Začínáte... 1. Studium primární a sekundární literatury Ujasněme si nejdříve pojmy. Co je to „primární“ a „sekundární“ literatura? Za primární literaturu považujeme původní a originální zdroje informací, které nás při studiu daného tématu nejvíce zajímají. Jedná se např. o monografie, tj. podrobné a úplné studie určitého tématu, sborníky, tj. periodické i neperiodické soubory kratších statí, většinou tématicky příbuzných (sborníky z konferencí, sborníky vydávané výzkumnými ústavy či vysokými školami), články z odborných vědeckých periodik a časopisů, graduační práce (habilitační, disertační, i diplomové; ty poslední ale berte s rezervou, jelikož jak praví jeden dnes již penzionovaný pedagog našeho ústavu, jsou to práce „vědeckých embryí“). Mezi primární literaturu ale patří i firemní a patentová literatura, právní dokumenty či normy; posledním typem primární literatury jsou ústní informace, jako např. přednášky, semináře, diskuse či individuální konzultace. Tento poslední typ byste ale měli použít jen ve vyjímečných případech, protože je náročný na citaci a dokazování. Doporučuji použít až při psaní práce disertační, kdy už budete mít mnohem více zkušeností. Zatím ještě nejste ani ta embrya... Sekundární literatura přináší pouhý zkrácený výtah z primárních pramenů, neposkytuje tedy žádné nové originální informace. Jejím účelem je podat čtenáři ucelený souhrn z primárních zdrojů poznatků a je proto cenná pro poskytnutí základní orientace v problematice. Při zpracovávání diplomové práce má jen podpůrnou roli, protože usnadňuje práci s literaturou primární. Příkladem kvalitní sekundární literatury jsou například respektované encyklopedie jako Encylopaedia britannica, Enciclopedia Espasa, či hispanistické prestižní příručky jako Lexikon der romanistischen Linguistik koordinovaný Michaelem Metzeltinem nebo Enciclopedia de Lingüística Hispánica řízená Manuelem Alvarem. Všimněte si, že všechny tyto příklady sekundární literatury mají za sebou jednotlivce či instituci ručící za kvalitu. V případě LRL či ELH se jedná o respektované autory jako M. Metzeltin a M. Alvar, v případě Encyklopaedia britannica a Enciclopedia Espasa se pro změnu jedná o početné redakční týmy renomovaných nakladatelství. Tím se dostávám k tzv. terciálním zdrojům, kterým byste se měli raději vyhnout. Jedná se o anonymní díla typu Wikipedia, tj. otevřené zdroje, kde si každý může psát víceméně co chce, a kde nikdo nenese odpovědnost za věcnou správnost údajů. Odpovědnost byste v tomto případě nesli až vy u obhajoby... Tyto zdroje můžete použít opravdu jen pro prvotní zběžnou orientaci, která by vás nasměrovala ke kvalitní sekundární a primární literatuře. 2. Co číst jako první? V minulé kapitole jsme si řekli, že nejdříve byste si měli vytvořit předběžný seznam literatury a zajít za vedoucím práce, aby vám doporučil, od čeho začít. Zároveň ale už za vedoucím jdete ve chvíli, kdy už nejste v oboru tabula rasa, ale máte již něco načteno. Z toho logicky vyplývá, že nečekáte na požehnání vedoucího, ale začínáte číst jednotlivé tituly postupně sami podle toho, jak se vám dostávají do ruky. Ideální by bylo skloubit oba přístupy. Na jedné straně nadšené živelné čtení všeho, co s tématem souvisí, ale na straně druhé není od věci naslouchat doporučením vedoucího, protože ten vám může sdělit, které dílo je stěžejní a za přečtení stojí a naopak bez kterého díla se v klidu obejdete. Nezapomínejte, že hrajete o čas. Pokud máte knihy a kopie