vstání a k katedře přijití i príslušne in loco publico sc poši vuku et omnibus membris decenter compusitis. Ale hanba bývá za ty, jenž všeckna svá hnuti prudká a spěšná majíce, když mají jiti kázati, pojednou s místa svého se trhne, jako by ho někdo z přísedících jehlou zabodl, spěšně a chvatně táhne, by se i mezi jiné s nesnadnosti tisknouti měl, nemoha dočkati, až by mu s cesty varovali nebo ustoupili. A potom se postaví co nějaký kužílek dole a okáže lidem obličej svůj, nebo k šaškovi fantovné-mu a směšnému a nevážnému lotříku podobný, a někdo přitom přijda, ještě >c pojednou k modleni ex abrupto napomene a klekne dosti plaše, jako by jej někdo studenou vodou pokropil.
Jiný pak velmi znenáhla se velebí a béře se co krůta v lepě anebo pávím krokem, pohybuje hlavou a pečlivě kráčeje, jako by se kradl k sejtkám a aby kačátek nepodávil. A takž potom mluví i všeckno koná co nějaká kmotra Dorota nešvarnč a nevlastně.
Ne všechněmť se to líbí, aby kazatel beze všech gestu tak mluvě stál téměř sebou nepohna, jako by jej namaloval, a řeč jeho aby se lila, jako by někdo v lázni čep z sloupu, skrze nějž vodu vedou, vytrhl; jednostejně jako takový byl onen veliký a slavný - kdyby jedem kacířským nakažen nebyl - muž Oslander, výborný i německý i latinský kazatel, ačkoli jeho oči i všechna hlava nebyla všelikterak bez gestu a někdy také, ač velmi zřídka, maličké jakés pohnutí životem celým spatřovalo se. Nebyla pak ta pokojnost na něm - vitiosum aliquid - škodná ani zohyzcTujicí, ale zdálo se, že všeckna mysl jeho právě a cele v tom byla, což od něho mluveno bylo, vpojena a všudy všechna tím prošla, tak mluveni jeho bylo opravdové a gruntovní. Maličkou tuto vadu zdál se míti, že v mluveni jaks lícem pod okem jedním pohyboval vždycky často přes všechna kázáni. Ale držím, že snad v to místo někdy byl uražen anebť něco tomu podobného se jemu stalo, ale to tam. Mohlť by pak někdo špalko%ým obyčejem tak beze všech sebou hýbání státi, aby více k obrazu malovanému nežli k člověku živému podoben byl...
«7«
Z GRAMATIKY ČESkf.
I. Těch, quae honestam in animo meditationem faciunt, aptam loco et tempori, to jest které sou poctivé a nic nenáležitého v mysl posluchačů ncumitají neb neuvozují; nebo kteráž sou takové, ty se jako řeči lehkomyslné, lehkomyslným a bezbožným hodí. Jakož toho v krčmách, kdež sediaci a někdy i lotrasové rozliční bývají, nemálo se slýchává dosti ohavných a stydkých, sic velmi vtipně vymyšlených n mistrovsky složených sentencí, to jest, kousků řečí. jakož: Coby čert dělal, aby i toho mláta nepobožným neměl osladiti? Umiť on, jako holuby pod necky na dosti špatnou vnadu světská hovádka lapati. Ale ty věci od vážných mužů vzdáleny býti mají, nebo sou ratolesti... urbanitatis (česky Šprýmování oplzlé vyložili), kteroužto apoštol v epištole k Efezům zapovídá. Ale trefujef se někdy toho lecos plisknouti i těm, při nichž by sama vážnost spatřována býti měla. Jako jeden znamenitý- posluchač nezadního kazatele takto chválil po kázáni: Cistě prý mluvil a uměle, dosti toho aby pět let v domku hejtmanem byl.*)
Přitom ještě mi se k tomu doložiti vidí, což napřed řečeno, totiž že některá slova, ač sou dobrá i zvykem přijatá, usitata et probata, však nejsou príliš poctivá, ale drobet nemravná. Protož lidé rozumní místo nich užívají jiných, jimiž jako skrze nějaké podobenství, per metaphoram, subiiciunt ca, quae volunt. A to bývá, když potřeba toho zvláštní přijde, jako kdyby měl někdo před čackými lidmi mluviti o něčích nemravných skutcích, i mlu-vilby takto: Uklidil se tento pacholík neb člověk před domem. Item Zkuckal se. Staří někteří říkali: Ztratil hřivny etc. Ale někdo nevážný a nestydatý přijda řeklby: Zblil se, a neb Ušprá-chal se, a neb ještě nemravněji: Usral se^ \\
Takž podobně i vykladači svatých písem sluší šetřiti vážnosti a vybírati slova případná. Jako u přikladu: Když Bůh skrze pro-
*) Viccko mi tluií, ale ne vlečko videi*»*, di «poltol.
