Celostní filologie jako program 6 U Litevského velkoknížectví se soustředíme na úsek od poloviny XIII století, kdy vzniklo vnitřním sjednocením, do poloviny století xvn, kdy se vyprázdnilo vnitřním rozvratem, což v evropských souvislostech pokrývá vrcholný středověk (dokonce dvojí: gotický a byzantský), renesanci a nástup baroka; úsek od poloviny xvn do konce xvm století, odpovídající vrcholnému baroku a osvícenství, zde pouze v několika rysech naznačíme, ponechávajíce jej pro pozdější samostatné zpracování (je v něm mnohem obtížnější, ne-li nemožné oddělovat, co ve státním smyslu «litevské» a co «polské»). V polovině XIII století bylo Litevské velkoknížectví již pevně ustanoveno i na územích etnicky slovanských, kde pokračoval kulturní život těžící z tradice Kyjevské Rusi: to je onen byzantský středověk, který je nutné samostatně uchopit soubory textů, jež se na Litvu neváží. Písemnictví kyjevské tradice píše i o Litvě, leč té je to lhostejné. Situace se však radikálně změní na konci století XIv. V první řadě vzniká litevský státní archív (vydržel nepřetržitě činný až do konce XVIII století), kterému se říká litevská metrika.17 Dále se objevuje velmi státotvorné litevské kronikářství, jejž tvoří texty s jinou strukturou i perspektivou než historiografie tradice kyjevské, byť z jejích materiálů zpočátku čerpá (máme tři letopisné svody -stručný, širší a obšírný - sestavené od poloviny XV do 1.čtvrtiny XVI století).18 1468 vychází první litevský zákoník, celé XVI století pak Litva pracuje na vyčerpávajícím sepsání svého práva, což vyjadřují tři redakce litevských statut (1529, 1566, 1588), díla, jež svým rozsahem i obsahem představuje evropský unikát.19 Každý z těchto žánrů znamená definiční obor konkrétních textů typu ohnisko, každé ohnisko je spojeno s vědomým gestem uchování textů (původem někdy i orálních), jimž v průběhu času hrozilo rozptýlení a fyzický zánik (o metrice pozitivně víme, že se z ní od počátku xvi pravidelně pořizovaly opisy a výpisy).20 Všechny dosud uvedené texty vznikly ve slovanském jazyce, který sám sobě říkal «ruský», jemuž však dnes česky říkáme raději «ruténský» podle latinského pojmenování lingua Ru-t(h)enica.2i Už jen dosud předvedený výčet stačí, abychom viděli, že velkoknížectví bylo stát nejen gramotný, ale přímo posedlý písemnictvím státotvorných žánrů. Litva musela dis- 17 Část zničili v polovině xvn století Švédové, co zbylo (a zbylo 622 svazků), zabavili po Košciuszko-vě povstání Rusové. Dnes je litevská metrika uložena ve Státním archívu v Moskvě v podobném režimu jako materiály KGB, takže se prakticky nedá studovat. 18 Referenční vydání všech dochovaných znění všech tří svodů najdeme v řadě LTojiHoe coopairae pyccKHx jieToiracež (svazky 32, 35). Jsme vděční kolegům historikům za kvalitní zpřístupnění pramenů, ačkoliv jako filologové tento impozantní souhrn textů nemůžeme přijmout za jeden jediný vnitřně konsistentní definiční obor. 19 V poslední čtvrtině xx století - ještě za sovětského režimu - skupina litevských historiků nadšeně připravovala jejich úplné vydání. Projekt byl později - už ve svobodné Litvě - zastaven z finančních důvodů. Přesto je možné litevská statuta číst v nových vydáních: první redakce přece jen vyšla na Litvě (1983 - 1985), třetí (1989) a druhá (2003) pak v Bělorusku. 20 Litevskou metriku lze v jejím žánru dobře srovnávat s českými deskami zemskými. Jejich úřad končí 1783, tedy současně s litevským. Sice víme, že české Dsky zemské začaly být vedeny dřív (2. polovina xm), leč 1541 všechny shořely (až najeden svazek, jejž si pilný úředník vzal na práci domů). 21 Litevština ještě v xvi století žila ve všech vrstvách společnosti, včetně velkoknížecflio dvora, a ve všech funkcích jako jazyk mluvený. Psalo se jazykem, ve kterém Litevci nejprve poznali písmo, tedy východoslovanskou ruténštinou, jež je společným předchůdcem běloruštiny aukrajinštiny. Tato rutén-ština byla zároveň psanou variantou živého mluveného jazyka slovanských obyvatel velkoknížectví. Celostní filologie jako program 7 ponovat dostatečně velkým počtem vzdělaných lidí. Tím víc zaráží, že z jiných žánrů světského písemnictví - k náboženskému za okamžik - nevytvořila nic: nic se nedochovalo, o ničem se nedochovala ani zmínka. Jedinou výjimku představují osobní vzpomínky Teodora Jevlašau-ského (Jewíaszewski; 1564-1604), sepsané nikoliv pro zveřejnění, ale pro udržení rodové paměti, velmi zajímavá četba.22 Litevské národni obrození dlouho trápila otázka, čím to, že středověká Litva, která měla vysokou šlechtu a mocné bojovníky, panovnické dvory i rytířské družiny, nevytvořila dvorskou poesii ani hrdinské epos. Nemáme sebemenší stopu něčeho takového v jazyce litev-ském, jímž se u středověkého dvora mluvilo, ani ruténském, jímž se tam psalo. A hle, XVI stol. přináší v obou žánrech velmi mnoho — v jazyce latinském. Největším dvorním básníkem Litvy byl Španěl Petrus Royzius (právní poradce