• DF Image To PDF Demq. Purchase from www.A-PDF.com to remove the watermark // -s^wippiFmiiwpr rri^w . -^, í; ■H • *r*;* ■ b '-, •*v ■ i í r B ] ':■ V. ' ^ r ě*áĚr* ,/ JIÍ i t i i • ■5 NOVÁ KNIHOVNA HUMORU A SATIRY I. ■ 1 '/' V; - rAW ' . ■ " * I J . \ :,r > - .. ■ • v. •••. ; ■ TV p I J i -' ■ ** . DOBRY VOJÁK ŠVEJK, PŘED VÁLKOU A JINÉ PODIVNÉ HISTORKY. t * a ► 'NA íii^íios? . ■ * / ; ■, * : ■. .A X, , i ft • / DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK. PŘED VÁLKOU A JINÉ PODIVNÉ HISTORKY. > NAPSAL JAROSLAV HAŠEK. ILLUSTROVAL K. STROFF. A - ^ V, s ď 3 ! \ ! II. VYDÁNÍ. ; v • NAKLADATELSTVÍ - V PRAZE. HEJDA & TUČEK - KNIHKUPECTVÍ, Ô / U i U ■ • ■ v;, 7 . K« /3££ ** j> * rno TISKEM EDV. LESCHINORA V PRAZE, 'I f(am a rád o vi RUDOVI MAŘ //(OVI,, spisovateli. * /(amarádef t Není to snad ani věnování, poněvadž má to formu obyčejného psaní Byl jsi svědkem mých různých literárních obtíží, kdy jsem byl Ještě redaktorem ve 9Světě zvířat" a s Tvou pomocí musel jsem si vymýšlet nová exotická zvířata. Byl jsi též svědkem toho, že byl to první pan Tuček, který vzal mého předválečného Švejka do nákladu a tím vlastně způsobil, že se počaly mé knihy vydávat. Potom po letech ujal jsi se zpracování po-rálcčného Švejka pro divadla. Tím končím své psaní a zůstávám Tvůj Jaroslav Hašek. 2619505339 - " - I 1 DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK PŘED VÁLKOU. Zajímavé příhody poctivého vojína. ■ ■ i ■ L- ■I ■ i- I ■ t ■ I t í ■ \ v * t - w* * - ■ f "-1 - * : P *> • - t • ** i I L t * 'r * * IHIPPIIHIMP «P|PI|H II fT ' • > 'V • > > •. - T ŠVEJK STOJÍ PROTI ITÁLII. -r v * ' ■ '.Sveik šel na vojnu se srdcem veselým. Jednalo se mu o to, aby užil na vojně nejakou legraci a podařilo se mu uvésti v úžas celou posádku v Tridentu i s. hlavním velitelem. Švejk byl stále usměvavý, líbezný ve svém chování a proto snad byl také stále zavřen. A když vyšel-z vězení, s úsměvem odpovídal na všechny otázky, s naprostým klidem opět šel se dát zavřít, spokojen ve. svém nitru, že před ním mají strach všichni důstojníci celé posádky v Tridentu. Ne strach pro jeho-hrubost, naopak strach z jeho uctivých odpovědí, .■ - .-; ***r \ t r 4. z jeho uctivého počínání a laskavých přátelských úsměvů, z nichž jim bylo úzko. Přijde inspekce do světnice, usměvavý Švejk sedí na kavalci a zdvořile zdraví: »Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, poslušné prosím.« Důstojník Walk zaskřípal zuby při pohledu na upřímný přátelský úsměv Švejkův a byl by mu s chutí rád opravil na hlavě čepici, aby mu seděla podle předpisu, ale teplý a vřelý pohled Švejkův zdržel ho ode všech projevů. Do světnice vstoupil major Teller. Důstojník Walk přísně změřil mužstvo stojící u kavalců a řekl: »Vy, Švejk, přinést sem kvér!« Švejk plní svědomitě rozkaz a přináší místo ručnice tele. Major Teller dívá se vztekle na líbezné nevinné rysy v tváři Švejkově a spustí: »Vy nevědět, co je to kvér?« . »Poslušně prosím, nevím.« Už ho vedou do kanceláře. Přinášejí sem ručnici a strkají mu jí pod nos: »Co je tohle, jak se to jmenuje?« »Poslušně hlásím, že nevím.« »To je kvér!« »Poslušně hlásím, že tomu nevěřím.« Je zavřen a profous považuje za svou povinnost, říci mu, že je osel. Mužstvo jde na těžké cvičení do hor, ale Švejk klidně a usměvavě sedí za mřížemi. Poněvadž s ním nemohli nic pořídit, udělali z něho sluhu jednoročních dobrovolníků, pomáhal pří oběde a při večeři v kasině. Roznesl příbory, jídla, pivo a víno, skromně posadil se u dveří, kouřil cigaretu a občas pronesl: »Poslušně prosím, páni, že pan důstojník Walk je hodný pán, až moc hodný pán,« a usměvavě vypouštěl do vzduchu kouř cigarety. Přišla opět inspekce do. kasina a nějaký nový důstojník měl to neštěstí, že otázal se 12 n dveří skromně stojícího Švejka, ku které kumpanii patří. »Poslušně hlásím, že prosím nevím.