'79
Vystihněte dále, o jakých typech skladatelů se mluví. Na základě poslední věty zobce- I
nite, CO píseň o svém tvůrci (případně interpretovi) může prozradit.
V souvislosti s druhou ukázkou se pokuste zapsat Blahoslavovu definici hudby.' Proč byl text vytištěn právě v Ivančicích? (Vyjděte z toho, co víte o autorovi.', Na základě obrazové přílohy č. 9 uvedou zájemci o studium češtiny alespoň
jeden další údaj, který se z teto kopie titulního listu díla dozvěděli.
O néco delíí ukázka •/. Blahoslavova spisu Musica je dostupná v knize Milana Kopeckého Český
humanismus (1988).
FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM
(1567 - nik'
Ale již lulo snad nčkdo di\ že ja učené a učeni' chválím. Ano. lak jest. že  I chva'li'm to obč. i učení neb umění, i umělé (vzdělaně) lidi: ale nechválím tčch, je/to učeni' neb uměni' zle užívají'. Příkladně dim: Chválíme víno a chválíme i pití neb užívání vína, ale opilství a opilých nechválíme, a sumou nechválíme zlého užívání ', dobrých od boha daných věcí, abusus non lollit rem (zneužití neruší věc). Dobrý jest meč. avšak někomu dobře, jinému zle posloužiti muže.
(...) Jakož pak na oko se to vídá, že takcž mládenci (mladímuži Jednoty bratrské. kteří se připravovali na kněžství) někteří mnohem jsou umělejší v řeči a výmluv-nžjší, latině nic neumějíce, nežli někteří dosti učení latiníci. Ačkoli jisté jest. kdyby k tomu ještě i latine- uměli, dialektiky a rétoriky povědomí byli, že ť by mnohem ■jsi, způsobilejší a ke všemu hotovější, a tak i užitečnější byli. Příklad suď. Kámen drahý neho perla, kítaltoviié (ozdobné) a mistrovsky řezaný a v.vpulě-rovaný (vybroušený), jak jest velmi rozdílný od toho, kterýž není řezán ani hlazen neb pulérnváu. Hem (tedy) sekera najprv udělaná nebroušená a nehla-zená. A jaký by to byl meč nebroušený a nevyinéŕovaný? K smíchu podobu některých našich marné mudrování, tčch totiž, kteříž clili, aby hned člověk to, čemuž se neučil, pojednou dělal, jako hloupá sekta mikulášencův nej raději těch poslouchá kazatelův, kteříž netoliko nejsou učení, ale hned ani čísti neumějí'; neb prý ti ne z litery, ale z ducha káží. Ale tčmť není divu; nebo pokrm beránkův a oveček božích nevelmi se trefuje sviním: svině radše mláto aneb cosi nevonného jedí než trávu.
Kd<>/ umíním a učením pohrdá, jest podoben k lomu, kterýž by ehtčl sukně, kabát; etc, (aid.) sobě i jiným šíti, avšak krajěovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale je haněl a potupoval. Mnoho-li by takový mudrák provedl? Kdo tomu nerozumí? A ten, kdo/ by tomu nckrajčímu dal šaty dělati, pohrdná jinými kiajčfmi dobrými a umělými, jak by na tom mnoho získal?
Nejprve jeden student výhledu V Malém labyrintu literatury Význam termínu filipika (/ sdělí jej třídě. Dále se pokuste zamyslet, proč asi zůstal tento Blahoslaviv text v rukopise. Využijte přitom nápovědu a následující teze doplňte: šlo o vnitřní
Zopakujte si vše, co víte o Jednotě bratrské, kdy byla založena? Na čí myšlenky navazovala?
Uvědomte si. že jako jedno z možných oficiálních učeni' byla Jednota bratrská povolená až programem tzv. České konfese, potvrzeným Rudolfem II. v r. 1609 a zrušeným po bitvě na Bílé hoře.
Uvažujte ještě, zda byl Blahoslav schopný polemik: orientujte se podle polotučného písma a uvedte, jakých argumentů proti svým odpůrcům používal. Odkud přitom bral svá přirovnání?
