\l\ SE ZENA K NU /l JAKO PfilRODA KE KULTUŘE? 2. Sociální nie ieny chápána jako role btiBí přírodě. Výše zmíněné fyziologické funkce ženy možná samy o sobě vedou k lomu', že se na ženu po-lilíží jako na bvlosl, která je blue přírodě. - ěunž ona, jako po/.orovalelka sebe sama a světa, bude mít tendenci souhlasit. Z*tia tvoří přirozeně sama ze sebe. zatímco DttUŽ může neboje nucen tvořit uměle, tj. prostřednictvím kultury, a tímto způsobem kulimu uchovávat. Dále bych ráda ukázala, jak fyziologické funkce ženy univerzálně směřují k tomu. aby omezovaly její sociální pobvb a aby ji univerzálně uvěznily do jistých sociálních kontextů, klére jsou pak chápány jako bližší přírodě. Ted) nejenom její tělesné procesy, ale i sociální situace, do niž, ji tyto tělesné procesy lokalizují, inobou být nositeli uvedeného významu. A pokud je (/. hlediska kultury) s těmito sociálními kontexty permanentně spojována, dodávají (a možná v rozhodujte! mih-) váhu pobledli na ženu jako bytost bližší přírodě. Zde mám samozřejmě na mysli uzavření ženv do domácího rodinného kontextu, uvěznění bezpochyby motivovaného jejími laktacními procesy. Ženské telo. jako tělo všech mvcú ženského pohlaví, vytváří během těhotenství a po něm mléko k obživě novorozence. Bos mateřského mléka nebo nějakého přípravku s podobným složením nemůže dítě v kojenecké fázi života přežít. Jelikož těl.i matky prochází laktacními procesy v přímém v/.tabu k dítěti, které v těhotenství nosí, je vztah mezi kojící matkou a dílě-tem chápán jako přirozené pouto a jiné způsoby krmení jsou ve většině případů považovány za nepřirozené a provizorní. Podle uvažovaní formován A bo kulturou patří matky a - ' SénanlicU Isoria níW koncsptai o aiouvaá rfnwTii. kicrý zahrnuje rané qtfinby, ji- miz muže Ijvi svinli.ilii pudila M/n.itii nflje um léMmH míitých jeho objektivních visstaos-ií než n.» /.ikl.iil«- volné uoci&oc. \ jistém unyahj j<- esM si.ii /.koumáním ssostvsi i výnwsM /.«•m j.iku tymbolu ■> klade >i otésku, pros' inú/.t- lni sent iir\riluinř dKrisovsi výnus bv-(ostí bližší přirod<\ Stručný přehled rosných rýpá nothM t vy.n.uuu vb ■ Stopniai tíhna- na (1963). 1 0 2 Slil K«1 /.'. Oni \i.i; vodností jejích dětí*: je uvězněna do rodinné skupiny; -nulo žciiv je do ma . Spojování ženy s rodinným zázemím podporuje stanovisko, že je blíže přírodě, v mnoha obledeeb. V první řadě již pouhý fakt, že je neustále spojována s dětmi, hraje v této otázce roh; lze snadno pochopit, že sami kojenci a děli mohou být považováni za současí přírody. Kojenci zdaleka QBJSOU lidskými bytostmi a jsou naprosto ncsocializovaní; stejně jako zvířata nejsou schopni chodil vzpíinia. neovládají vyměšování, nemluví. Ani dětí o něco starší nejsou samozřejmě dosud plně pod vládou kultury. Nechápou společenské povinnosti a morálku. Mají malou slovní zásobu a neovládají řadu dovedností. Y mnoha kulturních praktikách lze nalézt implicitní -|"i-jováni (bii - přírodou. Mnohé kultury mají např. iniciační rituály pro .i-lescenty (především pro chlapce: k této otázce sejeitě vrátím),jejíchž srny» lem j'- dítě i duálně posunout ze slav u. v němž. ještě není úplně člověkem, dostavu, v něm/se plně zapojuje du společnosl i a kultury; mnohé kultury nemají pohřební obřady pro děli. Které zemřou v raném věku. pravé proto, že dosud nejsou po všech stránkách společenskými bytostmi. Takle děti bývají přiřazovány k přírodě a úzké spojení žen s děl mi může být podkladem pro chápání žen jako bytostí bližších přírodě. Je paradoxní, že v mnoha kulturách bývá zdůvodněním chlapeckých iniciačních rituálů přesvědčení, že chlapci se musejí zbavil poskvrnění, k němuž u nich došlo v důsledku dlouhodobého pobývání v blízkosti matky a jiných žen. ačkoliv ve skutečnosti značná část poskvrnění ženv pravděpodobni plyne z toho, že M lak dlouho pohybuje v blízkosti děti. Druhý, velmi problematický důsledek toho, že žena bývá úzce spojovaná s rodinným kontextem, vyplývá z určitých strukturálních konfliktů mezi rodinou a společností, klen'- existují všeobecně v každé společností. Důsledky ..protikladu mezi rodinným a veřejným" ve vztahu k postaveni zen přesvědčivě odhalila Hosaldo (ve sborníku Zena. kultura