II. Logika • Přehled spisů a stručné naznačení obsahu • Charakteristika a obecné hodnocení Aristotelovy logiky • Logika jako nástroj („organon“) – problém metody • Sylogismus – První analytiky • Dialektika – Topiky, O sofistických důkazech • Vědecká metoda – Druhé analytiky • Logika a metafyzika • Definice na pomezí gnoseologie a metafyziky • Spis Kategorie 3. Logika a metafyzika • Definice – Topiky, Druhé analytiky, Metafyzika Role definice (ὅρος, ὁρισμός) v oblasti teorie poznání je intuitivní. Ale jakým způsobem může problematika definice spadat do metafyziky či ontologie? • Spis Kategorie Spis malého rozsahu, ale velkého významu. Pojednává o jazyku nebo o jsoucnosti? 3. A. Definice v logickém a metafyzickém kontextu • Definice definice (L) 3. A. Definice v logickém a metafyzickém kontextu • Definice definice (L) • Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus (L) 3. A. Definice v logickém a metafyzickém kontextu • Definice definice (L) • Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus (L) • Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) (L) 3. A. Definice v logickém a metafyzickém kontextu • Definice definice (L) • Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus (L) • Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) (L) • Předmět definice z hlediska kategorií (M) 3. A. Definice v logickém a metafyzickém kontextu • Definice definice (L) • Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus (L) • Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) (L) • Předmět definice z hlediska kategorií (M) • Definice a οὐσία (M) 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. • „… řeč, která objasňuje, proč něco je.“ Ø Součást důkazu, osvětluje příčinu jevu. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. • „… řeč, která objasňuje, proč něco je.“ Ø Součást důkazu, osvětluje příčinu jevu. Př.: Hrom je rachot, který vzniká, když v mraku vyhasíná oheň. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. • „… řeč, která objasňuje, proč něco je.“ Ø Součást důkazu, osvětluje příčinu jevu. Př.: Hrom je rachot, který vzniká, když v mraku vyhasíná oheň. • „… závěr důkazu, co věc je.“ Ø Osvětluje podstatu, tedy bytnost jevu. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. • „… řeč, která objasňuje, proč něco je.“ Ø Součást důkazu, osvětluje příčinu jevu. Př.: Hrom je rachot, který vzniká, když v mraku vyhasíná oheň. • „… závěr důkazu, co věc je.“ Ø Osvětluje podstatu, tedy bytnost jevu. Př.: Hrom je rachot v mracích. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. • „… řeč, která objasňuje, proč něco je.“ Ø Součást důkazu, osvětluje příčinu jevu. Př.: Hrom je rachot, který vzniká, když v mraku vyhasíná oheň. • „… závěr důkazu, co věc je.“ Ø Osvětluje podstatu, tedy bytnost jevu. Př.: Hrom je rachot v mracích. • „Definice bezprostředních termínů je nedokazatelný výraz toho, co to je.“ Ø Zavedení termínů, taková definice může fungovat jako axióm. 3. A. a. Definice definice Druhé analytiky II, 10: • „… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“ Ø Nominální definice, vysvětlení termínu. Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých. • „… řeč, která objasňuje, proč něco je.“ Ø Součást důkazu, osvětluje příčinu jevu. Př.: Hrom je rachot, který vzniká, když v mraku vyhasíná oheň. • „… závěr důkazu, co věc je.“ Ø Osvětluje podstatu, tedy bytnost jevu. Př.: Hrom je rachot v mracích. • „Definice bezprostředních termínů je nedokazatelný výraz toho, co to je.“ Ø Zavedení termínů, taková definice může fungovat jako axióm. Př.: Přímka je nejkratší spojení dvou bodů. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako předpoklad a počátek sylogismu: • Mnoho smyslových vjemů à obecné druhy v duši. • Práce s obecnými druhy à obecné rody  kategorie. • Uchopení obecných pojmů – definice „primitivních pojmů“. • Vztahy mezi obecnými pojmy – hypotézy  axiómy (také definice?). • Sylogistická dedukce z axiómů. