Berger, TMB-MCK, 2008
Zásady konzervace muzejních sbírek
Konzervační praktikum
Muzejní konzervace a restaurování usiluje o uchování muzejních sbírkových předmětů ve
stabilním stavu a jejich kvalitnější interpretaci, při zachování maximální autenticity. Ideálem
je dosažení tzv. ,,stavu zmraženého rozpadu".
výpovědní hodnota ­ je část komplexní hodnoty, která je v současnosti poznatelná.
celistvost ­ integrita předmětu je soubor materiálových, technických a estetických hodnot,
které spolu historicky souvisejí. Nevztahuje se pouze na stav předmětu v okamžiku kdy se
začal používat nebo působit, ale součást integrity předmětu tvoří také stopy související s jeho
používáním či poškozením a následné úpravy významné z hlediska historie a života lidské
společnosti.
konzervátor-restaurátor je vzdělaný, kvalifikovaný a zkušený profesionál schopný provádět
komplexní zásahy při dodržování zásad Dokumentu o profesi konzervátora-restaurátora AMG
ČR.
konzervace preventivní usiluje o zpomalení degradace a zabránění poškození muzejního
sbírkového předmětu systémem pravidelných kontrol a nepřímých opatření, tj. zejména
optimalizací podmínek při uložení a prezentování a minimalizací všech rizikových faktorů.
Jde o péči trvalou a v současné době se jedná o jedinou metodiku, která důsledně ochraňuje
komplexní hodnotu muzejního sbírkového předmětu.
Preventivní konzervací se snižují zmíněná rizika a zpomaluje se přitom zhoršování stavu
celých sbírkových fondů. Je mimořádně účinným a hospodárným prostředkem, jak uchránit
kvalitu kolekcí i jednotlivin v nich a jak snížit nutnost intervenčních zásahů do předmětu na
minimum.
Při práci konzervátora-restaurátora musí být preventivní konzervace upřednostňována.
Konzervace sanační spočívá v ochraně hmoty a konstrukce muzejního sbírkového předmětu
pomocí systému přímých zásahů stabilizujících jeho fyzický stav. Při práci musí být
upřednostňovány technologie, které minimálně narušují komplexní hodnotu muzejního
sbírkového předmětu.
Restaurování je činnost, která obnovuje celistvost-integritu předmětu na určitém známém
stupni jeho historického vývoje. Hlavním důvodem je dosažení srozumitelnosti předmětu. V
určité míře tak dochází k obnovení dřívější estetické, technické, hudební aj. funkčnostiúčinnosti
předmětu. Restaurování zahrnuje nejen doplňování chybějících či silně poškozených
prvků, ale také odstranění těch prvků, které srozumitelnost nebo funkčnost-účinnost předmětu
omezují. Při restaurování dochází ke změně komplexní hodnoty muzejního sbírkového
předmětu.
Zásah je pojmem, pod který lze zahrnout všechna opatření prováděná při profesionální
ochraně muzejních sbírkových předmětů. Patří sem nejen sanační konzervace a restaurování,
ale i opatření z oblasti preventivní konzervace a průzkum předmětu. Legitimním zásahem je i
naprostá rezignace na jakoukoliv operaci s muzejním sbírkovým předmětem za předpokladu,
že by mu tento zásah neprospěl.
Základní legislativní normy a doporučení
- Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy`, resp. Zákon č. 83/2004 Sb.
