoèí a ukáže na Evelyn.) A potom... pøemýšlej. Kdo se asi stará o Evelyn? Kdo jí platí peèovatelku? Amy No... Esme Kdyby nebylo Franka a jeho štìdrosti, Evelyn už by dávno byla v ústavu. Ale Amy se nevzdává. Amy Co tím chceš øíct? Že budeš do konce života Frankovým vìznìm? Esme Ne, ovšem že ne. Nejsem Frankùv vìzeò. Amy Nejsi? Esme A dovol, abych ti pøipomnìla, Frank je velice hodný èlovìk. Amy Jistì, hodný èlovìk, který tì pøipravil o všechny peníze. Esme Ale to pøece není Frank. To je jen nìco, co udìlal. Amy se na ni ohromenì podívá. Amy Proboha, my jsme to, co dìláme. To ti nikdy nedošlo? Nic jiného nejsme. Není žádné „my“, které by existovalo mimo to, co dìláme. (Náhle v zuøivosti nad tím, že se Esme nechce bránit, zesílí hlas.) Mami, oni s tebou manipulují. Nechápeš to? Ty lidi jsou gauneøi. Mají nóbl zpùsoby, ale uvnitø jsou to jen obyèejní kriminálníci. A žijou z lidí, jako jsi ty. Víš dobøe, že tohle je tvá chvíle. Tahle chvíle se nevrátí. V hloubi duše to víš. Musíš sama pøevzít kontrolu nad svým životem. Esme tahle fráze vyprovokuje. Esme „Pøevzít kontrolu nad svým životem“? Amy Ano. Esme Co je to za floskuli, že ji teï všichni papouškujete? Kontrola nad životem! Jako by životy byly nìco jako auta. Já jsem nikdy neøídila, vzpomínáš... Amy No právì! Esme A taky nikdy nebudu. (Plane, plna pohrdání.) Takové bezobsažné klišé! Víš, proè ze sebe chlapi dìlají poøád takové blázny? Protože se zhlédli v té smìšné pøedstavì, že dokáží nìco kontrolovat. A vy byste teï chtìli, aby to zkusily i ženské, chcete, aby vám skoèily na tentýž pitomý mýtus! Øíkáte to tak snadno, tak úlisnì! „Pøevezmìte kontrolu nad svými životy!“ Kdopak je kontroluje? Kdo to nakonec dokáže? Ha! Nikdo. Nikdo! Jestli tohle nechápeš, nepochopíš nic. To jenom dìti volají: „Dívej se na mì, teï øídím já...“ No, to já nechci. Odmítám. Nesnáším to pomyšlení, že bych teï mìla jeèet. Nesnáším pomyšlení, že bych teï odmítala svùj lék a tvrdila: „No dobøe, tak jsem mìla trochu smùlu. Ale takový je život.“ (Pøejde pokoj a posadí se, jako by tím záležitost byla uzavøena.) Nepøesvìdèíš mì. Takže obrame list. Nastane okamžik ticha. Proè se na mì tak díváš? Amy Co, to mám být snad okouzlená? O to ti jde? To má být nìjaké pøedstavení? Má matka a její stateèný, kurážný výstup. Tak na to zapomeò! Mì jsi tím tedy neokouzlila. Esme Amy... Amy Ani náhodou! (Pøesune se k Esme, obviòujícím tónem.) Naopak, vùbec mi to okouzlující nepøipadá. Zdá se mi to trapné, víš. Celý mùj život se mi to zdálo trapné. Protože ty to dìláš, co tì pamatuju. Esme Co dìlám? Amy Dìláš, jako by to byla kdovíjaká legrace, žít poøád ve snu. Esme je ohromena hloubkou dceøina hnìvu. „Hroznì se mu líbila moje Ofélie!“! „Je to taková až nadpøirozená zkušenost!“ „Ach, božíèku, já jsem se na ty úèty nikdy nedívala!“ Proboha, mami, vždy je ti pøes šedesát. Nemyslíš, že už bys mìla dospìt? (Rozmáchne se po pokoji.) Život v tomhle skleníku. Tohle nikdy nekonèící pøedstavení! „Jsem hereèka. Bože, já pøece nièemu nerozumím!“ Celá tahle cenami ovìnèená komedie s mojí bájeènou veselou mámou v hlavní roli. „Sem s tìmi papíry! Kde to mám podepsat?“ Jak dlouho sis myslela, že s tím vydržíš? S tím, že si nechceš vlastní problémy ani pøipustit, natož jim èelit. Když pøitom prostøedky, jak je øešit, existují, jen se jich chopit. Esme Vážnì? Amy Ale kdež, ty to necháš být. A proè? Protože by ti to pøipadalo ponižující. Protože by ses musela zachovat stejnì jako všichni ostatní. Esme postøehne pøíležitost k odvetì. Esme Aha, a ty si myslíš, že na tom jsi líp... Amy Ne... Esme Že jsi svùj život prožila líp než já? S tou svojí kontrolou, po které jsi tak posedlá - jistì, øeènit o ní umíš - jak by ne, øeènit je snadné - ale nevšimla jsem si, že bys ji kdy v praxi uplatòovala. Panebože, žiješ s tím chlapem, s tím dítìtem, s tou osobou, co si podle tebe zaslouží tvoji lásku - a nakonec ho necháš, aby ti utekl s nezletilým skandinávským kouskem telecího - a ani pak ho neopustíš. Amy Ty myslíš, že nechci? Myslíš, že bych ho od hodiny neopustila? Esme Tak mi to, prosím tì, vysvìtli, povìz mi, co tì u nìj drží? (Smìje se tomu, jak je to