OSOBY: Kníže Myškin Generál Jepančin Generálová Jepančinová, jeho žena Alexandra, jejich dcera Adelaida, jejich dcera Aglája, jejich dcera Kněžna Bělokonská Generál Ivolgin Generálová Ivolginová, jeho žena * Gaňa, jejich syn Varja, jejich dcera Pticyn, její nápadník Tockij Nastasja Filipovna Rogožin Lebeděv FerdyŠčenko Ippolií Děti, externisté 50 OBRAZ 1. (Vagón třeli třídy vlaku jedoucího z Varšavy do Petrohradu. Je slyšet pravidelné zvitky jedoucího vlaku a závěr Myškinova vyprávění) Rogožin Zebe to, co? Myškin Velmi. (S neobyčejnou ochotou) Ani jsem si nepo- myslil, zeje u nás taková zima. Rogožin Z ciziny, ne? Myškin Ano, ze Švýcarska. Rogožin Fíí! Dlouho jste nebyl v Rusku? Myškin Víc než čtyři roky. Víte, byl jsem nemocný. Onemocněl jsem - taková zvláštní choroba nervů to byla. Rogožin (se ušklíbne) A vyléčil jste se? Myškin Nevím. Před odjezdem mi doktor Schneider prozradil jednu svou myšlenku, dost zvláštní. Prý s určitostí došei k názoru, že jen tváří a vzrůstem vypadám jako dospělý, že vsak dusí, charakterem a snad ani rozumem dospělý nejsem a tak že i zůstanu. Rogožin To vás tedy moc nevyléčili. (Neubrání se úsměvu) Hehe! Vyhodil jste nadarmo peníze - a my jim tady věříme. Myškin Dva roky mne tam vydržoval pan Pavliščev, ale zemřel. Psal jsem pak generálové Jcpančinové, to je moje příbuzná, vzdálená - ale neodpověděla. Nikdy mě ani nenapadlo, že opustím Švýcarsko. Najednou přijde dopis a jsem na cestě. Můj osud se možná zcela změní, ale to není lo hlavní. Teď jedu mezi dospělé lidi. ale umínil jsem si být ke všem zdvořilý a upřímný. Snad i tady mě budou pokládat za dítě - ale ať! Rogožin Jste tedy něco jako idiot. Myškin Opravdu jsem stonal, že jsem byl skoro idiot, ale jaký jsem dnes idiot, když sám vím, že mě za něho pokládají? Přijdu někam a myslím si: tady mě mají za idiota, aie já jsem přece rozumný a oni o tom nemají zdání. Lebeděv (který doposud rozhovor pozorné sledoval) Račte dovolit - s kým máme tu čest? Myškin Kníže Myškin. Lev Nikolajevič Myškin. Lebeděv Kníže Myškin? Neznám, prosím. T když jméno je dozajista historické. Myškin Samozřejmě, knížata MyŠkinové dnes už vůbec nejsou, až na mě... A generálová Jepančinová -jak ta se ocitla 51 mezi kněžnami Myškinovými, nevím - taje vlastně také poslední svého druhu. Lebeděv Poslední svého druhu -.to se vám povedlo! Rogožin A to jste tam u toho profesora i studoval? Myškin Ano, studoval. Rogožin To já se neučil nikdy ničemu. Myškin Já také jen sem tam něco. Pro nemoc mě neuznali schopného studovat soustavně. Rogožin Znáte Rogožinovy? Myškin Ne, neznám. Já v Rusku málokoho znám. Vy jste Rogožin? Rogožin Ano, Parfen Rogožin. Lebeděv Parfen? Snad ne z té rodiny Rogožinových? Rogožin Ano, právě z té. Lebeděv Jak, opravdu? Opravdu jste ten slavný potomek Semjona Rogožina, který se před týdnem odebral na věčnost a zanechal po sobě dva a půl milionu v hotovosti? Rogožin Jak víš, že dva a půi milionu? Jedu ze Pskova div ne bosý. Lebeděv A teď vám spadne do klína miliónek, přinejmenším miliónek. Rogožin Co je ti po tom? Tobě nedám ani groš, i kdyby ses na hlavu postavil! Lebeděv Taky že to udělám, taky že se postavím! Rogožin Nedám li nic, i kdybys kolem mě celý týden tancoval. Lebeděv Nedávej, Parťene, nedávej! Ale tancovat budu. Zenu, dčii opustím a budu ti křepčit. Po hlavě budu skákat! Dopřej mi tu radost! Rogožin Fuj! (K Myskinovi) Před pěti týdny jsem utekl od otce do Pskova k tetě. S ubohým uzlem tak jako vy. Tam jsem měsíc ležel v horečce - a on zatím umřel. Mrtvička ho klepla. Dej mu Pánbůh věčnou slávu, ale tenkrát mě div nezabil! Kdybych neutekl, zabil by mč. Myškin Něčím jste ho rozhněval? Rogožin Kvůli Nastasje Filipovně jsem otce rozčílil. Lebeděv Kvůli Nastasje Filipovně? Rogožin Tyji stejně neznáš. Lebeděv Znám! Kohopak Lebeděv nezná? Copak to není právě ta Nastasja Filipovna, kvůli které vás otec ráčil zmlátit jak psa? Urozená dáma, svého druhu kněžna, co se stýkala s jistým velevýznačným boháčem Tockým, který je rovněž důvěrně spřátelen s generálem Jepančinem? Rogožin Prevít zatracená. Doopravdy všechno ví. 52 Lebeděv Všechno ví! Lebeděv všechno ví. Rogožin Jdu. vám takhle, kníže, po Něvském, tři roky staré šaty po otci na sobě. A tu vyšla z průjezdu ona a vsedla do kočáru. A ve mně se všechno rozhořelo! „Ta není pro ■ tebe,'1 slyším, „je to kněžna, Nastasja Filipovna, příjmením Baraškovová. a žije s hrabětem Tockým." Lebeděv Jenomže ten teď neví, jak by se jí zbaví!. Chlap, je zrovna v letech na ženění, bylo mu pětapadesát a chce si vzít jinou petrohradskou krasavici, dceru generála Je-pančina Alexandru. - Rogožin Ráno mi nebožtík otec dal dvě směnky, každou na pět tisíc a povídá, prodej je, zaplatíš splátku a zbytek přineseš. Smčnky jsem prodal, peníze vzal, ale rovnou do klenotnictví vybrat pár náušnic, v každé briliant jako ořech. Poslal jsem je Nastasji Filipovně jako památku na první setkání. Fotr mě tenkrát zamkl a celou hodinu mlátil. A pak? Zajel si, „šedivec", k Nastasji, k zemi se jí klaněl, prosil a plakal, až nakonec přinesla krabičku s brilianty a hodila mu je pod nohy. „Tady máš, dědku, teď jsou mi daleko milejší, když vím, co pro ně Parfen musel vytrpět." No a já mezitím sedl na vlak a ujížděl do Pskova. Lebeděv Zato teď, teď Nastasja Filipovna něco uvidí! Kdepak tamty náušnice! Rogožin Poslouchej, jestli si dovolíš o Nastasji slůvko, tak tě spráskám jako psa! Lebeděv Spráskáš, ale nezapudíš! Zbil a tím si v paměť vštípil. Podívejme, už jsme tady. Rogožin Oblíbil jsem si tě, kníže. Snad proto, že jsem tě potkal v takovéhle chvíli. Ale potkal jsem i toho a jeho jsem si neoblíbil. Přijď ke mne. oblečú tČ do kožichu a pojedeme k Nastasji Filipovně. Přijedeš? Lebeděv Neodmítejte, kníže! Neodmítejte a nepromeškejle. Myškin Přijdu rád a děkuji vám, že jste si mě oblíbil. Vy jste se mi taky zalíbil, zvlášť když jste vyprávěl o těch náušnicích. Možná, že přijedu ještě dnes. Nemám v tuto chvíli skoro ani kopejku. Rogožin Peníze budou k večeru, přijď! Lebeděv Budou, budou, do setmění budou! Rogožin A co ženské, potrpíte si na ně, kníže? Ven s lim! Myškin Já přece ... Snad to nevíte, ale já kvůli své vrozené chorobě vlastně ženy vůbec neznám. Rogožin No když je to tak, to jste hotový prosťáček boží, - a takové má Bůh rád! Lebeděv Takové má Bůh rád! Rogožin (k Lebedčvovi) A ty plav za mnou, vráno. 53 OSOBY: Kníže Myškin Generál JepanČin Generálova Jepančinová, jeho žena Alexandra, jejich dcera Adelaida, jejich dcera Aglája, jejich dcera Kněžna Bělokonská Generál Ivolgin Generálová ívolginová, jeho žena Gaňa, jejich syn Varja, jejich dcera Pticyn, její nápadník Tockij Nastasja Filipovna Rogožin Lebeděv Ferdyšcenko Ippolit Děti, externisté 50 OBRAZ 1. (Vagón třetí třídy vlaku jedoucího z Varšavy do Petrohradu. Je slyšet pravidelné zvuky jedoucího vlaku a zcivér MyŠkinova vyprávění) Rogožin Myskin Rogožín Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin Myskin Lebeděv Myškin Lebeděv Myškin Zebe to,co? Velmi. (S neobyčejnou ochotou) Ani jsem si nepomyslil, že je u nás taková zima. Z ciziny, ne? Ano, ze Švýcarska. Fíí! Dlouho jste nebyl v Rusku? Víc než Čtyři roky. Víte, byl jsem nemocný. Onemocněl jsem - taková zvláštní choroba nervů to byla. (se ušklíbne) A vyléčil jste se? Nevím. Před odjezdem mi doktor Schneider prozradil jednu svou myšlenku, dost zvláštní. Prý s určitostí došel k názoru, Že jen tváří a vzrůstem vypadám jako dospělý, že však duší, charakterem a snad ani rozumem dospělý nejsem a tak že i zůstanu. To vás tedy moc nevyléčili. (Neubrání se úsměvu) Hehe! Vyhodil jste nadarmo peníze - a my jim tady věříme. Dva roky mne tam vydržoval pan Pavliščev, ale zemřel. Psal jsem pak generálové Jepančinové, to je moje příbuzná, vzdálená - ale neodpověděla. Nikdy mě ani nenapadlo, že opustím Švýcarsko. Najednou přijde dopis a jsem na cestě. Můj osud se možná zcela změní, ale to není to hlavní. Teď jedu mezi dospělé lidi, ale umínil jsem si být ke všem zdvořilý a upřímný. Snad i tady mě budou pokládat za dítě - ale ať! Jste tedy něco jako idiot. Opravdu jsem stonal, že jsem byl skoro idiot, ale jaký jsem dnes idiot, když sám vím, že mě za něho pokládají? Přijdu někam a myslím si: tady mě mají za idiota, ale já jsem přece rozumný a oni o tom nemají zdání. (který doposud rozhovor pozorně sledoval) Račte dovolit - s kým máme tu Čest? Kníže Myškin. Lev Nikolajevič Myškin. Kníže Myškin? Neznám, prosím. I když jméno je dozajista historické. Samozřejmě, knížata Myškinové dnes už vůbec nejsou, až na mě... A generálová Jepančinová - jak tase ocitla 51 mezi kněžnami Myškinovými, nevím - ta je vlastně také poslední svého druhu. Lebeděv Poslední svého druhu - to se vám povedlo! Rogožin A to jste tam u toho profesora i studoval? Myškin Ano. studoval. Rogožin To já se neučil nikdy ničemu. Myškin Já také jen sem lam něco. Pro nemoc mě neuznali schopného studovat soustavně. Rogožin Znáte Rogožínovy? Myškin Ne, neznám. Já v Rusku málokoho znám. Vy jste Rogožin? Rogožin Ano, Parfen Rogožin. Lebeděv Parfen? Snad ne z té rodiny Rogožinových? Rogožin Ano, právě z té. Lebeděv Jak, opravdu? Opravdu jste ten slavný potomek Semjona RogoŽina, který se před týdnem odebral na věčnost a zanechal po sobě dva a půl milionu v hotovosti? Rogožin Jak víš, že dva a půl milionu? Jedu ze Pskova div ne bosý. Lebeděv A teď vám spadne do klína miliónek, přinejmenším miliónek. Rogožin Co je ti po tom? Tobě nedám ani groš, i kdyby ses na hlavu postavil! Lebeděv Taky že to udělám, taky že se postavím! Rogožin Nedám ti nic, i kdybys kolem mě celý týden tancoval. Lebeděv Nedávej, Parfene, nedávej! Ale tancovat budu. Ženu, děti opustím a budu ti křepčit. Po hlavě budu skákat! Dopřej mi tu radost! Rogožin Fuj! (K MySkinovi) Před pěti týdny jsem utekl od otce do Pskova k tetě. S ubohým uzlem tak jako vy. Tam jsem měsíc ležel v horečce - a on zatím umřel. Mrtvička ho klepla. Dej mu Pánbůh věcnou slávu, ale tenkrát mě div nezabil! Kdybych neutekl, zabil by mě. Myškin Něčím jste ho rozhněval? Rogožin Kvůli Nastasje Filipovně jsem otce rozčílil. Lebeděv Kvůli Nastasje Filipovně? Rogožin Tyji stejně neznáš. Lebeděv Znám! Kohopak Lebeděv nezná? Copak to není právě ta Nastasja Fiíipovna, kvůli které vás otec ráčil zmlátit jak psa? Urozená dáma, svého druhu kněžna, co se stýkala s jistým velevýznačným boháčem Tockým, který je rovněž důvěrně spřátelen s generálem Jepančinem? Rogožin Prevít zatracená. Doopravdy všechno ví. 52 Lebeděv Rogožin Lebeděv Rogožin Lebeděv Rogožin Lebeděv Rogožin Lebeděv Myškin Rogožin Lebeděv Rogožin Myškin Rogožin Lebeděv Rogožin Všechno ví! Lebeděv všechno ví. Jdu vám takhle, kníže, po Něvském, tři roky staré Šaty po otci na sobě. A tu vyšla z průjezdu ona a vsedla do kočáru. A ve mne se všechno rozhořelo! „Ta není pro tebe," slyším, „je to kněžna, Nastasja Fiíipovna, příjmením Baraškovová, a žije s hrabětem Tockým." Jenomže ten teď neví, jak by se jí zbavil. Chlap, je zrovna v letech na ženení, bylo mu pětapadesát a chce si vzít jinou petrohradskou krasavici, dceru generála Je-pančina Alexandru. - Ráno mi-nebožtík otec dal dvě směnky, každou na pět tisíc a povídá, prodej je, zaplatíš splátku a zbytek přineseš. Směnky jsem prodal, peníze vzal, ale rovnou do klenotnictví vybrat pár náušnic, v každé briliant jako ořech. Poslal jsem je Nastasji Filipovně jako památku na první setkání. Fotr mě tenkrát zamkl a celou hodinu mlátil. A pak? Zajel si, „šedivec", k Nastasji, k zemi se jí klaněl, prosil a plakal, až nakonec přinesla krabičku s brilianty a hodila mu je pod nohy. „Tady máš, dědku, teď jsou mi daleko milejší, když vím, co pro ne Parfen musel vytrpět." Ňo a já mezitím sedl na vlak a ujížděl do Pskova. Zato teď, teď Nastasja Fiíipovna něco uvidí! Kdepak tamty náušnice! Poslouchej, jestli si dovolíš o Nastasji slůvko, tak tě spráskám jako psa! Spráskáš, ale nezapudíš! Zbil a tím si v paměť vštípil. Podívejme, už jsme tady. Oblíbil jsem si tě, kníže. Snad proto, že jsem tě potkal v takovéhle chvíli. Ale potkal jsem i toho a jeho jsem si neoblíbil. Přijď ke mně, oblečú tě do kožichu a pojedeme k Nastasji Filipovně. Přijedeš? Neodmítejte, kníže! Neodmítejte a nepromeškejte. Přijdu rád a děkuji vám, že jste si mě oblíbil. Vy jste se mi taky zalíbil, zvlášť když jste vyprávěl o těch náušnicích. Možná, že přijedu ještě dnes. Nemám v tuto chvíli skoro ani kopejku. Peníze budou k večeru, přijď! Budou, budou, do setmění budou! A co ženské, potrpíte si na ně, kníže? Ven s tím! Já přece ... Snad to nevíte, ale já kvůli své vrozené chorobě vlastně ženy vůbec neznám. No když je to tak, to jste hotový prostaček boží, -a takové má Bůh rád! Takové má Bůh rád! (k Lebeděvovi) A ty plav za mnou, vráno. 53 if I JepanČin Gaňa Jepančin Myškin JepanČin Myškin Jepančin Myškin JepanČin Myškin Jepančin MyŠkin Jepančin Myškin JepanČin Myškin (Pŕedpokoj ~ byt Jepančinových) Myškin? Ano, pane generále, kníže Myškin. Nevidím žádný důvod, proč ho přijímat. Nepřicházím v Žádné neobvyklé věci, rád bych se prostě s vámi seznámil. Nevidím mezi námi... jak bych to řekl, žádný společný důvod. Důvod není naprosto Žádný a společného je ovšem málo. í když jsem kníže Myškín a vaše manželka pochází z našeho rodu, není to samozřejmě důvod... Ale řekl jsem si, jsou to téměř příbuzní, zajdeš nejdřív k nim, snad si budeme navzájem i užiteční, jsou-Ii t0 dobří lídé. Mám i jistou záležitost a nevím, kam se s ní obrátit. Dovolte, kníže, abychom si ujasnili vše najednou: opři-buzenství nemůže být mezi námi ani řeč, i když by mi bylo velikou ctí. Myslel jsem, že to tak dopadne. Snad to tak musí být... sbohem a odpusťte. (Chce odejít) (Jepančin náhle jako by uviděl svého hosta jinýma očima, když si všimne upřímného Myškinova úsměvu) (docela jiným hlasem) Vín* ^ '—" -......t ti/zrimné/io MyŠkinova úsměvu) (docela jiným hlasem) Víte co, kníže, moje žena by možná ráda uviděla svého jmenovce. Jste-li skutečně takový, jak se zdáte, bude snad i příjemné seznámit se s vámi blíž. Kolik je vám vlastně let, kníže? Šestadvacet. Myslel jsem, že mnohem méně. Máte nějaký majetek? Nebo hodláte přijmout nějaké zaměstnání? Odpusťte, že se tak ptám. Naopak, já si vaší otázky velmi cením a naprosto ji chápu. Zatím nemám Žádné jmění ani zaměstnání, mám ale jistou naději a potřeboval bych se s někým poradit. Máte nějaké nadání, schopnosti, myslím takové, které skýtají obživu? Zase mi odpusťte. Ne, neomlouvejte se. Myslím, že nemám ani nadání, ani zvláštní schopnosti. Naopak, jsem přece nemocný a nestudoval jsem soustavně, ale přečetl jsem mnoho ruských knih. Umíte psát bez chyb? Snad právě k tomu mám nadání. Dovolíte mí, abych vám něco napsal na zkoušku? 