Dačický je zásluhou beletrie, divadla a filmu známý .spíše jako lehkomyslný Člověk (pijan, frejff a n             fako moralista, jak hx odpovídalo ladění jeho textíi.
terém díle jste se s postavou Dačického už setkali? Neznáte-Ii odpověď, napoví, vám ji heslo Otakar Vávra v encyklopedickém slovníku.
Eduard Pclrů pripravil pro dneSnilio řtciutřc Díičickoho Prosiopravdu a Emil i-r.ižiík Panuli ve společném vydííni' (1955).
Jan Amos Komenský
(1592-1670)
„Kdo sc chce stál \ /dělaným, musí si nad zlato a stříbro vážit knih."
„Vystupuji s touhou přinesli svétti buď novou pochodeň nebo alespoň nové jiskry k ro/.žctť nove pochodně (...) jest v pravdě čas, abychom po všech minulých staletích doufali ve věci větší a o větši'věci se pokoušeli."
S pomocí Učebnice uvedie, jak asi tyto citáty souvisejí s životem a dílem Ko-mcnskěho.
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
(Rukopis Z r. 1623, prvnf lisk z r. 163 11
Nejvýraznější a nejsoučasnější staročeské dílo.
Poutník siav vrchností*spatřuje
(Vrchností rozdílní stupňové)
(1)      1'nšli jsme tedy do jiné ulice, kdež po všech Stranách plno vidím vyšších i nižších stolic: na nich/ sedícím „pane rychtáři, pane purgmistřc, pane úřednice, pane regente, pane purkrabí, pane kanchri. pane místodržící. pani soudcové, milostivý králi, kníže, pane" cle. (aid.) říkali, I dími tlumočník: „Nu, tu máš ty lidi. kteříž soudy a výpovědi (rozsudky) v rozepřech konajíce, zlé trescíce, dobrých přichraňují-cc. řád v světě zdržují." „Toť jest ovšem pěkná, a mám za to nevyhnutedlná, v lidském pokolení věc," řekl jsem. „Odkud se pak takoví lidé berou?" Odpověděl mi: „Někteří se k tomu rodí; jiní od nich aneb od obce vybráni bývají, ti, kteříž by za nejmoudřejšího ze všech a nezkušenější a spravedlnosti a práv nejpovědomější uznáni byli." „I to pěkné," dim já.
(2)     Vtom mi se pohleděti udá (naskytne), a spatřím, an se někteří do stolic (do lích hodností) vkupují. jiní vproäftijí, jinívpochlebují, jiní sami sázejí; a vida to.
„lile. hic, neřád!" /křikl jsem. „I mlč. všclýěko." dí tlumočník, „zlým toho za! (zle to odpykáš), uslyší-li. „A proč nečekají," dim já, „až by zvoleni byli'.'"' Odpověděl: „Ilercž (nuže), oni sebe bezpochyby povědomí jsouc, s tu práci se býti /naj'' .<• tu práci zastanou): když je za ty jiní přijímají, co tobě Co toho'.'"
(3)     Já tedy umlknu, a přiopravě sobě brýlí, .dědím pilně po nich. a uzřím /ěc nenadálou, že jmenovitě řídko který z nich všecky oudy měl, jimiž by stížnosti
poddaných vyslýchali: jiní očí, jimiž by neřády před sebou znamenali: jiní nosu, kterýmž, by šibalíi proti právu úklady čenichati; jiní jazyku, kterými b) za nřmé utištěné promlouvati; jiní rukou, kterýmiž by lísudky spravedlnosti vykonávati mohli; mnozí ani srdce neměli, aby co spravedlnost káže, konati směli.
(4)     Kteří pak všecko to měli. viděl jsem je utrápené lidi býti: nebo na ne ustavičně naofháno. ani'pojíst, ani pospati pokojně nemohli. Ježto ti druzí víc než odpolu zahánlivý život vedli. I řeki jsem: „Ale proč pak takovým těmto soudy a práva svěřují, kteří potřebných k tomu oudů nemají?" Odpověděl tlumočník, že toho není. než že se mně lak zdá. „Nebo prý Qui nescii simulare. nescit regnare (kdo se neumí přetvařovat, neumí vládnout), kdo jiná spravuje, musí často neviděti, neslyšeli, nerozuměli, byť i viděl, slyšel a rozuměl. Čemuž ty. jakožto v věcech politicských nepro-Jlý, nerozumíš." ,.A vždyť já vidím na mou věru," řekl jsem. „že při nich toho. což by býti mělo, není." „A já tobě radím." díon. „mlč: slihujiťsic. nepřestancš-li mudrováni', octneš se, kde by nerád. Co nevíš, že soudce poříkati k hrdlu sahá {soudce pomlouvat je hrdelní zločin)'.'" Takž jsem umlkl a liše se na všecko díval. Než n mise, co jsem na které stolici obzvlášť spatřil, všecko v yčftati (vypočítávat): dvojího toliko dotknu.