(novela)
- Metodický pokyn k provádění některých činností souvisejících s tvorbou sbírek, péčí o
sbírky a vývozem sbírkových předmětů do zahraničí (2002)
- Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v ČR na léta 2003-8 (usnesení vlády
Berger, TMB-MCK, 2008
ze dne 22. 1. 2003)
- Metodický pokyn k tvorbě plánů prevence a ochrany v muzeích a galeriích (2004)
Etická pravidla pro konzervaci a restaurování v muzeu
- Dokument o profesi konzervátora-restaurátora AMG ČR (Komise konzervátorůrestaurátorů
Asociace muzeí a galerií ČR) (2007)
- Profesní etický kodex konzervátora-restaurátora ICOM (1986); je součástí ICOM
Code of Ethics for Museums (2004)
- E. C. C. O. - Professional Guidelines I.-III. (2002-2004)
- Dokument z Vantaa (2000)
- Etický kontrolní seznam (Victoria & Albert Museum Conservation Department
Ethics Checklist) (1994, 2005)
Dokumentace zásahu:
* snadná zhotovitelnost
* čitelnost a terminologická přesnost
* vhodná strukturovanost
* snadná multiplikovatelnost
* kvalitní obrazová dokumentace
* dostupnost pro odborné využití
* pravdivost
Zásady zhotovování fotodokumentace:
* měřítko
* barevná škála
* identifikační údaje (na fotografii nebo digitálně)
Průzkum sbírek
Materiální stránka Nemateriální stránka
Informace o
předmětu
Informace: identifikace
materiálů, degradace
Zdroj: předmět
Metody: přírodovědný
průzkum (analýzy, zobrazovací
metody, testování)
Informace: historie předmětu,
analýza hodnot, budoucí využití
Zdroj: kurátor, primární a
sekundární prameny
Metody: metody historikovy
práce, rozhovor, konzultace
Informace
mimo předmět
Informace: způsob výroby
(zpracování), vlastnosti
materiálu, metody degradace
Zdroj: historie technologie,
nauka o materiálech,
konzervátorovy informace o
předmětu
Metody: především odborná
literatura
Informace: informace o
podobných předmětech nebo
předmětech majících k němu
vazbu, hmotná kultura, dějiny
umění a další humanitní vědy
Zdroj: příbuzné profese a základní
konzervátorovy znalosti
Metody: doporučená literatura,
konzultace s odborníky
* Průzkum za pomoci metod humanitních věd (metody práce historika, archeologa,
etnologa..)
* Průzkum za pomoci metod přírodních věd
­ Chemické testy (kapkové)
Berger, TMB-MCK, 2008
­ Analytické metody (neinvazivní a nedestruktivní a destruktivní)
Analytické metody:
* Metody, které používají záření a výstupem je obraz:
* Optická mikroskopie
* Rentgenografie
* PC tomografie
* IR reflektoskopie
* UV fotografie, ...
* Metody, jejichž výstupem je obraz a většinou vyžadují odběr vzorku:
* Skenovací elektronová mikroskopie (SEM)
* Metalografie, ..
* Metody anorganické analýzy:
* Rentegová fluorescenční analýza (RFA, XRF)
* Atomová absorpční spektrometrie
* Atomová emisní spektrometrie
* RTG-difrakce, ...
* Metody organické analýzy:
* Infračervená spektrometrie(FTIR)
* Ramanova spektrometrie
* Hmotnostní spektrometrie
* Plynová chromatografie, ...
Základní kritéria úspěšnosti zásahu:
a) Interpretovat předmět, zjistit poškození předmětu, identifikace skrytých informací
(materiální zbytky)
b) Odstranit příčiny degradace ­ retardovat korozní proces
c) Udržet dosažený stav (vhodný ochranný režim)
Struktura zásahu
Berger, TMB-MCK, 2008
Železo a slitiny
Čištění
a) Chemické - destilovaná voda, org. rozpouštědla, chelaton 3 (5% roztok)
b) Mechanické - jemné tryskání, mikrotryskání (abraziva ­ ostrozrnná, kulatá ...) použití
ultrazvukové jehly, leštění
- mikrobroušení-frézování (diamant, korund, nástr. ocel)
- laser
c) Pomocné - ultrazvukové vany
Stabilizace
a) Historické metody
od 80. let 19. stol. destilovaná voda (Krauseho metoda), roztoky sody, Rosenbergova
metoda, odstraňování korozní vrstvy
v kyselinách, amoniakální substituce (uhličitan amonný ve čpavku), elektrochemická
s olověnou anodou ...), hydrazinhydrát, LiOH
b) Používané metody
alkalická (siřičitanová) metoda, zahřívaná destilovaná voda, kys.