jasné.) Kvùli dìtem èi co? Amy Ne. Není to kvùli dìtem. Esme Tak proè. Že by jen neústupná vytrvalost? Že by to bylo to slavné Jak to vidí Amy: Láska všechno pøekoná? Amy Ne, tak to není. Esme Tak øekni proè? Amy Proè asi. (Najednou je opravdu sklíèená.) Protože nedokážu pøipustit, žes mìla pravdu. Esme se ohromenì zarazí. Proè myslíš, že jsem ti nezavolala? Proè myslíš, že jsme spolu pøes pùl roku nemluvily? Esme To nevím. Amy Protože v tu chvíli, kdy jsem si uvìdomila, že to s Dominikem je vážné, hádej co? Ve stejnou chvíli jsem si uvìdomila, že nechci mluvit se svou mámou. Esme ohromenì mlèí. Tys mu nikdy nedala šanci. Na Dominikovi je nìco, cos ty nikdy nevidìla. Cos nikdy nechtìla vidìt. Hned první den ses rozhodla, že ho budeš soudit. A teï ses doèkala. Esme To není spravedlivé. Amy Není? Myslíš, že jsem ti nechtìla zavolat? Den co den toužím zavolat tomu nejlepšímu pøíteli, jakého mám... Esme Ach, Amy... Amy Ale den co den si pomyslím, že ten okamžik nevydržím, ten triumfální pohled, který bys mìla docela urèitì v oèích! (Hoøce se zasmìje.) Poøád jsi øíkala, jak Dominikem pohrdáš. Protože pracoval v televizi, že... Esme Pøesnì tak! Amy Televizi jsi nenávidìla, protože hodnoty, které pøedstavuje, jsou pro lidi jed. Esme To jsem si tehdy myslela. Amy Ty by sis s ní nikdy nic nezaèala... Esme Co ode mì chceš? Nìjak žít musím... Amy Ale nevidíš, jak je to celé nespravedlivé? (Náhle se zaène smát Esme do oèí.) Ten tvùj zatracený seriál. Jestli jsem ho vidìla? Vidìla já jsem ho? Vidìla. Ale musela jsem si pøi tom nasadit èerné brýle a strèit vatu do obou uší! Esme se odvrátí. To bylo typické. Mìla jsi své zásady. „Divadlo s velkým D!“ Zatímco televize byla jen pokleslá forma... Esme Správnì. Amy A já ti to baštila! A pak se ukázalo, že ty tvé zásady byly spíš pøedsudky... Esme No dobøe. To se pøece stane každému. Amy Ale jelikož já tomu vìøila, opravdu jsem trpìla. (Její výpad dostane pøíchu satiry.) U Dominika je aspoò o èem diskutovat. To co dìlá, se ti mùže líbit, a taky nemusí. Kdežto sestra Bansteadová... panebože, sestra Bansteadová, to snad ani není èlovìk. Esme Ale no tak, Amy... Amy O tom seriálu se pøece vùbec nedá serióznì bavit. Ty se tady vážnì zabýváš tím, jestli je nìjaká operace hygienická. Jestli je ten seriál autentický nebo ne. Víš dobøe, že to nezáleží na pøesnosti lékaøských procedur. Záleží to na tom, jestli tam vùbec nìkdo umí hrát! Esme Ale to není tak zlé. Není to zas tak špatnì zahrané. Scénáøe nìkterých dílù jsou trochu slabší. Amy „Sestro, obávám se, že budu potøebovat okamžitou tonzilektomii!“ „Doktore, praskla mi plodová voda!“ Esme Ale Amy, tohle je zbyteènì kruté. Amy Ano? (Uklidnila se, tišeji.) Tys to nikdy nevidìla. Dominik byl zvláštní a jemný. Ctižádost ho znièila, to je celé. On si totiž myslí, že ten mediální svìt je dùležitý. On si vlastnì myslí, že to je skuteèný svìt. Takže bylo stále t잚í s ním mluvit... rok co rok bylo èím dál t잚í dostat se k nìmu. To je pravda. Takže odešel s nìkým, komu záleží na nìjakých fotkách v èasopisech, na publikovaných názorech a na všech tìch londýnských cetkách. Ale to neznamená, že si vždycky zasloužil jen pohrdání. To neznamená, že jsem s ním nemìla vùbec být. Znamená to jenom... podívej... bylo toho hodnì, co bylo proti nám. Ale já si prostì myslela, že to stojí za pokus. (Její hnìv se zmìnil v bolest, po tváøích jí zaèínají stékat slzy.) Samozøejmì jsem vìdìla... myslíš si, že jsem idiot? Vždycky jsem tušila: tenhle èlovìk udìlá jednou lepší obchod. Dostane ze mì všechno, co se dá, a poøídí si nový model. Vždycky jsem cítila, že to pøijde. Tihle muži umìjí èekat. Èekají, dokud nejsou pøipravení. Naèerpají z tebe jistotu. A pak, samozøejmì, když sochu dokonèíš... v tu chvíli odkopnou žebøík. Ale já to vìdìla. Dìlala jsem to vìdomì. Byla to moje volba. Esme se na ni chvíli dívá. Esme A odcházíš? Amy Proè? Byla bys spokojená? Esme Ne! Nastane ticho. Amy Chceš, abychom se rozešli, protože to by dokázalo, žes mìla pravdu. Vteøinová pauza. Evelyn se pohne a vykøikne ze spaní. Esme najednou vstane a snaží se dostat k Amy. Esme Amy, Amy, pojï sem, prosím tì, a obejmi