P. v restauraci P. obědval v restauraci, když k němu přistoupil správce hotelu, přísně se na něho podíval a tichým a tajemným hlasem mu řekl: „To, co máte na talíři, n[INS: ení n :INS] [INS: a :INS] [DEL: eodpovídá :DEL] jídelníčku.“ P. se ihned omluvil. „Tak[INS: ... :INS] ,[INS: “ :INS] řekl, [INS: „ :INS] měl jsem naspěch, nepřečetl jsem si pozorně jídelníček. Náhodou jsem si objednal kotletu, myslel jsem si, že [INS: ji máte :INS] [DEL: tam je :DEL] , nebo [INS: ji donesete od :INS] vedle, ale byl jsem připravený [DEL: si :DEL] objednat [INS: si :INS] něco jiného[DEL: v případě :DEL] , kdyby kotleta [INS: nebyla :INS] [DEL: scházela :DEL] . Číšník se ani nepodivil a přinesl mi [INS: ji, :INS] [DEL: to :DEL] a potom toto…“ Přirozeně zaplatím, co mám. Je to dobrý kousek, to nepopírám. Bez zaváhání zaplatím [INS: jeho :INS] cenu. Kdybych to býval věděl, byl bych si rád vybral nějaký jiný kus masa nebo jednoduše nějaké vajíčko, každopádně teď už nemám hlad. Okamžitě se s vámi vyrovnám. [DEL: Nicméně, :DEL] [INS: S :INS] [DEL: s :DEL] právce hotelu [INS: nicméně :INS] nehne ani brvou. P. je celý nesvůj. Po nějaké době [INS: vzhlédne :INS] [DEL: pozvedne oči :DEL] … hm! Objev[INS: il :INS] [DEL: í :DEL] se před ním šéf podniku. P. se ihned omluvil. „Nevěděl jsem, řekl, že kotlety nejsou na jídelním lístku. Nepodíval jsem se na něj. Jsem silně krátkozraký a neměl jsem s sebou cvikr[INS: , :INS] a pak[INS: , :INS] čtení mi dělá velké potíže. Objednal jsem si první, co mi přišlo na mysl[INS: , :INS] [DEL: a :DEL] spíš[INS: než bych měl na kotletu chuť :INS] [DEL: e osobní chuti :DEL] . Číšník [INS: byl také značně zaneprázdněný :INS] [DEL: si vůbec nedělal starosti s dlouhým hledáním :DEL] , přinesl mi to a já [INS: se :INS] celý roztržitý [DEL: jsem se :DEL] dal [INS: prostě :INS] do jídla[DEL: , nakonec :DEL] … zaplatím vám, [INS: když už :INS] [DEL: protože :DEL] jste tady. Nicméně šéf podniku nehne brvou. P. se cítí čím dál víc nesvůj. Jak mu podává [INS: účet :INS] [DEL: účet :DEL] , spatří náhle rukáv uniformy, stál před ním strážník. P. se ihned omluvil. [INS: Přišel sem :INS] [DEL: Tak, vstoupil tam :DEL] , [INS: jen :INS] aby si trochu odpočinul. Náhle na něho zblízka [DEL: za :DEL] křičí: „A pro pána? [INS: Co t :INS] [DEL: T :DEL] o bude…?“ „[INS: No :INS] [DEL: Ó :DEL] , malé pivo“, řekl. „A potom?“[INS: :INS] zařval rozčílený číšník, [INS: a tak :INS] [DEL: tedy, :DEL] spíš[INS: aby už měl klid :INS] [DEL: e zmizet :DEL] než cokoli jiného: „[INS: Tak třeba :INS] [DEL: Ach tak :DEL] [INS: ... :INS] [DEL: , :DEL] kotlet[INS: u :INS] [DEL: a :DEL] .“ Už na to [INS: ani nemyslel :INS] [DEL: nepomýšlel :DEL] , když mu ji přinesl[INS: i :INS] [DEL: na talíř :DEL] , [INS: a tak :INS] tedy, [INS: když už :INS] [DEL: věřím tomu, jak :DEL] to bylo tady před ním… Poslouchejte, jestli chcete [DEL: vyřešit :DEL] tuto záležitost[INS: vyřešit :INS] , budete velice laskav. To je pro vás. A dá mu stofrankovou bankovku. Když zaslechl vzdalující se kroky, věřil už tomu, že je volný. Ale tentokrát stojí před ním policejní komisař. P. se ihned omluví. (…)