askorbová,elektrochemické,
c) Pomocné metody ­ plazmochemická redukce
d) Alternativní metody
uložení v RV < 20 %
Pasivace
a) Tanin ­ roztok k nanášení kartáčem (200 g taninu, 1 l destilované vody, 150 ml
etanolu)
Berger, TMB-MCK, 2008
b) Tanin ­ modifikace pro ošetření ponorem (25 g taninu, 20 g dithioničitanu sodného,
25 g hydroxidu sodného)
c) Vynechání taninové vrstvy
Závěrečné konzervační vrstvy (obecné doporučení pro téměř všechny kovy - uložení
v interiéru)
a) PARALOID B 72 (max. 10% roztok v xylenu, acetonu, etanolu atd.)
b) VEROPAL D 709 (max. 10% roztok v toluenu nebo xylenu)
c) Mikrokrystalické vosky - REVAX 30, COSMOLOID H 80 atd. (nejčastěji
naředěné v benzinu nebo solventní naftě)
Měď a slitiny
Stabilizace korozních vrstev
a) Historické metody
metody založené na účincích amoniaku
b) Používané metody
desalinace v destilované vodě, elektrochemické metody
a) vyluhování v zahřívané destilované vodě
- málo účinná
b) elektrochemická desalinace (roztok 5 % seskviuhličitanu sodného
Na3H(CO3)2; EK = - 0,1 V )
c) 1-2-3 benztriazol (3% v alkoholu)­ výjimečně, nepodporuje vyluhování Clc)
Alternativní metody
uložení v RV < 20 %
Odstranění korozních vrstev
a) Historické metody
Krefting (Zn plech a 5% NaOH), Rosenberg (redukce v mokrých pilinách Zn, příp. Al
fólie), vrstva klihu, kyanid draselný,
b) Používané metody
mechanické a chemické
a) Mechanicky (jemné mikrotryskání ­ ořechové skořápky, kukuřičná mouka,
ultrazvuk, mikrosbíječky ­ ultrazvuková jehla apod.)
b) Chelaton 3 ­ teplý, nasycený roztok (možno použít ultrazvukové čistící vany krátké
intervaly ozařování cca 2-4 min.)
c) alkalická Rochellova sůl (50g/l NaOH a 150g/l vinanu sodno-draselného)
d) alkalický glycerin (150g/l NaOH a 40ml/l glycerinu)
e) Calgon (150g/l polyfosforečnanu sodného (NaPO3)15-20)
f) pufrovaný roztok kyseliny citrónové - 25g/l kys. citrónové a 14ml/l NH4OH
Patinovací lázně
* ,,sírná játra" nebo ,,jádra" (polysulfidy) ­ vodný roztok síry a hydroxidu sodného hnědá
až černá barva
* Vodný roztok Sulky ­ hnědá patina
* Vodné roztoky dusičnanů mědi ­ zelená patina
* Ředěná kyselina chlorovodíková (červená patina)
Berger, TMB-MCK, 2008
Stříbro a slitiny (zlato s obsahem stříbra apod.)
Odstranění korozních vrstev:
Historické metody
* Navhlčený lněný či vlněný hadr s mletým dřevěným uhlím (12.století)
* HCl, kyanid draselný, plavená křída, NaOH s hliníkovým prachem, H3PO4, kys.
mravenčí a citronová, H2SO4,
Používané metody
Sulfidické vrstvy:
a) mechanické čištění (leštící vaty, pasty...)
b) Chelaton 3 (teplý nasycený vodný roztok)
c) vodné roztoky organických kyselin (mravenčí, citronové; 5 ­ 15%)
d) 8% thiomočovina, 5% H3PO4, 0,3 % Syntapon L
e) elektrochemická redukce v 3 % roztoku sody (anoda(+) nerezová nádobka, katoda(-)
Ag předmět)
f) redukce v Al nádobce s vařícím 20 ­ 30% roztokem sody (Na2CO3)
g) plazmochemická redukce
Chloridové vrstvy:
a) mechanické čištění (leštící vaty, pasty...)
