.'\í ■-, Divadelní ústav llllllllllllllllllllll 32170002769i F.M.Dostojevskij IDIOT' Jevištní komposice o třech dějstvích Dramatizaci G-,Tovstonogova přeložil .a upravil Evžen Drmola 3217000276985 OSOBY . Lev Nikolajev Myškin, kníže Nastasja Pilipovna, jeho žena Parfen Rogožin Afanasij Ivanovic Tockij Generál Jepancin Jelisaveta Prokofjevna, jeho žena Aglaja / Alexandra % jejich dcery / Adelaida / Gavrila Ardalionyč Ivolgin- /Gaíía/ Ardalion Alexandrovič Ivolgin, jeho. otec Nina Alexandrovna? jeho matka Tarja, jeho sestra lebeděv Ferdyšcenko Pticyn Darja Alexejevna. Jevgenij Pavlovic Badomskij Káía, služebná castasji Filipovny Generálův sluha , Mladý muž Pán s pěstmi Tato jevištní komposice vyžaduje, aby jeviště bylo rozděleno na tři části. Po obou stranách jeviště, na kterém se odehrává základní děj dvanácti obrazů,"jsou joště dvě opony, které zakrývají dvoje dveře; Místo Opon.je možno použít světla. Když je.spuštěna hlavní opona, zvednou.se na obou stranách opony a objeví se dveře, Sak vzniká prosdéniumj které umožňuje, aby se děj rozvíjel v nepřetržitém toku. Vzadu před horizontem je umístěno projekční plátno, které vždy zmizí. Na tomto plátně se promítají titulky - jsou to úryvky románu.. & Domovník Policista Hosté u Nastasoi ^ilipovny ve vile a ostatní (As/ * «,- 'TV* ' •«* -j^jj—. »r ,~-"S.T f «T<)m,í«™T"l* «r -^ -It "■«-^lW"V5f"l*-4 PRVNÍ- DĚJSTVÍ Na plátně se objeví titulní stránka prvního vydání románu P.í/LDostojev-ského. Po něm následuje další titulek, /Místo projekcí titulků je možno užít hlasu z magnetofonu./ "Afanasij -Ivanovic Tockij, asi pětapadesátile-tý jemný muž, .který .měl nesmírně vlivné známosti a byl neobyčejně bohatý, se chtěl už dávno oženit. Ale. celá věc měla háček, vyskytla se tu jaká-' si zamotaná a nepříjemná příhoda,která moh.la zhatit všechny plány...11 PROSCENIUM /Vstoupí Tockij a generál Jepančin/ Jepančin Tockij Vke Služebné/ Ohlaste, že přišel Afanasij Ivanovic Tockij a Ivan Fjodorovic Jepančin, /Služebná odejde/ Myslím, že musíme použít těch nejmírnějších prostředku a zapůsobiti především na její city. ■ Když přijela před £ěti lety do Petrohradu, byla to docela jiná žena. Ani trochu se nepodobala té, kterou jsem opustil v Blažejově a se kterou jsem měl tak.dlouho, poměr. /Pauza* Vstoupí Služebná a zve Jepan-čina a Tockého do pokoje/ lG- .4.233.01 ^ ^mwí&wwn^m P R V H í O B R -A Z Přijímací pokoj v domě Itfastasji Filipovny. Na jevišti jsou Tockij a Jepančin. Po chvíli vstoupí Nastasja Iľilipovna, Nastasja Tockij - castasja Tockij Kastasja Tockij Nastasja Prosím, pánove. Bastasjo I'ilipovno, dovolte mi, abych vám v, prítomnosti svého starého přítele řekl, ze si vás nesmírně vážím a jedine proto považuji za svou povinnost pohovořit si s vámi otevřeně. Už dlouho mě trápá vaše osamělost. .... Žijete v jakémsi zvláštním smutku ý vůbec nevěříte v možnost jiného života* . ,. _ Co óde mne chcete, Afanasiji Ivanoviči? Chá^u vás..* Všechno jsem zavinil sám.'Neovládl jsem se, když jsem vás spatřil...-takovöli milou, -moudrou a neobyčejně krásnou *.. Teti bydh" chtěl všechno napravit... Postarat se o váš další osud.^.. Y šiml jsem si, že G-avrila Ivolgin? mladík z velmi vážené a dobré rodiny, vás už dávno vášnivě ■ miluje. Mám takový dojem, Nastas^o Filipov-no,"že se na jeho lásku díváte docela příznivě. Váš život by mohl dostat nový smysl a cíl.., Keni to pro mne snadné - o tom mluvit... Jen pokračujte... Abych zajistil vaši budoucnost? nabízím vám ' sedmdesátpět tisíc rublů. Tu částku vám stejně odkazuji v 'závěti a nejde tedy vůbec o nějaké odškodnění... prostě, když budu yě-dět, že jste zabezpečena, ulevím alespoň trochu svému svědomí. To je všechno, Nastasjo Pilipovno.- Afanasiji Ivanoviči, proč o těch pětasedm- 23302 ■v jr*if"*?£&&*'* íí- ^Q,l^riV^>'íC, 7 lockij Jepanôin T'ockij Hastas j a Tockij Jepanöin castasja Tockij desátí tisících mluvíte zrovna tea, když mi je stejně'odkazujete? Proč se tea staráte'o můj život, o mou osamělost? Jsem v hrozném postavení* Můj osud je ve vašich rukou, Nastasjo Iľilipovno, chci se totiž oženit! Já jako přítel Afanas-ije Ivanovice plně potvrzuji jeho slova. Na vašem rozhodnutí závisí osud'mé dcery a možná, že i osud dalších-dvou- dcer. Afanasij Ivanovic žádá o ruku mé starší dcery, Alexandry.,. jako otec musím o tom mluvit. Vy, Nastasjo Filipovno, mne jistě pochopíte, protože jste moudrá a ušle-. Ghtilá. : Věřte, že nemohu zapomenout, co bylo mezi námi, a nikdy take nezapomenu. Ale celá věc spěchá. Žádám záruku! Jakou? Nebudu míti klid, dokud se neprovdáte, Nas-tasjo Filipovno, Těžko se mi o tom hovoří, ale přál bych si, abyste pochopila, že kromě zájmu a snahy uspořádat svůj vlastní osud, mám na mysli i vaše dobro» Co mi na to odpovíte? Rozhodněte se, Nastasjo Filipovnoí Zbytečně se ostýcháte, Afanasiji^Ivanoviói, mluvit o těch pětasedmdesáti tisících. Vím? co znamenají peníze, a pochopitelně je přijmu, nemusím se za ně stydět! Nevezmu je ovšem jako úplatek za zneuctění mladé dívky, nýbrž jako náhradu za zkažený život...- . Nemusíte na mne naléhat. Y zásadě nejsem proti sňatku s G-avrilou Ardalionovičem. Ale zatím vám nemohu nic slíbit. /Rychle odejde/ /po pauze/ Ta je schopna navždycky se sama zničit. Půjde třeba na Sibiř, ale udělá, co si usmyslí. Tentokráte jsem se však rozhodl, ze použiji jakýchkoli prostředku, jen abych byl volný.. 33303 l^VT^TV^^ y*1—-v^rapx -flf^^pv «v^Trjip^ f^wit-r-vq- wMM-->nr jepanöin Taková ženská si ničeho neváží, ani sebe! 23304 Opona ^■"^fařW-TV I v 1 - J Titulek !,Ráno koncem listopadu, kolem deváté hodiny, se plnou parou "blížil k Petrohradu vlak^od Varšavy..,, zrovna tálo .., Ve vagóně třetí třídy seděli proti sobě, dva cestující. . ." DRUHÝ- OB RAZ* /Vagón třetí třídy, Myškin a Rogožin/ Rógoěin Myškin ■Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myškin b05 Zebe? /odpoví neobyčejně ochotně/ Moc. A to je obleva; Co kdyby byl mráz?' Jedete z ciziny? Ano, ze Švýcarska, /hvízdne/ Podívejme! Ze Švýcarska! "Nebyl jsem v Rusku uě čtyři roky. /se hlasitě zasměje/ To ale máte nějak málo zavazadel?! /Opravdu, Myškin nemá nic jiného než uzlík/ ' . ■ /jako předtím, .aniž se urazil, se také směje/ Mám gen tenhle uzlík! Vidím. Všechno jsme nechali... /naznačuje hru.v kostky/ /nechápe/ Cože?1 /"Najednou pochopí, směje se/ ^r»iiY -n .-*-m-tj 10 Rogožin My š kin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Lebeděv Myškin Lebeděv Myškin Rogožin Myškin lebeděv Na co.vy^hned nemyslíte? Že jsem hrál ruletu? Co vás napadá. Byl jsem na léčení. Co vám bylo? Měl jsem takovou divnou chorobu..,, nervy. Už od dětství... Časté záchvaty se mne udělaly málem idiota.... Pan Pavliščev se d.ověděl, že ve Švýcarsku žije profesor Schneider? který má svou vlastní metodu a tyhle nemoci úspěšně léčí - studenou vodou a tělocvikem... Uzdravili vás? neuzdravili. /se směje/ Neuzdravili? Ne., : Nadarmo jste jim nacpal do chřtánu fůru peněz. A my jim tady pořád věříme. . - /Dá se do hovoru s ošuměle oblečeným úředníkem na vedlejším sedadle. Je to , lebeděv/ To^je svatá pravda! Dobrý den. Jenom se na ně zbůhdarma plýtvá ruskými silami, 0, nikoliv, v mém případě se mýlíte! Múj lékař mě sám skoro dva roky živil a ze svých po.sledníoh peněz mi zaplatil cestu. To za vás neměl kdo platit nebo co? Pan Pavliščev, který mě podporoval,^před^dvě-ma roky zemřel. Když jsem napsal své vzdále- né PS 3 příbuzné, generálové JepanČinové, neode-3ala mi. Kdyby nebylo mého lékaře... /Podívá se na lebeděva/ Vám je to k smíchu? Jeden dobrodinec zemře a druhý..% přesněji řečeno - druhá ani neodpoví! S tímhle jste přijel? 23306 f* «c 11 Myskin Lebeděv Myškin ..Rogožin ÍDebeděv Myškin Lebeděv Myškin Lebeděv Myskin Lebeděv Myškin Lebeděv Myškin Ano. A kam máte vlastně namířeno? Jako kde budu bydlet? To opravdu nevím,.. Ještě jste se nerozhodl? /Oba se smějí/ v Jak by mohl! Určitě hledá nějaký slušný hotel! S uzlíkem! /se směje zároveň s nimi/ To jste řekl správně! Ne ledajaký7 ale slušný. No,., když je vaší příbuznou generálová Je-paněinová? tak ten uzlíček má docela jiný ' význam.., No... no... Ovšem'jen tenkrát?je--li generálová opravdu vaše příbuzná. Možná že se mýlíte... lidé bývají roztržití, zvláště ti s bujnou fantazií! Uhodl jste! Ona totiž vlastně není'moje příbuzná. Ani jsem se'tehdy moc nedivily když mi neodepsala. Čekal jsem to,- Nadarmo jste vyhodil peníze za,známky.., No ... to je dobře, že jste alespoň upřímný. Komu čest, tomu Čest! A generála^Jepančina . znám,., no, ovšem. /Myškinovi/ Račte dovolit , s kým mám tu čest? Jsem kníže Lev Nikolajevic Myškin. Kníže Myškin? Lev Nikolajevic? Neznám... . Nikdy jsem o něm neslyšel. Pochopitelně, Knížata Myškinové už dnes neexistují. Domnívám se, že jsem poslední... Ani' vlastně nevím, jak se generálová Jepan-činová dostala mezi Myškiny. Také je poslední z rodu. /se směje/ Poslední z rodu! /Směje se ještě ^ víc/ Nó... vy jste tomu dal! Taková nepodařená slovní hříčka! Věřte, že jsem to tak nemyslel- •07 *rryn**' 12 Ijebeděv Yšak rozumíme, rozumíme..« Rogožin /najednou/ A to jste tam, kníže, u toho profesora študýroval? Myškin Ano,., studoval... Rogožin To já jsem nikdy nic nestudoval. Znáte Rogo- žinovy? Myškin Ke. V Rusku znám málokoho. Vy jste Rogožin? Rogožin Ano, Parf.en Rogožin, Lebeděv /s neobyčejným zájmem/ Parfen? Snad ne z té rodiny Rogožinových... Rogožin /podrážděně s netrpělivostí/ Z té... Lebeděv Cože... opravdu? Potomek^Semjona Parfenyče Rogožina, který před měsícem zemřel a zanechal po sobě dva a půl miliónu rublů? Rogožin Podívejme se, jak jsi to spočítal!//Myškinovi/ Co z toho ti lidé vlastně mají, že hned dolízají jako hmyz? lebeděv A tečí vám spadne do klína miliónek! Přinejmen-- ším! Přinejmenším miliónek! Můj ty smutku! Rogožin Co je mu po tom, no ne?! Stejně ti nedám ani rublík, i kdybys^přede mnou tancoval! Lebeděv Udělám to, udělám! Opustím ženu i děti... a budu ti tancovat. Dopřej mi té radosti! Rôgožin Fuj! /Obrátí se k Myškinovi/ Utekl jsem před tátou do Pskova. Kdybych tenkrát nebyl utekl, na místě by mě zabil. Myškin" Rozhněval jste ho? Rogožin , Hm, naštval! Bylo to kvůli Nastasje Filipov-1 ně» 'Zavinil jsem to já. ' Lebeděv Kvůli castas je ^ilipovně?- "Rogpžin - Dy£ ji stejně neznáš! |3308 "íJÍHTWÍTíí^ifffrje t-ÍT—i -J- "V- [ ľ Iiebéděv 'Rogožin lebeděv Rogožin lebeděv Rogožin 'Lebeděv Rogožin ■Lebedě v Rogožin I znám. Ale jdi! Copak je málo ženských s tímhle jménem? Jsi mi ty ale drzoun! Tušil jsem, že se ke mně co nejdřív prilipne takový neřád... A co když ji znám! Koho by Lebeděv neznal! Nastasja Pilipovna Baraskinová se stýká s Toc-kým. ,, To je ten statkář a velkokapitalista -důvěrný přítel generála Jepančina. Podívejme, čert zatracený, všechno ví... lebeděv ví všecičkoí Kde já všude byl. Poznal jsem Armancii, Koralu i kněžnu Packou, Nas-tasju Filipovnu "a. . . /mu skočí do řečí/ Jen ji moc nesrovnávej s ostatními. Slyšíš? Nesrovnávám, 'Ľy se ženou za penězi, ale ji ještě nikdo zlatem neomámil... Tak už mlč! Mlčím, Když jsem ji, kníže, viděl poprvé... jako by mnou projel blesk'; Celou noc jsem^nemohl spát. Ráno 7!\i otec dal dva pětiprocentní úpisy,kaž-dý na pět tisícovek a povídáš "Jdi a prodej je, ale ne^aby ses někde zastavoval, počkám na tebe!" Úpisy jsem prodal, domů jsem nešel, ale zamířil jsem si to ^přímo do anglického obchodu a za deset tisíc jsem koupil briliantové náušnice. Vletěl jsem k Zaljoševovi; "Pojä? kamarádíčku,' k Nastasje ]?ilipovně,!! Šli jsme. Uvítala nás sama. Tenkrát jsem ne-řekl, že jsem to já, "Tohle je od Parfena Ro-gožina," řekl Zaljožev - !,na památku vcerej- ■ šího setkání, račte ten^dáreček přijmout," Otevřela krabičku a usmála ses "Poděkujte svému příteli, panu Rogožinovi, za jeho milou pozornost," Když jsme odešli, začal se Zaljožev hrozně smát,"Jak se teď vyrovnáš s otcem?" Iiebéděv no... Nebožtík byl■takový lakomec, že ^ pro deset tisíc, ale i pro- deset rubli- No. . . ků hj vraždil! í 23309 ' —f-r-jf rrs-^1^^,,^v^,rt1T-' - 14 Rogozin lebeděv Řogožin Lebeděv Rogožin lebeděv ..My š kin /posměšně opakuje/ Vraždil? Co ty■víš! Otec mě tehda zavřel a celou hodinu do mne mluvil. ''Tohle je jen příprava H *- povídal» fiJeště se přijdu s tebou na noc rozloučit!" Tata zajel' k Nastasje l?ilipovně, poklonil se jí až k.zemí, prosil a plakal, ITakone.c přinesla krabičku a .hodila mu ji pod nohy s '"Tady máš t^- svo-náušnice, dědiců, tea jsou mi desetkrát draž 3® .i «..., když vím, co kvůli nim chudák Parfen zicu-, sil, Vyřicí, že mu děkuji a pozdravuj- ho." -S dvaceti rubly v kapse jsem odjel do Psko-va. Válel jsem se po hospodách, celou noc jsem opilý a v horečce klopýtal po ulicích a ke všemu mě' pokousali psi. Sotva jsem se z toho vylízal, /v nadšení/ No - - prosím. Teí bude Nastasja Filipovna panečku koukat! Kdepak náušnice! To nic není. Teď dostane odškodněníčko».. Ty, jestli cekneš o Nastasje Pilipovně ještě slovíčko j tak ti přisámbůh nařežu, i když máš -styky! ■ ' Nařežeš, ale neodhodíš.