Archeologie - věda zkoumající vývoj lidské společnost na základě hmotných pramenů Archaios = starý + logos = nauka Základní vědní obor pro poznání Prehistorie Protohistorie Doplňkový vědní obor pro poznání historického období Archeologie Archeologie se dělí podle různých kritérií: - časového (pleistocénní, pravěká, medievální a post – medievální ad.) - zaměření se na daný problém/téma (industriální, montánní) - letecká, podmořská, experimentální - egyptologie, klasická archeologie Doplňkové vědy: historie, numismatika, antropologie, paleobotanika, palinologie, paleozoologie, osteologie, petrografie Archeologie • Archeologická kultura (soubor památek reprezentující konkrétní pravěkou společnost. Na základě odlišnosti těchto souborů se vyčleňují určité pravěké komunity. Ty jsou od doby protohistorické označovány jako určité etnické celky) • Archeologické prameny : mobilní (keramika, kovové a kamenné artefakty ad.) nemobilní (sídliště, pohřebiště, komunikace ad.) Dějiny archeologie Trojdobá periodizace - dánský vědec Christian Thomsen (1836) Česká archeologie František Palacký - zakladatel Archeologického sboru při Českém muzeu (1843) a odborného časopisu Památky archeologické a místopisné (1854) Jan Erazim Wocel - profesor starožitností na pražské universitě, autor první syntézy o č. pravěku „Pravěk země české“ (1866), vydavatel nejstaršího č. periodika o pravěku Listy archeologické, jako první u nás používá trojčlenné dělení pravěku. Dějiny archeologie Josef Ladislav Píč - představitel tzv. muzejní školy (romantického pojetí AE, zastánci neexistence neolitu u nás a řady dalších konzervativních teorií); „Starožitnosti země české“ (1899-1909) a „Přehled české archeologie“ (1908). Lubor Niederle - zakladatel moderní č. AE, představitel univerzitní školy (existence neolitu i eneolitu v našich zemích, vědečtější metody výkopových prací, včetně dokumentace); „Slovanské starožitnosti“ (1902-1925). „Lidstvo v době předhistorické“ (1894) Karel Buchtela – v čele Státního archeologického ústavu (zal.1919); významně se zasloužil především o rozvoj práce v terénu. Dějiny archeologie Univerzita: Albín Stocký - „Pravěk země české. Věk kamenný“ (1926) Jaroslav Schránil - „Vorgeschichte Böhmens und Mährens“ (1928) Jan Eisner - rozvoj bádání na Slovensku; „Rukověť slovanské archeologie“ (1966) Jan Filip - syntézá „Pravěké Československo“ (1948) SAÚ: Jaroslav Böhm - „Kronika objeveného věku“ (1941) Jiří Neústupný - moderní pojetí muzejní složky archeologické práce; Pravěk lidstva“ 1946. Dějiny archeologie Moravská archeologie Jindřich Wankel – výzkum jeskyní v moravském krasu (např. býčí skála), Předmostí u Přerova. Wankelovi současníci a spolupracovníci založili 1883 Vlastivědný muzejný spolek v Olomouci, který prezentoval výsledky bádání ve vlastním časopise (ČVMSO). Výzkumy v Moravském krasu: Karel Jaroslav Maška, Josef Szombathey, Jan Knies, Martin Kříž Inocenc Ladislav Červinka -založení Moravského archeologického klubu (1906), již dříve vydával časopis Pravěk a vytvořil soupisy archeologických lokalit na Moravě ; „Morava za pravěku“ (1902), Slované na Moravě a říše Velkomoravská“ (1928) Dějiny archeologie Karel Absolon – zakladatel ústavu Anthropos při MZM v Brně, výzkumy v Dolích Věstonicích a Předmostí u Přerova (koncepce moravského paleolitu, založená na dominantní pozici pavlovienu a negaci staršího osídlení na Moravě) Emanuel Šimek – založil