mì... Amy Ne, mami... Esme Amy, prosím, Amy... Amy Já nemùžu... Esme ji dostihla a snaží se ji rukama obejmout, ale Amy pøed ní ustupuje. Ne... Esme No tak, miláèku, vždycky jsi mì takhle držela... Amy Já vím... Esme Už jako dítì jsi mì utìšovala... Amy Já vím... Esme Pojï, obejmi mì... Amy Já nemùžu. Amy uhnula a Esme, která vlastnì neví, co dìlá, ji pronásleduje. Nemùžu ani spát, ani myslet, jsem zoufalá... Esme Amy... Amy Co jsi to za matku? Já chci mámu, které bych mohla zavolat. Esme Prosím. Prosím tì, pojï a obejmi mì... Amy Kterou bych mohla zavolat a která by mì nesoudila... Esme Amy, pøestaò s tím! Esme teï Amy chytila do náruèe, ale Amy se brání. Chvíli se zdá, že spolu obì zápasí, Esme se drží dcery a Amy se snaží jejímu objetí uniknout. Amy Øekla bys jenom, vždycky bys øekla jenom: „Vidíš, miláèku? Já to vždycky øíkala...“ (Náhle køièí.) Nemùžu! Tohle nemùžu udìlat! Pus mì, prosím. Esme Amy! Amy Pus mì! Prosím! Obì to zaskoèí: Amy Esme zuøivì odstrèí a stojí otøesenì nad silou svého momentálního hnutí. Evelyn se pohne, mumlá. Šla jsem za Dominikem, protože on byl budoucnost. Ty mì dìsíš, protože ty jsi minulost. Dívají se na sebe pøes potemnìlý pokoj. Amy zaèíná sbírat své vìci. Teï musím jít. Esme Zùstaò tu, prosím... Amy Ne... Esme Zùstaò, prosím... Amy Promiò, mami, já nemùžu. Dnes ne. Musím zpátky do Londýna. Esme Zapøísahám tì, Amy, prosím, zùstaò. Amy Nemùžu. (Podívá se na Esme, ale není schopna se k ní pøiblížit.) To nic. Nemusíš se trápit. Mám tì ráda. Vždycky tì budu mít ráda, to víš. Esme Prosím tì, zùstaò tu. Jen dneska. Zùstaò tu a utìš mì. Amy Nemùžu. Musím se vrátit. Musím... Musím se pokusit uklidnit. Musím. Obì se nemohou hnout z místa. Mami, prosím tì, nech mì. Nech mì jít. Já musím. Frank otevøe dveøe a Amy okamžitì vycouvá k verandì. Pøijedu. Zavolám tì. Esme Amy. Amy... Frank Slyšel jsem køik. Slyšel jsem, jak tu dole køièíte. Amy Sbohem. Esme bìží k verandì, zmizí venku a volá. Esme (za scénou) Amy! Amy! Frank Co se dìje? Nastane ticho. Pak slyšíme zvuk startujícího auta. Svìtla jeho reflektorù proèísnou pokoj. Frank bezmocnì stojí a jenom èeká. Za chvíli se Esme vrátí. Nepodívá se na nìho, ale mine ho cestou ke schodùm. Esme Dobrou noc, Franku. Zamkni to tady, prosím tì. Esme odejde. Frank stojí sám. ÈTVRTÉ DÌJSTVÍ Londýn. 1995. Zákulisí malého viktoriánského divadla ve West Endu. Malá šatna s øadou zrcadel, rámovaných žárovkami. Esme si ji nijak nevyzdobila, takže pùsobí nepøíjemnì prázdnì. Je tu jen stolièka a pult se šminkami. Malé køesílko a paraván. Na stojanu s ramínky visí nìkolik dobových kostýmù. Když dìjství zaèíná, Toby Cole je už na scénì. Je mu nìco pøes dvacet, je trochu rozcuchaný a vypadá bezstarostnì. Kolem krku má walkmana, je v trièku, ale nesundal si ještì rokokové kalhoty a je temnì nalíèen, takže pùsobí dost kurióznì. Nervóznì se pøiblíží k šatnì a volá dovnitø. Toby Nezlobte se. Mùžu? (Pauza.) Neruším vás, Esme? (Pauza.) Nespíte? Esme (za scénou) Kéž by. Esme se objeví za paravánem. Bude jí brzy sedmdesát. Odpoèívala s tváøí natøenou bílým krémem, který vypadá jako maska. Vypadá jako herec kabuki. Na sobì má rùžový župan. Vypadá nepøítomnì, jako by uzavøená do sebe. Jde ke dveøím, otevøe je a pustí Tobyho dovnitø. Toby, nechceš zajít? Toby Øíkal jsem si, že byste si možná dala sendviè. Jdu jenom pro nìjaký sendviè, to je všechno. Esme se usmìje na znak odmítnutí, pak si sedne na svou stolièku a zaène se pøipravovat na pøíští pøedstavení. Vy nikdy nic nejíte. Esme po nìm hodí úsmìvem. Tobymu se nechce pryè. Øíkal jsem si, co si asi myslíte o odpoledním pøedstavení? Esme Ách... Toby Mnì se líbilo. Zdálo se mi dost dobrý. Myslím, že se v té poslední scénì zaèínám chytat. Že zaèínám chytat ten rytmus. Vy o nìm poøád mluvíte. A já myslím, že dnes odpoledne... No, ten rytmus nebyl zas tak špatný. Esme To nebyl. Toby V té první scénì - chtìl jsem se zeptat: nevypadám moc dychtivì, když mi dáváte to jabko? Esme Ne, podle mì je to akorát. Toby trèí ve dveøích, uvolnil se. Toby Slyšela jste, že tu prý dnes veèer bude režisér? Esme Ne. Toby Zajímalo by mì, co øekne. Esme neøíká nic. Poøád