Soud s vrahem času. Postavy: Duch filozofie Sudca Pomocník súdu Žalobca Obžalovaní: Aristoteles, Augustinus, Descartes, Leibniz, Kant, Engels, Bergson, Einstein, Heidegger, Prigogine, Brian Green (teória superstrún) Duch filosofie: (úvodný monológ, len hlas zo „zákulisia“, ako podklad jeho prehovoru sa môže použiť zostrih melódií, ktorý bol spomenutý v poznámke.) Už od nepaměti se různí filosofové oddávají úvahám o čase. Už od nepaměti se na mém stole, na stole ducha času hromadí teorie více či méně pošetilé, seriózní, ale taky naivní. Ale teď se zdá, že se něco děje... Svět se zastavil, hodiny přestaly bít, nebo taky být? Čas zmizel, čas je pryč, ozývají se hlasy lidí. Byla to sebevražda anebo vražda? – ptají se titulky velkých deníků. ... A co si teď počnou všichni ti učení filosofové, když jejich časové koncepce najednou postrádají svou podstatu? ... Na zemi se teď schyluje k soudu. Před porotu byli předvoláni velikáni filozofie a vědy, kteří mají svou obhajobou soud přesvědčit, že to nebyly jejich myšlenky, které tento svět připravily o tak důležitý čas. Budou úspěšní, nebo se mezi nimi najde hledaný vrah? - po úvodnom monológu sa začne hrať (hudba Pink Floyd: Time) Soudce: (neskoro prichádza na scénu, pozerá sa na prázdne zápästie, prichádzajúc môže len tak medzi rečou namosúrene prehodiť o sebe v tretej osobe) Soudce dnes vzbudil se včas A zjistil, že chybí mu čas Pomocník soudu: (prichádza sudcovi v pätách a ešte pred tým ako si sudca sadá hovorí (spieva?) svoju reč) Přítomní povstaňte, vždyť soudce přichází Ve velké tísni náš svět se dnes nachází Tíseň to časová býti však nemůže Proto zde všichni dnes pohleďme na muže Kteří by před soudem měli teď stát Žalobce: (predstavuje všetkých obvinených) Aristoteles tu stojí Svatý Augustin se bojí Descartes přišel suverénně S Leibnizem se hádat věrně Kant byl taky předvolán Engels zrovna přijel k nám Tu je Bergson, Einstein tady Heidegger má snad i klady Prigogine se bude hájit Snad se čas dá ještě najít Najde ho i Brian Green? To se ještě uvidí Soudce: Pane žalobce, jaké je znění obžaloby? Žalobce: Každý z vás Co tu stojí Nechť se třese Nechť se bojí Vy jste totiž žalováni Z velikého přečinu Byť ni jeden z vás Nebyl chycen při činu Předstupte, hajte se Přiznejte, kdo to byl Kdo ten čas potřebný Ze světa sprovodil Pomocník soudu: Jako první předstoupí se svou obhajobou řecký filosof Aristoteles. Žalobce: Aristoteles šmíroval těla při jejich pohybech až ztratil času pojem aby z toho vyšel se ctí, rozhodl se vzbudit dojem, že pohyb čas produkuje a čas pohyb podporuje, vyšla z toho zmatenina, zdravý rozum kolabuje duše prý to spočítá. Motal se v tom dříve, motá se v tom nyní a to se mu vyčítá. Aristoteles: (po jeho obžalobě hneď začne hrať hudba a on začína spievať, motív piesne Lucie: Pohyby) Pohyby, počítám pohyby, počítám bez chyby počítám čas. Dráhy a pohyby dříve a později na dráze tělesa počítám polohy počítám čas. Planety pohyby Dráhy a oblohy Pohyby bez chyby Počítám polohy Počítam čas Pohyby počítám pohyby Počítám bez chyby Počítám čas Soudce: Aristoteli můj milý, žalobce se v tobě zmýlil. Pomocní soudu: Teď nechť před soud předstoupí středověký filosof Aurelius Augustinus. Žalobce: Augustinus, ochlasta a děvkař, když propálil si kotel, zalek se sám sebe a obrátil se k