M \ SE ZENA K Ml/l JAKO PRÍRODA KE KULTÚRE?
hynč, milosrdné dárkyně spásy, ženské symboly spravedlnosti a výraznou přítomnost fcinininní symboliky v oblasti umění, náboženství, rituálu a práva). Kemininní symbolika, daleko častěji než symbolika maskulinní, projevuje sklon k polarizované dvojznačnosti - někdy svrchovaně exaltované, jindy maximálni zvulgarizované, zřídka úměrné běžným lidským možnostem.
Jestliže {z hlediska kultury posuzovaná) intermediárnost ženy mezi kulturou a přírodou s sebou nese podobnou zobecněnou dvojznačnost významu, charakteristickou pro marginální jevy, pak jsme na tom lépe, máme-li vysvetlil kultúrni a historiek« „inverze , v nichž jsou ženy nějakým způsobem symbolicky spojovány s kulturou a muži s přírodou. Nabízí se řada příkladů: Sirionové z Brazílie, u nichž je podle johna Inghama (1971: 109)5), „příroda, mužskost a syrové" protikladem „kultury, ženskosti a vařeného"":"1 nacistickí- Německo, v němž se o ženách říkalo, že jsou strážkyněmi kultury a morálky; evropská dvorská láska, v níž muž sám sebe považoval za /.vire a ženu z.i čistý, exaltovaný objekt - model myšlení, které přetrvává například mezi ípanélskými venkovany dnešní doby (viz Pitl-Uiwrs. 1961; Rosaldo, '/.aut. kultura a společnost). A bezpochyby existují i další podobné příklady, včetně některých rysů pohledu naší vlastní kultury na ženy. Každý takový' případ spojování žen spíše s kulturou než s přírodou vyžaduje detailní analýzu specifických historických a etnografických údajů. Jestliže však chceme ukázat, že příroda, a zejména feminin ní modus mezilidských vztahů, může v určité perspektivě stát pod i nad sférou kulturní hegemonie (ale ve skutečnosti prostě mimo ni), položme k takovým analýzám alespoň základy.
Zkrátka postulát, že žena je považována za bytost, která je přírodě blíže než muž, má několik důsledků pro další analýzu a je možno jej interpretoval několika různými způsoby. Je-li tato pozice ženy chápána prostě jako pozice uprostřed škály směřující od kultury dolů k přírodě, pak jde stále o pozici, která je níže než kultura, a vysvětluje tak pankullurni předpoklad, že žena se nachází v řádu věcí níže než muž. Jc-li žena chápána jako zprostředkující element ve vztahu kultura/příroda, pak to možná nejen čás-
"' Sama diritUM Jahn* [ngbama je poněkud dvojznačná, protoie i ženy inu uváděny Jo spojitosti se zvihitv: „Protiklady muž/zvíře a muž/žena jsou si zjevně podobat ... lov znamená dobýváni žen stejně jako zvířat" (sir. 1095). 1'cřlivý výklad údajů naznačuje, že jak ženy tak /\ii.ita bývají v Bali tradici prostředníky mezi přírodou a kulturou.
1 1 2
Sherry li. Outm.h
tečně vysvětluje kulturní tendenci ženu podceňovat, ale i sklon k omezování jejích funkcí, protože kultura musí mít kontrolu nad svými (pragmatickými a symbolickými) mechanismy vedoucími k přeměně přírody na kulturu. A je-li tato situace ženy chápána jako dvojznačná pozice mezi kulturou a přírodou, možná to pomůže vysvětlit skutečnost, že v určitých specifických kulturních ideologiích a symbolických interpretacích může být žena příležitostně spojována s kulturou a že jsou jí v každém případě v rámci jediného symbolického systému často přisuzovány polarizované a protikladné významy. Mediální status, zprostředkující funkce, dvojznačnost - to vše jsou různé interpretace ženy, chápané z hlediska různých kontextů jako bytost, která zprostředkovává kontakt > přírodou i kulturou.
ZÁVĚRY
Nakonec je nutno znovu zdůraznil, že celé schéma je spíš konstruktem kultury než daností přírody. „Ve skutečnosti" není žena o nic bližší (nebo vzdálenější) přírodě než muž - oba mají vědomí, oba jsou smrtelní. Avšak zajisté existují důvody, proč je takto nazírána, a lo jsem se ve své stati snažila ukázat. Výsledkem je (bohužel) účinný systém zpětné vazby: různé aspekty situace, v níž se žena nachází (fyzické, sociální, psychologické), přispívají k tomu, že se na ni pohlíží jako na bytost, která je blíže přírodě, a názor, že je blíže přírodě, se pak stává součástí institucionálních forem, které její situaci reprodukují. V bludném kruhu se pohybují i předpoklady pro sociální změny: sociální hledisko může vyrůstat jen z jiné sociální skutečnosti; jiná sociální skutečnost může vyrůstat jen z jiného kulturního názoru.
Je tudíž jasné, že na takovou situaci je nutno útočil z obou stran. Snahy změnit pouze sociální instituce - například stanovením kvót zamestnaností žen nebo vydáním zákonů o zavedení stejných platů za stejnou práci -nemohou mít dalekosáhlé účinky, jestliže metaforické a symbolické prostředky jazyka užívaného ve sféře kultury neustále reprodukují onen relativně podceňující pohled na ženy.
Podobně však i snahy změnit pouze kulturní předpoklady - v mužských a ženských skupinách zaměřených na zvyšování projevů sebevědomí nebo revizí učebních materiálů a metaforiky masmédií - nemohou být úspěšné, pokud v institucionální základně společností nedojde ke změnám, které by
1 1 3
mmiii Mwiniiiini        -w—-f-i m-i    '.mi.....i.....■   i—r—a