tomu nemùžu uvìøit. Je to fakt neskuteèný. Øíkal jsem si, teda fakt... takový nenápadný pøedstaveníèko. Vykouknul jsem pøed chvílí do haly. Už teï je tam parádní fronta na vrácený lístky. Teda nechci se nikoho dotknout, ale je to šok. Že jo? Bez urážky, ale nikdy bych si nedokázal pøedstavit, že se to povede zrovna nám. (Bezelstnì se usmìje.) Neodvážil jsem se vám to øíct. Øíkal jsem mámì - už je to pár týdnù - že budete hrát v téhle høe. Když se pøišla podívat, øekla - nechtìl jsem vám to prozradit - no, øekla, že to je to nejlepší, co jste kdy dìlala. (Vztáhne ruku na znamení, aby se Esme neurazila.) Vždycky jste byla její nejoblíbenìjší hereèka, tedy, nechci být drzý, ale to bylo, když byla mladá... Esme To je v poøádku. Toby Ale øekla... no, on to øíká každý... že teï do toho dáváte nìco víc. Esme Možná. Toby Mìla jste ji slyšet. Myslela to vážnì. Mazala vám fakt med kolem pusy. Esme pokraèuje v pøípravách. Esme Vycházíte s maminkou dobøe? Toby S mámou? Jasnì. S mojí mámou? Úplnì fantasticky. Ona je spíš... no, nikdy mi nepøipadá jako nìjaký pøíbuzný. Vlastnì mi ani nepøipadá jako moje matka. Já vím, asi mám štìstí. Možná je to mojí generací, ale pro mì je máma spíš kamarád. Esme Mhm. (Na chvíli si zamyslí.) Toby Nedávno, víte, jsem vás sledoval... Esme Vidìla jsem tì. Toby Já vím. Jenom se dívám. Když nejsem na scénì, stojím v portále a koukám. Já myslím... já nevím... možná je to domýšlivost, ale zdá se mi, že zaèínám chápat vaši techniku. Esme Dobøe. Toby Nikdy nehrajete nic ven. Všim jsem si, že to všechno držíte vevnitø. Vtahujete tam diváky. Takže je to na nich. A oni nìjak pøijdou sami... Esme Ano. Toby Musí si proto dojít. (Následující otázka ho pøivádí do rozpakù.) Ale nevím, jak to dìláte. Zní to hloupì. Trénujete to? Je v tom nìjaké tajemství? Nìjaký fígl. Esme Ne, to nemyslím. (Chvíli se dívá dolù.) Pøichází to s èasem. Toby Ano. Esme Èlovìk se dostává hloub. Toby Pøesnì. Esme Sestoupí k jádru. (Lehce pokrèí rameny.) Tam to je. Toby Kdyby... já nevím... kdyby tak byl nìjaký zpùsob, abychom to dokázali všichni. Jen tak. Esme Být tebou, nedìlám si starosti. Ujišuju tì, že tobì se to podaøí. Pojï sem. (Velice nenucenì ho pozve dál, aby ho lehce políbila na tváø.) Možná jedno malé capuccino. Toby Jasnì. Ne, vážnì, to pùjde na mì. Esme sahala po penìžence, ale Toby je už na cestì ven. Esme zmizí ve své malé koupelnì za paravánem. Toby potká na chodbì Dominika. Je mu témìø ètyøicet. Jeho klukovský pùvab je pryè, je vážnìjší než døív. Ztloustl; elegantní tmavì modrý pl᚝, který má na sobì, mu dobøe padne. V ruce má balíèek velikosti krabice od bot, zabalený v hnìdém papíøe. Když vejde, Esme se právì vrací, pod uvolnìným županem je vidìt kombiné. Esme Dominiku... (Instinktivnì se zabalí do županu, snaží se ovládnout.) Dominik Obávám se, že jsem se sem dostal pøímo z ulice. Zdá se, že tu nemáte vrátného. Esme Ne. Asi si obèas zajde na sklenièku. Dominik Á. (Zmìní tón.) Vím, že mì nechcete vidìt. Už se tu potuluju asi hodinu. Sbírám odvahu. Pøinesl jsem vám dárek. Esme Jaký dárek? Dominik Tohle. (Položí balíèek pøed ni. Je svázaný provázkem a zalepený izolepou.) Esme Musím se pøipravit na pøedstavení. (Posadí se ke svému stolu, zaène si odstraòovat z tváøe krém a nanášet make-up.) Dominik Vlastnì jsem byl na odpoledním pøedstavení... Esme Vážnì? Dominik Ano. Esme Nepochybnì se vám to zdálo smìšné. Dominik No... Esme Kdy jste byl naposledy v divadle? Dominik pokrèí rameny. Dominik Ó... Esme Neslyšela jsem vás køièet „zrychlete to, sakra“. Dominik Ne, abych pravdu øek, tak trochu mì to zaujalo. Esme Jen trochu? Ne úplnì? Dominik Ten autor je zøejmì strašnì mladý. Esme Ano, to je. Dominik Takže je to až absurdnì snobské. Ale svým zpùsobem se mi to docela líbilo. Líbila se mi mladistvost té hry. Esme Mnì taky. Dominik Ta scéna, ve které si povídáte s hvìzdami. Esme na nìho vrhne krátký pohled. A najednou se z té inscenace stal zvláštní fenomén. Jakoby z nièeho nic. Že by to byla skuteènì pøitažlivost divadla? Tenhle podivnì afektovaný veèer... Esme Ano. Dominik Nikdo by to byl do té hry neøekl. A teï se o lístky jen perou. (Chvilku