bohu. Nemohl však utéct všemu, co kdy proved – a bylo toho dost. A tak – musím říct, že geniálně – zrušil minulost. Taky budoucnost. Augustinus: (ako prvé ohnivo reaguje na Aristotelovu obhajobu) Myslíš, že čas jsou jen pohyby Jen blázen by s tebou souhlasil Žádné učení však není bez chyby Byť jiskru věčnosti tys téměř zahasil Poslyš teď svým uchem Čas měříme duchem (pred svojim hlavným výstupom prednáša krátku modlitbu, kým hudba začína pomaly hrať) Veď mou duši, můj Pane, mluv mými ústy, neboť moje duše se každou chvíli dopouští hříchu. Když jde o času poznání Ja říci chci své vyznání Mohu říct na začátek Že čas má svůj počátek Svořený se světem byl Mocný bůh ho vytvořil Před ním padám na tvář svou Před moudrostí velikou Tak jak země stvořená Tak i čas svůj konec má Věčný je jenom můj Pán Jímž pak budu povolán On mě bude přísně soudit Za to že jsem mnohdy bloudil Ale tenhle světský soud Myslím že mě zbaví pout A rozhodne, že moje snaha Zbavila mě viny vraha Soudce: Milý svatý Augustine posedlá má duše splínem jenom jsouce neznalá vraha v tobě hledala Pomocník soudu: Ať předstoupí další pán, Descartem on bývá zván. Žalobce: Pan René Cartesius ničemu nevěřil, jen ženské proháněl, aby si ověřil jak málo ducha je v lidském těle a po mnoha průnicích prohlásil směle „nic není jisté až na mé pochyby ničemu nevěřím až na mé pohyby jen když já myslím, cítím, že jsem a cizím myslím sděluji, kde jsem“ No a na čas docela zapomněl. Descartes: Pochybuji myslím jsem Myšlenkou jsem unesen Ze začátku samé já Nic jiného nepozná Mě už démon neklame Bohem ho překonáváme Teď už není jenom já Tělo také smysl má Mimo já je ještě svět Stromy domy krásný květ A čas taky, přátelé Hned je tady vesele Našel jsem ho, rozum mám Obvinění zpřetrhám ... Leibniz: (nevydrží Descartovu obhajobu, skočí mu do reči a začnú sa hádať) Ne tak rychle, drahý brachu Mně se něco nezdá Když ti řeknu, kde máš chybu Uznáš, že jsem hvězda Descartes: (prekvapene) Wilhelme co tím chceš říct Přišel jsi mě urazit? Leibniz: Ale René, přece víme Že si špatně rozumíme Descartes: Tak to já si nemyslím Já hned všemu rozumím Leibniz: René, ty pistolníku od Bílé hory Pohleď na nebe a všechny živé tvory Bůh netvoří na etapy Dělá vše hned dokonalé Žádná hloupost ho nenapadne Descartes: Varuju tě, Wilhelme Dej pozor na má slova Ať se sporu vyhneme... Leibniz: (skočí mu do reči) To by byla škoda! Descartes: (výhružne) Varoval jsem tě! Leibniz: (provokuje) Laskavě dovol poslední větu Toto je nejlepší z možných světů Descartes: Ty musíš mít vždy poslední slovo. Leibniz: To není pravda! (tu by sa dalo vložiť nejaká odľahčená pasáž: mohla by sa nahlas pustiť taká hudba ako býva v groteskách a Descartes s Leibnizom by ešte chvíľu hrali, že sa hádajú, alebo by sa mohli až pobiť takým nejakým vtipným spôsobom) Soudce: Vyveďte je prosím oba dřív než zboří soudní síň! K času nemohli říct míň... Pomocník soudu: Prosím o klid v soudní síni, předstupuje další muž. Představit Kanta. Žalobce: Myslím, že ho máme. Immanuel Kant, vyhnal čas a prostor ze světa, že prý mají méně bytí než nějaká kometa, že prý jsou jen v hlavě, že prý jsou to hlavně tvary či regály na naše škrpály. Kant: Už to vím, už to vím, Ale nevím, jak to vím Jak je to jen možné, že je tohle možné Syntetickým ředidlem Umeju si hlavu Nemám