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? • Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce? 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? • Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce? Odpověď: Odnětí světla Měsíci tím, že jej Země zaclání. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? • Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce? Odpověď: Odnětí světla Měsíci tím, že jej Země zaclání. • Otázka διὰ τί (příčina): Proč nastává zatmění či proč se Měsíc zatmívá? 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? • Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce? Odpověď: Odnětí světla Měsíci tím, že jej Země zaclání. • Otázka διὰ τί (příčina): Proč nastává zatmění či proč se Měsíc zatmívá? Odpověď: Protože postrádá světlo tím, že se Země staví před něj. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? • Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce? Odpověď: Odnětí světla Měsíci tím, že jej Země zaclání. • Otázka διὰ τί (příčina): Proč nastává zatmění či proč se Měsíc zatmívá? Odpověď: Protože postrádá světlo tím, že se Země staví před něj. Odpovědi jsou v podstatě totožné, tedy definice vyjadřuje příčinu. 3. A. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus • Definice jako součást sylogismu: Ø Vědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu. Ø Příčinou je střední termín (M). Ø Jednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι. Ø Jak může být definice příčinou? • Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce? Odpověď: Odnětí světla Měsíci tím, že jej Země zaclání. • Otázka διὰ τί (příčina): Proč nastává zatmění či proč se Měsíc zatmívá? Odpověď: Protože postrádá světlo tím, že se Země staví před něj. Odpovědi jsou v podstatě totožné, tedy definice vyjadřuje příčinu. Ø V následujícím sylogismu pak je definice (zatmění) zřetelně obsažena: • Jestliže se Země postaví mezi Slunce a Měsíc (M), nastává zatmění (P). • Měsíci (S) náleží, že se mezi něj a Slunce staví Země (M). • à Měsíc (S) se zatmívá (P). 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Připomenutí role definice v rámci dialektiky: III. S čím dialektika pracuje (Top. I, 4-5)? • Argumenty: vystavěny na „dialektických propozicích“ = zjišťovací otázky, např.: „Je ‚na souši chodící dvounohý živočich‘ určením člověka?“ • Dialektické sylogismy: vystavěny na „problémech“, např.: „Je ‚na souši chodící dvounohý živočich‘ určením člověka, nebo ne?“ (Top. 101b30-33) • Obecný obsah, obecné prvky jak propozic tak problémů (Top. 101b11-28): • rod (γένος) • zvláštní vlastnost (ἴδιον) • nahodilá vlastnost (συμβεβηκός) • určení (definice nebo definiens – ὅρος) 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ Schéma: A =df B 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ Schéma: A =df B A („definiendum“) • jméno (čára) nebo složený výraz (přímá čára) 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ Schéma: A =df B A („definiendum“) • jméno (čára) nebo složený výraz (přímá čára) B („definiens“) • musí určovat právě a jedině A (podmínka rovnosti) 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ Schéma: A =df B A („definiendum“) • jméno (čára) nebo složený výraz (přímá čára) B („definiens“) • musí určovat právě a jedině A (podmínka rovnosti) • musí vyjadřovat „bytnost“ (tj. podmínka rovnosti není dostačující) 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ Schéma: A =df B A („definiendum“) • jméno (čára) nebo složený výraz (přímá čára) B („definiens“) • musí určovat právě a jedině A (podmínka rovnosti) • musí vyjadřovat „bytnost“ (tj. podmínka rovnosti není dostačující) • konkrétnější schéma: druh =df nejbližší vyšší rod + druhový rozdíl 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Topiky I, 5: „Určení je řeč, která označuje bytnost.