u dvora, kanovník katedrály ve Vilniusu); v XVII pak Litvu svou lyrikou proslavil Polák Mathias Casimirus Sarbievius (profesor university ve Vilniusu). Litevskou hrdinskou epiku, obsahující dobrou desítku položek, otevírá 1516 raně renesanční Bellum Prutenicum (Johannes Vislicensis) a uzavírá 1606 raně barokní Caro-lomachia (Laurentius Boierus), na což navazují ještě další barokní díla, psaná latinsky (o bojích s Turky), později též polsky (o bojích se Švédy, o slávě velikých knížat litevských). Hrdá na svou státotvornou literaturu ruténskou, pořizuje Litva i oficiální překlady do latiny, aby se předvedla západnímu světu: Oňgo regis Jagyelo et Wytholdi ducum Lithuaniae (počátek XV;23 je to vlastně nejstarší dochovaná podoba textu, který známe i z prvního, krátkého letopisné svodu), či litevská statuta v první i druhé redakci.24 Všechny tři redakce byly záhy přeloženy také do polštiny a v ní vícekrát vydány; třetí redakce, která přežila zánik velkoknížectví a na jeho území platila až do r. 1840, byla v době své platnosti hned dvakrát přeložena i do ruštiny a jednou též do němčiny. Zároveň se litevský stát stará o svůj «mediální obraz» v krátkodobých událostech, takže Polák Ciolek (Erasmus Vitellius) ve Vilniusu připravil a v Římě tiskem vydal (~ 1501) řeč k papeži Alexandru VI,25 jistý Jakub s humanistickým příjmením Piso tiskne pro veřejnost dopis 22 Mikuláš Kryštof Radvila Sirotek (1549 -1616), syn litevského magnáta Mikuláše Radvily Černého (1515-1565), poté co 1567 přešel po otcově smrti (proto Sirotek) od reformace ke katolictví a 1574 na svém panství podnikl aktivní kroky proti protestantismu, vykonal pouť do Jeruzaléma (1582-1584), již vylíčil v dopisech psaných polsky. Dopisy pak vyšly 1601 v latinském překladu a měly velký úspěch jako cestopis, takže byly opakovaně vydávány v různých překladech v mnoha evropských městech. Samotné dopisy i jejich první zveřejnění však byly vědomým protireformačním gestem příkladu, který - v duchu jezuitské politiky na Litvě - dává vysoký šlechtic ostatním. 23 Je současná s latinským dopisem delegace žemaitských bojarů kostnickému koncilu (byl přečten za přítomnosti papeže Martina V) a s politickou korespondencí mezi polským králem Jogailou/ Jagieliem a litevským velkoknížetem Vytautem/Witoldem na straně jedné a císařem Zikmundem na straně druhé. Politický záměr je jasný: Litva si v latinském světě vytváří obraz řádného křesťanského státu. 24 K latinskému překladu II.redakce (1576) přidal Augustinus Rotundus, jeden z redaktorů statut, historiografickou Epitome principům Lithuaniae. Dodejme, že latinský překlad I.redakce používala královna Bona Sforza, původem Italka, překlad II.redakce zase král Štěpán Bátory, Maďar. Litevec Rotundus navrhoval, aby latina byla uznána za vyšší rejstřík jazyka litevského a ve funkci psaného jazyka nahradila ruténštinu. 25 U příležitosti korunovace litevského velkoknížete Alexandra (1492-1506) na polského krále (1501). Polský král byl formálně papežovým leníkem (a zde i jmenovcem). Řeč zdůrazňuje, že Polskoje východní baštou Evropy i křesťanství, což lze chápat jak proti Turecku, tak proti Moskvě. Celostní filologie jako program 8 o válce Litvy s Moskvou (nejspíš v Římě kolem 1514), velmi pohotově pak 1524 v Krakově vychází radostná zpráva o vítězství nad Turky.26 Litva ví, že je předmětem zájmu renesančního Evropana, který ve směsi světské zvědavosti a křesťanského zápalu, k čemuž obému se mohly přidružit i zájmy ideologicko-poli-tické, studuje baltské pohanství, přemýšlí o původu Slovanů, případně o celku světových dějin (Enea Silvio Piccolorrrini 1477, Gerhard Mercator 1595, Jan Lasicki 1582 & 1615; Maciej z Miechowa 1517, Marcin Bielski 1551), a tak litevský stát iniciuje v xvi sepsání nových výkladů litevských dějin a reálií přímo v latině (Míchalo Lituanus, Augustinus Rotundus, R.Heidenstein),27 a že hlavním partnerem Litvy, jejím politickým dvojčetem i soupeřem zároveň bylo Polsko, též v polštině (Maciej Stryjkowski 1582),28 ba v obou jazycích současně (Alessandro Guagnini 1578, 1611).29 Vše pak vyvrcholí v xvn století dvěma svazky litevských dějin od rektora vilenské university Alberta Wijuka-Kojalowicze (1650, 1669), jež Evropě sloužily za hlavní a fakticky jediný zdroj historického poznání Litvy až do r.1839, kdy Joachim Lelewel vydává v Paříži první nové dějiny Litvy.30 Paralelně s historiografií se ve velkoknížectví pěstuje žánr politické disputace (Augustinus Rotundus, Andreus Volanus).31 Volanus, který byl stejně jako Rotundus gente Polo- 26 K bitvě došlo 02.07.1524 v Haliči. Autor, Nicolaus Hussouianus, uvádí, že báseň (174 verše, se. 87 elegických distich) napsal za jedny den. Titulní stranu zdobí čtyřverší od Mathia Pyrseria Silesia. 