Vendula Halaštová

P. v restauraci

P. obědval v restauraci, když tu [DEL: se :DEL] k němu při[INS: stoupil :INS] [DEL: blížil :DEL]
vrchní, přísně se na něj podíval a tichým, záhadným hlasem mu pravil: „To, co máte na talíři, není
uvedeno na jídelním lístku.“

P. se ihned omlouvá.

„Podívejte,“ praví poněkud spěšně, „nenamáhal jsem se s tím, že bych si prohlédl jídelní lístek.
Nazdařbůh jsem si objednal kotletu a pomyslel jsem si, že [INS: ji :INS] [DEL: tu :DEL] [INS: třeba
:INS] [DEL: náhodou :DEL] budou [DEL: jednu :DEL] mít, a pokud ne, tak že ji lehce seženou někde
v sousedství. Ale [INS: byl :INS] [DEL: okamžitě :DEL] bych si objednal cokoli jiného, kdyby se
kotlet nedostávalo. Číšník se vzdálil, aniž by dal najevo údiv, a chvíli poté mi ji přinesl.

Přirozeně zaplatím [DEL: takovou :DEL] cenu, jakou bude třeba. Je to slušná porce, to nepopírám.
Zaplatím za ni bez váhání. Kdybych  to byl věděl, ochotně bych si vybral jiný druh masa, nebo bych
si dal jednoduše vajíčko. V každém případě už nemám hlad. Vyřídím to s vámi okamžitě.“

Vrchní se však ani nepohne. P. se začíná cítit ukrutně nesvůj. Po několika minutách vzhlédne a[DEL:
:DEL] … jejda! Teď před ním st[INS: ál :INS] [DEL: ojí :DEL] šéf podniku.

P. se ihned omlouvá.

„Netušil jsem,“ řekl,“ že kotlety nejsou uvedeny na jídelním lístku. Nepodíval jsem se do něj,
neboť jsem silně krátkozraký a neměl jsem u sebe svůj skřipec, a navíc je mi ze čtení strašně
špatně. Objednal jsme si první věc, která mě napadla, a to spíš[DEL: e, :DEL] aby mi číšník navrhl
něco jiného, než že bych na ni měl chuť. Číšník, bezpochyby zaměstnán až až, se dál nesnažil a
donesl mi tohle. No a já, ostatně dosti roztěkaný, jsem se dal do jídla. [INS: Takže... :INS] [DEL:
Konečně.. :DEL] zaplatím rovnou vám osobně, když už jste tady.“

Avšak šéf podniku se ani nepohne. P. se cítí čím dál víc v rozpacích. Když mu podá bankovku,
najednou spatří rukáv od uniformy: to před ním stojí strážník.

P. se ihned omlouvá.

„No vidíte, [INS: zašel :INS] [DEL: člověk :DEL] si sem [INS: jen :INS] [DEL: zajde :DEL] trochu
odpočinout a najednou se na něj bez okolků křičí: „A pro pána to bude?“ „No, jedno malé pivo.“ „A
dál?“ křičí podrážděný číšník. Tak odpoví[DEL: te :DEL] , jen aby[DEL: ste :DEL] [INS:   :INS] se
ho zbavil, „dobrá, tak jednu kotletu“. Pak už na to [INS: ani :INS] ne[INS: po :INS] myslí[DEL: te
:DEL] , [DEL: až :DEL] když [INS: vtom mu :INS] [DEL: vám :DEL] ji donesou[DEL: na talíři :DEL] .
No [INS: a když už ji měl prostě před sebou :INS] [DEL: na mou věru, jako bych to viděl znovu :DEL]
…

Poslyšte, kdybyste zkusil [DEL: zařídit :DEL] tu[DEL: hle :DEL] záležitost[INS: vyřídit :INS] , byl
byste velice laskav. Tohle je pro vás.“ Podá mu stofrankovou bankovku. Poté zaslechne[INS: , jak se
policista :INS] vzdaluj[INS: e :INS] [DEL: ící se kroky :DEL] [INS: , :INS] a konečně se cítí
volný. Ovšem teď už před ním stojí policejní komisař.

P. se ihned omlouvá.