se na ni usmívá.) Èemu vy to pøièítáte? Esme V tomhle pøípadì? Dominik Proè je právì tahle hra úspìšná? Esme Máte pravdu, je snobská. A taky mladá. Ale když jsem ji èetla, bylo v ní nìco zvláštního. Dominik Vy jste to tam vidìla? Esme Lidem se líbí, protože cítí, že je upøímná. Dominik opìt zmìní tón, protože ví, že musí nìjak pøekonat její chlad. Dominik Dìti øíkali, že teï máte malý byt... Esme Ano. Dominik Že jste se pøestìhovala zpátky do Londýna. Esme na nìho vrhne ostrý pohled. Esme Ale tos pøece vìdìl. Dominik Ano. Esme Posílals mi všechny ty šeky... Dominik Ano. Esme Obávám se, že mi nejsou k nièemu. Dominik Uvìdomil jsem si, že v podmínkách té dohody musí být asi... Esme Spálila jsem je. Dominik To jsem si myslel. (Zmìní polohu, necítí se volnì.) V bance øíkali, že je nikdo neinkasoval. Esme To ani nemohl. Dominik Ne. Esme Pobírám pøíspìvek od Výboru pro postižené. Nic jiného dostávat nesmím. Všechno ostatní mi seberou. Takže pokud mi nìkdo ilegálnì nepodstrèí pìtilibrovku... Cokoli mi kdo dá, skonèí to u Lloyda. (Zaène si nanášet make-up.) Prodala jsem dùm, veškerý majetek, nábytek, dopisy, rukopisy. Všechno, co jsem mìla. Zabavují mi gáži. A nakonec stejnì poøád dva miliony dlužím. Takže tak èi onak, tvoje šeky jsou nanic. Dominik opìt zmìní polohu a dostává se k tomu, proè pøišel. Dominik Myslel jsem, že je to osobní, bál jsem se, že se zlobíte... Esme Vážnì? Dominik Bál jsem se, že ty peníze odmítáte, protože jsou ode mì. Esme No a jelikož je stejnì nemohu pøijmout, obávám se, že se pravdu stejnì nikdy nedovíš. Zní to tak chladnì, že se Dominik pokusí pøejít do útoku. Dominik Podívejte, Esme, já vím, že mi kladete za vinu... Esme Myslíš? Dominik Myslíte si, že všechno, co se stalo, je moje vina. Já to vím. Vím, že mi máte za zlé moje nové manželství. Z vašeho hlediska to taky chápu. Esme Dominiku, ujišuju tì, že o tom nepøemýšlím. Snažím se ze všech sil, nemyslet na tebe vùbec. (Lehce se usmìje tomu, co se chystá øíct.) Až na to, když vidím ty plakáty... Dominik No jo. Esme Všude na eskalátorech v metru. Na ten film, cos režíroval. Všichni øíkají, žes za nìj pobral všechny možné ceny. Dominik Jen pár. Esme Takže to vypadá, žes nakonec dosáhnul toho, cos chtìl. Dominik se jí teï snaží až zoufale pøiblížit. Dominik Poslyšte, jde o to, že já se vážnì snažím. Snažím se, jak mùžu. Vy si myslíte, že po tom, co se stalo, jsem se nezmìnil? Myslíte, že mì to nezmìnilo? Esme neøíká nic. Myslíte, že nemám svìdomí? Esme Ne. Dominik Myslíte, že mì to nebolí, když mi dìti øíkají o tom, jaký život vedete? Esme Jaký vedu život? Dominik Øíkají, že jste se úplnì stáhla. Od Evelyniny smrti se prý s nikým nestýkáte. Odmítáte chodit ven. Esme No a co? Dominik zaèíná mluvit naléhavìji. Dominik Dobøe, myslíte si, že jsem lhostejný, že jsem otrlý, myslíte si, že je mi to jedno, ale mì pomyšlení na to, že trpíte, nìjak... Dìti øíkají, že to vypadá, že jste se vzdala. Esme Vážnì? To vám øíkají? Že to tak vypadá? Dominik pokraèuje, nechce se nechat tak snadno odradit. Dominik Øíkají, že jste zrušila své zasnoubení. Esme To ano. Dominik Chtìla jste si vzít Franka? Esme na nìho vrhne pohled. Esme Když se ptáš. Už je to dlouho. Už dost dávno. Ale udìlala jsem to, co mi Amy vždycky radila. Dominik Aha. Esme Rozhodla jsem se vzít svùj život do vlastních rukou. (Pauza.) To je všechno. Dominik Ale teï jste sama? Esme Opravdu si myslíš, že je to tvoje starost? Dominik No, vlastnì se obávám, že je. Proè myslíte, že jsem tady? Esme Abych byla upøímná, nemám tušení. Dominik Jsem tu, protože si všichni dìlají starosti. Chtìl jsem vidìt, že to zvládáte. Esme No, takže jsi mì vidìl, a je to v poøádku. (Chvíli èeká, pak pokraèuje v pøípravách.) Cože se tak zajímáš o mé blaho? Proèpak? Máš, cos chtìl. Máš bájeènou rodinu. Dìti mi øíkají, jak skvìlou máš ženu. Proè by proboha mìlo záležet na tom, co cítím já? Dominiku, copak na mì vùbec záleží? (Mávne neurèitì rukou smìrem ven.) Víc, než na tom psovi tam na chodbì? Víc, než na tom vlaku, co jede kolem? Tak je to. Dominik To je prostì nesmysl. Esme Vážnì? Je to to poslední, co ti možná brání ve spánku. Zdroj