(Soudů obecních častá nespráva a křivdy)
(5)     Zastavil jsem se nejpilněji při soudu senátorském, kdež jsem jména pánů soudců tato spatřil: Atheus (Neznaboh). Svárurád. Sluchosud. Stranobij. Osobolib, Zlato-mil, Darober. Nezkus, Malovéd. Nedbal. Kvapil, Ledabyl: všech pak prezident a nejvyšší sudí neb primas pak Takchcimíl. Z kterýchž jmen hned jsem se, jací tu soudové bývají, dovtipovati začal: avšak přiklad se v mc přítomnosti trefil. Sprosl nost (Upřímnost) obžalována byla od Soka                      bj II Sktcré dobré lidi /haněla, lichevnikiim lakomců, pijanům ožralcú spflajecí, a nevím co vie přemluv (namluvivši). Svědkové vedeni byli Klevela, lež. Podhled (Podezření): prokurátorem ku právu byl Pochleba / jedné stranj, z druhé Darmotlach, kterážto však S prost -post pravila se nepotřebovati; a tázána byvši, zná-li se k tomu. co na ni prožalováno, řekla: „Znám, milí páni soudcové." a přidala, „ted(zde) stojím, jinak mluvili nemohu: Pán Bůh mi pomáhej." Tu soudcové shlukle se, sbírali hlasy, Atheus řekl: „Takť jest sic, jak to žensko praví"; ale co ona to třápati (tlachat) má? Nccháme-li ji tak, pokusí se i o nás třeba hubou tlouci, přimlouvám se. aťjesl ztrestána." Svárurád řekl: „Ovšem. Nebo kdyby to jednomu prošlo, jiní by také chtěli, aby se jim promíjelo." Sluchosud řekl: Já sic nevím vlastně, jak to bylo: než poněvadž sobě Sok tu věc lak vysoce vede (pokládá za tak dídežitott) rozumím, žei ho Opravdu bolí; nechť jest Ztrestána." Stranobij řekl: Já jsem již prvé věděl, Že ta drchta t klepna) všecko, co ví, vypleští (vyrvaní); potřebí ji hubu zacpati." Osobolib dí: ..'              jest můj dobrý přítel, mělať ho pro mne aspoň ušetřili a ne tak Spincovati (Špičkovat): hodná jesl potrestání." Zlatomtl dí: „Však víte. jak se onen štědře ukázal, hoden jest zastání." Darober: „Tak jest. nevděční bychom byli. kdyby pre jeho zespod měla zůstati zůstat nepovšimnuta)." Nezkus dí: „Já podobného přikladu nevím: co zasloužila, nechť trpí." Malověd: „Já lomu nerozumím, jak usoudíte, dávám své povolení." Lcdibyi: „Jakkoli, já ke všemu přistupuji." Nedbal: „Pakli té pře odložiti chceme?
