110 • UŽÍVÁNÍ ČLENU DĚLIVÉHO
«Elle montrait des pierres [...] dis-       Ukazovala na kameny... rozloženě
posées sous les arbres: une rondě       pod stromy: jeden kruhový a plochý
et plate pour la table ...» (L. Bouř-        místo stolu ... liaguet)
Pozn. Srov.: avoir les cheveux gris mit šedivé vlasy - avoir des cheveux gris mítprošedivělé vlasy (tj. některé šedivé vlasy, ne všechny).
110 UŽÍVÁNÍ ČLENU DĚLIVÉHO
Člen dělivý (du, de la, de ľ, des) je znakem blíže neurčeného podstatného jména nepočitatelného (na jednotky či kusy). Doprovází tedy:
1.  podstatná jména znamenající hmotu či látku blíže neurčeného množství:
Voulez-vous du vin ou de la biěre?         Chcete víno nebo pivo?
Je prends de ľeau minerále.                   Dám si minerálku.
2.  podstatná jména vyjadřující atmosférické jevy: II fait du vent.                                       Je vítr (větrno). II y avait du soleil.                                 Bylo slunečno. II fera du brouillard.                              Bude mlha.
II y a du verglas.                                   Je náledí (kluzko).
3. podstatná jména vyjadřující abstraktní pojmy (označující zejména blíže neurčenou míru vlastnosti, blíže neurčenou činnost, popř. její výsledek apod.):
Du courage, jeune homme!                    Odvahu, mladíku!
II faut avoir de la patience.                    Je třeba mít trpělivost.
II faut de ľénergie.                                Je zapotřebí energie.
Vous avez de la chance!                         Máte štěstí! (Vy máte štěstí!)
Excusez-moi, j'ai encore du travail.        Omluvte mě, mám ještě (nějakou)
práci.
Cela a produit (fait) de ľeffet!               To zapůsob Ho! ( To udělalo dojem!)
Pozn. 1. je-li podst. jméno rozvito přívlastkem, je zpravidla doprovázeno cleném neurčitým; např. Vous avez une chance extraordinaire! Vy máte mimořádné štěstí:
2. Je-li ovšem podst. jméno blíže určeno, nastupuje člen určitý, např.: II a eu le cou de le lui dire. Měl (tu) odvahu mu to říct.
202
DE LI VY CLEN PO PŘEDLOŽKÁCH . x,
4.  podstatná jmé^*0™ P° ^raze c'esU^očitatelnýc]^el^
člen neurčitý):                                       _   .   ,   ,
_,   A .                                                   To je kakao.
C est du cacao.                     „                „        ,   ,
„     ,   .         .     .    „»pat de 1 cau.          To nem vino, to ie voda.
Ce n'est pas du vra, c es1                         .,                 '     ■>
t    x            ,   x j   iw«prtt.                     Cas jsou peníze. Le temps, c'est de ľarge"1          ......     ■>      y
5.  vlastní jména osob označujíc, jejich dilo: Je crois que Cest du Zol--                     syslím, že to je ze Zoly (Zola).
~        •        j   d   ,oi                            Bude se nrát Ravel (něco z R j
On va jouer du Ravel.                                                                    ^ ^-).
6.  číslovky označuje rychlost:
Nous faisions du cent á l'»eure-             JehJsme st™k™ (™ hodinu).
Pozn. 1. člen neurč.tý «*- U"e u podst jmen látkových má význam Číselný;^
■ j            -    i   j •      h»tí.r U« Paln- Mmim koupu jeden chleb (bochník). Garcori' i,„
tedna; napr.: Je dots acneter      r                                                             /         v<™ - un cafz,
,   .  -„jat kávu, prosím.                                                                      ^
s'il vous plait. Pane vrchní,.!?<■".  ..,,....,..      .                  .
....             ,    ...    lípřiprispiva dehvy clen ke značne výrazností a barviti
2. V hovorové a hdove rec1 f                                   , .             ■>                     Uclrvitosti.
I. cherche toujours du travail, pořad hledá (nejakou, prací. Mane-Laure prend de ľäge. Mar^
-Laura (nějak) stárne Vous »** de ľ'"™0"' Vy ^ skol>' (vzdé!á^! En »»«vant de ,a Laura tnejanj siarne.                   budeš pít pivo. naroste ti břicho!                                        'a
biěre, tu prendras du ventre. J
11   DĚLIVÝ CLEN PO PŘEDLOŽKÁCH
1. Podstatné jméno s &™™ dělivým může být doprovázeno též j edn 0^ duchou předložkou s výjimkou predlozkj- de a sans. - Příkiady: On fabrique ces jouets •«« du b°ls-       J>* « «>' « vynibéjt ze dřeVa Cela se fait avec de la fanne et de       ™e se déiá z mouky a * vody.    ' ľeau.
Pour de ľargent, il fer*» tout.               Pro pemze by udělal všechno.
Je prends du pain avec d» beurre-          Vfzmu si ch^a s máslem.
2.  Po předložce de č^n děllvy zan,ka' * Podstatné jméno následuj bez členu a to z důvodů historických, protože člen dělivý sám o sobě (£ předložku de obsahuje, ať jde o tvary stažené (du, des) či nikoli (de ,a*
'4el'): - Příklady:                                „   „ ,
Avez-vous besoin ďarge«*?          .          Potrebujete peníze?
■  Je n'ai pas assez ďarg^ sur m01'        Nemam u sebe dost Pe™z.
■      3. Po předložce sans zanika děhvý člen' Protože tato předložka Vy ^řuje zápor a ve francouzštině- se po záporu neužívá ani členu dělivéh ~
*ni neurčitého'(viz 1 \*'^ ~ P"klady:
203