« . »Himmelsakra, který regiment zde leží?« »Poslušně hlásím, že prosím nevím.« »Člověče, *, jak se jmenuje město se zdejší posádkou?« »Poslušně hlásím, že prosím nevím.« »Tak člověče, jak jste se sem dostal?« S líbezným úsměvem, dívaje se "mile a neobyčejně příjemně na důstojníka, pravil Švejk: »Poslušně hlásím, že jsem se narodil, pak jsem chodil do školy. Na to jsem se učil truhlářem a také vyučil, potom mne přivedli do jedné hospody a tam jsem se musel svléknout do nahá. Pak pro mne za pár měsíců přišli četníci a odvedli mne do kasáren. V kasárnách mne prohlídli a řekli: »Člověče, vy jste se opozdil o tři neděle *s nastoupením vojenské služby, to vás zavřem.c Optal jsem se jich, proč, když jsem nechtěl jít na vojnu, že ani nevím, co to je voják. Přes to mne zavřeli, pak mne vsadili do vlaku a vozili sem tam, až jsme přišli sem. Nikoho jsem se neptal, co je to za regiment, co za kumpanii, co za město, abych nikoho neurazil, a hned při první execírce mne zavřeli, poněvadž jsem si v řadě zapálil cigaretu, ač- -koliv nevím, proč. Pak mne zavírali, kde jsem . se objevil, tu že jsem ztratil bajonet, pak Že bych byl málem zastřelil pana obršta na střelnici, až konečně sloužím pánům jednoročním dobrovolníkům.« • Dětský jasný pohled vrhl dobrý voják Švejk, na důstojníka, který nevěděl, má-li se smát Či zlobit Přiblížil se Štědrý večer. Jednoroční dobrovolníci vystrojili si v kasině stromeček a po večeři pan obršt měl dojemnou řeč, že se Kristus narodil jak všichni vědí, a že má radost ' » 13 - i z pořádných vojáků a že pořádný voják sám musí mít radost nad sebou... I A tu v tento slavnostní proslov zapadlo vroucí: »Ba jo! Už je tomu tak!« Pronesl to se zářící tváří dobrý voják [ . Švejk, stojící nepozorovaně mezi jednoročními [ dobrovolníky. I »Sie Einjähriger,« zařval pan obršt, »kdo t pak to výkřik'?« Z řady jednoročních dobro- volníků vystoupil Švejk a zadíval se usměvavě r na pana obršta: »Poslušně hlásím, já tady sloužím pánům jednoročním dobrovolníkům a mně se moc líbilo, co ráčili promluvit. Ono jim to šlo tak od srdce!« 1 Když v Tridentě svolávaly zvony na půl- noční, seděl už dobrý voják Švejk přes hodinu v base. -Tentokrát byl zavřen hezky dlouho a pak mu opět opásali bajonet a přidělili ho k oddělení strojních pušek. Bylo velké cvičení na italských hranicích a dobrý voják Švejk táhl za armádou. Před výpravou slyšel výklady kadeta: »Myslete si, že Itálie nám vypověděla válku a že táhneme na Taliány.« »Dobře, tedy potáhnem!« zvolal Švejk, začež dostal šest dní. : ' Po vypršení trestu byl vypraven s třemi jinými vězříi a s jedním kaprálem za svým oddělením strojních pušek. Zprvu táhli údolím, . pak na koni do hor a tu, jak se dalo čekat, Švejk se ztratil v hustém lese na italských hranicích. ř Prodíral se krovinami, marně pátraje po svých druzích, až šťastně v plné zbroji pře-. , kročil italské hranice. A tam se dobrý- voják Švejk vyznamenal. Oddělení strojních pušek z Milána konalo 14 V 0. **&q K - * / o právě cvičení na rakouských hranicích a jeden mezek se strojní puškou a osmi vojáky dostal se na planinu, po které se pátravě rozhlížel dobrý voják Švejk. \ Italští vojáci v bezpečném klidu zalezli do houští a spali, mezek se strojní puškou pásl se vážně a vzdaloval se od svého oddělení, až přišel k místu, kde Švejk díval se s úsměvem na nepřítele. Dobrý voják Švejk vzal mezka za uzdu a s italskou strojní puškou na italském mezku vrátil se do Rakouska. Sestupoval s horského úbočí nazpět, odkud přišel, pak se ještě půl dne s mezkem potloukal v nějakém lese, až konečně večer spatřil rakouský tábor. Stráž ho nechtěla pustit, poněvadž neznal heslo dne, přiběhl důstojník a tu Švejk s úsměvem postavil se do vojenské posice a zasalu-| tovav, hlásil: »Poslušně hlásím, pane lajtnant, ľ že rem se- í**^- : - bral Talia-, nům mezka se strojní puškou!