žádnou empirii Vím to ale apriori Vyhnu se tak davu. Dav se honí s časem Neví ale, že jsem Dávno přišel na to, Že čas není zlato, Ale jenom forma Na cihly. (po skončení piesne by mohol na záver len tak rýchlo dodať) Já to nebyl. Soudce: Teď už vidím Kante milý Že pan žalobce se mýlil Pomocník soudu: A teď prosím Engelse, ať obhajobu přednese. Žalobce: Friedrich Engels komunista, před ním není sklenka jistá, absolutní prostor, čas mizí před ním jako chlast. Engels: Dobrý večer, soudruzi Já přišel se dnes hájit V mé koncepci spletité Čas lehce (rychle?) dá se najít Čas a prostor patří k sobě Hmotě oba náleží Čas mou vinou není v hrobě Na tom nyní záleží Jeden rozměr jen má čas Obecný a nezvratný Co stalo se, to nikdy zas Nijak se k nám nevrátí Tak vidíš, soude veliký Já nejsem, koho hledáte Doufám však, že do chvilky Svého vraha poznáte Soudce: Vidím, Engelsi, že ani ty nejsi vrahem času. Předvolejme tedy dalšího obžalovaného. Pomocník soudu: Dalším na seznamu obžalovaných je francouzský filosof Henri Bergson. Žalobce: Je třeba doplnit. Bergson: (tu sa podľa mňa celkom hodí refrén z piesne Lenky Filipovej Za všechno může čas) Za všechno může čas Ten, co se skrývá v nás Náhle si zrychlí ten svůj krok Za všechno může čas Ten, co se skrývá v nás A v něm vteřina je delší než rok Soudce: (pochmúrne, skoro len pre seba) Zase nic... Pomocník soudu: Teď předstoupí Einstein Co poslouchá Rammstein Žalobce: Úředník patentového úřadu v Bernu obehrát chtěl božskou hernu vsadil všechno proti času absolutnímu vyprazdnit chtěl v herně kasu všemohoucímu. Relativní, relativní, všechno je prý relativní, pro tebe je – a pro tebe není Prostor a čas? Zapomeňte, To jen gravitace pění. Einstein: (text na hudbu piesne od skupiny Rammstein Amerika) Ref.: /:Rád vám sdělím to že fyzika fyzika je nádherná Já vám říkám to že fyzika fyzika fyzika:/ Můj stařičký přítel Newton Věřil v absolutní čas Vážně se však mýlil Newton Leč o tom přesvědčil vás Každé dítě dnes už ví Čas je závislý od soustavy Já změnil jsem běh našich dní Čas a prostor jsou relativní / časoprostor je relativní Ref.: /:Rád vám sdělím to že fyzika fyzika je nádherná Já vám říkám to že fyzika fyzika fyzika:/ Možná jsem se v něčem mýlil Možná někde chyby mám Ke lži jsem se však nechýlil Doufám že to stačí vám Proto rád bych sdělil soudu Nechť nemyslí že chystám boudu Já s časem ve všem počítám Úmysly při tom čisté mám Ref. Rád vám sdělím to že fyzika fyzika je nádherná Já vám říkám to že fyzika fyzika fyzika Já vám říkám to že fyzika mechanika kvantová Já vám říkám to že fyzika fyzika fyzika Nemám problém s časem žádný problém s časem čas je všude kolem nás Ne, nemám problém s časem Soudce: Takže ani Einstein nemůže být vinen... Ale kdo tedy? Žalobca: (našepkáva sudcovi) Možná s Martinem Heideggerem budeme mít více štěstí, pane soudce. Soudce: Tak se na to podívejme... Pomocník soudu: Své myšlenky ať přijde před soud obhájit německý filosof Martin Heidegger. Žalobce: Dejte si teď pozor velký přichází chlap prolhaný řeči jsou to hodně mělký básničkou však pobaví taky skvěle lyžoval jezdil rychle, jezdil skvěle i času se věnoval napsal o něm velmi směle čas je jen strach ze smrti a konečnosti bytí večně se nic nevrtí a skončíme – žití. Martin hraje na city všech smrtelných jsoucen z času dělá pocity