27 Míchalo Lituanus, «Michael Litevec» (~ 1490 - «1560) je pseudonym vzdělaného litevského šlechtice, který pracoval v kanceláři velkoknížectví a účastnil se diplomatických jednání v Moskvě a na Krymu; 10 částí jeho historického pojednání o Litvě, Moskvě a Tatarech vyšlo po jeho smrti v Basileji. Augustinus Rotundus (1520 - 1582), rodem Polák, byl tajemníkem velkoknížete Zikmunda Augusta a purkmistrem Vilniusu. Panovník mu uložil sepsat dějiny Litvy, originál se nedochoval, známe pouze úryvky v německém překladu. R.Heidenstein (f 1620), pomořanský Němec naturalizovaný v Polsku, byl sekretářem polského kancléře Zamojského i samotného krále Štěpána Báthoryho. Z materiálů, které měl přímo od nich, sepsal podrobný výklad válek s Moskvou. 28 Tato svým vznikem a zaměřením litevská práce měla být protiváhou starším i současným pracím polským, jež byly Litvě někdy vyloženě nepříznivé (Jan Dlugosz, Marcin Kromer, Stanislaw Sarnicki), nebo i jen nedostatečně příznivé (Marcin Bielski). 29 Guagnini (1538 - 1614) byl Ital, který za vojenské zásluhy získal 1571 litevské občanství. V tom se podobá Stryjkowskému (1547 - = 1590), synu polského zemana, který vojensky a diplomaticky sloužil litevským magnátům a nakonec ho žemaitský biskup Giedraitis učinil svým kanovníkem. 30 Když August Ludwig Schlözer (1735 - 1809) vydává 1785 své Geschichte von Litauen als Großfiir-stentume (Fortsetzung der Allgemeinen Welthistorie, Teil 50), otevřeně přiznává, že nejde o původní práci, že pouze upravil a zkrátil Kojalowicze. 31 Zde se z litevské strany dotýkáme velkého žánru písemnictví polského. Andrzej Frycz Modrzewski (1503-1572), osobní přítel Melanchthonův i Erasmův, vydává 1551 v Krakově De republica emen-danda, dílo obrovského intelektuálního vzepjetí; Wawrzyniec Gošlicki (1530-1607) vydává 1568 v Benátkách úvahy De optimo senátore, jež ještě 1733 stály za záměrný překlad do angličtiny pro Roberta Walpole-a jako významná polská inspirace pro anglickou reformu parlamentní monarchie. Vedle zásadních prací morálněfilosofických v latině však do žánru polské politické disputace patří i polsky vedené hádky o stavovské výsady, jako Rozmluva šlechtice s mnichem bojovného katolíka Marcina Kromera (1512-1589), či Quincunx (1563) bezzásadového skandalisty Stanislawa Orzechowského (1513-1566). Proti Orzechowskému pohotově vychází bez data a autora knížečka Rozmowa litwina Celostní filologie jako program 9 nus, natione Lituanus, psal disputace nejen politické, ale i náboženské. Představoval kalvfnjV^ ,4iôkou menšinu ve státě, kde panovnický dvůr byl katolický, stejně jako etničtí Litevci, kdežto místní slovanské obyvatelstvo bylo pravoslané, a kde se podařilo vytvořit řecko-latinskou církevní unii. To vše zakládá další velké ohnisko textů, náboženské polemiky. Politickou zvláštnostní tehdejší Litvy přitom byla důsledná nenásilnost v otázkách náboženských, což nápadně kontrastovalo s poměrně běžnou násilností v otázkách majetkových. Nejsilnějším útokem byl r.1542 králův příkaz, aby se protestante (šlo tehdy o luterány) z velkoknížectví vystěhovali či do něho nevraceli, který však byl již 1545 odvolán.32 Již v 50. letech se v nejvyšších společenských vrstvách Litevského velkoknížectví zabydlil kalvinismus, 1563 byla formálně srovnána práva všech křesťanských konfesí.33 Trpěni byli i antitrinitářští litevští bratři (existovali též polští bratři), kteří se radikální reformací dostali vůbec mimo křesťanství (Petrus Gonesius, Marcin Czechowicz, Szymon Budny). Za této situace se katolická reformace (raději než «protireformace») děje jenom vzděláváním a dobrými příklady,34 ačkoliv knižně vycházejí i výzvy k nelítostnému boji proti «temným démonům» (e.g. Rotundus 1582 v otevřeném dopise Volanovi). Ostrý boj konfesí však na Litvě zůstal povýtce literární.35 V žánru disputací se prosazuje polština, takže takový Simon Budny, Litevec s ruténskou mateřštinou, přechází na polštinu a nakonec přeloží celou bibli do polštiny (1572). Naopak ruténštiny se důsledně drží Ivan Višeňski, který píše na Litvu dopisy z řeckého kláštera na hoře Athos. překlady bible v LDK Nový impuls vzdělávání Ruténů, uniatů i pravoslavných; gramatiky slovanské (a co polské?); budování knihoven (Suprašl). Bratrstva a tiskárny na Litvě. Konečně se něco objeví (indoevropsky) baltskými jazyky z polakem, nutně 1564-1565 (protože 1566 Orzechowski vydžváApologiapro Quincunx...), na kteréžto Rozmluvě nejspíš spolupracovali Rotundus a Volanus, jinak náboženští odpůrci (Lukšaité 1999: 532-533). Volanus vydává 1572 spisek De libertate politica sivé civili, v němž požaduje více práv pro měšťany i sedláky při rovnosti všech stavů před zákonem — a výslovně odmítá stav, jaký panuje v Polsku, kde přemíra práv jednoho stavu vede k otroctví. Pilgrimovi se připisuje plamenná výzva Philopatris ad senatum populumque Lituanum. 