Nechanské národy a národnosti ČLR IV Miaové, Jaové a ostatní národy a národnosti čínského jihu JOSEF KOLMAS Rczšíříme-li si naši definici „čínského jihu", jak jsme ji podali v předchozím výkladu o ču-angsko-tungských národech, totiž jako území zahrnujíeí provincie Jün-nan, Kuej-čou, Chu--nan, Kuang-tung a Cuangskou autonomní oblost Kuang-si (viz Nový Orient 1981, č l), ještě o další čtyři provincie, totlz o S'-čchuon. Tíang-si, Fu-fien a Ce-ťiang o o ostrov Tchai--\van, dostaneme oblast, v níž mají svůj domov zbývající nechanské národy a národnosti jižní Cíny příslušející do čtyř etnolingvistických čeledi, a sice míaosko-jooské, vietnamské (Tingo-vé), mon-khmerské a malajsko-indonéské (Kao-šanové). Témio národům a národnostem, čito-jícím v úhrnu vice nei ö miliónů lidí (1978), bude věnován následující výklad. Míaosko-jaoské národy a národnosti K míaosko-jaoské etnické a jazykové čeledi řadíme Miaoy, Jaoy, Sey a Kchelaoy, čítající dohromady 5450 tis. obyvatel (1978). I když rnjaosko-jooské národy a národnosti nacházíme prakticky všude v jižní a |íhozápadni Ctné, mojí Miaové svá kompaktní sídlo v západním Chu-nanu a východním Kul-j-čou, kdežto Jaové v Cuangské autonomní oblasti Kuang-si a v Kuang-lungu. $ey naproti tomu najdeme rozptýlené v provinciích Ce-fiong, Fu-fien, Tiang--sí a Kúong-tung o Kchelaoy v Kuej-čou a v Cuangské autonomní oblosti Kuang-si. Zatímco oni Šeové oni Kchelaové nemají dosud ivé vlastni autonomní jednotky. Miaové mojí 5 autonomních krajů a 10 autonomních okresů a Jaové 8 autonomních okresů- Podle dřívější hypotézy, dnes již vyvrácené, měli být Miaové a Jaové mon-khmerského původu a do Cíny prý se dostali ř jihovýchodní Asie počátkem našeho letopočtu (tzv. migrační teorie). Podle jiné teorie opět mají souviset s cuangsko-tungskýml národy, s jejichž jozyky mojí míaosko-jaoské jazyky některé shoon sy. Současný stav bádání v této otázce umažňu-ie označit za prapředky dnešních míoosko--jaaských národů tzv. Marty, tvořící v dobách před naším letopočtem významnou složku tri-bálniho svazku San-miao (irojí Mioo). a mít je tudíž za autochtónni obyvatele jižní Cíny. Název Man, společný původně pro všechen lid miaoské a joaské populace na území dnešních provincií Chu-nan a Tiang-si, se udržel ož do 7.-8. století n. I„ kdy začolo docházet k diferencování tohoto lidu. Skupina, která původní sídlo opustila a vydala se na západ, oby osídlila horké oblosti Chu-nanu o Kuej-čou (a poz- ději migrací přes Jun-nan I oblasti severního Vietnamu a Laosui kde jsou známi pod názvem Meo, resp. Hmong) se nozývolo Man-iniao. Skupina, která se odebrala na jih do horských oblostí provincií Kuang-si a Kuang. •tung. odkud se později ve 13- století Částečně přesunula toké do oblostí severního Vietnamu 0 Laosu, dostala jméno Man-jao. Man-míaové se stali předky dnešních Miaoú, od Man-jaoů se odvozuji dnešní Joové o Seové. V lingvistickom ohledu představují jazyky miaosko-jaoské, dělené dále do tří skuoin: miaoské (miaoština). jaoské (jaoštino a na) o kchelooské (kchelooština), a jejich četné dialekty samostatnou větev společného čínsko--tibetského jazykového kmene. MIAOVÉ zaujímají co do velikosti páté místo mezi všemi ostatními nechanskými národy a národnostmi (3,9 mil, obyvatel v roce 1978). Většino z nich říje zejména v jihovýchodní o jižní části provincie Kuej-čou. o to v mioosko-'tungském autonomním kraji Cchien-tung-nan (zřízen 1956. administrativní centrum Kchoj li), v