-. . Jen mi nařeži ' Tím víc si mě připoutáš! /Hvízdání lokomotivy/ , Už jsme tu!. Kníže, nevím/ proč jsem si tě tak oblíbil. Snad proto, že" jsem tě potkal zrovna teď... toho jsem taky potkal, ale o nějaké oblibě nemůže být ani.řeči.., Přijrl ke mně, knížát-ko.'.-. Ty kamašky ti sundáme, oblečeme tě do kuního kožíšku, dáme ti ušít fracek, bílou vestičku nebo jakou budeš chtít, kapsy ti nacpeme penězi a. . . -a pojedeme kľastasje ^ilipovně. Tak co, přijdeš? Neodmítejte, kníže Lve Nikolajeviči! Je to příležitost! Ach, jaká příležitost! Přijdu velmi rád a děkuji vám, že jste si mě oblíbil,.. Možná že přijdu ještě dnes, jestli to všechno stačím. Abych byl upřímný... z rovina tea nemám ani kopejku... , 13310. W^a.fKVBTfíJvT'—irr* r^1': 15 Rogožin Prachy budou, přijel k večeru! lebeděv /opakuje/ Prachy budou, budou, nes s e s e tmí! Rogožin A co, máte rád ženské? £ak povídejte.,. Myškin IT - ne... ne... ne! Vždyí ^sem.,, snad to nevíteř ale já kvůli té své chorobě, co mám od narození, vůbec ženy neznám. Rogožin Když je to tak^ jsi jako ten ^rosíáček boží, knížeř a takové lidi má "bůh rad! /Lebeděvovi/ A ty maž za mnou, vráno! /Všichni tri odcházejí/ Opona Titulek !3312 "Když kníže zazvonil u dveří bytu generála Jepančina, bylo již skoro jede> náct hodin,.," PROSCENIUM /Zvonek. Vystoupí sluha v livreji, otevře Myskinovi dveře/ My skin Sluha Myškin Sluha Myskin Sluha' Myškin Sluha Myškin Sluhax Dobrý den. Hledám generála Jepančina, Koho mám ohlásit? - . _ Knížete-Myškina, /se podívá podezíravě na uzlík/ Vy jste - kníže? Anoř jsem opravdu kníže Myškin a generálová Jepančinová je také poslední kněžna Myškino- , vá. Ona a já jsme jediní z našeho rodu. Tak vy jste dokonce její příbuzný? / Ano, Musím" mluvit s generálem ve velmi naléhavé záležitosti. Přímo s generálem? Ano, je to důležitá-věc... potřebuji... Na nic se vás přece neptám, ./Vstoupí C-aňa Ivolgin/ G-avrilo Ardalionyči, tady ^tenhle pán tvrdí, že je příbuzný paní generálové! TT^t 5V3«ÍBHH5faS=sw.'.1,i '^WžŠ&šMÉ???^:^ 17 Jdete k Jeho Excelenci? Dobrá, hned vás ohlá sím. /Odejde/ Nechcete od generála výpomoc? Mohu vás ujistit, že nikoliv, Ten uzel položte sem, ale,., Takv^ jsem na to ^myslel, jestli dovolíte... A víte co, sundám si i plaší.. Samozřejmě, přece byste nešel ke generálovi v plášti. /Vejde Gaňa/ Kníže, prosím, /Gaňa a kníže odejdou/ TŘETÍ OS RAZ /Pracovna generála Jepančina. Zb. stolem sedí generál. Vstoupí G-ana a Myš kin/ Jepancin Myškin Jepancin Myškin Jepancin /Myškinovi/ Čím vám mohu posloužit? Kád bych se s vámi seznámil» Mám málo času, ale když máte něoo na srdci, tedy... /se usmívá/ Tušil jsem, že budete považovat mou návštěvu za něco zvláštního,' že jsem přišel s nějakým úmyslem... Ale kromě potěšení, abych^se s vámi seznámil, nemám opravdu žádné přání. Potěšení je ovšem i pro mne veliké, ale nežijeme na světě pro zábavu, jak víxe, občas se musíme věnovat i svým povinnostem. .. A kromě toho stále nevidím... no jak bych to řekl,., důvod,., něco společného, co by nás Myškin § Jepancin .Myškin l Jepancin í .Myškin /se stále usmívá/ Důvod tu není naprosto žádný a společného jen velmi málo.Neboí i když jsem kníže Myškin, a vaše paní pochází z našeho rodu, není to ještě důvod k bližšímu ses> námení. Moc dobře to chápu« Ho tak vidíte. Smím se zeptat, kde bydlíte? Ještě nikde. To znamená, že jdete rovnou z vlaku ke mně? I se zavazadly!? Mám všeho Všudy malý uzlík, jinak nic. Obvykle ho mám pořád u sebe. Ubytování si mohu najít i večer... A já myslel, že chcete přímo sem. ''Fi&S&^'^ttl&r'T*'^'^^ -T™?-1?-"1"*"" 19 Myškin Jepanöirt _ My škin jepanöin ■; My skin ;; Jepanöin i? Myškin J Jepanöin I Myškin IJepanöin if § Myšleni 'Z - "* ■| JepanČin' |Myškin IJepanöin To'by bylo možné jedine tehdy, kdybyste mě byl pozval. Ale abych byl upřímný, nezůstal bych u vás, ani kdybyste mne pozval, ne z nějakého určitého důvodu, ale... prostě tak,, ze zásady. Ku, je tedy dobře, že jsem vás nepozval a nezvu. Dovolte, kníže, abychom si všechno objasnilis Chápete jistě, že o příbuzenství nemá cenu hovořit, /se usměje/ To znamená, že mám jít? Sbohem' a nezlobte se, že jsem vás vyrušoval. Je vám to divné, še se směji? Věděl jsem, še to^tak dopadne, Ku, co se dá dělat% snad to musí být... Sbohem. /Jde ke dveřím/ Kníže.., /se zastaví/ Prosím... ' Podívejte se, kníže, jestli jste opravdu takový, jakým, se zdáte, bude docela-příjemné, seznámit se s vámi,^Jelisaveta Prokofjevna možná ráda uvidí svého jmenovce.- Opravdu jsem vás nechtěl obtěžovat ani ;jsem nepřišel prosit o výpomoc. Chtěl jsem vas poz< nat. To je všechno. Kolik je vám let, kníže? Šestadvacet! Podívejme... a já myslel, že mnohem méně. Máte nějaký majetek? Nemám,... " Z čeho chcete žít? Máte nějaké plány? Chtěl bych pracovat. Vždyí vy jste vlastně filosof. Posaďte s< Máte nějaké nadání, schopnosti? Mám na m; se. , Y mysli takové, které by vás uživily, Odpustte, že se ptám, ale... Jen se neomlouvejte. Myslím, že nemám ani *» *-*-"*»„. "K %5" BT 20 nadání, ani zvláštní schopnosti, ba naopak,.. Už dlouho nemáte rodiče? Přes dvacet let. Protože jsem byl nemocný, strávil jsem většinu svého života na vesnici. Časté záchvaty nemoci že mne udělaly málem idiota.♦; Léčil jsem se ve Švýcarsku... V Rusku nemáte nikoho? nikoho..t ale doufám... dostal jsem dopis od-pana Salaskina. /mu skočí do řeči/ Yaše nemoc vám> snad nebrání, abyste přijal.nějaké místo v úřadě, pochopitelně nijak namáhavé! Jistěže ne! Ovládáte pravopis?! Samozřejmě! Výborně, A co písmo? Písmo mám pěkné. Snad právě ke krasopisu mám nadání» Dovolte mi, abych vám něco napsal, jen tak na zkoušku. Ale prosím. Gaňo, dejte knížeti papír. ■ /mu podá pero a papír/ Posadte se sem, /usedne a začne psát/ /ukáže na. aktovku, kterou drží (Jana/ Co je to? K podpisu? Nikoliv, ^Vvtáhne z aktovky velkou fotografii a podáváJ'ji Jepanöinovi/ /si- ji prohlédne/ Ach tak? Nastasja Filipov-na! Sama ti ji dala? Ano. Když jsem jí byl blahopřát, Jistě jste, Ivane Pjodoroviči, nezapomněl, že dnes vécer • * # w-^v-vv^-r tsT""*"*'"*"" 21 ÜFezapomněl. . * Určite přijdu. Měl by se jí k. narozeninám připravit nějaký dárek.., /náhle, významně/ G-ano. . . když už, tak -u&t . . řeknu ti všechno. Slíbila Tockému i mně, že dnes na večírku řekne rozhodné^slovos bučí 'ano -nebo ne! /Podívá se na G-aňu, který zrozpačitěl/ /se podívá na portrét/ Tak tohle je Nastasja Pilipovna? Cože? Vy znáte dokonce i. Nastasju Pílipovnu? ■Ano, jsem teprve jeden den v Rusku a znám už i tuhle krasavici. Když jsem jel vlakem, tak mi o ní vyprávěl Parfen Rogošin, jak se do ní zamiloval, Rogožin bude dědit dva a půl milionu. To jsou mi ale-novinky! liž jsem o něm ledacos slyšel. Nastasja Pilipovna mi.vyprávěla- celou tu historii s' náušnicemi. Jenomže dneska to vypadá docela jinak. Může tu být doopravdy nějaký ten. milión... a k tomu všemu vášeň, dejme tomu, bláhová vášeň, ale přece tu hraje prim,.. Podívejme. ... 'jen aby z toho nebyla mela. Máte strach z miliónů? Ty se snad nebojíš? Co myslíte, kníže, je to seriózní člověk nebo jen takový nactiutrhač? Nevím, jak bych.vám odpověděl, ale zdálo se mi, že v sobě skrývá vášeň, jakousi podivnou chorobnou vášeň! To se vám zdálo? Ano. Ke konfliktu může dojít za několik dní... nebo ještě dnes. Hm,. , Ovšem... a potom už bude záležet jen na 22 G ana Jepančin G-ana Jepančin ;. G-ana Jepančin 'ŕ Myškin tom, co jí vleze do hlavy. Poslyš, Gaňo, ty jí dnes, prosím tě, moc neodporuj a snaž se ... víšf skrátka snaž se jí vyhovět... Hm! Co se tváříš tak kysele? Jde o sedmdesát pět tisíc! Jestli nechceš, tak mi to řekni, prosím. Nikdo vás, Gavrilo Ardalionoviči? nenutí, nikdo vás násilím nechytá do pasti, i když si to třeba myslíte. Chceš nebo nechceš? /po pauze ostře/ Chci! Nu dobrá! Tak se pochlubte, kníže, /Podívá se na kxasopiseckou ukázku, kterou mu kníže podává/ To jé písmo! Překrásné písmo. Vy nejste krasopisec, ale umělec. To je, Gaňo, něco -vid! /se směje/ Podivuhodné. Jen se směj , ale z toho přece kouká kariéra. Je už půl jedné, //Knížeti/ Najdu vám. nějaké to místo v kanceláři, aby to nebylo přílišv namáhavé, ale bude vyžadovat přesnosti. Teď dáls rodina Gavrily-Ardalionoviče Ivolgina . pronajímá pokoje se stravou i obsluhou. Siná Alexandrovna vás určitě na moje doporučení přijme. Doufám, G-aňo, že nemáš nic proti tomu, aby u vás kníže bydlel? Naopak. Maminka bude mít radost... Tak co, kníže, jste spokojen? Nájemné není vysoké, jistě teá nemáte ani kopejku, a proto mi dovolte,'abych vám pro začátek dal pětadvacet rublů. Později se vyrovnáme. /Generál odejde. Kníže opět usedne a dlouze se dívá na fotografii/ Zajímavý obličej! Jsem přesvědčen, že i její osud je neobyčejný. Tváří se docela vesele, a přece nesmírně vytrpěla, vielte!? To prozrazují její oči. Je to hrdá tvář, úžasně hrdá! Nevím ovšem, jestli je dobrá. líbí se vám tahle žena, kníže? Oženil byste se s ní? Nemohu se ženit... nejsem zdráv*.. v-y-^ľv yTff7s 23 Sluha G ana Myškin Gaíía Myškin Gaňa Myškin /-vstoupí/ Vaše Výsosti, prosím, abyste se ráčil obtěžovat k Její Excelenci, /Sluha si vymění pohled s G-aňou. gluha odejde, pak chce odejít kníže. Gana ho však zastaví/ Kníže! A Rogošin by si ji vzal, co myslíte? Třeba hned zítra, ale možnáf že ''oj ji pak za týden zabil! /sebou trhne/ Co je vám? /rychle odejde/ /zůstane sám. Pausa/ Kéž by byla dobrá. Všechno by bylo v pořádku! /Odejde/ ■ 920 C T Y R T X OBRAZ /Pokoj generálove Jepančinové. Na scéne generál Jepanöinř Jelisaveta Pro-kof jevna Jepaneinova, Aglaja, Alexandra a Adelaida/ Jepancin Alexandra Jelizaveta | 'Myškin J Jelisaveta |. Jepanöin & Jelizaveta I Jepanöin Jelizaveta Jepanöin /je ..zřejmé, že pokračuje v započatém hovoru/ Hovořím o tom proto, že za, prvé je tvým jmenovcem a dokonce příbuzným, a za druhé nevím, kde by hlavu složil. Myslel jsem si, že tě to bude zajímat. Má po cestě hlad, proč bychom ho nenakrmily! Jedině pod podmínkou, že mu u stolu uvážeme kolem krku ubrousek: Chová se aspoň při těch záchvatech klidně? Nedělá nějaké posunky? /vstoupí/ Tady ho máme.. Prosím, )mížej prosím. Doporučuji vaší přízni posledního knížete z rodu Myškinů, vašeho jmenovcet. dokonce i příbuzného, laskavě se_ho 'ujměte'. Mne, prosím, omluvte, hrozně spěchám. Víme, kam spěcháte. Spěchám, miláčku, spěchám! Dejte mu své^pa-matníčky,. mesdames. AÍ do nich něco napíše. Má vzácny rukopis. Talent! Napsal mi starýmt písmem tato slova: "Opat Pafnutij se vlastní rukou podepsal,.." Pafnutij? Jaký Pafnutij? Ale počkejte přece, kam spěcháte? Čeká na mne hrabě, sám mi přece vzkázal... Na shledanou, kníže! yí* *" * mg/n^xjTf^i,- f 25 Vím, kdo je ten tvůj hrabě... /Knížeti/ Počkejte... /Vzpomíná si/ Ach ano... jaký to byl opat? Posaáte se, kníže« Tak jaký to byl vlastně opat? Opat Pafnutij žil ve čtrnáctém století, byl představeným kláštera na Volze, Viděl jsem jeho podpis. To písmo se mi nesmírně líbilo a nacvičil jsem si je. Aglajo, zapamatuj si jméno Pafnutij nebo si to raději někam napiš, já všechno zapomenu. Alezandro, ,aí si kníže vezme čaj, /Kníže hexe šálek a pije/ Nu a téct. nám všechno povězte! Ale, mamá, to se přece nehodí... Jak se vám líbilo ve Švýcarsku... Jaký byl váš první dojem? Velmi silný. Vzpomínám si, že když jsem při--jel do^Basileje, byl večer, A náhle mě probudilo hýkání osla na náměstí. Osel mě hrozně překvapil a líbil se mi. Jako by se mi najednou v hlavě dočista vyjasnilo..* Osel? Ostatně co ,je na tom divného, třeba se někdo ještě zblázní do osla, /Podívá se na dcery, které se smějí/ Jen pokračujte, kníže. Od té doby mám strašně rád oslíky., Dokonce k nim cítím jakousi sympatii. To všechno je nesmírně zvláštní, ale nechte osla oslem, a mluvme o něčem jiném. Proč se pořád směješ, Aglajo?. A ty taky, Adelaido? Kníže tak pěkně vyprávěl o oslu. /Směje se rovněž/ Viděl ho na vlastní oči, a co tys viděla? Bylas někdy v cizině? Ale osla jsem viděla, mamá. A já ho i slyšela. TT ^ ^ Ä *~ ™ íjr-WTi- i*n?T.i"f ~f WrT*1 ' ~* T ■*-*■¥ 26 Myškin Adélaida ' Myškin Adélaida Alexandra . _ Aglaja ;• Jelizaveta | Myskin f Jelizaveta | Myškin i Adélaida l I Myškin I Alexandra I Myškin I Adélaida f Myškin /Smějí se/ Ach! /Také se směje/ Já jsem to zavinila Ale věřte, že osel je opravdu užitečný pomocník. , » » A teá nám pověste, jak-jste se prvně zamiloval. .. Nikdy jsem se nezamiloval. ., nikdy! Ale určitě ano. Že byste ještě nikoho nemiloval? Pověste nám o své lásce. Jak^jsou zvědavé! Opravdu jste nebyl zamilován , kníže? Ne, Nezlobte se na ně,^kníže. Už "si'vás oblíbily? já de dobře znám, I já je znám. Jak to, vždyí jste nás před chvílí poznal« Znám. Věřte mi to. Vyznám se v lidských tvářích. Jako bych.se po své nemoci znovu narodil. Umím se dívat... ,.. do tváří? Copak jsou jenom tváře? Já,.