« Pak odvezli dobrého vojáka Švejka do garniso-ny, ale my víme, jak vypadá nejnovější model italské strojní -pušky. ;;; ;■•- 15 >t • ^ 1 ' 1 * ■ - N * ■ II. DOBRY VOJÁK ŠVEJK OPATRUJE MEŠNÍ VÍNO. Apoštolský polní vikář dr. Koloman Belo-jg potoczky, biskup tricalský, jmenoval vojenským knězem posádky v Tridentě Augustina | Kleinschrodta. Mezi obyčejným duchovním,| knězem civilistou a duchovním vojenským jest velký rozdíl. V posledním spojeno jest doko-^ nale náboženství s vojákem, dvě naprosto od-] lišné kasty sestaveny dohromady a rozdíly'5| mezi oběma druhy duchovenstva jsou takové, jako mezi nadporučíkem dragounským, který'; vyučuje ve vojenské akademii jízdě, a mezi ■ majitelem hipodromu. Vojenský duchovní jest placen státem, jest to vojensky úředník v určité hodnostní třídě, I má právo nosit Šavli a právo souboje. Duchovní-1 civilista dostává sice též odměnu od štátu, ale musí se snažit i z věřících získat nějaké peníze, aby mohl být pohodlně živ. Voják nemusí pozdravit obyčejného kněze, ale musí vzdát vojenskému knězi patřičnou úctu, jinak je zavřen. Bůh má tedy zde dvntfj zástupce, civilní a vojenské. 16 ^ 1 IE Civilní musí se starat o politickou agitaci, vojenští pak zpovídají vojáky a zavírají je, což zajisté vše měl Hospodin již tenkrát v úmyslu, když stvořil tuto hříšnou zemi a když později stvořil i Augustina Kleinschrodta. Když se tento důstojný pán valil ulicemi Ťridentu, vypadal z dálky jako kometa, kterou chce rozhněvaný Bůh trestat toto nešťastné město. Byl strašný ve své velebnosti a šla o něm pověst» že již měl v Uhrách tři souboje, v nichž usekal nosy svým protivníkom z důstojnického kasina, kteří byli příliš vlažni've víře. Zmenšiv tak objemově nevěru, byl přesazen ' do Ťridentu v té době, kdy dobrý voják Švejk opustil •garnisonní vězení a vrátil se ku své I kumpanii, aby pokračoval v hájení vlasti.- Duchovní otec vojenské posádky v Ťridentu hledal té doby nového sluhu a Šel si jej | osobně vybrat mezi mužstvem posádky. Ký div, že když procházel světnicemi, padl jeho.zrak na dobromyslnou tvář vojáka Švejka a že poklepal mu na rameno a řekl: »Půjdeš se mnou!« Dobrý voják Švejk počal se omlouvat, L * i 2 17 'i ' že nic nevyvedl, ale kaprál jej strčil a vedl do kanceláře. .,,, .. a'i-iášätóÉäii V kanceláři po dlouhém omlouvání vyjádřil | se poddůstojník k vojenskému knězi, že dobrý voják Švejk »ist ein Mistvieh«, ale důstojný Kleinschrodt ho přerušil: »Ein Mistvieh kanu doch gutes Herz haben,« k čemuž dobrý voják Švejk pokornč kýval hlavou. Jeho usměvavá . ■ tvář s upřímnýma očima kulatila se v koutku a duchovní vojenský pastýř při pohledu na tu j dobráckou hlavu nechtěl vidět ani rejstřík trestů dobrého vojáka Švejka. i Od té chvíle nastal pro Švejka blažený život. Pil tajně mešní víno a svému představenému Čistil tak hezky koně, že kdysi pochválil ho důstojný kněz Kleinschrodt. »Poslušně hlásím,« ozval se dobrý voják Švejk, »že dělám vše možné, aby byl tak peknej jako voni.« Pak přišly velké dny vojenského polního tábora u Castel-Nuovo, kdy měla být sloužena polní mše. Augustin Kleinschrodt užíval k církevním účelům jen mešního vína dolnorakouského z Vösslavy. Italského vína nemohl ani cítit a tak se stalo, když zásoba docházela, že zavolal k sobě dobrého vojáka Švejka a jemu řekl: »Zítra ráno půjdeš do města pro víno z Dol- | nich Rakous z Vösslavy. V kanceláři dostaneš peníze a přineseš .