32 Důsledkem onoho příkazu bylo, že se dvě generace Litevců (ve smyslu politickém i etnickém), kteří studovali na evropských universitách a seznámili se tam s reformací, uchýlily do nejbližšího zahraničí, vévodských Prus, kde téhož roku 1542 byla otevřena universita v Královci. Etniční Litevci byli nejen mezi prvními studenty, ale i mezi prvními profesory (Stanislaus Rapagelanus, Abraham Culvensis), což jak uvidíme v další kapitole, mělo zásadní vliv na litevské písemnictví Prus. 33 Své právní jistoty mají i Židé, Chazaři neboli Kraimové a Tataři, mimokřesťanské kulturní komunity, jež na Litvě vytvořily vlasmi písemnictví. Ponecháváme je stranou, plně uznávajíce, že kulturní dopad zvláště židovské komunity byl na Litvě velmi významný. 34 Připomeňme Mikuláše Radvilu Sirotka z poznámky 22. 35 K nábožensky motivovanému násilí dochází - zvláště v xvn století - na Ukrajině, která 1569 přešla od litevského velkoknížectví přímo pod polskou korunu. Celostní filologie jako program 10 V XVI století vyvstává proti Litvě nový mocenský konkurent, Moskva. Ta po nástupu Ivana Hrozného (1533-1584), zvláště pak v souvislosti s jeho sebeprohlášením za cara a přijetím ideologie třetího Říma (1547) iniciuje vydání nových redakcí kronik (vyvrcholením je genealogická GreneHHaa icHHra 1563) a zvláštních textů, jež předepisují, jak uspořádat život soukromý (floMOCTpož) i církevní (GroniaB — shrnutí usnesení koncilu 1551), ba co má člověk vůbec vědět o světě (A36yK0BHHK). Uchopíme-li tyto texty jako samostatné, důsledně oddělené ohnisko, můžeme jasně předvést hluboké rozdíly mezi Litvou a Moskvou, jež v té době mluvily v zásadě stejným jazykem (Moskva, pravda, při psaní mnohem silněji lpěla na církevněslovanských normách, takže mluvený jazyk, pycica MOBa, který na Litvě dal spisovnou ruténštinu, je pro ni npocTa MOBa). .' LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 1 Epos historicko-oslavné 1516 Bellum Prutenicum (Johannes Vislicensis) 1523 Carmen de statura, feritate ac venatione bisontis (Nicolaus Hussovianus) 1548 História funebris in obitu Divi Sigismundi Sarmatianum regis et ad Sigismundum Augustům filium admonitio (Petrus Royzius) 1582 Hodoeporicon Moschicum (Franciscus Gradovius) 1580 Panegyricum in excidum Polocense (Basilius Hyacinthus) 1583 Panegyrica apostrophe ad Christophorum Radivilum (Helias Pilgrimovius) 1592 Radvilias (Ioannes^ Radvanus) 1606 Carolomachia (Laurentius Boierus) pro snazší čtení: latinské prosaické výtahy a polské verše 1595 AEKETHPOE AKPOAMA. To jest Dziesiečroctna powiešč woiennych spraw... Pána Krysztofa Radziwila.... W Wilnie 1585 (Joanne Radvanus, Joannes Cosacovitius Lithuanus) 1614 Rerum ab Christophoro Radvilo... gestarum epitome (Salomo Rysinius, Pantherus) Epos alegoricko-dísputační 1525 De vita et gestis Divi Hyacinthi carmen (Nicolaus Hussovianus) 1557 Chiliastichon (Petrus Royzius) 1585 De heroibus in Dei Ecclesia liber unus (Helias Pilgrimovius) 1597 Philopatris ad senatum populumque Lituanum (Helias Pilgrimovius?) Pedro Ruiz de Moros = Petrus Royzius (« 1505 - 1571). Španěl, profesor práva na universitě v Krakově, od 1551 kanovník ve Vilniusu, právní poradce při II. redakci statut. Maciej Kazimierz Sarbiewski == Mathias Casimirus Sarbievius (1595 - 1640). Profesor university ve Vilniusu, královský kazatel ve Varšavě Vlastní «mediální obraz» (z Litvy do světa) = 1501 Erasmi Vitelli c. praepositi Vilnensis, illustrissimidominiAlexandri... secretarii et oratoris, ad Alexandrům Sextum... inpraestita obedientiaRome hobita oratio. Romae 1501? (Erasmus Vi- tellius = Ciolek « 1474 - 1522) ~ 1504 Epištola Pisonis ad Joannem Coritium de conflictu Polonorum et Lituanorum com Moscovitis. Romae? 1514? (Jokübas Pizonas) 1523 Carmen de statura, feritate ac venatione bisontis. Cracoviae 1523 (Nicolaus Hussovianus) 1524 Nova et miranda de Turcis victoria. Cracoviae 1524 Q — í{ — ) Vnitřní historiografie (podávaná z litevské strany) Míchalo Lituanus = Mykolas Lietuvis («1490 - =1560) 1615 [Michalonis Lituani] de moribus Tartarorum, Lituanorum et Moschorumfragmenta X. Basile-ae 1615. Vydání jinak nedochovaného spisu o Litvě a jejích východních sousedech. Augustinus Rotundus (1520 - 1582) *** *Historia Lithuaniae. Byla známa ještě na počátku XIX (Z.Ivinskis 1978:44), leč nedochovala se; zlomky z ní obsahuje v německém překladu barokní rukopisná Cronika aus einen und anderen Croniken ausgezogen und alten Geschichten ausgeschrieben (N.Vélius 2001:451-2) 1579 Epitome principům Lithuaniae. Příloha k latinskému vydání II.redakce statut Mattias Strjjcovtus = Maciej Stryjkowski (1547 - post 1586, ante 1593) 1582 [Ktora przed tym nigdy swiatia nie widziala] Kronika Polska, Litewska, Žmódzkay wszystkiey Rusi [Kijowskiey, Moskiewskiey, Siewierskiey, Wolhiňskiey, Podloskiey, Podgorskiey, Pod-laskiey etc. ...] Królewiec 1582 *** O poczQtkach, wywodach, dzielnošciach, sprawach rycerskich i domowych slawnego národu litewskiego, iemojdzkiego i ruskiego, przedtym nigdy od iadnego ani kuszone, ani opisane, Z natchnienia Boiego, a uprzejmiepilnego došwiadczenia (Warszawa 1978; veršovaná varianta, rukopis ve své době nikdy nevyšel) LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 