P. v restauraci P. právě obědval v restauraci, když tu k němu přistoupil vrchní číšník, přísně se na něj zadíval a tiše[INS: :INS] [DEL: :DEL] a tajemně pravil: „To, co máte [DEL: vy :DEL] na talíři, ne[INS: ní :INS] [DEL: máme my :DEL] na jídelním lístku.“ P. se začal rychle omlouvat: „Víte, měl jsem příliš naspěch, než abych se díval do lístku. Nazdařbůh[INS: :INS] [DEL: :DEL] jsem si objednal kotletu[INS: , :INS] doufaje, že ji budete mít[INS: , :INS] a pokud snad ne, že nebude problém[DEL: ů :DEL] ji sehnat[DEL: i :DEL] .[INS: :INS] [DEL: :DEL] Byl jsem ale připraven objednat si i něco jiného, kdyby kotlety nebyly. Číšník se netvářil nijak[INS: :INS] [DEL: :DEL] zvlášť překvapeně, odešel a krátce na to mi ji přinesl, jak sám vidíte.“ „Přirozeně zaplatím, kolik bude třeba; je to dobrá kotleta, to nepopírám – zaplatím za ni bez váhání.[INS: :INS] [DEL: :DEL] Kdybych to byl věděl, byl bych si rád vybral nějaké jiné maso nebo třeba jenom vejce, beztak už[INS: :INS] [DEL: :DEL] teď nemám příliš hlad. Vyrovnám se s vámi okamžitě.“ Jenže vrchní se ani nepohnul. P. se cítil příšerně stísněný. Když po chvíli zvedl oči... Ajta! Najednou[INS: :INS] [DEL: :DEL] před ním stojí vedoucí restaurace. P. se pustil znovu do omlouvání: „Nevěděl jsem,“ začal, „že nemáte kotlety na jídelním lístku.[INS: :INS] [DEL: :DEL] Neprohlížel jsem si ho, protože mám velmi slabý zrak a nemám u sebe svůj cvikr[INS: , :INS] [DEL: – :DEL] bez něj mi čtení[INS: :INS] [DEL: :DEL] vždy působí hroznou bolest. Objednal jsem si první věc, která mě napadla, spíš aby se mi dostalo[INS: :INS] [DEL: :DEL] nějakých návrhů, než že bych na ni měl takovou chuť. Číšník, nepochybně plně zaměstnaný, se na[INS: :INS] [DEL: :DEL] nic nevyptával a přinesl mi tohle[INS: , :INS] a ostatně i já jsem se pustil do jídla zcela roztržitě. [INS: Tak já :INS] [DEL: Konečně :DEL] zaplatím přímo vám, když už tady tedy jste.“ Ale [DEL: ani :DEL] vedoucí se [INS: ani :INS] nepohnul. P. byl čím dál tím více v rozpacích. Podáva[INS: l :INS] [DEL: je :DEL] mu bankovku[INS: a :INS] [DEL: , :DEL] [INS: najednou si :INS] [DEL: :DEL] všiml [DEL: si najednou :DEL] rukávu uniformy – stál před ním policista. P. tedy pokračoval s omluvami: [INS: :INS] „Přišel jsem, jen abych si trochu odpočal. Z čista jasna na mě křičí:[INS: :INS] [DEL: :DEL] ,A co to bude pro pána?‘ - ,Jedno malé,‘ říkám já. , No, a pak?‘ řve číšník naštvaně ; no, a tak spíš abych se ho zbavil, než co jiného, řekl jsem: ,Tak tedy kotletu.‘ Už jsem se tím více nezabýval,[INS: :INS] [DEL: :DEL] když mi ji pak přinesl, na mou věru, když přede mnou tak ležela...“ „Poslyšte, byl byste moc hodný, kdybyste celou tu záležitost vyřídil vy. Tady, pro vás,“ podával mu[INS: :INS] [DEL: :DEL] stofrankovou bankovku. [INS: Když s :INS] [DEL: S :DEL] lyše[INS: l :INS] vzdalující se kroky, myslel, že už bude mít klid. Jenže tentokrát se objevil policejní komisař. P. okamžitě spustil: (...)