„ i když nejsem na světě dlouho, dovedu snad jediné - cist ve tvářích. /ho přeruší/ ... a co jste vyčetl z těch našich. Vy. Adelaido IvanovnOj máte šíastnou tvář. Jste skutečně hezká dívka. Když se na vásf člověk podívá, říká sis "Musí to být hodná sestra," Vy? Alexandro Ivanovno,^máte také krásnou a mxlou tvář, ale^něco vás zde, uvnitř /gesto/, tíží... určitě máte laskavé srdce, nedovedete však být ani trošku ve-, sela, Z vašeho obličeje. Jelizaveto Prokof- -pm@^^t^^mzr3*?,h v--; 'w*n 27 jelizaveta •■ Myš kin ■■' Jelizaveta Myš kin Jelizaveta Myskin Adelaida í/tyškin l Jelizaveta \ ;, My skin it ř ) Jelizaveta | Adelaida ! Alexandra jj Aglaja ! Jelizaveta jevno, jsem vyčetl docela přesně, se jste velké dítě... ve všem, v dobrém i zlém smyslu. Tak co, ctihodné dcerušky, myslely jste, že se ho velkodušně ujmete jako nějakého chudáčka , a on je zatím úplně jiný. Vypadáme tea jako husičky. Jenom o Aglaji jste nic neřekl? Až později. Proč? Snad si zaslouží pozornost? To ano! Opravdu! Jste neobyčejně krásná, Aglajo Ivanovno! Jenom krásná? A co povaha? Povaha? Proč mlčíte? Krásu je těžké soudit. Krása je hádankou, A je skutečně krásná? Neobyčejně! Jako Nastasja' Jľilipovna^ . . /Pauza/ Jako Nastasja ^ilipovna? Kde jste ji viděl? G-avrila Ardalionovič před ^chvílí přinesl Ivanu Fjodorovici ukázat její podobiznu. Co to říkáte? Chci ji vidět! Kde je ta podobizna? Drahý kníže, buäte tak laskav a jděte do pracovny a přineste ji, /Kníže odejde/ Je hodný, ale hrozně naivní. A taky trochu směšný. Všem zalichotil, i naší mamince... Jen si nevymýšlej, prosím tě! Nechtěl mi lichotit... /Kníže se vrací s podobiznou Nastasji Filipovny/ 23 ^EfF^EfrKť ww^w^w^ 28 Jelizaveta Myškin Jelisaveta Myskin Adelaida Jelisaveta Alexandra Jelisaveta Alexandra Gaňa Jelizaveta Gaňa Jelisaveta I G-ana Jelisaveta Adelaida G-aňa /si prohlíží portrét/ Ano, je krásná» Nesmírně krásná. Dvakrát jsem ji^viděla, ale jen a dálky. Ceníte si takové krásy? Ano, A proč? V té tváři... je mnoho utrpení... /dychtivě/ Taková krása je síla. S takovou krásou je možné obrátit svět! /zazvoní, vstoupí sluha/ Pošlete sem G-avrilu Ardalionyěe. /Sluha odejde/ Mamičko! Řeknu mu jen několik slov, nic víc. Vidíte, kníže, máme tu teá samé tajnosti. Mamičko, co to říkáte? /vstoupí/ Prý se chcete ženit? Já ženit?... Jak to.., ženit? Ptám se vás, jestli se chcete ženit? Ne... já... ne.., /Rozrušená'Aglaja vyběhne z pokoje/ Ne? Říkal jste, že ne? To mi stačí... Vezměte si tu podobiznu a nezapomeňte pozdravovat svou nešťastnou matku, Na shledanou. Ha shledanou, milý kníže. Přijaté častěji. Na shledanou, děti. Alexandro, pojd se mnou, /Alexandra odejde, za ní Adelaida/ Na shledanou, kníže. /Odejde/ Jdu domů. Jestli ještě máte v úmyslu u nás íQPA r ■"iTj^P**T< |fi 5hjv* i 29 "bydlet, dovedu vás tam. /chce odejít, ale zastaví ho Aglaja, která se náhle objevila/ Počkejtet kníže, byla bych ráda, kdybyste mi něco napsal do památníku, hned jej přinesu. /Odejde/ To vy jste vyžvanil, že se chci oženit? Jste mluvka! Ujišťuji vás; že se mýlíte, Nevěděl jsem, že se chcete ženit» Nic jsem neřekl. /mávne rukou, chce odejít, ale najednou se. zastaví a vytáhne z kapsy dopis/ Kníže, mám k vám velikou prosbu. Mohl'byste tenhle do- . pis předat Aglaji Ivanovně, aby jej nikdo neviděl? Není mi to zrovna milé... Po kom jiném bych měl dopis poslat?... Je to nesmírně důležité. /přistoupí ke G-aňoviř polozí mu ruku na rameno, po pause/ Předám jí ten dopis... Děkuji vám, kníže, děkuji, Dopis není zapečetěný, ale.., Nebudu jej číst.., bučíte bez obav. Děkuji vám. /Rychle odejde/ /zůstane sám. dívá se chviličku na podobiznu Nastasji "Filipovny, pak se rozhlédne a přitiskne portrét k sobě/ /Vstoupí Aglaja/ G-avrila Ardalionovič mě požádal, abych vám odevzdal tento dopis. /Vytáhne jej z kapsy a podá Aglaji/ /se podívá na knížete, rychle přečte dopis a najednou jej prudce podá knížeti/ Kníže^prosím, přečtěte si jej, Vždyí .já vím, že jste 30 >"'! Myškin Aglaja Gana Aglaja Myškin Aglaja Myškin-Aglaja Gaňa Myškin Gana Myškin dopis nečetl, ale nechci, abyste právě vy byl jeho důvěrníkem. /čte nahlas/ Dnes se rozhodne můj osud s ílas-tasjou Eilipovnou. Nemám právo mít jakoukoliv naději? ale vaše jediné slovo mne může zachránit před zkázou» Řeknete-li mi "všechno skoncuj" - hned dnes to.udělám, Gavrila Ivol-gin. Má nízkou duši a chce, abych mu výměnou za těch sedmdesát tisíc dala naději na sebe, Vraíte' mu hned tea tento dopis* '/Vstoupí Gaňa/ /Aglaji/ Řekněte jediné slovo a budu zachráněn! /knížeti, podává mu album/ íľapište mi něco na památku. Ale- oo? Hned vám to nadiktuji. Jste připraven? Pište, -prosím! "Kupčit se sebou nikdy nedovolím! " Kupčit? Ano, A teŽ připište datum. Ukažte^mi to. Vý- -tečně» napsal jste to nádherně. Máte překrásný rukopis. Děkuji, fta shledanou, kníže... /Odejde/ /knížeti/ Odevzdal jste ten dopis! Co říkala? /Kníže mu mlčky podá dopis/ Cože? Můj dopis? Neodevzdal jste jej? Požádala mě, abyoh si dopis přečetl a vrátil jej. Vy jste ho četl? Ano, četl, právě teá. 1926 ■ft^hl^Ut » 31. G-ana \ Myškin = G ana : Myškin I. Gaňa . | Myskxn To není možné, 0 to vás nemohla žádat! Jste lhář! Sám jste si to přečetl! Je mi opravdu líto, že je vám to nepříjemné* Jak to, že máte takovou důvěru? Proč? To vám nedovedu vysvětlit/ K čertu* Co jste vlastně udělal? Čím jste se jí zalíbil? Zatracený idiote, ani mluvit pořádně neumíte! /po pauze/ Musím vás upozornit, G-avrilo Arda-lionoviči, že jsem skutečně kdysi tak ohura-věl, že byl ze mne málem idiot. Ale uzdravil jsem se j a proto je mi dosti nepřijemné,když mne někdo přede mnou nazývá idiotem! Bylo by snad lépe, kdybychom se rozešli! Mám pětadvacet rublů a jistě si najdu přiměřené ubytová-. ní„ /za Myskinem/ Odpustte, kníže, proboha odpust *ce • • * /Kníže se zastaví/ Kdybyste' všechno^věděl, jistě byste mi odpustil alespoň částečně... i když samozřejmě mé chování... nemusíte se omlouvat... Chápu, že to všechno není pro vás snadné, a proto se zlobíte... /Přistoupí k ľvolginovi/ Půjdeme k vám. Velmi, rád... Půjdeme, /Vezme podobiznu DTastasji Pilipovny a odchází, za ním Myškin/ Opona _a__Jü_n»_i.«Ä»«a«. * D R U. H E D E J S T Y I PÁirŕ OBRAZ Byt u IVolginů, Vstoupí G-aňa Ivolgin a kníže G-ana ]?eŕdyšcenko My š kin Perdyščenko Myškin ^erd^šče'nko Myškin ^erdyščenko Myškin ^erdyšoenko Myškin #erdyšoenko Myškin ./ukazuje na první dveře vpravo/ 'ľady ;je váš' pokoj, kaíže.'Hned vám jej dám do pořádku, /Odejde/ /Kníže si sedne/ /vstoupí/ iľerdyšoenko. ,„ Co má "být? Bydlím tu, Chcete se se mnou seznámit? Ach! Máte peníze? Málo, Kolik? Pětadvacet rublů. Ukažte. /Kníže vytáhne z kapsy pětadvaceti-rublovku a podá mu ji/ Ťo je divne, proč ty -bankovky tak hnědnou,,. Tu máte.,. přišel jsem vás jen upozornitř abyste mi nepůjčoval ^penízky, protože vas o ně rozhodně požádám. Dobrá, Budete jim platit za byt? Ano. 1928 33 Jľerdyščenko Myškin Ferdyščenko Myskin i: Ferdysöenko I Myškin | Iřerdyšoenko i. Ivolgin 1 I 1 Myškin I Ivolgin f Myškin Ivolgin Myškin Ivolgin A tö já zase ne*,Viděl jste už hlavu rodiny? Ne. Však ho uvidíte, Je ještě horší než já. Vypůjčuje si dokonce ode mne. Doufám, še jste nezapomněl? Ne. Mám hnusné jméno. Co myslíte, můžu žít, když-se jmenuju Perdyščenko? Proč ne? Sbohem,-a tady máte jednoho rodiče.,. /Odejde/ ■ /Vstoupí generál Ivolgin/ Anoj to je on, on. Slyšel jsem, jak vyslovuji drahá, známé jméno a připomnělo mi dávnou minulost. Kníže Myškin? Ano, Uešiastný generál Ivolgin ve výslužbě. Smím se šeptat, jaké je vaše křestní a otcovské jméno? Lev říikolajevio. Tak, tak.., syn mého přítele Nikolaje Petro-'vic.e. Můj otec se jmenoval Nikolaj Ivovic, Lvovic, Nosil jsem vás na rukou. /Vstoupí Nina Alexandrovna. Nině Ale-xandrovně/ Představ si, syn mého přítele^ choval jsem knížete na rukou! Syn mého přítele, A tak znenadání. Copak se, drahoušku, nepamatuješ na zemřelého Nikolaje LvoviÖe? Mám takový dojem, žes ho poznala... v Tveri.., zemřel tam J29 ě«..«^!^ £.H«*A.Pt &£ 34 íina lyskin ;-volgin íyškin. [volgin ftyškin Ivolgin f/iyškin Ětfina 'ar ja :volgin 'ar ja Jlvolgin Nina Nevzpomínám si na žádného Nikolaje Ivovice *.» /Knížeti/ To je váš oteo? Ano,., ale myslím*.4 Že nezemřel v Tveri, V Tveri, Požehnal jsem mu na smrtelném loži. Můj^otec přece zemřel ve vyšetřovací vazbě... nevím ale proč» Kvůli vojákovi..,. Kolpakovovi. . . a kníže by byl určitě osvobozen. Tak? Víte to přesně? Jakpak ne! Kolpakov ukradl kamarádovi boty a propil je. Kníže vynadal Kolpakovovi., podotýkám, že se to stalo v přítomnosti šiko-vatele a kaprála» Pohrozil mu, že bude zbičován; Výborně! Kolpakov odešel do kasáren, lohl si na kavalec a za čtvrt hodiny zemřel» Kolpakova pohřbili a vyškrtli ze .seznamu, Asi za půl roku se najednou objeví voják Kolpakov na přehlídce, /udiveně/ Cože? /se dívá•zarmouceně na něho/ Tak to nebylo, /vstoupí v okamžiku, kdy Ivolgin vypráví/ Tatínku, oběd je na stole, No, to je báječné! Mám hlad jako vlk, /Sedí však dále/ /netrpělivě/ Vystydne vám polévka. /vstane/ Hned, hned, /Vrčí/ A přes všechno pátrání,., /Odejde s Varjou/ /se představuje knížeti/ Nina Alexandrovna ... Jsem G-anova matka. Budete muset Ardali-onu Alexandroviči mnohé odpustit, To víte, každý má nějaké chyby. Peníze za byt dávejte vždycky mně> /Vběhne rozechvělá Varja/ Co hledáš, Varjo? ÉSSŠSr 35 /horlivě cosi hledá na stole a najde podobiznu jtfastasji jľiligovny/ Tohle mu dnes da~ ■ rovala a večer se ma všechno rozhodnout,.. /zoufale/ Dnes večer! /Vstoupí G-aňa a Pticyn/ /se představuje/ Dobrý den, Pticyn... Myskin. Dnes, G-aňo? Go dnes? /Knížeti/'A chápu, vy už i tady... Co se to s vámi. děje, snad nějaká nemoc? Copak se nemůžete ovládnout? Račte si uvědomit f Jasnosti.., To jsem zavinil iá, Gaňo. Já jsem všechno řekl Varje, Vždyt je to talc lepší, Gaňo... Prý se má dnes všechno rozhodnout? Dnes večer mi. má oznámit, jestli souhlasí nebo ne. Jestliže sem vkročí ona, tak odsud odejdu já* Své slovo dodržím» Kašlu na to. "Varvaro Ardalionovno, prosím, dělejte, jak myslíte. Mám vás až' po krk, /Kníže vstane a chce odejít/ Cože! Rozhodl jste se, že nás konečně opustíte? /Kníže mlčky odchází/ Jak ti mohla dát svůj souhlas a darovat ti svou podobiznu, když ji nemiluješ? Jak to, že jsi ji dokázal tak omámit? Maminko! JWechme toho raději... Nemá to cenu..,, /vstoupí, drží v ruce kožich, hlásí/ Sfastas-ja Filipovna! BS5SHSWWM 36 Hast as j a G-aHa i: lías t as j a Í ' ■ l'líina | castasja Ř I 1 :I Nina I Hastas j a Myskin í G-ana Nastasja 'erdyščenko /Všichni jako hy zkameněli/ /lehce odstrčí knížete/ Konečně jsem se sem dostala, /Knížeti/ Proč sem neseš ten kožich? /Směje se/ Jste idiot nebo co? /Vesele G-aňo-vi/ Proč přivazujete zvonek? Oo se tváříte tak zkroušeně? Představte mě, prosím! /zaražený/ Eo je moje sestra/ Varvara Ardali-ovna... Moje matka Nina Alexandrovna.., /Obě ženy se na sebe-podívají/ Copak? , Těší mě velice... /jí skočí do řeči, rozhlédne se kolem/^íde máte pracovnu?-A kde jsou... podnájemníci? Pronajímáte přece pokoje? /Nině Alexandrov-ně/ Vynáší to? " ■ Je s' tím trochu práce; Má to však své výhody... Ostatně my jsme se teprve... /Hastasja jľilipovna neposlouchá, směje se a volá na G-anu/ Jak to vypadáte? /G-anovi/ Napijte se vody, A nedívejte se "c aj£... /"Všichni jsou nervózní. Vstoupí Perdyš-čenko a zastaví se v ohromení/ ' /všechna--zloba vůči knížeti náhle vybuchne, ale ovládne se/ Copak, kníže, jste snad lé- ' kař?- Málem jste mě polekal. Nastasjo Filipov-' no, dovolte, abych vám představil tohoto vzácného pána, kterého znám teprve od rána. Kníže... Kníže?',Myslela jsem, že je to sluha. Poslala jsem ho sem, aby mě ohlásil... /Směje se/ Nic si z toho nedělejte, nic si z toho nedělejte.-. . '2 ú^ r- V* . M *fc ■« 1 m 37 Eerdyšoenko, kde jste se tu vzal? Vy jste mi tu scházel, /Knížeti/ Málem jsem vám vyhubovala ? kníže, nezlobte se na mne, prosím... Kníže Myskin, i /G-anovi tiše/ Kdo? Jaký kníže? My skin? lláé podnájemník, /šeptem/ Idiot» /hled i na My skina/ Řekněte mi", proč jste mě neopravxl, když jsem se tak hrozně zmýlila? Byl jsem překvapen.,, najednou jsem vás spa-~cxxi. • • a... * Jak jste mě poznal, že jsem to já? Kde jste mě viděl? /Tiše/ Opravdu, jako bych ho už někde spatřila. Proč jste byl předtím tak ohromený? Co je na mně ohromujícího? se zašklebí, knížeti/ Ho tak, honem! Honem! ekněte něco, božínku, kdyby se mě někdo zeptal, oo já bych všechno napovídal, No tak.., jsi učiněné dřevo, kníže.