158 . POSTAVENÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN NESAMOSTATNÝCH 2. V otázce při tzv. inverzi je zájmenný podmět za slovesem, k němuž je připojen spojovníkem: Avez-vous vu cet accident? Viděli jste tu nehodu f N'es-ru pas surprise? Nejsi překmpena? Ne se sont-ils pas fáchés? Nezlobili se? nn'm1' *£ P°dn>ě«e«> v*ty samostat. osob. zájmeno, je obvykle nutno tento podmě. opakovat ve formé zájmena nesamostatného: Mol, je ne ferais pas cela. Já bych to nedělal. - mo7uZ,, f nenÍ Tk0V^ POdmé'U neZby,né: LUÍ "e P0""' P" f»lre ""• °" to nebude moci udělat. Eux me ľont déja promts. Oni mi to už slíbili. 2. Při vykání se užívá zájm. vous, i když se obracíme na jednu osobu (jako v Setting) Etes-vous ďaccord. Monsieur ? Souhlaste, pane.' Vous serez de retour á midi. Mademoiselle . Budete r poledne zpátky, slečno? Vous y étes allée. Eve ? ZašlaJsU tam En, ? ■ v \ °dbl°,rných ,extech nebo v veřejných projevech se někdy uživá podobné jako v «tme 1. os. množ. čísla místo čísla jednotného; pfíd. jména a přičesti zůstávají v Bale jednotném: Nous sommes arrive au méme résulta« que nos collégues. Dospěli jsme k tému' výsledku jako naii kolegové. ■ tí S f ^"'zájmen v množ- «sle m* muž. rod přednost před žen. rodem, podobné jako při shodé phčesti: Jeanne et André sont venus; lis vous attendent. Jana a Ondřej přišli cekají na vás. J ľ ' 5. Oddelené od slovesa stojí nesamostatné osobní zájmeno v ustáleném výrazu adminlstra tivmho slohu: Je. souaalgné. certifie que ... Podepsány pomrzuje. ie ... Uú. n&é podepsaný potirzuji.ie ...) 3. Osobní zájmeno jako předmět věty: • a) Nesamostatné osobní zájmeno jako předmět přímý nebo nepřímý se klade těsně před sloveso, k němuž se vztahuje; ve složených slovesných tvarech se klade před pomocné sloveso avoir nebo étre Vous nous cherchez? H/edále nás? Vous nous avez cherchés? Hledali jste nás? Nous nous sommes dit la vérité. Řekli jsme si pravdu. • b) V .nverzi začíná otázka předmětným zájmenem; záporná otázka a záporný rozkazovací způsob začínají částicí ne Nous cherchez-vous? Hkdáte nás? Nous avez-vous cherchés? Hledali jste nás ? Ne nous cherchez-vous pas? Nehledáte nás ? Ne nous avez-vous pas cherchés? Nehledali jste nás ? Ne nous cherchez pas. Nehledejte nás. • c) Výjimkou z uvedeného pravidla je kladný rozkazovací způsob, kde se dává předmětné osobní zájmeno za sloveso a je k němu připojeno spojovníkem. 260 POSTAVENI OSOBNÍCH ZÁJMEN NESAMOSTATNÝCH • 158 Cherchez-la. Hledejte ji. Dites-nous la vérité. Řekněte nám pravdu. , d) V kladném rozkazovacím způsobu nastává další změna; místo neprízvučných tvarů me a te se užívá prízvučných moi a toi: Dis-moi quelque chose. Řekni mi něco. Racontez-moi 9a. Vypravujte mi to. Lěve-toi. Vstávej. Vstaň. Pozn. 1. Tvaru toi se užívá v kladném rozk. způsobu zvratnych sloves.-Záporné tvary ■lijí: Ne me dis rien. Ne me racontez pas ca. Ne te lěve pas. 2.Osobních zájmen nesamostatných lze užíval v postavení nepřizvučném, tj. před slovesem: Le saviez-vous ? Věděl jste to? Moi, je ne 1'ai pas dis. Já jsem to neřekl. - V pří-zvučném postavení se jich užívá za slovesem. 1 to na konci vély nebo před pauzou: Cherchez-les. Hledejte je. Dites-le, s'il vous plait. Řeknete to, prosím vás. Tvary Je, me, te, se b tvary elidované j\ m", ť, s\ ľ jsou vždy neprízvučné. Zájmeno je zůstává neprízvučné i v inverzi: Que sais-je ? [ksse:ž] Co ,u vím? Oů suis-je ? [usui:ž| Kde U fsem? - Ostatní aasamost. osobni zájmena mohou v inverzi nebo v kladném rozk. způsobu stát v přízvučném postaveni: Viendra-t-tl ? Rcntrera-t-elle ? Ecrivez-leur. Dites-le. 3. V kladném rozk. způsobu se zájmena le, la neelidují: Appelle-la encore. Ještě ji zavolej. Posez-le ici. Položte to sem. 4. Pouze u zájmen 3. os. se lisí 3. pád od 4. pádu: b hi i ■ volt. Vidi ho je- II lni lni leur dit cela. Říká mu ji i im i«. U zájmen 1. a 2. os. a u zájmena zvratného je pro 3. a 4. pád stejný tvar: II nous dit cela. Říká nám to. II nous volt. Vidi nás. Elle se dit cela. Řiká si to. Elle se lave. Myje se. 5. Některé zájmenné tvary mají několik funkcí: Lul. II lui éerit souvent. On mu (ji) fasiopiie. Nous nous amusons. Bavíme se. Vous vous trompez. Mýlíte se. Eux. lis ne leur écrivent pas. Oni jim nepiši. Cest leur ami. Je to jejich přítel. Ce sont leurs amis. Jsou to jejich přátelé. (Přivlastňovací zájm. nesamostatná viz 126) 6. Podobně jako se předmětná zájmena kladou před slovesné tvary, kladou se i před váděci výrazy voici. voilá: Me voici de nouveau. Už jsem tady zase. Les voila. Tady jsou. e) Jestliže za určitým slovesným tvarem následuje infinitiv, předmětné osobni zájmeno náleží obvykle smyslem k infinitivu (je jeho předmětem), a klade se proto až před něj. - Příklady: Je vais Je viens de Je suis en train de Je veux Je peux Budu mu (jí) psát. Právě jsem mu (ji) napsal. lui écrire. Právě mu (ji) pišu. Chci Mohu mu (jí) napsat. 261