Poznámky k testu z 3.11.2009 (JAP102b): Jak již bylo avizováno, nadcházející hodiny JAP102a a JAP102b se ponesou ve znamení opakování učiva, lexika a frazeologie prvních tří probraných lekcí učebnice Genki. Ti z vás, kteří mají u doposud probraného učiva jakékoliv pochybnosti ohledně gramatiky či významů, budou mít příležitost se ptát a nechat si látku dovysvětlit. Současně bude našim cílem upevnit probrané základy tak, abychom na nich mohli stavět při nadcházejícím studiu. Chci nicméně poukázat na to, že i nadále bude značná zodpovědnost kladena na vaše vlastní samostudium. Konkrétní poznámky k testu: * Máme-li v konstrukci výraz, který funguje jako větný člen, musí být tento do větné konstrukce nějakým způsobem zapojen. Tak jako téma (jako větný člen) bývá zapojeno do tematické větné stavby pomocí kontextové partikule (např. wa), přísudek bývá zapojen pomocí koncového tvaru predikativu, tak i komplementy musí být do rematické větné stavby zapojeny pomocí gramatických morfémů. Těmi jsou pádové partikule. Vyjadřujeme-li ve větě nominativ (významový subjekt slovesa), je zapotřebí jej vyjádřit nominativní partikulí ga. Pouhé postavení slova bez řídícího gramatického morfému (partikule) v tomto případě nestačí. * Samozřejmě je nutno vědět, jak bývá který větný člen do konstrukce zapojen. * Někteří z vás by si měli znovu ujasnit významy základních adverbií (především str. 57). „Často“ vs. „většinou“ vs. „příliš (ne-)“ by se vám neměly plést. * Současně s tím je zapotřebí dbát na to, aby určité adverbium bylo ve shodě s polaritou (klad či zápor) predikativu (či respektive naopak, aby polarita predikativu byla ve shodě s užitým adverbiem). * Koncové (větné) partikule většinou neoddělujeme od zbytku věty čárkou. Je tomu tak proto, že vyjadřují modalitu (přístup mluvčího k obsahu promluvy), a ta je většinou vázána na predikativ. Čarkami (japonsky tóten) oddělujeme především nezávislé výrazy, z nichž jsme se doposud setkali s tzv. aizuči (např. ああ, じゃあ, あの apod.), dále s výrazy jako すみません a でも (na začátku věty), či s oslovením. Koncová partikule ね krom toho většinou nepobírá otázkovou intonaci (otazník), protože není ukazatelem otázky. Ve formálním psaném stylu si ostatně co do koncových znamének vystačíte s kuten (tečkou). Funkci naznačení otázky v těchto situacích zastane koncová partikule か. * Někteří z vás měli problém identifikovat v japonské větě objekt. Objektem byl myšlen přirozeně objekt sémantický (významový, ve vztahu k významu slovesa), tedy v dotyčném případě výraz, jehož sémantický vztah „objektu“ byl vyznačen pádovou partikulí を. Výraz フォーク („vidlička“) v dané větě plnil funkci instrumentu, nástroje, pomocí něhož je na objektu prováděna akce reprezentovaná slovesem. Proto také bylo slovo フォーク do věty zapojeno pomocí pádové partikule で. Objekt カレー měl tedy být topikalizován do podoby カレーは. * Někteří z vás znovu při překladu použili takové konstrukce, které jsme ještě neprobírali (např. rozkaz) a které tudíž nemohly být předmětem testu. * Objevily se případy „dvojího predikátu“, tj. sloveso v koncovém tvaru + spona v koncovém tvaru. Každá větná struktura může však mít jenom jeden přísudek, a může tedy obsahovat pouze jeden predikativ v koncovém tvaru. * Také se objevil případ, kdy po pádové partikuli následovala bezprostředně jiná pádová partikule. Pádová partikule „řídí“ vždy nějaké substantivum, nikdy ne jinou pádovou partikuli. Zapamatujte si proto pravidlo „jedno substantivum – jedna pádová partikule“. * Ke správným tvarům lexika, znaků apod. se již vyjadřovat nebudu. * Na závěr opět upozorňuji, abyste se snažili vyvarovat nadměrného užívání tématu, především pak topikalizace první osoby (わたしは). Je důležité si uvědomit, že osoba (např. první) v české větě přítomná nějakým způsobem vždycky je (přinejmenším v koncovce slovesa). To ale není důvod ji nutně explicitně vyjadřovat v japonštině. Raději si zapamatujte, že pouze specifický kontext vyžaduje explicitní vyjádření osoby zájmenem. Pokud přímo v českém zadání není explicitně uvedeno osobní zájmeno první osoby, výraz わたし (ani s ga ani s wa) do věty nezapojujte. Tento problém nás pravděpodobně bude provázet po celou dobu studia japonštiny, ale je vhodné si od začátku zažít, že v japonštině je co do informací „méně vždy více“. Výsledky testu: NG: Na hranici úspěšnosti: 331020 343585 261610 323707 361653 324430 361453 361894 361688 60853 220090 261756 342720 361317 361225 262199 361987 67591 217034 325316 362008 255493 361036 321998 361389 362069 361177 361482 Všechny ostatní odevzdané testy byly ohodnoceny jako OK. Pokud by měl kdokoliv z vás pochybnosti či dotazy ohledně hodnocení dílčích testů, jsem mu k dispozici během konzultačních hodin. Pouze poukazuji na to, že při hodnocení je různým druhům chyb přikládána různá váha. V celkovém hodnocení testu pak 50 % správných odpovědí na získání OK nestačí. Opakuji, že na příští týden je opět vyhlášena „prohibice“ překladu osobních jmen bez osobnostních sufixů: Objeví-li se 9.11. a 10.11. v testu překlad osobního jména do japonštiny bez osobnostního sufixu, bude tento test ohodnocen automaticky jako NG, a to i v případě, že se bude jednat o chybu jedinou. Přestože se nám postupně daří dotyčnou chybu potlačovat, její vymýcení ještě není stoprocentní. J. Matela