«, Hedávno mě okouzlila vaše podobizna a potom jsem měl možnost o vás hovořit s Jepančino-vými... a hned srána, ještě než jsem přijel do Petrohradu, -mi o vás ve vlaku vyprávěl Par-fen Rogožin,., Když jsem vám otvíral, zrovna jsem na vás myslel, a vtom jste se objevila A jak jste poznal, 'že jsem to já? Podle podobizny a.. . A... A také proto, že jsem si vás právě takovou představoval... Jako bych vás už někde -spatřil. Kde? Kde? Určitě jsem viděl vaše oči... ale to přece 38 není možné,,, to se mi jenom zdá... Nikdy jsem zde nebyl.,. Snad ve snu... To je^něco jiného> kníže! Co jsem říkal, beru zpátky. /Objeví se^generál Ivolgin ve fraku, s cistou náprsenkou, kníry má nabarvené/ /se důstojně představuje/ Ardalion, starý neštastný vojak a otec rodiny, který se kochá nadějí, že přijme do svého středu takovou spanilou.,. .. /}Terdyščenko mu^r^chle přistaví židli , a generál ^e skácí na židli, což ho nepřivede nikterak z míry, pomalu efektně zvedá její prsty ke svým rtům/ Slyšel jsem,.... že můj syn,.. Ano, váš syn! Vy jste mi tatíček! Pročpak se u mě'někdy, nezastavíte? Schováváte se vy nebo vás schovává váš syn! Můžete mě navštívit, vždyt nikoho nebudete kompromitovát. Děti devatenáctého století a jejich děti. Nastasjo IPilipovno!'Omluvte laskavě na okamžik Ardaliona Alexandroviče, volají ho. Omluvit? Tolik jsem o něm slyšela a těšila jsem se, že ho poznám. Co by tea dělal? Vždyí je ve výslužbě! Vielte, že neodejdete, generále? Určitě za vámi přijde, ale tečt si musí odpo- , člnout, Ardalione Alexandroviči, prý si musíte odpočinout ! /ženě/ Drahoušku, drahoušku? /hlasitě/ Nepůjdete odtud, maminko? Ne. Varjo, zůstanu zde. 39 Přátelíte se s Ivanem Fjodorovičem Jepanči-nem? Ano,, to byl^můj důvěrný přítel, ale po té. příhodě s muflíčkeni jsme se rozešli« /jako by si vzpomínala/ S muflíckem... Počkejte? Ahař už to mám - ve vlaku? Je to taková hloupá historka, nemá cenuř, abych ji opakoval» ^ /veselé/ Ale kdepak, hned ji povězte"!"" íaky ji neznám. /prosebně/ Ardalione Alexandrovici... Je to hloupá historka,., /Sebevědomě/ Před dvěma lety jsem si koupil jízdenku první třídy j vstoupil jsem do kupé a kouřil doutník. Proti mně seděly dvě dámy s muflíkem. Jedna byla oblečena mnohem lépe, měla na sobě bledě modré šaty a ta druhá skromnějíř černé šaty s pláštěnkou, Bvly docela hezké, tvářily se trošku nafoukaně a mluvily anglicky.. Já jsem pochopitelně dělal, jako by nic, seděl jsem a kouřil. Jenom jsem^si všimly že se dámy mračí, patrně kvůli mému doutníku. Jedna na mne pokukovala lornonem ze ěelvoviny. Mlčely... Najednou, a upozorňuji, aniž by mne byla upozornila, ta dáma v bledě modrých šatech mi vytrhla z ruky doutník a hodila jej z okna. Nic' jsem neříkal, velmi zdvořile, dokonce s vybranou zdvořilostí,- jsem dvěma prsty chytil pejska za obojek a hodil jsem ho z olp^a za doutmíkem'i Jenom kvikl, a vlak jel dál... /se směje a tleská do dlaní/ Vy jeden ukrutníku! Výborně! Bravo! Byl.jsem v právu! Když se nesmí ve vlaku kouřit doutník, tak tam nepatří ani pes. A co bylo dál? ( • 40 Dal? Ach ano..,^sám Žábel-mi to namluvil... . ta bleděmodrá dáma .byla totiž Angličanka, vychovatelka, a ta druhá v černých šatech byla příbuzná generálové Jepančinové, Itfo-, samozřejmě, '[ jel: jsem se pokorně omluvit, toapsál jsem dopis, ale nepřijali ani mne,' ani ten dopis' a s Jepancinem byl amen..,, rozchod..'. Opravdu? Asi před pěti dny jsem četla v jednom časopise přesně stejný příběh. Stalo se to na porýnské dráze jednomu Prancóusovi a Angličance, Taky mu vytrhla doutník a on- vyhodil z okna muflíka, Ta dáma měla rovněž bledě modré šaty,,, /Pticyn se rychle otočí, Ferdyščenko se směje, "G-ana celou dobu s,tojí' tiše a nepředstavitelně trpí/ Ujišíuji vás, že se to stalo zrovna i mně! Že by se odehrál stejný příběh na dvou koncích 3vropy?N 2ío nic, pošlu vám_ten časopis Nezapomeňte, ze se dříve... mi to stalo o dva xoky /se směje/ Jedině ~to ľ /vezme otce nenávistně za rameno/ Tatínku, prosím -vás, pojáte se mnou, musím vám něco říct! ^ /G-enerál odchází* Ozve se ^prudké zazvonění« V předsíni sevnajednou ozve šum, Několik hlasů mluví a pokřikuje současně, Gaija rychle vbehne do předsíně,ale do salonu již vchází několik lidí v cele s Pogošinem/ Tady je ten'Jidáš! Sud zdráv, G-aňko, ty uličníku! ~Je to on. /G-aňa stojí jako omráčený, dívá se mlč-kv a bez jediné námitky, kterak do salonu vchází šest až deset lidi,Všichni 41 jsou v pláštích a kožiších a silně podnapilí/ Bud adráv, G-anko, darebáku, nečekal jsi Par fena Rogožina, še? /najednou spatří.Nastasju pi-lipovnu, zbledne a hovoří se zoufalým výrazem ve tváři/ Je tó pravda? Konec? No,... promluvíme si spolu! No... ach! /Je v rozpacích, když spatří Ninu Alexandrovnu, Varju a knížete/ Co ty tu děláš, knize? /Roztržitě/ Nosíš ještě kamašky? ......... Co to má, prosím, znamenat? Tady'nejste, pan-' stvo, v maštalif tady je má matka a sestra Odejděte!... /zlostně/ Nepoznáváš Rogožina? Možná ze jsem se s vámi setkal, ale... Hm? setkal! Před třemi měsíci jsi mě obehrál v Knifu o dvě stě rublů.., Neznáš mě? Tady Pticyn^tovdosvědoÍ! Kdybych ti teá ukázal tři stříbrnáky, tak za nimi polezeš až na Vasilevsky po čtyřech, takový jsi pašák! Jsi už holt takový.,. Přijel jsem, abych si tě teS koupil celého, jen se moc nedívej, že jsem v těchhle botách. Mám peněz, kamarádíčku, jako želez, koupím tě celého se vším všudy... jestli budu chtít, ták vás koupím všechny!- Všechny koupim! /Rozpaluje . se stále víc a víc/ Ach, Nastasjo ^ilipovno, nevyhánějte mne! Řekněte slovíčko, prosím vás! Provdáte se za něho? /změní tónř tiše a vážně/ Ne! Proč se ptáte? « /skoro bez sebe radostí/ Ne? Ne? Opravdu,ne? A já slyšel, že... ách! Koupím si ho'třebas jen za sto rublů a když mu dám jednu nebo tři tisícovky, aby se vás vzdal, uteče rovnou z kostela od oltáře a nevěstu mi přenechá. Že je to tak, G-anko, darebáku! Vzal bys ty tři tisícovky nebo ne? Tady jsou! Proto jsem taky přijel, abys mi dal takový úpiseček... -Řekl jsem, še si tě koupím, a taky že kupujú!. Táhni odtud, jsi opilý! 42 Rogožin Lebeděv Rogožin ;astasja iOgo z in •/v ^ožin oyn -as j a axn :m c n /Výbuch několika hlasů, Lebeděv šeptá cosi Rogožinovi dô uoha/ Správně, dušičko úřednická! Správně, ty ochlas to! Ech, at už to dopadne jak chce! castasjo Pilipovno! Tady je osumnáct tisíc! /Hodí peníze na stůl/ Tak! A bude jich ještě víc! Ne, ne, ne! /se zachvěje pod svítivým pohledem Nastasji tilipovny/ Ne, v tomhle jsi, kamarádíčku, do* cela hloupej! Kernel jsem tě poslouchat... neměl... ano, jsem hlupák, jako jsi ty... Ech! /se zasměje/ Mně osmnáct tisíc? Hned se pozná handlíř! Dám tedyvčtyřicet tisíc,^čtyřicet, a ne osmnáct! Vaňka Pticyn mi slíbil, že mi do sedmi hodin sežene čtyřicet tisící Celou sumu na stůl! /Uastasja Filipovna se směje a nemá se k odchodu. Kině Alexandrovně se dělají málem mžitky před očimat Varje se lesknou zřítelnice jako blesk/ Když už -je to tak - sto tisío! Ještě dneska seženu sto tisío! Pticyne, půjc mi ty peníze,, vyděláš na tom! Jsi opilý! /dráždivé/ Žvaní, protože je opilý! Nežvaním, peníze večer budou... Pticyne, půjč mi ty peníze, ty lichváři lichvářská, připočti si kolik chceš, ale do večera sežeň, dokážu ti, jaký je Rogožin pán! /vstoupí, hrozivě/ Co se tu děje? /Ozve se smích/ /se směje/ Kde se tu ty bereš? Pojá, dědousi, napiješ se s náma! \ 43 /pláče/ To už je podlé! /hněvivě/ Copak se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by tuhle nestydatou ženskou vyhodil? Já že jsem nestydatá! A přijela jsem vás pozvat na svůj večírek! Slyšel jste, G-avrilo Ardalionovici, jak mě vaše sestřička poctila? /sestře/ Cos to udělala! Nic! /C-aňa ji chytí za ruku/ Earn mne to táhneš? Mám sevjí snad omluvit za to, ze urazila^matku? Že přijela sem jedině proto, aby nás všechny uradila? Jsi hanebný chlap! /Varj a se snaží vytrhnout' svou ruko.; najednou se přestane ovládat a plivne bratrovi do obličeje/ Tohle je holčička k pohledání» G-ratuluji vám. Pticyne! /Gaňa se rozmáchne vší silou, ale něčí ruka zachytí G-aňovu paži/ /důrazně/ Dosti, prosím vás, dost! Co je ti po tom, pořád mi budeš překážet? /Uvolní svou ruku a udeří knížete do tváře/ Ach! Ach bože... /tiše/ AÍ mne udeří.,, ale ji nesmí,..., to nedovolím! /Podívá se G-aňovi do očí/ 0, jak se budete stydět za to, co jste spáchal! /Všichni se vrhnou k němu/ To nic není7 to nic. To ho bude zatraceně mrzet! Budeš litovat, že jsi ublížil, G-anko, nevinnému beránkovi! 44 Kníže, můj příteli drahý, pojäme odtud, vykašli se na ně! Uvidíš, jak dovede mít Hogo-žin rád! /vážně/ Někde jsem tu jeho tvář viděla. ,^. /přistoupí k castasje filipovně/ Že^se nestydíte* Nejste taková, jak se to snažíte předstírat! _V/rvchle přistoupí k Nině Alexandrovně a políbí jí ruku/ Opravdu nejsem taková, měl prav du, /Zardí se, zašeptá cosi Nině Alexandrov-ně a odejde/ /se rozběhne, aby Nastasju ^ilipoynu vyprovodil/ Nemusíte mne vyprovázet! Na shledanou večer. Přijäte! Slyšíte? /Odejde/ ' . /Iiidé odcházejí, zůstává jen G-aňa/.. /jde kolem Gani/ Prohráls, G-aňko, G-aněčko! /na odchodu/ Tu máš! /Naznačí, ze G-ana prohrál/ TITULEK "Když kníže vstupoval do domu, ve ■kterém "bydlela Nastasja Filipovna, byl velmi neklidný, Na otázku, "c,o tam budu dělat a proč tam vlastné jdu?", si nedovedl dát uspokojivou odpověŽ," PROSCENIUM /Zní klavír. Ozve se zvonek* Vstoupí Služebná, Jde otevřít a pustí Myškina dovnitř/ ■ Hned vás ohlásím. Prosím. Dovolte, abych vám pomohla, /Sundá Myškinovi plaší/ Počkejte zde. /Odejde/ /Objeví se Nastasja Eilipovna/ Nezlobte se, že jsem vás zapomněla pozvat. Prosím, Jak jste dokonalá... bledá... stále vás vidím... nezlobte se... že jsem přišel... Proč byste se omlouval..* /Pauza/ lak vy myslíte, že jsem dokonalá, ano? I když umíte mistrně hádat, v tomhle jste se zmýlil. Ještě budu mít příležitost vám to dnes připomenout. Prosím... /Odchází a Myskin kráčí za ní/ SESII OBRAZ Nastasja Eilipovna vstoupí do salonu, ve kterém již sedí několik hostů. Je tu Afanasij Ivanovic Tockij, generál Jepan-čin,^Gaňa Ivolgin, Pticyn, Ferdyščenko, Darja Alexejevna, mladí muži, vstoupl Myskin. astasja Myškin 'epančin y š kin íastas ja rna 'a ^dyščenko /představuje knížete/ Kníže Myškin! A to jsou mí přátelé! Některé jistě už znáte.,. například generála Jepančina! Ano, ano, ovšem... měl jsem tu čest. Dobrý večer, kníže, Dobrý večer,., /G-aňa se směje/ Není tu nic k smíchu, G-avrilo Ardalionoviči. To je správné, že je- kníže rozpačitý, Zkuste přijít někam na večírek, "bez pozvání. Váš názor na mne, Nastasjo Filipovno, až moc dobře znám! Stále ta prostřednost, která znemožňuje jakýkoliv úspěch! Kníže se zachoval ohromně. Nikdy tu ještě nebyl a přišel bez pozvání. To je báječné! Výborně, kníže, výborně*' Na tom, ze kníže přišel, není nic divného! Je to jasné, mluví to samo za sebe. Pozoroval jsem dnes knížete takřka celý den od té chvíle, kdy spatřil podobiznu Nastasji Pili-povny... Kníže se zamiloval! Hier, zčervenal! Podívejte so", jak zčervenal! 47 To jsem od vás, kníže, necekali Taková odvaha! Ani nevíte, jestli to přijde vhod»Považoval jsem vás za filosofa! Inu, ticiiá voda břehy,,, podívejme... Pánové, co byste řekli šampaňskému? Je připraveno. Alespoň se trochu rozveselíte. Prosím, račte... /Všichni vesmou poháry kromě G-ani/ Dnes vypiji tři sklenky, Nemáte horečku? Mám, /se podívá na Jepančina/ Neměli bychom hostitelce dopřát klid! Kdepak, pánové. Jen^seáte. Vaše přítomnost je pro mne dnes zvláší významná. /Jepančin a Tockij vymění spolu pohled/ /po pauze/ Měli bychom si zahrát nějakou hru. Jednou jsme ge taky takhle sečli, pili a jak někdo navrhly aby každý z nás něco vyprávěl, něco takového, co pokládá za nejšpatnější skutek svého života. Ale každý musí hovořit pravdu, čistou pravdu a'nesmí lhát. To je podivný nápad. Taková hra je spíš k pláči nez-k smíchu. To přece nejde. Proč by to^nešlo? Stejně je naše zábava taková nijaká. Začněte, Perdyšcenko, umíte žvanit samé.zbytečnosti. Žvaním,Aze jsem málo vtipný,vNastasjo Pili-povno! Ó, kdybych byl alespoň takový vtipálek jako Afanasij Ivanovic nebo tuhle Ivan retroyič. Perdyšcenko, bufi něco vypravujte, nebo mlčte. 48 Perdyščenko Dar ja Hastas ja Ferdyščenko Nastasja Perdyščenko Nastasja Jľ'erdyščenko Hm - bylo to ve vile Semjona Ivanovice, iVa-padlo mě, abych požádal jeho dceru Marju Sem-jonovnu, aby nám zahrála něco na klavír. ICdyž jsem procházel rohovým pokojem, spatřil jsem na stolku třírublovou bankovku. V pokoji nebylo ani živé duše» Vzal jsem bankovku, strčil ji do kapsy, proč, to dodnes nevím. 