2 Alessandro Guagnini (1538 - 1614) 1578 [Alexandři Gwagnini] Sarmatiae Europeae descriptio. Cracoviae 1578 1581 [A.Gvagnini] Sarmatiae Evropeae descriptio. Spirae 1581 1611 Kronyka Sarmacyi Europskiej. Krakow 1611 R.Heidenstein (fl620) 1584 De bello moscovitico commentariorum libri VI. Cracoviae 1584, Basileae 1588, Coloniae 1589, Francoforti 1600 Albert Wijuk-Kojalowicz (1609 - 1677) 1650 Historiae Lituaniae pars prior. Dantisci 1650 1669 Historiae Lituaniae pars posterior. Amsterodami 1669 Paralelní historiografie (podávaná z polské strany) Jan Dlugosz (1415 - 1480) *** Annates Poloniae. Vycházelo ve výborech a kompilacích navazujících historiografiu, celé dílo bylo po dlouhou dobu dokonce zakázáno vydat, aby se nevyzradila státní tajemství. Ludovicus Decius (1484 - 1545) 1521 De vetustatibus Polonorum lib.I, De Jagellonum família lib.II, De Sigismundi regis tempori- bus lib. III. Cracoviae 1521 Marcin Bielski (1495 - 1575) 1597 Kronika polská [przez Joachima Bielskiego syna wydana]. Krakow 1597 Martínus Cromer = Marcin Kromer (1512 - 1589), katolický kanovník v Průších královských 1551 De origine et rebus gestis Polonorum. Basileae 1555, 1558, 1568 1575 Polonia. Francoforti 1575, Coloniae 1577,... Stanislaw Sarnicki (**** - ****), kalvínsky kazatel v Průších vévodských 1582 Annales sivé de origine et rebus gestis Polonorum et Lithuanorum libri 8. Cracoviae 1582 Globální historiografie (dotýkající se Litvy) Aeneas Silvtus Piccolomineus = enea Silvio de Piccolomini = Pius n (1405 - 1464) historicko-geografické spisy v různých posmrtných vydáních 1477 Historiarum ubique gestarum locorumque descriptio (Venezia 1477) 1509 Asiae Europaeque descriptio (Paris 1509) 1531 Cosmographia (Köln 1531) 1551 Opera (Basel 1551) Mathias de Miechow = Maciej z Miechowa (1457 - 1523) 1517 Tractatus de duabus Sarmatiis Asiana et Europiana. Cracoviae 1517; Augustae Vindelicorum 1518 Marcin Bielski (1495 - 1575) 1551 Kronika wsystkiego swiata Krakow 1551, 1554, 1564 Gerhard Mercator (1512 - 1594) 1585-* Atlas sivé cosmographicaemeditationes de fabricamundi... .Duneldorpii 1585 (tomus I), 1590 (tomus II), 1595 (tomus III); Amsterodami 1606,... Jan Lasicki (= 1534 - post 1599) 1582 De Rusorum, Moscovitarum et Tatarorum religione. Spirae 1582 1615 [Johan. Lasicii Poloni] De Diis Samagitarum caeterorumque Sarmatarum etfálsorum Christia- norum. Basileae 1615 Pavel Piasecki (1579 - 1649) 1645 Chronica gestorům in Europa singularium. Cracoviae 1645, 1646, 1648; Amsterodami 1649 Polemiky 1543 Confessio fidei Abraham! Culvensis, scripta ad serenissimam reginam Poloniae. Regimontii 1543 (Abraham Culvensis = Abraomas Kulvietis = 1510 - 1545) 1547 CATECHISMVSA PRAfty Sjadei.... Karaliaučiuje 1547 ......................................... luteránská polemika ze zahraničí LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 3 Anonymi politická polemika z Litvy vůči Polsku 1564-5 Rozmowa polaka z litwinem. Sine loco, sine anno 1597 Philopatris ad senatum populumque Lituanum. Sine loco, cum anno 1597 Augustinus Rotundus (1520 - 1582), katolík 1582 De digniíate ordinis ecclesiastici regni Poloniae. Cracoviae 1582 Wenceslaus Agrippa Lithuanus («1525 - 1597), kalvinista 1582 Apologeticus to jest obr ona konfederacyey. Vilnius Andreus Volanus ( = 1530 - 1610), kalvinista 1566 Orthodoxa fidei confessio de una eademque Dei Patris, Filii et Spiritus Sancti divinitate. Regimonti 1566 1572 De libertate politica sive civili libellus lectu non indignus. Cracoviae 1572 1584 Oratio funebris in laudem... Nicolai Radivili.... Vilnae 1584 1583 Idolatriae Loiolitarum Vilnensium oppugnatio. Vilnae 1583 1584 Libri quinque contra Scargae... calumnias. Vilnae 1584 1596 De vita beata sive summo hominis bono. Dialogus. Vilnae 1596 1605 De principe et propriis eius virtutibus. Dantisci 1605 Petrus Gonesius ( = 1530 - 1573), arián 1556 Defilio Dei hornine Jesu. Rukopis byl odsouzen synodem polských kalvinistů a následně na příkaz kalvinisty Mikuláše Radvily Černého spálen. 1565 De primátu Ecclesiae Christianae. Vyšlo, nedochovalo se. 1570 O Trzech, to jest o Bogu, o synu Jeho i o Duchu Swietym. Drukowano w we_growie 1570 1570 O ponurzaniu chrystyjaňskim. Drukowano w we_growie 1570 SZYMON Budny (« 1530 - 1593), arián Marcin Czechowich (1532 - 1613), arián 1556 Triům dierum coloqium de quibusdam articulis fidei, praecipue ver o de paedobaptismo. Vydáno, nedochovalo se. Petrus Scarga (1536 - 1612), rektor university ve Vilniusu (1579-1584), králův kazatel v Krakově (1588-1612) 1576 Pro sacratissima eucharistia contra heresim Zvinglianam ad Andreám Volanum, Vilnae 1576 1582 Ařtes duodecim sacramentariorum seu zwingliocalvinistarum... contra Andreám Volanum, Vilnae 1582 Životy významných osobností Wenceslaus Agrippa Lithuanus («1525 - 1597) 1553 Oratio funebris de illustrissimi principis et domini Johanni Radzivili, [sine loco] 1553 Vyšlo nejspíš přímo ve Wittenbergu, obsahuje přípisek od Philippa Melanchthona. Helias Pilgrimovtus 1583 Panegyrica apostrophe ad Christophorum Radivilum Paulus Oderborn («1555 - 1604) 1585 Joannis Basilidis Magni Moscoviae Ducis Vita Privátní texty Teodor Jewlaszewski / Teodoras Jevlašauskas (1564 - 1604) *** Pamietnik... nowogródzkiego podsedka (Warszawa 1860); Atsiminimai (Vilnius 1998) Rad vila / Radziwill / Radvilus Mikoiaj Krzysztof Sierotek (1549 - 1616) 1601 Hierosolymitanaperegrinatio IllustrissimiDomini Nicolai ChristophoriRadzivili... IV. Epistolis comprehensa, Ex idiomate Polonico in Latinám linguam translata & nunc primům edita. Thoma Tretero custode varmiensi interprete. Brunsbergae. MDCI. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 4 Náboženské texty baltskými jazyky Lotyšsky 1585 Catechismus catholicorum. Vilnius. Lotyšsky (!) a pouze lotyšsky psaný katechismus s předmluvou, věroukou ve formě otázek a odpovědí, a s modlitbami, uzavřený mariánskou písní. Připomeňme, že 1562 se součástí Litvy stalo Latgalsko. [1753 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus. Vilnae 1753. Latgalske nářečí] «ŽEMAITSKY» 1595 Kathechismas arba mokslas kiekwienam krikszczionu priwalus. [Paraszitas per D.Iakuba Ledesma Theologa Societatis Jesu. Ivgulditas i? Liejjuwio Lankißko ing Lietuwißka per Kuniga Mikaloiu Daugßa Kanonika 7emaic7U..... 1598 Polski z Litewskim Katechism (Petkevič - kalvínske) 1599 Postila CATHOLICKA. Tái est: (Daukša) 1600 Postila Lietuwiszka. Tátay est... (Morkünas - kalvínske) 1646 Giesmes tikieimuy katholickam pridiarancias (Slavočinskis) 1653 Knyga nobažnystés Chilinského bible; drobné pozdější texty «Litevsky» 1605 Katechismas aba pamokimas 1629 Punkty kazan (advent - půst) Sirvydas 1644 Punkty kazan (velký půst) Sirvydas post mortem 1647 Ewangelie polské y litewskie (Jaknavičius) 1677 Trumpas mokslo krikšcioniszko surinkimas XVI AMŽIAUS Prusijos hercogystés raštija balttj kalbomis PŘEHLED TISKAŘŮ......................(Domas Kaunas: Mažiosios Lietuvos knygá) První tiskárny jsou doloženy na území Prus královských, a to v Malborku (1492) a Gdaňsku (1498). Ve vévodských Průších vzniká první tiskárna v Královci r. 1524, tedy ještě za vlády Rádu. V královských Průších byly později zřízeny tiskárny i v dalších městech, v Toruni (1568), Braunsbergu (Braniewo, 1589) a Eibingu„(1604), ve vévodských Průších byly tiskárny pouze v Královci. Na území, jež kdysi patřilo Livonskému řádu, vznikla první tiskárna v Rize r. 1588, další až r. 1631 (v livonském Tartu? spíš než v estonském Tallinmi). Pro srovnání, ve Finsku vznikla první tiskárna až r. 1642, zato ve velkoknížecké Litvě už r. 1522 (Skarina), v Moskvě fungovala tiskárna v letech 1552-1562., ._. 9J<. »Coi^4 , Prvním tiskařem v Královci byl Hans Weinreich. Přišel z Gdaňsku. V Královci začal působit v r. 1524. Tiskl pro sembského biskupa, vévodskou kancelář a universitu. Trpěl nedostatkem latinských liter, latinu z nouze tiskl frakturou, a kvůli tomu časem přišel o svého hlavního zákazníka, universitu. Poslední jeho tisky vznikly v letech 1552-1553. Weinreich se vrátil do Gdaňsku. Ani tam se ale už neprosadil, odešel zpět do Královce a tam r. 1560 zemřel. V r. 1549, tedy za Weinreichova úpadku, otevřel v Královci filiálku tiskař Hans Luft z Wittenbergu.1 Tiskl hlavně protestantské náboženské polemiky v němčině a latině. Ani on neměl dlouhodobě štěstí. Poslední zpráva o jeho působení v Královci je z r. 1555. Luft se vrátil do Wittenbergu a nadále udržoval přátelské písemné styky s pruským vévodou. V tém-že roce 1549 otevřel v Královci svou dílnu i český tiskař Alexander Augezdecky. Tiskl téměř výlučně v polštině pro polské protestantské intelektuály (Seklucjan et al.), e.g. Nový zákon a zpěvník (oboje 1554), ale též naukové knihy {Algebra od Christopha Rudolpha). Kolem r. 1556 se Augezdecky přestěhoval do Polska. Po tomto období se pruský vévoda rozhodl zavést tiskařský monopol. Vybral si a pozval Johanna Daubmanna v Norimberka. Ten začíná v Královci tisknout v r. 1554. Chráněn vévodskými privilegii, staral se o všechny tři složky knižní výroby, vydávání, tisk i prodej. Daubmann umírá 1573, po smrti krátce a neúspěšně vede podnik jeho syn, r. 1575 jej přebírá zeť Georg Osterberger. Ten prosperuje až do své smrti r. 1602. Dochoval se soupis Oster-bergerových tisků. Podle něho vydal do r. 1590 celkem 99 knih, a to v jazyce německém, latinském, polském, litevském a lotyšském.2 Osterbergerovu tiskárnu přebírají postupně dva jeho zeťové, Georg Neycke (t 1610) a Johannes Fabricius (f 1623). Tito tiskaři tedy pokrývají počátky litevského písemnictví. Luft ani Oujezdecký v Průších jazykově baltské věci netiskli. Weinreich vydal oba pruské katechismy (1545), litevský katechismus (1547), litevské TeDeum (1549). Daubmann vydal litevskou Forma chrikftima (1559), pruské Enchiridion (1561) i oba díly Gefmes Chrikfcjoniskas (1566, 1570). Osterberger vydal veškerého Vilenta, Bretkůna, Vaišnora. Sengstockovy Giesmes Chrikfcjonißcos (1612) vydal Fabricius. 