doma, neváhejte a dělejte si do nich poznámky. Zaveďte si seznam symbolů, zkratek a barevných puntíků, které budou odkazovat na jednotlivé body osnovy. Myslete neustále na to, že budete muset prostudovat velké množství materiálů a na paměť se nemůžete spoléhat. Až pak začnete samotný proces psaní, tak budete v té haldě knih a kopií bez poznámek opravdu jen těžko hledat tu krásnou pasáž, co jste někde před měsícem četli a která by se vám teď tolik hodila k citaci. Dejte na dobrou radu pramenící z mé vlastní hořké zkušenosti... Kromě poznámek je oblíbeným systémem značení zajímavých pasáží podtrhávání. Podtrhávejte v různých barvách a každé barvě přiřaďte odkazování k určité části osnovy. Tak aspoň budete vědět, co se k čemu vztahuje. Podtrhávejte však s rozmyslem. Ve chvíli, kdy máte podtrhány ¾ každé strany, tento systém ztrácí smysl. Jak jsem již naznačil výše, myslete už i na pasáže vhodné k citaci. Správně zvolený citát dokáže textu dodat nejen argumentační váhu, ale zároveň má i nezanedbatelnou funkci estestickou a expresivní. Vhodný citát váš text „vyšperkuje“; prokážete tím i své schopnosti zacházet s literaturou. Označujte si ale i místa obtížná, ke kterým se časem budete muset vrátit. Předesílám, že poznámky a podtrhávání, zvláště průpiskou, děláte do kopií a knih pouze vlastních. Nebuďte prosím sobečtí a bezohlední a nečiňte tak do materiálů cizích či z knihovny. 3. Kartotéční lístky Umberta Eca Umberto Eco ve své již citované slavné příručce Jak napsat diplomovou práci doporučuje, abychom si zavedli systém několika kartoték, do kterých budeme postupně doplňovat kartotéční lístky s různými typy údajů. Již v minulém oddílu jsme naznačili, že si pro údaje vhodné k doplnění jednotlivých částí práce zavedeme sofistikovaný systém zkratek a symbolů. Zatím jsme však pracovali jen s materiály, které máme k dispozici doma, jak ve formě knih, tak ve formě fotokopií. Avšak ne všechny knihy jsou naše a ne ze všech knih si můžeme udělat fotokopie. Mám teď především na mysli tiskoviny starší než 100 let či tiskoviny, které nejsou obecně v dobrém stavu, jelikož z těch vám v knihovně nedovolí udělat fotokopie. Umberto Eco rovněž varuje před hromaděním fotokopií coby moderní formou kapitalistické hrabivosti a hamonění. Není důvod hromadit bez rozmyslu kopie všeho, co nám přijde pod ruku. Stačí si jednotlivé pasáže pouze vypsat a zařadit do kartotéky. Vyhneme se tak chaotickému hromadění papírů, ve kterých se dříve či později stejně akorát tak ztratíme. Pokud totiž informaci nemáme dobře poznačenou a zkatalogizovanou, tak danou pasáž najdeme pouze s pomocí nahody a po zbytečně vyčerpávajícím úsilí. Velký italský sémiotik nám místo toho radí, abychom si zavedli systém několika kartoték s lístečky řazenými podle různých kritérií. Možná se vám to v době laptopů zdá jako anachronismus, ale opravdu to funguje. Na každý kartoréční lístek si uveďte co nejpřesnější bibliografiký údaj pramene, ze kterého vypisujete a zároveň si do pravého horního rohu označte, ke kterému místu práce či k jakému tématickému celku a pododdílu se odkaz vztahuje. Můžete použít váš vlastní sofistikovaný systém zkratek, barevných symbolů, apod., to už záleží na vás. Hlavně abyste se v tom vyznali. První typ je kartotéka tématická. Zařadíte do ní výpisky a citáty k různým tématům a podtématům vaší práce. Poslouží vám v pozdější fázi práce jako vodítko, až si budete lámat hlavu, kde jste to viděli tu pasáž, která odkazovala na myšlenku, kterou