samostatný Ústav pro prehistorii a protohistorii na FF MU (1930) Pokračovatelé: František Kalousek, Josef Poulík (AÚ ČSAV v Brně) Metody Archeologie • Prospekce - Destrukční - metody založené na odběru vzorků - Nedestrukční - metody geofyzikální - metody založené na povrchových signálech 2) Terénní výzkum (destruktivní, cílem získat inf. o dané lokalitě) 3) Laboratorní zpracování (konzervace, přírodovědné analýzy) 4) Vyhodnocení a prezentace získaných poznatků Letecká prospekce Terénní nerovnosti Archeologické situace v terénu Metody datace Chronologie • absolutní (v datech) • relativní (ve stupních, využívá se stratigrafie a typologie) • Stratigrafie: vertikální („co je níže, je starší, co výše, je mladší“) horizontální (časový rozptyl památek v jedné vrstvě) • Typologie: vychází ze změn jednotlivých typů předmětů Skloubením stratigrafie a typologie získáváme typologické řady předmětů, podle kterých můžeme datovat ostatní nálezy. Metody datace Absolutní chronologie: radiokarbonová metoda - zjištění stupně rozpadu radioaktivních izotopů uhlíku C14 (poločas rozpadu je asi 5 700 let). Používá se na datování celků od mladého paleolitu dále. termoluminiscence - vypálená hlína nebo silexy za podmínky uložení mimo dosah světla hromadí energii, kterou lze uměle uvolnit jako záření - luminiscenci, jehož intenzita má chronologický aspekt. dendrochronologie – řady letokruhů paleomagnetická - kolísání směru a intenzity geomagnetického pole Země, vypálená hlína v sobě uchová stav geomagnetického pole v době výpalu Suroviny Kámen • ŠI (silicity, sopečná skla, křemence, drahokamy – vltavín, křišťál) • BI (břidlice, mramor, nekvalitní pískovce, vápence) • šperky (např. jantar, švartna, almandin) • mlýnské kameny, stavební kámen Kost a paroh (jehly, rybářské náčiní, píšťaly, ozdoby) Hlína • keramika – nádoby jsou hlavním datačním prostředkem archeologie, vyráběné od neolitu Štípaná industrie Suroviny Kov • Cu (od eneolitu, hl. šperky, klínky dlátka, méně zbraně) • bronz (Cu + Sn, Sn <12%, vhodný už i na zbraně a nástroje, předpokládá se vznik specializovaných řemesel zpracujících kov) • Fe (první importy už na konci d. bronzové, lehce dostupné a vhodné na výrobu zbraní a pracovních nástrojů) • Drahé kovy (Au, Ag – šperky, reprezentativní předměty) Sklo (od doby bronzové importy, u nás výroba až v laténu) Organické materiály (dřevo, kůže, kožešiny apod. se málokdy dochovají) Bronzová sekerka Periodizace pravěku • Dle materiálů užitých člověkem k výrobě nástrojů se pravěk obecně dělí (na základě Thomsenovy trojdobé periodizace z roku 1836 uzpůsobené pro vývoj na českém území): • Doba kamenná (cca 3 miliony let př. n. l. - 4. tisíciletí př. n. l.) – Starší doba kamenná • Paleolit (cca do 11. tisíciletí př. n. l.) • Mezolit (cca do 8. tisíciletí př. n. l.) – Mladší doba kamenná • Neolit (cca do 5200 př. n. l.) • Eneolit (chalkolit, doba měděná, na Předním východě cca do 3500 př. n. l.) • • Doba bronzová (cca do 750 př. n. l.) – Starší doba bronzová (cca do 1550 př. n. l.) – Střední doba bronzová (cca do 1330 př. n. l.) – Mladší doba bronzová (cca do 750 př. n. l.) Periodizace pravěku • Doba železná (cca 750 př. n. l. - 0) • Starší doba železná (cca do 400 př. n. l.) – Doba halštatská • Mladší doba železná (cca do 0) – Doba laténská • Doba římská (cca 0 - 400 n. l.) • Doba stěhování národů (cca po 400 n. l.) • Raný středověk (cca od konce 5. století do 11. století)