54 ^■~^^m jepančin Líbí se mi vaše ochota, kníže. Gaňo, dej knížeti papír. raňa Račte, prosím, sem. Jepančin (ke Caňovi, který vytáhl z aktovky zároveň fotografii velkého formátu) Co je to? Gaňa Nastasja Filipovna. Právě teď mi ji darovala, když jsem jí byl prát. Nezapomněl jste, doufám, na dnešní večer? Jepančin Samozřejmě přijdu. Má přece narozeniny. Víš, Gaňo, řeknu ti vše. Ráno slíbila Tockému i mně, že dnes řekne poslední slovo: buďsi tě vezme, nebo ne. Gaňa Dnes? JepanČin Naléhali jsme, až jsme to z ní vynutili. Gaňa Ponechala mi přece plnou svobodu volby. Jepančin Snad bys...?! Teď, Gaňo, měj přece rozum. Spoléhám na tebe. Gaňa Matka pořád pláče, sestra se vzteká, ale já jim nakonec na rovinu řekl, že jsem pánem svého osudu. JepanČin Nechápu, jak někdo může Nastasji Filipovně něco vyčítat? Ze žila s Tockým? Vždyť je to taková hloupost! Myškin (přináší napsané, když před tím poslouchal závěr roz- hovoru) Tak tohle je Nastasja Filipovna? JepanČin Vy znáte Nastasju Filipovnu? Myškin (se smíchem) Ano, jsem v Rusku několik hodin a už znám takovou krasavici. Ve vlaku jsem o ní slyšel... od Parfena Rogožina. Jepančin To je ten kupecký synek? Slyšel jsem tu historku s náušnicemi. Gaňa Aby z toho nebyla nějaká komplikace. Jepančin Snad se nebojíš jeho milionu? Gaňa (k MyŠkinovi) Co myslíte, kníže, je to solidní člověk ten Rogožin, nebo jen takový výtržník? Myškin Měl jsem dojem, že je v něm mnoho vášně, dokonce jakési chorobné vášně. Jepančin Takový jste měl dojem? Myškin Ano. Gaňa Do večera se ještě může všechno změnit. Podle toho, co si zrovna vezme do hlavy. JepanČin Tockij se už rozhodl. Jde jedině o tvůj prospěch! Chceš si ji vzít, nebo nechceš? Nikdo tě do ničeho nenutí! Gaňa (polohlasem, spíš pro sebe) Ale chci. JepanČin (chopí se Myškinova písma, aby zakryl nejistotu) Podívej, Gaňo, to je talent! (Čte) „Bohabojný opat Pafnutij podepsal vlastní rukou." MyŠkin To je podpis opata Pafnutíje podle kopie ze čtrnáctého století. Všichni ti staří kněží se nádherně podepisovali. 55 Tady jsem zas použil oválné francouzské písmo z minulého století. Jepančin Příteli, vy nejste krasopisec, vy jste hotový umelec!, viď Gaňo? Od hodiny si můžete vydělávat pětatřicet rublů měsíčně... Ale k věci, kníže. Opravdu, rád bych vám trochu pomohl. Najdu vám místo v kanceláři a pokud jde o další, v domě tuhle mého mladého přítele Gavrili Ivolgina pronajímají pokoje se stravou i s obsluhou lidem s dobrým doporučením. Doufám, Gaňo, že nemáš nic proti tomu, aby u vás kníže bydlel?! Myškin Ani nevím, jak bych vám poděkoval! Pan Rogožin mě sice pozval... Jepančin Rogožin? Radím vám otcovsky, kníže, abyste na Rogo-žíná zapomněl! Ale promiňte, řeknu teď o vaší návštěvě své ženě. Hleďte se jí zalíbit, může vám být velmi užitečná. (Odchází) (Myškin políbí porlrét) Gaňa (k Myskinovi) Tak vám se tahle žena líbí, kníže? Myškin Pozoruhodný obličej. Tváří se vesele, ale velmi trpěla. Je to hrdá tvář, strašně hrdá... Jenom nevím, je-li dobrá. Gaňa Oženil byste se s takovou ženou? Myškin Nemohu se ženit, jsem nemocný. Gaňa A Rogožin by si ji vzal? Myškin Ten by si ji vzal ještě dnes. Ale za týden by ji možná zabil. (Gaňo se zachvěje tak, že knize div nevykřikne) Co je vám? 3.1 OBRAZ 3. (Obývací pokoj Jepančinových, Jepančin, Jepančinová a jejich dcery: Alexandra, Adelaida a Aglája se velice baví tím, co jim právě řekl otec o Myskinovi) Jepančinová Přijmout? Přijmout ho hned teď? Adelaida V jeho případě není potřeba počínat si obřadně. Alexandra Záleží jen na tom, jestli chceš vidět svého vzdáleného příbuzného. Aglája Prý je to učiněné dítě. Adelaida A měl jakési chorobné záchvaty. Aglája Přišel sem rovnou z vlaku, ze Svýcar! Jepančin Chci mu v kanceláři opatřit nějaké místo a vás prosím, abyste ho zatím pohostily, protože má tuším i hlad. Jepančinová Záchvaty? Já Žasnu! Jepančin Ty mívá zřídka, a přitom je to hotové dítě, má i vzdě- 56 láni. Chtěl jsem vás poprosit, abyste ho trochu vyzkoušely, přece jen bych rád věděl, k Čemu má vlohy. Jepančinová Vy-zkou-še-Iy? Jepančin Ostatně, dělej jak chceš, chtěl jsem se ho jen ujmout a uvést k nám do rodiny, když je to tvůj jmenovec a možná i příbuzný. Jepančinová Uvést k nám? Ze Švýcar? A ještě k tomu záchvaty. Alexandra Samozřejmě, mamá, když má po cestě hlad, proč bychom ho nenakrmily. Adelaida A k tomu ještě dítě! Aglája Dalo by se s ním hrát na slepou bábu. Jepančinová Na slepou bábu? Adelaida Mamá, přestaňte s tou komedií a pozvěte ho dál, prosím! Jepančinová Ale jen s podmínkou, že se mu při jídle uváže ubrousek kolem krku. Je při těch záchvatech alespoň klidný? Jepančin Naopak, je velmi dobře vychovaný a má pěkné způsoby. (Přivádí a představuje Myškina) Tady, prosím, doporučují vaší přízni posledního knížete z rodu Myškinů. Snídaně je připravena, kníže, prokažte nám tu čest... Ale mne laskavě omluvte, opozdil jsem se... Jepančinová Víme, kam spěcháte! Jepančin Spěchám, miláčku, velmi spěchám... a dejte mu své pamätníčky, ať vám do nich něco napíše, má nádherný rukopis. Napsal mi: Bohabojný opat Pafnutij se vlastní rukou podepsal... tak nashledanou! Jepančinová Pafnutij? Jaký Pafnutij? Jepančin Ano, miláčku, za starých dob žil opat toho jména... a já běžím k hraběti, dávno na mě čeká. Na shledanou, kníže! Jepančinová Však vím, kdo je ten hrabě...! O čem to byla řeč?! Ach ano, opat. Myškin Opat Pafnutij. Jepančinová Pafnutij? To je zajímavé, a co dál? Myškin Žil ve čtrnáctém století, byl představeným poustevny na Volze. Podepsal jistou listinu, a to písmo se mi tak zalíbilo, že jsem šije nacvičil. Jepančinová Agíájo, pamatuj si: Pafnutij, nebo si to raději poznamenej, já všechno zapomenu. Ostatně, myslela jsem, že to bude zajímavější. Kdepak je ten podpis? Hned pro něj pošlete, ať ho sem přinesou! Alexandra Alě mamá, raději se dáme do jídla, už musí mít hlad. Jepančinová Dobrá, pojďte, kníže. Máte veliký hlad? Myškin Ano, právě jsem pocítil hlad, velmi vám děkují. 57 Jepančinová To je pěkné, že jste tak zdvořilý, a vůbec vidím, že nejste takový, jak mi vás vylíčili. Snad ani ubrousek nepotřebuje. Kníže, vázali vám při jídle ubrousek? Myškin Když mi bylo asi pět let. Jepančinová A co záchvaty? Myškín Záchvaty? Záchvaty teď mívám zřídka. Jepančinová (k dcerám) Docela pěkně mluví. Jezte kníže, vyprávějte. Chci vědět všechno... jak umíte vyprávět. Adelaida Mamá, to přece nejde, takhle z ničeho nic. Aglája Nic bych neřekla, kdyby mě někdo nutil. Jepančinová Proč? Co na tom je? Vypravujte o Švýcarsku. Myškin Když mě odváželi z Ruska, prodělal jsem několik zá- chvatů a upadl jsem do těžké otupělosti. Vzpomínám si, že jsem z těch mrákot procitl jednoho večera v Basileji, Probudilo mě hýkání osla na náměstí. Jepančinová Osla? To je zvláštní. (Dcery se tomu smějí) Ostatně nic zvláštního na tom není, některá z vás se do osla ještě zamiluje. Myškin Najednou se mi v hlavě docela vyjasnilo. Od té doby mám osly velmi rád. Jepančinová Proč se pořád směješ, Aglájo? Vidělas ho na vlastní oči? Aglája Osla jsem viděla, mamá. Jepančinová Omluvte je, kníže, vjádru nejsou zlé. Jsou jen lehkomyslné, ztřeštěné a nerozumné. Myškin Osel je dobrý, užitečný pomocník. (Dcery mají záchvat smíchu) Jepančinová A vy jste také dobrý, kníže? (Dcery opět propuknou v hurónský smích, až padají) Myškin To je krásné, že se smějete. Jepančinová Vidím, že jste opravdu dobrý mladík, ale já jsem také dobrá, a to je má jediná chyba... Pojď jsem, Aglájo, a polib mě! Aglája (jde k matce a líbá jí ruku a tvář) Pokračujte, kníže, snad si vzpomenete na něco zajímavějšího, než byl ten osel. Adelaida Stejně nechápu, jak může člověk tak na povel vyprávět, já bych to nedokázala. Alexandra Ale kníže to dokáže. Vždycky mě zajímalo, jak lidé ztrácejí rozum a potom se opět uzdravují. Myškin Jednou v Luzernu mě vezli po jezeře. Uvědomoval jsem si, zeje krásné, ale přitom mi bylo strašně úzko. Adelaida Nechápu, proč my se nemůžeme vypravit do ciziny. 58 Myškin Adelaida Jepančinová adelaida Myškin Dva roky už marně hledám námět k obrazu. Najdete mi, kníže, nějaký námět! V tom já se vůbec nevyznám. Řekl bych, že se stačí podívat a malovat. Tak já se asi neumím podívat. Ják to, že se neumíš podívat, od čeho máš oči? Knížeti se přece taky otevřely oči až v cizině. Nevím, jestli jsem se naučil dívat. Byl jsem tam téměř stále šťastný. Aglája Šťastný? Vy dovedete být šťastný? Myškin Zdálo se mi, že kdybych šel pořád rovně, až za tu čáru, kde se nebe stýká se zemí, našel bych tam rozluštění všeho a spatřil tam nový život, tisíckrát intenzivnější a krásnější, než u nás... Ale potom mě napadlo, že velký život lze prožít i ve vězení. Alexandra Vy jste filozof, kníže, a přišel jste nás poučovat. Aglája Tuhle chvályhodnou myšlenku jsem četla ve školní čítance, když mi bylo dvanáct. Myškin Ohledně života v žaláři se nemusíme docela shodovat. Slyšel jsem ale vyprávět jednoho člověka, byl to jeden z pacientů mého doktora, jak byl vyveden s ostatními na popraviště, kde mu přečetli rozsudek trestu smrti zastřelením za politický přečin. Když je obešel kněz s křížem, zbývalo mu jen pět minut života. A těch pět minut mu připadalo jako celá věčnost. Dokonce měl ještě různé plány. Na rozloučení s přáteli si určil dvě minuty, další dvě minuty chtěl přemýšlet o sobě a potom se ještě naposled rozhlédnout kolem sebe. Když nastaly minuty přemýšlení o sobě, chtěl si ujasnit, jak je to vlastně možné, že teď žije a existuje a za tři minuty z něho bude „něco", „kdosi", nebo „cosi"... Kdo tedy? A kde? Ze všeho nejvíc ho ale mučila představa: co kdybych nemusel zemřít! Každou minutu bych proměnil ve věčnost, každý okamžik bych odvažoval na vážkách, abych ho nepromarnil. Nakonec ho z té myšlenky popadla taková zlost, že už si přál, aby ho zastřelili co nejdřív. (Kníže se odmlčí na dobu až neúnosně dlouhou) Adelaida Skončil jste? Myškin Prosím? Aglája Ale proč jste nám to všechno vyprávět? Myškin Tak... vzpomněl jsem si na to. Alexandra Patrně jste chtěl doložit, že nemáme podceňovat ani vteřinu a že pět minut může být někdy dražší než poklad. Adelaida Jak to dopadlo s tím vaším přítelem? 59 ■MM 1LU LK-lWUmj-'etJ.".-'r.ľy'" MyŠkin V poslední chvíli mu zmenili trest a darovali mu ten „nekonečný život". Alexandra A jak s tím bohatstvím potom naložiľ? Vážil pak na vahách každou chvilku? Myškin Ne, vůbec tak nežil a hodně času promarnil. Nezlobíte se na mě? Adelaida Proč? Myškin Jako bych vás opravdu pořád poučoval. Aglája Ať vám ukážou popravu nebo malíček, odvodíte z toho pro sebe chvalitebnou myšlenku. Jepančinová Nechápu, proč se pořád zlobíš! Kníže vypráví krásně, ale smutně. Alexandra Vypravujte nám raději, jak jste se zamiloval. MyŠkin Nebyl jsem zamilovaný. Byl jsem šťastný jinak. Bylo jí dvacet a měla souchotě. Obchodní cestující vzal Marii s sebou, svedl a za týden opustil. Všichni po ní plivali, tenkrát už začala kašlat krev. Políbil jsem ji, protože mi jí bylo líto. Nepokládal jsem ji za hříšnou, ale snad nešťastnou. Brzy potom zemřela. Lidé se stydí mluvit o svých citech, a já vám tu otvírám své srdce a nestydím se. Chcete se mě zeptat, co jsem vyčetl z vašich tváří? Povím vám to rád. Vy, Adelaido, máte šťastnou tvář, ze všech nejmilejší. Jste veselá a nenucená, ale dovedete zavčas poznat lidské srdce. Vy, Alexandro, máte rovněž krásnou a milou tvář* ale něco vás tajně trápí. Máte v obličeji takový zvláštní odstín jako Holbeinova Madona v Drážďanech. Jepančinová Tak co, milostslečny, myslely jste, že se ho ujmete jako chudinky a zatím je možná chytřejší než vy všechny tři dohromady. Alexandra Ale neřekl jste nic o Agláji, kníže. Myškin Teď ještě nemohu říct nic. Snad později. Jepančinová Proč? Nezaslouží si snad pozornost? Myškin Ano, zaslouží. Jste neobyčejně krásná, Aglájo. Jste taková krasavice, že se na vás člověk bojí podívat. (Dcery to přejdou smíchem) Adelaida To je vše? A co povaha? Myškin Krásu je těžko soudit. Krása je hádanka. Jepančinová Je opravdu tak krásná, kníže? Myškin Ano, je téměř tak krásná jako Nastasja Filipovna, ačkoli sejí vůbec nepodobá. Jepančinová Jako k-d-o-o-o? Která Naslasja Filipovna? Vy jste ji viděl?! MyŠkin Před chvílí Gaňa ukazoval generálovi její podobiznu. Jepančinová Cože, on mu přinesl její podobiznu? 60 Myskm Jepančinová IS™ ?£!!£? darovala *« Gaňo'" svou podobiznu a on J( přinesl ukázat. Chci ji vidět! Kde je? Přineste i; c.