159 • PORADÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN PŘEDMĚTNÝCH
159 Tabulka pořadí osobních zájmen předmětných
3. p.	4. p.	3. p.	4. p.	3. p.
me	le		le	moi
te	la	lui	la	toi
se	les	leur	les	lui
nous				nous
vous				vous leur
A	B	C	D	E
V   postavení před slovesem jsou možné pouze dvojice předmětných zájmen sestavené ze sloupců (A + B) nebo (B + C); v postaveni za slovesem (tj. v kladném rozk. způsobu) platí pořadí (D + E).
Tvary me, moi, te, toi, nous, vous a zájmeno zvratné se mají ve dvojici předmětných zájmen vždy funkci nepřímého předmětu (3. pádu).
Je-li ve dvojici předmětných osobních zájmen zájmeno 1. nebo 2. osoby, popř. zájmeno zvratné jako předmět přímý (4. pád), pak je nutno vyjádřit nepřímý předmět samostatným osobním zájmenem s předložkou á, např.:
II m'a présenté á eile.                            Představil mě ji.
Je vous présenterai á eux.                      Představím vás jim.
II peut nous recommander á lui.             Může mu nás doporučit.
(On mu nás může doporučit.)
V  opačné situaci je vyjádření jednodušší:
II me ľa presentee.
Je vous les présenterai.
II peut nous le recommander.
V rozkazovacím způsobu: Présentez-moi á eux. Présentez-les-moi.
Představil mi ji. Představím vám je. Může nám ho doporučit.
Představte mě jim. Představte mi je.
264
ZÁJMENA STŘEDNÍHO RODU • IL • LE • 160 • 161
Pozn. I. Je lui trou ve (découvre, vois, connuis, suppose) du talent.
2. Je le laisse deviner. Je le (neho lui I luisse deviner le résultut. je le lui luisse deviner. H ľu fait chercher.
II ľu fait ťhercher (neho lui a fait chercher) |u solution. || lu (la solution) lui a fait chercher.
3, Osol' zájmena I. neho 2. os. vo 3. páde se uživú nékds \ citovo laděné hovorové neho lidové řeči (podobne jako v češtinč):
Fermez-moi cette porte !                                     Zatřete mi ty di tfé!
II vous lui a dit tout ca !                                      On nim mu to i ieclmo pot édčl!
(V tomto druhém příkladu následuji /.i sebou dokonce dvé zájmenu ve V pádě.)
160 ZÁJMENA STŘEDNÍHO RODU
ZjiSťuji (objei uji. potnáoám,
předpokladům) u něho (it ni) nadání.
Necháním ho Hádat.
Nechávám ho hádat výsledek.
Nechávám ho to uhodnout.
Donutil ho, aby hledal. - Dal ho hledat.
Donutil (přimel) ho hledat řešeni.
Donutil ho, al<\ ho (U řeieni) hledal.
il, le
Zájmeno il bývá formálním mluvnickým podmětem  neosobních sloves a obratů:
II neige. II tombe de la neige.
II pleut ä verse.
II fait du vent.
II me faut partir.
II y a um il i l ti», it 111
Qu'ya-t-il?
II est des circonstances qu'il faut prendre en consideration. II est nécessaire ďy aller.
Sněží. Padá sníh.
Prii, jen se leje.
Je (fotikiii vítr.
Musím odejit (odjet).
Je tu jedna nesnáz (potíž).
Co je? Co se děje?
Jsou okolnosti, které je třeba brát
v úvahu.
Je nutné tam jit.
161
V ustálených obratech formální podmět někdy není vyjádřen, např.: Peu importe!                                         Na tom nezáleží! Co na tom!
Reste á savoir s'ils sont rentrés.             Je  (ještě)  otázka, zda se vrátili.
(A to se ještě nevi, zdali...)
Funkci neosobního podmétu může v některých slovních spojeních plnit zájmeno 9a (cela), např.:
Ca y est!                                               Tak. a je to! Holom! Už to mám.
Ca fail huit jours maintenant.               Je m už týden.
Ca suflit.                                                To stačí. Už je mho dost.
Zájmeno středního rodu le (4. pád) bývá ve větě obvykle předmětem  přímým  odpovídajícím českému zájmenu  to;  může zastupovat
265