Osobní pohoda

                                    Subjective well-being, SWB

                                      Kdo je šťastný člověk?

Ø Wilson v r. 1967 definoval šťastného člověka jako mladého, zdravého, s dobrým vzděláním a platem,
extrovertního, optimistického, bezstarostného, nábožensky založeného, ženatého, s vysokou pracovní
morálkou a umírněnými aspiracemi. Na pohlaví a míře inteligence podle tohoto autora nezáleží (in
Diener a kol., 1999).

                                   Vymezení pojmu osobní pohoda

Ø  Well-being; Wohlbefinden; Bien-être; Osobní (subjektivní) pohoda

Ø  Diener a kol.(1999) vymezili tři komponenty SWB

l  Emocionální odpovědi (pozitivní a negativní afektivita)

l  Uspokojení v různých oblastech života

l  Celkové kognitivní posouzení životní spokojenosti

Ø  Negativní afektivita, pozitivní afektivita a životní spokojenost jsou na sobě nezávislé
konstrukty

                                          Definice zdraví

Ø Světová zdravotnická organizace (WHO) v r. 1948:

    „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a společenské pohody (well-being)“.

    V r. 1982 doplněno o schopnost

   „vést sociálně a ekonomicky produktivní život“

                                      Teoretické přístupy SWB

Ø Telické teorie a teorie potřeb



Ø Teorie zaměřené na proces       a aktivitu



Ø Teorie genetických                    a osobnostních dispozic

                                  Telické teorie a teorie potřeb

Ø  Individuální pohoda vzroste díky dosažení nějakého subjektivně hodnotného cíle. Důraz na
kognitivní složku SWB.



l   Teorie navazují na na Freudův princip slasti, Maslowovu hierarchii potřeb



Ø  Omodei, Wearing (1990) stupeň uspokojení individuálních potřeb odpovídá úrovni životní
spokojenosti.

Ø  Michalos (1985) mnohonásobná teorie diskrepancí spokojenosti

Ø  Higgins (1987) diskrepanční teorie

Ø  Frankl (1997), Baumeister (1991) koncept smyslu života









                                          Telické teorie

Ø Smysl života (Baumeister, 1991):

průnik čtyř potřeb:

l  potřeba životního projektu otevřeného do budoucnosti

l  potřeba disponovat souborem hodnot jako kritérií pro rozlišování toho, co je dobré a špatné

l  zážitek vlastní účinnosti (self-efficacy)

l  potřeba pozitivního sebehodnocení a sebeocenění (self-evaluation)

                               Teorie zaměřené na proces a aktivitu

Ø Aktivita samotná je faktor, který sám         o sobě produkuje štěstí

Ø Csikszentmihalyi (1975) flow fenomén

Ø Emmons (1986) a Little (1989) kombinují prvky telických teorií a teorií zaměřených na proces a
vyjadřují přesvědčení, že důležitým předpokladem pro osobní pohodu je stanovení, sledování a
dosahování subjektivně hodnotných cílů.

                            Teorie genetických a osobnostních dispozic

Ø  Lidé emočně odpovídají na mnohé situace svým charakteristickým způsobem. Subjektivní pohoda je
tak do značné míry ovlivněna trvalými, v čase stabilními rysy osobnosti.

Ø  Helsonova adaptační teorie (1964)

Ø  Model dynamické rovnováhy (Headey, Wearing, 1992)

Ø  Costa, McCrae (1980) z dlouhodobého hlediska jsou temperamentové charakteristiky osobnosti
spolehlivějším prediktorem spokojenosti než objektivní životní události.

                                          SWB a osobnost

Ø Subjektivní pohoda je spojena s nízkou úrovní neuroticismu, vysokou úrovní dominance a afiliace a
s pozitivním přístupem k sociálnímu okolí.

Ø Negativní emoce korelují s neuroticismem, pozitivní emoce s extraverzí

   (Diener a kol., 1999; Costa, McCrae, 1980; Blatný, Osecká, 1998).

                                 Sociální proměnné ovlivňující SWB

Ø Schwarz a Strack (1991): sociální proměnné odpovídají jen asi za 5% variability v měřeném pocitu
subjektivní pohody a jejich vliv na emoční složku pocitu štěstí je ještě slabší (platí pro bohaté
země)

Ø Výsadní postavení mezilidských vztahů

Scherer a kol. (1986) mezikulturální studie emocí smutku, hněvu, strachu a radosti

                                            Měření SWB

Ø Jednodimenzionální škály

Ø Multidimenzionální škály (pozitivní a negativní afektivita, spokojenost v jednotlivých oblastech
života a celková životní spokojenost)

Ø Experience-Sampling Methodology (ESM)

Ø Měření fyziologických ukazatelů, hodnocení mimických výrazů, zapojení blízkých osob respondentů
do výzkumu

                                               Závěr

Ø Po třicetiletém výzkumném ověřování objektivních a subjektivních faktorů pocitu štěstí se
současné pojetí subjektivní pohody  blíží poselství bájných i historických mudrců a filozofů:

    „Ve vnějším světě štěstí nenajdeš, klíč k němu hledej uvnitř sebe sama“.

    „…a pečuj o své mezilidské vztahy…“