I
Když ted řeknu, že za .Svatbu' vděčím onomu nočnímu zážitku z .Vojcka', bude to nejprve vypadat jako opovážli-vost. Nemohu však, jen abych vyloučil tento dojem opovážlivosti, popřít to, co je pravda. Nesmím jej vyloučit. Vize zániku, jež jsem do té doby chrlil jednu za druhou, vznikaly ještě pod vlivem Karla Krause. Všechno, co se udalo, a dalo se stále to nejhorší, se udalo bez zdůvodnění a bez spojitosti. Bylo to odposloucháno ze stanoviska pisatele a vystaveno na pranýř. Bylo to pranýřování zvnějšku, tím, kdo to psal, on třímal bič nad všemi scénami zá-
22
niku. Ten bič mu nedopřál klidu, poháněl ho tak, že kolem všeho jen proběhl, zastavil se jen tehdy, když bylo co bičovat, a sotva byl trest vykonán, bič ho hnal dál. V podstatě se dělo stále znovu totéž: lidé, konající své nejvšednější činnosti a pronášející nejbanálnější věty, stáli nic netušíce na pokraji propasti. Tu šlehl bič a vehnal je do ní, všichni padali do téže propasti. Neexistovalo nic, co by je od toho mohlo uchránit. Neboť jejich věty se nikdy neměnily, byly jim přiměřené a ten, kdo jim bral míru, byl stále jeden a týž, onen pisatel s bičem.
Nad .Vojckem' jsem prožil něco, pro co jsem našel jméno teprve později, když jsem to nazval sebepranýřováním. Posta vy,, které (kromě hlavní postavy) na čtenáře nejvíc zapůsobí, se představují samy. Doktor a Plukovní tambor bijí kolem sebe. Útočí, ale tak rozdílným způsobem, že poněkud váháme užít pro oba téhož slova útok. Je to však přece jen útok, protože na Vojcka tak účinkuje: Jejich slova, která jsou nezaměnitelná, se obracejí proti němu a mají nejtěžší následky. Mají je však jen proto, že představují sama sebe, totiž mluvčího, který sám sebou zasadí čtenáři zlou ránu - ránu kterou nikdy nezapomeneme, podle níž ho bude vždy a všude poznat.
Postavy se, jak řečeno, představují samy. Nikdo je sem nedohnal bičem. Jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, vystavují samy sebe na pranýř, a je v tom víc vystavování než trestu. Ať jsou, jaké jsou, existovaly už předtím, než se nad nimi vysloví mravní soud. Jistě, myslíme na ně s odporem, ale ten je promíšen se zalíbením, protože postavy se předvádějí, aniž tuší, jaký odpor vyvolávají. V tom sebepranýřování je jakási nevinnost, nebyla na ně ještě políčena žádná juristická síť, do té je můžeme, pokud