Synopse přednášky SOCIÁLNÍ  A HOSPOÁŘSKÉ VZTAHY VENKOVA… – téma č. 3 / kolonizace



·         kolonizace = budování, výstavba země, její sociální a ekonomické infrastruktury;

·         plánovité nebo samovolné osídlování (dosídlování) neobydlené či opuštěné plochy za účelem
jejího hospodářského využití (v souvislosti s úzkými vazbami na agrární sektor se jedná zpravidla
primárně o získání půdy k hospodářskému využití); v posledních 1500 letech několik těchto procesů
různého charakteru a intenzity;

·         příchod Slovanů do střední Evropy – převrstvení pozůstatků původního obyvatelstva;

·         vnitřní kolonizace – z domácích zdrojů, od 12. století, budování plošně širšího
osídleného území vznikajícího českého státu, zapojení panovník i šlechta;

·         velká kolonizace – součást širšího evropského procesu (Holandsko, Německo, Polsko), 13.
a poč. 14. století, na jiném právním základě – tzv. emfyteutické právo – zákupní právo, usedlost
hospodáři pronajímána za poplatky či služby, příslib dědičné držby usedlosti, lepší motivace;
osídlení velkých ploch ve středních polohách na úkor lesa, dosud neosídlených, některé vesnice
staršího založení převedeny na zákupní právo a přeorganizovány; zapojení pluhu, trojhonné soustavy,
lesní lánové a lesní návesní vsi, vznik Lhot – ze slova lhůta; účastní i nedomácí obyvatelstvo (ze
Saska, Švábska, Frank, Lotrinska, Fríska); role lokátora – organizátor procesu, výhodné postavení
(rychtář, mlýn) po skončení kolonizace; J. Klápště: Proměna českých zemí ve středověku. Praha 2005;
J. V. Šimák: Středověká kolonizace v českých zemích. Praha 1938; v následném období zánik některých
vesnic vzniklých za velké kolonizace;

·         pasekářská – kopaničářská kolonizace – jen dílčí horské území, 17. až 18. století, nárůst
sociálně nezajištěného obyvatelstva řešen osídlováním méně příhodných poloh, vznik pasek – kopanic,
horských samot, především horský chov dobytka, např. východní Morava a Těšínsko, ve specifické
modifikaci také Šumava, Krkonoše;

·         valašská kolonizace – naše území (Valašsko, Těšínsko) jen její poslední fáze, sklonek 15
až 17. století, značně redukovaná podoba, tradice horského pastevectví – salašnictví z Balkánu,
absorbovala kulturní prvky z Rumunska, Ukrajiny, Polska, Slovenska, uchovány relikty rumunštiny
v terminologii, tzv. valašské právo, valašští vojvodové; změna v obsahu slova Valach / valach,  J.
Macůrek: Valaši v západních Karpatech v 15. – 18. století. Ostrava 1959. J. Štika: Valaši a
Valašsko. Rožnov pod Radhoštěm 2007.

·         raabizace – organizované zakládání nových obcích na komorních statcích v 70. letech 18.
století; vznik vesnic jednotné stavební a sociální úrovně;

·         domkářské dosídlení – usazování sociálně nezajištěného obyvatelstva na obecní či
vrchnostenské půdě, vznik chalupníků – domkářů – bezzemků, od 18. a v 19. století;

·         kolonizace jinými etniky: charvátská (R. Jeřábek: Moravští Charváti – dějiny a lidová
kultura. Brno 1991), francouzská, novokřtěnci – habáni,

·         kolektiv: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998. – V. Cílek: Krajiny vnitřní a
vnější. Praha 2002.