1 To byla významná postava německých kulturních dějin. Luft měl úzké vztahy s Lutherem, r. 1534 vydal jeho úplný překlad Bible do němčiny. Měl vztah i k baltickému prostoru, r. 1535 vydal ve Wittenbergu estonský katechismus (estonský tedy vyšel dřív než katechismus pruský, litevský, lotyšský; dochovalo se však jen několik listů) a možná byl i tiskařem záhadné knihy, jejíž náklad byl r. 1525 zkonfiskován a zničen v Lübecku (usuzuje se, že šlo o náboženskou knihu ve třech domácích jazycích území Livonského řádu, v lívštině, lotyštině a estonštině). 2 Lotyština je uváděna coby «kurština», cf. Euangelia, Gesänge, Cathechissmus in churischer Sprach (Kaunas 1996: 67). XVI AMŽIAUS PRUSIJOS HERCOGYSTĚS RAŠTIJA BALTU KALBOMIS 2 Nakladatelem Weinreichových baltských tisků byl stát (katechismy pruské i litevský),3 nakladatelem litevského Te deum byl podle všeho Sebastian Perbanth, hejtman v Ragainé. Na státní náklady vyšla, už u Daubmanna, i Forma chrikftima a pruské Enchiridion. Později, za Osterbergera, se peníze na litevské tisky hledaly už hůř (pořád se hledaly u státu, ten však přestával mít zájem), takže hlavní text, Bretkunova Bible, nikdy nevyšel.4 Lotyšské tisky vydal Osterberger v leteeh 1586 a 1587 za peníze kuronského vévody (ten poslal do Královce i redaktora a korektory, aby práce šla rychleji), spolupráce nepokračovala jen proto, že r. 1588 otevřeli tiskárnu v Rize. Příslušník Litevského velkoknížectví František Skaryna (Skorina) z Polocku vydává svůj staroběloruský překlad Bible, pořízený ovšem z latiny, dřív než Luther německý: první část v letech 1517-1519 v Praze (Žaltář a další knihy Starého zákona; pod názvem Bh6jth2 pycKa vycházely postupně v samostatných svazcích), druhou roku 1525 ve Vilniusu (Skutky apoštolů a listy apoštolské; pak z důvodů finančních svůj podnik musel ukončit). Lutherův Nový Zákon, přeložený z řečtiny, vychází v roce 1522 a Starý, přeložený z hebrejštiny, v roce 1534. ~) ť^s W " Druhá polovina 16. stol. probíhá v Respublice zcela ve znamení biblických překladů: první úplný překlad do polštiny vydává 1561 katolík Jan Leopolitaj 1563 vychází v Brestu Litevském nový polský překlad kalvinistický, 1572 v litevské jžaseséži překlad ariánský t/iz/iß* (rovněž do polštiny), 1589 ve volyňském Ostrohu překlad pravoslavný (do církevní slovanštiny). Řecký mnich Maxim, Skarynův současník, který roku 1518 na carovo pozvání přišel do Moskvy překládat komentáře k biblickým knihám a připravoval filologické korektury oficiálních liturgických textů, záhy upadl v nemilost místní církevní hierarchie a do konce života (1556) byl bez soudu vězněn v různých klášteřích, aniž mu car povolil vrátit se do vlasti. J Část nákladu, nikdy neprodávaná, šla rovnou do fondu státních reserv a byla skladována v králo-veckém hradě. Odtamtud zřejmě pocházejí i dochované exempláře. 4 Je doklad, že Vilentas dostal malý honorář (53 šilinky) za to, že připravil k vydání 2. díl zpěvníku (1570), že stát zaplatil (7 marek 30 šilinků) za vydání jeho překladu Lutherova Malého katechismu (1575). Vilentas chválí vévodu a vyzdvihuje svou chudobu v předmluvě ke svému překladu evangelií a epištol (1579). Bretkünas dokončil svou postilu v létě 1589 a požádal vévodu o 300 zlatých na vydání. V doložené odpovědi se říká, že pro dobro nebohého neněmeckého nárůdku (vargšés nevokiečiu tautelés gerui) se peníze najdou, ale žádá se «audit» obsahový i finanční. Postila vyšla až r. 1591, část nákladu (kolem 300 exemplářů) šla do fondu státních reserv a až do XVIII stol. seji stát snažil rozprodat. Kdo chtěl nastoupit farárskou nebo kantorskou dráhu, musel si ji povinně koupit. XVI AMŽIAUS PRUSDOS HERCOGYSTÉS RAŠTUA BALTU KALBOMIS 3 Baltské tisky a rukopisné texty z vévodských Prus XVI. století Hlavními jazyky pruských tisků byly latina, němčina - a polština. Baltské jazyky (pruština, litevština, lotyština) stojí objemem své produkce za nimi, litevština výrazně převyšuje ostatní. Podívejme se na ně v průřezu časovém, nikoliv jazykovém. Připomeňme si, co předcházelo. 1529 vychází ve Wittenbergu Der Kleine Katechismus Doktor Martin Luthers, záhy doprovázaný hned několika latinskými překlady (1529, 1539). Německý originál doznává v dalších vydáních dílčích změn. Zde tento text, bez ohledu na redakce, označujeme KK. 1536 vychází polský překlad malého katechismu (překladatel, datum ani místo vydání neznámy). 1543 vydává Iodocus Willich ve Frankfurtu nad Odrou vlastní, neluterský Catechismi corpus. POLSKÉ, PRUSKÉ a LITOVSKÉ luteránské katechismy (odlišné od KK) se v královecké produkci po jistou krátkou dobu hustě proplétají: 1545 Katechismy text prosty dla prostego ludu. wkrolewczu 1545. (Seklucjan) 1545 Catechifmus jn preüßnifcher JprachWnd da gegen das deüdjche. 1.5.4.5. Catechifmus jn preüßnifcher J'prach\gecorrigi=ret vnd da=gegen das deüdjche. 