drobného pocitu nepohody v jinak dokonalém životì, co teï vedeš. (Vstane a podívá se mu pøímo do oèí. Najednou vystoupí na povrch nepøátelství, které k nìmu chová.) Já ten film vidìla. To násilí mì odpudilo. Vím, že pro lidi jako ty je svým zpùsobem dùležité. Všechno to støílení a krev. Ale já tomu nerozumím. Dominik Neøíkáme tomu násilí. Øíkáme tomu akce. Esme Nicménì, život takový není. Možná jenom stárnu. (Dívá se na nìho, nepoddajnì.) Unavuje mì to, Dominiku. Ta vaše potøeba vytasit zbraò a bum! a prásk! a „naper to do nìj, do hajzla“ a „ustøel mu tu kebuli“. Co to je? Co je to za potøebu, co teï všichni máte? Co se to stalo? Že byste se jenom nudili? Dominik se na ni dívá, neodpovídá. Nebo se jenom neodvažujete vyrovnat se skuteènými zážitky... s tím, co se v normálním životì skuteènì dìje? Jako tøeba s žalem... a zradou... a láskou a neštìstím... a zrátou... ztrátou lidí, které jste milovali... (Oèi se jí zalijí slzami. Pøestává se ovládat, což pùsobí znepokojivì.) Dominik Esme... Esme Ne... Dominik se k ní pøiblížil s instinktivním soucitným gestem, ale Esme vztáhne ruce, aby ho zadržela. Ztráta. To by byl námìt pro tebe. Ne dìtinské hry s pyrotechnikou... Které nemají nic spoleèného... nic spoleèného s tím, co je skuteèné... (Nemùže se na nìho podívat. Otoèí se a zajde za paraván a dál do koupelny.) Dominik Víte, jak to vidìla Amy: èlovìk musí mít lidi rád. Musí je prostì mít rád. Musí dávat lásku bez jakýchkoli podmínek. Jenom ji dávat. A jednoho dne bude odmìnìn. Jednou ji dostane zpátky. Esme se vrací. Navlékla si rozedrané kalhoty a zapíná si halenku. Nese si pár bot. Posadí se a obouvá si je. Nakonec jsme spolu - neèekám, že se vám to bude zamlouvat - ale nakonec jsme s Amy dobøe vycházeli. Ne, vážnì. Opravdu. Dospìli jsme k jistému skuteènému porozumìní. Samozøejmì to... nebylo to samozøejmì dál manželství. Ale podaøilo se nám mít se svým zpùsobem opravdu rádi. Esme mlèí, je napjatá. Až po rozchodu, to pøipouštím. Asi øeknete, že pak je to lehèí. Ale trvalo to, já nevím, tøi mìsíce. Nebo ètyøi. Byli jsme si blíž než kdykoli pøedtím. Takže... asi vám to pøipadá šílený... ale nìjak mi ten pøíbìh pøipadá nedokonèený. Rozumíte mi? Esme Jistì. Dominik Cítím, že se vám teï musím pokusit pomoct. Ticho. Esme Chceš, aby Amina smrt dostala nìjaký smysl. Dominik Ano. (Chvíli èeká.) Protože umøela tak - prostì padla, a byla mrtvá, krvácení do mozku - jednoho dne jde po ulici, a pak, bez dùvodu, bez jakéhokoli smyslu - jeden den tu je, a druhý den tu není. - Od toho dne jsem cítil: musím jít za Esme. Esme Proè? Dominik Musím s ní mluvit. Esme Abych ti mohla øíct, že to nebyla tvoje vina? Dominik Ne! Esme Abych ti mohla øíct, žes ji nezradil? Že se nic nestalo? To ode mì chceš? Dominik Ale ne, ovšem, že jsem ji zradil. Esme Tak co? Dominik O to tu podle mì opravdu nejde. Esme Ne? (Èeká, až bude pokraèovat.) Dominik Chci, abyste øekla, dobøe, tohle byla jedna kapitola. A ta kapitola je uzavøená. Esme se posadí, neøíká nic. Prostì... už od pohøbu... Mám tenhle instinktivní pocit, je to mnohem víc než jen bolest. Souvisí to s tím, co by si byla pøála Amy. Esme se dívá se stejnou bolestí jako on. Amy by si byla pøála, abychom byli pøátelé. Esme mu nedokáže odpovìdìt. Esme Tak takhle... Dominik Ano... Esme Øíkáš tu, žes ji opustil, øíkáš, že víš, žes ji zradil. Ale jelikož Amy byla hodná, jelikož byla velkorysá, ty bys teï nemìl trpìt? Mám ti odpustit, protože byla mnohem lepší než ty? Dominik neodpovídá. Nìkteøí lidé jdou nahoru. Že ano? Jdou nahoru na úèet jiných. Aby oni mohli jít nahoru, jiní musí jít dolù. S tím se musíme vyrovnat. Ale, prosím tì, neèekej, že vás za to budeme mít taky ještì rádi. Dominik Nerozumíte mi. Já øíkám nìco mnohem prostšího. Nìco, co prospìje i vám. Co znamená, že nám obìma bude odpuštìno. (Dívá se do zemì.) Protože nenávidìt mì teï znamená marnit svùj vlastní život. Esme se na nìho na chvíli zadívá, jako by o tom skuteènì pøemýšlela. Esme Mùj život je tady v divadle. Mùj život zaèíná, když jde opona vzhùru. Mùj život je moje práce. Nièemu jinému nerozumím. (Mávne rukou, aby zahnala slzy.) Ale vrací se