-osmilitrový soudek. Vrátit se j hned! Tedy pamatuj z Vösslavy v Dolních Ra- J kousích. Abtreten!« f Dostal druhého dne 20 K, aby pak při ná- J vratu hlídka nebránila mu vstup do tábora, byl | mu vyhotoven průkaz: »V úřední povinnosti 1 pro víno.« ,| ' Dobrý voják Švejk odešel do města, s vědo- | mitě opakoval si přes celé město »Vosslau, J 18 t *- "- Nieder-Oesterreich«, totéž hlásil i na stanici a1 za tři čtvrti hodiny na to jel spokojeně vlakem do Dolních Rakous. Toho dne důstojný průběh polní mše rušilo jen trpké italské víno v konvicí. K večeru nabýval Augustin Kleinschrodt přesvědčení, že dobrý voják Švejk je holomek, který zapomíná na své vojenské povinnosti. Láteření Augustina Kleinschrodta bylo slyšet v celém táboře a neslo se až k alpským velikánům, splývalo do údolí Adiže k Meranú, kudy před několika hodinami s úsměvem spokojenosti a s blahým vědomím řádného plnění povinnosti ujížděl dobrý voják Švejk. Jel údolím, projížděl tunely a na každé stanici ptal se suše: »Vösslau, Nieder-Oesterreich?« Konečně dobromyslnou tvář vojáka Švejka uvidělo nádraží ve Vosslavě a dobrý voják Švejk ukázal nějakému muži v úřední čepicí vojenský úřední průkaz: »V úřední povinnosti pro víno.« Líbezně se usmívaje tázal se, kde jsou zde kasárna. Muž s čepicí ptal se ho po maršrutě. Dobrý voják švejk prohlásil, že neví, co je to marš-ruta. Pak přišli ještě dva mužové s čepicemi a Jali.se Švejkoyi vyklácla^ %P ^nejbližší kasárna r< rfe*$ ä vcUii K rrtc-uhurgu vojáka Švejka pro mešní '& !>y«? ^ výslechu vojáka Švejka, v:.■;•• u;>ŕítmic s blaženým úsměvem,. ^ »Necháme to až na ráno,« řekla hlídka, »pan inspekční důstojník právě usnul.« Dobrý voják Švejk lehl si na kavalec s blahým vědomím, že dělá pro stát co Může, a usnul spokojeně. Ráno vedli ho do kanceláře skladišť. Tam účetnímu poddůstojníkovi ukázal svůj průvodní list: >V úřední povinnosti pro víno«, průkaz s razítkem: »Feldlager — Castel-Nuovo — Rgt. 102, Bat. 3.« a podpisem důstojníka ode dne. Vyjevený poddůstojník vedl ho do plukovní kanceláře, kde byl podroben plukovníkem výslechu. »Poslušně hlásím,« řekl dobrý voják Švejk, přijel jsem z nařízení důstojného kuráta Augustina Kleinscbrodta z Tridentu. Mám při- | vézt osmilitrový soudek mešního vína z Vös-slavy.« Nastala velká porada. Jeho dobromyslná prostá tvář, upřímné vojenské chování a jeho průvodní list: »V úřední povinnosti pro víno« s řádně ověřeným razítkem a podpisem, to vše činilo co nejpříznivější dojem a celou záležitost J ještě spletitější. Konala se velká debata a byl vysloven názor, že se así důstojný kurát Augustin Klein-schrodt zbláznil -a že nezbývá nic jinóhc než poslat dobrého vojáka Švejka niaršrurou nazpátek. ... •;•••■ -.-,- a piuieses .-osminu uvj ^HUut.< .raue sc hnid! Tedy pamatuj z Vösslavy v Dolních Ra-kousích. Abtreten!« Dostal druhého dne 2Ü K, aby pak pří návratu hlídka nebránila mu vstup do tábora, byl mu vyliotoven průkaz: »V úřední povinne íi pro víno.« ■ Dobrý voják Švejk odešel do města, svSdo-| mite opakoval si přes celé město »Vöss'ai-1 18 Zatím chodil po ležení u Castel-Nuövo polní kurát Augustin Kleínschrodt, skřípal zuby a neříkal nic než: »Chytit, svázat, zastřelit!« Dobrého vojáka Švejka vedli v patrnosti jako desertéra a jaké bylo překvapení, když čtvrtého dne v noci objevil se u vchodu do polního ležení dobrý voják Švejk a s úsměvem - ■ • ■ - v podával hlídce svou maršrutu z Korneúburgu a svůj průkaz z tábora: »V úřední povinnosti pro víno.