Snad se to diílc potom samo ukáže?" Kvapil: „Nic, za Chutí (rychle) aťjest ortel." Pan' sudí': „Ovšem: na koho se nám třeba ohlídati? Co právo chce rolí, to musí jrf." A vyvstav, učinil výpoveď: „Poněvadž ta štěbetná žena v tak neslušne \ Sei se dává, že všelijak o lidi dobré se otírá, k zkroceni'nevážného jejího jazyka a na příklad jiným, af se ji 40 poličku bez jednoho dá, ta se ji výpověď Čim'." Tu Sok s prokurátorem a svčdky poklonivše se, z spravedlivého nálezu (za .spravedlivý rozsudek) poděkováni' učinili: a Sprostnosti to též poručeno. Ale ona v pláč a spinám' rukou se vydala. Protož, že práva neuctila (právu neprokázala čest, tj nepoděkovala za rozsudek/, priostrili (naložiti s ní ostřeji) ji rozkázali, a pochyti'c k kázni (k potrestání) vedli. Kterouž ji stalou křivdu já vida a zdržeti se nemoha, zkřikl jsem hlasem: „Ach, jestližcť takoví" všecko v světě soudové bývají', pomoziž mi. Bože všemohoucí af jal ani soudcem nejsem, ani se s žádným nesoudím!" ,.I mlč. ztřeštěnce," řekl, vloh- mi na ústa pěst, tlumočník: „přísahami, že se téhož, ne horšího-li něčeho domluvíš." A aj. Sok s Pochlebou svčdky proti mně obváděti začnou: a já to znamenaje a lekna se, nevím, jak jsem odtud, sotva ducha popadaje, vyletěl. (Prokurátorů převrácenost)
(6)      Když pak sobě tu před tou soudnici' (soudním domem) vydychuji a oči protírám, vidím mnohé s rozepři'k soudu přicházeti, an každému ihned prokurátoři (Dar-motlach, Pochleba, Křivovcd, Právotah a jíní) vstříc běžíc, ku poslouženi'se oferovali (nabízeli se), nejakou kdo má při nejprv. než jaký vaček, nahlédajícc. Každý pak svůj zákon (čehož jsem mezi teology nebyl spatřil) při sobě pilně nosil a do něho lytýž (opakovaně) nahlodal. Na nichž na některých exemplářích nápis jsem viděl „Žravá hryzen' zemská", na některých zase „Dravá ši/ení zemská". Ale se již více na to hleděti nechtělo, šel jsem vzdychaje odtud.
(7)      (Živol SoldátBký proßßtopa'ßßny)
Wygdauce odtud gdeme hlauhcgi tam. a až na Rynk. kdež ag lidj těch železem : -nýt h. rohy a pazaury magjcých. a h&ufně gedněch k druhým zpřlpjnanýcn Ijtáda widjm: ležjcých v gakýchs Koryt a Dčberfi, do nichž ße gitn gjßti a pjti ßypalo a Ijlo. a oni geden přes druhého chlemtali a ßlopali. Y řekl ßem: Co ßc pak tu Wcpřowé na gatku krmj? widjm ßyc lidßkau twaYnoßt, než ßwinßke Činy. To geßt pohodlj toho Stawu, dj Tlumočnjk.
Komenského Labyrintem vrcholí'česká alegorická a satirická literatura.
Za domácí úkol si přečtěte ukázky a udělejte si několik poznámek k následujícím úkolům. Které konkrétní společenské, stavy (povolání) poutník pozoruje? Jaká je role tlumočníka (průvodce Všczvěda) v první ukázc.                        i. jak poutníka dále.
v textu 0shvu/e.) Jak vidí situaci hlavní hrdina sám? (Vyjděte z druhé ukázky.)
V souvislosti se třetí ukázkou si uvědomte funkci brýlí: průvodci V.:. a Mámení je nasadili poutmh »VÍ tak. aby vie viděl zkreslené. Ten si je však poopravil-je - z jakého důvodu?
Které motivy he považovat za projevy hyperboly a současně až jisté grotesk-nosli n textu? Orientujte se podle charakteristiky literárního termínu a uvedte, proč tohoto uměleckého prostředku autor používá. AifO
Jaká role protagonistů se potvrzuje ve čtvrté ukázce?
Pokud jde o pátou ukázku, rozdělte si při školní práci text nejprve do hlasů podle vystupujících postav a přečtěte si alespoň jeho část nahlas. (Pokuste se jej po předchozí přípravě zahrát, j
Odpovězte dále na otázku, jaké jsou zde typické projevy alegorie (zopakujte si umo termín za textem z Nové rady). Kdo je v této ukázce např. obžalován? Která pnéna soudců se vám zdají ve vztahu k jejich replikám případná? (Doloftc to citací ztcriu.) Povšimněte si zde ještě jazyka soudců: jak se lišíjejich řeč ve chvíli, kdv se soukromě radí a kdy vynášejí rozsudek? Co lakové vystiženi rozdílu prozrazuje O uměleckém mistrovství Komenského''
Tituly právních spisů jsou v šesté ukázce parodovány souslovími, která jsou rytištěiui poi, 'lučně. K čemu tato parodie odkazuje'' (Co je pn i nespravedlivé soudce „nejvyšším zákonem", který rozhoduje 0 výsledku spon*
Pokuste se o orientaci v sedmé ukázce (vytištěnépůvodním pravopisem). Zájemce o studium češtiny V ni najde projevy groteskna (nejprve si případně text ■ v jeho novodobém vydání).
