Synopse přednášky SOCIÁLNÍ A HOSPOÁŘSKÉ VZTAHY VENKOVA… – téma č. 2 / pramenná základna · písemnné – obrazové; · podle prostředí vzniku: soukromé, církevní, úřední; · kritika pramenů: kritická analýza, posouzení autentičnosti hodnověrnosti, výpovědní hodnoty, zařazení do časového rámce; · berní rejstříky – konec 16. století; evidují počty, nikoli jména; berní rula – pouze Čechy, 1653 – 1656, celozemský popis Čech, evidence domů, obyvatel, hodnotí i sociální postavení hospodářů; vydáno jako edice v roce 1949; naposledy vydáno k tématu: Berní rula. Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly 1654 doplněný o soupis poddaných 1651. Praha 2003, 2232 s. · lánové rejstříky – obdoba berní ruly pro Moravu, na základě I. (50. léta 17. století) a II. lánové vizitace (70. léta 20. století); F. Matějek: Moravské lánové rejstříky. Sborník archivních prací 29, 1979.; vydal také edičně (1981 – 1994); · katastry: tereziánský a josefínský – snaha o modernější berní přehled, první práce již 1713, stanovení jednotného berního základu, zahrnuty i příjmy měst a církve; josefínský katastr je krátce, poté návrat k tereziánskému; J. Pekař: České katastry. Český časopis historický 19, 1913, s. 1 – 32.; J. Radinský a M. Trávníček: Tereziánský katastr moravský. Praha 1962; · další druhy pramenů: urbarialní fase, matriky výnosu pozemkového; vceňovací operáty; · gruntovní knihy – pozemkové knihy na evidování majetku, jeho převodů, zapisovány kšafty, svatební smlouvy, důležitý pramen pro hospodářské i sociální dějiny; B. Chocholáč: Selské peníze. Brno 1999; modelové využití M. ŠIMŠA: Staré zemědělství na Valašsku – Hážovice v druhé polovině 17. století. Acta musealia 2002/1, s. 5 – 22. · pozůstalostní inventáře; · mapy – hodnotné pro poznání osídlování krajiny, její členění, zástavbu, místní jména, Komenského mapa Moravy, Müllerova mapa, vojenské mapování josefínské, F. Roubík: Mapa jako historický a vlastivědný pramen. Časopis Společnosti přátel starožitností 66, 1958, s. 193 – 202; · soupis podle víry – ryze církevní pramen, v souvislosti s rekatolizací země; soupisy osob dle panství; · matriky – pro evidenci křtů, sňatků a úmrtí, masivnější rozšíření s potridentských vývoje církve; nejstarší u nás z 16. století; možno rekonstruovat rodinné vazby, někteér zápisy nepřesné, opožděné, dnes využívá nejvíce genealogie; · urbáře – přehled povinností poddaných; ed. V. Šmelhaus: Broumovský urbář 1676/1677. Praha 1976; · krevní – smolné – černé knihy – výslechové protokoly; · kronikářské a památeční zápisy – tradice již do starověku a středověku, anály, kroniky; identifikace autora – autorů: některé zápisy po několik generací, různost v přístupu, interpretací; snaha pisatelů o uchování informací pro budoucí generace, pro poučení; soukromá povaha i kroniky oficiální (obecní, farní, spolkové, školní); tématická skladba ovlivněna sociálním, hospodářským postavením i náboženskými představami pisatele; témata: rodinné a hospodářské události, život v obci, církvi, záznamy počasí a živelných pohrom, popisy zaměstnání, stavitelství, lidová slovesnost, pověrečné představy, ohlasy událostí ve světě – zvláště války, epidemie; zvláštní druh zápisků: vzpomínky z války; · zpracování pramene: transliterace = přesný přepis textu za užití dnešní grafické soustavy písma; transkripce = ediční přepis dle současné normy, snaha o převedení zvukové formy do dnešních znaků; Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Praha 2002.