155 • 156 • OSOBNÍ ZÁJMENA • ZVRATNÁ ZÁJMENA 155 OSOBNÍ ZÁJMENA
		Samostatná	Nesamostatná		
Číslo	Osoba		1. pád podmět	3. pád předmčt nepřímý	4. pád předmět přímý
jedn.	1. 2. 3.	moi    já toi      ty lui       on eile     ona	je (ľ) ta. il eile	me (m') te (ť) lui lui	me (m') te(ť) le (ľ) la (ľ)
množ.	1. 2. 3.	nous   my veus   vy eux     oni elles   ony	nous vous ils elles	nous vous leur leur	nous vous les les
156 ZVRATNÁ ZÁJMENA - jen pro 3. osobu jedn. a množ. čísla
		Samostatné	Nesamostatné		
Číslo	Osoba		1. pád	3. pád	4. pád
jedn. a množ. číslo	jen 3. osoba	sám soi      sebe sobě	--------	se (s') si	se (s') se
Po/.n. 1. Tvary jť. niť. le. le. la, se vypouštějí (cliduji) samohlásku jednak pfed stoves) začmajfcími samohláskou nebo nemým h, jednak před zájmennými příslovci y.en. např.: ,1'ai Hni. Je m'y Interesse. II s't-n soiivii-nt. ,1'hahilť duns cettt niť.
2. Neklcrč tvar) OS. zájmen máji nčkolik funkci, např nous \m\. mis, nám), >ous (i \. ki\. vám), lui (mu. jí: samostatné zájm on).
i. /.vratného zájmena st na rozdíl od češtiny užíva francouzština pouze pro 3. OS. I a mn. č.. nikoli pro 1. aZ 08.; např.: Nous nous uniusims. Tu te trompes. lis s'hubillťiil.
258
OSOBNÍ ZÁJM. NESAMOST. • JEJICH POSTAVENÍ . 157 . 158
4.  K. nesamostatným osob zájmenům řadime též zájmenná příslovce y, en, která -uhrazuji některé předložkové vazby téchto zájmen; např.: J'y penu- justement. Právi M (0 myslím. II va s'ťn »ecuper. Postará te o to, Bude te lim zabýval, (Viz 164)
5.  Obdobnou funkci jako nesamostatná osob. zájmena má neurčité zájmeno on; M,,|n   On cntťnd un bruit. Je slyšel hluk. On \ \a avec eu\. Jdeme tam S nimi. (Viz 210. 383)
157   OSOBNÍ ZÁJMENA NESAMOSTATNÁ - PODMĚTNÁ
Tato zájmena plní vlastně Funkci slovesných koncovek, proto se jich povinně užívá u slovesných tvarů k vyjádření osoby a čísla, a (o v případě, že podmět není ve větě vyjádřen podstatným jménem nebo jiným slovem; např. je parle mluvím, nous parlons mluvíme, ils oni parle mluvili. Tvary je parle, tu paries, il parle se liší ve výslovnosti jen osobním zájmenem, sloveso zní stejně; tvary il parle, ils parlent se ve výslovnosti neliší ani zájmenem. Pouze v rozkazov acim způsobu se podmět nevyjadřuje: parle mhu-, parlons mluvme, parlez mluvte (protože se tyto tvary vzájemně liší koncovkou i ve výslovnosti).
158 POSTAVENÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN NESAMOSTATNÝCH
1. V oznamovacích větách kladných se dává osobní zájmeno podmětné těsné před určitý tvar slovesný, ve složených časech před pomocné sloveso avoir nebo ětre:
Je parle de Jean.                                   Mhu-im o Janovi.
J'ai parle de lui.                                    Mluvil jsem o nim.
II est rentré.                                           Vrátil se.
Mezi zájmenným podmětem a slovesným tvarem mohou být jen ne-BBinostatná předmětná osobni zájmena, zájmenná příslovce, nebo záporná částice ne:
Je le lui ai dit.
H les y a vus.
Elle en a parle.
Nous y en avons trouvé plusieurs.
Je ne ľai pas vu.
B n'y a rien ďintéressant.
Řekl jsem mu to.
Viděl je tam.
Mluvila a tom,
Sušlí jsme jich tam několik.
Nevidel jsem ho (to).
Nic zajímavého tam není.
259