Na čtenářskou besedu si vybraní studenti připraví z Labyrintu výraznou četbu krátkých úryvků, které považují za zajímavé. Dorazem zjisti, zda spolužáci z textu pochopili to podstatné. (Pro zájemce připomínáme v této souvislosti dramatizaci Labyrintu, kterou je představeni*brněnského Divadla Husa na provázku podle scénáře Ludvika Kundery.)
Pro účely stručného referátu, který je vhodné vypracovat také na základě citaci zwnělcckých textů, si mohou zájemci přečíst některá bcic                      i Komenském.
napi. od I.eonlýny Mašinové o jeho                od Miroslava Hanuše a Miloše V.
Kratochvíla především ojeho životě ve vyhnansiví. (M. V. Kratochvil se také podílel jako scenárista spolu s režisérem Otakarem Vávrou na dvoudílném životopisném filmu, v němž vytvořil hlavni roli Ladislav Chudík.)
I Groteskno - estetická kategorie, která vzniká spojováním protismyslných a až do paradoxu deformovaných prvků, a to se satirickým záměrem.
Poslední'vydání Labyrinty připravil v roce 1984 Jaioslm
KŠAFT (závěť) UMÍRAJÍCÍ MATKY, JEDNOTY BRATRSKÉ
(Tisk z r. 1650)
ODKAZ NÁRODU ČESKÉMU
Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti lake nemohu při svém dokonalém s tebou se loučeni, nýbrž k tobě nejpředněji se obracejíc, lebe
pokladů svých, kteréž mí svěřil Par., nápadníkem                m nejpřednějším činím,
příkladem některých bohatých měšťanů římských i králů pomezních, kiefíž umírajíce dědicem věci svých obec římskou, vládu okršlku (ve významu okrsku) zemského ujímající, kšafty svými nařizovali. Věřím i já Bohu. že po přejití vichřic hněvu.
hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, d li
český! A pro tutu nádéji tebe dědicem činím všeho toho, 00 jsem koli po přede svých byla zdědila a přes těžké a nesnadno' časy přechovávala, nýbrž, i v čem ki dobrem skrze prací synů mých a požehnání boží rozhojněni'jsem přijala, to v tobě zcela odkazuji a oddáviím, a zejména:
Napřed milost k pravdě boží'čistě, kterouž nám před jinými národy prvé bou mistra Jana Husa našeho ukazovali začal Pán. (...)
Páté, odevzdávám také tobě a synům tvým snažnost v pulérováni'. vyčišťov a vzdělám'milého našeho a milostného otcovského jazyka. (...)
Ale což více mluvili? Přestati mi přijde a rozžehnali se s lebou. vlasti milá! jakž pak'.' lak. jako Jákob palriareha, na smrtelné posteli své žehnaje se S syny svý: dával jim požehnáni', lak jako i Mojžíš, odcházeje od lidu svého; z jejichž úst ve/.mouc slova, tobě, národe český, na io/žehiKinou požehnáni' vyhlašuji od Hospodina Boha tvého, aby ty přece byl a /ustával ratolesti rostoucí, ratolesti rostoui podle studnic, ratolesti rostoucí'nad zed. Ačkoli hořkostí naplnili tebe a stříleli na; tebe, v tajné nenávisti měvše tě střelci, /.uslaniž však v sile lučiště tvé a /silte se ! ramena rukou tvých. (...)
Požehnání mé silnější'při tobě buď nad požehnáni'předků mých až ke končinami pahrbků věčných.
ztratí
dkladi titulu dílu určete, jakého umeleckého prostředku zde Komcnský\
{doje subjektem jeho odkazu'.')
Kšaft Komenský napsal po uzavření t:v. vestfálského móu. kdy definitivní % atil naději nu návrat 00 vlasti. (Zopakujte si např. podle encyklopedického slov-Q niku. co tato dohadu znamenala pro české země. a domyslete, jaký byl její důsledek fl pro emigranty.)