právě rozvíjíte a vy si ne a ne vzpomenout. Podtypem či variantou kartotéky tématické je kartotéka souvislostí a vztahů. Poslouží pro budování vnitřních odkazů v textu. Autorská kartotéka vám poslouží jako databáze typu „telefonní seznam“. Bude to přehled autorů, kteří se kdy věnovali tématu, o kterém píšete. Kartotéka citací je něco na způsob šperkovnice, ve které chováte ty největší klenoty, kterými vyzdobíte vaši práci. Nejsou to však citáty samoúčelné. Je to databáze těch nejdůležitějších výroků a poznámek význačných autorů o tématu, kterým se zabýváte. Kartotéka bibliografická je variací na kartotéku autorskou a má zároveň společné rysy s kartotékou tématickou. Posledním typem je kartotéka záznamů z četby. Je to vlastně něco na způsob čtenářského deníku, na který si jistě vzpomínáte ze základní nebo střední školy. Do této kartotéky – Eco pro ni doporučuje používat lístky většího formátu, tj. A4 nebo A5 – si ukládáte poznámky z četby. Vždycky když přečtete nějakou knihu či článek vztahující se k vašemu tématu, okamžitě si z ní udělejte poznámky. Napište si přesný bibliografický záznam, obsah textu, připojte vaše postřehy a dojmy a nezapomeňte si i rovnou vypsat ty nejdůležitější pasáže. Nespoléhejte na paměť! Paměť je zrádná a selektivní; z článku, který jste četli před dvěma měsíci si detaily nepamatujete už po několika dnech, natož dnes. Je jasné, že každá práce je trochu jiná, a tomu bude odpovídat i vaše kartotéka. To velice záhy zjistíte sami. Rozhodně však excerpční práci nepodceňujte. Ve chvíli, kdy budete plni zoufalství sedět uprostřed stohu rozházených kopií a nebudete vedět, co přesně hledáte a ani kde to máte hledat, už bude pozdě. Abychom tu jen nemlátili prázdnou teoretickou slámu, vybral jsem na ukázku několik typů kartotéčních lístků Umberta Eca. První z nich je „Ukázka kartotéčního lístku s bibliografickou citací“, následuje „Kartotéční lístek pro souvislosti a vztahy“ a dále dva kartotéční lístky s citacemi. Všimněte si, že v pravém horním rohu každého lístku jsou zkratky, která odkazují na konkrétní místo v obsahu či osnově práce. Následuje pět lístků se záznamy z četby. Všimněte si, že vždy obsahují co nejpřesnější bibliografický údaj. Je do nich zahrnut nejen obsah díla, zdůrazněny důležité a obtížné či nejasné pasáže, ale obsahuje i nejrůznější poznámky a postřehy badatele, mnohdy dosti osobního rázu a názorově velmi vyhraněné. Povšimněte si zvláště posledního lístku se záznamem z četby. Zajímavé je na něm právě to, že na něm téměř nic není. Ukázalo se totiž, že pramen k ničemu není, je pro další práci nepoužitelný a nic zajímavého nepřináší. Přesto všechno je ale třeba z něho pořídit záznam, aby autor práce věděl, že k danému textu již není nutné se vracet. 4. Shrnutí V této kapitolce jsme si probrali různé typy literatury, se kterou budete pracovat, a obdrželi jste rady z těch nejpovolanějších míst, jak zpracovávat záznamy z četby a jak si budovat vlastní databáze bibliografických, tématických a jiných odkazů. Já bych chtěl na tomto místě pouze apelovat na vaši důslednost a píli, protože pokud budete záznamy z četby a kartotéční lístky zanedbávat, můžete se dostat do vážných potíží. Je opravdu více než ošidné spoléhat se jen na paměť. Uvědomte si, že pro napsání 40-stránkové práce budete muset nejdříve prostudovat přibližně 400 stran z různých textů. Opravdu si myslíte, že si budete všechno pamatovat? Z vlastní zkušenosti vím, že je to dosti obtížné až téměř nemožné...