b) Chelaton 3 (nasycený vodný roztok)
c) vodné roztoky amoniaku, případně 5% thiomočovina
d) plazmochemická redukce
Zinek a slitiny
Konzervace:
a) Mechanicky (leštění, otryskávání)
b) Slabší korozní vrstvy ­ Chelaton 3 (5%)
c) Starší metody pro ,,bílou rez" - 2 ZnCO3 . 3 Zn(OH)2" ­ 5 ­ 10% roztok kyseliny
sulfamínové; příp. H3PO4 s thiomočovinou
d) Silně zkorodované předměty se pouze vyluhují v zahřívané destilované vodě; po
vysušení se zpevňují vhodným lakem (Paraloid B 72)
Hliník a slitiny
Odstranění korozních vrstev:
a) Mechanicky (leštění, otryskávání) - jen měkčí složky korozní vrstvy!
b) Slabší korozní vrstvy (Al2O3 . x H2O) 5 ­ 10 % roztok NaOH;
případně 10 % roztok Chelatonu 3
Berger, TMB-MCK, 2008
Olovo a slitiny
Historické metody:
* Metoda G. Ceresola (10 % kys. Octová, 5 % amoniak a absolutní alkhohol)
* Britské muzeum ( zahřívat NaOH s metanolem, octan olovnatý, voda)
* H2SO4 nebo H3PO4 (Págo)
Konzervace olova:
a) K redukci PbO ­ je vhodné použít roztok síranu sodného (Na2 SO4) o koncentraci 0,3
mol.dm ­3; předmět je katodou(­), anodou je nerezový plech (Inox); elektrolytem je
třeba míchat a proces trvá až několik dní
b) Slabší korozní vrstvy ­ se nejlépe odstraňují elektrochemicky; předmět je katodou(­),
anodou je nerezový plech, elektrolytem je 5% roztok octanu sodného (CH3COONa)
c) Silně zkorodované předměty ­ se pouze vyluhují v zahřívané destilované vodě; po
vysušení se zpevňují vhodným lakem (Paraloid B 72)
Cín a slitiny
Historické metody:
* mechanické metody (otryskávání, broušení pastou s korundem)
* chemické metody (organické kyseliny, HCl, octan amonný, benzin+aceton, NaOH,
hexametafosforečnan sodný; obklady (NaOH, piliny, methylcelulóza)
* elektrochemicky (katoda-Sn předmět, anoda-ocel, Pt, grafit, Zn, Al, Mg, elektrolytNaOH,
uhličitan amonný...)
Konzervace cínu:
* Mechanicky (leštění, otryskávání)
* Slabší korozní vrstvy ­ Chelaton 3 (5%)
* ,,cínový mor" ­ cca dvouminutové vyvaření
v nasyceném roztoku hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3)
* Černé skvrny (směs SnO a SnO2) se nejlépe odstraňují elektrochemicky; předmět je
katodou(-), anodou je nerezový plech, elektrolytem je 5% roztok Chelatonu 3 nebo
NaOH
* Silně zkorodované předměty se pouze vyluhují v zahřívané destilované vodě; po
vysušení se zpevňují vhodným lakem (Paraloid B 72), případně vrstva vosku
Keramika
Čištění:
- voda, voda s tenzidem
- organická rozpouštědla
- výjimečně chemikálie rozpouštějící krusty (např. vápenaté) ­ chelaton 3,
hexametafosforečnan sodný, hydrogenuhličitan amonný)
- mechanické (ruční nástroje, tryskání, mikrobruska...)
Zpevnění a konsolidace:
Berger, TMB-MCK, 2008
- Záchranné zpevnění in situ
- Cyklododekan (dočasné)
- Akryláty (vodné disperze ­ Sokrat 2802 A, Plextan B 500,)
- Petrifikace nesoudržných střepů
- Akryláty (vodné disperze)
­ na suchý střep akryláty PMMA ­ Paraloid B72 ­ v org. Rozpouštědlech
- Organokřemičitany ­ estery kyseliny křemičité (Ifest, OM-Imesta,
Wacher...) ­ prostředky na konsolidaci kamene, omítek a štuku
Lepení:
- Shledávání ­ anastylóza
- Třídění střepů dle struktury, barvy, rozměrů, znečištění, reliéfu ­ vhodná je
kresebná dokumentace
- Tavná lepidla
- 70 - 200 °C, reverzibilní, i na slinutý střep, většinou silná lepicí vrstva
- Vytvrzení odvedením rozpouštědla (vysycháním)
- PVAc vodní disperze (Disperkol, Herkules, Sokrat, Plextol) ­ porézní střepy
- univerzální lepidla (UHU aleskleber, Bison) ­ porézní i slinuté střepy)
- Vytvrzení chemickou reakcí
- Dvousložková epoxidová lepidla
- lepidla řady UHU, Lepox universal, Tempo ...)