2a půl hodiny to prasklo,.. Začal výslech... nejdříve služky. V největším podezření byla služebná Darja, Tu třírublovku jsem pak večer prochlastal v restauraci. Zvláštní vý- ■ éitky svědomí jsem tenkrát nemel, ani později, a dokonce jsem Darju přemlouval, aby se klidně-přijsnala. Ho a to je všechno, To jistě nebyl váš nejhorší čin. A co služka? Druhého dne ji vyhodili.. A vy jste to připustil? To je ohromné! Měl jsem^jít za nimi^a přiznat se, že jsem ty peníze ukradl já? /Chichotá se/ /vykřikne/ To je hanebnost! /rozlíceně/ No, to je hezké! Chcete, aby člověk vyprávěl... a docela elegantně...a... Fejhorší věci jsou vždycky špinavé. IJastasjo ■ Pilipovno, není všechno zlato, co se třpytí ffi-Toekij .: Has t as j a /Nastasja Filipovna se zachvěje hněvem a upřeně se dívá na Iľerdyšcenka, ten se zalekne a zmlkne/ Neměli bychom toho nechat? /se podívá znovu na hodinky/ Budu vám... vyprávět o jednom činu z vlastního života. /Prudce a neočekávaně/ Kníže, tady moji staří přátelé, generál a Afanasij Ivanovic,mne ' chtějí stále provdat! Co myslíte, mám to přij mout? Co řeknete, to udělám! 49 Myskin Nastasja Myškin Nastasja Tockij Jepančin Uastasja Tockij Nastasja Jepancm Nastasja C-aňa . /Afanasij Ivanovic zbledne, Jepančin ztuhne, G-aňa znehybní jako kámen/ Vy... za,.. sa koho? /ostře a zřetelně/ Za Gavrilu Ardalionovice Ivolgina. /Pauza/ N - ne... Nevdávejte se! /skoro slavnostně/ Budiž! Gavrilo Ardaliono-viČiř slyšel jste? To je i má odpověz! /rozechvěle/ Nastasjo Pilipovno! Nastasjo Eilipovno! /udiveně/ Ale, pánové, proč jste se tak polekali? Nezapomeňte. Nastasjo Filipovno, že jste nám dala svůj slib... zcela dobrovolně a mohla byst© mít ohled./. Je to pro mne obtížné... nevím kudy kam, ale... skončit společenskou hrou takovou vážnou věc, věc cti a srdce... na které závisí tolik... Nerozumím vám, Afanasiji Ivanoviči! Co jsem řekla, není "vážné"? - Rozuměl jste přece dobře, když jsem se ptala kníěetes "Co řeknete j to udělám!" Kdyby řekl "ano", dala bych okamžitě svůj souhlas, kníže však řekl "ne" a já jsem odmítla, copak je na tom/'nevážné*-ho"? Můj život visel přece na vlásku, co může být vážnějšího než tohle? Ale proč právě kníže, co ten s tím má společného? Co on znamená? Pro mne nesmírně mnoho, poprvé jsem našla oddaného člověka, kterému mohu věřit, /bledý, má zkřivené rty. s chvějícím hlasem/ Nezbývá mi než poděkovaí Nastasje Ij'ilipovne za neobyčejnou pozornost, kterou mi... hm. .. projevila, To je pochopitelně v pořádku... Ale kníže,., kníže... 50 /ho náhle přeruší/ Že chce získat sedmdesát pět tisíc? To jste měl asi na mysli? Nezapírejte! Afanasijl Ivaňoviči; zapomněla jsem na něcos těch pětasedmdesát tisíc si nechte! Vracím, vám tu vaši svobodu a nechci ani groš! Stačí? Musíte si odpočinout... Trvalo to přes devět let! Poprvé, co ži;ju, patřím sama sobě! Generále? vezměte si své perly, dejte je manželce, tady jsou, a zítra, pánové/ opustím tenhle byt. Už se nebudou konat večírky! /najednou vstane, jako by očekávala, že se stane něco neobyčejného/. Nastasjo Filipovno! Nastasjo Pilipovno! /V tom okamžiku se ozve zběsilé zvonění/ /vykřikne/ A! Tady je závěr! Ho, konečně! Vždyi už je půl dvanácté! Račte se posadit, pánové, konec - rozuzlení! /zabručí/ Rogožin nese těch sto tisíc, to je j asné. /vstoupí, hovoří rychle a vylekaně/ Pro rány boží, Nastasjo ]?ilipovno, to je hrozné, vtrhli k nám nějací.onilci a chtějí sem.., je s nimi Rogožin, prý o tom víte.,.-- Ano... pusí je dovnitř. Opravdu?... Všechny, Nastasjo Pilipovno? ■ Vždyí jsou namol... Namouduši! Pusí je... Všechny, Kato, stejně by^sem vtrhli... Pánové, lituji a^prosím vás, abyste mi to odpustili, že přijímám ve vaší přítomnosti takovou společnost, ale je to nezbytné. Přála bych si,^abvste viděli na vlastní oči, jak skončí celá záležitost. Pochopitelně nikoho nenutím.,» /Hosté šeptají mezi sebou, dívají se jeden na druhého. Jepančin vstane, vezme se stolu perly a chce odejít/ Aoh generále, zapomněla ^sem, 'Nechci vás zdržovat, ačkoliv bych vás rada měla v tuto chví- 51 li blízko sebe, Jestli ovšem - nemáte strach Jepančin Perdyščenko Hastasja Rogožin /Nastasja fHogo2in astasja 7epanöin 'astasja NOj dovolte j castas j o IHlipovno. To mě špatně znáte, '"Víte dobře, že ;jsem váš oddaný přítel, zůstanu zde, a kdyby Vain hŕoáilo nebezpečí., i tak.., /Gesto/.,. Mohli by vám třebas zničit koberce nebo něco rozbít... "Neměla byste je sem zvát; Nastasjo Filipovno, .. /Mastasja Filipovna neodpovídá/ Hleáme, Rogožin! /Rogožin vstoupí se společností, jja okamžik se zastaví a pak potácivě přistoupí ke stolu a položí na něj velký balík, zabalený do "Burzovních zpráv"/ Co je to? /šeptem/ Sto tisíc! Tak ^ste skutečně dodržel slovo? Posaáte se, prosím* Kdo všechno je s vámi? Staří přátelé? AÍ jdou dál... /Lidé, kteří přišli s^Rogožinem, upadli do rozpaků a nevědí, kam by si sedli/ /Gaňovi/ Vida ho! v Pánové, tady v tomhle špinavém balíku je sto tisíc! Tenhle pán u G-aněčky na mě křičel jako šílenec, že mi večer přinese sto tisíc a já na něho stále Čekala. Splnil své slovo! Aon, je bledý jako stenal /vyčítavě/ Uastasjo Filipovno! Copak, generále? Nesluší se to? Nebo je ta komedie malinko přehnaná? Přišel a položil sto tisíc na stůl a venku stojí určitě jeho trojky a Čekají na mne. Ocenil mne na sto tisíc! \ ar j a /hněvivě/ Nastasjo Filipovno už, tak si těch sto tisíc vem a jeho vyžeň přestaň! ÍCdvz £ 52 tak se s nimi musí zacházet... kdybych byla na tvém místě,., já bych je všechny... škoda řečí.., /gesto na Darju/0.. že jsem se ti, Ganěčko, posmívala, tak to bylo jedině proto, abych -se přesvědčila, čeho jsi schopen. A opravdu sis mě chtěl vzít j i když jsi věděl, že tady ten mně dává téměř v předvečer tvé svatby takové perly a já je beru? A tady Rogo-žin? Vždyt u vás rcma před tvou matkou a sestrou mě kupoval a ty jsi přesto přijel na námluvy. Je to pravda,'co o tobě říkal Bogožin, ze by ses 2a třírublovku plazil po čtyřech až na Vasilevský ostrov? __ v /tiše, s největší přesvědčivostí/ Plazil by' se... ,Kdybys měl hlad, ale vždyc máš slušný plat? 1 A ke všemu," kromě té hanby, ještě si chceš přivézt domů nenáviděnou ženskou? Vím, že mě nenávidíš! Ne, toa už věřím, že takovýhle člověk by pro peníze třeba i zabil. Všechny je tu posedla taková lačnost po penězích; vjsou diví'jako dabei. Ještě chlapec a už by chtěl lichvařit! Jsi nestoudný chlap! /Ukáže na Tockého/ A o tom už ani nemluvím • * * /ji přeruší/ Jste xo opravdu vy, Nastasjo Pilipovno? Vy taková jemná žena s ušlechtilou povahou-, a téct najednou tohle? /se směje/ 1'ect mám baladu, generále, a chci se bavit! Dnes je můj den, dlouho jsem na něj cekala... Darí o Alexandrovno, vidíš^to-ho monsieur, sedí támhle, tam... vysmívá se... /důstojně/ Hevysmívam se, Nastasjo JTxlipov-no, pouze vásv s'největší pozorností poslouchám. Proč jsem ho jen trápila celých těch dlouhých pět let, proč jsem ho neodhodila? Dal mi přece vzdělání.vychoval mě^jako hraběnku, kolik ho to sxálo peněz, řádného muže mi dohodil, a tady zas G-aneČku. Co bys tomu řekla, 53 ^erdyšóenko f Hastasja '/ Myškin V castas j a í Myškin 4 Hastasja Myškin castasja 'Myškin pastasja 7škin já $ ním téóh pět lét nežila, ale peníze jsem brala a myslela jsem si, že je to správne! Xak se mi tea zhnusil, že bych si ho nevzalaí a i kdyby přišel, He^ radši půjdu na ulici, jedině tam patřím! Všechno mu hodím na hlavu, nechám mu tu poslední hadr,.Ŕ Kdo si mě pak vezme, když nebudu nic mít? 2eptej se Črani| jestli si mě pak věsme f Ani Perdyščenko l>y si mě nevzal, /ji přeruší/ Ne. PerdyŠcenko by si vás nevzal ani za nic, Nastasjo Pilipovno, Jsem upřímný, ale zato kníže by si vás vzal í Sedíte tu a naříkáte, ale abyste se podívala na knížete, ■ to neí Pozoruji ho už delší dobu.., , ! /se- zvědavě otočí/ Skutečně byste si mne vzal? vzai, ; Bez ničeho? Be2 ničeho, íffastasjo Pilipovno.,. Z čeho bys" chtěl Žít*, k$yž ses už tolik zamiloval, ze si ty, kníže, chceš vzít Hogožino-vu holku.,. ; Vzal bych si vás jako počestnou ženu, Nastas-jo Filipovno, a ne jako. ilogožinovu holku, Já že jsem pocestná žena? Ano,.♦ Iřo tohle.., tohle jste někde četl.., To jsou, , milý kníže, holé povídačky, svět je tea chytřejší a vůbec jsou to nesmysly! Jak byste se mohl ženit, všdyí sám potřebujete chůvu. Já nic nevím, JTastasjo Filipovno, nic jsem ještě neprožíl, neviděl,.. Máte pravdu, ale -? já.,t pokládal bych si^to^za čest, kterou prokazujete vy mně a ne já vám» Já nejsem nic, ale vy jste trpěla a vyšla jste z toho pekla čistá a to znamená mnoho, Proč se stydíte a chcete odjet s fíog.ožinem? To je blouznění,., Vrátila jste panu Tockému pětasedmdesát tisíc a říkáte, že všechno, co tu je, opustíte, 54 a^to by nikdy nikdo neudělal; /Klekne/ Já vás.,. Itfastasjo Pilipovno.,. miluji.... Obětoval bych pro■ vás i^svůj život... ííastasjo ]?ilipovno, nikdo o vás-nesmí říci ani jediné hanlivé slovo. Když budeme chudí, budu ■" pracovat, Nastasjo Filipovno. /Skoro všichni se smějí/ Ale my možná nebudeme chudí, ale nesmírně bo hatí,pastasjo Filipovno, jtfevím satím nic bližšího, ale dostal'jsem do Švýcarska dopis 3 Moskvy od pana^Salazkina, který'píše, že asi dostanu velké dědictví, Tady je ten dopis... /bručí/ Snad už taky neblázní! Tohle -je učiněný blázinec! Máte dopis od Salazkina,^kníše? To je muž v jistých kruzích velmi známý a jestli vám skutečně psal něco o dědictví, tak tomu můžete- věřit. Znám naštěstí jeho^písmo, protože jsem s ním měl nedávno jednání... Kdybyste mi dovolil, podívám se na dopis... /Myškin mu,mlčky podává dopis. Zamračený fíogožin mu jej vytrhne a odevzdá Pticynovi. Všichni mlčí a jsou. neoby- • čejně zvědaví, soustředili své pohledy na Pticýna/ /je nesmírně vzrušen/ Co to má znamenat? Jde opravdu o nějaké dědictví? /skládá dopis a podává jej knížeti/ Jistá věc. Zdědíte bez nejmenších potíží podle zjevně platné závěti své tetičky opravdu velké jmě-* ní. /Všichni strnuli/ /zvolá/ To není možné! Blahopřeji.vám, kníže. Dostanete půldruhého miliónu^ možná i víc, /vykřikne/ AÍ žije poslední kníže z rodu Myš-kinů! 55 Iiebeděv Jepančin Iľerdyšôenko xías tas j a ,3)arja castasja [lasy Pepanein Castas ja ogozin trja /opilým hlasem/ Hurá! /ohromený údivem/ Podívejme.., a já.••jsem mu dal pětadvacet rublů. .. chachacha.. '. To je přímo fantastické! G-ratuluji vám, gratuluji! /Obejme knížetef všichni se k němu vrhnou a blahopřejí mu/ Šampaňské! Šampaňské! /skoro šeptá/ Tak-já jsem vlastně^kněžna. /Najednou se dá do smíchu/ Neočekávaný konec.*, já.„. to jsem nečekala... A pro^č, pánové., stojíte, posaäte'se a blahopřejte mně a knížeti! Někdo tu chtěl šampaňské,, Perdyš-čenko, jdete a postarejte se o víno*^Sedněte si přece vedle mne, kníže, tak, už nám nesou víno. /Kátě, která vstoupila s podnosem/ Káío, budu se vdávati Za knížete, který ^má půldruhého miliónu, kníže Myškin je můj ženich! Spánembohem, 'děvenko,, máš nejvyšší čas! Jen do toho! Blahopřejte nám, pánové! Hurá! Vivat! , /zděšený, šeptá knížeti/ Kníže, vzpamatuj se! /si toho všimne a dá se do smíchu/ Ne ř generále! Já jsem teá taky kněžna... Afanasiji Ivanovic!, blahopřejte mi, budu tea sedět vedle vaši ženy/.. Přišel jsi posdě, Hogoši-ne! (Vezmi si svůj balík! Vezmu si knížete, i když je prý idiot... Jsem bohatší než ty! /knížeti/ Vzdej se jí! Kvůli tob'e se jí má vzdát? Peníze jsi hodil na stůl j'ako nějaký sprosťák! Knize se s ní tea ožení! 56 Hogožin Dar j a Hastasja Myškin Nastasja Myškin castasja Myškin lias tas 3 a Myškin Bar j a Jepancin Nastasja lebeděv f) ar j a if fastasja a Já si ji taky vezmu! Hned jí všechno dám.,. Jdi, ty pijane, měli bychom tě odtud vyhnat! Slyšíte, kníže, jak smlouvá o vaši nevěstu? Je opilý. Miluje vás* A nebudete se stydět, se vám vaše nevěsta málem utekla s Rogožinem? Blouznila jste,,* Nebude vám hanba, až-lidé b-udou říkat, že si Yaši ženu vydržoval xockij? 'Fe. nikdy,^, Nebyla j-ste u íockého % vlastní vůle A nikdy mi to nevyčteté? '- - Nikdy... Po celý život si vás budu vášnit, Nas-tasjo ľilipovno-** /dojatě/ Je to dobrý člověk. /šeptá/ Ztracený... ale vzdělaný.., Děkuji vám, kníže, takhle se mnou nikdo nikdy nehovořil» Kupčili se mnou a nikdo ze slušných lidí mi nenabídl rulou. Slyšel,jste, Afanasiji Ivanovic!? Jak se vám to líbí, co řekl kníže? Vždyí je to skoro neslušné... fíogožineí Počkej! Ještě neodcházej! Vzdyi ty neodejdeš,vím to. Možná ze ještě s tebou půjdu* Kam jsi mě chtěl odvézt? /z kouta/ Do Jekatěrinhofu. /polekaně/ Copak, copak, děvenko? Zbláznila ses? A tys tomu věřila? Že bych mohla zničit take— . veno nosička... To by bylo něco pro Afanasije Ivanovice, ten má děti xád! Jedem, Hogožine! Dej sem ten svůj balík! Snad si nemyslíš., ze kdyby sis mě vzal, tak nemusíš vyklopit tea peníze? Co tě vede. možná že se za tebe ne- ■ provdám! Kníže! K. robě se hodí Aglaja Jepan- 57 Ölnováj a ne castasja Filipovna. Ty■00 třeba nebojíš, ale já bych se bála, že tě zničím, ty bys mi to pak vyčítal! To je sodoma, sodoma. /tiše, skoro zasténá/ ITastasjo 3?ilipovno! Tea se chci bavitf něco užít, jsem přece děvka! Víc než devět let jsem proseděla ve věze-níf ted chci svoje štěstí! Tak co, Kogožine. Připrav se, jedem! /vykřikne radostí/ Jedem! "Víno! 