™ ft i -- , ,- , l,llc«e ji sem. Řekněte, že se na ni chceme podívat. (Myškin odchází) Adelaida Je hodný, ale trochu prostoduchý. Aglája AŽ přespříliš, takže je i trochu směšný. Alexandra S našimi tvářemi si ale poradil chytře. Nezdá se mi tak prostoduchý. Jepančinová Tak už dost! Myslím, že jste mnohem směšnější než on. Je prostoduchý a přitom se vyzná v nejušlechtilejších věcech. Docela jako já! 3,2 (Ve vedlejším pokoji - MyŠkin, Gaňa) Gaňa (rozčileně) Podobiznu...? Taky jste nemusel žvanit, idiote! Myškin Promiňte; bezděky mi to uklouzlo. Řekl jsem, že Aglája je téměř tak krásná jako Nastasja Filipovna. Gaňa (s úsměškem) Nějak vám učarovala. (Odmlčí se a potom jakoby osvícen náhlým nápadem) Poslyšte, kníže, měl bych k vám jistou prosbu. Ony se teď na mne kvůli jisté zvláštní a také směšné okolnosti, kterou jsem ostatně nezavinil..., zkrátka myslím, že se na mne trochu hněvají, ale nutně bych teď potřeboval mluvit s Aglájou. Napsal jsem jí několik řádek. Odevzdejte jí to, prosím, teď hned, ale tak, aby to nikdo neviděl. Myškin Není mi to zrovna milé. Gaňa Pro mne je to zoufale nutné. Moc mi na tom záleží. MyŠkin Snad jí to tedy odevzdám. Gaňa Ale tak, aby to nikdo neviděl. Mohu se spolehnout na vaše čestné slovo? MyŠkin Nikomu to neukážu. Gaňa Dopis není zalepený. Myškin Nebudu ho číst. (Vrací se a potká Agláju samotnou) Gaňa mě požádal, abych vám to odevzdal. (Aglája vezme dopis s náznakem výsměchu a odchází) 3.3 (MyŠkin podává Jepančinová podobiznu Nastasji Fili-povny) Jepančinová Tak vy se obdivujete takovéhle kráse, kníže? MyŠkin Ano. 61 jepancinova Zrovna takové? Proč? MyŠkin V té tváři je mnoho utrpení. Jepancinova (pokládá podobiznu na stůl, kam se hned naklánějí dcery) Nejspíš blouzníte. Adelaida S takovou krásou je možné převrátit svět? Jepancinova Zavolejte Gaňu, je v pracovně. Alexandra Mamá! Jepancinova Chci mu říct několik slov, nic víc. Víte, kníže, máme tu teď samé tajnosti. Začínají tu nějaké námluvy a mně se vůbec nezdají. Alexandra Co to říkáte, mamá!? Jepancinova Co je ti potom? Tobě se snad zamlouvají? A kníže to může slyšet, jsme přece příbuzní. Říkají o mně, kníže, že jsem podivínka, ale já se nedám. Protože srdce je to hlavní a všechno ostatní je nesmysl. Ovšem rozum také potřebujeme! Nesměj se, Aglájo, já si neodporuji: hlupačka se srdcem a bez rozumu je stejně nešťastná, jako hlupačka s rozumem a bez srdce. Alexandra Tak proč jste tak nešťastná vy, mamá? Jepancinova Předně proto, že mám tak učené dcery, to samo o sobe stačí. Uvidíme, jak budeš ty, Alexandro, šťastná se svým veleváženým chotěm. (Vchází Gaňa) Jepancinova Podívejme, další kandidát na ženění! Gaňa Dobrý den. Jepancinova Slyšela jsem, že hodláte uzavřít sňatek. Gaňa Sňatek? Jaký sňatek?! Jepancinova Ptám se vás, jestli se hodláte ženit. Gaňa Ne... (Letmo se podívá směrem kAgláji)... Já ne. Jepancinova Řekl jste ne? To mi stačí, budu si pamatovat, že jste mi dnes, ve středu v poledne, odpověděl na mou otázku ne. Máme přece středu? Aglája Zdá se, mamá. Jepancinova Nikdy nevědí, jaký je den. A kolikátého. Gaňa Sedmadvacátého. Jepancinova Sedmadvacátého? To se mi z jistých důvodů hodí. Tak sbohem, máte jistě hodně práce. Nezapomeňte tady svou podobiznu- A pozdravujte svou nešťastnou matku. (Spolu s Gaňou se chystá odejít i kníže Myškin) Gaňa (na odchodu) Jdu teď domů, kníže. Máte-li ještě v úmyslu ubytovat se u nás, dovedu vás tam. Aglája Počkejte, kníže. Napište mi ještě něco do památníku. (Jde pro památník) 62 Gaňa To je vaše práce. To vy jste jim vyžvanil, že se chci ženit! Žvanile! Myškin Ujišťuji vás, že se mýlíte. Ani jsem nevěděl, že se chcete ženit, i Gaňa Slyšel, jste, že se dnes u Nastasji Filípovny všechno rozhodne. Jak jinak by se to dozvěděly! 3.4 Aglája (přichází s památníkem) Tady, kníže, vyberte si stránku a něco mi tam napište. Pero je nové. (Gaňa na odchodu) Myškin Co mám napsat? Aglája Jste připraven? Pište: Kupčit se sebou nikdy nedám. A připište rok, den a měsíc. Dejte mi to. Výborné, máte překrásné písmo. Počkejte, chci vám dát něco na památku. (Aglája si Myškina odvede stranou a podává mu Gaňův dopis) Čtěte! Určitě vím, že jste jo nečetl a že nemůžete být důvěrníkem toho člověka. Ctěte, přeji si to: Myškin (čte) Dnes musím dát své neodvolatelné slovo. Neod- važuji se v nic doufat, řeknete-Ii „všechno skoncuj"... (Nemůže to dále přečíst) Aglája (mu dopis vytrhne a dočte ho) Zachráníte mne před zkázou.; Myškin A jakou' mu vzkazujete odpověď? Aglája Přirozeně žádnou. To je nejlepší odpověď. Je to nízký člověk, nedokáže se vzdát jistého pro nejisté. Chce, abych mu výměnou za těch pětasedmdesát tisíc dala naději na sebe! Mějte se před ním na pozoru, nikdy vám neodpustí, že mu teď vrátíte jeho dopis. (Myškin dopis vezme a odchází za Gaiíou) 3.5 Gaňa Co vám řekla? Kde máte odpověd?! Myškin (podává mu jeho dopis) Gaňa Cože, vy jste ho ani neodevzdal? MyŠkin Promiňte, dala mi dopis, abych ho přečetl, a pak vám ho vrátil. Gaňa Pře-če-tl? Vy jste ho četl? Myškin Četl. Gaňa Ona vám'ho dala číst?! MyŠkin Bez jejího vyzvání bych ho nečetl. Gaňa To není možné. Sám jste si ho přečetl?! 63 MyŠkin Je mi to opravdu líto, že vám to působí nepříjemnost. Gaňa Něco mi ale vzkázala?! Myškin Řekla, ze žádná odpověď je nejlepší odpověď. Gaňa Tak takhle je to tedy! Ona se sebou kupčit nedá, ale já ano! Uvidíme! A jak to, Že vy, idiot, dvě hodiny po seznámení u ní požíváte takovou důvěru1?! Myškin To vám vysvětlit neumím. Gaňa Zatracený idiote! Myškin Musím vás upozornit, Gaňo, že jsem byl skutečně nemocen, že jsem byl bezmála idiot, ale teď už jsem zdráv, a proto je mi dost nepříjemné, když mě někdo do očí nazývá idiotem. Snad by bylo lepší, kdybychom se rozešli. Mám pětadvacet rublô a jistě si najdu nějaký nocleh. Gaňa (změní tón) Promiňte, kníže, prosím vás, promiňte. Vy dohromady nic nevíte, ale kdybyste věděl... Myškin Nemusíte se omlouvat. Chápu, že vám není zrovna lehko. OBRAZ 4. (MyŠkinův pokoj a salon v byte Ivolginovýcli) 4.1 MyŠkin (rozhlíží se po pokoji, kam byl před chvílí uveden. Otevřou se dveře, objeví se Ferdyščenkova hlava) Ferdyščenko Ferdyščenko. Myškin Prosím? Ferdyščenko Ferdyščenko. Bydlím tady vedle. (Se samozřejmostí si prohlíží Myškiiuiv pokoj) Myškin Chcete se se mnou seznámit? Ferdyščenko E-ech! Máte peníze? Myškin Málo. Ferdyščenko Kolik? Myškin Pětadvacet rublů. Ferdyščenko Ukažte! (Vevne bankovku a prohlíží si ji proti světlu) Je divné, proč ty bankovky tak hnědnou. (Vrací mu ji) Přišel jsem vás upozornit, abyste mi nepůjčoval peníze, protože vás o to určitě požádám. Máte v úmyslu jim tu platit? Myškin Ano. Ferdyščenko Já ne. - Generála jste už videi? Myškin Ne. 64 Ferdyščenko Ivolgin MyŠkin Ivolgin MyŠkin Ivolgin Myškin Ivolgin MyŠkin Ivolgin MyŠkin Ivolgin MyŠkin Ivolgin Ivolginová Ivolgin Avis au lecteur, malé upozorněni... Dokonce i ode mne si generál Ivolgin vypůjčuje... (Chystá se odejít, ale ještě se obrátí) Řeknete mi, copak se dá žít s příjmením Ferdyščenko? (Ve dveřích se potkává s generálem Ivolginem) (zahledí se na Myškina) Ano, je to on! Jako by stál živý přede mnou! Slyším, jak tu vyslovují mně známé a drahé jméno. Ráčíte býtkníže MyŠkin? Ano, jsem. (představuje se) Nešt'astný generál ve výslužbě Ivolgin. Tak to jste vy, syn mého nejdražšího přítele. Na rukou jsem vás hýčkal, když jste byl takhle malý. Opravdu? Můj otec zemřel již před dvaceti lety. Tak dvacet let už je tomu, chudák Nikolaj Petrovič! Ale můj otec byl Nikolaj LvoviČ. No vždyť říkám. Sloužili jsme spolu v Belomirském pluku. Myslel jsem, že můj otec sloužil ve Vasilkovském. No ano, těsně před smrtí jsem ho dal přeložit. Byl jsem vášnivě zamilován do vaší matičky, ještě když byla nevěstou. Nevěstou mého starého přítele. Jednou ráno ke mně váš otec přijde, vytáhne dvě pistole, nabijeme je. přiložíme si je navzájem k srdci a hledíme si do očí. Najednou nám oběma vytrysknou slzy a padneme si do náruče. Kníže volá". Je tvá! A já volám: Je tvá! (Zazpívá) Nevolej zpět vzpomínky marné těch krásných dní těch jasných dní nenavrátíš. Zkrátka..., přišel jste k nám bydlet. Peníze máte? Dvacet pět rublů. Výborně, zaplatíte tedy hned. (Bere peníze) Poměry nás nutí, abychom pronajímali pokoje, je to neslýchaný úpadek. U mne, který se měl stát generál gubernátore m! Vidíte, a zatím se v mém domě schyluje k tragédii!! (tázavě zvedne hlavu) Má být uzavřen sňatek, a to sňatek velmi zvláštní. Mezi pochybnou ženou a mým synem, který se mohl stát i komořím. A takovou osobu chce přivést do rodiny, kde je moje dcera i moje žena! Ale dokud jsem tu já, nepřekročí náš práh. Lehnu si tam a jen přes mou mrtvolu! (Zaklepání, ve dveřích se objeví generálova zena h'ina) Kníže, pojďte prosím za mnou. Jen si pomysli, miláčku, ukázalo se. Že jsem knížete 65 jako malé dítě choval na rukou. Copak ty se nepamatuješ na nebožtíka Nikolaje Lvoviče? Ivolginova Nepamatuji se na něho. Pojcfte, Varja připravila oběd. (Přecházejí do salonu, generál první, generálová cestou na chvíli Myškina zadrží) Promiňte, kníže, o jednu věc bych vás prosila: Kdyby se můj muž na vás obracel kvůli placení nájemného, řekněte, že jste se už vyrovnal se mnou. Myškin Jistě. Neobávejte se. 4.2 (Přecházejí do salonu; sedí tam Varja a prohlíží si podobiznu Nastasji Filipovny, kterou nechal Caňa ležet na stole. V salonu je i Pticyn, Gaňa a generál, později Fer-dyščenko) Ivolginova To je Varja, moje dcera. (Seznamují se) Varja Vítám vás, kníže. (K matce) To je její podobizna. Dnes večer se má mezi nimi všechno rozhodnout. Ivolginova Cože, dnes večer? Gaňa (vytrhne jim podobiznu) Kde jste ji vzali? Copak se neumíte ovládnout?! Kníže zase žvanil?! Myškin Ujišťuji vás, Gaňo, že jsem mluvil mnohem míň, než se domníváte. Varja Pticyn mi to řekl. Vím všechno. Ivolginova Promiňte, kníže, máme starosti. Varja Jakmile sem vkročí, odejdu. S takovou ženskou nebudu pod jednou střechou. Nebudu. Gaňa Seš darebák, Pticyne! Pticyn Je to moje vina, Gaňo, jenom moje. Ale nač to tajit, když už je v podstatě rozhodnuté. Ivolginova Máte pravdu, jestli je o všem rozhodnuté, nebudu se už na nic vyptávat. Nebudou už ani slzy, ani prosby. Z mé strany už ne. Varja Jakmile sem vkročí, odejdu a slovo dodržím. Gaňa Z umíněnosti, co? Taky jen z umínenosti se nevdáváš! Ivolginova Čím tě mohla takhle zaslepit? Vždyť ty ji ani nemiluješ! Gaňa (k Varji) Můžeš odejít třeba hned! Táhni, už nemám chuť se na vás dívat! Varja Zahodit se s takovou..., takovou... Gaňa Kurvou, co? Ivolginova Gaňo! Gaňa Co ti je do toho! Já si můžu dělat co chci. Kašlu na vás! (Myškin sledoval celý výjev a hledá vhodný okamžik jak odejít, mezitím je také slyšet klepání na dveře) 66 Gaňa Á, kníže se nás konečně rozhodl opustit ... (Vrhne se matce k nohám) Maminko, přísahám že každý, kdo překročí náš práh, vám musí vzdávat nejvyšší úctu. 4.3 (Myškin je už v té chvíli na chodbě, kde slyší silné klepá- ní na dveře, po vteřině váhání se rozhodne otevřít) M Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna Gaňa Nastasja Filipovna Ivolginova Nastasja Filipovna Ivolgin Nastasja Filipovna Ivolgin (energicky, s jistou netrpělivostí a rozčilením z dlouhého čekání vejde a odhodí svůj kožich, Myškina považuje za sluhu) Když už jsi líný spravit zvonek, můžeš aspoň sedět u dveří, abys slyšel, když někdo klepá. (udiveně, vůbec ho nenapadne, aby jí pomohl s kabátem) Teď ještě upustí kožich, nemehlo! Měli by tě vyhodit. Běž mě ohlásit! (v šoku, zvedne kožich a jde s ním ke dveřím) Kam jdeš s tím kožichem? Copak ses zbláznil? Co je tohle za idiota? ... Kam jdeš, koho ohlásíš? (zarazíse) Nastasjú Filipovnu. Ty mě znáš? ... Nikdy jsem tě neviděla. Co je to tam za křik? (Nečeká na odpověď) Hádají se. (Vejde do salonu a ohlásí ji) Nastasja Filipovna. (Všichni vniknou a ztuhnou, jako by nerozuměli) Máte pokažený zvonek. (Snaží se mluvit bezstarostně a vesele — podává ruku Gaňovi, který k ní rychle přikročil) Představte mě, Gaňo, prosím. (představuje s rozpaky, neví jak to proběhne) Nastasja Filipovna... moje matka... sestra Varja, Pticyn, její nápadník... A kde máte podnájemníky? Pronajímáte přece pokoje? Vynáší to? (nejistě, rozpačitě) Je s tím trochu práce, ale má to i své výhody. (ke Gaňovi) Proč se tváříte tak zkroušeně, přišla jsem snad nevhod? (Vstoupígenerál Ivolgin) (přehnaně, je trochu podnapilý) Je to ona! Nemohu věřit svým očím! Nastasja Filipovna osobně! (se té situace chytá, přijímá hru a směje se) To je určitě tatíček. ; (pateticky) Generál Ivolgin. Starý nešťastný voják a otec rodiny, která se těší nadějí, že přijme do svého lůna takovou rozkošnou... (Jeho postoj je nápadně vratký, Ferdyščenko mu podstrčí židli, na kterou dopadne) Slyšel jsem, že můj syn... 67 rze^ž^^F^^Uýgf&^&tt Ve-?rir'..V(Z-*Xfrs?'-Ítt-* i~s Nastasja Filipovna Ivolgin Ivolginová Nastasja Filipovna Ivolginová Nastasja Filipovna Varja Ivolginová Ivolgin Nastasja Filipovna Ferdyščenko Nastasja Filipovna Ivolgin Varja Ivolgin Nastasja Filipovna Ferdyščenko Ivolgin Nastasja Filipovna Ferdyščenko Nastasja Filipovna Ferdyščenko Nastasja Filipovna Vy jste mi pěkný tatíček. Proč se u mne nikdy neukážete? Schováváte se sám, nebo vás schovává váš syn? Mě přece můžete navštívit, aniž byste někoho kompromitoval. (na židli, jako by všechny představoval) Děti tohoto století a jejich rodiče. (se snahou dostat manžela pryč a předejít ostudě) Omluvte ho, prosím, Nastasjo Filipovno. Právě ho volají. Omluvit? Proč? Je přece ve výslužbě a je s ním legrace. Určitě vás přijde navštívit, teď však potřebuje odpočinek. Slyšela jsem, že jste zažil nějakou veselou historku... ve vlaku. Nepůjdete odsud, maminko? Ne, Varjo, zůstanu do konce. Je to hloupá historka, ani nestojí za vyprávění. Ne, ne, ne, musíte nám ji povědět! Ani já jsem ji ještě neslyšel. Cest-du-nouveau? Tak jak se to stalo? No, jedu takhle vlakem, asi před rokem to bylo. Já jdu pryč! Kouřím doutník a proti mně dvě dámy. S pejskem -muflíkem, do hrsti by se vešel. Najednou pozorujú, že se dámy nějak mračí, patrně kvůli doutníku. Pak se ta jedna dáma zvedne, bez nejmenšího upozornění, vytrhne mi ten doutník a vyhodí ho z okna. Tak já taky, beze slova, s tou nejvybranější zdvořilostí, vezmu toho psa jemně za obojek a šup s ním z okna za doutníkem. Jenom kvikl! A vlak si to uhání dál. (se smíchem) Jste ukrutník! Bravo! A vlak si to uhání dál. Byl z toho trochu skandál- Od té doby nesmím k Jepan-Činovým, ta dáma byla nějaká jejich příbuzná Či co. Vy jste tu taky, Ferdyščenko? Ferdyščenko je všude. I v pekle najdete Ferdyšeenka. Když se tam zatoulám. O tom nepochybuji. Pěkná historka, generále. Jen mi vysvětlete, jak je to možné, že jsem tu samou Četla před týdnem v jednom časopise. 