« • Hned se ho chopili a k* jeho úžasu dali mu řetízky a vedli do baráku, kde ho zavřeli. Ráno vedli ho do města do kasáren. Současně přišel připiš od železničního pluku z Korneúburgu, ve kterém se dotazuje plukovník, proč důstojný kurát Augustin Kleínschrodt poslal do Korneúburgu vojáka Švejka pro mešní víno z Vösslavy. Konána byla po výslechu vojáka Švejka, který pověděl upřímně s blaženým úsměvem, 21 * jak se vše stalo, velká porada a důstojný kurát Augustin Kleinschrodt šel navštívit dobrého vojáka Švejka do vězení. »Uděláš nejlépe, ty dobytku Švejku, když se dáš superarbitrovat, abychom měli od tebe pokoj.« - A tu dobrý voják Švejk řekl, dívaje se upřímně na polního kuráta: »Poslušně hlásím, že budu sloužit císaři pánu až do posledního vzdechu!« • • * * 22 • III. SUPER ARBITR AČNÍ PjZENf S DOBRÝM VOJÁKEM ŠVEJKEM. V každé armádě jsou darebáci, kteří ne-chtí sloužit. Těm milejší je, když se z nich ■ stanou praobyčejní civilní mameluci. Tito prohnaní chlapíci stěžují si, že mají na př. srdeční vadu, ačkoliv mají třebas jen zánět slepého střeva, jak se při pitvě dokáže. Takovým a podobným způsobem chtí se sprostiti své vojenské povinnosti. Ale běda jim! Je zde ještě su-perarbitrační řízení, které jim sakramentsky zatne žílu. Chlapík stěžuje si, že je »platfus«. Vojenský lékař předepíše mu Qlauberovu sůl a klystýr a »platfus neplatfus« běhá, jako by mu hlavu zapálil, a ráno ho zavrou. Jiný lotr stěžuje si, že má raka v žaludku. Položí ho na operační stůl a řeknou mu: »Při plném vědomí otevřít žaludek.« Než to dořeknou, je po rakovině a zázračně uzdravený putuje do basy. Superarbitrační řízení je dobrodiním pro armádu. Nebýt toho, každý branec by se cítil nemocným a neschopným nosit tele. Superarbitrace jest slovo původu latinského. Super = nad, 2bgžnÍTlre = zkoumati' 23 ■ é pozorovati. Superarbiírace tedy »nadzkou-mání«. Dobře to řekl jeden štábní lékař: »Kdykoliv prohlížím maroda, činím tak z přesvědčení, že se nemá mluvit o »superarbitrare« (nadzkou-mání), nýbrž o »superdubitare« (nadpochybo-vání), že takový marod je nade vši pochybnost zdráv jako ryba. Z toho principu také vycházím. Předpisuji chinin a dietu. Za tři dny pro boha prosí, abych je pustil z nemocnice. A když mezi tím umře takový simulant, učiní to naschvál, aby nás dopálil a nemusel si ten podvod odsedět. Tedy »superdubitare«, a ne »superarbitrare«. Pochybovati o každém do jeho posledního vzdechu.« Když tedy dobrého vojáka Švejka chtěli superarbitrovat, záviděly mu to všechny kumpanie. Vězeňský profous, přinášeje mu oběd do vě-•zení, řekl k němu: »Ty, holomku, máš Štěstí. Půjdeš z vojny domů, budeš superarbitrovanej jako jedna fiala.« Ale dobrý voják Švejk řekl mu totéž, co důstojnému kurátovi Augustinu Kleinschrodtoví: »Poslušně hlásím, že to, prosím, nejde. Jsem zdráv jako ryba a chci sloužit císaři pánu do posledního vzdechu.« S blaženým úsměvem lehl si na kavalec. Profous hlásil toto vyjádření Švejkovo důstojníku ode dne, Míillerovi. Míillcr zaskřípal zuby: »Lumpa naučíme,« zvolal, »aby si nemyslil, že může zůstat na vojně; musí při nejmenším dostat skvrnitý tyfus, i kdyby se z toho zbláznil.« Mezitím dobrý voják-Švejk vykládal zavřenému soudruhu z kumpanie: »Já budu sloužit . císaři pánu do posledního vzdechu. Když jsem voják, tak musí'- it císaři pánu a nikdo 24 mne nesmí z vojny vyhnat, ani kdyby přišel pan jenerál a kopnul mne do zadnice a vy-hodil z kasáren. Vrátil bych se k němu a řekl: »Poslušně hlásím,- pane jenerál, že chci sloužit císaři pánu do posledního vzdechu a že se vracím ke kumpanii.' A kdyby mne nechtěli tady, dám se k marine, abych aspoň na moři sloužil císaři pánu. A kdyby ani tam mne ne- chtěli a pan admirál i tam mne kop' do zadnice, budu císaři pánu sloužit ve vzduchu.