puísfco-miooském autonomním kroji Cchien--nan (1956, odministratlvní centrum Tu-jůn), v autonomním okrese Sung-lchoo, autonomních okresech An-lung( C'-jün. Cen-ning. Ceng--feng o Wong-mo společných s národností Puiů, a v autonomním okrese Wej-ning společném pro ly, Chueje a Miaoy. V provincii Jun-•non mají zřízen čuangsko-míaoský autonomní kra/ Wen-Šan (1958) a autonomní okres Pching--plen, - západním Chu-nanu tchurla*ko-miaos-ký autonomní kraj Siang-si (1957, administrativ-ni centrum Ti-šou) a autonomní okres Ccheng--pu. na ostrově Choj-nanu v provincii Kuorg-•:ung llsko-míaoský autonomní kraj Choj-nan (1952, administrativní centrum Tchung-š') o v Cuangské autonomní oblasti Kuang-sl outc-nomní okres Zung-šuej. Kromě toho je v men-sich počtech nacházíme ještě v S'-čchuanu, Chu-peji, Ce-fíongu, Fu-fienu oj. Dnešní Miaové. jak už řečeno, jsou potomky lidu Man, a sice té jeho složky, která se označovala názvem Man-miao a později pouze Mioo (tohoto termínu se v čínských kronikách užívá poprvé v 9. století"). Další jejich historie jepína bojů s čínskými vojsky vysílanými do rniooských oblostí s trestním (v análech eufemisticky nazývaným „pacifikačním") posláním. Mohutná vlna prOlimondžuského a protiíeudálního povstání Tchajpchingú v minulém století zachvátíte 1 Miooy. V roce 1854 vypuklo v Kuej-čou rozsáhlé povstání Mlaoů pod vedením Cang Síou-meje. Po vstupu tchajpchJngsfcé armády Cisto v kroužku: 1 Kchelaové 1 Fingové l Penglungové 4 Pulangové $' *a-kchajovy do Kuej-čou (1859) se k ní mlaošti povstalci přidali a aktivně ji pomáhali v boji proti vládním vojskům. Teprve po potlačení tchajpehingského povstání v Číně mohly býl vrhnuty do Kuej-čou velké síly vládních vojsk, aby se vypořádaly s miaoskými povstalci (1872). V krutém teroru, který zachvátil celou provincii, zahynul vůdce povstalců Cong Siou--mej o bylo vyhlazeno na milión jejich obyvatel. Horský a lesnatý terén, v němž Miaové většinou žijí, poskytuje jen málo půdy vhodné pro zemědělství, jež zůstává tradičné jejich hlavním zaměstnáním. Proto je mezi nimi poměrné hojně rezšiřen toké chov dobytka, rybolov, honit-bo a nejrůznější lesní práce. Na značně vysoké Úrovni jsou i některá domácí remesla, zejména tfcalcovství, vyšívání, batikováni od. Pro jejich náredni kroje jsou notelik typické barevné tkaniny, ie jednotlivé skupiny Miooů bývaly dokonce podle nich dříve rozlišovány na Paj--mtao (Bílí Mioo). Chcj-miao (Černi Mioo), Chua-miao (Pestři Mino), Cching-miao (Modří Mioo) a Chung.miao (Červení Mioo). V ohledu náboženském byli Miaové ještě donedávna většinou animjsté a pod vlivem Číňanů byl u nich rozšířen i kult předků, taaismus o buddhismus. Někdejší působeni katolických milionářů zonechalo mezi Miaoy I několik křesťanských konvertitů. JAOVE. sami nazývaní Minové (dosl. lidé), citaji i ,2 mil, obyvatel, čími zoujimoji jedenácté mísio mezi všemi os'.atníml nechanskými národy CLR. Nacházíme je především v Cuangské au ■ tonomní oblosll Kuang-si (autonomní okresy Pa-ma, Tu-an a Tin-siou) o v Kuang-tungu (autonomní okresy Lien-non. Lien-šan (společný s Čuangy) a 2u-jůon). Dále v Chu-nanu (autonomní okres tiang-chua) a v JUn-nanu (autonomní okres Che-kchou). Původní etnická o jazyková jednota Jaoů s Miaoy se udríela zhruba do 8. století n. I., avšak teprve od dob sungské dynastie lze u Jaoů hovořit o samostatném vývoji. Pod tlakem Číňanů byli Jaové donuceni opustit svá historická sídla v centrálním Chu-nanu, přičemž jedna část se