před lékařem j kromě tomu 440 pomôže, ktož zjeví jemu. Takéž této tvé truchlosti snad tebe nikte nezprostí, ač jé někomu nepovieš, ješto na svém srdečku vieš." 446 Jinoch babě otpovědě: ,,Tys múdrá žena, to vědě, a protož jáz, matko, tobě povědě pravdu o sobě, ač chceš mne v tom nepronésti 450 a z té truchlosti vyvésti." „Synku, nemeškaje pověz, pomohu ti, to dobře věz." „Jest, matko, zde vdova tato. Slíbil bych to za vše zlato, 465 bych mohl toho dojíti, bych ju mohl sobě pojetí. Tu sem dávno pojéti chtěl | 104a         a v tom sem nice neprospěl.
Dával sem jéj daróv mnoho, 480 i jest mi žěl velmi toho, žeť jest mnú již pohrděla i cělc otpověděla." Vece baba: „Mně viec nelaj, milý synku, a koláč daj; 465 v krátkém času přídeš k tomu, budeš volen v jejé domu." „Ach, by sě to mohlo státi, chtčlť bych dobrý koláč dáti." „Jedno buď vesel, synu mój, 470 již jako s niú jmáš svój pokoj." I počě baba mysliti, kak by mohla přělúditi tu čsnú vdovu, ješto bieše v svém čsném vdovstvě i vždy chtieše.
476 I jmějéše psa malého
ta baba, velmi dvorného.
Toho za tři dni nekrmí,
až by ten psík lačen velmi. 104 b         Potom s hořčicí smie|sivši
480 chleba a psa nakrmivši,
i jide s ticm psíkem k vdově,
nalezši tu chytrost sobě.
Ta paniú mniec nábožničku,
přije míle tu svódničku. 485 A když pospolu sediesta,
rozličná slova mluviesta;
a když psíka uzřě toho
ta pani, ano jmu mnoho
z jeho očí slez tečieše, 490 ta paní k téj babě diese:
„Pověz mi, má milá matko,
toto tvé malé ščeůátko,
proč pláče i szly mu teku
takéž, jakž same člověku ?" 495 Udeři sě u prsi silně
i zaplaka baba pilně
a řkúci: „Má dcerko milá,
nikdys toho neslýchala,
kaká sě hriešnici pakost 500 mně nynie stala i žalost,
jéžtoť nesměji zjeviti
ani pro hanbu praviti. 105a         Toho sě žehnaj lé|hajúc,
milá dcerko, i vstávajúc, sos ať sě nestane v tvém rodě;
nechtěj i vrahu téj škodě!
By chtěla, dci, zatajiti,
chtěiať bych to pověděti."
„Milá matko, prav bezpečně, sto cheuť toho tajiti věčně."
39