Toby se dvìma pohárky cappuccina. Oba jsou horké a Toby s nimi musí trochu žonglovat. Toby Kafe. Esme Panebože... Toby Myslím, že je ještì poøád dost horký. (Položí pohárky na pult.) Esme dokonèuje oblékání. Esme Znáš se tady s Dominikem? Toby Vy jste Dominik Tyghe? Dominik No ano. Toby Páni. Nemùžu tomu vìøit. To je neskuteèný. Vidìl jsem ten film, co jste teï dìlal. Dominik Ano? Toby Ta scéna, jak se tomu chlapovi rozprskla hlava! Ten zábìr letící krve a kostí... (Pøedvádí, jak se zastøelí a jak se mu výbuchem roztrhne týl hlavy.) Podle mì to bylo naprosto fantastický. Dominik No, dìkuji za uznání. Esme se podívá na Dominika, ale Toby pije cappuccino a nevšimne si toho. Toby Vy jste Esmin pøítel? Dominik Vzal jsem si její dceru. Toby Ach ano. Dominik Známe se dlouho. Ale Amy zemøela velmi tragicky. Bez varování. Toby chvilku uctivì poèká. Toby Esme mi o tom øíkala. Máte dìti. Dominik Ano. Toby Jak to nesou? Dominik Celkem vzato dost dobøe. (Vrhne pohled na Esme.) A mají svou babièku moc rády. Toby Ano. No, my ji tu taky máme moc rádi. Esme po takové pozornosti netouží. Snaží se pospíšit si s pøípravami. Víte, my už máme jen tøi minuty. Esme Cože? To není možné. Toby Je to pravda. Esme Neslyšela jsem zvonek. Musela jsem ho pøeslechnout. Toby Omluvte mì. (Protáhne se dveømi ven.) Esme Dominiku, budeš muset jít. Dominik Budete o tom, co jsem vám øíkal, pøemýšlet? Esme Pokusím se. Budu. Jestli vùbec mùžu. Dominik trpìlivì èeká. Esme se napije kávy. Ten den si pamatuju tak jasnì. Ten den, kdy jsem vešla. A tys spravoval kolo. Dominik Ano. Esme Jak jsem reagovala? Byl to jen strach z neznámého èlovìka? Dominik To víte jen vy. Bylo to tak? Esme Moje dcera byla pro mì ztracená. Staèilo se na tebe jednou podívat. Všechno, co mi zùstalo, bylo pryè. Myslíš, že to byla èistì instinktivní reakce? Dominik Ne. Abych byl spravedlivý, osobnì jsem se vám taky zrovna moc nezamlouval. Oba se tomu usmìjí, poprvé je mezi nimi cítit trocha skuteèného lidského tepla. Esme Byla to jen náhoda. Byla to náhoda, že jsem poznala Bernarda. Byla jsem pøelétavá. Taky mi bylo devatenáct. V angorském svetøíku a kratièké sukénce. Ale poznala jsem toho muže. A od té doby se všechno zdálo být jiné. Co kdybych ho nepotkala? Bylo to èiré štìstí. (Vstane, ponoøená do myšlenek.) Život s Bernardem nebyl vlastnì nikterak efektní. Ne, že bychom byli poøád jeden druhému v náruèí. Byl jenom klidný. A všemu jsme se smáli. To je celé. Nic bláznivého. Ale s ním jsem se vždycky cítila celá. Z amplionu hlášení „Zaèínáme!“. Dominik o nìkolik krokù couvne a ukáže na balíèek. Dominik Nezapomeòte si rozbalit ten dárek. (Zastaví se u dveøí.) Esme, slibte mi, že mi zavoláte? Esme Když budu moct, proè bych nezavolala? Dominik odejde. Esme osamí. Sáhne na amplion a my uslyšíme zvuk èekajícího obecenstva. Pøed zrcadlem si upraví kostým. Chvíli se na sebe dívá, pak zvìdavì sáhne po balíèku, který jí Dominik nechal. Otevøe zásuvku a vytáhne z ní nùž. Pøeøízne provázek. Strhne papír. Je to opravdu krabice od bot. Esme ji otevøe. Uvnitø jsou svazky pìtilibrových bankovek - v hodnotì tisícù liber. Zavrtí hlavou a položí víko zpátky. V tu chvíli se objeví Toby s hrnkem vody. Vidí ji, jak zavírá krabici. Toby Co to bylo? Esme Popel mé dcery. Toby vypadá zvìdavì. Toho si nevšímej. Je to dárek. Esme vezme krabici a náhlým gestem ji vhodí do skøíòky pod policí. Pak rychle zavøe dvíøka. Ještì jednou zkontroluje svùj vzhled v zrcadle a pak s Tobym opustí šatnu. Šatna zmizí. Když dojdou k jevišti, Esme se beze slova pøedkloní a Toby jí z hrnku nalije vodu na hlavu, takže jí nasáknou vlasy a halenka. Esme se na nìho usmìje. Díky. Toby si zaène sundávat trièko. Toby Mimochodem, režisér nepøijde. Esme Vážnì? Toby Rozmyslel si to. Pase nìkde po nìjakém novém velkém muzikálu. Takže nebude. Toby si sundal kalhoty. Má na sobì jen pruh látky kolem beder, takže vypadá uboze jako Chudák Tom v Králi Learovi. Esme ho polije zbytkem vody z hrnku. Toby se zatøese zimou. Esme podá hrnek inspicientovi. Pak spolu chvíli stojí, on modrý zimou, ona už soustøedìná na úkol pøed nimi. Vypadají v tom tichu zvláštnì nevinnì. Esme