Za domácí úkol vyjádřete, co říká autor o latinském vzdělání. Liší se názorově od Viktorina Kornela ze Všehrd?
Celý icxt Filipiky mCizctc najit v knize Pavla Vrfíi Pochodne U22eni((l949). Novcjäf monografii oBlalmsiavovi opracoval Josef JaWl              l, kde Filipiku inkd najdete.
Zposlcdnľch vydání Blahoslavovi dfli si pozornost zasluhuje jeho Gramatika (1991), pripravená pro tisk Mirkem Čejkou. Janou Ncchuiovou a Dušanem Šlosarcm.
Oldřich Prcfát z Vlkanova
(1523-1565)
CESTA Z PRAHY DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI AŽ DO PALESTINY
(Tisk 7. r 1563)
(1)     Věděti se má, jak jsem napřed pověděl, že jeden vrch neb hora leží na západní stranu a na stráni toho vrchu, která' jest proti vejchodu. leží nynější městu Jeruzalém, a ten vrch neb huora slove (nazývá se) hora Sión; proti ní, na druhé straně na vejchod, leží jiný vrch, který slove hora Olivetská, o které jsem napřed položil. Mezi těmi dvěma vrchy, totiž horou Sión, na které město leží, a horou Olivetskou, jest oudolí hrubé, které slove oudolí Jnsalat. a prostřed toho dole teče potůček skrz oudolí, který se jmenuje Cedron. (...)
(2)     Ale aby i tomu se mohlo lépe vyrozuměti, dam toho příklad zde u nás v Praze. Kde jest to dláždění, kterým chodí k Strahovu, item (tedy) leží stupně, po kterých na zámek Pražský chodí, a díl Malé Strany, co jí svrchu dolů leží. tu rozuměj, jako by z toho vrchu doluo leželo město Jeruzalém. Item kde klášter Strahov jest, tu jako by byl klášter hory Sión Jeruzalémský. A ten vrch, nad kterým leží zámek Pražský, Hradčany a Strahov a díl malé Strany, co jí svrchu doluo jest, jako by byla hora Sión s klášterem a městem Jeruzalémem.
Autor byl jedním z humanistů,jejichž cesty mířily do stejné země. Kam putovali a proč? Čím se Prefátovo podání, pro svou dobu charakteristické, liší od Středoví-kých cestopisů typu Mandevillova?
Porovnejte úryvky označené jako první a druhý. Jak autor přibližuje čtenářům Jeruzalém?
Ukázka je výborem i icxiu uvedeného v knize Český humanismus od Milana Kopeckého.
Neumél-lis mne milovali,
byloť radčji mne lak nechati,
takť udělám,
žeť na tě nedbám,
když jinak nelze býti ten tam,
jakž na té sluší, lak tě žehnám.
Tetto anonymní báseň byla součástí rozsáhlého sborníku, z nahot byla zatím nalezena jen malá část, (Na rozsah celku usuzujeme podle dobového označováni archů.)
Dolotte na základě textu, íe pro humanistickou poezii bylo typické jiné pojetí lásky net kiirtoazni. '/.opakujte si, CO tento termín označuje. (Jaký subjekt v takových hasnú h promlouval'.')
Dokažte dale. íe verš humanistických básni je častčji bezroznu-niý (pojem si případné Ověřte ve Slovníku literami teorie) - na rozdíl od typického stredovekého verše.
Ukázka je spolu n dalšími Jcscii milostnými básněmi / epochy renesance součástí knihy Milana Ko|>cckólio nazvaní" Zbav mne mé tesknosti (1983). (Obsahuje i jiní' texty staročeské poezie.)
Tadeáš Hajek /. Hajku (1525-1600)
HERBÁŘ, JINAK BYLINÁŘ
i rudí .'i i"
(1)      Kaštan jesi strom mnohým známý, ačkoli není ho tak mnoho v Cechách jako ve Vlaších a v jiných krajinách. Jest vysoký, rozložitý, kuora barvy sivé'. Listi'nese jako vlaský ořech, než širší, žilovaléjšía vůkol zustřihané. Květne v letě květem obdlouž-ným, huňatým jako řása, barvy bledé a voní'jako vosk. (...) Kaštan raději rosic na horách a v místech tmavých nežli na lukách a na slum'. Ovoce k podzimku dozrává: uchu, jakž se ta šupina svrchní zpuká. hned snadno .samo vypadá, ačkoli někde i bidlami a holemi jako vořechy kláli se.
