Daniela TINKOVA
pokud takové „nové" odvětví (tj. dějiny žen i genderu - Delacroix přímo píše „id est" jako rovnítko mezi oběma!) není s to vytvořit novou epistemologii či epistémologické prvky aplikovatelné na celou disciplinu, není možné je chápat jako nosného aktéra historické inovace. (V případě naší problematiky přímo hovoří o narušení „integrující logiky v lůně galaxie sociokulturní historie ve Francii)." Ještě na počátku nového tisíciletí zdůrazňoval Jacques Poloni-Simard, tehdy šéfredaktor revue Annales, nezbytnost integrování genderové problematiky do celkového studia společnosti: „To, oč jde", tvrdil ještě v roce 2002, je „jednota sociálních dějin." Jeho hlavním argumentem je nikoli integrace „druhého pohlaví" jako takového, ale snaha odmítnout případnou „parcelaci studovaného historického předmětu do sektorů na základě etnických, sociálních či genderových kritérii." Jako příklad jmenuje černochy, indiány, marginály, ženy, homosexuály a jiné subalterní kultury. "
„Gender" a „mužská studia" v historiografii
Důležitým bodem v inovaci women's history bylo bezpochyby zavedení konceptu gender — což je, jak známo, anglický termín pro gramatický rod. Ve společenských vědách se od počátku 70. let začal objevovat jako element pro oddělení biologicky definovaného pohlaví (sex, sexual difference) a kulturně podmíněného genderu, tedy sociálního konstruktu, který odkazuje ke kultuře a je historicky proměnný.18 Femininita a maskulinita tak představují především dynamický soubor praktik a představ. Ač se někdy výrazy „ženy" a „gender" užívá mylně jako synonyma, důležitý je fakt, že gender přináší do problematiky vztahový moment.
Jedním z prvních textů, kde se gender objevuje v historickém kontextu, byl referát Natalie Zemon Davisové na konferenci v Berkshire v roce 1974." Text vyšel o dva roky později ve Feminist Studies pod názvem Déjiny
Jacques POLONI-SIMARD, Regards complémentaires: L 'hisloire des femmes dans ks revues franfaises ďhistoire, in: Clio. Histoire, Femmes et Sociétés 16/2002: L'Histoire des femmes en Revues: France-Europe, s. 107-121. Zde cit. s. 109.
18 K sociologickým definicím genderu viz klasickou práci Ann Oakleyové z počátku 70. let Gender, Sex and Society - český překlad : Ann OAKLEY, Pohlaví, gender a společnost, Praha 2000.
" Berkshire Conference periodicky od roku 1973 shromažďuje stovky příspěvků na toto téma.
24
„Žena "—prázdná kategorie?
■ýn v přechodové fá^i. Davisová zdůraznila, že cílem takového výzkumu -který' hodně čerpá ze symbolické antropologie — je především pochopit význam pohlaví a genderových skupin v minulosti, odhalit variace rolí a sexuální symboliky v různých společnostech a obdobích, pochopit, co znamenaly ■\ jak fungovaly s cüem zachování existujícicho společenského řádu nebo jak přispěly k jeho proměně. To předpokládá, jak Davisová dále podtrhuje, přehodnocení klíčových problémů samotné povahy moci, sociální struktury, symbolismu, vlastnictví v dějinách." Také vyjádřila domněnku a současně přání, že se gender stane podobnou operativní kategorií i předmětem studia ve slovníku historiků jako třída. Současně zdůrazňovala nezbytnost historického studia mužů a maskulinity obecně i muže a ženy v interakci.
Také Men's history se začala rozvíjet zejména ve Spojených státech a ve Velké Británii v 80. letech23 (méně již v jiných zemích); bezesporu i jako reakce na women's history. Bylo tomu tak mimo jiné i proto, že chtěla uchopit „autentickou maskulinitu," kterou by postavila proti představě normativního, konsensuálního mužství utvořeného patriarchálním řádem, jejíž kořeny měly být osvětleny a pochopeny stejné jako „preskriptivní" femininita. Proto se do popředí dostávala například témata spjatá s formální či morální perzekucí nekonformních či „podřadných" forem chování mužů, homosexualitou počínaje a projevováním emocí na veřejnosti konče. Historikové „mužských dějin" se snažili ukázat historický rozměr maskulinity chápané jako proměnlivý konstrukt napříč dějinami. Kladli tedy především důraz na skutečnost, že mužskost-mužnost - možná ještě větší měrou než ženskost-femininita — není vrozená, naopak je získaným statusem, morální hodnotou, k níž v řadě společností vede cesta jen prostřednictvím bolestivých iniciačních rituálů, z nichž jsou vyloučeny ženy a jejichž cílem je prokázání mužnosti schopnosti překonávat utrpení. V západoevropském kontextu to znamenalo především studium vzdělávacích a výchovných institucí, které měly až do 20. století větší formativní dopad na formování mužské individuality a subjektivity než tomu bylo u dívek-žen. Oproti femininitě má pak maskulinita i ta specifika,
20 Natalie ZEMON DAVIS, „Women Y'History in Transition: The European Case, pův. in Feminist Studies 3:3/4; jaro-léto 1976, s. 83-103, zde citjoan W. Scon (ed.), Feminism and History, Oxford-New York 1996, s. 79-104.
21 Tamtéž, zejm. s. 88-89.
22 Natalie ZEMON DAVIS, Women s History in Transition, zejm. s. 82.
23 Viz např. Victor J. SEDLER Rediscovering Maculinity, London 1989; John TOSH, Manliness and Maculinities in 19th Century Britain. Essays on Gender, Family and Empire, London-New York-Boston etc. 2005.
25