« V celých kasárnách panovalo však upřímné míněni, že dobrého vojáka Švejka vyženou z vojny! Dne 3. června přišli pro něho s nosítky do vězení, po zuřivém odporu přivázali jej ■ řemenem k nosítkam a odnesli do garnisonní nemocnice. Kudy ho nesli, ozývalo se z nosítek ■ ". jeho vlastenecké heslo: »Vojáci, nedejte mne, já • " chci dál sloužit císaři pánu!« xJP^tí? nar oddělení Pro těžce nemocné a [ stabm lékař Jansa ho zběžně prohlédl: »Máš 25 ' zvětšená játra a ztučnění srdce, Švejku. Tos to \ dopracoval, musíme tě pustit z vojny.« »Poslušně prosím,« ozval se Švejk, »že jsem zdráv jako ryba. Co by si, poslušně hlásím, beze mne armáda počala? Poslušně prosím, že chci ke kumpanii a Že budu dál sloužit císaři pánu, věrně a poctivě, jak se na pořádného vojáka sluší a patří.« Předepsali mu klystýr a když mu jej dával sanifák Rusín Bočkovskij, tu dobrý voják Švejk v této choulostivé situaci řekl důstojně: »Bratře, nešetři mne, když jsem se nebál Taliánů, nebojím se ani tvého klystýru. Voják se nesmí bát ničeho a musí sloužit, to si pamatuj!« Potom ho odvedli ven a na záchodě ho hlídal voják s nabitou ručnicí. Na to uložili jej zase na postel a ošetřovatel Bočkovskij chodil kolem něho a vzdychal: »PSia krew, máš rodiče?« »Mám.« »Odtud asi nevyjdeš, ty simulante.« Dobrý voják Švejk dal mu pohlavek. »Já simulant? Já jsem úplně zdráv a chci sloužit císaři pánu do posledního vzdechu.« Dali ho do ledu. Tři dny byl zabalen v ledových obkladcích a když přišel štábní lékař a řekl k němu: »Nu, Švejku, půjdeš přece jen "z vojny domů,« prohlásil Švejk: »Poslušně prosím, pane štábarzt, že jsem pořád zdráv a že chci sloužit dál.« Dali ho poznovu do ledu a za dva dny měla se sejít superarbítrační komise, která by jej sprostila na vždy vojenské povinnosti. Den před sejitím komise, když už byl napsán jeho propouštěcí list, dobrý voják Švejk desertoval však z kasáren. 26 Aby mohl dál sloužit císaři pánu, musel utéci. Čtrnáct dní nebylo po něm ani slechu. Jaké bylo však překvapení všech, když po čtrnácti dnech v noci objevil se dobrý voják Švejk u vrat kasáren a hlásil tam hlídce se svým poctivým úsměvem na kulaté spokojené tváři: »Poslušně hlásím, Že se jdu dát zavřít, poněvadž jsem desentýroval, abych mohl dál sloužit císaři pánu až do posledního vzdechu.« Přání jeho se vyplnilo. Dostal půl roku a když chtěl dál sloužit, přesadili ho do arsenálu. aby nabíjel střelnou bavlnou torpéda. 'V. - :% 27 IV. DOBRY VOJÁK ŠVEJK UČÍ SE ZACHÁZET SE STRELNOU BAVLNOU. ' A bylo to, jak mu to řekl důstojný kurát: »Švejku, ty holomku, když chceš sloužit, tak budeš sloužit mezi střelnou bavlnou. Snad ti tam půjde k duhu.« Tak dobrý voják Švejk učil se v arsenále zacházet se střelnou bavlnou. Nabíjel jí torpéda. Tato služba není pro legraci, poněvadž jste stále jednou nohou ve vzduchu a druhou v hrobě. Dobrý voják Švejk se však nebál. 2il mezi dynamitem, ekrasitem a střelnou bavlnou spokojeně jako čestný voják a z baráku, kde nabíjel torpéda tou strašnou třaskavinou, ozýval se jeho zpěv: »Pímonte, Pímonte, co jsi ty za pána, že za tebou padla ta majlandská brána, hop, hop, hop. Ta majlandská brána a ty čtyři mosty, vystav si, Pímonte, silnější forposty, hop, hop, hop! Já jsem vám postavil regiment hulánů, vy jste ho zahnali za majlandskou bránu, hop, hop, hop!« Po té krásné písni, která činila z dobrého vojáka Švejka lva, přicházely na řadu jiné dojímavé písně o knedlíkách jako hlava velikých, 28 V které polykal dobrý voják Švejk s nevylíči-telnou rozkoší. A tak žil spokojeně mezi střelnou bavlnou, sám a • sám v jednom z arsenálních baráků. A tu jednoho dne přišla inspekce, která chodí od jednoho baráku k druhému a prohlíží, zdali je vše v pořádku. Když přišli až do baráku, kde dobrý voják Švejk učil se zacházet se střelnou bavlnou, tu uviděli dle oblaků tabákového dýmu, který se řinul z dýmky, že dobrý voják Švejk je neohrožený vojín. - Švejk, vida vojenské pány, vstal a dle předpisu vyňal dýmku z úst a položil ji na nejkratší vzdálenost od sebe, aby k ní měl nejblíž, a to do otevřeného ocelového sudu se střelnou bavlnou. Při tom pronesl, salutuje: »Poslušně hlásím, že není nic nového a že je vše v pořádku.