'Ach! Víno! Sežeň víno, budu pít... A bude tam muzika? Budeř bude!... Teá ji nechte! Je má! Všechno je moje! Královna! /se směje/ Co tu řveš? Tady ^sem ještě svou paní» Když budu chtít,^vyhodím tě. /Ke knížeti, všimne si, že pláče/ Proč pláčeš? Je ti to líto, knize? Směj se jako já.., /Na jejích tvářích se-objevily dvě veliké třpytivé slzy/1Vsak se dočkáš, všechno přejde! Proč všichni pláčete? I Káía pláče-! Co je ti, milá Kato? Hodně ti toho tady nechám, už jsem to zařídila, a tea sbohem! Je to tak lip, kníže, určitě - rozejdeme se jako přátelé, vždyi i já jsem takový snílek, nic dobrého by z toho nevzešlo« Snila jsem o'tobě, věř! Snila jsem o tobě dávno, před pěti lety v jeho domě, kde jsem žila docela sama, 0 mnohém jsem přemýšlela a přemýšlela, snila jsem, o jak jsem snila, vždyclsy jsem si představovala, že \ najdu muže, jako jsi ty, dobrého, čestného, hodného a taky takovéno hlupáčka, který se najednou zčistajasna objeví a řekneš "Zbožňuji vás!" Někdy jsem sňiLa tak dlouho? že jsem z toho málem zešílela» A pak se objevxl tady ten^ každý rok přijel na dva měsíce, zneuctil mě, pokořil a pokazil... pale zase odjel. Kolikrát jsem se ghtěla utopit, ale neměla jsem odvahu, no a ted... Jsi připraven, Kogožine? Ano, jsem,! /Ozve se několik hlasů; Hotovo/ 58 Trojky čekají, zazvoní rolničky! Uch! G-aňko, něco mě napadlo: chci tě odměnit, proč bys měl všechno ztratit? Bogožine, poleze za tři ruble až na Vasiljevský? Poleze. Crano, vidíš tenhle balíček, je v něm sto tisíc!^ Hodím ho do krbuí^ Jakmile začne hořet, musíš holýma rukama sáhnout do ohně a vytáhnout peníze! Kdjž je vytáhneš, jsou tvoje, sto tisíc! Trošku si popálíš prsty, ale vzdyí jde^o sto tisíc rublů! A určitě je vytáhneš! A já se budu kochat pohledem na tvou dušičku, až budeš vytahovat z plamenu peníze.., A^když balík nevytáhneš, všechny peníze shoří,nikoho k nim nepustím, Pryč! Všichni aí jdou pryč!"Jsou to moje penízel Dostala^jsem je od Rogožina za dnešní noc. Jsou to mé peníze, Hogožine? Tvoje, má lásko! Tvoje, královno moje! Všichni odstoupit, ]?erdyščenko, prohrábněte oheň. ííastasjo Ifi>ipovno, nemůžu! Ach co! /Chytí rychle kleště, prohrábne oheň a hodí do neho balík s penězi/ /Ozvou se výkřiky5 někteří se pokřižují, někdo svolá; ''Zešílela, zešílela!"/ /Pticynovi/ Ue,., nemáme ji svázat? Vždyi zešílela, zešílela? To nemusí být jenom šílenství! /Tockému/ Šílí, opravdu šílí! Říkal jsem vám, že ta žena má kolorit. Ale jd§ o sto tisíc! /se plazí po kolenou a natahuje ruce ke krbu/ Matičko! Královno! Všemohoucí! Sto tisíc, sto 59 castasja lebeděv tfogosin * ^©rdyščenko ^an s pěstmi castasja ^erdyscénko ebeděv tisíc! Sám jsem je viděl, když je počítali! Poruč mi, vlezu, do ohně! Vlezu, tam celý, str čím tam svou šedivou hlavu.... Mám. těžce nemocnou senu a třináct dětí! '/ho odstrčí/ Táhni! Jděte zpátte! &ano, co stojíš? Jen vlez 'do ohně, nestyd se! Jde o tvé štěstí! /Skupina se rozestoupí» G-aňa. stojí bes jediného slova' se .zkříženýma. rukama,po jeho tvári bloudí^'iilený úsměv,, neustá-" " . le se. dívá-.do ohně/ . . Pěníze shoří-a lidé se ti.buäou vysmívat, Stejně.se.oběsíš, nežertuji! . -. ■■■ /Balík vzplanul - všichni; "Ach!"/ /se -vrhá kupředu/ Bože! /všechny odstrkuje a upřeně se dívá n'a Üfas-'■ tas.ju Pilip.ovnu/ To je -moje ^královna! Takhle to děláme my! Kdo by to z vás dokázal, ubožáci?. -. :- ■ ■ , Když dostanu tisícovku., ták balík vynesu v zubech* V zubech.'bych to taky dokázal, ke všem čertům,.'peníze hoří, všechno shoří! /"Všichni se hrnou ke krbu a křičíš ■. '"Hoří, hoří!"/ .' Gaňo, nač .ještě-čekáš, říkám ti to naposled! /zběsile/ -Vlez tam, vlez tam, chlape bídná! Peníze, shoří! /Gaňa přistoupí ke krbu^^podívá se na líľastasju ^ilipoynu., otočí se,^ chce odejít, ale'najednou se 'zapotácí a padne na zem/ " ' Všechno shoří 1 "Zbji^^/0^^ stále silnění, 60 Nastasja Lebeděv • castasja Jepančin yštxn /křičí/: Káio ^přines vodu, Čpavek! /Vezme kles te na. rozhrabávaní a vytáhne baíík z ohně/ /Všichni vydechnou s úlevou/ Ičanejvýšse poškodila nějaká ta tisícovka, ale ostatní -'-jsou v pořádku. .., y___ poznala opravdového člověka!. Sbohem,. Afanasiji -Ivanovici, merci, mércíl /uíastasja Pilipovna odchází s Řogožinemy . /Céjá tlupa se sehe s halasem a křikem ■. za nimi/ ,■ /chytí knížete -za ruku/ Kníže, vzpamatujte se} Ue.ohfe, ji! Vidíte., jaká je! Říkám vam to, jako bych-.byl vaším otcem. ,. /se podívá na.něho,?'.neod]30vídá^a^za chvilečku sám-pro sebe/Musím' s.a ní! /Utíká ven/ Opona T S'S'^.f- D B J s r? í XIIUÜEK "Nastasja Eilipovna po strašne orgii v Jekatěrinské restauraci ^utekla ľmeô. druhý den neznámo kam, se vší pravdepodobností do Moskvy, Tam ji našel Rogožin,' ale Hastasja' Filipov-na znovu^někam odjela, ale ,on'ji zase vypátral* Dala mu kor neone své slovo, že se 2a něho provdá, Á po dvou týdnech sé začalo hovořit o tom, že utekla potřetí, takřka, od oltáře a tentokráte ^rý odjela někam na venkova Proslýchalo se, že zároveň s ní opustil Moskvu /i kníže Myškin. V Petrohradě trvalo již celý týden výjimečně pěkné počasí, »byl červen. Jednoho dne vystoupil v Petrohradě z moskevského vlaku,aniž ho někdo očekával.,," SEDM OBRAZ /Pracovna Parrena Rogožina. Rogožin klecí a modlí se/ Rogožin yškin ogozxn /t&še/ Zbav mě všech nepřátel á protivníku, bože milosrdný, který jsi na nebesích... ty jediný,.. /Ozve se zaklepání* Rogožin strne* Ve dveřích stojí Myškin, Velká pauza, Myškin a Rogožin se dívají jeden na. Čruhého/ Jestli přicházím, Parfene, nevhod, tak zase půjdu, /jako by se vzpamatoval/ Ale kdepak! Vítám tě, jen pojvdál! /Vede Myškina ke křeslu/ - /Myškin se" najednou neklidně ohlédne a uprene se díva RogoŽinoyi do očí/ 62 Co se na mne tak díváš? Posaá se. Pariere, řekni mi upřímně; věděl jsi, že dnes přijedu do Petrohradu? Myslel' jsem si to# Ale netušil, jsem, že přijedeš zrovna dnes, I Kdybys byl věděls že přijedu právě dnes, ale proč jsi tak. rozčilený? Proč se ptáš? Když jsem prve vystupoval % vlaku, zachytil jsem. několik takových pohledů, jakými ses díval na.mne ty. Kdo.to/mohX být? Nevím-j snad ,se: mi to zdálo,., mně se teá pořád něco zdá, Víš, Parfene, je mi teá jako před pěti lety, když jsem dostával ty záchvaty. : , To se ti opravdu 'jen zdálo. Proč bych chodil na nádraží a díval &e na tebe? Byl. to klam'... Dlouho jsme se neviděli.*. Ty tu bydlíš natrvalo? Ano, Je to, dům mé matky, jCde bych jinde žil?? Je- tu smutno. /Prohlíží si pofcoj/ Jako ve vězení, /Podívá se na portrét, který visí na stěně/ To je tvůj. otec? Ano/otec,. To byla jeho pracovna. Svatbu budeš mít tady? /rozechvěle/ Tady, Brzy? To nezáleží jenom na mně. Parfene, nikdy jsem nebyl tvým sokem, ani tehdyjkdy? ke mně utekla, Teá ses usmál, ale vím čemu»/ Žili jsme oba odděleně, a 63 ty to všechno dobře víš, Už drive jsem ti vysvětlil, že ji miluji lítostí , a ne lasicou. Jak se na mne nenávistně díváš.. /přišel jsem tě uklidnit, protože- i tebe mám rád, Vesmír-' ně, Parfene. Ted odejdu a nikdy se nevrátím. ... Sbohem,., /Vstane/ ■ - /polohlasně/ Počkej.., Zůstaň' tady. .. Dlouho jsem tě neviděl/ Když tu nejsi, tak tě nenávidím^ že bych tě nejraději něčím otrávil... Vím, že se nemůžeme rovnat. Proč to říkáš? --■ .• ..-i,.'.-....--'--'■"■- KTe , kamaráde, na nás tu nezáleží. Každý ji-■ •nak milujem,, ve všem jsme každý jinací. Říkáš r že ji miluješ lítostí?: Já, k ní žádnou lítost necítím, ICazdou noc se mi o ní zdá; jako bych slyšel, jak se mi s nějakým chla-pém vysmívá. ..Tak. je to. Ty nevíšr co všechno mi V' Moskvě vyváděla» Á co to stalo peněz! ■Ach. ..'■■. A přece se s ní oženíš? Jaké to bude potom? Víš', co jsem .jí tenkrát řekl? Zasnoubila ses se. mnou, budeš šít ve1slušné rodině, ale víš, co jsi teeÍ! Děvka! . Tos' jí-řekl? ■; - ' y~ Ano, A ona odpověděla; "Já bych tě ted nechtěla ani za sluhu, natož se za\tebe provdat." Tenkrát j:sem po ní skočil a strašně jsem ji zbiir ■":■■..■'.'■.. To není možné! /tiše/ To bylo v Moskvě. Pak jsem dva'dnv nespal, nejedl, nepil, a klekl jsem před ní, "UmřUj jestli mi neodpustíš..." Hano pak přišla a smála se; "Vezmu si'tě, Parfene Semjo-nyči,ne proto, že se tě bojím^ ale protože jsem tak jako tak ztracená. Přece jen nejsi sluha."' Určila den svatby.... a za týden utekla do Petrohradu, Když jsem,za^ní přijel, řekla mir "Nadobro, se tě nevzdávám, ale chci nějaký "čas počkat. Jestli chceš, tak Čekej." 64 lakové, je to mezi námi, rozumíš? Takový jsem já ženich! Nebudu tě vyrušovat, Tak proč jsi sem přijel? Z lítosti? Nevěříš mi? Myslíš , že tě klamu? Ne, réřím ti, ale ta tvá ^lítost ge větší nes má. láska* Copak ještě stále nechápeš, oč vlast ně jde! Nerozumím- ti. Má ráda jiného, chápeš! Zrovna tak, jako já ji.'miluji, tak zrovna ona miluje jiného. A ten jiný - jsi ty! Tos nevěděl? Já? Ano, - Už■tenkrát na večírku se do tebe zamilovala. Jenže si myslí, že, si tě nesmí vzít, protože by-tě'zneuctila a zničila. Mne si však můžre,.vzít, mne může zničit... bere si mě ze vzdoru... jestli si mě vezme, tak jedině ze vzdoru.., . Parf ene ,■' z tebe mluví žárlivost... přeháníš ... he,,ne.., /Aniž si to uvědomí, vezme nůž, který ležel vedle knihy/ /vyskočí a podivně se na něho díra/ Naopak máš' téii..'. '.• ,/mu nůš vytrhne a;polosí ho/ Nech toho... Nechtěl jsem přijet... chtěl jsem zapomenout na všechno... vyrvat ze srdce,.. Tak sbohem . .. /Znoru resme roztržitě nůž do ruky/ /Rogožin je silně rozrušen/ Nač' ho -^máš... './■ ' /mu znovu vytrhne ,nůž, a. hodí ho na stůl. Myš si všimne udiveného pohledu Myškina, vezme ..... 65 nůž a vloží jej do knihy a praští s ní na pb^-hovku/ Bosřesáváš nožem listy? Áno, i Zahradnickým nosem? Proč bych nemohl? -Je docela nový. Co je na tom? " ' Ovšem, ovšem, ale na to jsem se £tát nechtěl ,.. nevím už na oo... jsem takový roztržitý.., ano... sbohem... /Pausa/ /po krátkém mlčení/ Kde bydlíš? V- hotelu... "U dvou vah"... Vím to... věříš v boha? Proó se ptáš? Íle jen tak... mnoho lidí teŽ nevěří... /Pausa/ ; Sbohem,.* a co se týče té víry... zažil jsem minulý týden zajímavé setkání. Potkal jsem^ opilého vojáka, který se potácel po dřevěném chodníku, přistoupil ke^mně; "Kup si ode mne, milostpane, stříbrný křížek, dám ti ho 2a ..dvacetník." V ruce držel křížek, snad ho právě sundal s krku. Jenže nebyl se stříbra, ale z cínu* Poznal jsem to na první pohled. Dal jsem mu dvacet kopejek a pověsil jsem si křížek na krk* Voják měl zřejmě radost, že napálil hloupého pána. Tak vidíš, Parfene, jak je to s vírou» Ale nic... Sbohem! Sbohem! s ■Na shledanou» /Odejde/ 66 i Hogožin /jd e z, ním/ P r o s c é n i u m Hogošin Myškin Hogožin Myškin fíogošin fr Myškin MĹ fíogožin S Myškin fíogožin t Myškin íogožin íyškin •ogožin lyškin /dožene knížete/ lve Nikolajevíci! /se zastaví/- Nemáš u sebe ten křížek? Mám ho na krku. TJkaš,, /mu ukáže křížek, aniž jej sundá/ Dej mi ho# Proč? Budu ho nosit a ty za to nos (ten můj, Tady máš! Vyměnit si křížl£y.?< Když chceš, Parfene, velmi rád, staneme se bratry» /Sundá svůj kříšek^a fíogožin zlatý. Oba si křížlíy vyměňují a pokřižují se/ Tak» *• řak sbohem... Na rozloučenou tě obejmu, ty divný člověče... /Obejme ho? fíogožin nemá odvahu pohlédnout na knížete/ Víš, proč jsem se s tebou sbratřil? Nic mi neříkej... Bůtí s tebou! Bůh s tebou... &jj*i£íj'^ .l^MhrifefiL&J Jul-4.' .... ť- „ ">•('' í V '' \\ " ' ei fíogožin Myškin /najednou prudce obejme Myskina/ Vešmi si ji, je stejně tvým osudem! Je tvá! Ustupuji..» Pamatuj na fíogožiná.., /odvrátí se od'knížete a rychle vstoupí do .bytu, zabouchne sa sebou dveře/ . /zůstane^sám a je hluboce zamyšlen/' Co tím , chtěl říci?. Je to moje vina? Jak jsem jen mohl připustit.,» líazval mne svým bratrem, a já? Ty oči,./ proč zase vidím ty,oči? Musím" ji spatřit.,.,' -/Myskin kráčí dál", 'mění se dekorace, stojí u hostince- "U dvou vah"/ ■' Odkud' sse'. rzala ta.tma,.'ten chlad? Ach, zase - .ty ,oči!'Tystejné, oci... nůž.,, oci... ty ' oci se na mne dívají.,. Jsou to oči...? Kde' ' jsem?.'" , /Objeví se,postava fíogozina/ Kdo je to? Kdo'je. to?' ./Kníže ho/prudce, chytí za ramenaa "snaží se.upřejaě zadívat do Rogožinovy tvá-y \ ře. Ŕogožin'sé. vrhne na knížete s nožem, tím:stejňýmř/který Ješel -v jeho pokoji na stole/: ,. < Parfene^ 'nevěřím! 