- Ireverzibilní ­ vhodné použití ,,sendvičovou metodou"
Sklo
A) Vůbec nebo lehce zkorodované
* odmaštění v organických rozpouštědlech, Syntapon L v destilované vodě
* zbytky solí odstraňujeme
- mechanicky: mikrotryskání, skelná vlákna, ultrazvuková jehla, laser
- chemicky: 5% HNO3, koncentr. K3PO4, Chelaton 3, KOH - následuje důkladný oplach v
destilované vodě - diskutabilní
* Vysušení
- voda+ethanol - etanol - ethanol+éter
- sušárna 40-50°C
* Lepení
- akryláty - Veropal D 709
- epoxidové pryskyřice - Araldit 2020
- kyanoakrylátová (sekundová) lepidla -Loctite Super Atack ,,Glass"
* Očištění přesahů lepidla
- organická rozpouštědla (pozor na lepené spoje)
- mechanicky
* Alternativní závěrečná vrstva
- transparetní, reverzibilní, neagresivní laky ve vhodných ozpouštědlech
- nátěr (rýhy, štětiny), ponor (velké množství roztoku, zanechá kapky), nástřikem (tenká
vrstva, nestéká)
Berger, TMB-MCK, 2008
- Veropal D 709
B) silně zkorodované + C) bez skelného jádra
- postupovat individuálně
* Čištění - opatrné omytí v destilované vodě (případně s použitím detergentů,
alternativně lze využít i organické rozpouštědla)
* Vysušení
- voda+ethanol - etanol - ethanol+éter
- sušárna asi 50°C
* Zpevnění střepu
- akryláty - Veropal D 709
- dočasně cyklododekanem
* Dočištění
* Lepení
- petrifikace (akryláty -Veropal D 709)
- epoxidová pryskyřice (Aradldit 2020)
- kyanoakrylátová lepidla (Loctite Super Atack ,,Glass" )
Suché dřevo
čištění
mechanické: štětce, wishab, vysavač, mikrotrykání, tryskání parou..
chemické: voda, vodné roztoky neutrálních saponátů, organická rozpouštědla..
likvidace biologického poškození
- neinvazivní metody:
 - záření, plynování (inertní plyny), zahřívání (+55°C), vymrazování (-20 až -30°C),
použití nástrah
- invazivní metody:
aplikace tekutých či plynných biocidních prostředků (dehtové oleje, PCP,
organokovové sloučeniny- TBTN, anorganické sloučeniny brómu, kvartérní amoniové
sloučeniny brómu ­BX, CrX, CuX,...)