« f Jsou okamžiky v lidském životě, kdy duchapřítomnost hraje velkou roli. Nejchytřejší z celé společnosti byl pan obršt. Ze střelné bavlny vystupovaly kroužky tabákového dýmu a tu řekl: >Švejku, kuřte dál!« To bylo moudré slovo, poněvadž jest rozhodně lepší, když je zapálená dýmka v ústech, než ve střelné bavlně. Švejk zasalutoval a pra- 29 | .1 ■ ■ ■ ! '' " *' - T t • • *■' vil: »Poslušné hlásím, že budu kouřit.« Byl to poslušný voják. »A teď, Švejku, pojďte na strážnici!« »Poslušně hlásím, že nemůžu, poněvadž musím zde podle předpisu být až do šesti hodin, kdy mne přijdou vystřídat. U střelné bavlny musí být pořád někdo, aby se nestalo žádné neštěstí!« Inspekce zmizela. Klusala na strážnici, kde -poručila, aby pro Švejka šla patrola. - Patrola šla nerada, ale přece šla. Když přišli před barák, kde seděl 'se zapálenou dýmkou dobrý voják Švejk uprostřed střelné bavlny, zvolal desátník: »Holomku, Švejku, vyhoď dýmku oknem a vyjdi ven.« »Ani mne nenapadne! Pan obršt poručil, abych kouřil dál, tak já musím kouřit až do roztrhání těla.« »Vylez ven, dobytku!« »A nevylezu, poslušně prosím. Jsou teprve čtyři hodiny a můžete mne »ablesovat« až v šest. Do šesti musím býti u střelné bavlny, aby se nestalo nějaké neštěstí. Já jsem na to opatrn —.« To »ý« nedořekl. Snad jste četli o tom velkém neštěstí v arsenále. Barák za barákem vyletěl, až vyletěl celý arsenál za tři čtvrti vteřiny. Začlo to v baráku, kde dobrý voják Švejk učil se zacházet se střelnou bavlnou a jako mohyla nad tím místem nakupila se prkna, latě a železné konstrukce, které sem přiletěly se všech stran, aby vzdaly poslední úctu statečnému Švejkovi,' který se nebál střelné bavlny. Tři dny pracovali zákopníci na zříceninách a dávali dohromady hlavy, dříky, ruce a nohy, 30 aby milý pán bůh o posledním soudě snáze poznal různé šarže a dle toho je také odměnil. Byly to pravé hlavolamy. Tři dny odklízeli prkna, železné konstrukce i z mohyly Švejkovy a třetího dne v noci uslyšeli, když prodírali se dovnitř do té spousty, příjemný hlas: »Ta maj-landská brána a ty čtyři mosty, vystav si, Pi-monte, silnější forposty, hop, hop, hop.« Při záři pochodní prokopávali se za hlasem: »Já jsem vám postavil regiment hulánů, vy jste ho zahnali za majlandskou bránu, hop, hop, hop.« A v záři pochodní spatřili jakousi jeskyni, sestavenou ze železné konstrukce a nakupených prken a v koutku uzřeli dobrého vojáka Švejka, který odkládaje dýmku, zasalutoval a řekl: »Poslušně . h 1 á s í m, že není nic nového a že je vše v pořádku!« - Vyvedli ho ven z toho zříceného pekla a dobrý voják Švejk když ocitl se před dů- 31 1 - stojníkein, pravil po druhé: »Poslušně prosím, že je vše v pořádku a že prosím, aby mne vystřídali, poněvadž je šest hodin dávno pryč a <* prosím také o »minážgeld« za tu dobu, co to na mne spadlo.« Statečný voják byl jediný, který z celého arsenálu přežil tuto katastrofu. Na jeho počest byla večer uspořádána v městě vojenskými kruhy malá slavnost v důstoj-nickém kasině. Obklopen důstojníky, pil dobrý voják Švejk jako duha a jeho dobrý, kulatý obličej zářil radostí. Druhého dne obdržel »minážgeld« za tři dny, jako by byl ve válce, a za tři neděle byl jmenován kaprálem u své kumpanie a dostal velkou válečnou medaili. Když ozdoben jí a hvězdičkami vstupoval do svých kasáren v Tridentu, setkal se s důstojníkem Knoblochem, který se zachvěl, když spatřil tu obávanou dobráckou tvář dobrého vojáka Švejka. »Ty's to, lumpe, vyveď I« řekl k němu. Usměvavě pronesl na to Švejk: »Poslušně hlásím, že jsem se naučil zacházet se střelnou bavlnou.