Vazba dvou akuzativů

Tzv. vazba dvou akuzativů se vyskytuje po slovesech s významem:

·         nazývat někoho/něco někým/něčím, např. appellō, āre; nominō, āre

·         pokládat někoho za někoho/něco, např. putō, āre; habeō, ēre

·         volit někoho někým, např. creō, āre

Jedná se o předmět (koho, co), který je dále určen doplňkem (čím, kým, za koho, za co). Čeština
používá pro vyjádření doplňku 7. pád (něčím, někým) nebo předložkovou vazbu (za někoho, za něco).
V latině zde však stojí vedle sebe dva akuzativy bez předložky. Většinou je ve větě nejprve předmět
(koho, co) a za ním následuje doplněk (kým, čím, za koho, za co):

Latina:

        Amicum

               hominem bonum

                              appello.

        ak.

               ak.


Čeština:

        Přítele

               dobrým člověkem

                              nazývám.

        4. p.

               7. p.



Latina:

        Amicum

               hominem bonum

                                 puto.

        ak.

               ak.


Čeština:

        Přítele

               za dobrého člověka

                                 pokládám.

        4.p.

               za + 4. p.



Latina:

        Hominem bonum

                       consulem

                               creo.

        ak.

                       ak.


Čeština:

        Dobrého člověka

                       konzulem

                               volím.

        4. p.

                       7. p.


V pasivu se z vazby dvou akuzativů stane vazba dvou nominativů, tj. slovo vztahující se k podmětu
(je vždy v nominativu), je také v nominativu. Jedná se o tentýž princip, který funguje u slovesa
esse ve jmenném přísudku se sponou:

Latina:

        Amicus

              magister bonus

                             est.


        nom.

              nom.


Čeština:

        Přítel

              dobrým učitelem

                             je.


        1. p.

              7. p.



Latina:

        Amicus

              homo bonus

                             appellatur.


        nom.

              nom.


Čeština:

        Přítel

              dobrým člověkem

                             je nazýván.


        1. p.

              7. p.



Latina:

        Amicus

              homo bonus

                                putatur.


        nom.

              nom.


Čeština:

        Přítel

              za dobrého člověka

                                je pokládán.


        1. p.

              za + 4. p.



Latina:

        Homo bonus

                    consul

                            creatur.


        nom.

                    nom.


Čeština:

        Dobrý člověk

                    konzulem

                            je volen.


        1. p.

                    7. p.



Je-li v pasivu činitel (ten, který děj vykonává), je stejně jako v ostatních případech vyjádřen
konstrukcí předložky a s ablativem:

Latina:

        Homo bonus

                    consul

                            a civibus

                                     creatur.


        nom.

                    nom.

                            a + abl.


Čeština:

        Dobrý člověk

                    konzulem

                            občany

                                     je volen.


        1. p.

                    7. p.

                            7. p.