MA SE ZENA K MUŽI JAKO PftlRODA KE KULTUŘE?
tankového systému, v němž jo podřízenost žen považována za samozřejmost; snažím se poukázat, jak je tato logika nesmírně vemlouvavá, neboť kdyliy taková nebyla, lidé by sejí neustále neřídili. Také se však snažím odhalit její sociální a kulturní zdroje u naznačit, kde se nachází potenciál vedoucí Ke změně.
Abychom se vyvarovali šokujících interpretačních nepřesností, je důležité provést klasifikaci vlech aspektů problému. Například interpretace kteréhokoliv z mnoha zcela odlišných postřehů týkajících N statusu a úlohv Žen v Číně závisí na tom, jaký aspekt čínské kultury /.koumáme. V ideologii taoismu je ženskému principu jin a mužskému principu jung přičítána stejná důležitost; „opozice, alternace a interakce těchto dvou sil vedou ke vzniku všech jevů v univerzu" (Siu, 1968: 2). Mohli bychom se tedy domníval, že mužskost a ženskost jsou v obecné ideologii čínské kultury dvě rovnocenné hodnoty.' Zkoumáme-li však sociální strukturu, objevíme silný důraz na patrilineárni odvozování původu, na důležitost synů a na absolútni autoritu otce v rodině. Z toho lze usoudit, že Čína je archetypální patriarchální společnost. Kdybychom dále /.koumali skutečnou úlohu, moc, vli\ a materiální přínos žen v čínské společnosti - už na první pohled bychom mohli zjistil. ŽO na formování všech těchto oblastí lidské aktivity mají ženy podstatný podíl - museli bychom konstatovat, že se tu ženám dostává značné prestiže (o níž se však nehovoří). Nebo vezineme-li v potaz skutečnost, že bohyně Kuan Jin je ústředním (nejuclívanějším, nejvíce zobrazovaném) božstvem Čínského buddhismu, můžeme být zase v pokušení tvrdit, stejně jako to jiní tvrdili o kulturách uctívajících bohyně v prehistorických a raně historických společnostech, Že Čína je vlastně jakýsi matri-archát /.krátka je nutné, abychom dříve než něco objasňujeme, přesně věděli, i» se pokoušíme objasnit.
Mohli bychom vymezit tři úrovně problému:
1. Univerzální fakt, že kultura každé společnosti přisuzuje ženě druhořadý status. Zde jsou důležité dvě otázky. Zaprvé: co tim míníme; jak můžeme dokázat, že se jedná o univerzální fakt? a zadruhé: jak máme tento fakt vysvětlit?
Ir   amo/.řejmč pravila, be jin, leníky princip, má negativní valenci. V laoi-inu, který ol>-a-hujc poznaní, že svět vyžaduje k přežilí rovnoměrnou činnost a interakci obou principů, jsou
«tak principy jin a jun al>solut-.iř lamipleicntánri.
92
SlIEKH) H. On im:n
2. Specifické ideologie, symbolika a sociostrukturální uspořádání vztahující se k ženě, které se mění od kultury ke kultuře, 'lato úroveň má vysvětlit každý jednotlivý' kulturní komplex na základě faktorů, které jsou pro onu skupinu specifické, což je standardní úroveň antropologické analýzy.
3. Přímo pozorovatelné podrobnosti o ženských Činnostech, o jejich přínosu, moci. vlivu atd.. které jsou často v rozporu s kulturní ideologií (nicméně v/.ih omezené předpokladem, že v celkovém systému nemohou ženy nikdy oficiálně zastávat prvořadé postavení)- Jde o úroveň přímého pozorování, nyní často používaného feministicky zaměřenými antrnpoložkumi a antropology.
Můj referát se zabývá především prvním z uvedených aspektů, otázkou univerzálního devalvování žen. Analýza tudíž nezávisí na specifických kulturně podmíněných údajích, ale spíše; na analýze- „kultury" všeobecně pojímané jako zvláštní proces ve světě. Diskuse o druhé úrovni problému, otázce různorodosti pojetí a relntivníb.....enění žen v rámci odlišných kultur si vyžádá značnou část výzkumu zaměřeného na různé kultury a musí být odložena na pozdější dobu. 1'okiid jde 0 třetí úroveň, z mého přístupu bude patrné, že nepokládám za správné zaměřit svoje úsilí jen na skuteční', byť kulturou neuznávané a podceňovaní'. Schopnosti žen v jakékoliv dane společnosti, aniž bych nejdříve nepochopila zastřešující ideologii a hlubší premisy kultury, která schopnosti žen podceňuje.
Ľ N I V E R Z A L I T A ŽENSKÉ   PODŘÍZENOSTI
Co líni míním, když říkám, že všude, v každé známé kultuře jsou ženy ve srovnání s muži nějakým způsobem považovány za méněcenné? Nejdříve musím zdůraznit, že hovořím o ..kulturním" hodnocení; tvrdím, že každá kultura vytváří lakové hodnocení svým vlastním způsobem a prostřednictvím vlastních termínů. Avšak jak lze prokázat, že určitá kultura považuje ženy za méněcenné?
Postačí tři typy údajů: (1) prvky kulturní ideologie a výroky dotazovaných osob, které explicitně, snižují hodnotu žen tak, že ženám, jejich rolím, jejich úkolům, jejich produktům a jejich sociálnímu prostředí přisuzují mé-
9 3
1192