v konečnosti zhroucen. Heidegger: Bytí a čas, čas a bytí Podstatné jsou v našem žití Bez nich smyslu nemá nic Právě jsem Vám přišel říct Čas je pro mě základní Můj vztah k němu příkladný Vy mě chcete obviniti Z pokusu čas odčiniti Řeknu Vám však jenom tohle: (možná bez hudby jako vložka v dramatické pauze) Dobře vím že v bytí čase udělal jsem mnoho chyb – Mít tak čas je napravit! Proto myslím, že je zřejmé Že jsme na tom stále stejně A že viník to vím jistě Nestojí teď na mém místě Žalobce (? nebo pomocník?): Jak se dalo čekat netřeba se lekat že by Martin na něco někdy odpověděl Soudce: Ani tohle nám nevyšlo, co pane žalobce? (už trochu jízlivě a roztrpčeně) Žalobce: podlézavě, omluvně Mám v záloze ještě dva obžalované, pane. Soudce: Tak ale rychle, máme vysloveně málo času. Pomocník soudu: Předposledním obžalovaným je belgický/ruský fyzik Ilya Prigogine. Žalobce: Je třeba doplnit. Ilya Prigogine: (hudobne by sa to možno dalo prepojiť s Bergsonom, keďže je tu podobný motív v refréne ) Henri Bergson pravdu má – Taky se i plete Věda co říct k času má Ať chcete nechcete Já vám tady přednesu Tu obhajobu svou Tím obžalobu setřesu Svou řečí obrannou Ref.: Zkoumal jsem v svém žití Jak funguje bytí Jak funguje čas Ten co je prý v nás Bádal jsem a studoval Bych znal o tom více Proto jsem se věnoval Termodynamice Já jsem zjistil o čase Že ho nelze zvrátit Že co jednou stalo se Už se nenavrátí Ref.: Zkoumal jsem v svém žití Jak funguje bytí Jak funguje čas Ten co je prý v nás Doufám, že to stačí vám Co jsem nyní řekl Žaloby – já přiznávám Strašně jsem se lekl Taky bych chtěl dodati Že budu-li moci Při hledáni oběti Chci vám napomoci Ref.: Zkoumal jsem v svém žití Jak funguje bytí Jak funguje čas Ten co je prý v nás Soudce: Další marný pokus, Žalobce: Nezoufejte, pane soudce. Možná tenhle vážný čin spáchal vědec Brian Green. Pomocník soudu: Pane Greene, co povíte na svou obhajobu? Žalobce: Je třeba doplnit. Brian Green: (rap?) I ty jsi jenom kmity, kmity, kmity I ty a tvoje city jsi jenom kmity vesmírných strun struny, jsou jich tu tuny, od věků kmitají světový um I ty jsi jenom kmity, kmity, kmity Soudce: Už velmi nespokojeně, za všechno může žalobce: Tak se mi zdá, pane žalobce, že sa vám nepodařilo předvolat ty správne lidi, protože tohle pojednávání bylo patrně bez úspěchu. Žalobce: Taky se mi zdá, že se někde stala chyba. Spíše by se k němu hodilo něco jako: Ale pane soudce, to přece... Já tomu... To není možné! Vždyť přece někdo musel čas zabít. Kdo to tedy byl? Ale kdo tedy zabil čas? Duch filozofie: (urazene reaguje práve na to, že medzi obvinenými boli hlavne filozofi – myšlienkou by mohlo byť to, že filozofiu nemôžeme obviniť z vraždy času napriek tomu, že bolo v rámci nej vytvoreným množstvo rôznych teórií, z ktorých niektoré čas vyvracajú) Kdo zabil čas? Hledáte vraha, ale uniká vám, že nemáte tělo oběti, a to přesto, že jeho hledání bylo věnováno nezměrné úsilí. Filosofie nikoho nezabila… nebo jestli ano, pak vaši ignoranci. Věřím – i to může vadit, protože to bylo velmi pohodlné… nevědět… odbývat své blízké tím otřepaným „teď nemám čas“ a svádět svou nechuť či pohodlnost na něco vnějšího – ano tuto možnost vám filosofie zabila, řeknete „nemám čas“ a všichni už vědí, že říkáte „dej mi s tím pokoj, chci dělat něco jiného“...