ma SE ŽENA K mi ži JA.KO PfttRODA k ľ. MLTUKK?
myslím, že postačí, kdvž uvedu, že většinu antropologické akademické obce neuspokojil M<»mamení to. ie prohlíží význam biologických faktoru nebo fakt, že se muži a ženy od sebe navzájem liší. ale jde pouze o to, že tyto likiory a rozdíly nabývají významu nadřazenosti a podřízenosti teprve v rámci kulturou definovaných hodnotových systému.
Jestliže nejsme ochotni zůstat u genetického determinismu, zdá se mi, te zbývá jen jeden mnžnv postup. Musíme se snažit interpretovat ženskou podřízenost ve světle dalších univerzálů, faktorů, které jsovi zabudován) ve struktuře té nejobecnější situace, v niž se každý člověk v jakékoliv kultuře nachází. Například každý lidský jedinec má hmotné tělo a uvědomuje si. že jeho mysl je nehmotná, že je součásti společnosti jednotlivců, že dědí kulturní tradici a ahv |iir/il. mu-í h zapojit do nějakého, ať již jakkoliv zprostředkovaného vztahu i „přírodou" nebo mimoUdckou oblastí. Každý
člověk H narodil (nějaké matce) a nakonec zemře, předpokládá se. že všich-ni lidé mají osobní zájem na lom, ahy přežili a že společnost/kultura má na kontinuite a přežili vlastni /ájein (neho k němu alespoň tíhne), ahv Han m čudovala život a >mrt jednotlivců. \ tak dále. Vysvětlení univerzálního faktu devalvování ženy musíme tedy hledat v oblasti takový lito univerzállí
lidského údělu.
Jinak lze tento problém vyjádřit následující otázkou: Co jen může v generalizované struktuře a formě lidské existence, které jsou všem kulturám společné, vést každou kulturu k tomu. že přikládá ženám menší význam? Zejména tvrdím, že žena je ztotožňována s něčím - nebo chcetc-li - zdá se. /'■ je symbolem něčeho, co každé kultura podhodnocuje, něčeho, co každá kultura definuje jako existenci nižšího řádu než je sama. Nyní se zdá, že je pouze jedna věc. která tomuto popitu vyhovuje, a to je ..příroda" v tom nej-obecnéjiím výmamu. Každá kultura neho „kultura" obecně je zapojena do procesu vytváření ■ šachováni systému smysluplných forem (symbolů, artefaktů atd.). jimiž lidstvo transeenduje danosti přirozené existence, uzpůsobuje si je ke tvým cflům a řídí je podle svých vlastních zájmů. V širším vý-znamu můžeme tedy kulturu postavit na roveň pojmu lidského vědomí nebo produktů lidského vědomi (tj. systémů myšleni a techniky), jejich/, prostřednictvím lidstvo usiluje o zajištěni vlády nad přírodou.
Kategorie jako „příroda" a ..kultura" jsou samozřejmě pojmové kategorie - v reálném s\ětě nenajdeme mezi těmito dvěma sférami žádnou hranicí. A není pochyb o tom, te některé kultury dělají mezi těmito dvěma kategoriemi mnohem výraznější rozdíl než jiné - dokonce -e tvrdl, že (někte-
9 6
sin K/n B. Ortnkr
ré nebo všechny) přírodní národy vůbec nečiní nebo nevnímají ro/.dd mezi lidským kulturním stavem a stavem přírodním. Avšak já se držím názoru, ke univerzalita rituálu naznačuje, že všechny lidské kultury obsahují přesvědčení, ie člověk je ipfie schopen na danosti přírodní existence reagoval a ovládal je. než. se jimi nechat pasivně ve-t a podléhat jim. V rituálu, tedy v záměrné manipulaci daných forem za účelem regulace a posílení řádu, každá kultura zajišťuje, abj vlastní vztahy mezi lidskou existenci a přírodními silami závisely na tom. jak kultura využívá ivýcfa Speciálních sil k regulaci veškerého chodu světa a života.
Jednou oblastí kulturního myšleni, která se těmito Otázkami často zabýva, je obkui interpretace konceptů (istoty a poskvrněni. Prakticky v každé kultuře existují představy, která -e pravděpodobné ve /načne míře (i kdvž \ samozřejmě ne výhradně) zabývají vztahem mezi kulturou a přírodou (viz Ortner, 1973, bez date). Známý aspekt víry s eutotu/poekvrnění, kterj te promítá v rámci různých kultur, je aspekt přirozené „nakažlivosti" poskvrnění; jcJi ponecháno volnému působeni (\ tomto smyslu postaveno zcela
na roven neregulovanému pů&obcni přírodních -d). Šíří se a zachvátí vše, co - ním přijde do styku. Záhadou je. jak může být cokoliv očištěno, j.-li vše tak poskvrněno? Jak je mocné, te očistnj předmět sám o sobě není poskvrněn'.' V souladu M Soudobou linií poleiuikv. /.odpovíme tuto námitku tak. že očista se provádí v rituálním kontextu; očistný rituál jako cílevědomá činnost, která staví vědomý (symbolický) čin proti přírodním silám, je mocnější než tyto -ílv.
\ každém případě podstatou mého argumentu je. že každá kultura implicitně uznává a prosazuje rozlišování mezi působnosti přírody a působí nosti kulturv (lidského vedami a jeho produktů): a rovné/, se domnívám, odlišnost kultury spočívá pravě v tom. že ve většině situací dokáže traiiscendovat prírodní podmínky a přizpůsobit je svým záměrům. Takže kultura (tj. každá kultura) na jistém stupni vědomí prosazuje sebe -a mu nejen tak. aby -e od přírod] lišila, nýbrž i tak. ab) |i byla nadřazená, a tento smysl pro odlišeni á nadřazenost spočívá právě ve íchopnosti transformoval  - ..-'" iali/ovaľ' a ../.kulminovat" - přírodll.
Jestliže -e mni vrátíme k otázce žen, jejich pankullurně druhořadý -talus li\ bylo možno jednoduše vyložit tak. že narozdíl od mužů. kteří jsou ztotožňováni - kulturou, jsou ženy ztotožňován) nebo symbolicky spojovány - přírodou. Jelikož smyslem kultury je vždy pojmout a transcendovat
přírodu, pak bv pro ni bvlo ..přirozené", aby si ženy podřizovala, neboje
9 7
84
45