petrifikace, lepení, povrchová úprava
a) petrifikace - používají se roztoky akrylátových pryskyřic v organických rozpouštědlech či
vodě - (Solakryl BMX, BT55, Paraloid B72)
- vakuová
- infúzní
- ponor
- injektáž
- nátěr
Berger, TMB-MCK, 2008
lepení
vodní disperze PVAC ( Disperol)
akrylátové pryskyřice (Plexkol 5000)
povrchové úpravy (viz historický průzkum a technologie)
Vodou nasycené dřevo
* Odstranit aktivní degradaci (v.a. bionapadení ­ neinvazivní a invazivní metody)
* Zpevnit poškozenou strukturu
­ Dříve roztoky přírodních pryskyřic
­ Dnes syntetické pryskyřice ­ polymery a kopolymery (Solakryl BMX)
* Dříve se myslelo, že jde o hydrolýzu
* Působení anaerobních erozivních bakterií ­ jsou aktivní i při nízké hladině kyslíku
* Eroze buněčných stěn, napadají polysacharidy (bohatá na celulózu)
* Zůstává jen mezibuněčná hmota s ligninem ­ kostra
* Celulóza může být odstraněna až z 95 %
* Pokud je přítomna voda ­ ligninová kostra drží tvar objektu
Zásady vyzdvižení:
- nesmí vyschnout
- odběr vzorků pro analýzy
-eliminace biologického napadení
- případné zpevnění bandážováním
Stabilizace ve vodě
- metody bez předchozí dehydratace
- metody s předchozí dehydratací
- uložení ve vodě
Metoda bez předchozí dehydratace
Sacharóza
- řepný či třtinový cukr
- nízká molekulová hmotnost (342) - rychle proniká do dřeva, dobře rozpustný za normální
teploty ( nasycený roztok 70%), takže není třeba zahřívat
- nevýhoda citlivost k mikrobiologickému napadení
- koncentrace sacharózy se postupně zvyšuje z 20% na 70%
Polyetylenglykol (PEG)
PEG 200-600 - kapalné, hydroskopické - málo poškozené, rychlý průnik do dřeva a
buněčných stěn
PEG 1500-4000 - voskovité - silně poškozené, pomalu
Dvoufázová metoda
- první fáze: nízkomolekulární 200-600 (nahrazuje vodu, necháme několik měsíců)
- druhá fáze:vysokomolekulární 1500-4000
- lázeň musí být zahřívána na 60-85°C
- pomalé vysychání
Metoda s předchozí dehydratace
Berger, TMB-MCK, 2008
- náhrada vody za vhodné polární rozpouštědlo ( aceton, etanol)
- petrifikace
- vytěsnění vody rozpouštědlem a impregnace zpevňovací látky v rozpouštědle (aceton,
ethanol, xylen ­ kalafuna, damara)
- impregnace zpevňovací látky ve vodě (PEG, sacharóza, laktitol ­ syntetický alkoholový
sacharid, melanin-formaldehydové pryskyřice)
Papír
Čištění
mechanické (wishab, štetec, archivní vysavač, mikrotryskání)
- Chemické (voda, org. Rozpouštědla
- Biochemické (za pomocí enzymů ­ je třeba přesně určit teplotu a pH prostředí) použití
na obrazech
Odkyselení
- Úprava pH papíru nižší než 5,5
- Individuální metody (roztoky MgCO3 nebo CaCO3, probublávání CO2)
- MMMK metoxymagnesiummetylkarbonát v methanolu ­ i postřikem )Bookkeeper)
- Hromadné metody odkyselování (nová linka v SNK v Martině)
Zpevnění a doklížení
- roztoky kvalitních želatin a klihů, případně esterů celulózy (Tylose H300, MH 300)
- Výjimečně syntetické polymery
Lepení
- Přírodní lepidla (želatiny, klihy, někdy šrot)
- Syntetická lepidla ­ deriváty celulózy methylcelulóza ­ Methylon;
karboxymethylcelulóza, hydroxypropylcelulóza ­ Tylose MH 1000)
- Nevhodná lepidla: - PVAc disperze, rostlinné gumy
Restaurování
- Oprava trhlin (speciální lepící pásky, papírové záplaty ­ hedvábný nekyselý japonský
papír různé gramáže, dolévání)
- Skeletizace (teď už jen převážné japonským papírem)
Berger, TMB-MCK, 2008
Preventivní konzervace
Odborná sdružení a důležitá pracoviště v ČR
TM Brno ­ Metodické centrum konzervace
NA Praha ­ konzervátorsko-restaurátorské pracoviště
NM Praha ­ oddělení preventivní konzervace
NPÚ Praha ­ technologická laboratoř
AÚ AV Praha ­ konzervátorská laboratoř
VŠCHT Praha ­ Ústav pro technologie restaurování památek
Slezská univerzita v Opavě ­ pracoviště muzejní konzervace
Asociace muzeí a galerií ČR ­ Komise KR
STOP ­ Společnost pro technologie ochrany památek
Modrý štít
Berger, TMB-MCK, 2008
Berger, TMB-MCK, 2008
Doporučená základní literatura:
* APPELBAUM, Barbara: Conservation Treatment Methodology. Oxford 2007.