(2)      Při horách, kde/ obili' neroste, horáci samými kaštany živi jsou. Najprvé praž/ je na rendlících v peci a, vylouple« je od obojí šupiny, netoliko je s jiným vařením
i až do sytosti jimi SC nasycuji, ale lake i mouku z nich melí a chleb pekou. A protož, kdež jest hojnost kašlanuov, nebito lam draho bývá. (...)
: I Přirození (odpřirozenosti) JSOU horkého na prvním a suchého na druhem stupni. Moci jsou trpké, nadýmaní činí. ale méně než žaludy .studí, anobrž sladkost, kteráž se při nich nachází, horkost patrně při nich ukazují. Zaslav ují mocně plynutí žaludku
Malér* jest rekovstvi dovésti,
kdož tě miluje, toho podve'sti,
nic nového
ani divného
v světě se jest nepřihodilo,
od starodávna to všecko bylo.
170
2 břicha, zvláště suché. Jsou prospěšné také krví chrchlajícím. Rozetřené s solí a medem zkousání od vzteklých psuov uzdravují.
Latinský originál díla napsal italský botanik Maithioli. kteiý v Praze působil deset let (od r. 1555) jako lékař na Císařském dvoře. Spis bývá hodnocen jako nejlepší ■humanistický herbář. Tadeáš Májek, všestranný vzdělanec (lékař, básník, matematik, astronom; na jeho podnět byli do Prahy pozváni např. Jan Kepler a Tycho de Brahe), vytvořil svým překladem českou botanickou terminologii. Zaujal i svou předmluvou k dílu, která patří do linie obran českého jazyka. Kdo takový program v humanismu inicioval?
Herbář plnil funkce jak literatury naučné, lak i umělecké. Dokaite toto tvrzení iia základe ukázky (najdete zde obrazná vyjádření).
Konkretizujte dále kompozici tc.xtu (v celku díla se zpravidla opakuje) tak, Že uvedete základní tenia každého dílčího úryvku.
Ukážka je z knihy Český humanismus (I988) od Milanu Kopeckého,
Jan Blahoslav (ISľhl
MUSIC,
SflSxíje vybrán z přídavku ke druhému vydání i r. 1569 - ivančický lisk)
(1)     Uzříš některou píseň, ana jako věnec krásný, jiná jako louka zelená a kvítím rozličným prorostlá, jiná jako strom ušlechtilý, jiná jako zdaleka se modrající hory, jiná jako slavení krásné, buď uzavírané, buď zotvírané. Při některé poznáš, že jest pilně a pracně dělána, lucernám olet (vonílampou), ana hned zdaleka slušná, zpořá-daná mistrovsky, buď věci, buď rytmy vtipně zohýbané a způsobně spojené neb skládané, slova na výbor vybraná atd. Jinou uzříš, anaťjako potůček plovc z studnice tiše, hladce, po vrchu, jiná břehy podrejvá a pojímá s sebou; jiná ukazuje skladatele, auloris, veliký vtip a nevelikou práci, jiná neprohlédavost otce ukáže, jiná neuměni nebo nedopatření se něčeho toho neb jiného, jiná drsnatosiísvou mislrnost hlavy něčí proradí (prozradí) atd. V některé hojnost věcí neb sentencí, v jiné hlubokost, a kdo by vše vyčetl? To znáti, s tím se poobírati uměti a moci jest: lépe na svět a na lidi v něm pohleděli, nežli by na rynk, na trh Šel aneb někde na divadla, kdež ne duše, ale těla lidská, a ještě oděná rouchem viděti můžeš, ale tuto to, co nejpřednějšího v člověku, zhluboka spatříš.
(2)     Kapitola l. o Rozdjle Zpéwáků:
Poněwadž o Muzycc napßati nčtco vložil Bern, Ncyprw ale Co by muzyka byla nechť ße powj. Muzyka geßl vměnj gen/ VCJ lilaßy a rozdjly gich znáti, gim rozuměli a z toho dobře to geßt ßlußßne, náležitě a ozdobně, zpjwati.
Po předchozí orientaci si přečtete nahlas Blahoslavovu charakteristiku písní, označenou (I). Vyjádřete se nyní k autorovu stylu. (V čem spočívá jeho obraznost?)