Taky dobøe. Takže jsme sami. Svìtlo zaène slábnout, až osvìtluje jen je dva: strnulé, nervózní, plné strachu. Náhle ohlušující zvuk smyècového orchestru. Svìtla témìø potemní. Pak se oba obrátí smìrem k nám a opona jde vzhùru. David Hare * 5.6.1947 v Bexhillu Divadelní poèátky souèasného britského dramatika jsou spojeny s významným divadlem hnutí „fringe“, Portable Theatre (1968-72), které založil spolu s Tonym Bicatem. Nejlepší hrou jeho zaèáteènického období je Inside Out (Vnitøkem ven, spolu s Bicatem), inspirovaná deníky Franze Kafky. Hare patøí ke generaci, kterou výraznì zpolitizovaly události roku 1968. Brzy proto následovaly sžíravé útoky na kapitalistickou, muži ovládanou spoleènost - Slag (Struska, 1970), The Great Exhibition (Velká výstava, 1972) a Knuckle (Kotník, 1974). Na nìkolika hrách spolupracoval se svými generaèními druhy, pøedevším s Howardem Brentonem (napø. Brassneck, 1973). Velmi brzy však zaèal pracovat i pro britský divadelní establishment: V letech 1970-71 byl stálým dramatikem (resident playwright) londýnského Royal Court Theatre, o rok pozdìji pùsobil v téže funkci v Nottingham Playhouse. Byl zakládajícím èlenem slavného koèovného divadla Joint Stock, pro nìž m.j. upravil knihu Williama Hintona o èínské revoluci Fanshen (1975). Poèínaje hrou Teeth’n’Smiles (Zuby a úsmìvy, 1975, pøíbìh zpìvaèky, v nìmž se zrcadlí rozpad pop-kultury 60. let) zaèíná Harovy hry inspirovat pocit zrady ideálù hnutí 60. let. Hare se v té dobì stává kmenovým autorem londýnského Národního divadla, které uvádí dodnes v premiéøe v podstatì všechny jeho nové texty (napø. Plenty / Spousta, 1978 /, A Map of the World / Mapa svìta, 1982 /, Pravda – znovu s Howardem Brentonem, 1985). Pro Hara typický konflikt mezi idealisty a pragmatiky obsahují i všechny hry jeho slavné trilogie (David Hare Trilogy: Racing Demon /Závod s ïáblem, 1990/, /Vypískání soudcù, 1991/ a Absence of War /Nepøítomnost války, 1993/ zkoumající souèasnou situaci opìrných „sloupù“ britské spoleènosti - anglikánské církve, britské justice a parlamentního systému politických stran. Hry trilogie, jakož i následující, intimnìji ladìné tituly Skylight (Sklenìný strop, 1995), Jak to vidí Amy (Amy’s View, 1997) a Juda’s Kiss (Jidášùv polibek, o procesu s Oscarem Wildem, 1998) režíroval Richard Eyre, v letech 1988-96 øeditel Royal National Theatre. Hare je rovnìž zkušeným scénáristou a filmovým a televizním režisérem (napø. Wetherby, Paris By Night). Stav spoleèenského vìdomí v Británii poèátku 90. let dokumentuje kniha Asking Around (Vyptávání), do níž Hare zahrnul materiál, z nìhož vycházel pøi koncipování své trilogie. Jitka Sloupová Divadelní hry Davida Hara Inside Out (s Tony Bicatem, 1968) How Brophy Made Good (Jak se B. osvìdèil, 1969) What Happened to Blake (Co se stalo Blakeovi, 1970) Slag (Struska, 1970) The Rules of the Game (Pravidla hry, adaptace Pirandella, 1971) Lay By (Postranní kanál, spoluautorství, 1971) The Great Exhibition (Velká výstava, 1972) England’s Ireland (Anglické Irsko, spoluautorství, 1972) Brassneck (s Howardem Brentonem, 1973) Knuckle (Kotník, 1974) Fanshen (adaptace knihy W. Hintona, 1975) Teeth’n’Smiles (Zuby a úsmìvy, 1975) Plenty (Spousta, 1978) A Map of the World (Mapa svìta, 1982) Pravda (s Howardem Brentonem, 1985) The Bay at Nice (Zátoka u Nice, 1987 ?) Wrecked Eggs (Zkažená vejce, 1987 ?) The Secret Rapture (Tajná extáze, 1988 ?) Racing Demon (Závod s ïáblem, 1990) Murmuring Judges (Vypískání soudcù, 1991) Absence of War (Nepøítomnost války, 1993) Skylight (Sklenìný strop, 1995) Amy’s View (Jak to vidí Amy, 1997) Juda’s Kiss (Jidášùv polibek, 1998) The Blue Room (Modrý pokoj, 1998) David Hare Jak to vidí Amy Edice Souèasná hra. Redaktorka edice Kamila Patková. Z anglického originálu Amy’s View, který vydalo nakladatelství Faber & Faber, Londýn 1997, pøeložila Jitka Sloupová. Obálka a grafická úprava Egon Tobiáš. Vydal Divadelní ústav v Praze, Celetná 17, jako svou 443. publikaci. Vychází s finanèní podporou Nadace Èeský literární fond. 1. vydání. Náklad 300 výtiskù. Sazba Studio Hamlet, Divadelní ústav. Tisk tiskárna TOBOLA, Praha.