“ Schéma: A =df B A („definiendum“) • jméno (čára) nebo složený výraz (přímá čára) B („definiens“) • musí určovat právě a jedině A (podmínka rovnosti) • musí vyjadřovat „bytnost“ (tj. podmínka rovnosti není dostačující) • konkrétnější schéma: druh =df nejbližší vyšší rod + druhový rozdíl Co je ale ta „bytnost“? 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Co znamená „bytnost“? 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Co znamená „bytnost“? • ὅπερ γάρ τί ἐστι τὸ τί ἦν εἶναι· Neboť bytnost je právě to, co věc je... Met. 1030a3 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Co znamená „bytnost“? • ὅπερ γάρ τί ἐστι τὸ τί ἦν εἶναι· Neboť bytnost je právě to, co věc je... Met. 1030a3 • ἐπιστήμη τε γὰρ ἑκάστου ἔστιν ὅταν τὸ τί ἦν ἐκείνῳ εἶναι γνῶμεν… Neboť vědění jednotlivé věci máme tehdy, když známe její bytnost. Met. 1031b6-7 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Co znamená „bytnost“? • ὅπερ γάρ τί ἐστι τὸ τί ἦν εἶναι· Neboť bytnost je právě to, co věc je... Met. 1030a3 • ἐπιστήμη τε γὰρ ἑκάστου ἔστιν ὅταν τὸ τί ἦν ἐκείνῳ εἶναι γνῶμεν… Neboť vědění jednotlivé věci máme tehdy, když známe její bytnost. Met. 1031b6-7 • … ἐστὶν ὁ ὁρισμὸς ὁ τοῦ τί ἦν εἶναι λόγος … δῆλον. Je tedy zřejmé, že výměr je pojmem bytnosti… Met. 1031a11-14 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Co znamená „bytnost“? • ὅπερ γάρ τί ἐστι τὸ τί ἦν εἶναι· Neboť bytnost je právě to, co věc je... Met. 1030a3 • ἐπιστήμη τε γὰρ ἑκάστου ἔστιν ὅταν τὸ τί ἦν ἐκείνῳ εἶναι γνῶμεν… Neboť vědění jednotlivé věci máme tehdy, když známe její bytnost. Met. 1031b6-7 • … ἐστὶν ὁ ὁρισμὸς ὁ τοῦ τί ἦν εἶναι λόγος … δῆλον. Je tedy zřejmé, že výměr je pojmem bytnosti… Met. 1031a11-14 • Tuto bytnost je třeba uchopit pomocí uvedeného schématu, má-li být definice správná. 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Správnost a nesprávnost definice: • Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce: Ø nejasné vyjádření Ø redundantní definiens 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Správnost a nesprávnost definice: • Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce: Ø nejasné vyjádření Ø redundantní definiens • Definiens je širší než definovaný druh. 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Správnost a nesprávnost definice: • Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce: Ø nejasné vyjádření Ø redundantní definiens • Definiens je širší než definovaný druh. • Definiendum není podřazeno pod odpovídající rod: „Při určování totiž to, čeho určení se udává, musí být zařazeno nejprve do rodu a pak se musí připojit druhové rozdíly, neboť ze všech složek určení především patrně rod vyjadřuje podstatu toho, co je určováno.“ 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Správnost a nesprávnost definice: • Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce: Ø nejasné vyjádření Ø redundantní definiens • Definiens je širší než definovaný druh. • Definiendum není podřazeno pod odpovídající rod: „Při určování totiž to, čeho určení se udává, musí být zařazeno nejprve do rodu a pak se musí připojit druhové rozdíly, neboť ze všech složek určení především patrně rod vyjadřuje podstatu toho, co je určováno.“ • Definiens nevyjadřuje zvláštní vlastnost. 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Správnost a nesprávnost definice: • Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce: Ø nejasné vyjádření Ø redundantní definiens • Definiens je širší než definovaný druh. • Definiendum není podřazeno pod odpovídající rod: „Při určování totiž to, čeho určení se udává, musí být zařazeno nejprve do rodu a pak se musí připojit druhové rozdíly, neboť ze všech složek určení především patrně rod vyjadřuje podstatu toho, co je určováno.“ • Definiens nevyjadřuje zvláštní vlastnost. • Definiens nevyjadřuje bytnost definienda. 3. A. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) Správnost a nesprávnost definice: • Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce: Ø nejasné vyjádření Ø redundantní definiens • Definiens je širší než definovaný druh. • Definiendum není podřazeno pod odpovídající rod: „Při určování totiž to, čeho určení se udává, musí být zařazeno nejprve do rodu a pak se musí připojit druhové rozdíly, neboť ze všech složek určení především patrně rod vyjadřuje podstatu toho, co je určováno.“ • Definiens nevyjadřuje zvláštní vlastnost. • Definiens nevyjadřuje bytnost definienda. Chyby ii. – v. představují věcné, obsahové nedostatky. 3. A. d. Předmět definice z hlediska kategorií • Předmětem definice nejsou naše myšlenkové výtvory, ale přirozené druhy (např. člověk, kůň, hrom, zatmění). 3. A. d. Předmět definice z hlediska kategorií • Předmětem definice nejsou naše myšlenkové výtvory, ale přirozené druhy (např. člověk, kůň, hrom, zatmění). • „Druhy“ (a rody) najdeme v rámci každé kategorie – např. červené, bílé… v rámci kategorie kvality. 3. A. d. Předmět definice z hlediska kategorií • Předmětem definice nejsou naše myšlenkové výtvory, ale přirozené druhy (např. člověk, kůň, hrom, zatmění). • „Druhy“ (a rody) najdeme v rámci každé kategorie – např. červené, bílé… v rámci kategorie kvality. • Aristotelés však tvrdí, že definovat lze pouze (nebo především) druhy v rámci první kategorie, tedy οὐσία. Proč? 3. A. d. Předmět definice z hlediska kategorií • Předmětem definice nejsou naše myšlenkové výtvory, ale přirozené druhy (např. člověk, kůň, hrom, zatmění). • „Druhy“ (a rody) najdeme v rámci každé kategorie – např. červené, bílé… v rámci kategorie kvality. • Aristotelés však tvrdí, že definovat lze pouze (nebo především) druhy v rámci první kategorie, tedy οὐσία. Proč? • Protože druhy jiných kategorií nelze definovat samy o sobě, nýbrž jedině s „přidáním“ – např. bílý člověk, liché číslo („liché číslo =df číslo, které není dělitelné dvěma“). • „Bílé“ ani „liché“ totiž není o sobě. 3. A. d. Předmět definice z hlediska kategorií • Předmětem definice nejsou naše myšlenkové výtvory, ale přirozené druhy (např. člověk, kůň, hrom, zatmění). • „Druhy“ (a rody) najdeme v rámci každé kategorie – např. červené, bílé… v rámci kategorie kvality. • Aristotelés však tvrdí, že definovat lze pouze (nebo především) druhy v rámci první kategorie, tedy οὐσία. Proč? • Protože druhy jiných kategorií nelze definovat samy o sobě, nýbrž jedině s „přidáním“ – např. bílý člověk, liché číslo („liché číslo =df číslo, které není dělitelné dvěma“). • „Bílé“ ani „liché“ totiž není o sobě. • Předmětem definice je tedy především οὐσία.  3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. 3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. • Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost. 3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. • Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost. • Definice je vyjádřením bytnosti. 3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. • Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost. • Definice je vyjádřením bytnosti. Jenže: • „… jednotlivá věc o sobě a bytnost jest totéž, nikoli mimochodem, a to i proto, že míti vědění o jednotlivé věci jest tolik, co znáti její bytnost…“ (kap. 6, 1031b19-21) 3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. • Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost. • Definice je vyjádřením bytnosti. Jenže: • „… jednotlivá věc o sobě a bytnost jest totéž, nikoli mimochodem, a to i proto, že míti vědění o jednotlivé věci jest tolik, co znáti její bytnost…“ (kap. 6, 1031b19-21) • „Zdá se totiž, že je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně. Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“ (kap. 13, 1038b8-11) 3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. • Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost. • Definice je vyjádřením bytnosti. Jenže: • „… jednotlivá věc o sobě a bytnost jest totéž, nikoli mimochodem, a to i proto, že míti vědění o jednotlivé věci jest tolik, co znáti její bytnost…“ (kap. 6, 1031b19-21) • „Zdá se totiž, že je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně. Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obceno je společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“ (kap. 13, 1038b8-11) X • „Definice se totiž týká obecného a druhu.“ (kap. 11, 1036a28-29) 3. A. e. Definice a οὐσία Met. VII: • Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία. • Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost. • Definice je vyjádřením bytnosti. Jenže: • „… jednotlivá věc o sobě a bytnost jest totéž, nikoli mimochodem, a to i proto, že míti vědění o jednotlivé věci jest tolik, co znáti její bytnost…“ (kap. 6, 1031b19-21) • „Zdá se totiž, že je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně. Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“ (kap. 13, 1038b8-11) X • „Definice se totiž týká obecného a druhu.“ (kap. 11, 1036a28-29) • „Proto také definice ani důkaz se nevztahují na jednotlivé smyslové οὐσίαι, neboť obsahují látku, jejíž přirozenost je taková, že může být i nebýt…“ (kap. 15, 1039b27-30) 3. B. Spis Kategorie • Přehled obsahu 3. B. Spis Kategorie • Přehled obsahu • Jazyk a jsoucnost 3. B. Spis Kategorie • Přehled obsahu • Jazyk a jsoucnost • 5. kap. – výklad o οὐσία 3. B. a. Přehled obsahu Kategorií I. Antepraedicamenta (1. – 3. kap.) – příprava termínů a souvislostí pro výklad o jednotlivých kategoriích • 1. kap.: homónyma, synónyma, parónyma • 2. kap.: „podmět“ (ὑποκείμενον) a vztah k němu z hlediska jazykového i ontologického • 3. kap.: vztahy mezi podmětem a predikátem 3. B. a. Přehled obsahu Kategorií I. Antepraedicamenta (1. – 3. kap.) – příprava termínů a souvislostí pro výklad o jednotlivých kategoriích • 1. kap.: homónyma, synónyma, parónyma • 2. kap.: „podmět“ (ὑποκείμενον) a vztah k němu z hlediska jazykového i ontologického • 3. kap.: vztahy mezi podmětem a predikátem II. Praedicamenta (4. – 9. kap.) – výklad o kategoriích (celkově i jednotlivě) • 4. kap.: výčet kategorií • 5. kap.: οὐσία (podstata) • 6. kap.: kvantita • 7. kap.: vztah • 8. kap.: kvalita • 9. kap.: velmi stručný výklad o zbylých kategoriích 3. B. a. Přehled obsahu Kategorií I. Antepraedicamenta (1. – 3. kap.) – příprava termínů a souvislostí pro výklad o jednotlivých kategoriích • 1. kap.: homónyma, synónyma, parónyma • 2. kap.: „podmět“ (ὑποκείμενον) a vztah k němu z hlediska jazykového i ontologického • 3. kap.: vztahy mezi podmětem a predikátem II. Praedicamenta (4. – 9. kap.) – výklad o kategoriích (celkově i jednotlivě) • 4. kap.: výčet kategorií • 5. kap.: οὐσία (podstata) • 6. kap.: kvantita • 7. kap.: vztah • 8. kap.: kvalita • 9. kap.: velmi stručný výklad o zbylých kategoriích III. Postpraedikamenta (10. – 14. kap.) – výklad o důležitých termínech aristotelské filosofie, které však přímo s problematikou kategorií nesouvisejí. Vzhledem k tomu i kvůli částečnému opakování témat (viz 15. kap.) není tato část považována za autentickou. • 10. kap.: druhy protikladů • 11. kap.: protivy (jeden druh protikladů) • 12. kap.: dřívější a pozdější • 13. kap.: zároveň • 14. kap.: druhy pohybu • 15. kap.: výklad o vlastnictví – vlastně jako by doplněk k II. části. 3. B. b. Jazyk a jsoucnost Jazyk: • Jedná se o „vypovídání“, predikaci – κατηγορεῖν. 3. B. b. Jazyk a jsoucnost Jazyk: • Jedná se o „vypovídání“, predikaci – κατηγορεῖν. • Jednotlivé „kategorie“ představují druhy slov z hlediska predikace. 3. B. b. Jazyk a jsoucnost Jazyk: • Jedná se o „vypovídání“, predikaci – κατηγορεῖν. • Jednotlivé „kategorie“ představují druhy slov z hlediska predikace. • Jde tedy o pouhá samostatně stojící slova. 3. B. b. Jazyk a jsoucnost Jazyk: • Jedná se o „vypovídání“, predikaci – κατηγορεῖν. • Jednotlivé „kategorie“ představují druhy slov z hlediska predikace. • Jde tedy o pouhá samostatně stojící slova. Jsoucnost: • Zároveň se bere v potaz, zda predikát v něčem „je“ jako v podmětu. 