« A s myslí povznesenou vstoupil na dvůr, aby vyhledal svou kumpanii. Toho dne četl důstojník ode dne mužstvu zprávu z ministerstva vojenství o zřízení oddě- . lení aeroplánů v armádě s výzvou, aby se přihlásil, kdo chce. Vystoupil tu dobrý voják Švejk a hláse se důstojníkovi, pravil: »Poslušně prosím, že už jsem byl ve vzduchu a že to znám a že chci i ve vzduchu sloužit císaři pánu.« • A tak za týden putoval dobrý voják Švejk ku vzduchoplaveckému oddělení, kdež si počínal neméně rozšafně než v arsenále, jak uvidíte dále. ______ 32 I DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK PUSOBÍ U AEROPLÄNÜ. Rakousko má tri řiditelné vzducholodě, osmnáct vzducholodí, které se řídit nedají a pět aeroplánů. To jest moc Rakouska ve vzduchu. Dobrého vojáka Švejka dali k oddělení aeroplánů, aby sloužil ku cti a ozdobě tohoto nového oddílu vojenského. Zprvu vytahoval na ■ vojenském letišti aeropíány z hangáru a čistil kovové součástky terpentýnem a vídeňským vápnem. Sloužil tedy u aeroplánů od piky. A jako důstojnému kurátovi v Tridentu čistil pečlivě koně, tak zde pracoval s chutí na aeroplánech, kartáčoval plochy, jako by hřebelcoval koně, a v hodnosti desátníka vodil hlídky hlídat hangáry, které poučoval: »Lítat se musí a proto, kdo by chtěl ukrást aeroplán, každého zastřelte.« Asi za Čtrnáct dní dělal cestujícího. To jest asi velmi nebezpečné povýšení. Zatěžoval aeroplán a lítal s důstojníky. Dobrý voják Švejk se však nebál. S úsměvem vy- . letěl do vzduchu a pokorně a uctivě díval se na důstojníka, řídícího letadlo a salutoval. 3 '33 r s důstojníkem Herzigem a když se octli ve výšce 826 metrů, přestal motor fungovat. »Poslušně hlásím, že nám došel benzin,« ozval se v zadu za důstojníkem příjemný hlas Švejkův,. »já, poslušně prosím, zapomněl do- lejt nádržku.« A za chvíli na to: »Poslušně hlásím, že padáme do Dunaje.« A když vynořily se za chvíli jejich hlavy z rozčerených, zelenavých vod Dunaje, řekl dobrý voják Švejk, plávaje za důstojníkem ke břehu: »Poslušně hlásím, že jsme dnes udělali výškový rekord.« Bylo před velkými slavnostními vzlety vojenskými na letišti u Vídeňského Nového Města. Prohlíželi aeroplány, zkoušeli motory a konali poslední přípravné' práce ku vzletu. Poručík Herzig hodlal vzlétnout se Švejkem ó-í na Wrightově dvojplošníku, ku kterému byl přimontován přístroj Morrissonův, pomocí kterého lze vzletět bez rozjezdu. Byli zde vojenští zástupci cizích mocností. O Herzigův aeroplán velice se zajímal rumunský major Qregorescu, který posadil se do vnitř a prohlížel páky a kormidla. Dobrý voják Švejk na rozkaz poručíkův spustil motor, vrtule se otáčela, Švejk s velikým zájmem upravoval, sedě vedle zvědavého rumunského majora, drátěné lano, spojující výškové zadní kormidlo a počínal si tak rozšafně, že shodil majorovi s hlavy čepici. Poručík Herzig se dopálil: »Šve j ku, v v osle jeden, leťte ke všem čertům!« »Zum Befehl, Herr Leutnant,« zvolal Švejk, chopil se výškového kormidla a páky přístroje Morrissonova a aeroplán vznesl se od země s daleko slyšitelnými, pravidelnými výbuchy výborného motoru. 20, 100, 300, 450 metrů ve výšce směrem k jihozápadu, k bílým Alpám, rychlostí 150 km za hodinu. * Ubohý rumunský major vzpamatoval se nad nějakým ledovcem, nad kterým letěli ve výšce takové,, že mohl jasně pod sebou rozeznávati přírodní krásy, sněžná pole, propasti, zírající * ^ ^ pnsne něho. a hrozivé na