68 y«I:^. Ivolgin Nastasja Filipovna Ivolgin Gaňa (zarazí se, potom překotně reaguje) Ujišťuji vás, že i mně se to přihodilo. Navlas totéž? Jistě, mně dokonce o rok dřív. Otče, prosím vás, pojďte se mnou ven, musím s vámi mluvit. '• 4.4 (Ozve se naléhavé zazvonění. Gaňa jde otevřít, na chodbě je velký rozruch, přichází několik lidí v cele s Rogoži-nem, jeden z příchozích je Lebeděv) Rogožinův hlas Rogožin Gaňa Rogožin Lebeděv Gaňa Rogožin Gaňa Rogožin Nastasja Filipovna Rogožin Gaňa Lebeděv Rogožin Lebeděv Rogožin Nastasja Filipovna Rogožin Je tady, darebák. (ve dveřích) Buď zdráv, Gaňko, mizerko. Nečekal jsi Parfena Rogožina, co? (Všimne si Nastasji Filipovny) Je to tedy pravda?! Ty ses tady taky, kníže? (Napětíplné neklidné zvědavosti) (se vzpamatuje) Co to má znamenat! Pánové, tady nejste v maštali, je tu má matka a sestra. Vidíme, že to je matka a sestra. Je vidět, že tu jsou. Co chcete? Copak nepoznáváš Rogožina? Dejme tomu, že jsem se s vámi někde potkal. Přišel jsem si tě koupit, Gaňko. Celého! Všechny vás koupími když budu chtít! Je to pravda, že se máš ženit? Berete si ho, Nastasjo Filipovno, nebo ne? Zdá se, že pro jeho rodinu nejsem dost dobrá. (se smíchem) Ne?! Já to věděl! Koupím ho za sto rublů, a když mu dám tisícovku nebo tři, uteče rovnou od oltáře a nevěstu mi nechá. Zeje to tak, Gaňko? Seber se a táhni! (horlivě něco šeptá Rogožinovi) (položí před Nastasju Filipovnu balíček peněz) Tady je osmnáct tisíc. (se mu snaží naznačit, zeje to hodně) (k Lebeděvovi) V tomhle jsi, brachu, hlupák. Nevíš, s kým máš tu čest. Osmnáct tisíc za mě? Chudáku! Čtyřicet! ...Tak tedy sto! Ještě dnes seženu sto tisíc! Pticyne', založ mě, namastíš si kapsu! 69 Pticyn Rogožin Ivolgin Rogožin Varja Nastasja Filipovna Gaňa Varja Nastasja Filipovna Gaňa Myškin Rogožin Nastasja Filipovna Rogožin Nastasja Filipovna Ferdyscenko Myškin Nastasja Filipovna Rosožin Neblázni, nevíš, kde jsi? Dají tě vyvést. Peníze budou! (K Pticynovi) Ty kůže lichvářská, připočítej si kolik chceš, ale do večera mi obstaráš sto tisíc! (se vztyčí z křesla, rozčilený, téměř na infarkt) Co to má vlastně znamenat? Pojď, starý, ožereš se s námi. Copak se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by tu nestydatou ženskou vyhodil? To myslíte mě? (Směje se) A já vás přišla pozvat na své narozeniny. (chytne Varju za ruku, agresivně) Cos to řekla? Přijela zostudit tvůj dům, ty hlupáku! (Plivne mu do obličeje) Výborně, blahopřeji vám k takové nevěstě, Pticyne. (napřáhne ruku, aby Varju udeřil, ale zachytí ho Myški-nova ruka, Gaňa pustí Varju a uvolněnou rukou vší silou praštíMyškina) Věčně se mi budeš plést do cesty?! (klidně, ostatní zaraženi a v šoku) To nic. (Ke Gaľwvi, na tváři má úsměv) Budeš se za to stydět. To tě bude mrzet, Gaňko! Udeřit takového beránka. Pojď, kníže, vykašli se na ně, uvidíš, jaké srdce má Rogožin! Řekl jste... kníže? Kníže Myškin! On je kníže? A já s ním jednala jako s lokajem. (snaží se jí zezadu tise šeptnout) Je to idiot. (k Nastasji Filipovné) I vy byste se měla stydět. Vy přece nejste taková, jak tady předvádíte! (zarazí se, znejistí) Máte pravdu. Opravdu nejsem taková. (Jde k matce, poklekne a políbí jí ruku) Promiňte. Přijďte večer ke mně, prosím vás. (Odchází) (odcházíse svýná kumpány) Prohrals to, Gaňko! Jdeme! OBRAZ 5. (V MyŠkinově pokoji) Myškin (sedí na pohovce, uplynula asi půlhodina po předcho- zích konfliktech, po zaklepání přichází Varja) Varja Mohu dál? Myškin Jistě. 70 Varja Myškin Varja Myškin Varja Gaňa Myškin Gaňa Myškin Gaňa Varja Gaňa Varja Gaňa Varja Gaňa Myškin Gaňa Myškin Gaňa Myškin Gaňa Myškin Gaňa Myškin Ráda bych se vás na něco zeptala, kníže. Prosím. Vy jste znal Nastasju Filipovnu? Ne, neznal. Jak jste na to přišel, že není taková...? Zdá se, že máte pravdu. (po zaklepání vstupuje do dveří) Přišel jsem se vám omluvit, kníže, zachoval jsem se hanebně. Odpusťte mi. Netušil jsem, že byste byl schopný poprosit o odpuštění. Ani já ne. (Obejmou se) (ukazuje na Varju) Také jí byste se měl omluvit. Je to zbytečné, ona neumí odpouštět. Odpouštím ti. A pojedeš večer k Nastasji Filipovné? Jestli na tom trváš?! Vidíš přece, zeje úplně jiná. Vím, že není taková, ale podívej se, Gaňo, za koho tě ona má? I když políbila matce ruku, přece jen se ti vysmívala. To nestojí za těch pětasedmdesát tisíc! Ty ještě jsi schopný ušlechtilých hnutí, proto ti říkám: Nejezdi tam. To nemůže dobře dopadnout! (Odchází) Řekněte mi, podle vás, stojí tohle trápení za pětasedmdesát tisíc rublů nebo nestojí? Myslím, že nestojí. Takový sňatek-je hanebný? Velmi hanebný. Tak abyste věděl, žením se; před chvílí jsem váhal, ale teď jsem se rozhodl. Jste si tak jistý, že si vás Nastasja Filipovna vezme? Máte pravdu, pokládá mě za ničemu, protože si ji, milenku Tockého, tak nepokrytě chci vzít pro peníze. Celý život mě bude pokládat za ošlapek, ale stejně mě bude mít ráda. Je každým coulem Ruska, věřte mi. Nezlobte se, že vám to říkám. Jste první slušný člověk, kterého jsem potkal. Snad poprvé za dva roky mluvím upřímně. Tady.je hrozně málo čestných lidí... Vám je to k smíchu? Darebáci mají slušné lidi rádi. Už vás nebudu pokládat za darebáka. Vidím, že nejste zloduch, dokonce ani příliš zkažený. Jste jenom trochu slaboch a vůbec ne originální. (jízlivě se pousměje) Neříkal vám otec o peníze? Ne. 71 i . i^^mm^^mM^mm^^^^iMs^-Ěm^^^:^ tmm%w$$ß^s W: Gaňa Řekne si, ale nic mu nedávejte. Byl to přece také docela slušný Člověk. (Náhle se rozesměje) Představte si, v tomhle věku si vydržuje milenku. Co se na mne tak díváte? Myškin Překvapil mě váš upřímný smích. Opravdu, umíte se ještě smát docela jako dítě. I smiřovat jste se přišel jako kluk. Gaňa Já vím, kníže, já do toho manželství nejdu z vypočíta- vosti. Jednám z vášně, protože mám před sebou důležitý cíl. Vy si myslíte, že sotva shrábnu pětasedmdesát tisíc, že si koupím kočár. Ne, dál budu nosit tri roky starý kabát. Pticyn spal v sedmnácti na ulici a dnes už má šedesát tisíc. Hlavní je vydržet do konce. Za patnáct let o mně budou říkat: Ejhle, Ivolgin, ruský Rothschild. Říkáte, že nejsem originální, ale není nic urážlivějšího než někomu říct, že není originální. NeráČil jste mě uznat ani za pořádného darebáka, ale až si vydělám peníze, hned budu na výsost originální. Myslím, že z nás budou buď přátelé, nebo nepřátelé. Kdo ví, možná, že jste můj nepřítel... (Snažíse zažertovat) Abych nezapomněl, kníže, tak se mi zdá, že se vám Nastasja Filipovna taky líbí? Myškin Ano, líbí se mi. Gaňa Snad nejste zamilovaný? Myškin N-ne. Gaňa Ale začervenal jste se. No, nechme toho. A víte, že je to ctnostná žena? Myslíte, že žije s Tockým? Kdepak, už dávno ne. OBRAZ 6. 6.1 (V predpokoji Nastasji Filipovny, vzadu tiše hraje malý orchestr) Jepančin (si připíjíš Tockým sklenicí vína) Doufám, že dnes večer všechno proběhne podle plánu, hrabě. Tockij Myslíte, že Gaňa necouvne? Jepančin V žádném případě, je to přece i v jeho zájmu. V tom mám naprostou jistotu. Ostatně mi to sám slíbil, dnes ráno jsem s ním mluvil. Tockij Nenajdu klid, dokud se Nastasja Filipovna neprovdá. Potom budu konečně moct uspořádat svůj život podle naší dohody. Jepančin Jste si tak jistý, že i ona dodrží slovo? 72 Tockij Jepančin Tockij Jepančin Tockij Samozřejmě. Dostalo sejí dobrého vychování Bylo i! Čtrnáct, když jsem sejí ujal. Jste zatvrzelý rozkošník, hrabě. Řekla, že těch sedmdesát pět tisíc přijme nejako úplatek za dívčí zneuctění, které si nezavinila, ale jako náhradu za zkažený život. : Ale to snad... Beru všechnu vinu na sebe, generále. Nemůžu ovšem litovat svého prvotního hříchu. Ano, jsem zatvrzelý rozkošník a nedovedu se ovládat. Vy ostatně také ne. Tak na zdraví Nastasji Filipovny! 6.2 (Myškinův pokoj) Myškin Chtěl jsem vás poprosit, generále. Vy jste nikdy nebyl u Nastasji Filipovny? Ivolgin Já? Já že u ní nebyl! To říkáte vy mně? Kolikrát, koli- krát jsem tam byl. Myškin Možná byste mě mohl vzít s sebou na její narozeniny. Ivolgin Jako byste četl mé myšlenky, kníže. Váš nápad je svrchovaně plodný. Generál Ivolgin a kníže Myškin! Myškin Byl jsem jí sice představen, ale nepozvala mě. Ivolgin Proč bych nezavedl syna svého nejlepšího přítele do té okouzlující společnosti. Seznámíte se s rozkošnou dámou. A ne s jednou, ale s několika. Tyto dámy jsou okrasou našeho města a společnosti. Pojďme! Kdo řekne Ivolgin, jako by řekl skála. Opři se o Ivolgina jako o skálu, říkali v eskadroně. Víte, příteli, Že jsem ve svém nitru tak trochu básník? 6.3 (Společnost v bytě Nastasji Filipovny, týž den večer) Nastasja Pánové, šampaňské, ať se trochu rozveselíte. Filipovna FerdyŠčenko Znám jedno skvělé, zbrusu nové petit jeu, společenskou hru. Zajímavé na ní je, že se hrála jen jednou, a to neúspěšně. Každý musí vypravovat o nejhorším ze svých špatných kousků ve svém životě. Jepančin Zvláštní nápad. Pticyn Taková hraje spíš k pláči než pro zasmání. Tockij Prosím vás, pane FerdyŠčenko, copak je možné hrát takovou hru? Ujišťuji vás, že takové věci vždycky končí fiaskem. Nastasja Naopak, je to originální, milý hrabě. Co kdybychom to Filipovna zkusili, panstvo, zábava stejně vázne. No tak, FerdyŠčenko! i .73 Ferdysčenko Nejhorší kousek, kterého jsem se v životě dopustil? Není nic lehčího, pánové! Ujišťuji vás ovšem, že nejsem zloděj, kradl jsem tenkrát, ani nevím jak. Vzal jsem bankovku a vložil do kapsy. Do podezření upadla služebná a já jsem dokonce na ni začal naléhat, aby se přiznala. Ještě ten večer jsem ty tři ruble propil. To je psychologický případ a ne čin. A co se stalo s tou služkou? Tockij Nastasja Filipovna Ferdysčenko Nasíasja Filipovna Ferdysčenko Nasíasja Filipovna Jepančin Tockij Ferdysčenko Tockij Ferdysčenko Tockij Nasíasja Filipovna Tockij Nastasja Filipovna Tockij Nastasja Filipovna Tockij Nastasja Filipovna Ivolgin Myškin Nastasja Filipovna Jepančin Gaňa Hned příští den ji vyhodili. A vy jste to dopustil? No, prosím vás! Měl jsem snad jít a říct, že jsem to byl já? Taková špinavost. Nejhorší skutky jsou vždycky špinavé. Nenecháme toho? Teď je rada na vás, hrabě! Takovou hru zásadně odmítám! To přece nejde... Slíbili jsme si... Ale já vůbec nevím, který z mých skutků je ten nejhorší. Já vám to připomenu. Teďje řada na mně, přátelé, slavím přece své narozeniny! Všechno, co tu vidíte, vše je dar zde přítomného hraběte Tockého. Když se ještě ucházel o mou lásku, býval obzvláště štědrý. Dovolte! Já protestuji! Věděl, jak lehko člověk přepychu zvyká a jak těžko se ho později odříká. Měla byste mít trochu ohledu... zrovna teď a před cizími lidmi. Copak nejsme v milém, důvěrném kroužku? Chci pravdivě vylíčit svůj příběh. Copak to jde, tak nejapnou hrou ukončit věci cti a srdce? (Ozve se zvonek a za dveřmi je Myškin s generálem Ivolginem) To jste vy,., kníže?! Uctivé poručení, generál Ivolgin a kníže Myškin. Velice se omlouvám. Na vás je všechno dokonalé. I to, že jste hubená a bledá. Tak jsem toužil... já, odpusťte. Neomlouvejte se, kníže, tím byste porušil všechnu svou zvláštnost a originalitu. Nečekal jsem od vás takové junáctví, kníže. (zjevně nelibé nese Myškinův příchod) Pozoroval jsem 74 dnes knížete celý den od okamžiku, kdy spatřil podobiznu Nastasji Filipovny, ostatně sám se mi k něčemu přiznal. Nastasja (prudce a znenadání) Slíbila jsem, že tu dnes oznámím Filipovna své rozhodnutí. Hrabě Tockij, generál Jepančin i Gaňa Ivolgin na mě jistě netrpělivě čekají. Chtějí mě provdat, co vy o tom soudíte? Udělám, co řeknete. (Všichni ztuhnou, někteří zblednou, Gaňa znehybní jako socha) MyŠkin Za koho? Nastasja Za Gaňu Ivolgina. Filipovna MyŠkin (ticho) N-ne... nevdávejte se. Nastasja Budiž, (pánovitě a 'nijak vítězoslavně) slyšeli jste, jak Filipovna kníže rozhodl. To je j má odpověď. Šampaňské! Tockij Ale... vzpomeňte si,Nastasjo Filipovno, učinila jste slib zcela dobrovolně. Jepančin Co s tím má společného kníže? Co vůbec znamená kníže? Nastasja On mi uvěřil na první pohled a já mu také věřím. V kní- Filipovna žeti jsem prvně v životě našla člověka, který mi rozumí. Gaňa (s poněkud zkřivenými rty) Pak mi nezbývá, než vám poděkovat za (ironicky) mimořádnou ohleduplnost, kterou jste projevila v jednání se mnou. Nastasja Pětasedmdesát tisíc... to jste chtě! říct. Ty peníze si hra- Filipovna bě ponechte a vemte na vědomí, že vám vracím svobodu zdarma. Dnes slavím své narozeniny a poprvé v životě patřím sama sobě. Generále, i vy si vezměte své perly, darujte je manželce, tady jsou. Zítra, pánové, opustím tento byt. S večírky je konec. (Prudce vstane, jako by se chystala k odchodu. Jeden přes druhého seji snaží oslovil Či zastavit, vysvětlit: Nastasjo Filipovno, Nastasjo Filipovno... celkový zmatek přeruší zazvonění zvonku) 6.6 Pticyn Nastasja Filipovna Nastasja Filipovna Rogožin Nastasja Filipovna (jakoby na vysvětlenou) Rogožin a sto tisíc. Snad se neurazíte, panstvo, že ve vaší přítomnosti přijímám takovou návštěvu. (Rogožin položí na stůl balíček peněz zabalený v novinách, potom stojí se spuštěnýma rukama, jako by čekal na rozsudek) Co je to? Stotisíc... (Rozhlédne se, uvidí Gaňu) Prohráls, Gaňko. (ke Gaňovi) Opravdu sis mě chtěl vzít, mě, Rogožinovu holku? I když jsi věděl, že tenhle mi div ne v předvečer tvé svatby daruje perly a já je přijímám?... Je pravda, že 75 za tři ruble se budeš plazit po čtyřech až na Vasiljevský ostrov? Plazil by se! Já jsem nestyda, ale ty seš ještě horší. Teď mám náladu, generále! Dnes je môj den! Pět let jsem hrála tu komedií, ale teď už dost! Radši půjdu na ulici, kam patřím. Buď se spustím s Rogožinem, nebo půjdu od zítřka prát prádlo. Vzpamatujte se, Nastasjo Filipovno! Všechno tu nechám, nemám na sobě nic vlastního, a pak se zeptej tady Gani, jestli si mě vezme, bude-li mě chtít?! Ani Ferdyščenko by si mě nevzal... Ne, Ferdyščenko by si vás nevzal. Já jsem Člověk upřímný. Ale zato kníže, ten by si vás vzal. (zvědavě se ohlédne) Je to pravda, kníže? Ano. Vzal byste si me beze všeho, tak jak jsem? Vzal, Nastasjo