1.5.4.5. 1546 Catechismus to iest Nauka krzescianska W Krolewcu 1564 (Malecki) 1547 CATE=CHISMVSA PRA-jty S-zadei, Makflas Jkai-tima rafchta yr giejmes del Mkjc-zianiftes bei del berneli iaunu nauiey Jugulditas KARALI A VCZVI VIII. dena Menejes Saufia, Metu ußgimima Diewa. M. D. XLVH. Soli Deo gloria K tomu přibývají písně... 1549 vydává Seklucjan polský překlad Te Deum 1549 Giesjme S. Am=braßeijaus, bey S. Au-guftina, kure. wadin: Te Deü laudamus. Su gej-memis ape if ch numirufiu priekelima Jefaus Christaus, Ifgulditas per M. Mojjuida Waitkuna re. (?) Ant naudos Ragaynes Baßniezey ir kitu etc. ...biblické texty... 1554 vydává Seklucjan u Oujezdského polský Nový zákon 1554 a zpěvník ...sbírky kázání... 1556 vychází v Královci polská Seklucjanova postila. ...a luteránské Kirchen Ordnung 1559 FORMA Chrikftima. Kaip Baßnic^as Iftai=mae Herťzikistes Pruju/ ir kitofu ^emeju lai=koma ira. Drukawot Karalauc7ui per Jona Daubmana/ Metu Chrijtaus M. D. LIX. Anonymní dílo zařazené do corpus Mosuidianum, zprvu intuitivně (Irodyti tai nega-liu, bet iš kalbos lygjaučiu; Jurgis Gerullis 1927: 33), později silou zvyku. K textu je přidána Lutherova píseň «Christ unser Herr zum Jordan kam» (litevský překlad i s notami). Konečně vychází i vlastní Lutherův Malý katechismus, nejdříve prusky (1561), mnohem později litevský («1575, 1579) 1561 Der Kleine Catechifmus Doctor Martin Lu=thers/Teutfch vnd Preuffifch. Gedruckt zu Königsperg in Preuffen durch Johann Daubman. M. D. LXI. XVI AMZIAUS PRÜSIJOS HERCOGYSTÉS RÁSTLA BALTU KALBOMIS 4 Vilentovou péčí vychází po Mažvydově smrti (t 1563) ve dvou dílech jeho veliký zpěvník 1566 Gejmes Chrik=Jc7oniskas gedomas Baß=nic7oJu per Aduenta ir Ka=ledas ik Gram=nic7U. Ijch Jpauftas Karalau=C7ui nůg Jona Daubmana Metu Diewa/ M.D.LXVI. 1570 GESMES Chrikjczoniskas ge=domas baBnicľoJu per Welikas ir Sekmi=nias ik Aduenta. Jjchfpaujtas Kara=lauc7ui/ nůg Jona Daubmana. Metu Diewa/ M.D.LXX. Soli Deo Gloria. 1563-1573 vzniká úplná kolektivní nikdy nevydaná litevská postila (Wolfenbüttel) « 1575 první vydání Vilentova překladu Lutherova Malého katechismu. Dochovalo se až druhé, jež vyšlo v konvolutu s Vilentovým předkladem evangelií a epištol. 1579 ENCHIRIDION | j Catechijmas maßas/ dael pajpalitu Plebonu ir Koznadiju/ wokijchku ließuwiu para=jchits per Daktara Mar=tina Luthera. O ijch Wokijka leißuwia ant Lietuwifka pilnai ir wiernai pergul=ditas/ per Baltramieju Willentha Plebona Karalauczuie ant Schteindama. IJchJpauftas Karalau=c7ui per Juri Q(terber=gera / Metu Diewa j j M. D. LXXIX. 1579 Euangelias bei Epijtolas / Nedeliu ir Jchwen-tuju dienoju Jkaitomojias/Bafiniczo-Ju Chrikjc^orujkoju/pilnai ir wiernai per-gulditas ant Lie-tuwijchka Szodzia/per Baltramieju Wilenta/Plebo-na Karalauczuie ant Schteindama. Priegtam ant gala priedeta iry Histo-ria apie muka ir jmerti Wiejchpaties mufu Jefaus Chriftaus pagal kieturiu Euangeliftu. Ijchjpauftas Karalaucvui per Juri Ofterbergera / Metu Diewa M. D. LXXIX. Navíc se dochovaly tři tištěné státní výnosy. Dva z r. 1578, tematicky téměř shodné (výsledky markraběcí vizitace v Tilžé a Ragainé), jeden z r. 1589 (o skotských kupcích). Ze XVII. století se dochovaly jen dva výnosy (1639, 1641), ze století XVIII jich máme mnoho. Lotyština představuje ojedinělou zakázku ze strany kuronského vévody. 1586 ENCHIRIDION Der kleine Catechifmus... Durch D.Martin.Luther. Nun aber aus dem Deudjchen ins vndeudjche gebracht... Je to příručka pro Němce pracující s Neněmci. Titulní list, nadpisy článku, prováděcí poznámky jsou v němčině, vlastní lotyšský text však paralelně německy uváděn není. Kolektivní dílo. V předmluvě se píše: Wir wollen auch etwas für die arme, einfeltige Vndeudjche zu warem vnd mehrem vnterricht vnd troft jrer Seligkeit aus Deudjcher Sprache in die Vndeudjche vertiren vndjetzen, Damit Jie dejto was vnterrichtet, von jrer Abgötterey, Aberglauben, Zauberey, Hexenwerck vnd andern Jünden mehr erleytet vnd zum warem erkentnis Gottes ins gemein, jung vnd alt gebracht werden möchten. 1587 Vndeudjche PSalmen vnd geistliche Lieder oder Gejenge... Opět německé poznámky pro faráře o pořadu pobožností a liturgických úkonech 1587 Euangelia und Episteln aus dem deudjchen in vndeudjche Sprache gebracht Všechna tři díla vyšla znovu, tentokrát jako jednosvazkový konvolut, r. 1615 v Rize. Kuronská zakázka pouze reaguje na katolickou iniciatívu z r. 1585, Catechismus Ca-tholicorum, který vyšel ve Vilně. Ten je psán výlučně lotyšsky. Vlastní rozvoj lotyšského písemnictví začíná až v XVII. století (katolík Georg Elger, protesánu Georg Manžel, Christophor Fürecker, Ernst Glück). XVI AMŽIAUS PRUSUOS HERCOGYSTÉS RAŠTIJA BALTU KALBOMIS 5 1589 Kancionalas... (kolektiv, Bretkünas) 1589 Giejmes Duchaunas/ ijch... PARAPHRASIS... KOLLECTAS... (Bretkünas) 1579-1590 BIBLIA (Bretkünas) 1591 POSTILLA (Bretkünas) 1600 MARGARITA THEOLOGICA (Vaišnoras) 1612 GIESMES . (Sengstock)