■*-70
77
ZE   SPISU
VADY KAZATELŮ
Hlahol nebo zvuk slov při mluvení lidském rozličný jest, takže fídko kdy se trefí, aby dva nalezeni byli, kteříž, by jednostejný způsob hlasu mčli. Pročež i lidé slepí tak snadné po hlaholil nebo po hlasu člověka poznají, jako ti, jenž dobrý zrak mají, po tváři -to od přirození; co pak z nabytí, totiž naučení se anebo i z zvyknutí rozličnými příčinami přišlého, bud následováním jiných, nehodných k následování, bucf neumělým i dobrých a umělých mlu-vitelů následováním. Někteří mluví tlustě a hrubým dubovým hlahojem, nemohouce jinak pro způsob svůj přirozený. (B. Petr Kramplíř, onen zlé pamětí paduška kněz). Ano panny krásné některé slýcháme takovou řečí anebo hlasem hrubým velmi nepřípadně mluviti, ačkoli i nerady jsou tomu ony i mnohu proti tomu usilují, ale náturám expclles íurca, tarnen usque recurret.
Na odpor zase někteří Čistí muži velicí a plní nebo i tlustí tenký hlásek mají, více dívkám nežli mužskému pohlaví příhodný, čehož předělati a napraviti nějak není jim možné; pročež se to snášeti a mlčením pomíjeti musí. Ale někteří z přirození nezpůsobný hlas majíce, sami jej sobě naschvál kazí jako nerozumní a nesoudní. Jedni mluvíce vysoko, jako říkají, kozmicí, totiž polouhlascm po pacholetsku, co by discant zpívati mčli. Jiní pak hrozný, hromový hlas sobě formujíce, jako by se ve bubáka obrátili a děti strašiti chtěli.
Veliká jest škoda při některých mužích a mládencích, že sobě hlasu svého, pokudž možné jest, nějak neohýbají a nenapravují jen proto, aby s tím práce a na to péče při svých mluveních za některý čas nepojměli. Nad to pak jest veliká škoda při těch, ješto dobrý hlas majíce od přirození, ničeho sobě pro samou toliko lenost a rozmařilost mysli neformují, než tak ho nechávají, aby
i76
jim z hrdla hlahol, se valil podobně jako by z sudu dno vyrazil anebo, ať středměji dim, jako by čep vytrhl.   ^
Kteříž pak.práci vedou í s tím a rádi by tu vadu přirozenou napravili, avšak nemohou tak, jakž by chtěli, jako ti, jenž drsnatý hlahol anebo rozštípený a tam hned hluboko se dělící, zvláště v obdlužném mluvení mají, těmi posluchači spravedlivě nemohou za zlé míti, ani služeb slova Páně pro ten jejich nezpůsob oškliviti. Ti pak muži měli by, pokudž možné, aspoň nějakými lékařstvími pomoc svému hlaholu a hrdlu k lepší hladkosti a volnosti činiti, jako jsou: užíváni často líkořice, cukrkandy atd., nepiti na noc, nejídáním kyselého anebo studeného a syrového ovoce atd. Ale radí hlahol skrze umělou pronunciaci měl by býti i formován i napravován, tou příčinou nechaje širšího netrefnosti hlaholu obzvláště ukazování, o pronunciaci něco povím, při tom též i toho, což k hlaholu náleží, nemálo musí dotýkáno býti...
IV.   DE   GESTIBUS
Za to mám, že nyní vlastně a náležitě o tom něco a snad ne bez užitku pověděti mohu. Mnišstvo a jiní jich následovníci jako rabulac, qui sibi omnia licere putant - talem enim impc-ritiam peperit audacia -, divný gestus působí, rozličně se roztahujíce, sem i tam sebou kydajícc, někdy vzhůru ruce zdvihajíce, spínajíce, rozkládajíce, někdy k srdci přiměřtijicc, takže by o některém z nich spíše říci mohl, že k nějakému talašovi šaškovnému i I' k kazateli slova Božího jest podoben. Oni tím na větším díle své pokrytství přikrývají, nejvíc o to usilujíce, aby za lidi nejpobožnější, od světských věcí oddělené a vzdálené a s Bohem i zázračně spojené, kteříž nebeské toliko věci čenichají, od lidi prostých jmíni, držáni a vyhlašováni byli, jako i onen enthusiasta někdejší.
Ale i nyní někteří z našich mladých v rozličné gestus se vydávají, kteréž budu hned vyčítati, i dobrá i chvalitebná, i ovšem utpotc vitia zlá.
; některý kazatel čistě, slušně, vážně, pokojné na katedře, takže jest pobožným posluchačům milo i vděčno viděti jeho způsobné, tiché, od  neslušné prudkosti vzdálené s  místa svého vy-
li
'77