Filipovno. Hleďme, nová zápletka. Vida, další nápadník... A z čeho chceš být živ, kníže, že si chceš vzít Rogožinovu holku? Vezmu si vás jako počestnou ženu, Nastasjo Filipovno. Já že jsem pocestná?! Ano. Milý kníže, jak byste se mohl ženit, když sám potřebujete chůvu. (Výsměšně) Budeme-lí chudí, chci pracovat! (Ferdyščenko s Lebeděvem se hlasitě zachechtají, i ostatní stěží potlačují smích) MyŠkin Možná, že nebudeme chudí, ale velmi bohatí. Zatím nevím nic určitého, ale dostal jsem do Švýcar dopis od jistého advokáta Salazkina, který mi píše, že dostanu velké dědictví. Proto jsem taky přijel do Ruska, tady je ten dopis. (Vytahuje dopis) Tockij To už je hotový blázinec. Pticyn Řekl jste od Salazkina? Ukažte? To je znamenitý, vyni- kající advokát, jestli vám psal o dědictví, tak mu můžete věřit. Jepančín Co to má znamenat? Opravdu jde o dědictví? Pticyn (dočte) Je to jistá věc. Salazkin píše o nespornosti a zákonnosti vašich nároků. Blahopřeji vám, kníže. Dostanete dva a půl milionu, možná i víc. Ferdyščenko Hurá! Rogožin Nastasja Filipovna Jepančin Nastasja Filipovna Filipovna Ferdyščenko Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna Myškin Jepančin Nastasja Filipovna Myškin Nasíasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna 76 Lebeděv Ar žije poslední kníže Myškin! Jepančin A já mu nedávno půjčil pětadvacet rublů. (Vstává, aby mu gratuloval, zmateny hovor, výkřiky, šampaňské) Nastasja (sedí v křesle, sleduje všechny udiveným pohledem, jako Filipovna by ničemu nerozuměla) Tak vida, opravdu jsem kněžna! Blahopřejte mi, pánové. Ferdyščenko, víno! Posaďte se vedle mě, kníže. Jepančin Chlapče, vzpamatuj se! Nastasja Ne, ne, generále. Já jsem taky kněžna, slyšeli jste? Dva Filipovna a půl milionu, k tomu kníže a nádavkem, jak říkají, idiot. Co si víc přát?! Opozdil ses, Rogožine. Rogožin (tvář se mu stáhne bolestí, zkříží ruce až zasténá) Zřekni se jí! (Kolem se zasmějí) Já si ji vezmu! Teď hned! Všechno jí dám! Ferdyščenko Běž, hampejzníku, měli by tě odsud vyhnat! (Smích zesílí) Slyšíte, kníže, jak se tady smlouvá o vaši nevěstu? Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna MyŠkin Nastasja Filipovna Myškin Nastasja Filipovna MyŠkin Jepančin Nastasja Filipovna Nastasja Filipovna Rogožin Ferdyščenko Nastasja Filipovna Je opilý. Velice vás miluje. Nebude vám hanba, že vaše nevěsta div neutekla s Rogožinem? Tak nemluvte, Nastasjo Filipovno. Nebudete se stydět, až vám budou předhazovat, že si vaši ženu vydržoval Tockij? Nebyla jste u Tockého ze své vůle. Nikdy mi to nebudete vyčítat? Vy mi prokazujete čest, Nastasjo Filipovno, ne já vám. Já si vás budu celý život vážit. (k Tockéimt) Člověk vzdělaný, bohatý, ale ztracený. (Chystají se k odchodu) Dekuji vám, kníže, tak se mnou ještě nikdo nemluvil. (Rogožin odchází) Slyšel jste, hrabe? (K Tockému) Vždyť je to neslušné... Rogožine! Nechoď ještě! ... Možná, že ještě půjdu s tebou. Kam jsi mě chtěl odvést? Do Jekatěrinhofu. (Zachvěje se, jako by dostal ránu) Ona se zbláznila! (se smíchem vyskočí z pohovky) A tys tomu věřil? Tys věřil, že chci zničit takové dítě? To by bylo něco pro Tockého, ten si v dětech libuje! Tockij: Dovolte, slečno! Jdeme, Rogožine! Dej;sem ty peníze! Já jsem nestoud-nice! Byla jsem milenkou Tockého! K tobě se hodí Aglája Jepančinová a ne Nastasja Filipovna, kníže! 77 JepanČin To už je hotová Sodoma a Gomora. Nastasja Mám taky svou hrdost, i když jsem nestoudná. Tak co, Fílipovna Rogožine, jedem? Rogožin (téměřšílený radostí) Jedem! Lebeděve, hudbu, víno! Je má! Všechno je mé! Královna moje! (Dusí se radostí) Nastasja (se smíchem) Co křičíš? Ještě jsem svou paní. Ještě jsem Fílipovna si peníze nevzala. Dej to sem. To že je sto tisíc? Fuj. A co ty, Gaňo? Rogožine, poleze až na Vasíljevský ostrov za tři ruble? Rogožin Poleze. Nasíasja Tak poslouchej, Gaňo. Tři měsíce jsi mě trápil. Teď je Fílipovna řada na mně. Můžeš si je holýma rukama vytáhnout. A já se potěším pohledem na tvou duši, až budeš tahat z ohně mé peníze. Jsou to mé peníze, Rogožine? Rogožin Tvoje, má královno. Nastasja Dostala jsem je od Rogožina za dnešní noc! Fílipovna Ferdysčenko (zmatený)... Ruce mě nechtějí poslouchat. Nastasja (vhodí do ohně balík s penězi, nedovoluje nikomu při- Filipovna stoupit - kromě Gani) Ostatní Zbláznila se! Zbláznila. Jepančin Měli by ji spoutat. Pticyn To je šílenství. Jepančin (k Tockému) Blázní, viďte, že blázní! Lebeděv Dušičko, královno všemocná! Rozkaž mně! Celý tam vlezu! Ženu mám nemocnou, deset dětí, samý sirotek, otce jsem pochoval před týdnem! Nastasja Pryč! Ustupte! Co tak stojíš, Gaňo, nestyď se! Tady je Fílipovna tvé štěstí! Gaňa (bílý, zatnuté rty, zkřížené ruce, oči hledí do ohně, na tváři šílený úsměv) Nastasja Peníze shoří a ty se potom oběsíš. Fílipovna Lebeděv Dušičko, královno všemocná! Ferdysčenko Za jedinou tisícovku vynesu balíček v zubech! Všichni Hoří to! Ferdysčenko (vrhá se na Gaňtt) Jdi, nech té komedie! Zatracený chlape! Gaňa (se zapotácí a klesne na podlahu) Nastasja Rogožine, jedem! Ty peníze jsou Gaňovy. Všechny pe- Filipovna níže patří Gaňovi. (Odcházejí) 78 OBRAZ 7. y^K^-M&xi-;-' (Rogožinův byt) MyŠkin Jestli přicházím nevhod, Rogožine, raději zase půjdu. Rogožin Ne, pojďdál. MyŠkin Tys věděl, že dnes přijedu do Petrohradu? Rogožin Myslel jsem, že přijedeš... (S jízlivým úsměvem) Proč se ptáš? MyŠkin Když jsem vystupoval z vagónu, zahlédl jsem pár zrovna takových očí, jakými ses teď na mne podíval. Rogožin Ale! A Čí to byly oči? MyŠkin Nevím, bylo to v davu, možná se mi to jen zdálo. Všechno se mi začíná nějak zdát, skoro jako před pěti lety, když jsem ještě míval záchvaty. Rogožin (se snaží o laskavý úsměv) Pamatuješ na ten vlak, když ses vracel z ciziny? ... Tam jsme se poprvé potkali. MyŠkin Dlouho jsme se neviděli. Půl roku? Slyšel jsem o tobě takové věci, jako bys to ani nebyl ty. Rogožin Ono se toho napovídá... MyŠkin Usadil ses v otcovském domě, děláš dobrotu. To je dobře. Rogožin Dům je matky, bydlí tady přes chodbu. MyŠkin Už z dálky jsem poznal, který je tvůj dům. Rogožin Podle čeho? MyŠkin To nevím. Dřív by mě to ani nenapadlo, že bydlíš v takovém domě, ale jak jsem ho uviděl, hned jsem věděl, že musíš mít právě takový dům. Rogožin Tenhle dům stavěl ještě děda. Vždycky tu bydleli staro- věrci. Myškin (se rozhlíží po místnosti) To je tvůj otec? (U obrazu) Byl starověrec? Rogožin Ne, chodil do kostela, ale říkat, že stará víra je správnější. MyŠkin Svatbu budeš slavit tady? Rogožin (se skoro zachvěje nad neoěekávaností té otázky) T-tady. MyŠkin Bude brzy? Rogožin Víš sám, že to nezávisí na mně. MyŠkin Nebudu ti stát v cestě, Parfene. Ona sama přiběhla skoro od oltáře a prosila, abych ji od tebe spasil. Pak utekla i ode mne a tys ji zase našel. Nikdy jsem nebyl tvým soupeřem, ani tenkrát, když utekla ke mně. Pochop, zeji mám rád, ale soucitem, ne láskou. I tebe mám rád. Už se tu víckrát neobjevím. Sbohem. Rogožin Zůstaň ještě. Když nejsi se mnou, hned tě nenávidím. 79 -t^tt ^^U Celé tri měsíce jsem tě nenáviděl. Teď tu se mnou sedíš a zlost mě přešla. Myškin Když jsem s tebou, tak mi věříš? Rogožin Věřím tvému hlasu. Ale jinak jsme ty a já každý něco jiného. My i milujeme různě. Já k ní lítost necítím a ona mě nenávidí. Dívá se na mne jak na poslední onuci. Nevíš, co mi v Moskvě vyváděla. Myškin Proč se s ní tedy ženíš?! Rogožin Nebyl jsem u ní už pět dní. Bojím se, že mě vyžene. Jaký jsem to Ženich, když se bojím i přijet? Řekla: „Co bys mi udělal, kdybys viděl, že tě klamu?" „Však víš sama." Myškin Co ví? Rogožin To, co vím já! „Teď si tě nevezmu ani za lokaje, ne abych byla tvou ženou." A já na ni skočil a zbil ji do modra. Myškin To není možné! Rogožin Bylo to tak! Šestatřicet hodin jsem nespal, nejedl, nepil, z pokoje nevyšel, klečel jsem před ní: „Neodejdu, dokud mi neodpustíš, a když mě dáš vyvést - tak se utopím." Celý den byla jako Šílená, hned plakala, hned se mne chystala zabít nožem. Ale já neuhnul! Večer ke mne přišla celá zamračená: „Vezmu si té, Parfene, ne proto, že se tě bojím, ale stejně mě Čeká zkáza. A když si tě vezmu, budu ti věrnou ženou, o to se neboj. Ty přece jen nejseš lokaj a já si před tím myslela, že lokaj jseŠ." Určila i den svatby, ale za týden utekla a vrátila se do Petrohradu. Když jsem za ní přijel, povídá: „Nezříkám se tě docela. Chci ještě počkat." Tak je to teď mezi námi! Co si o tom myslíš, kníže?! Myškin Co si o tom myslíš ty? Rogožin Co já si myslím? Myškin Tvou lásku nejde rozeznat od nenávisti. Ale až přejde, bude hůř! Říkám ti, Parfene... Rogožin Zeji zabijú? Myškin Slyšel jsem, že některé ženy touží zrovna po takové lásce. Jenomže nebýt tvé lásky, stal by se z tebe přesně lakový člověk, jaký byl tvůj otec. Usadil by ses v tomhle domě, se ženou, poslušnou a nemluvnou, nevěřil bys jedinému člověku a jen bys mlčky hrabal peníze. Rogožin Když si prohlížela otcovu podobiznu, řekla totéž. MyŠkin Copak tu už byla? Rogožin Byla. Dívala se na obraz a vyptávala se na otce. „Ty bys byl zrovna takový," smála se. „Máš silné vášně, takové vášně, že tě jednou přivedou na Sibiř." Zavedl jsem ji k matce: „Požehnejte jí, maminko, jde se mnou k oltáři." Políbila matce dojatě ruku a řekla: „Tvá 80 matka asi hodně trpěla." Potom viděla u mě tuhle knihu a povídá: „Co, ty ses pustil do Ruských dějin?" Ale jednou v Moskvě mi sama řekla: „Měl by ses trochu vzdělávat, aspoň si přečti Solovjevovy Ruské dějiny, jsi úplný nevedomec." Nikdy dřív se mnou takhle nemluvila, hrozně mě to potěšilo. Poprvé jsem si vydechl jako živý člověk. MyŠkin Mám z toho radost, Parfene, věř mi, velkou radost. Kdoví, možná vám ještě Bůh dopomůže ke svornému soužití. Rogožin Ne, tomu nevěřím! Myškin JseŠ podezřívavý a žárlivý, proto zveličuješ všechno zlé. Ale určitě o tobě nesmýšlí špatně. Jinak by to znamenalo, že skáče vědomě do řeky nebo jde pod nůž, když si tě bere. Rogožin Do řeky nebo pod nůž! Právě proto si mě bere, že ji u mne ten nůž jistě čeká! Copak, kníže, pořád nechápeš, o co jde? Miluje jiného, rozumíš? A víš, kdo je ten jiný? To jsi ty! ... Copaks to nevěděl?! Zamilovala si tě už na tom svém večírku. Jenže si myslí, že si tě nemůže vzít, protože by zničila tvůj život... Tohle mi řekla rovnou do očí. Tebe se bojí zničit, ale mne si může beze všeho vzít. Takhle si mě cení: Myškin Tak jak to, že ode mne utekla? Rogožin Utekla, když poznala, že té miluje! Nebýt mne, už dávno by skočila do řeky, to mi věř! A neudělala to jen proto, že já jsem pro ni ještě strašnější než ta řeka. MyŠkin To všechno je žárlivost, Parfene. Všechno to zveli- čuješ... Rogožin (s jízlivým úsměvem vytrhne Myškinovi nožík, který původně ležel vedle knihy a s nímž si kníže z nervozity hraje) Nech toho! Myškin Chci na všechno zapomenout. Sbohem! (Kníže bere z roztržitosti ze stolu týž nožík, Rogožin mu ho zase vytrhne z ruky a hodí na stůl; když si to uvědomí, Rogožin nůž mrzutě a zlostně vloží do knihy a knihu odhodí na stůl) To máš na dopisy? Rogožin Ano. MyŠkin Vždyť je to zahradnický nůž. Rogožin Ano, copak nejde rozřezávat dopisy zahradnickým nožem? Myškin Je docela nový! Rogožin (zběsile až zuřivě) Copak si nemůžu koupit nový nůž? Myškin (upřeně se dívá na Rogožina, až se zachvěje) Odpusť, jsem roztržitý a směšný. Sbohem. Rogožin Tam ne. Pojď, povedu tě. Chtěl jsem se tě už dávno zeptat, kníže, věříš v Boha nebo nevěříš? 1 Äita ■te&*mir&~. >: MyŠkin Proč se ptáš? Rogožin Jen tak! Teď přece hodně lidí nevěří. Ty jsi žil v cizině a tuhle mi jeden opilec vykládal, že u nás, na Rusi, je nejvíc těch, co nevěří v Boha. Prý jsme na tom v tomto směru lip, poněvadž jsme se dostali dál než oni... (Jedovatě se usměje a otevře dveře) MyŠkin (udiveně vyjde, Rogožin drží kliku, stojí proti sobě, jako by zapomněli, kudy přišli a co mají dělat) Tak sbohem. (Podává Rogožinovi ruku) Rogožin Sbohem. MyŠkin (se na odchodu otočí) Pokud jde o víru, (s úsměvem, jako by povzbuzen nenadálou vzpomínkou) pokud jde o víru, slyšel jsem minulý týden jednu historku. Dva sediaci, dobří známí, dokonce přátelé, spolu spali v hospodě. Jednomu z nich se tak zalíbily sousedovy hodinky, že neodolal. Vytáhl nůž, zvedl oči k nebi, pokřižoval se a slovy: „Hospodine, odpusť mi ve jménu Krista," podřízl přítele jako berana. Rogožin (se chechtá, jakoby měl záchvat) To se povedlo! (Až se zalyká) Jeden v Boha vůbec nevěří a druhý věří tak, že i lidi zabíjí v jeho jménu. MyŠkin Když jsem se potom vracel do hotelu, potkal jsem ženu s kojencem. Dívám se a dítě se na ni poprvé od narození zasmálo. Ptám se jí, proč se tak křižuje a ona povídá: „Právě takovou radost, jako má matka, když uvidí u svého dítěte první úsměv, mívá Bůh, když před ním stane hříšník v upřímné modlitbě." Taková jemná, hluboká myšlenka a je v ní celá podstata křesťanství - radost Boha z člověka, jako radost otce z vlastního dítěte. Rogožin Más u sebe křížek, kníže? MyŠkin Mám, cínový, prodal mi ho jeden opilý voják. Rogožin Dej mi ho. Budu ho nosit a ty nos můj. (Sundává svůj zlatý) Vezmi šiji, když je ti souzena. Je tvá. MyŠkin (si všimne, jak Rogožinovi zasvítí oči; na jeho tváři spatří zlostný úšklebek. Rogožin zdvihá pravou ruku a něco se v ní zableskne; Myskin to vidí, ale nezvedne ruku k obraně) Parfene, ne... (Hlas se změní v nelidské zakvílení, kníže dostává epileptický záchvat, padá na Znak) PŘESTÁVKA 82 OBRAZ 8. 