jich usadilo v nehostinných a pro zemědělství málo vhodných krojích jiho* západního Chu-nanu. druhá se podél mořského pobřeží dostala až do severního Vietnamu, kde pod jménem Dao (Čti zoo) Žiji v tamních hor-ských oblastech dosud. Jaové jsou svým hlavním zaměstnáním země' délci, vedle toho však provozují také lov, sbě' račství a nejrůznější práce v lese. Na území obývaném Jaoy se nachází rovněž zlato, stříbro. Železná rudo, cín a dolši užitkové nerosty Poměrně nízkému stupni ekonomického rozvoje odpovídala u Jaoů I celkově nízká úroveň kulturního rozvoje, mezi lidem přežívaly animistické představy o značné rozšířen byl kult předků. Jaové nemají vlastni písmo a používají čínských znaků SEOVÉ. kteří se při rozpadu populace Man v 8. století n. I, zoradili rio skupiny Man-jao, zůstali částečné v původním sídle této skupiny (Tiang-si), částečně se přemístili dále na východ do přímořských provincií Ce-flang. Fu--f.en o Kuang-tung, kdo je dnes nacházíme ponejvíce v horských oblastech, Ze všech ne-chonských národností jižní Cíny pronikli tak Seové nejdále na východ aí skoro k samömu můří, Svým počtem 330 tisíc asob (1978) stojí no 20. místě moľi ostatními nechanskými národy. Vzhledem k poměrně značnému jejich rozptylu nebyla pro ně dosud zřízena žádná autonomní jednotka. Seové stejně joko jejich sousedé Číňané jsou převážné zemědělci hospodařící na terasovitých polích. Jejich izolované postavení v moři chanského živlu je vystavuje nebezpečí postupné sínizace. KCHELAOVÉ (v jihočínské výslovnosti), re- spektive CCHILAOVé (v scveročínské standardní výslovnosti), čítají 20 tisíc osob a žiji hlovné v Kuej-čou (západní část) a v Cuangské autonómni oblastí Kuong-si (zejména v mnohonárodnostním autonomním okrese Lung-lln) Svým etnickým původem náleží spise k čuongsko--lungským národům, avšak v důsledku dlouhého soužití s Miooy prevzali od nich tolik pivku do svého jazyka, kultury a životního stylu, že jsou dnes řazeni k národům miaosko-jaa-ským. Kcheloové sluji u sousedních národů lů, Miooů, Puiů i Číňanů joko zruční iemeslníci, zejména kováři. Vietnamci V přímořských, ale laké v západních krajích Cuangské autonomní oblasti Kuang-si žije nepočetná, etnicky a jazykově samostatná skupina obyvatel vietnamského původu (přibližné 5 tis., osob), kleii se samí nazývají Kinh (čti klft). což Číňané přepisují a vyslovuji tlng. Kinhové (Tingové) hovoří severním dialektem vietnamštiny, o jejíž typologii nejsou odbornici dosud zajedno, neboť zatímco základním slovním fondem se vietnamština přibližuje jazykům mcin-khmerským, gramatickou stavbou má blíže k jazykům čínsko-llbelským. Kromé vietnamštiny je mezi Kinby běžný také kantonský dialekt čínštiny. Jako písma užívají stejné jako ostatní Vietnamci latinky. V přímořských oblastech se věnují rybolovu, jinde zemědělství. Jejich materiální a duchovní kultura je v podstatě shodná s kulturou vietnamského lidu v sousední VSR. Kinhové jsou většinou taoisté, avšak prak-:ikují také kult předků; od konce 19. století je mezi nimi rozšířeno rovněž katolické náboženství. Mon-khmerské národy Etnická a lingvistická čeleď mon-khmerská je no území Cíny zastoupena třemi národnostmi, žijícími v jihozápadních oblostech Jůn-nanu bezprostředné sousedících s Barmou. Jsou to Kchawaové, Penglungové a Pulangové. O původu mon khmerských národů v Číně bylo vysloveno několik domněnek. Podle názoru anglického badatele H. K. Daviese se tyto národy dostaly sem (a také dále na