101 • URČOVATELÉ
íoi Určovatelé
Určovatelé (determinanty) jsou slova, která doprovázejí ve francouzštině podstatná jména, popřípadě i jiné druhy slov, přičemž zpravidla označují jejich mluvnický rod a číslo a vymezují jejich vztah k danému kontextu větnému nebo situačnímu, a tím zároveň upřesňují jejich význam ve větě.
Z hlediska tradičního mluvnického názvosloví určovatelé zahrnují:
1. členy, tj.
a)  člen určitý (le, la, ľ, les)
b)  člen neurčitý (un, une, des)
c)  člen dělivý (du, de la, de ľ, des)
2. zájmena nesamostatná, a to
a)  ukazovací (ce, cet, cette, ces)
b)  přivlastňovací (mon, ma, mes; ton, ta, tes atd.)
c)  tázací (quel, quelle, quels, quelles)
d)  neurčitá (un, une, quelque, méme, autre, chaque, tout, tel, aucun, nul, certain(s), differents, divers, maint, plusieurs, quelconque).
Pozn. 1. Určovatelé plní svou funkci buď jednotlivě (napf. un document, ce document, plusieurs documents apod.) nebo kombinované (např. un autre document, le méme document, touš les documents, touš mes documents aj.)
2. Určovatelé doprovázejí nejen podstatná jména (napf. le pere, la měře, les parents, leurs enfants apod.), ale i jiné druhy slov jako přidav, jména (napf. le rouge), číslovky (napf. le hnit, le premier, la premiére), zájmena (např. le mien, la nôtre), příslovce (např. dire son «oui»), předložky (např.: n faut peser chaque «pour» et chaque «contre»), poprípade i celou větu (např.: «Le 'Tu es malheureusement laide' de ma mere...» A. Maurois).
3. Většina určovatelů plní významnou gramatickou funkci rozlišováním nejen rodu mužského a ženského, ale zejména jednotného a množného čísla, což je zvlášť důležité v mluveném jazyce, neboť odlišně znějící tvary určovatelů jsou často jedinými znaky rozlišujícími množné číslo od jednotného. Srov.: le couteau [la...] - les couteaux [le. .], « couteau [sa...] - ces couteaux [se...], mon couteau [mö...] - mes couteaux [me...] ap   •
4.  U jednoslabičných slov přispívají určovatelé k jejich zvukové výraznosti; nap • de ľeau [d(a)lo], les oeufs [lezo], ses yeux [sezjö] apod.
102 Cleny
Nejčastějšími určovateli u podstatných jmen i u jiných druhů slov j členy. Francouzština rozlišuje tři jejich druhy: člen určitý, neu a dělivý.
192
ČLENY • TVARY ČLENU URČITÉHO • 102 • 103
Tvary členů				
Číslo	Rod	Člen určitý	Člen neurčitý	Člen dělivý
jednotné	mužský ženský	le (ľ) laď)	un une	du (de ľ) de la (de ľ)
množné	mužský ženský	les	des	des
03 TVARY ČLENU URČITÉHO
Člen určitý v jednotném čísle má tvar le pro rod mužský, la pro rod ženský, jestliže podstatné jméno, před nímž stojí, začíná souhláskou nebo dyšným h, např.: le garage garáž, le hangar kolna, la voiture vůz, la hache sekera. -Začíná-li podstatné jméno samohláskou nebo němým h, určitý člen má pro oba rody elidovaný tvar ľ, např. 1'escalier (m) schodiStě, ľhôtel (m) hotel, palác, 1'arme (ž) zbraň, 1'heure (ž) hodina.
V množném čísle má člen určitý pro oba rody jediný tvar les [le] bez ohledu na to, čím podstatné jméno začíná; např. les garages, les hangars Peäga:r], les voitures, les haches [leaš]; před podstatnými jmény, která začínají samohláskou nebo němým h, dochází k vázání: les escalíers [leze-skalje], les hotels [lezotel], les armes [lezarm], les heures [lezö:r].
Pozn. K výpustce (elizi) samohlásky v členu určitém nedochází v těchto případech: a)
číslovek le un [I90] jednička, le huit osmička, ie onze jedenáctka - tj. v označení číslic
"""1 dopravních prostředků, popř. domů; le (la) onziěme jedenáctý(-á); též ä la une na první
■e (novin); b) u slov le oui ano, la ouate (nebo i'ouate) vata, le yacht [lsjot] jachta; c)
Itfzvú samohlásek, např. le a, le e [laö] (viz též 39-b).
A2ENĚ TVARY  ČLENU URČITÉHO
Jen určitý rodu mužského v jednotném čísle (le) a člen určitý v množném
, (les) ve spojení s předložkou de se mění ve stažené tvary du, des;
PJení s předložkou á vznikají stažené tvary au, aux. Ostatní tvary
určitého se s předložkami de a á nestahují, tj. zachovávají svůj ne-
193