8.1 (Vila v Pavlovsku pronajatá Lebeděvem) Lebeděv ...tak prosím, Apokalypsu já ovládám, vykládám ji už patnáct let. Teď jsme, kníže, u třetího koně vraného a jezdce, jenž má váhu v ruce své, neboť v našem věku všechno na váze a smlouvě spočívá. MyŠkin Vy tomu tolik věříte? Lebeděv Věřím a vykládám, neboť jsem chudý a nahý. Jsem nepatrný atom v koloběhu člověčenstva. Kdopak má v úctě Lebeděva? Všichni ho častují jen posměchem a div ne i kopanci. Když ale vykládám Apokalypsu, jsem roven velmožovi. „I velmož se zachvěl přede mnou na stolci svém, dojda pochopení." (Odkudsi je slyšet bušení do dveří) Koho to sem čerti nesou, copak nevíte, že kníže je nemocný? (Po špičkách se co nejtišeji snaží přemístit ke dveřím) MyŠkin Pusťte je dál, jsem nemocný, nudím se o samotě. Lebeděv (do dveří) Ne, to nejde, kníže potřebuje klid. MyŠkin (se smíchem) Držíte mě pod zámkem jako svůj majetek. Lebeděv To je generál Ivolgin. Ovšemže jsem ho nepustil. Já si ho kapitálně vážím, kníže, to ano, je to... veliký muž, kníže. Ale vy byste ho, kníže, přijímat neměl. Myškin (se smíchem, pobaveně) Ale proč ho nepustíte? Ivolgin (se přece jen dostal dovnitř) Skandál, syn mého nejlep- šího přítele a on mě nechce pustit dovnitř! O úředních svátcích a oslavách panovnického rodu jsem hostil na tři sta osob. Myškin Zase jste pil, generále. Ivolgin Ne, ne, můj mladý příteli, to špatně znáte Ivolgina. Kdo řekne Ivolgin, jako by řekl skála. Opři se o Ivolgina jako o skálu. Tvůj otec mi zemřel v náručí. (Snaží se obejmout MyŠkina) Myškin Lebeděve, dělejte s ním něco. Dejte mu napít. Ivolgin Jako byste četl mé myšlenky, můj mladý příteli. Na rukou jsem vás hýčkal, když jste byl takhle malý. Lebeděv Říkal jsem, že je nebezpečné přijímat takové lidi. Podepisoval nekryté směnky a hrozí mu zase vězení. Myškin Kolik to dělá, Lebeděve? Lebeděv Čtyři sta rublů, prosím. Ivolgin (si něco zpívá nebo deklamuje) Myškin Přineste ty směnky, já to zaplatím. Lebeděv To přece nejde, kníže. (Za dveřmi se ozvou hlasy, nejsil- něji generálová Jepančinová) 83 "*• '&$£• ftV^i.Ť^ířňl^K^^řjřr;^^ Jepančinová Leží na smrtelném loži a my bychom se měli ohlížet na společenská pravidla? Je to náš rodinný přítel, nebo ne?! (Ui na scéně se zarazí) Myslela jsem, že tě najdu nemocného na lůžku, kníže, a zatím vidím, že jsi zdravý. (Za generálovou přicházejí všechny tři dcery, ale zůstanou v pozadí) To sis najal tady od toho? (Ukazuje na Lebeděva, který se snaií vyhodit generála Ivolgina) Proč se pořád tak kroutí? Je snad opilý? Tvá společnost se mi nelíbí. Proč ses nenastěhoval k nám? Budeš tu dlouho? Myškin Celé léto. Jepančinová Neoženil ses? Myškin (s úsměvem) Ne, neoženil. Jepančinová Na tom není nic k smíchu, i to se stává. Myškin (upře pozornost na tři Jepančinovy dcery, které ho zdálky pozorují a smějí se mu) Alexandra, (společně, se smíchem) Náš bludný rytíř. (Udělajípukrle Adelaida, a společně deklamují) Aglája Truchlivý žil rytíř kdysi, prostinký a nemluvný, bledý v tváři, chmurné rysy, statečný a upřímný. Vidění měl jednou zářné, nepostižné rozumem, hluboký pak z ženy dojem, vryl se v srdce, zůstal v něm. Jepančinová Co je to za verse? Kdo je napsal? Adelaida Přece Puškin, mamá, to byste mela vědět. Jepančinová Po celý Život jsem neměla ráda verše! Jako bych to tušila. Je to vňbec slušné, aby se lidé ze společnosti zajímali o literaturu? Aglája Místo stuhy kolem šíje pouhý růženec si dal a hledí, jež ocelí je, před nikým už nezvedal. Naplněn jsa láskou čistou, věren touze radostné, na štít krví svojí vepsal písmena tři: N. F. B. Jepančinová Ale to je krása! Krásně tos recitovala, Aglájo. Pojď sem, ať ti dám hubičku. Aglája (s pohledem upřeným na Myškina) Truchlivému rytíři vůbec nezáleželo na tom, jaká byla dáma jeho srdce. Jemu stačilo, Že si ji vyvolil a uvěřil v její čistou krásu. 84 Jepančinová (obejme Agláju, ale proto, aby jí potichu vyhubovala) Jestli ses mu posmívala, tak s tím já nesouhlasím. Doma si o tom promluvíme. Ivolgin (přes Lebeděvův odpor se opět protlačí na tenisu) Vždyť jsem říkal, je to ona. Dovolte, abych se představil, generál Ivolgin. Na rukou jsem vás hýčkal, Aglájo. Aglája (se smíchem) Těší mě. Jepančinová Jako obvykle lžeš, příteli, nikdy jsi ji na rukou nenosil. Alexandra Ale ano, mamá, nosil. Pamatuju se na to. Adelaida Ano, bylo to v Tveru. Aglája Taky se na to pamatuju. Udělal nám luk a šípy a postře- lily jsme holuba. Alexandra A kvůli tomu holubovi jsme musely stát v koutě. Ivolgin Pamatuju, na všechno se pamatuju. Byl jsem tenkrát štábním kapitánem. Jepančinová Tak vidíš, kam jsi to přivedl. Propil jsi všechny ušlechtilé city a ženu jsi utrápil. Běž, postav se někde venku do kouta a poplač si. Vzpomeň si na svou lepší minulost a snad ti Bůh odpustí. Ivolgin (se zakymácí, zakryje si rukou obličej a skutečně odchází) Adelaida To jste neměla, mamá. Jepančinová Všichni jsme lidé hříšní. Běžte za ním, ať si uleví. A ty počkej, kníže, musím se tě na něco zeptat. (Dcery odcházejí za holgineni) Poslal jsi Agláje zamilovaný dopis? Myškin Ten dopis nebyl zamilovaný. Jepančinová NevytáČej se. O čems jí psal? Myškin Psal jsem ho jako sestře, a taky jsem se jako bratr podepsal. Jepančinová A co bylo v tom dopise? Proč se červenáš? Myškin Jednoho rána jsem vzal pero a napsal dopis, proč zrovna jí, nevím. Vím jen, že mé city byly upřímné. Měl jsem v té chvíli pocit plného života a zvláštních nadějí. Jepančinová Jakých nadějí? | Myškin Těžko říci, snad že tu'nejsem cizí, že už tu nejsem cizinec. • Jepančinová Jsi do ní zamilovaný? ■ Myškin Těžko se mi odpovídá na vaše otázky. Jepančinová Co má znamenat ten bludný rytíř? Myškin Nemám tušení. Asi nějaký žert. Jepančinová Odpusť jí to. Aglája je svéhlavá a rozmazlená. Když se do někoho zamiluje, určitě ho bude nahlas hanět 85 a posmívat se mu do obličeje. Já byla zrovna taková. Poslyš, přísahej, že nejsi ženatý s „tamtou". Myškin Ne, jak vás to napadlo?! Jepancinova Ale málem ses oženil. MyŠkin (se svěšenou hlavou) Málem jsem se oženil. Jepancinova Pak jsi tedy zamilován do „tamté"! Přijel jsi kvůli ní? Myškin Nepřijel jsem proto, abych se ženil. Jepancinova Je ti na světě něco svatého? Myškin Ano. Jepancinova Přísahej tedy, žes nepřijel proto, aby ses oženil s „tamtou". Myškin Přísahám při čem chcete. Jepancinova Věřím ti, můžeš mě políbit. Konečně mohu volně dýchat. Ale uvědom si, že tě Aglája nemiluje, a zařiď se podle toho. SlyŠels? Myškin Ano. Jepancinova Pořád ještě věřím, že mi tě Bůh seslal jako přítele a bratra. O Gaňovi nevíš nic? Myškin Vím. Jepancinova Věděl jsi, že se stýká s Aglájou? MyŠkin Ne, to není možné. Jepancinova Sestra mu celou zimu provrtávala cestičku. Hlodala jako krysa. Myškin Tomu nevěřím. Jepancinova A přesto mu důvěřuješ. Čemu se vlastně divím?! Všichni tě pokládají za hlupáka a všichni tě podvádějí. (Hosté se vracejí na terasu) Lebeděv Nerad ruším, kníže, ale už delší dobu na vás čeká nějaký člověk. Myškin Jaký člověk? Lebeděv Má prý s vámi nějaké jednání, prý ohledně dědictví po panu Pavliščevovi. Myškin Ale vždyť já svěřil tu věc Gaňovi. Jepancinova Jsou to vyděrači! Já tě žádám, abys už jednou učinil přítrž tem hnusným nárokům. Myškin Pusťte ho dovnitř, Lebeděve. Ippolit Ippolit Tcrentěv. Jednám za pana Burdovského, Paviiš- Čevova syna. Myškin Promiňte, nečekal jsem vás. Ippolit Mohl jste se mnou jednat zdvořileji a nenechat mě dvě hodiny čekat. To jsou knížecí manýry! Myškin Promiňte, věřte, že jsem neměl nejmenší úmysl vás urazit. Pavliščev by! můj ochránce, přítel mého otce. 86 Proto se cítím zavázán vyhovět vašim nárokům. Stanovil jsem, aby vašemu příteli Burdovskému bylo vyplaceno deset tisíc, i Ippolit Cože, jen deset tisíc? Na deset tisíc nepřistoupím. Po- slyšte, pane Myškine, my nejsme hlupáci. Myškin Vím, že mě mnozí mají za idiota, proto když slyšeli o mém dědictví, mysleli. Že mě snadno podvedou. Ale ukázalo se, že pan Burdovskij vůbec není PavlišČevův syn. Gaňa Ivolgin mi přinesl spolehlivé důkazy. (Předkládá složku s úředními listinami, Ippolit jimi listuje) Ippoiit Jak to, že není jeho syn? Jestli je to tak, byl jsem oklamán. Myškin Těch deset tisíc vám dám k uctění památky pana Pavliščeva, a tím věc skončíme. Ippolit (má záchvat kašle) Nechci žádné peníze... deset tisíc nevezmu. Sbohem. MyŠkin Počkejte, odpusťte. Měl jsem to provést jinak. Jepancinova To už je hotový blázinec. Ty ještě prosíš za odpuštění a ten zase, že peníze nevezme... Jako by nevěděl, že tenhle idiot za nimi hned zítra přileze i se svými penězi! Uděláš to nebo ne? MyŠkin Udělám. Jepancinova Slyšeli jste? Jdeme, je nejvyšší čas. Lebeděv Chaos a ničemnost dnes najdete všude, milostivá. Jepancinova Ale ne takový, jako tady. Všechno je postaveno na hlavu. Tihle chlapečci jdou za pravdou, opírají se o právo a sami lžou, jak když tiskne. (K Myškinovi) A tenhle nestyda je ještě prosí za odpuštění. (Oboří se na Ippolita) Ty se moc nesměj, packale, sám sotva dýchá, a!e jiné musí kazit. Nevěříš v Boha, zasloužil bys nařezat, vážený. Tak co, půjdeš za nimi, kníže? Půjdeš? Aglája Mamá, to přece nejde! Ippolit Nemějte strach. Aglájo, vaše malinka jistě uzná, že se nikdo nemůže vrhat na umírajícího. (Najednou ho přepadne strašlivý kašel, s nimi zápolí celou minutu) Jepancinova On umírá a ještě řeční! Aglája Má horečku, je mu to vidět na očích, takhle ho nemů- žem nechat. Ippolit Někdo nás podvedl. (Opět se rozkašle) Jepancinova Bože, proč pořád mluví!? Ippolit Sbohem. (Náhle ostře) Dovoluji si vás pozvat na svůj pohřeb, Excelence. Můžete mi prokázat tu Čest? Vás zvu také, panstvo, i s generálem! Proč se mi smějete? Jepancinova Nikdo se ti nesměje, uklidni se. Ippolit Chtěl jsem... jste krásná, Aglájo... 87 'J%S^^,^^^«a^=*"™^^*''rt;^!^' —v**" Jepančinová No tak, neplač, Bůh tí odpustí. Lebeděv Tady je zapotřebí spíš nějaká opatrovnice. JepanČínová Je dvanáct hodin, jdem! Ippolií Ne, půjdu já. (Znovu odchází) Myškin Počkejte... Ippolít Tak abyste věděl, jestli tady někoho nenávidím, (chrap- lavěa pištivě) nenávidím vás. Vás, vy jezuitská nasládlá dušičko, vy idiote, milionáři a dobrodince, vás nenávidím ze všech nejvíc... MyŠkin Já vám přece... Ippolit Nechci vaše dobrodiní, od nikoho nic nevezmu, slyšíte, od nikoho! Jepančinová Tak vám děkujeme, kníže, za výstřední zážitek, který jste nám připravil. Sbohem. (Odchází i s dcerami) Aglája (jen pro Myškina) Jestli neskoncujete s těmi odpornými lidmi, budu vás celý život nenávidět. MyŠkin Ale já jsem... (Zůstává sám) 8.2 Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin MyŠkin Rogožin Myškin Rogožin Myškin Rogožin MyŠkin Rogožin Mvškin Rogožin Věděl jsem, že tě tady najdu, kníže. Co je ti? Nerozumím lidem. A tolik jsem se na ně těšil... To se stává. Mel bych se vrátit, odkud jsem přišel. Mluvil jsi s Nastasjou Filipovnou? Ne. Chce tě vidět. Mě? Chce tí něco říct. Přijdeš? Přijdu. Jsem rád, že tě vidím, Parfene. Proč? Nemám tě rád, kníže. Kdybys na mě nebyl vztáhl ruku, kterou Bůh odvrátil, stál bych tu před tebou jako hříšník. Já jsem tě tenkrát podezříval, zhřešili jsme tedy stejně. Jsi divný Člověk, kníže. Možná, že jsem toho dodnes ani chvíli nelitoval, a ty už mi posíláš bratrské odpuštění. Co ty VÍŠ o mých citech? Vím, že jsi mě nikdy neklamal ani nezklameš, ale stejně té nemám rád. Nemáš mě rád, protože věříš tomu, že Nastasja Filipovna miluje mě a ne tebe. Víš, co mě napadlo, Parfene? Čím víc tě trápí, tím tě má raději. Žena umí člověka k smrti utrápit a vůbec nemá výčitky. Říká si: teď ho utrápím, ale pak mu láskou všechno vynahradím. (se tonut hlasitě zasměje) Ty se vyznáš, kníže! Snad ses taky nezamiloval? Asi je to pravda, co se o tobě povídá. Myškin Rogožin MyŠkin Rogožin MyŠkin Rogožin MyŠkin Rogožin Myškin Rogožin MyŠkin Rogožin Myškin Co se povídá? Zejseš až po uši zamilovaný do Agláji, jako kocour. Vůbec ti nerozumím, Parfene. Já tomu taky nerozumím. Nastasja píše Agláji dopisy -a přemlouvá ji, aby si tě vzala. „Až půjdou k oltáři, pôjdem taky," říká.... Ale když tě má ráda, proč tě chce oženit s jinou? Je šílená! Ví Bůh. Dnes mi dala termín. Do tří týdnů prý půjdem k oltáři. (Směje se) Teďje to na tobě, kníže. Jak může psát Agláji dopisy? Píše jí a taje čte. Tomu nevěřím! Málo jsi toho zažil, kníže! (Směje se) Parfene, máš ještě ten křížek? Mám. Tak pojďme. Mám narozeniny - ty mi popřeješ, co si sám ani nedovedu představit. OBRAZ 9. (Terasa Lebeděvovy vily týž den večer. Lebeděv chystá tabuli k oslavě Myskinových narozenin. Ippolit leží na lehátku přibytý dekou) Lebeděv V žádném případě! Na to není vhodná doba ani místo, Ippolite! Copak nevis, že kníže má dnes narozeniny? Šampaňské tu poteěe proudem a takové extempore si nemůžeme dovolit! Ippolit Jak má člověk žít, když to stejně nemá smysl? Sebe- vražda je jediný Čin, který můžu dokončit z vlastní vůle. Zastřelím se. Lebeděv To prosím, ale ne v mém domě. Ippolit Nerozumím lidem a oni nechápou mě, tak proč žít? Lebeděv Příliš se ráčíš zabývat svou osobou. Ippolit Napsal jsem už k tomu své „nezbytné vysvětlení" - chcete sí ho přečíst? Lebeděv To si přečte akorát policie, když ji to bude zajímat. Ty ubrousky takhle. (Přichází generál Ivolgin a Ferdysčenko) Ivolgin Tak, kde máme našeho oslavence? I Ferdysčenko mu přijel gratulovat! Až v Petrohradu ucítil šampaňské. Lebeděv Na vás jsme zrovna Čekali! Ferdyscenko Děkuji za milé přivítání. Je to aspoň upřímné. Lebeděv Moc pijete a pak moc mluvíte. Ferdyscenko Ferdyščenka nikdo nemá rád, ale i v pekle najdete Ferdyščenka! Copak je možné žít s takovým jménem -Ferdyscenko? (Přichází Gaňa a snad i další) Gaňa Kníže tu ještě není? Lebeděv Ippolite, vemte si svoje vysvětlení a běžte si lehnout do mého pokoje...! Ippolit Nebudu vás znepokojovat. Až vyjde slunce, zastřelím se v parku. Gaňa Chce se střílet? Výborně, kamaráde! Lebeděv Je to nesmysl. Léčit by se měl. Ivolgin Ne, ne, střílet se musí. Jen do toho, mladý příteli. Generál Ivolgin stojí za vámi. Lebeděv Ale co vyřeší jedna kulka? Ivolgin Jedna nic, ale dvanáct?! Přátelé, víte, že já mám v těle dvanáct kulek? Ferdyscenko Výborně, generále! Přátelé, víte, co znamená pramen života v Apokalypse? Lebeděv pokládá hvězdu Pelyněk za železniční síť rozvětvenou po Evropě. Gaňa Jaká hvězda Pelyněk? Lebeděv Ne, račte prominout, vážení, já protestuji. (Třikrál za- ťuká do stolu) Ó, nikoliv železnice, to bych si vyprosil, nikoliv žeiezniční tratě, nýbrž celý směr, jehož železnice mohou být takříkajíc zpodobením neboli uměleckým vyjádřením. Uhánějí, hřmotí, rachotí a spěchají prý pro štěstí lidstva. Lidstvo je teď ovšem příliš souženo hlukem a průmyslem, duševního klidu se mu nedostává. Gaňa Ráno býváte, Lebeděve, mnohem milosrdnější. Lebeděv Za to večer, vždycinky, upřímnější. Čím chcete vy - lidé podnikání, - čím chcete vy spasit svět a jak chcete pro něj najít správnou cestu? Čím? Úvěrem? Kam nás dovede úvěr? Gaňa Všeobecná potřeba žít, pít a jíst ale nemůže být neuspo- kojena! Ippolit Potřeba jíst a pít je pouhým pudem sebezáchovy! Gaňa Copak je to málo? Pud sebezáchovy je přece normální zákon lidstva. Ippolit Ovšemže je to zákon, jenže zrovna tak normální jako zákon ničení, případně sebezničení. Lebeděv Ani sám nevíš, do jaké míry je tvoje myšlenka hluboká a pravdivá. Ano, prosím. Zákon sebezničení a zákon sebezáchovy jsou v lidech stejně silné! A ďábel bude 90 stejně lidstvu vládnout do časů nám dosud neznámých. O neho vsak teď nejde. 