'Něvě.., ■ ááááá! /Divoký,:nelidský, výkřik. Ho^ožin ne-. stačil .pustit nůž., kníže padá, fíogožin rychle, prchá/ v \ TITULEK "Jakmile se knize trochu zotavil ze silného záchvatu, přijel do Pavlovská, kde měl nevelkou vilu Lebeděv, Bydleli tam i Jepančinovi ve svém krásném domě..." D E V A T Y OBRAZ Terasa v Xebeděvově vile, Sľa pohovce leží kníže Myškin, Lebeděv se aadívá na terasu, prohlíží si ji, jestli je tam kníže, pak vstupuje po opičkách a posadí se do křesla. Myškin lebeděv Myškin Lebeděv Myškin Lebeděv /se probouzí a vtom spatří Lebeděva/ Proč pořád kolem mne chodíte, Lebeděve, jako ostříž? Tím svým hlídáním mne jenom.trápíte, Nikoho ke mně nechcete pustit, nemyslíte, že,to vaše věcné mávání rukama a chození po špičkách jen zhoršuje můj stav? Jsem pak ještě víc smutný, Proč se tea tváříte,^jako byste mi chtěl sdělit nějaké tajemství? Mám pro vás tajemstvím jistá osoba mi zrovna vzkázala, že by se s vámi tajně ráda setkala, ííastasja Pilipovna? Proč tajně? Sám k ní, půjdu, třeba ještě dnes/ Ale ne,'ale ne... ona se nebojí toho, co si myslíte vy. Ten ničema Jse sem ostatně chodí každý den ptát, jak se vám daří, víte o tom? Uějak^často ho nazýváte ničemou, to je mi VÍC' než podezřelé. Proč by vám to mělo být podezřelé? Chtěl jsem " / \ 'i 69 vám jenonnysvětlit, že ta jistá osoba nemá. strach z něho, ale dooela z někoho jiného.. Tak už mi,: prosím vás, řekněte z kphó? - To je právě tajemství. Cx tajemství? Tase. /Pausa/ Má strach z Aglaji Ivanovny. /po .pause/ Odjedu od vás, lebeděve-. - ' Zbytečně z ní má s'trach? protože Aglaja Iva-novna se bude vdávat. Vdávat? "Vezme si Jevgenije Pavlovice fíadomského. Je to mladý^muž', krasavec, důstojník, který má velké známosti a pochází z významného rodu. Prý je taky nesmírně bohatý. A Nastasja ?i-lipovna chce tenhle sňatek překazit* /ho přeruší/ Proč mi to všechno, Lebeděve, říkáte? - 1 xJá vím, že jsem špatný, uznávám to. * /V zahradě se ozvou hlasy, iebeděv přiskočí k oknu/ Jde sem generálová s dcerami a Jevgenij Pavlovic fíadomskij. Mám je pustit? Proč ne? /uebeděv odejde, vstoupí Jelisaveta Pro-kofjevna Alexandra, Aglaja, Adelaida a Jevgenij Pavlovic fíadomskij, Kníže je radostně vítá/ Kdepak ho máme. /Představuje/ Aha! To je Jevgenij Pavlovic fíadomskij. Jakmile jsem se, kníže^ dozvěděl, že-jste zde, přál jsem si toužebně, abych vás mohl poznat a stát se vašim přítelem. Hochtěl jsem ztrácet čas a hned z vlaku jsem se rozjel rovnou >- 70 sa'vámi. Jste nemocen? t. Jsem úplně zdráv a těší mne,^že se mohu s vámi seznámiti, hodně jsem o vás slyšel, Posaá-te se. i Myslela jsem, kníže* že vás najdu nemocného..* tolik mi toho namluvili o tvé nömoci, Nechci zapírat, tvoje tvář mně tea hrozně zamrzela *it ale jen na chviličku... Abych -řekla prav-, du, kdyt5y se Uzdravil můj vlastní syn, tak bych z toho neměla takovou radost jako v tvém případě. Přijel jsi k nám nadlouho? neoženil ses? ' , /se směje/ Neoženil. * . Na tom není' nio k smíchu, to se stává. /jakoby pro sebe/ Není nad smutného rytíře. Jaký "smutný rytíř?" /podívá se na Aglaju, která je velmi neklidná/ Nějaký nesmysl! /Alexandře/ To znamená, že se znovu objevil "smutný rytíř". - /Všichni se smějí/ Jaký "smutný rytíř"? Necháte té hlouposti? Nebo je to něco tajuplného? /Všichni se1smějí/ Ale to je taková básnická. Zase nějaký nesmysl, urážlivý vtip, že? v ' /najednou velmi vážně/ Kdepak nesmysl - nejhlubší úcta. Napřed se smějí jako posedlí, a najednou mluví'o úctě! Jaká 'úcta? Hned mi to pověz% kde se v tobě z ničeho nic vzala,nejhlubší úcta! s /rážně/ Protože se v té básničce hovoří o člověku, který si vysní ideál, věří v něj a nakonec. mu obětuje slepě i svůj -život. Je jasné, že smutnému rytíři už vůbec nezáleželo, na tom, jaká byla j.eho láska, a jak vlastně žila. Jemu stačilo, že si ji zamiloval a uvěřil v její "čistoúYkráéu". a^čtií ji aš navěky. Ta--kovy '-cit hodně -znamená» Smutný rytíř je také jako Don Quijote^' jenomže vážný, ne směšný* Napřed jsem té básni nerozuměla a smála jsen se, ale teŽ mám "smutného rytíře" ráda a vážím si jeho činu, . /Velká pauza, Myškin nemůže skrýt své rozechvění/ r Je to asi nějaký hlupák,,; A tys nám tu udělala , děvče zlaté, »hotovou přednášku, £do napsal tu báseň? /rozrušen vstane, dívá se Aglaji do očí, po- -qdstoupí/ Wo přece Puškinl mamičko, to byste měla vědět. Jak by z vás člověk nezhloupl! Hned jak se vrátíme, půjčíte mi tu Puškinovu^báseň, Aglajo, po-jd sem. Dej mi políbení, ale.,, jestli ses mu vysmívala, tak to nebylo hez-'ké.,, fíozumíš? Tea jdi, slečno, ještě-si o tom pohovoříme. /Aglaja odejde/ Ira shledanou,, kníže! /Vstane a loučí se/ 1/najednou vběhne na terasu silně rozrušeny Iiebe&ěv. Nestačí pronést ani jediné slovo, když so za ním objeví Nastas-ja Filipovna, Obrátí se k Jevgeniji Pa~ vlovioi, prudce/ * ' No ovšem,,. To jsem ráda, že jsem tě tu našla! Poslala jsem do města dokonce viva goslv! Celý den těssháněli. Směnek se už nemusíš bát, Hogožin jich nakoupil za třicet tisíc, přemluvila jsem ho, 'NÔ nicr všechno ^e v nejlepším pořádku. Přeji ti příjemnou'sabavu. A zítra na shledanou^.., /Rychle o^e jde/ i ^ . n. -/Všichni strnuli, Jelizaveta Prokofjev-na^stojí? jako by ji zäsáhl blesk, ros-hlédn-e se po pokoji a není schopna jediného slova y pak prchá ^xyc, 2a ní běží všichni ostatní kromě knížete a omráčeného Jevgenije Pavlovice/ Zesílela! Üevim, o čem. tu mluvila! Jaké směnky? • /Kníže mlčí/.: ; Kní ž e y: co..; t o [ má;.. snámenat 'j' ■ nevíte ? Nevím,.,-:; ", ■■''[ Já--taky-.;he, 'ÍJemám opravdu s těmi směnkami nic spolecnéhoV namouduši. ■ - - ' -.. /Knížeudělá .krok/ ..,,' Go je vám? .;-..' : -V líiCi,. »..-.to ..nic .není',»,' věřte, že nic. Hned-přijdu,.. okamžik... /Odejde/ x /Myškin. je sám. Za několik okamžiků * vstoupí Jelisaveta Prokofjevna/ Pěkuji^vám, kníže, sa příjemný večer, který jste nám připravil» Můžete mít radosí, že se vám podařilo připoutat nás k těm vašim podivnůstkám, tíjišíuji vás? že s tím nemám nic společného» Besmysl! Sám jsi všechno zavinil! Stejně jako vy. Tak ty takhle! No dobrá! Sedni si a poslouchej, protože já stát nebudu. Je ti něco svatého na světě? Ano. - v Tak přísahej, že ses s tamtou ženskou neoženil? 73 Co vás to napadá, Jelisaveto Prokofjevno? Ale málem ses přece oženil?! Málem jsem se oženil.,, Přísahej, že jsi nepřijel proto, aby sis vzal tamhletu! Přísahám! Věřím ti, a kdo je ten "smutný rytíř" ? I o opravdu nevím, Nemám s tím nic společného, je to asi nějaký žert». To je pěkné» Copak múze mít o tebe ještě zájem? Vždyí o tobě prohlašovala, že jsi "mrzák" a "idiot", /tiše/ Proč mi to opakujete? nezlob se. Ale ještě předčasně nejásej, miláčku, ještě jsi ji nedostal a nikdy nedostaneš, dokud budu živa. Říkám to proto, abys podle toho jednal* fíozumíš? Ano* Tea mi odpověz.,, ano či ne,.. Víš, proč sem přijela? Nevím* Věřím ti« Udělala si s Jevgenije Pavlovice legraci, ale Aglaja si ho nevezme! Třebaže je to-hodný člověk,,, stane se, jak jsem řekla. Dřív jsem byla na pochybách, ale teá jsem se rozhodla. Vidíš, jakou mám k tobě důvěru? Ano, Proč jsi k nám nepřijel? Bylo mi to -zakázáno.,» Kým? Kdo ti to zakázal? 74 Myškxn Jelieaveta Myškin Aglaja Ivanovna mi napsala,, .abych Je" vám nikdy nechodil» • '. - A^laja Jelisaveta Adelaida Aglaja Jelizaveta .Adelaida Alexandra elizaveta glaja- » 9 * jistě jí j bylo líto. že nejdeš, bohužel neuvážila, že idíotovx se takovým tonem psát nesmí, protože si to vyloží doslova. /po pause j tiše/hernám xéd, když mne někdo pxeäe mnou nazývá idiotem. /Při monologu vstoupí Aglaja, Adelaida, Alexandra/ Jelizaveto Prokofjevno, čtyřiadvacet let jsem byl nemocný a i teá, co řeknu, přijměte jako od nemocného člověka. Hernám ani správná gesta, a chybí ml cit pro míru. Užívám slov, která neodpovídají myšlenkám, o kterých nemohu hovořit, protože by se mí každý vysmál*.. Proč to všechno tady povídáte? Proč? Jste čestnějšíma lepší než všichni. Ušlechtilejší a moudřejší! Procese ponižujete? Proč jste všechno v sobě„převrátil, proč nejáte ani trochu hrdý? Bože, kdo by si tohle pomyslel? Smutný rytíři! ! /pauza/ Mlč! /Jelisavetě Prokofjevně/ Proč mě všichni mučí! /Knížeti/ Proč na mne dorážejí? JCvúli vám, kníže! Já se za vás nikdy neprovdám! Nikdy a za nic na světě! Copak bych si mohla vzít takového směšného človíčka? Podívejte ^se do zrcadla, jak teď vypadáte? Proč mě dráždí, že si vás snad vezmu? Kdo ji dráždil? Kdy? Nikdo ji nedráždil, Nikdo nic takového neříkal! Má horečku? všichni mi to tvrdili celé tři dny! Já si ho nikdy, nik4y nevezmu! 'lezandra Ale on- tě ještě nepožá.,. 15 Myškin Jelisavetá Myškin o. ruku... Agl ajo ■ívaSoľáľnepOŽáda1-.-Cože? co to povídáte? 30 Ivanovo! MM^Ä Stéľ' n?^' ^a- P^oscéni u m i Jelizaveta Alexandra Aglaja Myškin >Aglaja Myškin rlaja -o- /Přes scénu přecházejí Jelízaveta Pro-\ .-, kofjevna, Alexandra, a Adelaida/ Bože, bože.», kdo by si pomyslel! Copak by mohla takového,.* nezblázní se dočista,,, najednou jako by nic! Po tom všem! /Odejdou* Objeví se Myškin a Aglaja/ Kníže, podívejte se tam vlevo, pozorněji, vidíte tam tu lavičku v parku, tam u těch iří velkých stromů? - Ano, vidím, Líbí se vám to místečko? Nesmírně, Chodívám tam časně zrána, když ještě všichni spí,., seänu si a.., teä nic neříkejte... chci přemýšlet... Pojáte, /Odejdou/ <, '"i' -iíi 1 t« ^ a? I T TT X E IC 2 dopisu Nastasjí Pilipovny Aglaje. /Čte Nástasja #ilipovna/ "Nepovažujte má slova za výplod chorého mosta. On se do vás zamiloval, i Myž vás jen jednou spatřil. Mluvil o vás, že jste pro něho "světlem" - to jsou jeho vlastní slova, která jsem z jeho ást slyšela, 1 beze ^lovjsem poznala,^že jste pro něho světlem. Žila ^sem blízko něho celý měsíc a pochopila jsem, že i vy ho mate ráda.,, vy a on jste pro mne jedno..," "Proč vás chci spojit; Pro vás nebo pro sebe? Pro sebe, to je jediné moje řešení, dávno jsem si to uvědomila..." DESÍ TÍ OBRAZ Myškin spí na lavičce* Objeví se Nastasja íUlipovna, klekne předaním, pláce, políbí jeho ruku a odběhne» Najednou blízko něho zazní jasný smích. Kníže se probouzí.- Aglaja Myškin Aglaja Myškin l- Aglaja vMyškin >Aglaja Myškin Spí! Spal jste! To jste vy! Ach ano! To je pěkné dostaveníčko... A já tady spal..,' Však jsem to viděla, Nebudil mne nikdo kromě vás? Nebyl tu nikdo? * Myslel jsem, že zde byla... jiná žena. Jiná žena? To se mi jen zdálo! Proč jsl^e usnul? /vezme Aglaju za ruku, zamyslí se/ Celou noc jsem nespal, pořád jsem přecházel, a pak jsem e 7? Aglaja Myškin Aglaja Myškin Aglaja Myškin Aglaja 9 ^yšlciia Aglaja • Myškin Aglaja . Myškin aglaja - 3 - sel sem, sedl jsem si .a přemýšlel a přemýšlel... líedivte. se, že jsem potom' usnul,., Tak je to, Ták to' vás omlouvá, 0 jaké ženě ■ se yanr zdálo? .■_'"' To-byla,/, riděla jste' ji.;.. Rozumím, rozumím,.. Vy ji»,.. A vůbec ř ^nechci ' * nic vedety Al.e něco jsem'vám chtěla říci,pro-' to jsem vás pozvalas ráda bych' vám navrhla, abyste se stal mým přítelem, Proč se na mne tak díváte? nesouhlasíte? 6f ano^ ale snad to^není^nutné,., myslel jsem, že není třeba takové nabídky» Víte, dlouho jsem na vás cekala, od té doby, když jste mi poslal' odtamtud "ten dopis, ba ještě dřív.,, považovala jsem vás vědy za nesmírně čestného a upřímného Člověka, nej-' čestnějšího a nejupřímnějšího se všecli lidí, i když o vás tvrdí, že^vaš rosum,., totiž, že to s, ním není v pořádku, je to krutě nespravedlivé.,, choi...'chci... proč se usmíváte? Nevím, oo se se mnou děje..♦^přišel jste " sem jistě ve víře, se js~em se do vás zamilovala a pozvala vás na dostaveníčko... Včera jsem se toho opravdu bál, ale dnes jsem přesvědčen, že.,. Cože? Bál jste cse, že... že'já... To bylo včera. Jak jste mi tedy, mohl tenkrát poslat milostný dopis? Milostný dopis? Můj dopis že byl milostný? To byl ten nejzdvořilejší dopis, který mi vytryskl se srdce v nejtěžší chvíli mého života. Tuším, kdy to bylo* 6', kdybyste všechno věděla, l Já vím všechno♦-Žil jste tehdy celý měsíc y l jednom bytě s tou, šerednou ženskou... já vás 78 vůbeo nemám ráda..» Všechno vím, všechno!' .Jste velmi:nespravedlivá ke mně,, „ k ní,\, vyjádřila jste se krutě.., Aglajo! Všechno o ní vímř proto jsem se tak vyjádřila, .Milujete ji bezmezně. Ne,- ne, nemiluji. Miloval jsem ji, velmi miloval, ^ale^ak., * pak,.-, pak-všechno uhodla, ze k ní cítím jen lítost..,, už ji nemiluji, A víte, že-mi každý den píše? Je to tedy pravda? ; . £de j sou ty dopisy* U%:oelý týden^mě^záda^ abych se za vás provdala* 2e mě má ráda^ ze by vás-chtěla viaet'šíastného, že jed,ine já vám mohu přinést .štěstí,.:, jroto .užívá vše-. možných-způsobůf aby vyhnala;z našeho 4°mu Jevgenije Pavlovice,:Víte y co. to znamená? ■Nemohu přece 'ty. dopisy,při jímat? 1 Udělám všechno, co . je v .mýoh -silách, aby vám už- nepsala*. /-.."■.