sbírka Balady a romance


Romance o Karlu IV.


Král Karel s Buškem z Vilhartic

teď zasedli si k dubovému stolu –

ti dva už pili mnohou číši spolu

a zapěli si z plných plic.

„Nuž dej sem zlaté číše, páže,

a nalej vína – dolej výš –

dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“

král Karel vesel káže.

„Zde po tom víně, Bušku, slyš,

domácí slunce naše vloni hrálo –

toť první víno, které v Čechách zrálo –

aj tedy vzhůru, pijme již!“

A pili – král však náhle prsknul –

„To že je víno? tenhle kvas?

vždyť křiví ústa, láme vaz!“

a zlostně rukou mrsknul.

[18]

„Eh – vezu révu z Burgund sem,“

král dál a dál si v zlosti svojí vede,

a takovouhle peluň mně z ní svede

ta velebená česká zem!

Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,

že sčesám trpké trnky s nich,

a chceš-li klidit pustý smích,

zde růže sázet radím!

Však jaká země – taký lid!

vás kdyby učit chtěli všichni svatí,

zda všimnou si jich Češi paličatí –

buď svatý rád, když není bit!

Jak bych zde mlátil otep slámy!

Nechť chci co chci, za krátký čas

se všechno jinak zvrtne zas –

mám já to bídu s vámi!“

Přec zase číši k ústům zdvih’,

a napiv se své velké dobré oči

teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,

ten však je jako pěna tich.

Jen – aby marně nezahálel –

pan Bušek máčel zub a pysk

a víno ku půnebí tisk’

a po jazyku válel.

19

„Ba je to bída,“ děl zas král

a rychle zavdal sobě vína znovu,

tak rychle, jak by bránil zlému slovu;

však kolem úst již úsměv hrál.

„Mám žízní umřít? – na mou víru,

Ty’s oslep’, páže – nevidíš,

že přede mnou je prázdná číš? –

a dej mi dobrou míru!

Pij, Bušku – již se nezarmuť –

a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:

můj jazyk je jak známo vybíravý –

a našel již v tom víně chuť.

Víš – zkoumat třeba, Bušku milý!

to víno má svůj zvláštní ráz,

zprv trpké, ale milé zas –

my, myslím, se už vpili!“

„„Nu vidíš, králi: tak náš lid!

Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se –

však květe po svém, v osobité kráse –““

teď přerušil svůj náhle klid

hned rozveselen Vilhartice –

„„ach přibliž k tomu lidu hled

a přitiskneš svůj k němu ret

a neodtrhneš více!““