3 Ippolit Jak víte, že o něho teď nejde? Lebeděv Já, bídný Lebeděv, nevěřím vozům, které lidstvu přivá- žejí chléb! Neboť vozy vezoucí chléb všemu lidstvu nemají k tomuto úkonu mravní posvěcení a mohou chladnokrevně vyloučit z požívání chleba kohokoliv. Což se již také stalo. Gaňa Copak vozy mohou vyloučit? Lebeděv Což se již také stalo! A nechtějte mi nahnat strach tím svým tvrzením, Že dnes je méně hladu a Že doprava je rychlejší! Bohatství přibylo, za to však ubylo sil, pospolitá myšlenka už není. Všechno zpuchřelo a shnilo a všichni shnili. Občerstvení je tady na stole. Ivolgin To není možné! Pánové, já s ním často rozmlouvám a debatujú, nejčastěji o takových věcech. Ale od té doby, co je vdovec, obyčejně vyrukuje s takovými nesmysly, až brní uši. Ferdyscenko Kníže přišel... (Přicházejí Myškin s Rogozinem) Ippolit Rád bych se vám, kníže, omluvil. Chtěl bych tu přečíst jeden článek - nezbytné vysvětlení. Lebeděv Občerstvení se podává tady na stole. Ippolit (vytáhne velkou obálku) Čekal jsem jenom na vás. Ferdyscenko Copak se už nepamatujete na Ferdyščenka, kníže? Myškin Jak bych.se nepamatoval, příteli. Ferdyscenko Ferdyscenko není přítel, jen Ferdyscenko. Ippolit Jsem rád, že máte dnes narozeniny. Prý jste, kníže, jednou řekl, že svět spasí krása. MyŠkin Vždycky jsem si to myslel a myslím si to i teď. Lebeděv Pánové, kníže tvrdí, že svět zachrání krása! A já tvrdím, že je zamilovaný. Proto má takové lehkovážné myšlenky. Rogožín Je tu moc řečí a pití žádné. Ippolit Chtěl bych přečíst své vysvětlení, kníže! Psal jsem to celý den. Gaňa Neměl byste to odložit na zítřek? Ferdyscenko Nebude to nudné? Lebeděv Jako pán domu si nepřeju, aby se v mém domě... Ippolit (čte) Neumírám proto, že není v mých silách vydržet poslední tří týdny. Sebevražda je však jediný čin, který ještě mohu začít a dokončit z vlastní vůle. Je to moje poslední možnost jednat svobodně. Kdyby bylo v mé moci nenarodit se, určitě bych život za takových podmínek nepřijal! Teď jen využijú poslední příležitost k protestu. 91 Ivolgin Nezastreli se. Sázím 50 niblů. FerdyšČenko Výborně, generále. Lebedév Vím, že se nezastreli, ale přece. Ippolit (vstane a obejme knížete) Myslíte, že jsem se zbláznil? Myškin Ne, ale... Ippolite, uklidněte se, co je vám? Ippolit Hned, hned... jen připiju slunci. (Vypije pohár a bles- kově vyběhne ze dveří, ozve se cvaknutí, ale ne rána, všeobecný zmatek) FerdyšČenko Selhala. Gaňa Možná ani nebyla nabitá. Rogožin Je nabitá. (Prohlížípistoli) Ale nebyla tam kapsle. (Ippolit se zhroutí, leží na zemi) FerdyšČenko Vždyť jsem to říkal, byla to komedie. OBRAZ 10. (Setkání Myškina a Agláji v parku. Ráno. Aglája sedí na lavičce, Myšktn přichází) Myškin Ippolit se zastřelil. Aglája To se vám zdálo? Myškin Totiž on nezemřel. Pistole nevystřelila. Gaňa si dokonce myslí, že chtěl jen vyvolat soucit a být zajímavý. Aglája A co si myslíte vy? Myškin Nebyl to podvod. Potřebuje slyšet, že ho mají všichni rádi a váží si ho. Aglája Víte, že jsem se sama chtěla asi třicetkrát otrávit, když mi bylo třináct? Napsala jsem dopis a představovala si, jak budu ležet v rakví a všichni si budou vyčítat, jak na mě byli zlí... MyŠkin Nespal jsem celou noc. Aglája Pozvala jsem vás... chtěla jsem vám navrhnout, Že budem přátelé. MyŠkin (očekával něco jiného, proto poněkud zaraženě) Myslel jsem, že není taková nabídka zapotřebí. Aglája Co jste si tedy myslel?! Proč bych vás sem zvala? Abych vám odpověděla na ten dopis? Pokládáni vás za Čestného a upřímného člověka, dokonce poctivějšího a pravdivějšího, než jsou ostatní. I když o vás říkají, že jste... (neum! se vyjádřit, ukazuje na hlavu), že jste byl mozkově nemocný, nemají pravdu. I když to asi opravdu nemáte v hlavě v pořádku, máte v tom hlavním víc pravdy, než ostatní. Vždycky jsem si přála najít 92 člověka, se kterým bych mohla mluvit o všem jako sama se sebou. Jste hodně vzdělaný? Myškin Myslím, že ne. Aglája To je škoda, myslela jsem si... Ale stejně mě musíte vést. Vybrala jsem si vás, abyste mí pomohl. Chci utéct z domu! Myškin To je nesmysl! Aglája Uteču z domu... a jestli; mě odmítnete, vezmu si Gaňu. Myslíte si, že jsem do vás zamilovaná? MyŠkin Bál jsem se toho, ale... Aglája Cože! - (Vyskočí) Vy jste si opovážil myslet, že jsem vás sem pozvala proto, aby nás tu přistihli a přinutili vás si mě vzít? MyŠkin Tomu přece sama nevěříte. Aglája Jak jste se mohl odvážit poslat mi ten zamilovaný dopis?! Vůbec vás nemám ráda. Milujú Gaňu. Myškin To není pravda. Aglája Dala jsem mu slovo. Předevčírem na téhle lavičce. Myškin To není pravda. Všechno jste si vymyslela. Aglája Popálil si přede mnou ruku, jen aby mi dokázal, že mě miluje. Myškin Jak, popálil? Aglája Nad svíčkou. Celou půlhodinu nad ní držel dlaň. Myškin Včera jsem ho viděl, měl prsty v pořádku. Aglája (vyprskne smíchy, docela jako dítě) Víte, proč jsem vám lhala? Protože lež působí vždycky věrohodneji než pravda. Vím o té ohavné ženě, té děvce, se kterou jste žil měsíc pod jednou střechou. Vím všechno. MyŠkin Jste k ní nespravedlivá. Aglája Vím, že jste jí nabídl manželství... nepřerušujte mě, potom utekla s Rogožinem, tomu utekla od oltáře, žila zase s vámi a pak se vrátila k Rogožinovi. A teď jste sem přijel kvůli ní. Myškin Ano... (Netuší, jak po nein Aglája blýskne očima) Ano, abych se dověděl..., abych jí pomohl..., nebude s Rogožinem šťastná. Aglája Jestli jste přijel a nevíte proč, tak ji milujete. MyŠkin Ne... užne. Je mi jí jen líto. Sama si nevěří a celou svou bytostí je přesvědčená, že je nejhříšnější stvoření na světě. Utekla ode mne, a víte proč? Aby mi dokázala, jak je Špatná. Aby si mohla říct: teď jsi provedla novou hanebnou věc. V tom nachází nepřirozenou rozkoš, jako by se někomu mstila. Aglája Taky jste jí dělal taková kázání? MyŠkin Ne, miloval jsem ji, ale potom všechno uhodla. •š&i^mM 93 Aglája Co uhodla? Myškin Že mně je jí jenom líto, že už ji nemám rád. Aglája Víte, že mi skoro každý den píše? Myškin Je to tedy pravda?! Aglája Kdo vám to řekl? Myškin Rogožin. Aglája Řekl vám, co mi píše? Myškin Nedivil bych se ničemu, je šílená. Aglája Tady jsou ty dopisy... (Vytáhne tři dopisy a podá je knížeti) Prosí a přemlouvá mě, abych se za vás provdala. Víte, co to má znamenat? Myškin To je Šílenství. Důkaz její pomatenosti. Zařídím, aby vám už nepsala. Aglája Copak tomu nerozumíte?! Copak nevidíte, že miluje vás?! Víte, co znamenají ty dopisy? To je žárlivost, nic než žárlivost! Rogožina si nikdy nevezme nebo se zabije druhý den po svatbě. MyŠkin Ale já už ji milovat nemůžu a ona to ví. Aglája Stejně jste sem přijel kvůli ní. Myškin Věřte mi, myslel jsem na vás. (Chce se k ní přiblížit, snad ji políbit) Všechno to byl jen sen. Aglája Nechte mě. Zakazuji vám psát mi zamilované dopisy! A tyhle jí vraťte. Nezajímají mě ty její Šílené fantazie. Myškin To není pravda! (Objevíse Jepancinova, která se vydala Agláju hledat do parku) Aglája Je to pravda! Jepancinova Co je pravda? Jaká pravda? Co se stalo? Aglája Pravda je, že se vdám za Gaňu Ivolgina. Milujú ho a zítra s ním uteču z domova. (Uteče pryč) Jepancinova Můžete mi, kníže, vysvětlit, co se tu mezi vámi stalo? Myškin Chtěl jsem ji políbit, ne tak jak si myslíte, ale ze soucitu, protože jsem toužil po blízké duši. Jepancinova Aglája nepotřebuje tvůj soucit. Opravdu do ní nejsi zamilovaný? MyŠkin Myslím, že ne. Jepancinova Bože! Byl někdy na světě druhý, tobě podobný člověk? Aglája je paličatá, svéhlavá, výstřední, bláznivá a rozmazlená. Když se do někoho zamiluje, určitě ho bude trápit a posmívat se mu do obličeje. Ale nejásej, ještě není tvoje. Gaííu si ale nevezme, to ti přísahám. Máš nemožný klobouk, ani klobouk si neumíš vybrat. 94 OBRAZ 11. (U Ivolginových. Během úvodní sekvence je nejspíš shora slyšet opilého generála, který si zpívá, s někým se hádá a vykřikuje) Varja (přichází, snad si něco odkládá) Gaňa (kouří) Bylas tam? Taková ostuda a ještě v takové době! Varja Žádná neobvyklá doba není. Dopadlo to tak, jak se dalo čekat. Kníže je oficiální ženich, bere si Agláju. Je to hotová věc, řekly mi to sestry. Už s tím nedělají tajnosti. Dnes večer u nich bude ta její kmotra, kněžna Bělokonská. Myslím, že to chtějí veřejně oznámit. Gana Tak tedy konec. Bylo to už předem jasné. Varja Dělala jsem, co jsem mohla. Gaňa Projeli jsme to. A co staří, mají radost? Varja Neřekla bych. Jako ženich je kníže nemožný. Gaňa A ona? Varja Asi je to Vážné i zjejřstrany. Knížeti se od rána do noci posmívá, ale mezitím.si něco potají pošeptají a on celý září a chodí jako v sedmém nebi. Gaňa (na nějaké generálovo silnější slovo, ale spis z přetlaku a nervozity, najednou zařve) Já už toho mám dost! Vyženu ho! Copak nám bude dělat pořád ostudu, jako včera?! Varja Co bylo včera? Gaňa Copak to nevíš? Zloděj! To nám ještě chybělo! Hlava rodiny zloděj! Ivolginová To je nesmysl. Opilecká historka. Gaňa Fotr je zloděj a opilec. Já žebrák. Ivolginová Gaňo! Gaňa Sestřin muž lichvář. To se měla Aglája po kom ohléd- nout! Varja Chtěls říct, že tě můj muž živí, ne? Jestli si myslíš, že tohle ti u Agláji uškodilo, tak ji vůbec neznáš! Taje schopná odejít od nejskvělejšího ženicha a utéct s nějakým studentem na půdu umírat hlady. Kníže ji ulovil právě tím, že se o to za prvé vůbec nesnažil, a za druhé, že je idiot. Gaňa (znovu v reakci na otcovo zpívání) Vyhodím ho a Ippo- lita s ním! Neměli jsme ho sem vůbec brát. Je to mizera a intrikán. Varja Tak pročs ho sem zval,.když ho tak nenávidíš. Gaňa Sama jsi mi to radila, že nám bude užitečný. Rád bych 95 věděl, proč najednou neumírá. Už ani krev nekašle. A ztloustnul. (Hluk, vpadne rudý a rozlícený generál, za ním Ippolit) Ivolgin Vyhoďte ho, okamžitě ho vyhoďte! (MíníIppolita) Tady ten utřinos a neznaboh, mě, počestného otce rodiny! Šroub, jak šroub pořád do mě vrtá! Ippolit Snad vývrtka, ne? (Směje se) Ivolgin Žádná vývrtka. Nejsem láhev! Pro tebe jsem generál, ty šroube! Mám řády a vyznamenání za chrabrost! Buďon, nebojá! (Klesá na křeslo a přitom se potácí) Ippolit Měl byste se vyspat! Ivolgin Nejsem opilý, vážený pane! (Ke generálové) Je to šroub, vrtá se mi v duši a srdci! Chce, abych uvěřil v ateismus. Ten utřinos ještě nebyl na světě a já už byl zahrnutý poctami a metály. JseŠ závistivý, kašlající červ, který umírá na zíobu a neznabožství! Gaňa Tak dost s tou komedií! Pořád nám děláte ostudu! Ivolgin Tobě? Tobě můžu dělat jenom čest a ne ostudu, ty holobrádku! Gaňa Vy můžete mluvit o cti! Ivolgin Cos to řek? Ivolginová Gaňo, nech toho! Varja Gaňo, co děláš? Gaňa Tak proč krade?! Ivolginová Gaňo! Ivolgin Dost! Proklínám... Slyšíte? I vlastní syn říká, že kapitán Jeropegov neexistoval. Jeroška - kapitoška. Přítel, kamarád. Gaňa On se zbláznil. Ivolgin Prolil jsem za něho... vlastním tělem jsem ho chránil... (Dopadne na židli) Gaňa Zbláznil se! Ippolit Generále, pojďte! Gaňa Vypadnete, vy slídile, vy zkrachovalý sebevrahu! Ippolit Ano, sebevrah, ale vy jste zase ten nejješitnější, nejod- pornější a nejvulgárnějŠí výlupek prostrednosti! Ve vašem mozku ani ve vašem srdci nikdy nevznikne nejmenší vlastní myšlenka! Ivolgin Ano, pryč z tohoto domu... Kulka se odrazila od mého kříže na prsou a rovnou jemu do čela. (Vstává a chce odejít) Varja Tatínku, počkejte! Ivolgin Já jsem sloužil šlechetně, chlapče, ale mě hanba proná- sledovala. Nino! Nino! Jaký osud jsem ti to připravil! 96 Tvá matka má duši andělskou - slyšíš, chlapče? ... Andělskou... Gaňa (líbá mu ruce) Tatínku - proboha tatínku... Ivolgin Požehnej ti Bůh, milý chlapče, že jsi byl uctivý k zahan- benému - Ó - kletba, kletba tomu domu! Gaňa Co jste si to usmyslel s tím kapitánem, tatínku? Ivolgin Vysvětlím ti to, vysvětlím... le roi de Rome... Já... já... chci... já ti... (Po tváři mu přejede křeč, rty zesinají, náhle se nachýlia tiše klesne Varje do náručí) Gaňa Mrtvice. OBRAZ 12. 12.1 (Razné pokoje v domé Jepančinových) Jepančinová (ve špatném rozpoložení, kdy její mateřské pocity se právě obrátily proti Myškinovi) Kníže je nemocný idiot a k tomu hlupák, který zhola nic neví o společnosti a navíc se v ní neumí chovat. Copak jsme si představovali takového muže pro Agláju? Ca tomu řekne kněžna Bělokonská? - Je sice slušný, ale nemocný, podivínský a bezvýznamný. Jepančin Je to všechno velmi zvláštní, ale co na tom? Konec koncuje tu i jeho šlechtický původ a všechno to v očích veřejnosti může vypadat; i jako snaha o povznesení rodového jména. Jepančinová (obrátí) Kníže není žádný ..hlupák a nikdy jím nebyl. Jepančin Ano, jistě - bohužel s tím jeho jměním to není tak slavné, jak se zpočátku zdálo. 12.2 (Na schodech) Aglája Mamá má některé zásady, které se mi nikdy nelíbily. Musíme vás představit kněžně Bělokonské, je to sice ničemná bába, ale bez ní to prostě nejde. Myškin Vidím, že se bojíte, abych se neztrapnil před společ- ností, Aglájo. Aglája Dokážete aspoň vzít a slušně vypít Šálek čaje, když se na vás budou všichni upřeně dívat? Myškin Myslím, že ano. Aglája To je škoda, moc bych se pobavila. Tak aspoň rozbijte čínskou vázu v salonu. Je strašně vzácná. Mamá bude celá bez sebe. Schválně si sedněte hodně blízko a pěkně se rozmáchněte, jak to máte ve zvyku. 