* BALLOFFET, Nelly, HILLE, Jenny: Preservation and Conservation for Libraries
and Archives. Chicago 2005.
* BUYS, Susan, OAKLEY, Victoria: The Conservation and Restoration of Ceramics.
Oxford 2002.
* CRONYN, J. M.: The Elements of Archaelogical Conservation. London and New
York, 1990, s. 202 ­ 210.
* DAVIDSON, Sandra: Conservation and Restoration of Glass. Oxford 2003.
* DE GUICHEN, Gaël: Preventive Conservation: A Mere Fad or Far-reaching
Change? Museum International, roč. 2001, 1999.
* ĎUROVIČ, M. a kol: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha Litomyšl
2002.
* HILBERT, G., S.: Sammlungsgut in Sicherheit. Berlin 2002.
* HLOŽEK, Martin: Encyklopedie moderních metod v archeologii. Archeometrie.
Praha 2008.
* JOSEF, JAN: Technologie výroby keramiky. Strojopis
* KEENE Suzanne: Managing Conservation in Museums. Oxford 2002.
* KOPECKÁ, I. a kol.: Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené.
SÚPP, Praha 2002.
* KOPECKÁ, Ivana, NEJEDLÝ, Vrastislav.: Průzkum historických materiálů.
Analytické metody pro restaurování a památkovou péči. Praha 2005.
* Konzervace vodou nasyceného dřeva. Praha 2004
* KRAUSE, J.: Sakrofagi cynowe. Toruń 1995.
* KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří: Výkladový slovník malířství, grafiky a
restaurátorství. Praha 2004.
* MICHOINOVÁ, Dagmar ­ KOPECKÁ, Ivana ­ HAVLÍNOVÁ, Alena: Metody
průzkumu kovových památek. In: Sborník z konzervátorského a restaurátorského
semináře konaného ve dnech 2 -4. října 2001 v Českých Budějovicích. Brno 2001, s.
72 ­ 78.
* Preventivní ochrana sbírkových předmětů. NM Praha, 2000
* Recognising of Active Corrosion, CCI Notes 9/1, Canadian Conservation Institute,
1997.
* Sbírka zákonů ČR. Ročník 2000. Zákon č. 122/2000 Sb. ,,o ochraně sbírek muzejní
povahy a o změně některých dalších zákonů a další nižší normy.
* SELWYN, L.: Metals and Corrosion. A Handbook for the Conservation
Professional. Canadian Conservation Institute, 2004, s. 115 ­ 123.
* Storage of Metals: CCI Notes 9/2, Canadian Conservation Institute, 1995.
* Stabilizace železných archeologických nálezů, sborník z workshopu, 4.-5.11.2002,
Brno.
* ŠIMČÍK, Antonín: Specifika muzejní konzervace. In Sborník z konference
konzervátorů a restaurátorů 2004, Brno 2004.
* ŠIMČÍK, Antonín: Počátky odborné konzervace železných artefaktů v muzeích v
českých zemích. In Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis,
6, Opava 2003.
* ŠIMŮNKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Irena: Dřervo. Praha 2000.
* TAUBEL, K. a kol.: Zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví, Praha, 1989.
* THOMSON, G.: The Museum Environment. Oxford 2002.
* TENNETH, N. H.: The Conservation of Glass and Ceramics. London 1999*
USTOHAL, Vladimír: Kovy a slitiny. Brno 1992.
Berger, TMB-MCK, 2008
* VÁCLAV Petr: Ochrana a údržba zvonařských památek, ZPP LII,1992, č.10., str.
13-20.
* WADUM, Jrgen: Conservation at the Crossroads. ICOM News, 2003, č. 2.
* Zinkguss, Die Konservierung von Denkmälern aus Zink; Arbeitshefte des
Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege, Band 98, München 1999, 190 s.
ˇ