3. B. b. Jazyk a jsoucnost Jazyk: • Jedná se o „vypovídání“, predikaci – κατηγορεῖν. • Jednotlivé „kategorie“ představují druhy slov z hlediska predikace. • Jde tedy o pouhá samostatně stojící slova. Jsoucnost: • Zároveň se bere v potaz, zda predikát v něčem „je“ jako v podmětu. • Primárnost οὐσία se zdůvodňuje i na ontologické rovině. 3. B. b. Jazyk a jsoucnost Jazyk: • Jedná se o „vypovídání“, predikaci – κατηγορεῖν. • Jednotlivé „kategorie“ představují druhy slov z hlediska predikace. • Jde tedy o pouhá samostatně stojící slova. Jsoucnost: • Zároveň se bere v potaz, zda predikát v něčem „je“ jako v podmětu. • Primárnost οὐσία se zdůvodňuje i na ontologické rovině. • Jednotlivé kategorie se zkoumají z hlediska „ontických“ vlastností: – Připouští daná kategorie protivu? – Připouští méně a více, tj. stupňování? 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) i. Vymezení • οὐσία v nejvlastnějším, prvním a hlavním smyslu je to, co – ani není vypovídáno o nějakém podmětu – ani v žádném podmětu není (přítomno), např. individuální člověk a individuální kůň. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) i. Vymezení • οὐσία v nejvlastnějším, prvním a hlavním smyslu je to, co – ani není vypovídáno o nějakém podmětu – ani v žádném podmětu není (přítomno), např. individuální člověk a individuální kůň. • Druhými οὐσίαι jsou druhy, v nichž jsou první podstaty zahrnuty (ὑπάρχουσιν), tedy druhy a jejich rody. Individuální člověk náleží ke druhu člověk; rod druhu je živočich. Druhou οὐσία tedy je člověk a živočich. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu • nebo je v nich jako v podmětu. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu • nebo je v nich jako v podmětu. – Jestliže první οὐσίαι neexistují, je nemožné, aby existovalo něco jiného. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu • nebo je v nich jako v podmětu. – Jestliže první οὐσίαι neexistují, je nemožné, aby existovalo něco jiného. • Druhými οὐσίαι jsou pouze druhy a rody, protože pouze ony přispívají k poznání první οὐσία. Z tohoto důvodu nic jiného není podstatou. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu • nebo je v nich jako v podmětu. – Jestliže první οὐσίαι neexistují, je nemožné, aby existovalo něco jiného. • Druhými οὐσίαι jsou pouze druhy a rody, protože pouze ony přispívají k poznání první οὐσία. Z tohoto důvodu nic jiného není podstatou. • Žádná οὐσία není v nějakém podmětu. – První οὐσία není ani o podmětu vypovídána, ani v něm není přítomna. – Druhé οὐσίαι nejsou v podmětu: člověk není v individuálním člověku. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu • nebo je v nich jako v podmětu. – Jestliže první οὐσίαι neexistují, je nemožné, aby existovalo něco jiného. • Druhými οὐσίαι jsou pouze druhy a rody, protože pouze ony přispívají k poznání první οὐσία. Z tohoto důvodu nic jiného není podstatou. • Žádná οὐσία není v nějakém podmětu. – První οὐσία není ani o podmětu vypovídána, ani v něm není přítomna. – Druhé οὐσίαι nejsou v podmětu: člověk není v individuálním člověku. • První οὐσία označuje τόδε τι – jednotlivinu, individuum. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) ii. Specifické charakteristiky οὐσία • (Πρώτη) οὐσία je základem jsoucnosti. – Všechno ostatní je buď: • vypovídáno o prvních οὐσίαι jako o podmětu • nebo je v nich jako v podmětu. – Jestliže první οὐσίαι neexistují, je nemožné, aby existovalo něco jiného. • Druhými οὐσίαι jsou pouze druhy a rody, protože pouze ony přispívají k poznání první οὐσία. Z tohoto důvodu nic jiného není podstatou. • Žádná οὐσία není v nějakém podmětu. – První οὐσία není ani o podmětu vypovídána, ani v něm není přítomna. – Druhé οὐσίαι nejsou v podmětu: člověk není v individuálním člověku. • První οὐσία označuje τόδε τι – jednotlivinu, individuum. • Druhá οὐσία druh, určitou kvalitu. 3. B. c. Výklad o οὐσία (5. kap.) iii. οὐσία z hlediska obecně sledovaných vlastností • Nemá protivu. – Avšak je schopna přijímat protivy. • Nepřipouští „více a méně“, tj. stupňování.