Indočinský poloostrov) z východní Cíny. odkud je vytlačoval expanzivní živel chanský. Čínští autoii naproti tomu je povazuji za přistěhovalce z Indoči-ny představující pravděpodobné zbytky těch austroloidů, kteří už v dobách mezolitu (střední doba kamenná) přišli do styku s mongoloi-dy jižních částí Cíny a severních oblastí Indočin-ského poloostrova. Sovětská etnogralická škola (M N. Ceboksorov ad.) pokládá mon-khmerské nórody zo autochtónni obyvatele Jak jihozápadních oblosti pevninské východní Asie, tak samotné jihovýchodní Asie. Z lingvistického hlediska náleží man-kbmerské jazyky do rodiny jazyků austroosijských, přičemž kchnwaština spolu s penglungštinou a pulangslina tvoří samostatně skupiny monských jazyků, které se v těchto místech vklínily do jazyků činsko-tibotských V čínských pramenech jsou tyto národy zmiňovány poprvé u: v o. století n. I, joko Won--rnanovó. Waj-jjové ad., výslovně o jednotli- vých z nich se však mluví až v 18. století Cel- 1 kovy počet všech příslušníků mon-kbmerskýdí 1 národů v Čině dosahuje dnes 320 tis. obyvatel ' (1978). Z uvedených til národností mi vlasini autonomní jednotky pouze nejpočet. a néjší národnost Kcbowaů. KCHAWAOVE. též Waavé (260 Mí, osob). ] obývají horské oblosti jihozápadního Jún-no- j nu, kde se také nacházejí čtyři jejich autonomní okresy Cchang-juan. Si-meng, Keng-mo I (společný s Tchaji) a Meng-lien (společný s La-! chuy a Tchaji). Z historie Kchawaů se připomi- I ná zejména jejich odboj proti anglickým in- , terventům v roce 1903 o pomoc, kterou poskyt- ' ii CLOA počátkem 50. Ic-t při likvidaci kuomin- j tongských ozbrojených band. Hlavním zaměstnáním Kchawaů je zemedohlW doplňované místy lovem. Pěstuje se rýže, obili, kukuřice, proso, hiách a také mák na výrobu ; opia: lovi se divoká zvěř žijící v horských le- | sich — tygři, leopardí, medvědi ad. Z řemesel.] doznalo jistého rozvoje zejména tkalcovstvi, vý. I roba nářadí a předmětů z bambusu- U Kcha- I waů se dlouhou dobu udržovaly zbytky totemis-mu, vedle kultu předků a víry v duchy. U části Kchawoú je rozšířen také buddhismus. PENGLUNGOVÉ, patřící k nejmenším ne-chanským národnostem CLR (10 tis. obyvctel), žijí porůznu v tchajsko-ťingpchoském autonom- \ nim kroji Te-chung v nejzápadnějším cípu Jun-•nanu. Vlastní autonomní jednotku nemají. Část )icn žije také v sousední Barmě. Z mnoha ná- \ zvů. pod kterými jsou v Čině známí (Zušojové, J Angové, Mengponové od), je v evropské lite-j ratuře nejrozšířenější název Palaung. Vedle vlastního jazyka penglungštlny a jejích dialektů hovoří též jozyky sousedních tingpchoú a Tchajů. Obživu si zajišťuji hluv- I ně zemědělstvím (pěstováni čaje, bavlny, citrusových stromů), částečně 1 sberačstvim Peng-lungské ženy se novic věnují tkaní barevných loiek. muži pleteni z bambusu. I když větihwij vyznávají jižní (hinajánský) buddhismus, kléry, přejali od sousedních Tchajů, přežívají . jejlej náboženských představách I některé piet histické pověry, pro něž je příznačné zejména ^ uctíváni duchů hor a vod. PULANGOVÉ, sami nazývaní Wuové, «-1 spektive Wengkungové, a v evropské llterotuftB označovaní nejčostěji názvem Puman, čítají 501 tisíc obyvatel a žiji povětšině v tchajském oUrl tonomním kraji Si-šuang-pon-na a v soused cim s nim lachuském autonomním akre*.', i -echang v nejjižnějším cípu Jún-nonu něm sousedství s Laosom a Barmou. Pocll' je v Jün-nonu pravděpodobné pojmeiiovortfl| E ohoří Wu-ljong-šan. coz může být dalším ďj ladem jejich autochtonního původu. PulonflH štlna představuje samostatný jazyk monské "•■ ve společného mon-khmerského jazykovo«« kmene, a protože nemó vlostniíio písma, wM i.r.a někdy tchajské abecedy. Sídliště Pulangů jsou tradičné budována rfl svazích hor uprostřed neprostupných di-'^'H což odjakživa znesnadňovalo styk ^ aTflM s okolním světem a vedlo k uchováni "''^B úrovně vý/obnich sil a primitivní organizace P*H lortgské společnosh. Hlavním zoměslnánim 'J stává zemědělství doplňované lovem, s'n'.