■ ■-■■•■ y ' ■ Copak nevidíte, že;nemiluje mne. ale vás -.jedine-vás!' Víte, co anamenájX..xy dopisy? Je to žárlivost. Bůh mi -dosvědčí, Aglajo, /že .bvch obětoval i svůj život za".to, abych ,'jí vrátil klid a učinil ji siastnou\., já. ji us. nemohu milovat.., cítím k ní lítost a pna to ví.... Tak se obětujte. To se k.vám srovná hodí. Jste přece veliký dobrodinec. Milujete ji! Jak jste zbledl! To nic není, málo jsem spal, zeslábl jsem, 'Aglajo, Přijel jste kvůli ní? Ano, kvůli ní. Prosím vás, lve Nikolajevici, vezměte ty tři ímvX&'ii: 79 . t Myškin ■Aglaja Myškin castasja Myšlcin castasja Myškin castasja castasja dopisy^a vratte'jí je> /Chce mu podat dopisy,' ale kníäe 'je .nevezme/ Jestli .si; dovolí.,mi ještě jednou napsat.jedinou fádečku, 'talc j x řekněte; že to povím'otei a že ji zavřou! Á ne-, říkejte mi Áglájo*. .Před chvílí jste mě totiž ■' takhle oslovil; ■ /najednou pochopí, že;ona'ho miluje/ Aglajo,. takhle tovnemúsete brát... To není pravda!. /se neovládne/ Í%T-T!™:f<í"-Í"~ - -7.JT S3 , /se vrhne ke dveřím/. Mám, vyhodit Rogožiná? -Ty sis myslela, že jsem šla kvůli tvému.potěšení k "-oltáři? Třeba před tebou zařvus "Táhni, Rqgozine! " .A tady tomu řeknu; "Vzpomeň si, cos jni slíbil!" Sose! Copak jsi mne sám nepřesvědčoval, kníže, že půjdeš se mnou, at se stane cokoliv, a "Se mne , nikdy neopustíš,' že mě miluješ, ze mi všecič-ko odpustíš, že máš ke mně..* To jsi mi říkal! Prchla js'em oď tebe, abych ti dala vol- -nost, ale ted.,, tea nechci! Proč ona se mnou jednala jako s děvkou? 2eptej 'se Hogožina, ;' jestli jsem děvka, on ti to poví. Ted, když mě v tvých očích ponížila, i ty se ke mně ,obrátíš zády a odejdeš s ní? Proklela bych tě, protože jsem tobě jedinému,věřila! Jest- N li ke mně tea okamžitě nepřistoupí a neřek- -ne. ze si mě vezme, a tebe odmítne,- pak je • tvůj, pak ho nechci... /se vyčítavě obrátí k Aglaji,/ Copak je to mož~. .ně? Vždyt je tak.,, ne|tastná! .' 'i Ach! Bose můj! Bože můj! / /Vyběhne z pokoje, kníže stojí uprostřed místnosti a pale udělá krok ke dveřím/ s Za ní? Za ní? /Kníže^se vrací, iíastasja Pilipovna^ . omdlévá* Kníže k ní přiběhne. Objeví se Rogožin a postříká jí tvář vodou. Ona otevře oči, vykřikne a vrhne se ke knížeti/ . Je můj! Můj! Pyšná slečinka odešla! Já~jsem' jjí ho chtěla dát! Ale" proč? Kvůli čemu? Zešílela jsem! Táhni, Rogožine, nepotřebuji tě! /Rogožin beze slova odejde, .Uastasja 3Pi-lipovna padne před knížetem na kolena/ ' Jsi můj! Můj! T I T Ü í li K "Za dva týdny byla ohlášena svatba knížete s Wastásjou ]?ili~ povnou-í Aglaja onemocněla a tři dny ležela v horečkách. V den sňatku^ než odjela Itfastásja Fílípóvna do kostela* vyšla ve svatebních šatech na zápraží domu, ve kterém bydlela, Již se otevřely dvířka kočáru, když najednou vykřikla a vrhla se přímo mezi lid. Dav se rozestoupil a náhle se objevil .Rogožin, -Doběhla k němu jako beze smvslů» Rogožin ji téměř*zvedl do náruče a skočil s ní do kočáru a šlehl do koní, Druhého dne odjel kníže do Petrohradu a zaklepal na dveře Rogožinova bytu* Dlouho, mu nikdo neotvíral*" Proscenium Hogoáin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Lve Nikolajevici. pojčt, kamaráde, potřebuji tě, /Rogožin sundá boty, dá Myškinovi znamení, aby učinil totéž/ castas j a iPilipovna je u tebe? Je, Ptal jsem se na tebe, ale řekli mi,- že nejsi doma, 3ľo ty ses tam na mne díval oknem za záclonou? Ano, já, Á kde je Uastasja IPilipovna?. /se dívá upřeně na knížete/ Pojámě. /Myškin se zastaví. Rogožin ho znovu vybízí/ Pojáme ,,. /Odejdou/ 3980 -y-» -^api—wy'* - jrjs~n-iTjMT-^» ■Ď V A Iff A C 3? Ý OBfilZ Rogožinova pracovna. Celý pokoj je'přehrazen velkou hedvábnou sástěnou. l Rogozin .• Myskin .RogOŽin Myških. ;-; '/ v '-í ~ ; !;,■■■: Rógošin ■/■-Myškin'' t';:: Kogozíň ■:»> «■ f .My skin |;-'Rogožin-ü|';Myskin I Rogožin Sedněme'. si.';: ■■ "■ /Oba se "posadí" na.pohoyku/' Uemuěeš rpssyítit svíoku^. - \ ;•-.;;{ He,' není"třéba^ :Z.atím budeme, sedětv/ /:/;V:;SÍ|.g '-'■, '■ '/Ml;oení/":;-;- v:./;:.^/;.:'.;.;■/"• ;. ;.;ľv''^:t;^v-í|¥lj •v" . /vstanel^oelý^se^c^^ ^.tócJĚA ' -"Uás'täsj.a #ilipqyna?''/--;- \/ ; ';' .//■ "■'■^-ť.ľ':■'-vl^í . /povstane^''k#tó :*-■ ■??*? ■.; X':;rV^ ;'"'.■■■■/■;,"^'Ssí ■ Jen'om/abysV?;V;;;lÍo?'-pojäiaef:./Roshrne závěs/ :JdÍ/,:- ■■.■dál!-'-' ;/-:v'^v,v/-; ':;-v-V: ■"■ •' '. ' /'VvÍ;./ /pokropí Idipřédu/'. Je''2de.. tida, •■ -■ '.■.■■.^fe Je -Viaei!-;::; '^?.l,';':"' '■■■■■'■< i,'/.V'','.X/ . . StěaíVvxaíftviy./Xožé,/..#.■' '.^V'í; . 'Přistup''■feií-ii;::'./-;--■'■• .;;':.-.'.'■' . V"--.'"--'^''^ /Kh-ížeý udělá krok a' zastaví se, Rogožin.,•/'; ..také"vs..tdupa.'-dovnitř» Ozve se výkřik.: ■.';■. -. knížete/; '■';.'■■_ ■■■ P.ojáme pryöy :--'■>■':.*■ -; '■■' >, MS* * -i M ^§«f Éi: Bílila 1 36 /Oba vyjdou a posadí ,se tak, Že sedí proti sobě» Kníže se oelv o.hvžia/ se celý chvěje/ Ty se chvěješ, Lve NikolajeviČi,'' jako. když 'se * vrací tvá nemoc, vzpomínáš si v-Moskvě? Jako tenkrát před záchvatem,,, Nevím,-co bych-si s tebou počal.., /s námahou vybicovává své poslední síly/ To ty? /Kývá hlavou k závěsu/ t,4 já, /Velká pauza/ Kdybys teá dostal záchvat./. Kdybys teá začal' křičet, tak to na ulici nebo na dvoře uslyší lidé a posnají,že tu v bytě někdo je... aacali by klepat, přišli by.,, všichni si myslí, še nejsem doma. Nerozsvítil jsem ani svíčku, aby nikdo zven-ku nic nezpozoroval*,? že tu- budeme spát... Ale před chvílí jsem se ptal domovníka, jestli,,, oni už vědí všechno... Včera jsme som s castasjou Fllipovnou přišli tiše jako dneska my dva... Cestou jsem si myslel, že bude dělat hluk, ale... ona šla -po špičkách a jenom šeptala,, nadzvedla si šaty, aby.tak nešustěly, nesla je v rukou, na scnodeoh, mi prstem hrozila ~ bála sé tebe.,. Ve vlaku byla jako šílená a chtěla spát1tady,,» "Ty'mě hezky schováš, a zítra časně ráno pojedeme do Moskvy..,"' Potom chtěla odjet někam do Orlu, Když si lehla, pořád mlu-• vila o Orlu, Počkej, Parfene, a co chceš teä dělat? Nelíbíš se mi,,, pořád se chvěješ.,. Přes, noc tu budem spolu. Je tu jediná postel.., sundám ale z obou pohovek polštáře a ustelu tamhle, abychom byli spolu, Aš přijdou a začnou všechno prohlížet, okamžitě ji^spat-ří á odnesou.., Budou ae vyptávat a já řeknu, še jsem to udělal já a oni mě hned odvedou, AÍ tu teS leží ona vedle násř vedle mé a tebe,,, /horlivě/ Ano... ano... ano» '■■T~?»ŕiss í' :%,í $ ?■ Rogošin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Kroky! Slyšíš? V saloně.., /jistě/ Slyším! Kroky! ? Kroky! Zamknem dveře? Zamknem. ,V . /Zamknou dveře, oba se tiše smějí/ Hlas domovníka P ar feně Semjonovxci f Jste doma, viděl- jsem ,: vás. jak jste ;včera přisel S' něj.akým hos- : '." '7 ",:; • temí.'-Otevfefce.!.;"' ' ..■ ^ .'■-:, ■"■'■>■ \, ' . -Vr .' '."''. ... /Znovu se ozve .bušení-na ..dveře:, a hlas/. "Vyrazte -,dyeře.f.":r'''.':."'.■- .'.'■•■<■.■■■ - - ■ '..■" '■.."" " "■' ■. ---■ 1 ■ •. . **• ,■■ , /Dveře''; j šou-Avyl omeny 'a' vstoupá'několik /'■■'.. lidíf me;zi nimi je Dar j^a/.ilexejevna,,'' ■-. domovoiíkvavpolxoista/:^ä.jd'ou^Ro'gošina-^ ;--v bezvědomí,.a.vlbaížé.má. nepřítomný vy- -:-... ras, 'takže..Dar..jä .Alexejjevna.v úžasu yy-: '■ křikne/ ■■'.Idioti; ■'. Opona '.V"--. . ':-:-,-;'i-y,p\ \xyiM v;V;§Í ■ '^WÍ "■:v -?4-^f ■•■.■■. ^víí^^I \: ■*m ".■.'•v4.;^ .-1 -. >;-v:k:« ■ ■ .í/í.'V'SfuJ! 9ä% *$M: Vií&. «$i& ÍCtii^^iť Poznámka ke hře Dostojevského romány jsou charakteristické dramatičnos-tí. Projevuje se-v dialogu, ve -vedení fabule i ve stavbě postav^ Zejména však jsou jejím zdrojem velmi silné konflikty, které Dostojevskij ve svýoh dílech rozvíjel. Ne nadarmo je někdy nazýván největším dramatikem 191 století? přestože nikdy žádnou divadelní hru nenapsal» Neznamená to ovšem, že by jeho romány byly potenciálními dramaty v nejužším slova, smys*-lu. .Jejich_dramatiÖnost má svou specifickou románovou formu, ■která se do divadelního tvaru převádí stejně těžko jako v jiných případech Pro dramatizátory románů bývá nejtěžší překážkou roEsáh-lost látky,^kterou mají transponovat do dramatické formy. Často se stává, že přejmou do dramatizace jen základní motiv předlohy, jindy jen ;jedeh její problém, Tovstono§ovova" dramatizace oba tyto případy spojuje. První dvě její dějství obsahují dějovou expozici předlohy a problém, který lze stručně nazvat problémem jenes. Třetí dějství přejímá z románu jen značně- zestručněný základní dějový motiv» Proto se idea dramatizace poněkud liší od vůdčí ideje předlohy, Dostojevského Idiot má na rozdíl od -Idiota Toystonogo-vova^velmi silný /podle románových kritérií/ hlavní konflikt. Je jím srážka knížete Myškina se zvlčilou společností, do kte*-ré zčistajasna vpadá» Srážka končí krutým sarkasmem. Kníže Myš kin, převyšující všechny své protihráče bystrostí intelektu, je hned po několika prvních hodinách pobytu v Rusku nazván idiotemfa. nakonec uštván ke skutečné slabomyslnosti.To proto, že jedná čestně a bezelstně, že odpouští a nepodvádí - že němá ylčí morálku. Myškin ztělesňuje křesíanský ideál - oficiální mravní normu společnosti, ve které Dostojevskij žil a kterou zobrazil ve svém románu. Velmi silným, přesvědčivým způsobem' ukázal, že prapríčinou jejího úpadku je^honba za penězi, které se staly absolutní hodnotou, vedle níž skutečné hodnoty nemohou obstát» £o však je pouze předznamenání románu. Mnohem víc se Dostojevskij soustředil na řetěz důsledků, které peněžní fetišismus má» Je to např. ona zvláštní morbidita některých jeho postav, drastické, scény, nepřirozené osudy lidí atd,^Stručně řečeno - Idiot jé především hrůzným obrazem, ale zároveň i klíčem, který pomáha ten hrůzný obraz pochopil, na rozdíl od např. jemu svým způsobem příbuzných děl Kafkových» Tovstonogovova'dramatizace Idiota nemá žádný hlavní konflikt. Ze dvou důvodů; Myškinova srážka se společností je dik 90 ^^. jeho charakteristickým vlastnostem velmi nedramatická. ~Myš-kin bojuje, tím*'že je pasivní, jakkoliv to zní paradoxně, Souboj tohoto Typu ovšem nelze přenášet na jeviště. Druhý důvod, proč Tovstdnogev nemohl převzít hlavní konflikt románu do.své dramatizace, tkví-v tom; že Dostojevskij použil k^vykreslení obou protivníka ♦* Myškina i-společnosti - roz-, sáhlé tománové dřobnokresby, které pochopitelně drama není schopno. - • .'...■ /- ....''-■- .Rozsáhlost látlsy a zvláštní charakter hlavního konfliktu nadiktovaly Tovstonogovovi rovněž formu jeho dramatizace, Je značně uvolněná, blíží se 'epickému dramatu. Hlavní konflikt- v ní nahrazuje řada vedlejších konfliktů, titulky, a -rychlé, plynulé střídání dějišt /někdy i času/ působí jako antiiluzlonistický -element. Tento princip dává dramatizáto-rovi možnost obsáhnout co největší část předlohy, ale skrývá v sobě i určitá úskalí. První dvě dějství jsou přepisem rozsáhlé e nu /téměř třetina knihy/. Tovstonogov se v nich ze-jména na problém peněz. Hned v prvním obraze -motiv - Rogožxnovo dědictví, A v dalších obraze jí znovu a snovus sedmdesát pět tisíc, které má la*Ivol£in za sňatek s ETastasjou Pilxpovnou^^ tisíc za noc ~s ITastasjou lETilipovinou, WšJ^ÄgpSí&l neone scéna s balíkem peněz f horľíc&^V"\^®w5§ tírn^je třeba si všimnout důležité^sMitecMr^'^ románu vystupuje v dramatizaci do popřed:^ Pili^övny, zatímco postava My skinova ^B^m že jí je věnováno více místa,'MoíiT^féne^j k IJastasje ^ilipo-vně, ona je kapov|bäalF ně - ona velmi výrazně jedná» Obrazíš J nejsilnějším ohrazem dramatizace, právě Ve tíetím dějství Tovstonogov* úglrf« nos a věnuje se už jen rozuzlena hole zá^-c^v--"-^ tou značně "telegrafní" metody» Řekl jsem uz, že volná dramatická^£orma? k gov použil, v sobě skrývá -určitá úskalí, Předev bezpečným zjednodušením. Např, motiv Salazkinov matizace se dá jen těžko pochopit, še tento dop proč Myskin přijel^d > guska. Mimoto Je dost špa kin se o_něm letmo zmiňuje .na začátku v rozhovo nem. Každý druhý divák ."tuto zmínku pravděpodobn takže ve scéně u.Nastasji Mlipovny musí Salazk sobit jako velmi~laciná dramatická rekvizita, ČTinym priicxaae^ -nevhodného zjednodušení může být v^tah Myškina a Aglaji. Bivak,'1 který nezná román, pochopí jen stěží, ze je Myškin do Aglaji^" zamilován, ' ' Při jevištní realizaci je' třeba dbát- formy, kterou si Tov-stonogov zvolil, To znamená, že režisér musí komponovat jednotlivé obrazy jako autonomní celky, ale zároveň pečlivě sie- -EolrMt etil re' zápl$%' 91 öelfmotiw^abv^T^v^T^18^1 '*>*£Í±tty a zhruba nazna-!ľHľ'^', y äivak neztrácel souvislost. Rovněž ie tfrha ■ |™lit.naznakoyou dekoraci, A především - všichni kdo et|'^ dou na iscenaci podílet, musí. nezbytně znát Dostojevskéno■ rc£''" SaÜ^^^a&3!tall0U -^teré části .ovstoíSov^;, Oldřich Käíti; *- , ÍT L, - ř>, r, ,yt£^ F.M.JDostojevskij idiot. Dramatizace G.Tovstonosov Z redlktorL Šel™ f el°?il ^upravil E^en CofaT'odp______ PetáSvá „Sfn^-Su??a^?ôva- technická redaktorka Prantiška F 10 20361 '987