LJSPFF Latina pro Nelatináře – hodina VIII.


Dvojí akuzativ u sloves

a) spojení předmětu osobního a předmětu věcného:

Docēre discipulōs (předm. osob.) linguam Latinam (předm. věcný).       Učit žáky latinu.

b) spojení akuzativu předmětového a akuzativu doplňku (typ Ihn meinen Freund nenne):

Illum (předmět) meum amicum (doplněk) apello. Nazývám ho svým přítelem. (V češtině doplněk
v instrumentálu).

Spojení akuzativu předmětu a doplňku v akuzativu bývá u sloves:

1.      činit, dělat, volit, jmenovat (facĕre, legĕre, creāre, ...)

2.      nazývat, jmenovat ( appelāre, nōmināre)

3.      mít (habēre: Illum amicum habeo - Mám ho za přítele.)

4.      pokládat, uznávat (=halten für) (putāre, dūcere, existimāre, iūdicāre)

5.      ukazovat se, projevovat se, osvědčovat se (sich als...  erweisen) (sē praebēre, sē
praestāre)


I. Vytvořte věty s vazbou dvojího akuzativu a převeďte do pasiva podle vzoru:

putant – dux clarus homo:

Putant ducem clarum hominem.                           Dux clarus homo putatur.

appello – soror industria puella

creabant – Romulus rex Romanus

putabant – medicus bonus civis

nominas – mors summum praemium

iudicatis – aqua initium rerum

existimabamus – virtus origo boni



Vazba akuzativu s infinitivem

Česky: Slyším často slavíka krásně zpívat.

Latinsky: Audiō saepe lusciniam pulchrē cantāre. (luscinia, ae f. - slavík)

Několik sloves v češtině (mít, vidět, spatřit, slyšet, cítit) připojuje předmět v akuzativu a
zároveň infinitiv předmětový. V latině je tato vazba rozšířena u mnohem většího počtu sloves:

1.      sloves vnímání a myšlení (vidēre-vidět, audīre-slyšet, sentīre-cítit, discere-učit se,
scīre-vědět, intellegere-rozumět, putāre, exīstimāre-obojí myslet, domnívat se)

2.      sloves projevu (dīcere-říkat, respondēre-odpovídat, narrāre-vyprávět, negāre-popírat, a
d.),

3.      sloves chtění (velle-chtít, nōlle-nechtít, cupere-toužit, postulāre-žádat, studēre-snažit
se)

4.      sloves citových projevů (gaudēre-radovat se, dolēre-rmoutit se) – u těchto sloves zřídka

5.      sloves náležitosti (vyskytují se vesměs jen ve 3. os. sg.) (oportet - je třeba, placet - je
oblíbené, líbí se, uznává se za dobré, decet - sluší se, licet - je dovoleno)

6.      výrazů označujících výsledek myšlenky (sequitur, efficitur - obojí: z toho vyplývá, že ...)

7.      výrazů se stejným významem jako uvedená slovesa (fāma est - praví se, vērīsimile est - je
pravděpodobné, opīniō est - panuje mínění, mōs est - je zvykem, pār est - je vhodné, aby)


Překlad vazby akuzativu s infinitivem do češtiny a naopak:

Latinskou vazbu acc.+inf. přeložíme nejčastěji vedlejší větou se spojkou že. Čas a slovesný rod
infinitivu[1] ve vazbě přitom rozhodují o čase a slov. rodě přísudku české vedlejší věty.
Akuzativní předmět vazby se stává podmětem české vedlejší věty:

Audiēbat semper nostrōs anguēs innocentēs esse.

Vždy slýchával, že naši hadi jsou neškodní.

Kde je to možné, můžeme vazbu acc.+inf. zachovat i v českém překladu.

Při překladu do latiny si nejprve musíme uvědomit, zda česká vedlejší věta předmětná se spojkou že
bude v latině závislá na některém ze sloves, které vazbu vyžadují. Podmět VV převedeme do akuzativu
(zachováme číslo!) a přísudek na infinitiv. Přitom je třeba zachovat jmenný rod infinitivu (audiō
id narrārī = slyším, že se to vypravuje).

Jmenné části přísudku se musí převést do akuzativu (slyším, že je můj přítel smutný = audiō amīcum
meum maestum esse). Do akuzativu je též třeba převést celý podmět (tj. včetně přívlastků - viz naši
hadi ve větě výše) a taktéž doplněk (Vím, že tvůj přítel je dobrým otcem. = Sciō amīcum tuum bonum
patrem esse).


II. Změňte na vazbu akuzativu s infinitivem podle vzoru:

Dicunt: Rex vivit.                                             Dicunt regem vivere.

Audio: Pater venit.

Scimus: Omnia mutantur.

Scribit: Aqua initium rerum est.

Scio: Nihil scio.

Notum est: Domino regi oboedimus.

Videmus: Hostes a militibus superantur.

Audiunt: Portae urbis ornantur.

________________________________

[1] Latina má stejně jako němčina vedle infinitivu prézenta též infinitiv minulý a budoucí (v obou
jmenných rodech, tedy v aktivu i pasivu).