^jB stvlm a podél řeky Lon-cchang-řlongu (MeB kong) také rybolovem. Pulangové z bezprostředního okolí Si-šuong.pan-na j.tou pod silným kulturním o náboženským vlivem Tchajů, od kterých převzali take buddhismus. Malajsko-indonéské národnosti Jedinými zástupci etnolingvistické čeledi ma-..idonéské (někdy označované též jako molajsko-polynéská) v Čině jsou KAOSANOVE (dosl, horalé), což je pouze souhrnné označení pro všechno původní nechonská plemena ostrova Tchoj-wanu. Počítají se rk nim zejména Amiové, Atajalové, Bununové. Jomiové, Paj.vn-nové. Pujumové, Rukajové. Sajsřetové a další, iijicí vesměs v horských oblostech siŕedni a severní části ostrova a v nížinných oblastech jeho východního pobřeží. Jejich celkový počet se udává no 300 tisíc osob, přičemž Amiové. Poj-wanové o Atojalové tvoři dohromady vice než 80 % všech Kaoianů. I když otázka etnogeneze Kaošanů představuje dodnes jeden ze složitých problémů védy, zdá se, že je lze historicky odvozovat od lidu Min-•jůe a Tung-júe (nesměšovat s populaci Jüe, která se stalo základem pozdějších národů čuangsko-tungských; viz Nový Orient 1981, cis. I), obývajícího v dávných dobách přímořské oblasti dnešního Ce-fiongu. Fu-ťienu a Kuong--tungu, odkud se v prvních stoletích našeho letopočtu přemístil na Tchoj-wan a dale no Filipíny a Indonéské souostroví. Čínští zomédělci. Metl se později začali usazovat v lavlnné západní části ostrova, vytlačili domorodě obyva- telstvo do vyšších horských poloh ostrova o , ,.-lili Je tok věnovat so jako hlavní činnosti lovu. Kaosanské jazyky tvoří samostatnou skupinu mezi ostatními uidonéskými (polynéskými) jazyky společného malajslo-indonéského (poly-neskeho) jazykového kmene. O ostrov Tchajwan (Formosu) sváděli v 17, století boje Portugalci, Holanďané a Spanělé. Z rukou Sponělú. posledních jeho držitelů byl ostrov vyrván v roce 1661 a stal se části čehing-ske nie. Avšak po pohrané činsko-japonské válce v roce 1895 se ho zmocnili Japonci, pod jejich; okupaci se pak nacházel až do roku 1945, kdy přešel znovu pod čínskou správu V roce 1949 s? r.a Tchoj-wami usadila Cankaj-skova kuomintangskó vláda, jež vůči domorodému obyvatelstvu uplatftovolo tvrdé repi- Koosanové podle místních podmínek p:=vo--•.iji budia zemědělství, lov nebo rybolov. Tcl.ai--wan který leží no rozhráni subtropického a tropického pásma, má velké množství srážek a jeho příznivé podnebi umožňuje pěstováni vzácných teplomilných kultui - citrusovniku. kafrovniku. čajovníku ad., zatímco horské oblasti oplývaj, bohatými tropickými lesy s hojnou zvéří a ptactvem. V důsledku celkové zpozdilosti v ekonomickém a sociálním rozvoji vyskytují so u některých domorodých plemen na Tchoj-wanu lotemismu a tetišismu, čelné prlmit.vui a predsudky (zejména pokud se tyká lover. ho zaměstnáni). Pod vlivem čínské kulturní lodice je mezi původním obyvatelstvem -wcuiu poměrné hojně rozšířen také kul1 i kg Zahájeni výzkumu šachtových hrobů z Řecké doby. (Feto V Sulc) L