97 Myškin Děkuju za upozornení. Sednu si co nejdál. Aglája Určite budete mluvit o něčem hodně závažném a vznešeném. MyŠkin To by bylo hloupé. Aglája Tak abyste věděl, když budete mluvit o něčem takovém jako trest smrti, nebo hospodářská situace Ruska, nebo budete vykládat, že svět spasí krása, skvěle se sice pobavím a nasměju, ale prosím, abyste mi víc nechodil na oči. 12.3 (Rodinný večírek, na němí má být Myškin představen přátelům a vyšší společnosti jako Aglájin ženich, společenský ruch, hudba, útržky hovorů. MyŠkina pozorují všichni s napjatou pozorností, ale jinak je vše uhlazené a z počátku velmi příjemné') Tockij Liberalismus jistě není nic špatného, ale ruský liberál nenávidí samo Rusko. A takovou nenávist k Rusku pokládají za pravý liberalismus. Přiveďte mi ruského liberála a já ho hned před všemi políbím. Alexandra Jen jestli se bude chtít líbat s vámi? Tockij Zrovna před vaším příchodem jsem tvrdil, kníže, že nikde jinde na světě se nenajde liberál, který by svou vlast tak nenáviděl. Je to tak, nebo ne? Myškin Musím se přiznat, že znám málo liberála, ale myslím, že máte částečně pravdu. Ruský liberalismus má částečně sklon nenávidět samo Rusko, nejen jeho státní zřízení. JepanČin To je zvláštní, myslíte svou odpověď vážně, kníže? Myškin Copak jste se neptali vážně? (Všichni se zasmějí) Adelaida Nesmíte mu věřit, generál si rád každého dobírá. JepanČin (k Myškinovi) Tady přichází kněžna Bělokonská, jistě dovolíte... (představuje MyŠkina)... tady kníže je ze známého rodu MyŠkinů. Bělokonská Ano, viděla jsem vás naposled jako chlapce. Bylo vám deset nebo jedenáct. Máte něco povědomého v rysech. MyŠkin Vy jste mé viděla? Bělokonská Jistě, býval jste churavý, dokonce jsem se divila... Myškin Skutečně, snad jsem byl tenkrát úplný idiot. Jepančinová Ano, nebožtík Pavliščev o malého knížete, svého schovance, pečoval. Bělokonská Ach můj bože, vy jste tedy opravdu příbuzný Nikolaje PavliŠčeva. Takový skvělý Člověk! Neobyčejně velkomyslný! Jepančinová Ano, proč by kníže nemohl být příbuzným toho šlechetného muže? JepanČin Máte zajisté pravdu, byl to výtečný člověk. Myškin Mám opravdu radost, že... vy... (Zajíká se návalem ušlechtilých pocitu) Bělokonská A nemel ten Pavliščev jakousi podivnou historku s nějakým jezuitou? Tockij Jistě, Pavliščev přestoupil ke katolictví. Myškin To není možné! Tockij Proč by to nebylo možné? Myškin Nevíte, jak jste mě ohromil a zarmoutil. Bělokonská Minulé léto prý hraběnka Kovalevská v cizině také vstoupila do katolického kláštera. Myškin Pavliščev byl Člověk jasného rozumu a pravý křesťan! Jak by tedy mohl uznat víru nekřesťanskou! JepanČin Jak to? Copak katolictví není křesťanská víra? MyŠkin (vzrušeněji a ostřeji než by bylo záhodno) Římské kato- lictví je horší než bezvěrectví. To je můj názor. Ano, to je můj názor. Bezvěrectví hlásá pouze popření, kdežto katolictví jde dál: hlásá Krista zkomoleného, vylhaného a pohaněného. Krista protichůdného. Věřte mi, je to mé dávné osobní přesvědčení. Římské katolictví ani není víra, ale zřejmé pokračování západního římského impéria. Jenže k meči přidali ještě fanatismus, když všechno směňovali za peníze a za nízkou pozemskou moc. Jak potom od nich nemělo vzejít bezvěrectví?! Vzklíčilo přímo v nich! Je plodem jejich duchovní bezmoci. JepanČin Zdá se mi, že velmi přeháníte. (Aglája a sestry diskusi sledují trochu s pobavením, ale také s napětím) Myškin I socialismus je výplodem katolictví. Stejně jako jeho bratr ateismus vzešel ze zbufalství jako protiváha katolictví ve smyslu mravním, aby nahradil ztracenou mravní moc náboženství. Tockij Dovolte, loje všechno značně přehnané. Myškin Naši lidé se nestávají pouhými bezvěrci, oni přímo uvěří v ateismus jako v novou víru a netuší přitom, že uvěřili v nic. Taková je naše žízeň. Od nás už svět čeká jen meč a násilí, už si nás ani nedovedou představit bez barbarství. Ale ukažte ruským lidem opravdový ruský svět a zjevte jim naši budoucí obrodu a uvidíte, jak mohutný a pravdivý velikán vyvstane před užaslým světem! (Přítomní vnímají MyŠkina stále užasleji, někteří dokonce se studem, žasnou nad výbuchem, který se liší od jeho dosavadní plaché zdrženlivosti; zpočátku se 99 držel co nejdál od čínské vázy, teď si však přisedl tak, ze váza stojí téměř u jeho lokte. Při posledních slovech náhle povstane, neopatrně mávne rukou, váza se zakymácí a rozbije. Ze všech stran výkřiky) Aglája (zvláště ona si MyŠkina prohlíží, v ocích však nemá nenávist ani zdání hněvu, pohled polekaný, ale plný sympatií, ostatní si však měří hněvivě jiskřícím zrakem, chvíle napjatého ticha, potom všeobecný smích, ovšem veselý a přátelský) Myškin (překvapeně) Promiňte! Jepančin Byla to pěkná váza. Stála tu patnáct let. Jepančinová Všechno má svůj konec, proč jste se tak polekal, kníže? Myškin Vy mi odpouštíte? Jepančinová Uklidněte se příteli. Bělokonská Cest trés curieux et c'est trés serieux! Je to zvláštní a velmi vážné! Myškin Je mi dvacet sedm let, ale přece vím, že jsem jako dítě. Pokaždé se bojím, abych svým směšným vzezřením nezkompromitoval hlavní myšlenku. (Jeho pohyby jsou vidy obrácené, chybí mu cit pro míru) Vím, že bych mel raději mlčet. Myslíte, že jsem idealista, ale věřte, bojím se o vás, o všechny... Sám přece pocházím ze starého knížecího rodu a jde o to, aby náš stav nadarmo nezanikl v temnotách. Proč máme mizet a ustupovat? Lepší je dát prostě příklad. Co znamená naše soužení a trampoty, když jsme schopni pociťovat Štěstí. Tockij Co s ním je? Nezačínají takhle jeho záchvaty? Myškin Já nechápu, jak člověk může jít kolem stromu a při pohledu na něj nepociťovat štěstí. Mluvit s jiným člověkem a nepociťovat štěstí z lásky k němu. Pohledle na dítě, na boží červánky, na trávu jak roste, pohledle do očí, které se na vás dívají s láskou... (Myškin poslední slova domluví v horečce a začínajícím záchvatu, Aglája ho ještě zachytí a s tváří zkřivenou bolestí slyší výkřik ducha, jenž zmítá nešťastníkem) Jepančinová Můj bože! (Někdo MyŠkinovipodkládá hlavu polštářem) Jepančin Už je to v pořádku. Není to nebezpečné. Tockij Mladý muž je zřejmě fanatický idealista, nebo něco podobného. Bělokonská (k Jepančinové) Sama vidíš, jaký je to člověk. Je dobrý i špatný. Ale jestli chceš slyšet mé mínění, je to nemocný Člověk. Jako ženich je úplně nemožný. 100 OBRAZ 13. (Byt Nastasji, přicházejí Myškin s Aglájou, Rogožin jim otevírá a když vejdou, zamkne dveře. Po dobu rozhovoru Agláji a Nastasji sedí Myškin a Rogožin každý v opačném koute pokoje a každý po svém napjatě sleduje průběh nelítostného souboje žen) Aglája Víte, proč jsem vás požádala o schůzku? Nastasja (úsečně) Ne, nevím. Filipovna Aglája Víte, ale tváříte se, že nevíte. Nastasja Proč bych to dělala? Nepozvala jsem já vás, ale vy mě, Filipovna a do této chvíle nevím, proč. Aglája Nepřišla jsem s vámi bojovat vaší zbraní. Nastasja Přišla jste tedy bojovat?! Myslela jsem, že jste ducha- Fílipovna plnější. Aglája (vzpamatuje se a ovládne) Špatně jste mi rozuměla, nepřišla jsem se s vámi přít, í když vás nemám ráda. Chtěla jsem odpovědět na vaše dopisy. Odpovědět z očí do očí. Kníže je důvěřivý, ať ho oklame kdokoli, každému odpustí, ale vás už nemiluje, sám mi to řekl. Nastasja (zřetelně se pousměje) Filipovna Aglája (to postřelme a rozhoří se hněvem) Jakým právem se vměšujete do jeho citů ke mně? Jakým právem jste si dovolila mi psát? A konečně, jakým právem říkáte, že ho milujete, po tom, co jste ho sama opustila a potupně od něj utekla?! Nastasja Nevyznávala jsem se jemu ani vám. Ale máte pravdu, Filipovna utekla jsem od něho. Aglája Co potom znamenají ty vaše směšné dopisy? Kdo vás prosil, abyste nás zasnubovala. Proč si prostě nevezmete Rogožina, když už se chcete stát počestnou ženou. Nastasja Co vy víte o mém postavení, že si troufáte mě soudit? Já Filipovna vám řeknu, proč jste sem přišla: máte strach! Aglája Z čeho? Z vás? Nastasja Ano. Chtěla jste se na vlastní oči přesvědčit, jestli vás Filipovna miluje, protože strašně žárlíte! Aglája (se staženým hrdlem) Řekl mi, že vás nenávidí! Nastasja To nemohl říct! Určitě si ho nezasloužím, ale myslím, že Filipovna nemluvíte pravdu. Odpouštím vám vzhledem k vašemu rozpoložení, ale mela jsem ;o vás lepší mínění. Myslela jsem, že jste chytřejší a snad i hezčí. Vemte si svůj poklad... tady je, kouká nayás a nemůže se vzpamatovat, Vemte si ho, ale poď jednou podmínkou: běžte 101 ihned pryč! Okamžitě! (Posadí se, chvíle napjatého ticha, najednou jí v očích vzplane něco nového, upřeně se podívá na Agláju a opět vstane) A nebo... jestli chceš, já mu po-ru-čí-m! Já mu po-ru-Čí-m a on tě okamžitě opustí. Zůstane u mě a ty půjdeš domů sama. (Najednou jako Šílená) Chceš? Chceš, abych vyhnala Rogožina? Řeknu mu: bež pryč! A knížeti: zůstaň! (K Myškinovi) Slíbiis mi, kníže, Že půjdeš za mnou, ať se stane cokoliv? (K Agláji) ProČ jsí se mnou jednala jako s nějakou děvkou?! (K Rogožinovi) Jsem děvka, řekni?! (Ragoiin neodpovídá) Běž, Rogožine! Seš tady zbytečný! (Nastasja Filipovna je bez sebe jako smyslu zbavená, vyráží pouze jednotlivá slova, tvář téměř znetvo' rená. Obrací se k Agláji ukazujíc na Myškina) Podívej se na něho. Jestli ke mně okamžitě nepřistoupí - pak si ho vem, dávám ti ho, nepotřebuji ho! (Stojí proti sobě -Myškin se dívá do té zoufalé, Šílené tváře, která mu probodla srdce, déle neodolá a s prosbou i s výčitkami osloví Agláju) Myškin Copak je to možné?! Je tak nešťastná! Aglája (nesnese ani okamžik jeho zaváhání, rukama si zakryje tvář) Ach můj bože! (Vyběhne ven z pokoje, Rogoiin přiskočí a otevře jí) Nastasja Za ní? Filipovna Myškin (chce běžet za ní, ale ruce Nastasji Filipovny ho zastaví a obejmou, v bezvědomí mu klesne do náruče. MyŠkinji zvedne a v náručí přenese do křesla, stojí v tupém vyčkávání. Rogoiin se vrátí a vychrstne jí do obličeje sklenici vody, Nastasja Filipovna se probere, okamžik nic nechápe, zachvěje se a vrhne se ke knížeti) Nastasja Jsi můj! (Hystericky se rozesměje) A já ho té slečince Filipovna chtěla dát... Ale proč? Zbláznila jsem se! (K Rogožinovi) Jdi pryč! Nepotrebujú té! Slyšíš? Běž pryč! Rogožin (pozorně si oba prohlédne, neřekne ani slovo, vezme klobouk a odejde) Myškin (hladí' Nastasju Filipovnu oběma rukama po hlave jako děcko, směje se a pláče zároveň s ní) Nastasja Co to dělám?! Bože, co to dělám?! Co to s tebou Filipovna dělám?! 102 OBRAZ 14. (Myškin se převléká do svatebního, Lebeděv mu přináší šaty, kartáčuje je, pomáhá šněrovat boty) Lebeděv Ano, kníže, svatba bude jaká má být. Šampaňské poteče proudem. Svědkové budou! Všechno jak má být. Myškin Provinil jsem se! Strašně jsem se provinil. Pojdíe se mnou za Aglájou! Lebeděv Víte přece, že odjela. Už jsem vám to řekl. Myškin Aglája to pochopí, jsem si jistý, že to pochopí. Lebeděv Tak ženíte se s Nastasjóu Filipovnou nebo ne? MyŠkín Ale ano, žením se. Na tom přece nezáleží. Lebeděv Copak ji nemilujete? Myškin Milujú Nastasju Filipovnu ale jinak, je jako dítě, vy nic nevíte. Lebeděv A Agláju taky milujete. Myškin Ano. Lebeděv Vzpamatujte se, kníže, jak chcete milovat obě?! Myškin Aglája to pochopí. Lebeděv Ne, kníže, nepochopí. Aglája milovala jako žena. Myškin Ano, jsem vinen. Ještě nevím čím, ale jsem vinen! (Odchází) Lebeděv (pro sebe) Jak může milovat obe? Nějakými dvěma různými láskami? To je zajímavé. A nyní jsme, kníže, u třetího koně vraného a jezdce, jenž má váhu v ruce své, neboťv našem věku:vše na váze a smlouvě spočívá. I velmož se zachvěl přede mnou na stolci svém, dojda pochopení. Idiot. OBRAZ 15. (Svatební průvod, hudba, přicházející pár Myškin a Nastasja Filipovna, za nimi svatební hosté, snad nějaké hlasy, z boku vystoupí Rogožin; Nastasja Filipovna zachytí jeho pohled a vrhá se k němu) Nastasja Filipovna Rogožin Zachraň mě! Odvez mě! Odvez mě kam chceš! (uchopíji a odnáší) Na nádraží! (Delší hudební předěl) 103 *^!^g?:.??^-:.:? OBRAZ 16. (Rogožinuv byt. Myškin přichází) MyŠkin Je Nastasja u tebe? Rogožin Je. Je taciy. Myškin Tak já půjdu. RogoŽin Ne, pojď dál. (Přítmí, VŠe velmi tajemně, šeré) MyŠkin (se zachvěje úzkostí) Snad abys zapálil svíčku. Rogožin Proč? Posaď se. Myškin (si sedne, chvíle ticha, potom zase vstává) Kde je, Rogožine? Rogožin Tam. (Kývne směrem k zástěně) MyŠkin (šeptne) Spí? Rogožin (vstane a naznačí hlavou, ať jde za ním) Pojď. Myškin Je tu tma. Rogožin Pojď blíž. (Rogožin odkryje závěs, na läžku je postava přibytá bílým prostěradlem, kolem nepořádně rozházeně kusy oděvu, elegantní bílé hedvábné roucho, květiny, stuhy - vše ze svatebního oblečeníNastasji Fili-povny; hrobové ticho, Myškin ztuhne, oba dlouho stojí a mlčí. Rogožin se dotkne Myškinovy ruky) Pojďme! (Přejdou a posadí se do křesel proti sobě) Celý se třeseš, jako před záchvatem. Myškin (namáhá se, aby mu vůbec porozuměl a ptá se spíše očima) To ty? Rogožin Já! (Zapálí svíčku) Pořád se třeseš, jestli tě to chytne, najdou nás. Sama chtěla jít spát ke mně, abys ji nenašel. Myškin Co chceš udělat? Rogožin Přes noc tu budem spolu. Lehnem si vedle. Ar tu leží mezi námi. MyŠkin Ano. Rogožin Jenom se bojím, že je dusno, že tu bude zápach. Obložíme jí květinami. MyŠkin Číms to udělal? Tím nožem? Rogožin Ano, tím. (Vstane a ukáže ho Myškinovi) Divné je, že zajel na dva palce pod levý prs, ale krve vyteklo tak na půl lžičky, víc jí nebylo. Myškin To je vnitřní krvácení. Někdy není ani kapka, když se bodne přímo do srdce. Rogožin (rozrušeně) Počkej, slyšíš?! Myškin Ne! 104 Rogožin Kroky! Myškin Zamkni dveře. (Rogožin to udělá, za dveřmi hluk, jsou slyšet slova jako: Je tam. Viděl jsem je přijít! Otevřte!) (Zvedá se stěna, kolem postele stojí všechny postavy příběhu. MyŠkin v popředí se promění v nemocného šíleného idiota. Zvuk vlaku) KONEC 105