Na zaklát, používá. (Kdo,
V první části textu U objevuje motiv návaznosti na antiku. V čem spočívá? Po 1 nim následuje motiv, který je známý také 2 jedné novodobé písni. Kdo ji zpívá'.' NaĚ
Základe ukázky z tlila Komenského zdůvodněte, proč asi lato píseň zazněla v souvis- 1 losti s událostmi roků 1968 i 1989.
\ Kšaftu se také objevuje idea 0 návaznosti učeni jednoty bratrské. U kterého j myslitele vidí Komenský její počátek'.' (Za domácí úkol si zopakujte základní fakta 1 0 jednotě bratrské, především o její kulturní aktivitě a o nejduleťilějšich literárních 1 osobnostech s ni spojených.)
Co Komenský pátým bodem odkazuje vlasti? Kdo se před ním zabýval podob- 1 ným tématem? V jakých dílech tomu tak bylo? (livctítc alespoi) hlavního před- 4 stavitele raného, zobeeněného a popularizovaného humanismu. I
V zdviru autor využiv,i biblických motivu - v jakém významu? (Ověřte si podle j slovníkové príručky základní charakteristiku uvctlcných poslav.)
.lak vysvetlite obrazná přirovnání vytištěna polotučným písmem v závěru testu?
(Naučte se alespoň část ukázky zpaměti.)
Vydáni' Kšaftu připravil Eniil Pražák ve 3. svazku Dita J. A. Komenského (1978),
DIDACTICA. TO JEST UMÉNÍ UMĚLÉHO VYUČOVANÍ
(Rukopis / lei 1628-1632, tisk a/ /. r. 18491
jtapiiola IX
Že do škol všecka mládež obrácena býti má: Školy pak mají'býti nejen pro některou bohatší'a přednější', ale pro všecku, urozenou [í neurozenou, bohatou i chudou, obojího pohlaví'mládež.
NOVTSSIMA LINGUARUM METHODUS (NEJNOVĚJŠÍ METODA JAZYKU)
(Tbl z r. 1648)
CLXXXV. Opakováni'a zkoušky nechť jsou prováděny stále. Jinými slovy: budiž přihlíženo k tomu. aby sama metoda učeni  sestávala z praktického opakováni' ■zkoušení'. Části zkoušky jsou: zkoumali: íl. Zda se někdo něčemu naučil; to se objeví, umí-li to odříkávali.
2.  Zda to pochopil; to se pozná různými analytickými otázkami.
3.  Zda zná použití toho; to ukáže nakázaná praxe, prováděná bez přípravy.
V souvislosti s ukázkou z Didaktiky vysvětlete, proč byly uvedené Komenského myšlenky ve své době převratné.
Zorientujte se dále v obrazové příloze <". 10. Obsahuje kopii rytiny s portrétem Komenského. Jak je zde vyobrazen? Jde o stejnou verzi díla jako je tomu u naši ukázky? (Povšimněte si dataci.)
U ukázky ze spisu Novissima linguarum methodus se zamyslete nad Komenského didaktickými principy. Jsou stále aktuální?
Pro Mviiaincni t tvorbou „iiCitele národu"' slou/i Vybráno spisy J. A Komenského. (Jsou vydány » osmi SVOZClcIl - první' Iři obsahuji díla didaktická, I
Monografii o Komenském napni fowl PoHtaaskj < 1963) (Knuif populárněji iiuntfaiýtextjc napr. 1 pera Jaroslava Pánka.) Veškeré dílo Komenského (m/pl.iiiovane na 57 svazků) vslIi.í/í pod názvem Munnis Amos Conienn Opera omnia - Dílo Jana Amose Komenského (od r. 1969 vyMo dosud 15 (VBzkfl).
Ukázkv ttvorb) dalšího vyviiamiidioexulanlskcllii spisovatele IMa Skalysi inůíctc přečísl v jeho Historii české od Josefa lanačka (1984). Spisy Pavla Stránského ('.'esky sial a Okřik pripravil k vydáni' Bohumil Ryba (1953).
Václav František Koemánck (1607-1679)
LAMENTATIO RUSTICANA
(Rukopis / r. 1644)
Ach, ach, Bože. proč nás trápí lak vojáci
mnohem ukrutněji než pohané Turci? I proč jich nctresces. zdaž Z nich moci nemáš?
Jsouce Pán přemocny, předce se jim divas. Otče náš! (...)
nad nimi prcce jim to trpíš
4 M