razuť, beř se preč, biednice, nebť v ten čas ošiji líce." los Ona přiskočivši k němu i výtrže kostky jemu. Švec sě rozhnčvaje na ni i dá jéj poliček dlaní; tu ji přes stol za vrch skloni, no div že jéj hlavy neslomi; počě ji tlačiti nohú, ana úpie k Živu Bohu. Nabiv sě jé v jeho domu i vece krčmáři tomu: us .,Hospodáři, Buóh tě žehnaj! Pro Buóh na | mě sě nehnevaj; Musil sem to učiniti, v tvém domu nekázán býti, to vše pro tuto zlú kóži, 120 jázť jéj toho doma zhozi." A když cěstú spolu jdiesta, v ten čas sě spolu smířiesta. Počě své ženy prositi řka: „Rač mně to otpustiti." 125 Ana jemu otpovědě
řkúci: „Jáz to dobře vědě, že ty velmi zlý obyčej máš, co dobudeš, to vše projhráš. Velechť na trh u pondělí «o řkúc: ,Tuť nají Bóh nadělí," a ty počě otkládati a chtě do čtvrtka nechati; když ty jdeš na trh ve čtvrtek, tehdy v tě vstúpi malý črtek iss i oslepl tvoji oči,
že ot kostek nebudeš moci." On jéj vece: „Milá ženo, jižť jest všechno provrženo.
Ty nerou na to nic tbáti, i« musímť tvú potřebu dáti." Tu sobě vše otpustista a dobrá přietele | bysta.
Tak švec divoce přebývá, žeť svých peněz v krčmě zbývá; 145 i často jmu sě přihodí, žeť i základov otchodí, anť zlú plachtu prodra na sě, uzříš ho z krčmy vytasí; poběhne jako bez smysla 150 a plachta na něm otvisla. Zatiem naň lidé vzvolají, mnozí naň blátem vzkydají. Přiběhnať do svých katrčí, tu jej žena do nich vstrčí, im i svine sě za kamnami
jako zlý pes prostřed slámy. Přěhubené jeho bydlo!; mohl by raději zváti mýdlo než tak hanebně bydliti, ničs dobrého neužiti.