KONJUNKTIV PRÉZENTU A IMPERFEKTA

                                VE VYBRANÝCH TYPECH VEDLEJŠÍCH VĚT


pravidla pro tvoření konjunktivů (viz Pech, s. 282nn. a 293nn.)



• Věty účelové:


= účelové (finální) věty vyjadřují účel, který má děj věty řídící (tj. hlavní).


spojky: UT = aby

             NE = aby ne (zápor se týká celé věty)


V účelových větách se používá:


konj. prézentu

                po tzv. hlavním čase (prézens a futurum) či imperativu ve větě hlavní

konj. imperfekta

                po tzv. vedlejším čase (jakýkoli minulý čas) ve větě hlavní


Oba konjunktivy se do češtiny překládají stejným tvarem:


Pugnate / pugnamus / pugnabimus, ut patriam liberemus.

= Bojujte / bojujeme / budeme bojovat, abychom osvobodili vlast.

Pugnabamus, ut pecuniam liberaremus.

= Bojovali jsme, abychom osvobodili vlast.



• Věty časové s tzv. cum historicum (narrativum):


= konjunktivní věty s tzv. vypravovacím nebo historickým cum (cum narrativum nebo historicum)
vyjadřují časovou okolnost k vypravovanému ději minulému; děj věty časové vnitřně souvisí s dějem
věty řídící (tj. hlavní), která vždy obsahuje nějaký minulý čas.


spojka: cum = když


konj. imperfekta

                      o současnosti s dějem věty hlavní (v češtině vid nedokonavý)

konj. plusquamperfekta

                      o předčasnosti před dějem věty hlavní (v češtině vid dokonavý)


Cum hoc facerem, omnes me laudabant.

= Když jsem to činil, všichni mě chválili.


Cum hoc fecissem, omnes me laudaverunt.

= Když jsem to učinil, všichni mě pochválili.







• Podmínkové věty:


= podmínkové věty (kondicionální, hypotetické) jsou věty příslovečné, jež vyjadřují podmínku k ději
věty řídící (tj. hlavní); podmínková věta = předvětí a věta hlavní, obsahující děj podmíněný
(výsledek) = závětí.


spojky: SI = jestliže, -li, jestliže by (kdyby snad), kdyby

             NISI = jestliže ne, jestliže by ne (kdyby snad ne), kdyby ne (zápor se týká celé věty)


Podmínové věty se dělí na:

1) reálné = forma skutečnosti (v předvětí i závětí: indikativy všech časů)

2) potenciální = forma možnosti (v předvětí i závětí: konj. prézentu nebo perfekta)

3) ireálné = forma neskutečnosti (v předvětí i závětí: konj. imperfekta nebo

       plusquamperfekta)


V češtině mezi formou možnosti a neskutečnosti de facto neděláme rozdíl.



Reálná podmínková souvětí:


o současnosti v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti:

Si bene laboro, non castigor. = Jestliže dobře pracuji, nejsem kárán.

Si bene laborabam, non castigabar. = Jestliže jsem dobře pracoval, nebyl jsem kárán.

Si bene laborabo, non castigabor. = Jestliže budu dobře pracovat, nebudu kárán.



Potenciální podmínková souvětí:


konj. prézentu

                                                                                    nedokonavá přítomná potencialita (možnost)

                                          konj. perfekta

                                                           dokonavá přítomná potencialita (možnost)



Si id credas, erres.

= Jestliže bys / kdybys (snad) tomu věřil, mýlil by ses.


Si id credideris, erreveris.

= Jestliže bys / kdybys (snad) tomu uvěřil, zmýlil by ses.



Ireálná podmínková souvětí:


konj. imperfekta

                         jakákoli přítomná irealita (neskutečnost)

konj. plusquamperfekta

                         jakákoli minulá irealita (neskutečnost)


Si id crederes, errares.

= Kdybys tomu (u)věřil, (z)mýlil by ses.


Si id credidisses, erravisses.

= Kdybys tomu byl (u)věřil, byl bys ses (z)mýlil.